Periodikum ALTO Viewer

1

Meon

2

Ročník XXXXIX.

3

n9dtv tntea — ttmehet a sle

4

V Praze, v úterý 14. září 1909.

Praha

5

nsveety botisonou s liola leoocivo

6

Číslo 254.

7 article

Naranní a večerní listy předplácí se V Praze v administraci: na měsle. . . . . . 2 K — na čtvrt leta . . . . 6 Kí — l a dvoji donáškou na měsle na čtvrt leta! . . . 7 K olh ve fillálkách? a K 30t na měsle. .. Poštou: na měsle, na čtrt ista : . . . 9 K 6 s dvojí zásílkou

Praha

9 article

na měsic, na čtvrt. leta

10 article Pěkný exemplář českého šlechtice!

Pěkný exemplář českého šlechtice! mle Ještě před zahájením nezávazných roz- prav s batonem Bienerthem upozornili jak delegáti národní strany svobodomyslné, tak 1 mluvčí české strany agrární vládu důtklivě na nebezpečí, jaké vzniká její smiřovací akci v Čechách protičeskými násilnostmi ve Vídni a v Dolních Rakousích, jak to nezkárané zločinné pronásledování klidných českých ro- dákův luzou německo nacionální, před níž nejsou ani majetkem ani životem jisti, způ- sobuje přirozeně veliké rozhorčení v národě českém, pročež je povinností vlády učiniti co nejrychleji těmto ohavnostem barbarským přítrž. — Nuže, konference jsou odbyty, avšak ubozi naši rodáci na Dunaji vystáli minulé neděle opět hrůzy a trýzně pekelné. Násil- nosti a štvanice luzy vedené poslane německými Weidenhofrem a Mallikem opa- kovaly se měrou ještě hroznější než kdy před tím. Opět české místnosti kamením bombar dovány, Češi v nich po celé dloubé hodiny obiehani, klidní chodci přepadáni a ztýráni atd atd. ad majorem culturae germanicae gloriam.

Bienerth Čech Čechy Vídeň Dolní Rakousy Dunaj Mallik op

11 article

Veškerá tato brutalita nastrojena jest pak k tomu účelu, aby český živel v Dolních Rakousích tak byl ustrašen, utýrán a zdeptán, až vzdal by se další marné sebeobrany a re- signovaně podal se v jařmo vítězné germa- nisace, která mu chce zavřít veškere české soukromé školy jeho, ode- jmout mu právo spolčovací a shromažďovací, slovem, stoupnout mu pyšně na pokořenou šíji dle hesla: »Běda přemoženým!« To se ovšem, bohudik, již násilníkům nezdaří: půl milionu probudilého lidu nedá se otrocky zdeptat žádným tero- rem, nýbrž příkořím a pronásledováním jen se pronásledovaná národnost tím pevněji mravně utuží, semkne a zocelí. Ale, že ve století dvacátém podobného cos jest možným v sídelním veleměstě Rakouska, že se ta kto za hulákání »Deutschland, Deutschland über Alles« brojí beztrestně proti příslušní- kům českého národa, kteří se své strany nezavdali německé většině vídeňské nejmenší spravedlivé příčiny ku pohoršení — to jest a zůstává světovým skandálem, jenž by měl veškeré myslící, opravdové přátele této říše Tušíme povzbudit ke svornému a důraznému zakřiknutí tohoto catilinářství! V první řadě byli by k tomu zajisté po- voláni naši rakouští peerové a zejména naši konservativní šlechtici, aby povznesli hlasu svého za dobré právo ohrožené naši české menšinyv Dolních Rakousích, už k vůli svému Nestoru, hraběti Janu z Harrachu který sobě o ochranu národnosti a práva Čechů vídeňských získal zásluh neocenitel A zatím nastojte ! Právě v den 12 září kdy Čechům vídeňským byle opět bez viny zakoušeti trýzní a muk středověkých, pyšnil se čelný štváčský list — »Neue Freie Presse« dlouhým článkem českého »histori- ckého« šlechtice hraběte Bedři- cha Deyma ve prospěch postu- ných.

