sedla a výzbro) odnati. Burově měli velké

svatby královny konstatuje, že celá země svatbu tuto schvaluje a oceňuje přání vé- vody Jindřicha Meklenburského dáti se naturalisovati. Četní členové uznali nutným zaručiti mu roční příjem 100.000 zl. a vy- slovili přání, že komise učiní v té příčině návrh. Jiní členové nepokládali návrh takový za vhodný a ústavě odpovídající, poněvadž by mohl vyvolati v zemi trvalou kritiku, pro monarchii škodlivou.

Boje v Číně. Ze Šanchaje, 27. prosince. (C.-B.) »Reu terova kancelář« oznamuje: Generální konsul Warren odebéře se večer do Nankina, aby se přesvědčil o stavu věcí na řece Jance. — Do Vasune připluly četné válečné lodice čínské s nákladem kamení, patrně za tím účelem, aby na daný povel přístup k městu zasypaly. Z Tjencina, 27. prosince. (C.-B.) Dnes a zejtra odejde 1100 mužů anglického vojska s dvěma děly pod velením generála Cum- minse do Yancunu, aby operovali proti boxe- rům a chránili dráhu. Jde tu o týž oddíl bo- xerský, který byl Francouzi poražen u Cochau. Také na řece mezi Tjencinem a Taku operuje vojsko spojenecké proti boxerům a říěním pi- rátům. Z Londýna, 28. prosince. (C.-B.) »Stan- dard« oznamuje ze Šanchaje ze včerejška Císař Kvansu nařídil, aby pro případ vrá- cení se dvora do Pekina, vedl tělesnou stráž, jež se tam napřed odebere, generál Maja kun.

Válka jihoafrická. Z Londýna, 27. prosince (C.-B.) Dle zprávy »Reuterovy kanceláře« vyzval zástupce vrchního velitele armády sir Evelyn Wo o velitele pěší brigády v Gibraltaru generála Colville, aby se svého místa ustoupil. Po návratu Colvilla z Jižní Afriky, bylo za- vedeno vyšetřování, pokud byl súčastněn na ztrátách císařských yeomanrů v měsíci květnu u Lindleye. V září byl opět dosazen za velitele v Gibraltaru. Colville zdráhá se ze svého místa ustoupiti. Z Londýna, 27. prosince. (C.-B.) V te- legramu lorda Kitchenera z Pretorie ze dne 26. t. m. se praví: Generál Knox utkal se v boji s vojskem Dewettovým blíže Leeuwkoopu. Dewett doufá, že se dostane opět na jih. Zdá se, že východní vojsko burské jest anglickými četami zdržováno na Reitpoort- zpruitu. Západní vojsko odešlo ve dvou oddí- ech na sever. Jeden oddíl směrem na Priesku, truhý ke Strydenburgu. Anglické vojsko je ná- leduje. Z Londýna, 27. prosince. (C.-B.) »Eve- ing Standard« oznamuje: Vojsko, jež bylo při pronásledování Burů u Priesky zajato, bylo pu- štěno opět na svobodu, když mu byli koně,

dliti, modlil se Damin nezvykle hlasitě a vroucně, až to matku jeho zarazilo. Domodlili se, po- večeřeli a matka přinesla i pro Damina dáreček a koledu. Za stolem počalo se volně hovořiti a. což všechny překvapilo i potěšilo, Damin se též účastnil v rozmluvě. Po jedenácté vyšla celá hrobníkova rodina na půlnoční do chrámu. Na všech stranách mihotala se světla ručních svitilen, což krajině, pohřížené v noční tmu s ozářeným chrámem na vyšině dodávalo jakéhosi pohádkového vzezření. Před kostelem bylo hlučno. Známí se pozdra- vovali, hovořili o svém Štědrém dni, ruce se stiskli a zase se rozcházeli v proudu lidí z ce- lého okolí. Sníh hustě padal, a to právě do- plňovalo všem povznesenou náladu Svatvečera ... Ale Damina ve chrámě nebylo. Vyšel s ro- diči a stále bránil své touze vrátit se zpěta nenechati Marii opuštěnu. Však ne, nemohl. Srdce jeho krvácelo a on sám téměř nedýchal, když v davu rychle se obrátil a postranní ce- stou rychle spěchal na hřbitov. — Světla měl připravena v komoře. Vzal je, u hrobu Mariina odhrnul sníh a rozsvítil. Neznámý stesk sevřel jeho duši. Damin plakal, plakal usedavě. Po chvíli počal se modliti hlasem něžným a vroucím, jakoby všecku svou bolestnou touhu vkládal ve svá slova. Sníh padal, světla zasypával, Damina za- krýval. Ale Damin toho nepozoroval. Tváře mu plály vnitřním ohněm a nezvyklé teplo hřálo jej v celém těle. Viděl Marii. Bilá, zářící, šťastná, že na ni nezapomněl, kývala na něho. A Damin šel, bez bolesti, plný tohy a radosti . . .. Ráno jej nalezli u hrobu mrtvého ....

