V Praze, v pátek dne 28. prosince.

K číslu 357. Člsle v Fraze za 26 a na venkově za 3

Na »Národní Listy ranní a odpolední předplácí se v Praze v administrac na měsíc 2 K —b ve filiálkách na měsíc 2 K 30b Poštou: na měsíc 3 K 20 s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80b

NARUDN

Telefonické zprávy „Nár. Listů“ Neznámý idealista. Z Vídně, 28. prosince. Nejmenovaný bývalý poslanec vydal zde brožuru, nade- psanou »Rakouský parlamenta ústavní krise«. Velmi zevrubným způ- sobem vykládá důvody, pro které nemůže býti zaveden absolutismus: politické a ho- spodářské, i zřetel na Uhry. Tolikéž vyslo- vuje se proti změně jednacího řádu, kterou by se ničeho nedosáhlo. Skutečné polepšení poměrů v parlamentě centrálním očekává jen od pevného odhodlání, podrobiti ústavu pro- nikavé změně. Přísahou na ústavu panovník podle mí- nění pisatelova není vázán, aby ústavu vlastní plnomocí nemohl měniti. Předpoklad pro oktroy byl by snad dán, kdyby zastu- pitelstvo lidu také po nových volbách ne- plnilo svých povinností. Potom by nastala zeměpánu povinnost, plynoucí z jeho úkolu panovnického, ústavu formálně sice porušiti, avšak jejího ducha zachrániti. Autor doporučuje návrat k nepřímým volbám, nikoli však ze sněmů, nýbrž z krajských zastupitel- stev, kromě toho pak reformu sně- movny panské v ten rozum, aby zemské sněmy měly právo vysílati ze svého středu členy do této druhé sněmovny. Do jedna- cího řádu vložiti by se musilo ustanovení jímž by se zabránilo dlouhým de batám a t. zv. suché obstrukci Proti bouřlivé a násilné obstrukci doporučuje autor tolikéž četná opatření; mimo jiné také parlamentní stráž, která by se vzala ze všeobecné branné moci a sloužila vůbec k ochraně parlamentní budovy. Změna jednacího řádu ovšem by se musila předložiti parlamentu ke schválení, zůstala by však v platnosti, dokud by ne- byla projednána. Zároveň by se však musilo dle mínění pisatelova přikročiti odhodlaně k řešení otázek jazykových a ná- rodních. V té příčině prý musí býti při- znána barva nejen pokud jde o jazy ky zemí, nýbrž také pokud jde o ja z yk

nejvyšších centrálních míst,a musila by se stanoviti řeč, kterou tato jednati budou se zeměmi. Bude-li prý věc zevrubně vyšetřena, ukáže se prý. že valných novot stran centrálních míst třeba není. Současně se změnou ústavy stanoviti by se musily zásady k ochraně men- šin v několikajazyčných zemích a even- tualní závazné učení se druhému zemskému jazyku v postačitelné lhůtě. Současně přimlouvá se pisatel za smírčí soud v národních nesho- dách, navržený Palackým. Spisovatel žádá, aby se splnila tužba Čechů: by korunován byl císař za krále českého za účelem posílení dy- nastických citů českého národa. V královské přísaze toho znění, jak byla naposledy slo- žena císařem Ferdinandem roku 1836, nen žádný odpor proti právům jednotlivých zemí, zaručeným ústavami z r. 1861 a 1867. Na- proti tomu anonymus zcela rozhodně se za to přimlouvá, aby zemím na říšské radě za- stoupeným dostalo se společné ho jmena Rakouska. Tím prý by se upevnila rakouská státní myšlenka, zárover pak také státní patriotismus. Dále se propo- nuje, aby se panovník dal korunovati jako císař rakouský. Hned po koru- novaci císařské měla by následovati koru novace za krále českého a hold ostatních zemí. Osobní. Z Vídně, 28. prosince. Průmyslníkům v Odrech Šalomounu Kohnbergerov a Vilému Waschkovi udělen titul císař ských radů. bsdg v din Stravné vězňů. Z Vídně, 28. prosince. Ministerstvo justice stanovilo stravné z vězňů ve trestni- cích na rok 1901, 1902 a 1903 takovým způsobem za den a osobu: v Praze 93h. v Kartouzích 1 K 66 h, v Plzni 94 h, Mírově 79 h, v ženských trestnicích v Řepích 83 b, ve Valašském Meziříčí 80 h