Jan Harrach Čecho Bedr Dolní Rakousy Rakousko Deutschland Deutschland übry Alle Neue Frei Presse cha Deym

12 article

latů — německých obstrukčníků v Čechách. Ano, k víře nepodobno a přece pravda. Požádán redakcí »Neue Freie Presse napsal řečený »šlechtic český« na svém zámku v Nezamyšli dne 9. t. m. politickou úvahu o žádoucí trvalé dělnosti sněmu če- ského, kterouž vychází Němcům zdej- ším v celé řadě sporných a da- lekosáhlých otázek tak pře- ochotně vstříc, že »Neue Freie Presse- s radostným úžasem přikládá tomu sloho- vému pokusu páně Deymovu »obzvláštní cenu«. Soudí patrně, že tak nesmýšlí pouze hr. Bedřich Deym sám, nýbrž asi většina konservativní šlechty české, jejíž jest »vyni- kajícím členem« . .. Na všechen způsob překvapuje, ba za- ráží nesrovnalost, že na konferencíchu Bienertha pozvaní zástupci české konserva- tivní šlechty (hr. Buquoy a Jindřich Clam- Martinic) zaujali, jak pravili, vůči požadav- kům německým totéž opatrné, reservované, k ničemu se nezavazující stanovisko, jako delegáti českých lidových poslanců, tak že prý dokonce chtěli, aby se tato jejich soli- darita s našinci vyslovila spo- lečným osvědčením. Nevíme z jakých důvodů a příčin k tomu nedošlo, ale dnešní článek Deymův v »Neue Freie Presse« hodí se k tomu všemu jako pěst na oko. Slyšme jeho doslovný závěr: »České většín (der czechischen Majoritaet) na sněmu zem- ském« — píše p. hr. Bedřich Deym — »musí nezbytně na tom záležet, aby podala představitelům německého obyvatelstva, tvo- řícího menšinu, důkaz, že jí není nie vzdálenějšího, než násilné ma- jorisování v otázkách národ- ních.«

Němec Deymův Deym Bienerth Buquoy Jindřich clam Martinic Čechy Neue Frei Presse Český většín Neue Frei Presse

13 article

Již tato první věta je stejně nejapna jako urážliva. Předně, kde pak bylo a je na sněmu českém nějaké české většiny. Všech sněmovníků jest 242; mezi těmi nemá však národ český než pouhých — 98 poslanců. To je u pana hr. Deyma česká většina? »Czechische Mebr- heit?!« Podle Adama Riese schází nám do ní plné dva tucty hlasův, o které musíme se doprošovat kurie konservativního velkostatku, která však jak živa nebyla a není podnes, jak nám pan hr. Deym dosvědčí, tak národně- českou, aby byla chtěla Němce ke zdi při- tlačit. Vždyť má ve svém lůně Němcův celou řadu. Také se, pokud naše paměť sahá, j ak živo nestalo, aby byli bývali Němci touto naší českovelkostatkářskou většinou kdy v národních otázkách majorisováni, nad tož — »brutálně majo- risováni.« Ví-li o jediném podobném snad případu pan hrabě Deym, ať ho jen poví! My o něm nevíme, ale za to víme naopak, kterak po léta, kdy Němci ze vzdoru sněm český neobesílali (od prosince 1886 do května 1890), kdy jsme tedy byli s velko statkáři sami pány sněmu, nestal se na če- ském sněmu ani jediný skutek v národ ní prospěch náš. My sobě za ta tři léta k vůli nepřítomnosti Němců ne- uhlasovali ani toho zákona o men- šinových školách dle zásady: české dítě do české, německé do německé školy, len

