1
article
nádob, nalezených v hrobě. Péče osvědčená při
pohřbu dosvědčuje také, že onen lid věřil ve svět
záhrobní a měl náboženství, jež učilo, že život ne-
božtíků na onom světě závisí od obřadů, jež rodina
po smrti jeho vykoná. Avšak musilo to býti dávno
před historickými dynastiemi Egypta, kdy nebožtíci
pohřbívání byli vždy natažení po celé délce a ovi-
nuti obvazy. Mimo to tehdáž již známo bylo uží-
vání kovu a písmo. Nejpozdější datum, jež možno
připisovati této mrtvole, jest as rok 6000 př. Kr.
Egypt
2
article
= Monokl a divoši. Zvláštním způsobem za-
chránil se Angličan Walter L. Bennett za poslední
vzpoury Ašantů z nebezpečí života. Bennett jest geo-
metrem a meškal letos v květnu v Bibianihie, obci
na rozhraní mezi Sesvi a Ašantskem, půl třetího dne
pochodu západně od Kumassi. Jediný běloch v jeho
blízkosti byl mladý horník, pátrající po rudáchv
Akrokerri. Oba Angličané, kteří se považovali za sou-
sedy, ačkoli bydleli dosti daleko od sebe, dověděli
se o vzpouře Ašantů tím, že byli náhle opuštěni
všemi svými černochy. Kovkop šel hledat ochranu
do Eheahenu. Pohlavár vesnice slíbil mu ochranu
a vyčastoval jej hojnou hostinou, avšak po hostině
vrhli se obyvatelé obce na Angličana, stloukli jej, až
byl bez sebe, načež mu uřízli hlavu. Když Bennett
chtěl opustit svoje bydliště, zaslechl o této hrozné
události a očekával, že jej stihne podobný osud. Na
radu jednoho z domorodců odebral se ku pohlaváru
Dunkotů. Byl v jeho chýži vlídně přijat a pohostěn
a slíbena mu též ochrana. Ale tak bylo se dálo rov-
něž nešťastnému kovkopovi. V této kritické situaci
si vtiskl Bennet do oka svůj monokl, od něhož se
ani na Zlatém pobřeží nebyl odloučil. »Skleněné
oko« způsobilo malému černochu, jednomu ze synů
pohlavárových, nemalou zábavu. Vypukl v řehotavý
smích. Dunkotové utvořili kruh kolem Angličana, je-
hož mimořádnéloko je nanejvýš bavilo. »Musil jsem se
svým monoklem provésti několik šprýmů,« vypravo-
val Bennett, »a získal jsem Dunkoty dokonale tím,
že jsem vtiskl monokl do oka jedně z žen pohlavá-
rových, jež hrda tímto vyznamenáním, nemálo se
tím pyšnila.« Bennett byl zachráněn. Jeho monokl
posloužil mu i při hledání zavražděného kovkopa.
Angličan
Bennett
Bennet
Musil
Ašantsko
3
article
Dunkotové poskytli Bennettovi ozbrojený průvoda
po mnohodenním pochodu, plném strádání, dostal se
bezpečně ku pobřeží, kdež oznámil úřadům zločin
domorodců, načež vyslána výprava na potrestání
Eheahenu.
= Neplatí poštovného. Slávou neobmeze-
ného sproštění poštovného honosí se kolonie Kosme
v Paraguayi. Tam stačí hoditi dopis do poštovní
skřínky. O frankování postará se poštmistr na útraty
obce. Kosme jest osada anglických socialistů, zalo-
žená r. 1894, zcela na základě společenstva. Půda
náleží společně všem kolonistům, práce se stejno-
měrně rozděluje, rovněž i výtěžek z práce. Od roku
1895 má Kosme poštovní úřad. Správa pošty svě-
řena obcí jedinému kupci v kolonii. V jeho krámě
nalezá se též jediná schránka na dopisy. Vláda pa-
raguayská udělila majiteli krámu titul poštmistra a
platí iu za vykonávání poštovní služby a dopravo-
vání zásilek, což dvakráte týdně koná 12letý hoch.
do nejbližší poštovní stanice, vzdálené 13 angl. mil.
měsíčně 30 shillingů v poštovních známkách. Jak-
koli suma tato zda se nepatrna, stačila až dosud
vždycky na frankování veškeré korrespondencev
kolonii.
