Ročník XXXXVI.

V Praze, ve středu 4. prosince 1907.

Číslo 335.

Na ranní a odpol. HIsty předplácí se: v Praze v adminislracl sa čtvrt leta . . . . 6 K — s dvoji donáfkoe n dtrt 14a . . . . 7 k 5ok ve šlialkách- na něste . . . . . . 2 K 80 Poštou: na měsíe n ntki. . . . . s dvejí zísilkou na vížsle na vrt vrl

Dnešni čisle pro Frahu le a 10 stranáe Nové státoprávní ústupky Uhrám a my Čechové. Pilných návrhů, kteréž zatarasily cestu předlohám vyrovnacím, ubývá a snad ještě v tomto témdni dostane se říšská rada k ro- kování o pilnosti návrhů vyrovnacích. Pro- jednání souboru vyrovnacích osnov jakožto návrhů pilných jest samo o sobě při předlo- hách vládních cestou neobvyklou, a spočívá v tom přiznání, že vláda nemá naděje, že by se jí jinak podařilo v čas provésti vy rovnání raköusko-uherské. Než se vláda odhodlala sáhnouti k ta- kovémuto mimořádnému postupu, musila si ovšem zabezpečiti kvalifikovanou t. j. dvou- třetinovou většinu, jíž jest třeba, aby některý návrh uznán byl za pilný. Tato dvoutřetinová většina, dosáhne-li jí vláda pro pilnost, má ovšem pouze formální význam, ten totiž, že se octnou vyrovnací osnovy na pořadu jednacím. Jest však ještě jiná otázka, a to jaké většiny hlasujících bude zapotřebí, aby osnovy vyrovnací mohly se pokládati za schválené a přijaté radou říšskou? Tu nutno totiž rozeznávati záležitosti. k jejichž přijetí sněmovnou stačí většina pří- tomných ve schůzi poslanců, od záležitostí, pro něž jest nezbytna zvláště kvalifikovaná většina. Stanovíť ve směru tomto § 15. zák. ze dne 2. dubna 1873 čís. 40 ř. z., kterýmž změněn byl státní základní zákon ze dne 21. prosince 1867 čís. 141 ř. z. o říšském zastupitelstvu, jak následuje: Změny státních základních zákonů mo- hou býti platně usneseny pouze většinou nejméně dvou třetin hlasů všech přítomných a ve sněmovně poslanců nutna jest přítomnost aspoň poloviny všech členů.

Dle toho stačila by obvyklá většina ke platnému usnesení o přijetí vyrovnacíeh předloh jedině v tom případě, že v rakousko- uherském vyrovnání není obsažena nijaká změna státních základních zákonů. Kdyby však tomu tak nebylo a kdyby osnovami vyrovnacími způsobena byla změna taková, pak jest ku přijetí jich nutna kvalifikovaná většina dvoutřetinová. Vláda nynější se dosud důsledně vy- hýbala dáti přímou odpověď na tuto otázku. pracuje však mezi stranami na radě říšské tak, aby ve skutečnosti pro předlohy vy rovnací dvoutřetinové většiny dosáhla a tím zároveň se vybnula všem dodatečným po- chybnostem o tom, stalo li se přijetí rakousko uherského vyrovnání na říšské radě způsobem řádným čili pie. Přátelé vládní však tváří se tak, jakoby neměli nejmenších pochybností o tom, že nynějším rakousko-uherským vyrovnáním ne- stane se nijaká odehylka od státních zá kladních zákonů, čili jakoby neobsahovalo skutečnou změnu jejich v některém směru. Tak zpráva o poradách vyrovnacíh výboru, zpravodajem drem. Pergeltem vy pracovaná, jejíž podstatný obsah uveřejňu- jeme dále ve znění tiskovou kanceláří nám zaslaném, mimo jiné zdůrazňuje, že »státo právní základy, na kterých spočívá poměr obou států, nebyly nikterak změněny smluvní formou, jež nastoupila na místě posavadního obchodního a celního svazku rakousko uherského. Řeči, kteréž byly proneseny v říšském sněmu uherském, mohou snad připustiti závěrek, že na straně uherské se jeví rozluková tendence, avšak nemohou býti rozhodujícími pro obsah smlouvy. Směro- datným jest pouze obsa h.« Vypadá ve skutečnosti všecek obsah vy- rovnacích předloh, zejmena pak obchodní celní smlouvy, tak nevinně, jak to líčí dr Pergelt a jsou uherské rozlukové snahy opravdu pouze v řečech, na uherském sněmu proslovených, a nikoliv též v obsa hu smlouvy?