Stanislav Svozil.

ztráty. Z Londýna, 28. prosince. (C.-B.) »Reu- terova kancelář« oznamuje z Vryburgu ze dne 19. t. m.: Oddíl Burů se 150 vozy překročil železniční trať jižně od Vryburgu, jiný oddílo 270 mužích s jedním dělem pak trať na sever od Vryburgu. Oba oddíly táhly dle všeho na západ k Damaralandu.

Něco o nynější justiční správě. Každý veřejný úřad má dbáti při svém vy- stupování na venek důstojnosti a vystříhati se všeho, co svědčí o malichernostech a čím poškozuje se autorita jeho. Toho zajisté v nej- vyšší míře je třeba u správy justiční, která nemá připustiti, aby vytýkati se jí mohlo, že stává se směšnou. Nechtěli jsme ani věřiti, co se v kruzích soudních vypravuje; avšak sdělují se nám ta- ková skutečná a pravdivá fakta, že neváháme několik takových obrázků na veřejdost dáti. První obrázek. Nemine ani dne, aby z ministerstva spravedlnosti nedošla nějaká výtka, že v těch kterých soudních spisech nale- zena byla česká poznámka »vypraveno« místo německého »abgefertigt«, anebo »opsal« místo »mundirt«; vrchní soud pražský nepostačí ani, dávati v takovýchto případech »jmenem minister- stva spravedlnosti« tak zvané »nosy«. Zkoumání dotyčných spisů soudních přiděleno jest v mini- sterstvu spravedlnosti známému již sekretáři dru. Gallovi, který do ministerstva byl proto povolán, poněvadž má talent pouze pro nový jednací řád, jehož »důkladnou« znalost si osvojil na radu svého strýce rady zemského soudu Forstera na jeho útraty u saských soudů při počátku za- vedení nových zákonů procesních; podle náhledu dra. Galla a jeho pána spočívá nejspíše celá zdatnost justice v tom, je-li na aktu soudním napsáno »abgefertigt« anebo »mundirt«; o jiné mnohem důležitější věci, zdá se, nemohou se nyní pánové pro »nával této práce« starati.

Druhý obrázek. Uprázdněné místo vrchního presídenta po Jansevi bylo obsazeno s úžasnou rychlostí během 8 dnů; za to ale neobsadilo se dosud asi 23 ad- junktských míst, ač hotové návrhy ležely u ministerstva po celé měsíce; posledních dnech teprve po uplynutí 6 měsíců byly návrhy ty jednotlivým soudům opět vrá- ceny s nařízením, aby přednostové soudů ve kvalifikační tabulce potvrdili, je-li dotýčný žada- tel v přední řadě mocen němčiny do té míry, aby to odpor nevzbuzovalo (damit es keinen Anstoss errege); ubozí auskultanti, kteří na ona místa tolik měsíců již s touhou čekají, počkají si teď zase několik měsíců, nežli se místa podle »opravené« kvalifikace obsadí. — Třeti obrázek. Následkem neobsazo- vání tolika uprázdněných míst jeví se u dotýč- ných soudů zmatek a nepořádek, poněvadž není zde sil, které by scházející síly nahradily; aby justiční správa na svých vlastních úřadnících nějaký ten groš uspořila, domlouvá se jednotli- vým soudcům od jiných soudů, aby »dobro- volně« a zadarmo — ač jim dle zákon odměna přísluší — na substituci se hlásili; když pak se někdo skutečně »dobrovolně« hlásí, smlouvá se s ním, aby se své zákonité diety a spoň 50 kr. denně slevil; když jeden úřadník, na takovouto substituci vyslaný, předložil likvidaci, byl se svou žádostí odmítnut a teprve na stížnost vyšší instance žádost jeho příznivě vyřídila. —

Čtvrtý obrázek. Justiční správa pro samou činnost, v obrázku prvním vylíčenou, nemá ani času, plniti své soukromo- právní závazky; není snad soudu v Čechách, který by nebyl jedno- tlivým živnostníkům za různé své potřeby větší obnosy dlužen; člověk by tomu nevěřil, ale faktum je, že v po- sledních dnech byly proti dvěma okresním soudům v Čechách podány žaloby na zaplacení trhové ceny za uhlí, loňského roku již odebrané ! Dalšími žalobami pak ještě celá řada živnostníků hrozí a nedojdou-li v brzku zaplacení, jsou odhodláni také žaloby podati. Věru, takovou »utěšenou« činnost« s nad ještě žádná justiční správa nevy- vinovala; inu, nemá na všechno čas — tuží se za to v jiném směru!

