1
masthead
Ročník padesátý třetí.
2
masthead
V Praze, v sobotu 30. srpna 1913.
Praha
4
article
mrannl avečerní ilety
předplácí se
V Praze v administrasi
sa měsle.
na dtvrt jsta .. .. 8 K =b
s dvoji donáškon
a mbsle.
rista . . . 7 k es
ve fliálkách „ K so u
sa měsle
Poštou.
a mněsle.
erieth : . . : B k eo
s dvojí zásilkou
s mněsl
Dnešní číslo pro Prahu jest o a,
s přílohou pro venkov o 12 stranách.
Praha
5
article
Mezi Vídní a Berlínem.
Mezi Vídní a Berlínem.
Bukurešťský mír se už reviduje toliko
v německých novinách. Tam se ještě leda-
cos objeví, co prý rakouský zahraniční úřad
podnikl nebo ještě podniká ve prospěch
nešťastného Bulharska, a různými těmi
zprávami hledí se zmenšiti ona část viny
na národní pohromě, kterou v Sofiji dávají
vedle sebe samých také těm, kdo je svým
vystoupením proti ruskému sprostředková-
ní k válce svedli. Pro všecky ostatní státy
je bukurešťský mír hotovou a uznanou věcí.
Vyjednávání, které teď velmoci společně
vedou s Tureckem, netýká se bukurešťské-
ho, nýbrž londýnského míru, který turecká
armáda porušila. Jest obava, že ani zde
nepochodí ubohé Bulharsko o mnoho lépe.
než jak se už věci samy utvářily, že ztratí
definitivně Drinopol i Lozengrad, které ho
stály tolik krve, a že tak odmítnutí ru-
ského sprostředkování zaplatí ještě mno-
hem krutěji, než myslili jeho bývalí spojenci.
Každým způsobem ukazuje se bukurešťský
mír mnohem trvalejším než mír londýnský.
ačkoliv ho nedělala konference velvyslan-
ců, nýbrž válčící státy samy, a ačkoliv v
Londýně byla Evropa alespoň na konec
svorna, kdežto v Bukurešti ne.
Vídeň
Berlín
Bulharsko
Turecko
Drinopol
Londýn
Evropa
Bukurešť
6
article
Nad tím, co následovalo po sjednání
bukurešťského míru, nepřestaly se ještě
z Vídně ozývati naříkavé hlasy. Historik
Friedjung, jenž s úspěchem zajisté větším,
než měl v dějinách srbských, vylíčil dějiny
rakousko-pruského boje o panství v Něme-
cku, dočkal se ještě nového boje mezi
Rakouskem a Německem. Nazývá ho pou-
hým rozladěním, ale je to přec jen boj.
který Německo nevede sice vojáky, ale za
to svými diplomaty a obchodníky, kteří
na úkor Rakouska usilují o přízeň balkán-
ských národů. Císař Vilém dobře věděl, co
dělá, když demonstrativně prohlásil, že
uznává bukurešťský mír. V Athénách,v
Bělehradě i v Cetyni bylo to vděčně při-
jato, a německá ústa budou tam nadále
nejenom odmítati zodpovědnost za rakou-
ského spojence, nýbrž odvolají se na to, že
berlínská politika jde svou samostatnou,
Srbům a Řekům příznivější cestou. Za rok
to poznáme na číslicích jejich importu.
Friedjung
Vilém
Srba
Řek
Vídeň
Nout
Rakousko
Německo
Atény
Bělehrad
7
article
Friedjung zůstává tím slepým nepříte-
lem Srbů, jakým se osvědčil až do zná-
mého pokoření, které mu způsobíly pod-
vržené dokumenty, o něž opíral svoje ob-
vinění rakouských Chorvatů a Srbů. Při-
pouští sice, že říšsko-německé listy říkají
věc rozumnou, když radí Rakousku, aby
se se Srbskem vzhledem ke svým Jihoslo-
vanům smířilo, ale přece to nechce —
snad právě proto, že je to rozumné. Pro
něho jest příkazem sebezachování Rakou-
ska, aby se proti Srbům a jejich nárokům
a plánům spojilo s Bulhary. Nedbaje toho.
že Vídeň a Pešť nedovedly Srby ani získati,
ani oslabiti, nedbaje, že první velká fi-
nanční transakce Bulharska po válce platila
Francii, vidí v něm příštího spojence Ra-
kouska proti ostatnímu Balkánu. Ale
současně vidí už také nový spor s Něme-
ckem, čili, jak velmi eufemisticky říká,
nutnost, aby se oba státy pevně dohodlyo
svém postupu vůči Bulharsku a Turecku.