= Zbloudilá služka. Z Paříže se oznamuje
Felicie Bassonova, 17letá Normanka, jež teprve před
nedávnem přibyla z venkova do Paříže, nastoupila
Dunkotová
Bassonův
Normanka
Paraguay
Paříž
4
article
těchto dnů svoji službu. Prvního dne k 11: hodině
poslala ji její paní s pětifrankem nakoupit v blíz-
kých krámech na snídani. Když všechno obstarala,
nedovedla milá služka nalézti cestu k domovu. Blou-
dila hodinu s košem na ruce. Pak se konečně od-
hodlala, tázati se u jednoho nároží mimojdoucíhoo
radu: »Zbloudila jsem; nemohl byste mi povědět,
kde moje paní bydlí?« tázala se se slzami v očích.
— »V které ulici to je?« — »To nevím; nenapadlo
mi, poptat se na to.« — »Jak se jmenuje vaše paní ?
— »To také nevím; zapomenula jsem to.« — »To je
hloupá historie. V tomto případě může vám pomoci
toliko somnambula. Znám jednu a dovedu vás k ní.«
— A milý pán uvedl nebohé děvče do restaurace se
ženskou obsluhou. Zde musila Normanka vydat.
malou částku peněz, jež ještě měla při sobě, načež
pán jednu z dívek uvedl v »magnetický spánek«,
načež hádačka, pitvorně sebou kroutíc, volala jakoby
ve spánku: »Vidím ... jest to blíže divadla.« —
»Potřebuji adresu,« naléhal magnetisér. »Dívejte se,
chci tomu.« — »Počkejte ... Vidím. . . Jest to ulice
d'Amboise, číslo 5.« — Podle rady, již jí dal bypno-
tisér, než ji propustil, odebrala se Normanka, dosud
hluboce vzrušená tím, co právě viděla, ku policej-
nímu strážníku a žádala jej, aby ji doprovodil podle
udané adresy. Bylo to policejní komisařství, kdež
prostodušná Normanka vypravovala svoje dobrodruž-
ství. Tu jí dali s sebou strážníka, jenž podle adresy
kupcovy na balíku, jejž měla v koši, zjistil ulici
tak se milá Felicie šťastně dostala ke své velitelcev
ulici de Bretagne.
Normanka
Vidím
Ambois
Felicie
jít Bretagne
5
article
= Umělé a přirozené indigo. Dopis ma-
jitele plantáží nedaleko Kalkutty obsahuje zajímavé
údaje o účincích vynálezu umělého indiga na ma-
jitele plantáží. »Výroba indiga,« praví, »stává se pro
nás stále obtížnější, zejmena po vynálezu umělého
indiga, jež nám hrozí odejmouti veškeré výhody.
Roku 1895 prodával jsem 80 liber indiga po 20 lst.
Letos mohu žádati toliko 12 lst. To jsou následky
umělého indiga. Avšak nedáme se bez boje vytlačiti
z trhu. Jsmeť pevně odhodláni vyráběti svoje indigo
mnohem levněji. Dříve jsme se domnívali, že to
»pagodový strom«, jímž bylo třeba toliko zatřásti,
aby nám házel zlaté plody do klína. Tehdáž hospo-
dařili jsme slepě, neukládajíce ničeho pro hubená
léta. To vše se změnilo a my musíme učiniti ne-
zbytná opatření. Pokouším se nyní prodávati své
indigo po 7 Ist. Máme teď také svoje chenuiky, kteří
nám dovedou poradit a poněvadž takovýto převrat.
ovšem nemůže se státi přes noc, doufáme, že za
několik let budeme moci prodávati 80 liber indiga
po 5 lst. Pak nám umělé indigo nebude již překážet
a my opět dobudeme postavení, z něhož jsme byli
vytlačeni.
Ist
LST
6
article
Zemřelí v Praze.
Zemřelí v Praze.
Dne 26. prosince 1900: Gnadová Emilie,
dcera finančního rady, 57 roků, 349—III. Bergmann
Bohuslav, syn úřadníka, 15 dní, 531—III. Klein
Filip, soukromník, 71 rok, 1122—II. Glattauer Heř-
man, obchodník, 89 roků, 61—II. Soukup Rudolf,
syn zámečníka, 8 měsíců, 236—VII. Bernhartová
Kateřina, vdova po cestujícím, 79 roků, 257—III. —
Ve všeobecné nemocnici: Hummer
Ignác, horník, 22 roky. Cibulková Antonie, manželka
truhláře, 29 roků. — V chorobinci: Zehrer
Čeněk, krejčí, 72 roky. — U milosrdných
sester: Švejcarová Kateřina, vdova po kupci,
56 roků. Kvasnička Josef, bednář, 61 zok.
