1
masthead
Ročník XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v neděli dne 21. února 1904.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. Hista
předplácí se
v Praze v administraei
na naěale
na čtrrt kta . . . . 6 K —
s dvojí donáškeu
na dlvit íta. . . . 7 k 60h
ve Hilialkácha
na měsíe . . . . . . 2 K 30h
Pošton:
ne člvrt lel
s drojí zlallkos
na mooř
čtrt lla. . : K ek
Praha
Pošton
5
title
Onešní číslo pro Prahu Je o 18 stranách.
Praha
6
article
Válka.
Válka.
S. Z Petrohradu, 20. února. (Zvl. tel.
»Nár. Listů«.) V okolí Bajkalského
jezera panují děsné sněhové orká-
ny, tak že kladení kolejnie ne-
smírně je stíženo, předevčírem pak
po 6 hodin znemožněno úplné.V
noci na 19. t. m. udála se na za-
bajkalské dráze vážná nehoda. Za
stanici Bajkalem sřítila se těsně
před přijíždějícím vojenským vla-
kem č. 183, o dvou lokomotivách
s transportem 800 sibířských střel-
ců veliká lavina, jež úplně zatara-
sila koleje. Obě lokomotivy nára-
zem se vyšinuly, jedna se překo-
tila a šest vozů vyletělo z kolejí.
V předních vozech bylo 15 vojínů
lehce zraněno, jeden zabit a pět
těžce pohmožděno- Vozy jsou k
další jízdě nepotřebné. Ze stanice
Bajkalu byl vyslán ihned výpo-
mocný vlak s dělníky a nářadím;
odstranění trosek vozů a laviny z
kolejí trvalo přes osm hodin. Te-
prve dnes ráno mohlo býti v jízdě
pokračováno.
Z Londýna, 20 února. (Zvl. telegr.)
Dle zpráv došlých »Daily Mailu«
potvrzují se pověsti o úmrtí čínské
císařovnyvdovy Cu-si. Byla prý
raněna mrtvicí.
Petrohrad
Bajkal
Londýn
Daily Maila
7
article
Z Petrohradu, 20. února. (Zvl. tel.
»Nár. L..) Dnes objevila se vyhláška,
v níž jmenem carovým se žádá ve-
škeré obyvatelstvo, aby upustilo
od pořádání průvodů městema
ovací před zimním palácem. Lid
však jako každodeuně i dnes se
shromáždil před redakcemi míst-
ních listů, odkud dovídá se prvních
zpráv z bojiště. S bouřlivým jáso-
tem přijata telegrafieká zvěsťo
vítězné srážce kozáků s japonským
oddělením při pokusu útoku na
železniční trat.
Z Paříže, 20. února. (C.-B.) »Demo-
kratická Unie« sněmovny poslane-
cké přijala jednohlasně resoluci
v níž vyslovuje se pro věrné se-
trvání při spolku s Ruskem.
Ch. Z Paříže, 20. února. (Zvl. tel
„Nár. Listů“.) Rapidní úpadek eizíel
papírů na zdejší burse vysvětluje
se tím, že diplomacie prý uvažuje
o nezbytnosti, postaviti Balearya
Kanárské ostrovy. které prý Špa-
nělskem nedostatečně jsou chrá-
něny, pod ochranu lodstva mezi-
národního.
Konflikt Ruska se Spojenými
státy se posuzuje vážně. Ministr
zahraničných záležitostí byl prý
vyzván předsedou ministerstva, aby
Petrohrad
Paříž
Rusko
spojený stát
8
article
v úterý podal prohlášení o poli-
tické situaci.
s. Z Petrohradu, 20. února. (Zvl
telegr. »Nár. Le) Radostné vzrušen
způsobil zde velkodušný dar nej-
vyššího carského štolby hr. Orlova-
Davydova, jenž ze svého soukro-
mého jmění odevzdal carevně-
Davydov
Petrohrad
Orlov
9
title
Vladivostok a jeho přístav
Vladivostok
10
article
legn vob.
elegr. kzbel
12
article
Ostroh lolarevský
13
article
Jako zovou Benátky »Královnou Adrie«, tak Vladivostok »Královnou východního moře«. Přístavem vladivostockým stanulo Rusko pevně
na pobřeží moře volného a širého, jaké nemá nikde v Evropě. Dnes, kdy spojeno jest evropské Rusko s asijským sibířskou dráhou a Vladivostok jest
stanici poslední, nabyl Vladivostok důležitosti několikanásobné a to nejen se stanoviska obchodního nýbrž i strategického. Jest něco přes 40 let starým
městem a počátek k založení dán ruskou posádkou v roce 1860 sem vyslanou. Od roku 1876 stalse Vladivostok válečným přístavem, v roce 1888 pak
hlavním městem ruského východního pobřeží a konečně residencí »místodržitele dálného Věchodue Alexějeva. Dnešního dne čítá Vladivostok na 40.000 obyvatel.