Zodpovědění této otázky jest důležité nejen ke zjištění, jaké většiny rady říšské jest ku přijetí zapotřebí, ale i ku posouzení následků, jakéž nynější vyrovnání bude míti na státoprávní poměr obou polovin soustátí a tudíž i na další osudy zemí koruny české. A právě v této poslední příčině jsme my Čechové první na ráně a proto nám na věci té více musí záležeti než na př. Něm- cům, kteří rozlukové snahy uherské pova žují zároveň za průpravu k budoucímu těs- nějšímu splynutí s hospodářskou politikou sousední říše německé. Snahami rozlukovým v Uhrách jsme tedy i my velmi dotčeni,a ještě více, jsou-li snahy ony v určitých čá- stech rakousko-uherského vyrovnání pojaty i do jeho obsahu. V tomto případě jest na zástupcích na šeho národa, aby již nyní a dříve než ra- kousko-uherské vyrovnání se stane skutkem, učinili náležité kroky, aby země koruny české nebyly spolu strženy do proudu, kterýž z roz- lukových snah uherských — vznikne v této polovině soustátí ...

Vzpomeňme proto nejdříve povolaného vykladače vyrovnacích osnov, jakýmž jest uherský ministr a vůdce strany neodvislých Košut. Dne 17. října t. r. vykládal v konferenci strany neodvislosti předlohy vyrovnací a dle obsahu jejich zjistil: že celní smlouvou vy- slovena jest státní samostatnost Uher, že uza- vřena jest tak, jako se uzavírají smlouvy na př. s Ruskem neb Německem; že samo- statné celní území uherské bude takto zá- konem uskutečněno; že celní tarif uherský může po r. 1917 býti kdykoliv zaměněn jiným, aniž by na to mělo Rakousko zvláštní vliv; že pojmy jednotného celního a obchod- ního území a jednotných celních hranic zmi- zely pro budoucnost; že v příštích zahra- ničních obchodních smlouvách Uhry budou vystupovati jakožto stát samostatný, ba že mohou i jednostranně vypověděti smlouvy obchodní s cizinou, zkrátka, že úmluvy vy- rovnací znamenají překonání posa- vadních rakouských státopráv ních názorů.

Jakmile však Uhry nabyly uznáním zvláštního celního území, možností záměny celního tarifu a jednostranné výpovědi za- hraničných obchodních smluv — práva, upra- vovati své obchodní záležitost samostatně, není nijaké pochybnosti více, že tím vzala za své jedna čásť s po- lečných záležitostí, pojatých do státních základních zákonů, a že tudíž děje se tu změna jejich, jež schválena může býti pouze kvalifikovanou dvoutřetinovou většinou rady říšské. Ustanovujeť se v § 1. odst. a) základ ního stát. zák. z r. 1867 čís. 146, že spo- lečnými jsou i záležitosti zahraničně, v četně s diplomatickým a obchodním zastoupe ním oproti cizině a všeliká usta no- vení ve příčině mezinárodních smluv. Co zbude z tohoto ustanovení, když Uhry po r. 1917 nabývají práva upraviti svůj obchodní poměr k cizině dle svého zvláštního celního tarifu, pro své zvláštní obchodní a celní území a ve svých celních hranicích? To nejsou pouhé rozlukové tendence jak to označuje dr. Pergelt, to jest věcny obsah vyrovnacích předloh; obsah, jehož schválení má zapotřebí dvoutřetinové a ni- koliv jen obvyklé, absolutní většiny. U nás, mezi zástupci stojícími po boku nynějšího ministerstva, a ochotnými schválit dílo vyrovnací, rovněž se nepřipouští v této přičině nijaká pochybnost. Pravilť na př. dr Kramář ve své řeči ze dne 1. prosince, zde proslovené: Především konstatují, že pro vy rovnání samé vláda dvou třetinové vět- šiny nepotřebuje; k tomu jí stač úplně prostá většina. Pro nás však tato stránka vyrovnán má i významný dosah státoprávní, a my proto ani v této věci nemůžeme »abstraho vati od státoprávního boje«, jak se to před pokládá v tětéž řeči.