Ve Vídni chtějí prý podporovati Bulhary.
sle ovšem také vědí, že německá politika
vzhledem k důležitosti asijské železniční
sítě, plánům Francie na Syrii a Ruska na
Armenii stojí před nejobtížnějšími problé-
my a chce především vůči Turecku státi
dobrém, ano přátelském poměru. Nezbývá
tedy, než hledati kompromis. Smíří-li se
Friedjung
Srba
Chorvat
Bulhar
Rakousko
Srbsko
Vídeň
Pešť
Bulharsko
Francie
Balkán
Turecko
Sýrie
Rusko
Armenia
8
article
Turecko s Bulharskem a zmizí-li drinopol-
ská otázka na dohlednou dobu s denního
pořádku, musí býti úkolem obou spojenců,
aby mezi Bulharskem a Tureckem upravili
snesitelný a uspokojivý poměr. Pak také
přestane diference mezi Vídní a Berlínem.
A což, když se to nepodaří? Pro to
existuje z poslední doby několik nefalšova-
ných dokumentů, které Friedjung trpce
připomíná. Kdykoliv prý za poslední kri-
se ve Vídni něco určitého chtěli, napo-
menuli je z Berlína k mírnosti anebo mezi
nimi a Řuskem „sprostředkovali“. Hned na
počátku se stala chyba, že ve Vídni iv
Berlíně „podlehli dojmu“ ruské mobilisace.
Císař Vilém vyložil rakouskému následníku
v Springe, že jest jeho povinností, zabrániti
válce mezi Rakouskem a Ruskem, ve Vídn
couvli, a výsledkem byla resignace na No-
vopazarsko, obmezení Albanie a postoupen
Soluna Řekům, místo aby se stal svobod-
ným přístavem.
Friedjung
Vilém
Řek
Turecko
Bulharsko
Vídeň
Berlín
Rakousko
Rusko
Albánie
9
article
Německo šlo tedy sice svou cestou.
ale prokázalo tím mimoděk Rakousku
přece jenom službu, neboť zabránilo válce.
jejíž příčiny by nikdo nechápal a konce
nedovedl odhadnout. Může však přijíti
chvíle, kdy odchýlení německé politiky
nebude míti pro Rakousko následky tak
mírné. Poněvadž základem německé poli-
tiky jsou zájmy země, kdežto základem
rakouské německo-rakouský spolek, může
se Rakousko ocitnouti na novo a za okol-
ností nebezpečnějších v isolaci, do které je
uvedl bukurešťský mír. Hospodářsky říds
se Německo beztoho zásadou Bismarko-
vou, že dobrý politický poměr nevylučuje
hospodářské soupeřství, a dělá nám na
Balkáně vesele konkurenci. Při nejbližší
příležitosti může se k tomu však připojiti
i konkurence politická. V Berlíně vědí, že
se mohou na Rakousko spolehnouti při
svých plánech v Malé Asii, ačkoliv neni
důvodu, proč by se Rakousko, které tam
vůbec nemá politických zájmů a musísi
hleděti jen Balkánu, stavělo už předem jim
po bok. Dokud to však budou vědět, mo-
hou si vůči Vídni dovolit ještě mnohem
více než nějaký ten císařský telegram.
Německo
Rakousko
Balkán
Berlín
Asie
Vídeň
Bismarcova
10
article
Po uzavření míru.
Po uzavření míru.
„Köln. Ztg.“ proti Friedjungovi.
M. Z Kolína n. R., 29. srpna. (Zvláštní
telegr. »Nár. Listů«) K článkům Friedjungo-
vým o rozporech v minění Rakouska a Ně-
mecka ve věcech balkanských sděluje ber-
linský korespondent »Köln. Ztg.«, že byly
úplně již uklizeny a že vůdčí kruhy vídeň-
ské považují záležitost onu za vyřízenou.
Proto jak ve Vídni tak v Berlíně pohlíží se
na dodatečné rozebírání této aféry tiskem
jako na věc bezúčelnou. Jen krátkozrac
politikové prý by mohli tvrditi, že mezi
Rakouskem a Bulharskem nemůže býti přá-
telský poměr.
Zlepšení poměru mezí Tureckem a Bulhar-
skem.
M. Z Kolína n. R., 29. srpna. (Zvl. telegr
„N. L.“) Dle berlínské depeše „Köln. Ztgu.
je patrno pokračující zlepšení poměru mez
Bulharskem a Tureckem. S obou stran jeví se
snaha na vytýčení přibližné pohraniční čáry
aby zabráněno bylo dalším vojenským kon-
fliktům. Turecko nechce se vzdáti panství nad
tratí Drinopol-Cařihrad, ani v oné části na
pravém břehu Marice.
