1
masthead
Románová příloha „Národních Listů“ k čislu 2. ze
2
masthead
dne 2. ledna 1901.
3
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= O zločincích. U příležitosti nálezu rozse
kané mrtvoly jakéhos mladíka v Paříži podává Er-
nest Blum ve svém »Denníku vaudevillisty« z boha-
tého pokladu svých zkušeností následující pojednání
o zločincích: »Ke chvále naší doby dlužno doznat.
že páni vrahové časopisectvem znamenitě bývají
zpravováni o věcech, jež se jich týkají. Vědí přesně
každého dne, ba co pravím, každé hodiny, co mají
činit, aby unikli zatčení. Kdybych se někdy odho-
dlal někoho zavraždít — vždyť člověk nikdy neví! —
na př. ředitele, jenž se příliš tvrdošijně vzpírá, hráti
moje kusy, četl bych pečlivě dobře zpravené časo-
pisy a oznámí-li mi, že mne policie hledá na se-
veru, upláchnu klidně na jih a naopak .. . Často vy-
dávají se páni zločinci v ruce spravedlnosti, ovšem
vinou vlastní své nemotornosti. Připomínám, kterak
strážník Provost byl usvědčen. Doznalť zcela prosto-
dušně svůj zločin, když se ho důstojník toliko žertem
tázal: »Provoste, vypravuje se, že jste jakousi ženu
rozsekal na kusy — je to pravda?« Jsou však také
velmi obratní zločinci, kteří velmi dobře dovedou
odolati takovýmto žertům. Avšak Claude, náčelník
polície bezpečnosti v době císařství prohlásil mi, že
následkem svého dlouhého cviku hned při první roz-
mluvě a přese všecku obratnost zločince dovede
poznat, je-li někdo vinný čili nic. »A kterak
to dovedete?« tázal jsem se. — »Tím, že
jej překvapím starým tradicionálním způsobem:
Blum
Provost
Claud
Paříž
4
article
»Vy jste to, jenž onen zločin spáchal!« Podle jeho
zmatku čtu skorem doznání v jeho očích.« — »Ale
zdá se mi«, namítal jsem, »že kdokoli, jehož tímto
způsobem oslovíte, ocítí se ve zmatku.« — »Ano,
ale jest rozdíl v rozčilení a zmatek nevinného není
týž, jako zmatek vinníkův.« — »Tím spíše,« pokra-
čoval jsem, »jelikož celkem nemáme pravdu. Nevinný
v tomto případě nesmí býti nikdy zmaten. Tak ze-
jmena nyní, když jsem byl varován, nevěřím, že
byste mne takovýmto úskokem dovedl uvésti ve
zmatek.« — »Nuže, uvidíme,« pravil Claude, směje
se — a upřel na mne pátravě svoje drobné, modré
oči, jež jen při zvláštních příležitostech otvíral do-
kořán a jež se zdály pronikati lidem na dno dušea
pravil ke mně přísně: »Co jste tedy činil ve čtvrtek
dne 18. května o půl deváté hodině večer, ve chvíli,
kdy na boulevardu Bonne Nouvelle byla zavražděna
stařena?« — Cítil jsem, kterak jsem pod tímto
hrozným pohledem všecek zrudnul a zakoktal jsem:
»Ale... nevzpomínám si již, je tomu již tak
dávno«. — »Sest měsíců, nic víc — a člověk, jenž
si nemá čeho vyčítat, vzpomíná si dokonale, cov
takovýto den činil.« — Pátral jsem ve své paměti.
Claud
Bonn
5
article
»Ve čtvrtek dne 18. května večer o půl deváté ho-
dině — kda pak jsem to byl?« vyrazil jsem ze sebe
všecek rozčilen. — »Kde jste byl?« prohodil, směje
se Claude a přimhouřil oči. »Povím vám to. Toho
dne jsme spolu obědvali a právě jsme popíjeli klidně
kávu v mé jídelně.« — Jakkoli se to zdá hloupé,
ulevil jsem si upřímným »uf!« — »Tak vidíte,«
pravil Claude, »že také nejnevinnější mohou býti
rozčileni a radím vám, abyste si nedal klásti po-
dobné otázky policistou méně zkušeným. Mohl bysi
vás jak náleží nabrat.
= Podivné divadlo. Jeden z nejznámějších
advokátů pařížských, pan Antoine Faure, vypravoval
těchto dnů v kruhu svých přátel zajímavé dobrodruž-
ství, jež se mu přihodílo v jedné ze síní paláce spra-
vedlnosti. Jakýs bodrý venkovan, opouštějící zasedací
síň první komory civilního soudu, kdež právě pro-
jednáván nudný civilní proces, přistoupil k panu
Faureovi s prosbou, aby mu pověděl, »v které sini
se hraje veselejší komedie, než ta, které byl právě
přítomen«. Advokát domníval se z počátku, že má
před sebou šprýmaře anebo blázna, avšak v dalším
hovoru dověděl se, že dobrák seznámil se na
boulevardu du Palais s jakýmsi mužem, jenž mu
označil palác spravedlnosti jakožto divadlo a prodal
mu za 5 franků lístek, na nějž prý bude míti přístup
ke všem kusům, jež se zde hrají. Neznámý byl šprý-
movný dareba a snad také trochu filosof a satyrik.