Tu jest po našem mínění a přesvědčen ona choulostivá spleť vyrovnacích úmluv ra kousko-uherských, kteráž, ne-li dříve, tedy r. 1917 skončí buď úplným vítězstvím Uher aneb zavdá podnět k zápasům nejprudším aby se zpáčilo to, co v r. 1907 bylo při znáno; obé se dotkne stejně vážně i zemí koruny české. Proto asi také širší výkonný výbor ke svému nedělnímu, včera námi uveřejněnému usnesení o rakousko-uherském vyrovnání připojil, »nebude-li ničeho zadáno na našich státoprávních hlediscích, zejména se zřete- lem k novým státoprávním ústup kům vůči Uhrám.« Nebylo-liž tu na místě, vysloviti se určitě o možných účincích těchto »nových státo- právních ústupků Uhrám ?« Ríšská rada. Poslanecká sněmovna. (Schů ze 38). Ve Vídni, 3. prosince. (Původní telef. zpráva »Nár. Listů«.) Schůze byla dnes jen osmihodinová, byl však ve druhě polovici, věnované vysokým ško- lám a svobodě jejich učení, velice zajímavá Začala později, nežli jest teď obvyklo, poněvadž ministerský předseda baron Beck byl v Schon- brunně přitomen přísaze nového ministra země- brany de Georgia, který se však do sněmovny ještě nedostavil. Dávno, nežli schůze počala, byla minister- ská lavice obstoupena několika sty poslanců kteří čekali toužebně a žádostivě, co ministerský předseda odpoví na dotaz polského poslance Breitera o obou protipolských osnovách zá- konů, pruskou vládou v Berlíně podaných. Ne- slyšeli však nic, co by zvědavost jejich mohlo jakkoliv ukojiti. Byly to všeobecnosti, které jsme slyšeli také již jindy: že stejně jako Rakousko by nedopustilo, by se jiný stát mísil do jeho záležitosti vnitřních, nesmí navzájem Rakousko mísiti se do vnitřních záležitostí státu cizího. To znělo jako nesmělá omluva do Berlína, kde však stejných ohledů proti habsburskému státu nechovají. Kdyby v Německu měli zřetel ke

složení tohoto státu vůbec a jeho nynější vět- šině sněmovní zvláště, nebyli by tam podal osnovy zákonů, o kterých také nejprostší rozum mohl tušiti, že způsobí u Poláků a vůbecu Slovanů předlitavských krajní nevoli. Nevíme. byla-li odpověď, kterou přednesl ministerský předseda baron Beck, sepsána baronem Aeren- thalem, nebo baronem Beckem samým, ale dlužno říci, že psána jest v rukavičkách nej- jemnějšího druhu. Něžnost jest pěkná věc, ale někdy doporučuje se ostrost, zejména proli hráči, který má vlastnosti pruské. Pilnost návrhu dra. Hajna po řeči sociál- ního demokrata Jaroše a po doslovu navrho- vatelově zamitnuta. Dnes a včera poslanci ná- rodně-sociální a sociální demokraté mluvili vý- hradně česky dlouhé řeči, jejichž obstruktivní účel byl vyložen a netajen. Jako v létech mi- nulých, tak i tentokráte protestovati musíme nejrozhodněji proli tomu, by naší drahé ma- teřštiny bylo zneužíváno za podřízenou zbraň, které se užívá jen k vyplnění času a hodin. Má-li býti čeština ve vídeňském parlamentě rovnoprávnou a rovnoplatnot vskutku a v pravdě, nesmí býti stlačována do podruží určité, jen po- litické taktiky. Zájem sněmovny vzrostl, když došlo ke 3. hodině odpol. na pilný návrh prof. Masa- ryka, vyzývající vládu, by dala záruku, že zachovány budou svobody vysokých škol. Prof.