Srbská ministerská krise.
Z Bělehradu, 29.srpna. Valný výbor staro-
radikální strany zabýval se v dnešní schůzi
řešením ministerské krise, která domněle pro-
pukla, ač byla dementována. Proslýchá se, že
Köln
Friedjung
Friedjungo
Bulhar
Marika
Kolín
Rakousko
Vídeň
Berlín
Bulharsko
Turecko
Drinopol
Cařihrad
Bělehrad
11
article
krise nejpozději do zítřka bude rozřešena tak
že kabinet do staré skupštiny zůstane v úřadě
Dohoda o finančním bojkotu Turecka?
Z Vídně, 29. srpna. Ve zdejších diploma-
tických kruzích se ujišťuje, že v záležitosti
finančního bojkotu Turecka zjednána byla již
mezi velmocemi dohoda.
Makedonsko-bulharská deputace do Petro-
hradu.
Z Vídně, 29. srpna. Makedonsko-bulhar-
ská deputace, dr. Beljanov, Gogov a bývalý
posl. Pavlov, která se v posledních dnech
zdržovala ve Vidni, odjela dnes večer do
Petrohradu.
Dovolený průjezd Dardanellamí pro řecké
lodí.
Z Cařihradu, 29. srpna. (K. k.) Porta
dala dnes úřadům v Dardanellách rozkaz
aby propustily ve dne i v noci všechny ře-
cké lodi, které přijíždějí z Archipelu nebo
Černého moře, pod podmínkou, že za plavby
Dardanellami vyvěsí řeckou vlajku a neza-
staví se v žádném tureckém přístavu.
doktor
Beljanov
Gogov
Port
Turecko
Vídeň
Pavlov
Petrohrad
Cařihrad
Petrahrad
Černý moře
12
title
Politický přehled.
13
article
Země české.
Země české.
Německá akce protí knížetí Thunovi.
Z německých kruhů v Čechách (od J. Ex
dra. Schreinera) sděluje se „N. Fr. Presse“
že všichní Němci v Čechách proniknuti jsou
žádostí, aby místodržitel kníže Thun co nej-
dříve jen možno byl ze svého úřadu odvolán.
poněvadž prý podal důkaz, že není s to, aby
přivodil vyrovnání mezi oběma národy v če-
chách a tím také úlohu, se kterou do Prahy
poslán, nerozřešil. Německé stížnosti týkaji
se také několika úřadníků pražského místo-
držitelství, v první řadě prý přednosty presi-
diální kanceláře bar. Brauna, kterýž prý jest
vyslovený národní Čech a druhdy k naléhán
dra. Kramáře na tote důležité místo povolán.
i udržuje na něm nejtěsnější styky s českými
vůdci. Vedle něho jest prý také místodržitel-
ský vicepresident Vojáček česky smýšlejíe
úřadník. Kdežto prý oba jsou v českém smy-
slu činni, jest prý místodržitelský presideno
ryt. Herget, „který počítán jest za Němce“
pravý německý úřadník v tom smyslu, že jes
nacionálně úplně zdrželiv. Činí se mu výtky
že se„dal nalézti ochotným“, aby opatřen
místodržitele, „proti Němcům směřující“, svým
jménem kryl. Kníže Thun hájil totiž názor, že
není žádných němuckých nebo českých úřad-
níků v rakouské státní službě, nýbrž jenon
státní úřadníci. Že tuto vůdčí větu už sám ne-
zachovává, prokázáno oficiálně složením
správní komise. Nyní prý, jak se zdá, zní zá-
sada knížete Thuna: „J sou jenom češt
a státní úřadníci.
Thun
Němec
Braun
Vojáček
Herget
Čechy
Praha
14
article
Kniže Thun ovšem nečítá k cílům své cti-
žádosti býti exekutivným orgánem německého
Volksratu v Čechách, přednosta presidiální
kanceláře Vojáček i vlcepresident bar. Braun
nenáležejí k dodavatelům Tittovy prostřed-
kovatelny míst v Třebenicích, aniž ke kore-
spondentům bývalého staročeského zemana.
který rozlišuje veškeré státní úřadnictvo
Čechách na dvě kategorie, z nichž první se-
stává z ochotných agentů vedlejší vlády v Če-
chách, a druhá skládá se ze státních úřadníků
českého původu.