Ries Deym Němec Němcův Czechische Mebr

14 article

neřku, abychom byli použili nepřítomnosti Němců ke spravedlivé opravě křivého Schmerlingova řádu volebního. My bláhovci tedy raději trpěli a snášel starou těžkou křivdu, než abychom vzbudili zdání, že křivdíme nepřítomným Němcům. A po tom všem přijde »historický šlechtic« pan hrabě Deym a napomíná nás, aby- chom podali německé menšině, která svou brutální obstrukcí na třetí rok svévolně kazí a maří sněmování české — »nezbytný důkaz, že ji nehodláme v ná- rodních otázkách brutálně majorisovati!« My, kteří od 60 let stojíme nezvratně na stanovisku absolutní spravedlnosti a rovného práva obou národů v zemích koruny české, my potřebujeme dnes ješte dávat Němcům — důkazy a záruky, že jich nehodláme svou českou většinou na sněmu (které nemáme) bezohledně potlačovat. Pověděv nám překvapující velikou no- vinu, že prý dnes Němci zdejší už ne jsou takovými tuhými centra- listy, jako bývalí, že prý už dnes tak »moderně centralisticky« nebrojí prot českému státnímu právu(ll) jako druhdy za Herbsta, Schmeykala, Plenera nýbrž že prý ze svého tehdejšího centra- lismu již mnoho, ne-li vše, vyhodili přes pa- lubu (1!) a nemají více chuti svěřiti svůj na- rodní osud vídeňskému parlamentu, když tam pozbyli většiny — blouzní pan hrabě Deym o tom, že se Němci ještě zamilují do sněmu českého a stanou se dobrými zem- skými autonomisty, jakmile jen my

Němec Schmerlingův Deym Herbst Schmeykal Plener

15 article

Češí dle pěkného vzorku moravskéh jim vyjdeme moudře vstříc, skytajíce jím dostatečné ga rancie, že nebudou co do uskuteč- nění svých národních snah vy- dáni se strany naší žádnému majori- sování. K tomu konci třeba prý jim povoliti národní kurie, pro něž prý hr. Deym v ždy horoval (1). Tolikéž v příčině roz- dělení krajův bylo by prý možno při dobré vůli docíliti snadno (l) uspokoji- vého výsledku (l), jenž by odpovídal též praktické potřebě, rovněž otázka o u ží- vání jazyků při samosprávných úřadech dá prý se hravě rozřešit — neřku pak přání Němcův, aby jim byl při dán v zemském výboru třetí pří sedící, i aby do zemských úřadů byli na příště dosazováni němečtí uchazeči co možná nejčetněji. To vše je pan hrabě Deym pro svou osobu ochoten povolit Němcům bez rozpaků od hodiny, jako by krájel z vlastníhe. Ale to je právě ta smutná opovázlivost, že český ten šlechtic na svou pěst krájí štědří Němcům z cizího, z našeho to životního zájmu a dobrého práva, že ve chvíli, kdy ještě německá obstrukce proti sněmu českému není odvolána, ne- váhá »český« ten šlechtic posilňo v at nároky, plány a praetense něme- ckých parcelářů, jakoby nevěděl, jaké nebezpečí v nich se tají pro jed- notu vlasti a pro budoucnost če- ského národa! To je nám pěkný exemplář »českého« šlechtice ! těr nevovritaoa a fztiv sbuez di lmi 5nne v13 log ob sszttieio šesa aa oe

Deym Němcův Němec

17 article Politické zprávy domácí.

Politické zprávy domácí. V Praze, 13. září. (Česko-německ vyjednávání.) Polákům záleží jak na děl nosti říšské rady, tak i na pravidelné práci zem ského sněmu, a proto co nejpozorněji sledují vyjednávání bar. Bienertha s českými i něme ckými poslanci o uvolnění sněmu království če ského, jež dle přání Bienerthova má býti před zvěstí klidné práce také v poslanecké sněmovně Soudě dle haličských listů polští politikové mj dojem, že Bienerthovy konference neminuly se cíle a zabezpečily český sněm před německou obstrukcí. Krakovský „Czas“ vidí v tom jakýsi úspěch Bienerthovy politiky, jejíž účelem je ustáliti modus vivendi mezi Čechy a Němci a česko-německý spor převésti na vlastní půdu na půdu sněmu království českého. Poněvadž pak Čechové pokaždé, když se vláda pokusila česko-německý spor řešiti ve Vídni a dokonce v parlamentě, právem namítali, že Vídeň se ne- hodí na projednání sporu, jenž patří výhradně před český sněm, kdežto Němci úmyslně, aby význam českého sněmu snížili, přáli si vyřízeni sporu ve Vídni, nyní však od své staré taktiky upouštějí, spatřuje v tom „Czas“ ústupek se strany německé, jejž prý nutno uznati „Czas“ už také předvitá, jakého uznání se Něm- cům dostane se strany české. Rozmnoží se po- čet německých přisedících v zemském výboru jednací pořad sněmovní bude se stanoviti p předchozí dohodě se sněmovními kluby a do zemských služeb přijme se více Němeů, než je jich tam nyni.