Masaryk promluvil na odůvodnění svého návrhu řeč půldruhé hodiny trvající. Byla celou svou povahou spíše přednáškou kullurně historiekou o eírkvi, papeži, náboženství, klerikalismu, škole, svobodě a jiných thematech. Celá sně- movna ji poslouchala. Tři sta mužů shluklos kolem řečníka a vytrvalo na svých místech, sledujíce jeho výklady. Nikoliv bez odporu. Kněží, dr. Zahradník, dr. Šilinger, Šrámek, dr. Horský, Tvarůžek, Paslor a Gentili, zvláště však nekněží hr. Sternberg a Bielohlawek přerušovali mluvčího každou chvili, prodlužujíce taklo jeho výkon scěnami dílem hlučnými, dílem veselými Bylo to divadlo málo důstojně veliké věci o kterou ve skutečnosti se jednalo: o volnos a svobodu vysokých škol a jejich nauk. Jednu výtku prof. Masarykovi zamlčeti ne můžeme: že totiž právě o tomto problému nej- méně mluvil a že zabýval se výhradně skor rozporem mezi ofleiální věroukou katolické církve a moderní vědou. Exkurse, které podnikal z těto široké silnice, byly vesmés zajímavé a veliee účinně pointovány. Jako vždy, také dnes po- užíval profesor filospfle na české universite s velikým důmyslem, třeba jen běžně a s pečli- vým výběrem, literatury o katolické církvi a pak směrů, v ní se ozývajících a se potírajících Po té stránce jeho sečtělost v pravdě imponuje.

Dojem jeho řeči byl rozkladný. Byla za tím účelem úmyslně založena. Prof. Masaryk chce míti jasno: kdo je ve sněmovně poslanecké pro pokrok a kdo pro zpátečnictví. Poslanci za venkovské obce jaroměřské po- píráme prostě legitimaci, mluviti opravdově vážně o věci dosahu tak velikého, jakou prof. Masaryk uvedl v rozpravu. Polemiku s ním po- kládáme tím za odbytu. Ministr osvěty dr. Marchet prohlásil, že ústavou již dány jsou svobodé universitníh učení záruky, jaké žádá prof. Massryk svým pilným návrhem, a dodal, že nynější vláda celá trvá na nich, protože považuje moderní stát na jiných základech nemožným. Poslanec docent dr. Mahler je nám živým svědkem, jak rozumějí na německé universitě pražské svobodě učení a vyučování. Tento ži- dovký archeolog, protože se hlásí k sionistům. V drobném prodejtt ranni číslo o sobě . . . za 8h vdpolední . . . . ss 2 Ve filislkéch na venkověi ranní číslo. . . . . . . . 10 h odpeleddní Inserátv platí se hotově sapřed. Předplacení a insorty plijěmá zdmisi- strace v Marianske ulici č. 3. Tam nacházejí sa též redakee Ulskárna a ezpadice , Národnich Lista“ Rukoplsy se nevraceji

musí opustiti Prahu a utéci se na nejmenší ně- meckou universitu tohoto státu, do bukovinských Černovců, chce-li vůbec přednášeti. Měl velmi pěkný výklad o důležitosti vysokých škol pro duševní život a o povinnostech profesora, ve všem všude hlásati pravdu svých poznatkůa svých nálezů. Nebyl vyrušován, jako prof. Ma- saryk a jen Všeněmec Stransky křičel, když tento židovský vystěhovalec z Prahy volal: »My Židě provázíme s vroucí sdilnosti zápas národů za vysoké školy národů; odpírati vysoké školy jest zločinem na duchu lidskosti«. Práli bychom si, aby tento pěkný projev stal se ma- jetkem všech Židů. Žel, vidíme četné Židy. jakkoliv leckoho z nich stihl osud dra. Mahlera, v táboře německých nesnášelivců, kteři se vy- chloubají na veřejném trhu, že jsou »kultur- trégři«, ve skutečnosti však jsou vrahy sku- tečné, opravdové osvěty.