Claud
Antoine Faur
Faure
Palais
6
article
Bazar loutek. Ve velké koncertní síni
Albert Hallu v Londýně konán ve dnech vánočních
bazar loutek, jemuž podobného snad ještě nikdy ne-
bylo. Tisíce nejkrásnějších loutek, znázorňujících
historické postavy, slavné osobnosti, postavy z bájek
atd. činily tuto výstavu, uspořádanou na prospěch
28.000 nejchudších dětí obrovského města, organiso-
vanou ředitelstvem známého časopisu »Truth«, vskutku
divadlem prvního řádu. V první řadě mají býti po-
děleny dítky v dětských nemocnicích londýnských,
jichž rodičové jsou příliš chudí, aby jim mohli uspo-
řádati vánoční překvapení. Loutky, jež tu prodávány
věnovány byly bohatými dámami londýnskými. Bylo
tu vidět v krojích, historicky věrných, veškeré krá-
lovny anglické až ke královně Viktorii, jež byla ob-
klopena svými dětmi a vnoučaty. Malý trubač Dunne
v úplné uniformě »chaki«, lord Roberts, Buller,
Baden Powell a jiní velitelé jihoafrické války byli
tu zastoupeni věrnými podobiznami v různých veli-
kostech. Nechyběl také Yen-ho se svými šesti man-
želkami a feerie San-Toy, kasovního kusu Daly-
Theatru. Celý maškarní ples se 400 roztomile kosty-
movanými loutkami, darován byl jakous oblíbenou
herečkou, jež mnohé kroje, zejmena ozdobná domina,
z barevného hedvábí zhotovila vlastní rukou.
Hall
Roberts
Buller
Baden Powell
Londýn
SanToy
královna Viktoria
7
article
= Roztomilý výjev odehrál se onehdy na
omnibuse mezi Piccadilly a Fleet Streetem v Lon-
dýně. Velmi elegantní dáma s děvčátkem as čtyřle-
tým, vystrojeným jako loutka, vstoupila do vozua
usedla vedle vchodu. Ve voze sedělo několik pánů,
zdánlivě zabraných ve čtení novin. Děvčátko zvědavě
se ohlíží a jest na něm patrno, že má sto chutí vy-
ptávat se. Matinka snaží se zabrániti tomu, přiví-
nnyši dcerušku těsně k sobě a pošeptavši jí, že se
tu nesmí mluvit. Po chvíli však drobounká slečinka
nemůže již potlačiti svoji touhu po hovoru. Zvonko-
vým hláskem táže se, proč jí matinka zakazuje vy-
pravovati tatínkovi, že se právě setkali s bratránkem
Jiříkem. — »Protože to chci povědět tatínkovi sama,«
odpovídá matinka dosti nevrle a lehce se zarděvši. —
Spolucestující nečtou již tak pozorně ve svých novi-
nách. Na to táže se maličká vážně: »Ale proč mne
vždycky posíláš pryč, když k nám přijde bratránek
Jiří? Hrála bych si s ním raději než s chůvou.« —
Na matince jest patrno, že by s chutí svému milá-
čkovi natloukla; odpověděla nevrle: »Ale dey mi již
pokoj s tvým bratránkem Jiřím a buď zticha.« —
Děvčátko se chvilku odmlčelo, načež se ptá znovu
»Bratránek jest již starý, není li pravda, matinko
aspoň deset let...« — Matinka potěšena odpovídá
»Ne, dušičko, mnohem starší; je mu skorem patnáct.
Proto také nechci, abys si s ním hrála. Je pro tebe
tuze starý. Ale je to hodný hoch.« — Dítě se zdá
uspokojeno a pasažeři zabrali se opět do svého čtení.
V tom přistoupil nový pasažer a usedl naproti ma-
tince a dcerušce. Děvčátko připomenulo zcela hlasitě:
»Maminko, podívej se, ten pán má zrovna takový
dlouhý černý knír, jako bratránek Jiří.« Vše vypuklo
v řehotavý smích a mylady táhnouc s sebou vyjevenou
dcerušku, hledala spásu v kvapném útěku.
Jiřík
Jiří
Piccadilly
Fleet Street v Lon
8
article
= Výprava ke zkoumání severní záře.
Z Kodaně se oznamuje: Professor Adam Paulsen,
zasloužilý ředitel zdejšího ústředního ústavu mete-
orologického, podnikl novou cestu ku pozorovánía
zkoumání severní záře ve vysokých šířkách, jež má
býti doplňkem pozorování, provedených minulé zimy
v severních končinách Islandu. Cílem letošní vý-
pravy jsou severní končiny Finska a pomýšlí se na
to, vykonati tu podrobné výzkumy o povaze světlých
čar ve spektru severní záře.