Bergmann
Bohuslav
Klein
Soukup
Rudolf
Kateřina
Antonia
Kvasnička
Josef
Praha
Glattauer Heř
Gnadová Emilie
Hummer Ignác
Zehrer Čeněk
Švejcarová Kateřina
7
article
Metsorolagleká pozorování na rozhledně na P atříně
325 metrů nad mořem.
Dne 31. prosince 1900 a 1. ledna 1901
9 h. več. 7 h. ráno 2 n. odp.
7287 733.6 735.3
Tlakoměr
Teploměr C. — 5.6 — 9.6 — 9.4
Vlhko . . . . 80
Obloha . . znna zaena jasná
sz.
vlhko
8
article
Síla větru . slaho mírný slabý
Síla větru . slaho mírný slabý
Teplota nejvyšší ve stínu — 0.4
na slunci — 0.3
Teplota nejnižší ve stínu — 9.80.
při zemi — 11.79.
Slunce svítilo O hod.
Prům. rychlost větru za hod. v km. 24.7
Srážky v mm. 0.8.
Král.české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo
Ve středu dne 2. ledna.
Odpoledne o 3. hod.
Představení pro li d.
Nad naši sílu.
Hra o dvou dějstvích. Norsky napsal Björnstjerne
Björnson. Přeložil Jaroslav Kvapil. Režisér Jaroslav
Kvapil.
Listky pro toto představení prodávají se za ceny lidových
představení činoherních.
Ve středu dne 2. ledna.
98. hra v předpl.
2. čtvrtka.
Perníková chaloupka.
Opera o třech obrazech. Hudbu složil Engelbert
Humperdinck. Text napsala Adéla Wettová. Přeložil
Aug. E. Mužík.
Režisér: Robert Polák. Dirigent: Moric Anger.
Po prvním dějství přestávka.
Začátek o 7. hod.
Král
Björnstjerne Björnson
Kvapil
Engelbert Humperdinck
Wettová
Aug
E Mužík
Robert Polák
Praha
Norsko
národní divadlo
km
mm
Moric Angra
9
article
Konec po 9. hod
10
article
Pištěkovo divadlo na Král. Vinohradeci.
Pištěkovo divadlo na Král. Vinohradeci.
Ve středu 2. ledna.
Začátek o 1/27. hod.
Čtyřicátéšesté lidové představení za polo-
viční ceny.
Po druhé:
Pekla splozenej.
Sensační hra o 9 obrazech. Dle anglického románu
napsal J. Kühnl.
Zejtra se hráti nebude.
Divadlo jest náležitě vytopeno.
Král
Čtyřicátéšesta
J Kühnl
Pištěkův divadlo
11
article
Švandovo divadlo na Smichově.
Švandovo divadlo na Smichově.
Ve středu 2. ledna.
Začátek o 7. hod.
17. hra v předplacení (lichá).
U otce Prokopa.
Veselohra o 1 jednání. Napsal Beno Jacebson, prel.
J. Kubík ml.
Na to: Sny o lásce.
Komedie o 1 jedn. Napsal M. Dreyer, přel. A. Spáčil.
Ku konci: Poručík v civilu.
přeloži
Veselohra o 1 jedn. Napsa! G. Kadelburg.
J. Kühnl. Režisér p. Jan Kubík.
Prokop
Jacebson
J Kubík
M Dreyer
A Spáčil
Napsa
G Kadelburg
J Kühnl
Kubík
Smichov
Švandův divadlo
14
article
Z naší vesnice do Bogdanovska počítalo se deset
verst přes pole, ale lesem tam bylo více než o polovinu
blíže. Povedlo-li se mně odbýti si výborně hodinu (bylo
k tomu potřebí naučiti se osmi stranám z francouzské
literatury od Vilmexa) v takové dni, ctěný můj vycho-
vatel p. Kereti z provincie a básník romantické školy
(de l'école Hernani et des Orientales, jak se sám jmeno-
val), při tom náruživý, ale nešťastný lovec, vyšel si po
obědě asi k sedmé hodině v lovecké čepici na hlavě,s
ručnicí v ruce a loveckou brašnou přes rameno. Za ním
vylítla jeho krásná fena, Sylva, ohař polského plemene a
s radostným štěkáním vyskočila mi na prsa.
— Kdo mne miluje, půjde za mnou! zvolal slav-
nostně Kereti a Sylva, bratr Lev i já jsme běželi o závod
k ohradě.
— Chovejte se dobře, děti! volal s balkonu hlas
matinčin.
— Líbej za nás Galečku, Lve! žádala sestra, sto-
jící vedle matinky.
Hernani
Orientales
Sylva
Lev
Bogdanovsko