Z Vídně, 3. prosince. K. k) Předsoda dr. Weiskirchner zahájil schůz v 11.20 hod. Prolipolské předlohy pruské. M.-p. bar. Beck: V poslední schůzi podali posl. Breiter a sp. dolaz po pruské předloze o opatřeních k sesílení němectví v západním Prusku a Poznaňsku. Do předlohy té stěžováno si i zástupci mnohých stran ve formě dolazů na předsedu. Dolazovatelé dostali se tí na pole, na něž vstoupiti nám je za- kázáno. (Souhlas. Výkřiky: Posl. Breiter: Turecko, Marokko, Čína!) Předseda: Prosím, aby min. předseda nebyí přerušován. Bar. Beck: Jest to v mezinárodním právu úplně uznávaným a vžitým zvykem, že nikdo nesmí mísili se do vnitřních záležitostí druhého státu. Je to však také dobře odůvodněný zvyk; jinak byl by vzájemný poměr slátů vydán v šanc ustavičným poruchám a mír zle ohrožen. Vláda a všichni veřejní činitelé musí prolo trvati na této zásadlě za všech okolností. i když snad cit jednollivců llačí mnohdy v jiném směru. My, kleří pečlivě bdime, aby se nikdo ne- míchal do našich záležitosti, musíme tento nárok ctít u všech oslatních.

Při té přiležitosti musím však se důrazně ohra- diti, že o záležitosti této, zejména v dotazu posl. Breitra a sp., jedná se způsobem nepřípustným. Ta- kové výpady, jako tentokrát, na cizí vládu, poškozujo obyčejně samu věc, jíž mají posloužit a jsou zvlášt nedovoleny naproli spojeneckým a spřáteloným stá- tům (Pochvala a výkřiky.) Mezi došlými spisy jsou dotazy poslanců Fresla a sp. po min. nařizení o aktivitních pří- davcích oficiantů u poštovních a telegrafních úřad v Čechách; Binovce a sp. po nouzových pod- porách pro obyvatelstvo okresu roudnickéhoa libochovického, poškozené živelními pohromami: — Jaroše a sp. po nepřislojnoslech u 8. zeměbr. plu- ku v Praze: — Němce a sp. po úřadní činnosti okr. hejtmana v Roudnici; — dra, Luegra a sp. p vzájemně úřadní pomoci Rakouska a Uher při vy- máhání dlužných daní. Sněmovna rokovala dál o pilném návrhu Haj- o demonslracích, uspořádanýcl následkem dralisly potravin.

Posl. Jaroš (hlavní řečník pro pilnost návrhu) soudí, že od vlády, jež sama prohlašuje se za vládu jednoho slavu a jedné národnosti, nelze očekávati blahovolného jednání. Ona především musí býti vo- lána k zodpovědnosti, neboť je povinna dosazovati d okresů, kde se děje pociální bezpráví, řádné a schop- né úřadníky. Kritisuje jednám politických úřadníků, kteří měli navázati styk s důvěrníky dělniciva, a jed- nání četnictva, jež v Náchodě chovalo se jako lupič- ská rota. Socišlně demokratická strana touží zvlástě po sociálním míru. Nepokoje v Náchodě nebyly způ- sobeny sociálními demokraty, nýbrž tlakem s hora Poměry nezlepší se, dokud pracující lid bude vydán v šanc židovským i křesťanským vykořisťovatelům Líčí bídu náchodských dělníků, kteří mohou si kou- piti koňské maso jen o svátcích. Maloživnostníkům nevede se o nic lépe. Vyčíá-li se sociálním demo- kratům znehodnocení parlamentu náslodkem posled- nich událoslí, musí řečník připomenouti děívější mno- hem horší scěny v poslanecké sněmovně. Sociální demokraté dali výraz svému rozhořčení, vidouce, ž parlament je pro potřeby hidu hluchý. V polemice s posl. Horským řečník tvrdil, že lid vykořistují ži- dovští fabrikanti i křesťanští faktoři. nově