= Lupič chycen pomocí telefonu. Těchto
dnů byl v New Yorku moderním způsobem zatčen
černý lupič, který v bytě klenotníka Šimona Frankla
vykonal nevítanou návštěvu. Paní Franklová byla
sama doma se dvěma služkami. Jedna z nich, Mary
Noomanova, zpozorovala pak černocha v přístěnku
v ložnici, on ji však neviděl. Mary rychle upozornila
paní Franklovou na lupiče, načež chvátala do dvora,
kde několik lidí opravovalo telegrafní dráty a žádala
je, aby telefonovali panu Franklovi do jeho obchodu
v Nassau streetu. Dělníci zřídili ihned prozatímní
spojení, Mary telefonovala Franklovi, týž zase na
pol. stanici ze vých. 67. ul. a za několik minut na
to spěchali již dva detektivové do domu na vých. 71.
ul., kde lupiče při nejlepší práci překvapili; on se
zoufale bránil, byl ale přece přemožen. U něho na-
lezeno bylo několik drahocenných skvostů. Černoch
udal, že se jmenuje Charles Smith a jest 30 roků
stár. U pol. soudu v Yorkvillu byl odkázán k pro-
cesu. Kapitán Brown Mary pochválil a nazval ji
»perlou« mezi služkami.
Paulsen
Frankl
Franklová
Maro Noomanův
Franklův
Maro
Černoch
Smith
Brown
Kodaň
Island
Finsko
New York
Mar
Nassau
Yorkvill
9
article
= Nejstarší mrtvola světa. V mumiové
síni britského musea v Londýně lze nyní zříti nej-
starší snad mrtvolu z celého světa. Byla nalezena
v předhistorickém pohřebišti v horním Egyptě, na
západním břehu Nilu, několik mil pod Assuanem.
Dr. Bridge, dozorce musea egyptských starožitností,
slyšel při svém posledním pobytu v Egyptě o objevu
tohoto pohřebiště a spěchal ihned na místo. Mrtvola
nalezala se v ovální jeskyni, vydlabané z pískovcové
skály a pokryté pískovcovými deskami. Kolem ne-
božtíka stálo několik tuctů nádob, jež obsahovaly
potravu, danou nebožtíku na onen svět. Poblíže na-
lezaly se též jeho zbraně, skládající se ze čtyř hla-
zených oblázků. Mrtvola sama sestávala skorem jen
z kůže a z kostí. Svaly, jak se zdá, byly odstraněny
brzy po smrti skrze zářezy, učiněné do kůže. Tělo
bylo balsamováno smolným preparátem, jenž zajisté
byl vzat z blízkých pramenů naftových. Na lebce
nalezají se dosud některé kadeře ryšavého vlasu.
Nebožtík náležel zajisté ke světlovlasému plemení.
Má aristokraticky malé ruce a jest typu dlouholebého,
jaký bývá mezi hlavními plemeny evropskými nej-
častější. Poloha těla byla velice podivná. Leželo na
levém boku, kolena byla přikrčena k prsoum a trup
tak zkřiven, že páteř nalezala se nahoře. Přesný od-
had tohoto nálezu nemohl býti dosud učiněn. Ne-
božtík patrně nebyl divochem, nýbrž náležel ke spo-
lečnosti, jež byla dosáhla poměrně značného stupně
kultury, jakož dokazuje zpracování zbraně a tvary
Bridge
Londýn
Egypt
Nil
10
article
Tato Nastina slova mne vždycky zamrzela, ačkoliv
jsem si dobře vědom byl, kdyby řekla místo Lvovi mně,
abych Galečku políbil, že bych se začervenal více než
mák, kvetoucí pod jejím oknem.
Bez zastávky jsme běželi až do lesa, kde sotva
dechu popadajíce jsme se převalili do vysoké zelené trávy.
Jak svěže, jak příjemně tam bylo v parné dni našeho
léta na Ukrajině! Zdá se mně, že bych byl celý život
proležel v této vonné trávě, dívaje se do nebe skrze
tmavé, dubové listí a poslouchal bych, jak les hovoří
všemi svými hlasy: koníček skáče a cvrká, listí šeptá,
krepelka volá a kukačka teskně kuká v houštině ! Slunce
zapadá!... Ach, kde bych našel slova, jimiž bych mohl
vysloviti, jak bylo v našem lese krásně v hodinách ve-
černích.
Pojednou se na blízku ozve výstřel a ihned zná-
mý hlas.
— Chybil jsem ho, proklatě! volá mrzutě náš
ctěný učitel.
Bohužel! totéž se mu přihází pokaždé, když se
mu zachce stčíleti. Jeho mrzutost se obrací ihned na
dobromyslnou Sylyu, která zaslechnuvší výstřel utíkala
co jí nohy stačily s pozdviženým chvostem docelav
opáčnou stranu.
— Proklatě! volá jestě jednou Kereti a běží naní
s pozdviženou ručnici.
Nadarmo. Sylva utekla. Lev skáče radostí. Má vždy-
cky potěšení, nepovede-li se něco Keretimu, kterého se
nesmírně bojí.
V lese se tmí a dělá se chladno; večerní stíny po-
čínají se v něm prodlužovati. Paseka se točí na pravo-
Po křivé a příkré cestičce sestupujeme do údolí, dost
Lev
Galečka
Sylva
Ukrajina