Polák Bienerth Bienerthův Němec Čecho Praha Čechy Vídeň Německo

18 article

Zpráva tato, jíž podobné mají i jiné polské listy a jež prošla též časopisy nepolskými, spočívá na mylném předpokladu, že zástupci českých politických stran projevili už jakýmsi způsobem ochotu, vyhověti výše zmíněným požadavkům českých Němců. „Czas“ přímo to tvrdí, dodávaje s politováním, že konferencí u bar. Bienertha se nezúčastníli také čeští radikálové a proto ne- převzali nijakého závazku, takže by mohli slí bené ústupky zmařiti svým odporem na sněmě jako Mladočeši r. 1901 zmařili taaffovské punk tace, k jichž stanovení nebyli hr. Taaffem po- zváni. Optimismus polských listů vysvětluje se však velmi prostě. Jejich zprávy nečerpány z informací českých lidových poslanců, ný- brž od zástupců konservativné šlechty, její člen, hr. Dedřich Dejm, v nedělní „N. F. P.- přímo se přimlouvá za to, aby se Němcům na sněmě království českého poskytly ústupky, jež by jim umožnily vzdáti se obstrukce. Hr. Dejm uvádí ve své stati ještě zvláštní, nový důvod, který má přiměti české lidově poslanee k ústup- nosti. Pro Němce říšská rada pozbyla prý pří- tažlivosti od té doby, co v ní nejsou rozhodují- cími pány, a proto budou nyní svých práv hájiti raději na sněmech, než v ústředním parlamentě slovem Němei prý se z centralistů stávají v Ra- kousku federálisty. Důvod tento sotva koho pře- kvapí více než — rakouské Němce. V Praze, 13. září. (Uherská krise.) Sobotní porada uherských ministrů nevedla k cíli a konečné rozhodnutí o osudu nynějšího kabinetu odloženo do schůze příští. V konferen- ci objevily se prý tak značné diference v názo- rech, že dru. Wekerlovi sotva bude možno po- dati panovníku v nastávajícím slyšení přesný návrh na rozřešení uherské krise. Ministr ob-

Němec Bienerth Taaff Dedřich Dejm Dejm Hradec Praha

19 article

V drobném prodejii ranní číslo o sobě večerni . . . . . . . za 4h Ve fliálkách na venkově ranní čislo. .. . . . . . ch večerní. nseráty platí se hotově napřed. Předplacsní a inserty příjímá administrace v Marianské ul., J. Tam nacházejí se tél redakce, tiskárna a sxpedice „Národnich Listů“ Rukopisy se nevracejí

20 title

Politické zprávy zahraničně.

21 article

not zůstal i nadále provisorně v úřadě tak dlouho, až by provedl volební opravu. We- kerle a Andrássy žádají však, aby se krise roz- řešila definitivně na podkladě společné cedulové banky, jež by se zavázala platiti zlatem. Hodžův „Sloven. Týžden.“ má však za to. že průběh udalostí v měsíci září bude asi tako- výto: V polovině září dostaví se ke králi oba mužové, jimž připadá v nynější maďarské poli- tice největší úloha, Lukacs jako označený vůdce budoucnosti a Wekerle jako nynější minister- ský předseda. Oba vyloží králi své plány. Kdyby se Wekerlovi podařilo nakloniti krále, aby ny- nější vládu ponechal nadále u vesla, vypukla by na sněmě nejzuřivější obstrukce a do konce to hoto roku musela by nastati změna tak nebo onak. Poněvadž však králi je situace známa, je pravděpodobno, že nynější vládu propustí pověří Lukaese, aby utvořil nové ministerstvo; kdyby toto nové ministerstvo nenašlo ve sně- movně většiny, bude zmocněno opatřiti si ji no- vými volbami.