FEUILLETON. Zřízení a obsazení stolice českého jazyka a české literatury na praž- ské universitě. Veliké hnutí stavů českých za svobody zem- ské a politické po smrti císaře Josefa II., jež vrcholí v památných desideriích, ujalo se také (ve třetím spise těchto desiderií) práv českého jazyka a obrátilo se proti úsilné germanisaci, jež zejména od dob Marie Terezie a ještě více za eísaře Josefa II. systematicky se provádělaa v zápěti měla vyloučení českého jazyka z veřej ného života, zejména však z úřadů a ze škol.

Jako nejbližší důsledek tohoto vyloučení českého jazyka ze škol bylo, že, ježto nebylo tu učilišt, kde by jazyk český mohl býti náležitě pěstěn, ubývalo čím dále, tím více mužů, kteř by ovládali český jazyk. Stížnosti do nedostatku takovýchto mužů byly na denním pořádku; tak již v prvním roce panování Leopolda II. stavové při poradách o skládání desiderií, seznavše, jak chatrný jest český překlad vyhlášky k lidu, usnesli se na sněmu dne 14. července 1790 že všechny české překlady takovýchto vyhlášek pořizované zvláštním překladatelem musí být na příště revidovány král. guberniálním radou a stavovským representantem sv. p. Macnevi- nem, kterýž prý českého jazyka jest dokonale mocen. (Protokoly sněmu království českého v zemském archivu).. Rovněž samo královské gubernium připomenulo při poradách t. zv. zem ské koneertační komise v sedění dne 26. ledna 1793, kde jednalo se o návrh občanského zá- konníka, že všechny zákony a všechna nařízení jest nutno vydávati v řeči německé i české. Če ský text musí prý však býti opravdu český, ne boť mnoho zmatků a pochybnosti až dosud po- vstalo prý z toho, že česká řeč v takovýchto textech českých nebyla buď vlastně česká, aneb nebyla srozumitelna; a jest prý tudíž k těmto překladům vždy užiti muže, který jest dokonale česky vzdělán. (Protokoly zemské koncertačn komise ad Num. 8. ex Martio 1797; archiv e.k ministra spravedlnosti.)

Právem tudíž připomenulo král. zemské právo (čili zemský soud) v Praze při poradách ve výše uvedené zemské koncerlační komisio náležitém vyhlašování zákonů, že všechy zákony musí býti sepsány v řeči německé i české; »ne- boť zkušenost učí«, praví zemské právo do- slovně, že mnohé zákony byly vydány pouze v řeči německé, kdyžtě přece v království če- ském lze čitati dvě třetiny obyvatel, kteři znaji pouze česky; jest tudiž třeba, aby zákony které mají každého zavazovati, byly v Čechách sepsány a vyhlášeny také v jazyku českém, ježto by se jinak Čech právem mohl ospra- vedlniti neznalosti zákonů a tudíž i proti němu nemohlo by dle německých zákonů platně za právo býti uznáno«. K tomu připomenuli i sta- vové ústy svých deputovaných Filipa hraběle Swerta-Šporka a Leopolda hraběte Šporka, že jest žádoucno, aby do země (t. j. do Čech) »nebyl vydán žádný soudní zákon, pokud by nebyl vytištěn dostatečný počet exemplářů v řeč německé a národní (t. j. české). (Protokol zem- ské koncertační komise ze 26. ledna 1793- archiv c. k. min. spravedlnosti.)