Požadavek odvolání místodržitele knížete
Thuna pojat byl, jak sdělila naše včerejší ve-
černí depeše, také do resoluce německého Na-
tionalverbandu ve formě poněkud omalenějš
než jaká schválena byla v Chomutově, a sice
slovy, že osobnost místodržitele jest od Něm-
ců přímo označována za překážku uspořádán
poměrů v Čechách. Tento kus manifestac
německého souručenství jest implicite i ex-
plicite kusem vyrovnacího německého pod-
vodu, tak trefně včera v „Union“ vystiženého.
Kníže Thun není totiž překážkou vyrovnání
v Čechách a jestliže chce Nationalverban
svou resolucí říci, že Němci po odvolání ny-
nějšího místodržitele stanou se přístupnějš
pořádku v Čechách, je to stejně vyložená a
vědomá nepravda. Vedle německého stano-
viska k volební opravě a pořadu jejího pro-
vedení jest požadavek odvolání místodržitele
novým německým zámotkem ke stížení vyrov-
nacích jednání v Čechách v novém jich vydáni
podzimním, k jehož zmaru již nyní kladou ně-
mečtí intrikáni podkopy svými do zásoby ko-
mandovanými justamenty.
K. H. Woli o resoluci německého National-
verbandu.
Braun
Tittův
Thun
Němec
Woli
Čechy
Třebenice
Chomutov
Německo
Vojáček
15
article
Posl. K. H. Wolf vycítil velmi dobře, jaký
prostor dělí včerejší resoluci německého Na
ticnaiverbandu od chomutovského usnesení, vy-
zývajícího Verband k okamžitému zaujetí opo-
síčního stanoviska s pohrůžkou, neučiní-l
tak, že vstoupí němečtí poslanci z Čech ze
svazu do oposice sami. V rozmluvě se zpravo-
dajem „Bohemie“ prohlásil, že v resoluci soli-
darita všech Němců projevila se způsobem
imponujícím. K. H. Wolf myslí, že oposiční
postavení Naticnalverbandu proti vládě dá se
samozřejmě z jeho resoluce vyvoditi, ačkol
se v celém jejím znění slovo „o po-
sice“ nevyskytuje. Závěrečná její věta
však, kde se poukazuje na nejkrajnější důsled-
ky, vyslovuje, že Nationalverband jest od-
hodlán podporovati taktiku, kterou Němci
z Čech ku podpoře svých požadavků budou
pokládati za nutnou.
Z odpovědí předsedy ministerstva na
naše stížnosti a námitky — pravil Wolf —
nabyl jsem poznání, že vláda ne-
má v úmyslu vyhověti všem našim
požadavkům a že dle všeho, bude-
me-li míti před sebouještě toto mi-
nisterstvo, stane se oposice pří-
rozenou nutností.
Němečtí agrárníci z Čech o společném po-
stupu.
Posl
Wolf
Němec
Čechy
Bohemia
16
article
Podle včerejší „Reichspost“ jsou prý ně
mečti pokroko-agrárníci odhodlání při všen
svém souhlasu se souručenstvím nevzdávat
se svého samostatného úsudku a do jisté míry
jíti svou vlastní cestou. Již prý v poslední
konferenci s předsedou ministerstva prosví
talo, že zodpovědní vůdcové německé politiky
v Čechách nemohou se ubrániti dojmu, že s
šlo v Chomutově příliš daleko
že usnésené zde směrnice svým
tvrdým ostřímnemohou býti bez-
odmínečně rozhodujícími pr
Jalší postup Němcůre
Jest prý přece jen příliš žádáno, že musí
být dříve kn. Thunpovalen, než od Něm-
ců může býti očekáváno, že se s Čechy posadí
k vyrovnacímu jednání. Právě tak by mohl
Češi žádati, aby dříve povalen byl hr. Stürgkh
anebo Hochenburger. Také se správní komis
zemskou jsou němečtí agrárníci spokojeni
nutno prý ji považovati zrovna za spasitel
z finanční bídy.
Na konec usneseno prý zůstati sice v
Verbandu, ale politiku jeho spoluprovozovat
toliko prý až po reálně-politické meze i př
všech usneseních dbáti zralé rozvahy. Na po
pud Schreinerův zahájeny budou porady
agrárníků s ministrem Hochenburgerem.
Nový spor mezi německými poslancí a Volks
ratem.