Andrássy Hodžův Wekerl Lukaes

22 article

V Praze, 13. zář.

Praha

23 article

Rozpuštění podpůrného spolku ruských zpiso- vatelů odvoláno. Nedávno byl v nepřítomnosti ministra vnitra jeho náměstkem rozpuštěn podpůrný spolek ru- ských učenců a spisovatelů v Petrohradě. Příči- nou rozpuštění bylo, že výbor značné podpory — až 3000 rublů — dával také spisovatelům, sympatisujíeím s revolucí a jiným takovým že vyměřil pensi. Vyslovili js ne hned očekávání, že ministr vnitra tento rozpouštěcí dekret od- volá a stalo se tak. Nemohlo býti jinak, nebot úkolem výboru nebylo, aby zkoumal politické přesvědčení svých členů. Když se př. m. Stolypin z letního pobytu vrátil do Petrohradu, dostavila se k němu de- putace epolkového výboru, v níž byli pp. Kuzmin-Karavajev, Gradovský a Kolubovský. Stolypin odpověděl, že nevidí žádné pří- činy, proč by spolek dále neměl pracovati. Car na Krymu. Během měsíce září přibude do Livadie po- zdravit eura turecký zahraničný ministr Rifast paša. Obyčej tureckých sultánů pozdravovati ruské monarchy v době jich přebývání na Krymu zavedi sultan Abdul Azis za Alexandra II. Mimořádné poselstvo turecké pobude v L- vadií tři dni. Zluté plemeno se hýbe. »Rěči« oznamují z Mongolie, že do města Urgy v Mongolii, odkudž je k ruské hranici už jen 300 verst, den co den přichá zl 200 až 500 čInských vystěhovale ů. Přecházejí pěšky poušť Gobi a jdou dále na sever na břehy řeky Iro, kde si vyhledávají pastviska a rýžoviska. Jak Mongolové tak Ru- sové jsou velmi znepokojeni tímto hromadným stěhováním, nevědouce, co značí. Dopisovatel upozorňuje Rusy, že třeba s k tomuto faktu míti krajně vážně. Ruský list »Priamurje« píše, že je čas, aby se Rusko při- pravilo na budoucí věci. Nejen to. Čina stahuje vojska, vycvičená po evropsky, k ruským hrani- cím. Nelze se konejšiti myšlenkou, že Čiňané se vráti ze soverní Mongolie, protože toto stěho-

Stolypin Kuzmin Karavajev Gradovský Kolubovský Azis Alexandr II Mongol Rus Čiňaný Petrohrad Krym Urga Mongolie Gobi Rusko spolek ruský zpiso

24 article FEUILLETON.

FEUILLETON. Berlín. Jules Huret, který napsal již řadu pozoru- hodných studií, pobyl několik měsíců v metro- poli říše německé a v objemné knize, nazvané „Berlin“, vydané v polovici srpna, líčí své dojmy líčí predevším pruské poměry, zvyky, mravy Podává množství zajímavých detailů, z nichž jako impresionistický obraz z malebných barev- ných skvrn, složen je celkový, povšechný vý- hled do života německého. Polom autor se po- zvedá na niveau seriosního vědeckého pozoro- vatele a popisuje společenské vrstvy, poměry ekonomické a sociální; sděluje nám dokumenty. jež sebral studuje bedlivě finanční situaci říše otázku agrární, otázku sociální, a končí kapi- tolou o německé armádě a o německém anti- semitismu. Je to kniha svrchovaně zajímaváa cenná kvalitou obsahu; je to vážný dokument o současných poměrech, německých vůbec a pruských zyláště. Interesantní je i pro nás poznámka, kterou přidává francouzsky autor pro své francouzské čtenáře: nic by nebylo tak nemístného, jako bráti Němce za vzor ve všem; ale přece je dobře je znáti, neboť mnohé jejich vlastnosti, zejména jejich vytrvalost, logičnost, houževnatost někdy bezohledná, jsou pro nás následování hodně. Ano, to dodává francouzský autor pro své fran couzské čtenáře ...