RSli Předplaconí a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

Nastoupil trest. Z Krakova, 28. prosince. Poslanec Ignác Daszyňski dnes nastoupil trest, ktérý mu, jak známo, byl nejvyšším soudem z 10 neděl snížen na měsíc. Odsouzen byl, jak povědomo, pro demonstrace, které se udály v městském divadle zdejším za provo- zování hry »Zrádce lidu«.

Telegraflcké zprávy. Z Vídně, 28. prosince. (C.-B.) »Wie- ner Zeitunge uveřejňuje císařské naří- zení ze dne 21. prosince, kterýmž se pro- hlašuje osvobození od kolků a poplatků pro obnovu soudních spisů, jež při požáruv Mělci (v Haliči) byly zničeny. Nařízení to dovolává se § 14. státních základních zá- konů. — »Wiener Zeitung« uveřej- ňuje dále koncesní listinu pro stavbu míst- ních dráh Kadaň—Vilemov a Rad- nice—Doupov. Z Vídně, 28. prosince. (C.-B.) »Wie- ner Zeitung« oznamuje: Císař udělil podmaršálkovi Františku Forstnerov z Billau při jeho odchodu na odpočinek stav baronský. — Císař udělil řádnému universit- nímu professorovi mimo službu, MDru. Adolfu Ottovi v Marianských Lázních řád železné koruny III. třídy s prominutím tax. — Císa udělil statkářově choti Karolině Hemer- kové šlechtičně ze Stanmíru ve Slaném, Alž- bětin řád II. třídy. Z Paříže, 27. prosince. (C.-B.) Plu- kovník Picquart zaslal ministrpresiden- tovi Waldeck-Rousseauovi list,v němž živě protestuje, aby byl pojat do amne- stie senátem schválené, poněvadž nechce této amnestii děkovati za svou rehabilitaci. Obrací se s opovržením proti pověsti o domnělém odškodnění, jež prý mu bude po schválení tohoto zákona nabídnuto a prohlašuje, že z těchto důvodů upouští od zrušení výnosu, jímž byl pensionován. Také nechce prý dáti jistým lidem podnět k obviňování, že baží po povýšení nebo vyznamenání. Z Haagu, 27. prosince. (C.-B.) Zpráva komise druhé sněmovny o zákonu ve příčíně

FEUILLETON. Hrobníkův syn.

U nízkého hrobu, kde kvetly a sytou vůn voněly azaleje, za jasných letních nocí Damin sníval. Hvězdy se třpytily vysoko v dálce nedo- hledné a země oddychovala plným, volným de- chem, stromy se zvedaly po únavě parného dne a tráva vlhla . .. Čelo podepřeno dlaní, kolena téměř u brady a oči přimhouřeny — tak se- dával dlouho do noci. Konečně jakoby zlomený zvedl se, vzal houni, na níž byl seděl, odeše ve vysokou trávu podél zdi hřbitovní, zaobali se a hleděl dále rozevřenýma očima k nebi. často až když hvězdy pobledly a na východé svítalo. Ráno přicházíval otec, starý, vetchý muž, jenž polovinu pohřbených pamatoval, a přinesl Daminovi ve džbánku mléko a krajíc chleba. Damin vstal, šel se umýt ke kádi, z nížse hroby zalévaly, pokřižoval se a posnídal. Starý hrobník zatím kopal a urovnával hroby, Damín pak zaléval. Teprve když slunce příliš pálilo, šel s otcem k obědu. Odpoledne obyčejně truhlařil v kůlně za kaplí hřbitovní. Hotovil do zásoby rakve větší i menší. Když jich několik dokončil, natíral je černou barvou, přibíjel žluté křížky a dával na slunce sušit. Večer po prostinké večeři vzal svou houni, přál všem dobrou noc a šel ke svému hrobu znovu snít a rozvažovat.. . 1šele