Na schůzi poslanců německého sdružen
z Čech referoval posl. Pacher o dopisu Volks-
ratu, žádajícího, aby sdružení říšských poslan-
ců německých z Čech zahájilo přípravné prá-
ce ke svolání velkého německého Volkstagu
za účelem závazných usnesení pro německé
účastníky ve vyrovnacím jednání. Téměř vši-
chni poslanci sdružení vyslovili prý se prot
takovému Volkstagu, poněvadž není žádných
Čech
Stürgkh
Hochenburger
Schreinerův
Pacher
Čechy
Chomutov
Německo
sdružený říšský Klan
17
article
V drobném prodejle
ranní číslo o sobě .
vočerní
na l
Ve fliálkách na venkov
ranní čislo . . . . . l0b
vočerní . . . . . . . . 5h
Inaeráts
plati se hotově napřed
Předplnceni a inserty přijímá
administrace v Harianské ul., s
Tam nacházeji se téš
ředakce, tiakárna a sxpedíne
„Národních Llstů“
Rukopisy se nevraceii
Harianský ulice
Tama
národní Llstus
18
article
důvodů, aby po schůzi Nationalverbandu byl
německý lid v Čechách dožadován o nějaké
votum. Až v příležité době, kdyby se situace
změnila, mohl by prý svolán býti takový
sjezd, o jehož sídle není ještě dohody. Jak vi-
dět, pánové netroufají si předstoupit před tvář
Tittovu, který bude ovšem připověděného mu
a usneseného Volkstagu hájiti jako lev.
Tittův
Čechy
19
article
Ze Slezska.
Slezsko
20
article
(K poměru česko-polskému. — Obec-
ní volby v Kylešovicích. — Školská
historie z Petřvaldu.)
Školským bojům na česko-polském rozhraní.
jak se zdá, ještě dlouho nebude konec. Trvá tu
dále na obou stranách ještě několik nesplněných
požadavků, které čas od času ohrožují klidné sou-
žití českého občanstva s polským. Nechceme upí-
rati, že by polské požadavky veskrze nebyly
oprávněné. Avšak nutno přece také uvažovati
o tom, jestli splnění i oprávněných požadavků
není ohroženo nevčasným jich rozvitím. Poláci na
Slezsku v poslední době dali opět několik příčin
ke stížnostem. V Těšíně jejich Macierz Szkolna
odepřela nám propůjčení místnosti k jazykovým
kursům pro české děti, jež jsou z nedostatku škol
českých nuceny navštěvovati školy německé, ač na
české straně dokonce byla ochota platiti i nájemné.
V Záblatí podnikány systematické útoky na če-
skou školu, již beztak ubíjí dostatečně renegát
nadučitel Adámek. V Porembě Poláci vyštvali ze
služeb bratrské pokladny českého lékaře dra.
Frenela a denuncovali zde z národní práce inž.
Polák
Adámek
Kylešovice
Petřvald
Slezsko
Těšín
Záblatí
národní práce Ing
21
article
Kuču, v Dombrové odmítli nám povoliti novou
paralelku při české škole, ač její oprávněnost ni-
kdo nemůže popírati, v Rychvaldě dalo obecní
zastupitelstvo polské prováděti soupis školou po-
vinných dětí jen polskými učiteli, kteří na rodiče
vykonávali nátlak, českému školství krajně nepří-
znivý. Nad to všichni ti, kdož ze závodních za-
městnanců projevili úmysl dáti děti do českých
škol, vystaveni byli nátlaku svých nadřízených,
čímž jest dostatečně prokázána spojitost mezi pol-
skou radnicí a závodními násilníky. To všechno
jsou drobné události, které sice nevzruší, ale jistě
roztrpčí, a které jsou pak příčinou toho, že I lidé,
kteří nejsou zásadními odpůrci shody česko-pol-
ské, neujmou se polských požadavků, poněvadž
cítí, že tímto polským postupem jejich posice
proti radikálnějším směrům jest podstatně sesla-
bena. Polský tisk tuto samozřejmou věc jakoby
nechápal, a když pak požadavkům jim vytýčeným
se nevyhoví, útočí a poškozuje svou vlastní věc
až běda. Nejnověji jest to zase viděti na Orlové,
kdež zamitnut obecním zastupitelstvem požadavek
druhé polské školy a kdež nařízen soupis školou
povinných dětí bez přibrání polských důvěrníků.
Tedy nestalo se zde nic jiného, než co Poláci dříve
provedli v sousedním Rychvaldě proti nám, a pře-
ce na polské straně nehorázný křik. Proč polský
tisk nepůsobil na polský obecní výbor rychvald-
ský, aby ustal ve svém protičeském postupování?