Město samo leží na severním břehu zátočiny zvané Zlntý roh, kterou tvoří půlostrov Škota a půlostrov Albertův. do něhož zabíhá menší záliv
Diomedův. »Zlatý roh« jest vlastním přístavem Vladivostoku. Půlostrov Škota tvoří na západě přirozenou hráz přístavu, jež kromě toho prodloužena
jest řadou ostrůvků, jež vesměs jsou opevněny. Výšiny kolem Vladivostoku jsou opatřeny mohutnými tvrzemi, tak že přiblížení jak z moře, tak z pevniny
jest nesmírně stíženo. Na Albertově půlostrově, na jižním konci jsou směrem ke vjezdu do přístavu dvě tvrze a signálová stanice. Severněji pod silnou
ochranou nacházejí se dělostřelecká skladiště, dále pak obrovské zásobárny s uhlím. Ve vnitřním přístavu, vyhraženém jen ruským válečným lodím,
nalezají se doky mokré, suché i zdvihadlové, moderně zařízené. Půlostrov Škota jest silně opevněn tvrzemi, zejmena po straně západní k zátoce
Amurské. »Zlatý roh« jest vybražen pouze domácímu loďstvu a hranice je přesně vyznačena. Lbdi cizí a obchodní mají svá přístaviště před tímlo.
Adrie
Albertův
Diomedův
Benátky
Vladivostok
východní moře
Rusko
Evropa
Albertov půlostrov
Zlntý roh
14
article
Pevnosti opatřeny jsou celkem 120 těžkými děly s kalibrem 23 cm., jež hází s pravděpodobnou trefou 80 procent. Město Vladivostok samo zbudováno jest
z největší části z dřevěných domů, ačkoli vyrostla zde již řada kamenných budov, jmehovitě úřadů, jež dodávají městu rázu moderního. Zvláště pěknými
a vynikajícími jsou budovy poštovní a telegrafní, budova admirality, museum, dům guvernérův s útulným parkem, několik velikých domů obchodnícha
konečně mohutná kathedrála. U přístavu stojí triumfální brána, vystavěná, když zavítal sem nynější car ještě jako carevič na známé své cestě do Sibíře.
Město činí velice pěkný dojem, většina ulie jest dlážděna. Ve vladivostockém přistavu před vypuknutím války rusko-japonské byly křižáky I. řádu »Rossia«,
»Gromoboj«, »Rurlk« a »Bohatýr«, dále dělová lodice »Mandžur« a transport »Lena«,
vdově, jako protektorce společnosti
červeného kříže obnos jednoho
millionu rublů, jichž má býti
použito k podpoře a ošetřování
raněných ve válee.
Z Petrohradu, 20. února. (Zvl. tlgrm
„N. L.“) Dnes došly z Port Arturu
tyto zprávy: Japonské válečné lodi
objevují se přes den několikráte
na obzoru, ale blíže k přístavu se
neodvažují. Zdá se, že po útoku
v noci na 9. t. m. Japonci zařizují
Gromoboj
Leno
Japonec
Vladivostok
I . řád
Rossia
Petrohrad
červený kříž
centimetr
16
title
VLADIVOSTOK
Vladivostok
17
article
Bará
aráky-
Arsenalga lodlěnice
19
article
ar BE
emocnice
Plující doly
21
article
poliiini vieeč o
j un o
uno
24
article
Skldišté nbyu
Skldišté nbyu
jstk
tenni stan
26
article
Pevnůsik
Mys Galdobin
28
article
Japonci prý považují stále do Port
Arturu dovážené potraviny za na-
prostý válečný kontraband. (Stejná
zpráva, jako tato naše soukromá, dodána
byle nám i »Korresp. kancel.« Pozn. red)
Z Cařihradu, 19. února. (C B.) Dle
zpráv Porty vtrhl vali skopijský,
divisijní generál Šakir paša 17.
t. m. večer do Dakové. Die kon-
sulátních zpráv vtrhl tam divisijní
Japonec
Šakir
Cařihrad
29
article
generál Senchi paša již 16. t. m.
Údaje o ztrátách za boje u Botuše
(17 km severo-západně u Dakové).
11. t. m. svedeného, si velice odpo-
rují. Obapolné ztráty jsou
v každém případě velmi ve-
liké. Poslední zpráva ze Skoplje
tvrdi, že usmrcen byl jeden major
Senchi
Botuš
Skoplje
km severo
30
article
VLRDLVOSTo
kiplno o
31
article
Bar
Bar
(kden
Bara
32
article
PEKIN
jenss
Kias- gae
Peking
35
article
a 80 vojáků tureckých. Albáncův
pak asi 200. Po obsazení Dakové
a za pomoci vojska, jež se na mi-
sto nepokojů ubírá, doufá se, že
bude hnuti albánské brzy potla-
Ze Sofie, 20. února. (C.-B.) Dle na-
řízení ministra vojenství bude i po
nastoupení nových rekrutů nej-
mladší již vycvičené mužstvo ve
všech městech poděl turecké hra-
nice zadržováno pro prapory. Jen
Albáncův
Sofie
38
article
mužstvo ostatních posádek dostane
dovolenou.