Zajímavo je ostatně i to, že státní a poli- cejní ministr hrabě Pergen dávaje ve své nol na státní radu z 9. dubna 1794 zprávu, že v některých českých krajích jest, jak jemu r- feroval vicepresident českého gubernia baron Margelik, pozorovati povážlivé jitření, navrhoval vydání českého lidového časopisu, čímž v tomto ohledu bylo by prý lze způsobiti mnoho do- brého, což také panovník v resoluci z 20 dubna 1794 výslovně schválil. (Akta st. rady, čís. 1285 ex 1794; c. a kr. dom. dvorský a státní archiv) Konečně i v nejvyšších úřadechv Vídni bylo vždy pečlivě přihlédáno k tomu, aby zde byli úřadníci znali českého jazyka; vý slovně bylo ostatně také resolucí císaře a krále Františka I. z 22 července 1797 nařízeno, aby při povyšování vždy byl zřetel brán k tomu. aby z oddělení zemských registratur byli přibí- ráni »subjekty«, které jsou českého jazyka mocny (akt st. rady; c. a kr. dom., dvor. státní archiv). Byl to tudiž v první řadě požadavek prak

tického života, který vedl české slavy v této době k tomu, že staraly se o zvelebení českého jazyka; že moment národní hrál při tom znač- nou roli, jest ovšem nepopíratelno. Proto, když na sněmu království českého dne 17. července 1790 podala čásť stavů českých pod číslem 56 návrh, aby byla na nižších školách zavedena opět řeč česká a latinská, z největší části z uči lišť již odstraněná, což prý kandidátům duchov- ního stavu jest značně v neprospěch, byl tento návrh přikázán (prozatímnímu) rozmnoženému zemskému výboru k vypracování. 1) Rozmnožený výbor zemský přijal tento návrh za svůj, a byl tudíž tento návrh po sehválení sněmu vložen v desideria (třelí čásť) a obsahoval žádost, aby na školách a zejména na gymnasiích, obzvlášté v Praze, byla zavedena opět čeština: jako dů- vod bylo uváděno, že němčina na školách od- vádí prý české žáky od studií a tudíž od stavo duchovního, což jest náboženství na újmu. (Kalousek: Coské slátní právo, str. 506); vedle toho prý jest nutno, aby české mládeži v Če- chách byla poskytnuta možnost dále se vzdělá vati ve svém jazyku, čímž odůvodňována nutnos českého gymnasia v Praze. (Kalousek, tamže- Toman : Das böhmisehe Staatsrecht, str. 204 desideria českých stavů v zemském archivu) O pražské universitě neobsahovala tato desideria ani zmínky.

Gubernium, kterému bylo uloženo podávati o každé radosti stavů obšírnou zprávu, posta- vilo se ve svém dobrém zdání ze dne 18. února 1791 těmto žádostem stavů zcela rozhodně na odpor; důvody uvedeně českými stavy neuznávalo naprosto, naopak postavilo se na stanovisko, že prý může býti pokládáno za opravdové dobro- diní, že vlivem německých škol a německých gymnasií déle mnoha roků valná část české 1) V tomto sedění bylo pedáno toliž od různýcl stavů mnoho návrho, a sněm usnášel se na tom které návrhy pak přikázati rozmnoženému zemskémo výboru, a které jest uložiti »ad acta«. Není bez za jímavosti, že mezi návrhy uloženými ad acta byl pou čís. 52 také návrh několika stavů, aby rodiče studu- jící mládeže sproštění byli povinnosti platiti školní plat. Srov. protokoly snému zemského v zemském archiivu. mládeže rozumí a mluví německy, čímž prý svazek a styk obyvatelů tohoto království s ně- meckými provinciemi dědičných zemí a říše jest valně usnadněn. Oproti tomu však referovalo gubernium, že by bylo možno zřiditi na univer- sitě pražské professuru českého jazy ka; vyšel tento návrh od guberniálního rady Josefa Ant. v. Rieggra a gubernium jej přijalo za svůj (Brandl: Život Dobrovského, 244; Kalouseka Děje král. české společnosti nauk, 1885.) Toto dobré zdání gubernia bylo zároveň se stížným spisem českých stavů (třeti spis desi- derii) zasláno spojené dvorské kanceláři k roz- hodnutí; stavové o něm nebyli slyšáni. Spojená dvorská kancelář (česká a rakouská) zaslala pak celý tento spis, pokud se týkal záležitostí du- chovních a kulturních, dvorské komisi ve vě- cech studijních a censurních k podání posudku.