či co je v Rychvaldě dobré, to má být v Orlové
špalným? Anebo má právo na ochranu jen polská
menšina v Orlové, česká v Rychvaldě nikoliv
To jsou otázky, které vesměs zasluhují, aby se
na ně odpovědělo, zde opět může býti řeč o ne-
popsaném listu, na nějž je Polákům volno napsati
své požadavky v předpokladu, že totéž, co rekla-
mují pro sebe, jsou ochotni poskylnouti i nám.
Ted
Polák
Rychvald
Orlová
22
article
To je jedině východisko z ustavičných třenic, na
něž s české strany se poukazuje při každé příleži-
tosti. A není naší vinou, že Poláci mají pro námi
navrhované řešení tak málo porozumění.
Při obecních volbách v Kylešovicích u Opavy.
o nichž zmínili jsme se předešle, zvoleni byli ve-
směs dobří čeští kandidáti. Německé nebezpečí.
avisovaně se strany klerikálního „Našeho Šlez-
ska“, ukázalo se býti pouhým volebním trikem.
pochopitelným tím, že kandidáti této strany ocitli
se v menšině. Brněnské „Lidové Noviny“ ve své
zprávě o kylešovických volbách akcentují pokro-
kovost nově zvolených členů výboru. Více ještě
nutno ovšem požadovati rozvážnost a upřímné ná-
rodní smýšlení. Ve slezských obcích vůbec a v Ky-
lešovicích tím méně jest místo pro nějaký stran-
nicko-politický postup obecního výboru.
V těchto dnech ukončen byl v Petřvaldě boj
o třetí českou školu, jejíž historie stojí za zazna-
menání. Při jedné ze škol stávajících trvaly po
mnoho let paralelky, jež během doby staly se de-
finitivními a tu uložila zemská školní rada obec-
nímu výboru, aby pro tyto paralelky vystavěna
byla samostatná školní budova. Se stavbou zapo-
čato, ale než byla ukončena, padl. renegálský
obecní výbor a nový výbor, český, odhlasoval,
aby nová škola byla českou. To se ovšem nehodilo
do krámu zemské školní radě, jež odmííla vyho-
větí žádosti místní školní rady a obecního výboru
v příčině zřízení samostatné školy, poněvadž prý
neexistuje větší počet definitivních tříd, ač sama
existujíci paralelky po osmi- až desítiletém trvání
za takové prohlásila. Nové stanovisko zemské
Polák
Kylešovice
Opava
Ka
Petřvald
obecní výbor
24
article
Události literární.
Události literární.
V Paříži, 27. srpna.
V polovici minulého týdne zemřel ve svém
navojském zátiší, kam zajížděl každého roku
si odpočinouti, Emile Ollivier, a jím odchází
Francii osobnost, jíž osud přidělil svrchované
tragickou roli života. Ten, jenž svými schop-
nostmi, svým velikým nadáním řečníka a po-
litika byl přímo určen zaujímati v historii ná-
roda význačné místo, byl nucen uchýliti sev
ústraní po prvních svých činech a po dlouhou
dobu téměř půl století tlumiti svůj tempera-
ment a své vlohy, vězniti se v obhajování kro-
ků a slov, o jejichž správnosti nebylo možno
přesvědčiti, a hledati úspěchy na poli zcela
odlehlém politické tribuně. Stařec osmaosm-
desátiletý zůstal pro celý život ministrem dru-
hého císařství a onen velký politický přerod
Francie nedovedl zasáhnouti jeho nitro, ba
spíše v něm oživoval a v neústupnost sílil ony
myšlenky, jimiž budoval svůj politický pro-
gram, když 2. ledna 1870 jej Napoleon III. po-
věřil sestavením ministerstva, 44letého muže.
jenž, jak ve svém úřadu prefekta, tak zejmé-
na jako poslanec, zprvu oposiční, později blíz-
ký straně vládní, vzbuzoval obdiv a svrchova-
nou důvěru. Ale tragický rok a národní kata-
strofa francouzsko-německé války přivodily
jeho brzký pád a Ollivier byl od té doby, po
celých 43 let, pro politiku mrtev, zejména
když jeho nové pokusy při volbách poslane-
ckých se potkaly dvakráte s nezdarem.