Denní zprávy. Dnešní číslo přináší pokračování ro- mánu „Chouani čili Bretoňsko v roce 1799“, jejž sepsal Honoré de Balzac, str. 381—384. — Jak vypadati bude příští parla- ment. Dosud není vykonána ani pětina voleb a již se vyskytují kombinace, jak sněmovna po- slanců na příště vypadati bude, zejmena jak rozvrství se v ní jednotlivé strany. Jsou to ze- jmena Němci, kteří jeví v příčině té velkou nervosnost a již nemohou se zejmena toho do- čkati, jak se zachovají — Mladočeši. Zalekl je především tichý průběh sněmovního jednání.

Očekávali bouře a divoké vyjevy a na tom základě měli vybudovaný program, teď pojednou ale vidí, že vzdušné zámky se jim zhroutily a kombinace že jim selhala. Však tu i tam přece se něčeho zachytí, nač mohou navázati. Zdejší konservativní orgán český přinesl například včera zprávu z Vídně, že prý jde o opětné zřízení pravice — tak jak byla — ovšem že by mu- sili dát Mladočeši záruku, že bez podmínky upustí od obstrukce a vrátí se k plodné práci. Jinak prý o shodě polsko-české nebude ani řeči. Mimo to musí prý se Mladočeši zaručiti, že přestanou útočiti na klerikály, jinak prý se bývalá pravice k novému životu nevzkřísí. — Na čem se roz- hodnou poslanci národa českého a na jaké se ustanoví taktice, dnes ještě nevíme, nevíme to proto, poněvadž poslanci dosud nejsou ani zvoleni, však tolik říci můžeme již nyní, že dojde-li na otázku zříditi opět bývalou většinu, nebudou to Poláci a klerikálové, kteří činiti budou podmínky, nýbrž poslanci čeští. Tak to nepůjde dál, aby společný program zůstal pouze na papíře, v praxi aby ale strany jednaly dů- sledně proti němu. Je přece známo, že kdyby byla pravice chtěla, mohla velmi dobře zameziti zrušení jazykových nařízení. Stal se ale pravý opak: Tato tak znamenitě hájila posice rovného práva ja- zyka, že ne pouze potají, nýbrž zcela zjevně si přála, aby jazyková nařízení byla odvolána.

Budou-li zástupci národa českého ochotni k dal- šímu společnému jednání, stane se to jen s tou podmínkou, že druzí kompaciscenti se uvolí říditi se v parlamentním postupu napřed přesně vypracovaným programem a nikoli provozovati na svou pěsť politiku, jež zásadám, které měly by býti všem členům pravice společné, naprosto se příčí a kdy strana katolicko-lidová, resp. její vůdce dr. Ebenhoch zřejmě přiznal se býti stoupencem těch, již usilují o zavedení německé řeči státní. — Spravedlnost na budějovické rad- nici. Těchto dnů byl vyložen rozpočet obce budějovické na rok 1901. Stalo se tak ve vší tichosti, takže z poplatnictva málokdo o tom zvěděl. Patrně mají páni hojně příčin styděti se za tento povedený výlupek nespravedlnosti k dvěma třetinám českého obyvatelstva budějo- vického. Vizme, jak se v Č. Budějovicích měří Čechům a jak Němcům: Polévkovému ústavu pro německé děti 60 K, českému nic. Na vánoční nadílku německých škol- ních dětí . . . . . . . . . 600 K, českým jen 100 K. »Böhmerwaldbundu« . . 1800 K, Národní jednotě pošumav- ské nic. »Schulvereinu« . . . . . . . . 200 K, Matici školské nic. »Gesellenvereinu« ..

.. . 200 K, Českému tovaryšskému spolku nic. »Mägdeheimu« . . . . . . . . 240 K, Německé čítárně . . . . . . . 500 K, České čítárně nic. »Studentenheimu« . . . . . . . 400 K, Německé reálce . . . . . . . 4000 K, české nie. Německé rolnické škole . . . . . 2000 K, české jen 200 K. Německé pokračovací škole průmyslové 1400 K, české jen 200 K. Německé obchodní škole . . . . 7000 K, české nic. Německé obchodní škole pro dívky . 400 K, » pokračovací škole pro dívky 400 K, České pokrač. škole »Ludmily« jen . 200 K, Německému ústavu učitelek . . . 400 K, Německé škole hospodyňské . . . 400 K, Německým opatrovnám . 16.330 K, Českým opatrovnám ni c. Celkem tedy je v rozpočtu pro německé školy a účely národní a dobročinné 36.930 K, pro české jen 1300 KI! Tyto cifry do- statečně osvětlují charaktery lidí, kteří vládnou na budějovické radnici, v městě ze dvou třetin českém.