Jules Huret Němec Berlín

25 article

Berlín, který byl ještě před válkou 1870 až 1871 pouhým provinciálním městem, je jed- nou z největších metropolí na světě. Roku 1895 měl i s okolím 2,200.000 obyv., r. 1900 již 2,500.000, dnes má již téměř 3 miliony obyv. Charlottenburg je tak lidnatý, jako Bordeauxa Rixdorf převyšuje počlem obyvatelstva Toulouse. Předměstské obce, do nichž stále nové a nové proudy obyvatel plynou, (některá se zpatero- násobila v deseti letech, jiná vznikla před dvě- ma lely a má už dnes 40.000 obyv.), svým rych- lým vzrůstem překvapují cizího pozorovatele. Až do války 1870—71 Německo nemělo stře- diska, mělo několik velkoměst, ne však centrum, které by mělo převahu nad oslatnimi velko- městy: liamburk jako Frankfurt, Kolin n. R.

Bordeauxa Berlín Charlottenburg Toulouse Německo Frankfurt

26 article

jako Mnichov, Berlín jako Lipsko. A ač an dnes není Německo tak zcentralisováno, jak Francie nebo Anglie, přece jen vše počíná tíhnout k Berlínu: dvůr a ústřední říšské úřady soustředí kolem sebe všechny hlavní tepny prů- myslu, obchodu, bank. Vše, kromě — umění. Karakteristika Berlína je — že nemá nie karakteristického. Neposkytuje jako Řím pohled na kontrastující řady různých kulturních dob. zvěčnělých v architektuře jednotlivých čtvrti. neposkytuje jako Vídeň pohled na město moder- ní, obklopující, jako skořápka jádro, čtvrti star- šího stylu — neposkytuje jako Paříž pohled na nekonečnou rozmanitost budov všech věků, od amfiteátru římského, od paláce císaře Juliana Apostaty — až do nejmodernějších činžáků paláců! Berlin připomíná spíše ona města ame- rická a australská, která vyrostla jako houby po dešti a která pod ohromnou rozlehlostí svých budov a konstrukcí tají úžasnou chudobu stylu! Kromě několika ostrůvků domů vše ostatní zdá se tu zbudováno od včerejška. Co zvláště bije ceslovateli do očí, a to na první pohled, to je jednotvárný vzhled všech čtvrtí, boulevardů, do- mů. Úžasná jednotvárnost! Jdete-li od středu až na nejzazší konec města, řekli bysle, že všecky ty nekonečné čtvrti jsou zbudovány od jediného architekta! A staví se stále: všude vyvstávají nové a nové domy, ulice, čtvrti, předměstí.

Apostata Mnichov Berlín Lipsko Německo Francie Anglie Řím Vídeň Paříž

27 article

Zvláště od jihu a východu plynou proudy nového obyvatelstva, z Poznaňska, Pruska, Slezska. Cena pdůy stoupá závratně: 1 m' stojí na Friedrichstrasse 5000 franků, kdežto v Paříži. na boulevardu de la Madeleine, maximum je 4000 fr. Jedno z největších předměstí, Schoene- berg, čítá dnes na 200.000 duší a před 20 lety byly to ještě lány, osázené řepou a brambory. Berlín nemá do sebe nic, co by lákaloa upoutalo cizince tak jako Paříž. Nádherná per- spektiva, která se otvírá na Paříž s Montmartru nebo s Butte-Chaumont, v Berlíně je nemožná. Je to holá rovina, posetá kolem dokola na 12 km. v průměru domy, trčící na ulicích spoustou soch, oslavujících Hohenzollerny a různé gene- rály. Všude ježí se vojenské pomníky, věnované všem možným monarchům pruským, kteří kdy vyhráli nebo prohráli nějakou bitvu. Naproti tomu muži, kteří proslavili německou vědu, lite- raturu a umění, často nejsou uznáni za hodny ani pamětní deskyl Jako předslavu si máme udělati o Berlíňá- ku? Je to chlapík spíše nevlídný a nepříjemný; úřadníci jsou arrogantní; železniční úřadníci. konduktoři tramwayí mají způsoby dozoreů vězňů; obyčejný měšťák se rád posmívá, hádá, zlobí, snaží se na sebe upozornit; je to Tartarin Německa. Jules Huret nezdá se býti nadšen způso- bem, jakým se jí v Berlíně. Vyjma některé velké hotely internacionální, jako Kaiserhof, Bristol. Adlon, ostatní všechny rostauranty, i nejskvě- lejší, jako „Zoo“ nebo restaurant v„, Austellungs- parku“, jsou výjevem neustálé pusté tlačenice. kde jste bídně obslouženi a kde dostanete jídla málo vybraná a špatně, chvatně připravená.