Ollivier
Napoleon
Paříž
Francie
25
article
Politická historie Francie v něm ztratila
jen episodní liguru, jež zůstala pohřbena pod
tíhou tragedie Sedanu, jak neúprosná přísnost
dějin tomu chtěla. Zatím co život země se brai
jiným směrem, nežli jak si přál poslední mini-
sterský předseda Napoleonův, zatím co třet
republika přejala dědictví liberálního císař-
ství, uchýlil se Ollivier na pole literární. Ještě
před válkou byl zvolen členem Akademie po
Lamartineovi. Avšak nikdy nedošlo k jeho
cficielnímu přijetí, neboť komise se zdráhala
schváliti jeho vstupní řeč, v níž polemicky ve-
lebil císaře, a Ollivier nepřistoupil na žádnou
změnu. Teprve po desítiletích dostávalo se, ač
velmi zřídka, jako na příklad roku 1901 při
vstupu Faguetově do Akademie, vznešenému
posluchačstvu pod kupolí požitku z řečnické-
ho umění starého pána, u něhož věk nikterak
neoslabil mohutnost slova ani neutlumil ho-
roucnost obdivu nebo útočnost odmítání, pro-
půjčuje nad to klasický klid a resignací vště-
povanou vyrovnanost jeho myšlenkové i řeč-
nické formě.
Napoleonův
Faguetův
Francie
Sedan
26
article
Jeho literární činnost ukončená pouze
smrtí a nikoliv pokročilostí věku, neboť ještě
poslední číslo Revue des deux Mondes přine-
slo jeho příspěvek, jest rozsáhlá řada prací
obírajících se většinou současnou historií, ve-
dle menších děl odborně právnických a vedle
několika spisů, zasahujících v obor uměnía
dokumentujících onu krásnou pospolitost po-
litiky nebo vědy a umění, které se stává ne-
postrádatelnou živnou složkou v životě vzdě-
laného Francouze. V řadě děl politické histo-
rie současné, v níž tvoří sedmnáctisvazkové
„Liberální císařství“ hlavní osu, snažil se
ospravedlniti svou politiku, tak prudce a příš-
ně kritisovanou a napadenou jeho protivníky
a dnes stále a znovu ještě jitřící nesmířitelně
diskusi, jak se jevilo právě v některých ne-
krolozích. Ale slova sebe výmluvnější a argu-
mentace sebe důmyslnější nedovedly odčiniti
a ospravedlniti ohromné, drtivé události tra-
gického roku. A v těchto obhajobách vlastní
politiky a politiky konce císařství desetkrá
Francouz
27
article
a dvacetkrát se vrací, aby vysvětlil a omluvi
neprozřetelné slovo, jež v polemické atmos-
féře sněmovny tehdy pronesl, řka, že on
jeho ministerští soudruzí přijímají „s lehkým
srdcem“ zodpovědnost, jež pro ně začíná vy-
povězením války. Ollivier celý život trpěl tím.
to neopatrným přeřeknutím a bylo marno sna-
žit se ať už filologickými nebo jakýmikoliv
jinými vývody přesvědčiti o možnosti a opráv-
něnosti tohoto výrazu ty, kteří v něm našli
proti němu bezpečnou zbraň.
Jest zajisté mnoho truchlivého v tomto
boji Ollivierově, jenž nemohl vésti nikdy k ví-
tězství, neboť tak těžce neústupná a tak ne-
přesvědčitelná se stala doba, jež následovaln
po jeho pádu; jest tolik smutné a nehospo-
dárné marnosti v jeho věrném zápase za ne-
časové politické cíle a politické omyly.A
jest tolik obdivuhodného v tomto starci, jenž
uchovává si do posledních chvil svého vyso-
kého věku duševní pružnost a onu krásnou
mužnost jít. Byl dobrým Francouzem, nebol
příslušníci tohoto „národa úpadku“, ti rozumní
požívači světských rozkoší i střízliví asketové
pracoven, neznají, skutečně neznají a neuzná-
vají onoho pensistického lenivění, jaké se zdá
býti jinde účelem života. Jejich ctižádostía
přesvědčením jest, býti bojovníkem do posled-
ního dechu. Zdá se, jakoby pokládali za pod-
lehnutí a prohru, stávati se veteránem. Od-
chod z úřadu, vybavení se z pout politického
života znamená pro ně pouze změnu rolí a
ona neutuchající bystrost ducha a nepokojná
těkavost sil se znovu jinde uplatňuje. Je to
zajistě jedna z nejhezčích vlastností této prý
úpadkové ragy.
Mluvím-li o jednom starci, jenž — mimo-
chodem řečeno — byl z nejoddanějších wagne-
rovců za zdejších bojů proti Wagnerovi, jehož
byl ostatně švakrem jakožto muž dcery Lisz
tovy, není daleko vzpomenouti druhého staři-
Francouz
Wagner
28
article
čkého Francouze. Ale kdežto život Ollivierův
byl tragedií, jest život Jindřicha Fabra pro-
stičkou idyllou, a zatím co historik druhého
císařství naplňoval mysl svou bojem lidí s lid-
mi, jejich rozpory a nenávistmi, žil jihofran-
couzský přírodozpytec odvrácen od lidí
drobný svět svých broučků.