Byla zvláštní duše Daminova. Ve škole jen tak že se naučil číst a psát, avšak Starý Zákon byl vždy předmětem jeho zalíbení. Snad nyní ve svých snech vídal Jehovu Starého Zákona. Nikdo nemůže věděti, neboť na jaře právě udála se s Daminem divná změna. Jakoby se stranil lidí a něčím byl sklíčen až v hloubi duše. Bylo to od smrti Marie, sestřenice jeho, s níž byl do školy chodíval. Byl to nezvyklý styk těchto dětí. Hrávaly si jen spolu a nejlépesi rozuměly. Zvláště od jedné příhody: Před několika lety vy- kvetla na hřbitově předčasně krásná žlutá růže. Damin ji ukazoval Marii a posléze se nezdržel, utrhl ji a daroval ji dívce. Věděl, že žluté růže milovala. Avšak druhý den přiběhla k Daminov Marie se slzami v očích, že růže již uvadla. Marně jí Damin jinou sliboval, ještě krásnější. Plakala stále, aži posléze i Damin se rozplakal. Tehdy poprvé smutek vstoupil do jejich duši, jež od té doby jakoby byly splynuly . . . To byly ještě děti! Jinak byl Damin dobrák od kosti. Nikomu nic zlého neudělal, modré oči jeho hleděly kaž- dému přívětivě vstříc. V obci říkali, že je tichý blázen a snad měli pravdu. Zadumaný, zamlklý chodil po hřbitově a konal svou práci a děti ne- obyčejně miloval. V letě, když dozrály hřbitovn moruše, střásal je se stromů a ochotně poděloval každé děcko, jež přišlo. Chudým hroby zadarmo zaléval a z drobných dárků, jež dostával někdy odměnou, kupoval na dušičky svíčky, jež roz- svěcel na hrobech opuštěných . . l. h

Marie zemřela na jaře. Přišly vlhké dni, kdy půda puká a dech země strávil její život. Tehdy Damin dva dni ničeho nepojedl. Nepo- plakal, nepomodlil se za ni, zdálo se, že necít zádného pohnutí. Ale v nitru jeho odehrálo se to, proč neměl vyjádření. Nemluvil, nesly- šel, na jídlo zapomínal a vůčihledě scházel. Pohřešoval cosi v každém kroku. Apathický, se vpadlýma očima a hlavou skloněnou — tak Damin počal se straniti lidí a přemýšlel.O čem, nikdo nemohl říci. Však jednoho večera šel na hřbitov k hrobu Mariinu a zůstal tam celou noc. A od toho večera spával na hrbitově.

Nastaly chladné, smutné večery pozdního podzimu. Damin již nemohl spáti na hřbitově. Sedával doma a čítal starý zákon. Bylo nepo- chopitelno, co v něm nalězal . . . Za několik drobných peněz, jež od dobrých lidí dostával, kupoval si svíčky a nejednou v noci starý hrobník probudiv se nalézal Damina pohříženého ve čtení nebo přemítání. Ale nikdy mu neřekl ani slova. Měl snad v úctě Starý Zákon, snad se ostýchal před zamlklým svým synem, snad věděl, že by to bylo zbytečné — jisto jest jen, že vážně sice nad tím hlavou pokyvoval, stranou o tom mluvíval, však Daminovi jakoby se bál říci slova . . . . Večer na svatého Mikuláše Damin na hrobě Marině zapálil světla a ta tam hořela dlouho do noci. A dlouho u hrobu klečel, dlouho . .. Snad se modlil . . Přiblížil se Štědrý den. Sněhu hustě na- padalo a celý kraj oděl se bílým rouchem sva- tebním. Damin byl zamlklý více než jindya smutný. Posedával celý den stranou, jakoby jen svým myšlénkám se oddával. Když před večeří starý hrobník za stolem povstal a počal se mo-