jít le Madeleine Hohenzollern Jules Huret Kaiserhof Adlon Poznaňsko Prusko Slezsko Paříž Berlín Montmartre Německo ButteChaumont Bristol km Austellungparka

28 article

Zábavné je líčení, jak Němei vůbec a Ber- liňáci zvlášť jsou celi posedlí, jen aby všade se šetřilo u nich stupnice společenské hier- archie: v jednom velkém reslaurantu autor po- zoroval,jak přízemí je obsazeno obyčejnými pijáky piva, kleří dají co nejméně utržit; v prvém patř jsou umístěni „dlnours a la biere“, jak je auton nazývá, ti jsou jakž takž obsluhováni solidním národními jídly při stolech prostřených červe- nými nebo modrými hrubými ubrusy. Konečně na vrchní terrase trůní nejlepší hostě, „dineurs au vin“, kteří jsou obskakován s dosti značnou na Berlín pozorností, platice za to ceny silně zvýšené. Zde obědvají důstojníci, což je přece vrchol všech společenských kast v Prusku, a snobové, zazobaní měšťáci, jichž vrcholem ctižádosti je vypildati jako americti milionáři a kteří proto snaží se svrašťovati své růžové, banální, bezelstné tváře, aby se podo- baly vrásčitým, prohnaným tvářím dollarových králů. Není to karakteristické, tato manie zachá- zet s lidmi podle toho, jak bohatý je obsah je- jich tobolky? V Berlíně postrádáme naprosto vkus i smysl pro krásu a eleganci. Dámy jdou do Královské Opery ve flanelových blousách a v meziaktíe běží do buffelu, kde ztékají útokem zásoby po- travin . .. Přejděme (od k vážnějším otázkám, v knize projednávaným. Jules Huret hovořil s četnými bankéři afi nančníky německými a viděl, jaké jsou zásadní rozdíly mezi finančními poměry obou soused ních národů. V Berlině mají velmi malou úctu před finančními poměry franeouzskými: konsta

Němei Jules Huret Berlín Prusko královský opera

29 article

chodu Košut prý si přeje, aby nynější kabi-

Košut

30 article

tují rádi a s ironií, že tři největší kreditní ústavy v Paříži jsou řízeny cizinci: ředitel jedně z nieh je Hollanďan, druhé Švýcar, třeti Němec. V Berlině potřásají hlavou nad tím, že tyto ohromné ústavy používají nesmírných kapitálů svých deponentů k svým osobním finančním kombinacím, kdežto „Deutsche Bank“ a všecky ostatní peněžní ústavy německé pokládají z svou povinnost vkládati všecky své fondy jen do německých závodů obchodních a průmyslo- vých. Této neustálé snaze děkují sousedé Fran couzů svůj podivuhodný zdroj síly hospodářské Francie je bohatá, to přiznávají komerční radové pruští, ale její peníze a papíry plesniví v nedobytných pokladnách kreditních ústavů. Francouzi jich nevydávají ani na pohodlné byty ani na šatstvo, ani na dobrou stravu, ani n povznesení měst, ani na pense pro starce, jak to činí Němci, ani na povznesení agrikultury, ani... atd. atd. Hromadí peníze, jen aby jim vynášely 3% nebo 31/2% a aby velký počet Francouzů mohl žíti bez jakékoli práce a sta- rosti. Připomeneme-li si teď obnosy, uložené v německých bankách, vidíme s autorem, že běžné kreditní učty stouply od r. 1883 ze 661 milionu na 5 miliard 509 milionů.