Tato komise v sedění dne 6. dubna 1791 vy- slovila se rozhodně proti uvedení češtiny do škol, proti rozmnožení gymnasií a zejmena také proti zřízení stolice českého jazy ka na univer- sitě pražské, ježto prý tato stolice jest opravdu zbytečnou. (Kalousek, n. u. m. str. 507., To- man, n. u. m. str. 206., kde jsou i výtahy z protokolu; konečně i akta spojené dvorské kanceláře: ad 207 ex Julio 1791, IV., H., 2. archiv e. k. ministerstva vnitra). Avšak spojená dvorská kancelář postavila se na stanovisko gu- bernia a také ve státní radě bylo zásadně usne- seno zříditi na pražské universitě výše uvedenou stolici, což také Leopold II. schválil a kance- láři bylo uloženo podati o této věci obšírnějsí zprávu (akta státní rady; dom., dvor, a st. archiv); ve dvorském dekrelu z 28. října 1791 bylo pak založení stolice českého jazyka vý- slovně přislíbeno. Spojená dv. kancelář obrátila se tudíž na gubernium o dobré zdání v této věci; guber- nium skulečně také toto dobré zdání zaslalo, uvádějíc různé výhody, plynoucí ze založení télc stolice a navrhujíc pro profesora českého jazyka a čoské literatury na pražské universitě pla 1000 zl. ročně. O této věci učinila spojená dvorská kancelář nové přednesení panovníkovi z 20. dubna 1792, ve kterém se praví, že sku- tečně »jest důležito mysliti na vzdělávání mužů, kteří by uměli nejen správně překládati staré dokumenty a listiny, nýbrž i s užitkem vzdělá- vati starou českou literaturu, jež jest tak bohata na literární poklady, i překládati, a to způsobem nikoli vlce značným, novější zákony do různých dialektů české řeči.« Takovíto mužové by prý zároveň s úpadkem českého jazyka vymizeli může tudíž býti tomu zabráněno zřízením výše

uvedené stolice. Pouze s navrhovaným od gu- bernia platem 1000 zl. ročně nebyla spojená dvorská kancelář spokojena; plat 1000 zl. jes prý přehnaný (übertrieben) a dvorská kancelát doufá, že nový profesor bude šesti sty zl. do- statečně zaplacen a vedle toho bude prý musiti ještě na se vzíti závazek, aby byl zemské vládě k službám, kdykoli tato uzná potřebné] vyslech- nouti jeho mínění o tom či onom. Vedle této bude prý jeho píli a jeho vlastní spekulaci po- necháno, aby pořídil zlepšenou gramatiku, čí- tánku k české literatuře a filologii, a dále úplný a správný český slovník a lexikon (to vše za 600 zl ročně; pozn. spis.) Jest prý tudiž uložiti guberniu, aby tyto pod- mínky veřejně vyhlásilo a položilo kandidátům lhůtu šestinedělní, ve které se o toto místo mají u gubernia hlásiti, gubernium pak jest povinno učiniti, slyšivše ovšem dříve studijní konses dvor- ské kanceláře návrh na obsazení této stolice a to do té lhůty, aby počátkem příštího roku studij- ního bylo lze započíti se čtením v novém oboru. Vedle toho však jest prý ještě rozřešiti důležitou otázku, z kterého fondu jest vzíti těchlo 600 zl.,- menšina prý navrhuje, aby tento obnos uvalen byl na bedra domestikálního fondu, většina však jest prý pro to, aby výdaj tento hradil fond studijní. Přednesení tolo předloženo 5. května 1792 státní radě k rozhodnutí; referent o této zále- žilostí, státní rada v. Eger, byl rozhodně pro zří- zení této stolice jakožto »ústavu užitečného ak veřejnému výchovnému a literárnímu oboru pa- třičného a pokud hrazení nákladu se týče, vy- slovil se pro 600 zl. a pro oblížení studijního fondu tímto nákladem. Oststní členové souhlasili s votem Egrovým a cisař a král František