J. H. Fabre zůstal vlastně zcela zapome-
nut na svých stanicích profesora přírodovědy
v Ajacciu, Carpentrasu a Avignonu i ve svén
samotářském útulku v Sérignanu. Kdo stara
se o venkovského učence, jenž nikdy nemě
ani vůle, ani odvahy prodírati se davy paříž-
ských ctižádostivců a smířiti se s každým pro-
středkem, jímž možno dosáhnouti výhodné
posice. Jen čas od času se ohlašoval svým
knihami, kde zaznamenával milou a pěknou
formou vypravovatele svá pozorování z říše
hmyzu. Teprvz loni byl vzbouřen pojednou li-
terární svět francouzský ve prospěch staři-
čkého broučkaře z Provence a ochotná a na-
dšená péra líčila nevděčnost národa a nespra-
vedlivost zapomenutí. Uvádělo se, že jest
křivdou, nedostalo-li se Fabrovi universitni
stolice a laboratoře, kde by byl mohl svo-
bodně se oddati svým pracím, mluvilo se o
smutném osudu jeho obdivuhodných sbírek
eklamovalo se pro něho nejen místo v Insti-
tutu, ale hlavně Nobelova cena. Zůstalo při
dobrých slovech ve všech těchto případech.
Francouz
Ollivierův
Fabr
Nobelův
Ajaccio
Carpentras
Avignon
Provence
Inst
29
article
Sérignan se však stával poutnickým místem
Fabrových ctitelů a stařičký přírodovědec, je-
hož živé oči ostře kontrastují s mdlou a vě-
kem rozbrázděnou tváří, s odevzdanosti a ně-
mým klidem přijímal jednotlivce i průvody
poslouchal výmluvné řečníky a slavnostn
verše, pokyvoval nad odevzdanými mu adre-
sami a diplomy a všechno to byl vlastně jiný
svět pro něho, než v jaký upoutal na celý ži-
vot svou mysl. A nedávno příšel ještě epilo
k onomu nadšení, jež se zvedlo poslední do-
bou kolem Fabrova jména. Francie chtěla
splatiti úctu, již dluhuje nejen učenci, ale ze-
jména literátu, který uvedl v její slovesnost
klasickou formou nový genre a jehož literární
práce a zejména „Vzpomínky z říše hmyzu“,
vždy prodchnuté jímavou osobní ušlechtilostí.
budou vždycky nevyčerpatelnou studnicí vě-
Letos počátkem tohoto měsíce dostalo se
sérignanskému samotáři oné pocty, které se
těšil ve Francii dosud jen Camille Saint-Saěns
a Mistral, Fabrův provencalský krajan a od-
daný přítel. V nádvoří avignonské koleje po-
stavena byla jeho socha a při slavnosti, jež
byla uspořádána, promluvil ministr Thierry
jménem vlády k učenci, jenž byl dříve znám
a vážen v Německu, než ve své vlasti, slova,
která nebyla vlastně slavnostní řečí, ale která
byla spontánním a upřímným projevem vděč-
nosti a přátelství, jež víží mladší generace
k onomu šlechetnému a učenému starci.
Fabrův
Saěns
Mistral
Thierry
Francie
Camilla
Německo
30
article
Nic neděje se v literatuře v těchto hor-
kých letních dnech. Aspoň Paříž literární,
zdá se, že neexistuje. Knihkupecký trh pro-
dělává svou nejtišší saisonu, a objeví-li se ně-
které novinky, jsou to díla, jimž každé opo-
ždění by ubralo časovosti. Poslední válka
stvořila celou literaturu tohoto druhu. Ale
literáti, kteří se rozjeli na venkov a do světa
a z nichž Anatol France podržuje rekordv
cestovatelství, vzlétaje na Zeppelinech k ne-
beským výšinám, kamž jeho kolegové si trou-
fají dosud pouze na pegassech, připravují.
uniknuvše rušivému hluku Paříže s jejími plet-
kami, žárlivostmi a zápasy, novou saisonu, jek
bývá vždycky slibná, pokud možno věřiti an-
ketám o tom, co kdo chystá, jež pro vyplněr
místa v létě zavedly některé literární denníky
Rudolf Kepl.
Kepl
Paříž
Anatol Franca