Němec Fran Francouz Paříž Berlín Deutsche Bank

31 article

Je vidět tedy, že Německo, ač nemá tolik kapitálů, tlících v spořitelních knihách, je přece bohaté, jinak a snad lépe než Francie. Byl by tc velký omyl, pokládat je za chudé jedině z toho důvodu, že mají býti zavedeny nové daně, jež jsou právě vládou navrženy. Tento nedostatek zdrojů příjmů je zaviněn jedině sta- gnací příjmů celních. V Německu se vyrábí dnes mnoho produktů, jež dříve musily se dovážet, a odtud úbytek celních příjmů. V celku, hlavní myšlenka autorova dá se vyjádřit takto: Finan- čně Německo je chudší, než Francie; je však bohatší v hospodářském ohledu. Jules Huret navštívil také kasárny, účastni se četných manévrů; stýkal se s důstojnictvem; plukovník Von Plüskow, nejváženější z náčel- níků gardy, sám ho prováděl po budovách, kde je ubytován jeho pluk. Dojem autorův byl na- prosto příznivý, bez nejmenší výjimky. Vojen- ská velitelství jsou aristokratická, jednotná. pevná, homogenní. Jules Huret konstatoval u dů stojníků vřelou kolegialitu, pevnou solidaratu. „Tyto zvyky bratrské na konec vedou ku přátel- stvi, jež převyšuje obyčejné kamarádství.“ Co

Jules Huret Plüskow Německo Francie Finany

32 article

se tkne brutálnosti poddůstojníků ku podříze- ným, autor zdá se tu poněkud optimistou: soudí, že „nevybočuje z mezí požadavků, jež vyžaduje vojenská kázeň.“ Pokrok antimilitarismu rovná se dle autora nulle: prestiž důstojníků zůstává netknutý, jak u vojáků tak i ve vrstvách měšťá- ckých i lidových. Němec má militarismus v krvi a sociální demokracie nemohla dosud na tom nic změnit. Důslojníci berlínští jsou ostatně absolutně přesvědčeni, že by francouzskou armádu rozse- kali na padrť, kdyby přišlo do živého; Lebelův systém francouzských armádních pušek poklá- dají za špatný, francouzskou artillerii za slabší než německou, což je sotva pravda; domnívají se dále, že německá taktika je správnější a rych- lejší, německé kádry že jsou mladší, německý štáb že je lépe rekrutován. Zkrátka, drazí sou- sedé jsou málo skromní a málo ženerosní ve svých posudcích, přičítají si všecky možné před- nosti; tento optimismus upomíná prý autora na to, že pruští kyrysníci královny Luisy nemluvili jinak 14 dní před bitvou u Jeny. „Až nás přemohou,“ vypravuje autor dále o pruských důstojnících, „nedopustí se už té chyby a nevezmou nám už žádné území, ani Champagne ani Franche-Comté; mají prý už dosti na odbojných provinciích Elsasku-Lotrin- sku, Poznaňsku a Holštýnsku. Spokojí se tím. že nám pustí žilou asi třicet nových milliard a tím zničí navždy náš průmysl . . leda že bychom už od nynějška zapomněli na své staré záští a začali podporovat svými penězi německý průmysl . ..

Němec Lebelův Luisa Champagne Franche Comté Poznaňsko Holštýnsko ElsaskoLotrin

33 article

Tu je zřejmě morálka celé knihy, ne podle Jules Ilureta, ale podle notáblů berlínských, s kterými měl interview. Kritik této knihy G. Linne v žurnálu „L'Aetion“ vyslovuje tuto mo- rálku takto: „Je to kniha nejen krásná, bobatá dokumenty a zajímavými výhledy; je to zároven dílo vlastenecké prvního řádu. Nic není pro- spěšnější, než znáti své nepřátele; nuže, Němci zůstávají dosud našimi nepřáteli, jak na poli hospodářském tak politickém a jakékoli sblí- žení s nimi znamenalo by pro nás nový Sedan na poli průmyslu a obchodu. Jaroslav Hrnčí.

Jules Iluret Němec Jaroslav hrnčet Sedan