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy víz
na straně 4.)
39
article
Nebezpečí na — Balkáně.
Nebezpečí na — Balkáně.
Jaká to trpkost hluboká vyznivala z několika
těch závěrečných slov včerejší řeši delegáta če-
ského dra. Kramáře, když vyčital Rakousku,
jak otčimsky chová se ono od věků beze vší
příčiny k národu českému. ..
»My chceme poctivě, aby Rakousko bylo
neodvislým a mocným a vy nás — odmi-
táte a přikořím rozhořčujete . ..« vyčetl pá-
nům vídeňským v tvář: »Naši vojáci patři
k nejlepším v armádě a — našemu národu od-
plácí se nevděkem a urážkami. My dáváme státu
ochotně vše, daně i syny a on nám — upírá
stejná práva a spravedlnost, jakkoli jeho ústava
nám ji slibuje. Naše loyální ochota odměňuje se
— neupřímností a nesplňováním slibů.. My
Čechové jsme a zůstáváme Rakousku vérni,
třeba že se s námi zacházelo špstně a nespra-
vedlivě. Doufáme a důvěřujeme ve svou bu-
doucnost v tomto státě i tehdy když nás —
zoufalství hlodál Zdá se však, bohužel,
že nás proto, že jsme věrni, chtějí don u ti
krutostí, abychomi práva svého více nedo-
sábli. Takový jest náš stav a proto se nedivte,
že projevujeme své rozhořčení spravedlivé ode-
přením rozpočtu vojenského.«
Ano, nám se nevěří, nechť činíme co či-
níme, ale za to má leckdo jiný u vídeňských
pánův z pekla štěstí: Co se od r. 1848 až
podnes naprováděli Rakousku Ma daři a c
teprv Němei! Kolikráte již jejich národni
aspirace a choutky velikášské hrozily této říši
ranou k srdci. Ale to vše se jim zapomenuloa
znovu jen jim se věří a bude věřit až do po-
sledka. A po nich jen ještě jednomu: — T u-
kovil Ano, to je také jedna ze starých lá-
sek vídeňského kabinetu, které se odpustí vše-
chno a věří napořád.
Čecho
Balkán
Rakousko
T u
40
article
Tak pan hr. Goluchowski ještě před mě-
sícem — 11. ledna t. r. — v delegační řeči
své oproti nám nevěřícím Tomášům českým
věřil skálopevně, že turecká despocie se polepši
a nechá loyálně evropským »sekvestorům« na-
pravovat hrozné poměry lidu křesťanského
v Makedonii. Kdežto dr. Kramář tvrdil, že není
možno, aby se Turecko změnilo k lepšímu,
ministr Rakouska hr. Goluchowski byl přesvěd-
čen o dobré vůli sultánovy vlády skoro jako
o — panu Körbrovi. Zejmena sliboval si hory
doly od zřízení té nové žanďarmer ie
pro Makedomniil
»Jedním z nejdůležitějších opatření — vy-
kládal spokojený spoluautor můrzstegského re-
formního kroje pro Turka — bude znovuzř-
zení četnictva, což má do sebe mnohem
větší důležitost než se namnoze tuší. Upomeňte
se jen na výsledky, jakých se dodělalo zrefor-
mované četnictvo na Kretě; poněvadž pak zá-
sluha o to náležela především Italů m, bylo
také nyní znovuzřízení četnictva
tureckého pro Makedonii svěřeno
italskému generálu p. Degiorgi-
sovi. Této přetvořené žandarmerii budou při-
děleni delegáti různých států evropských, kteři,
jakmile jen budou stanovy hotovy, budou roz-
děleni po jednotlivých krajích. Tomuto četnictvu
náležeti bude mimo jiné i dozor nad
úřady tureckými, nad správou
ochranou křesťanův.«
Tak doufal p. Goluchowski ještě před mě-
sícem. Zatím ale propukla ku veliké radosti
Turků válka japonsko-ruská a ejhle, jakétu
dnes zprávy z Cařihradu
»Porta jmenovala velitelem četni-
ctva v Makedonii — Mustafu pašu
a odůvodnila jmenování to vyslan
Goluchowský
Tomáš český
doktor
Kramář
Körbr
Zejmen
Turek
Italos
Mustafa paša
Makedonie
Turecko
Rakousko
Cařihrad
Makedomniil
41
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Bolest — zlo?
Napsal dr. Vratislav Kučer a.“)
V každém snad kulturním člověku věz
aspoň na dně duše jistá dávka škarohlídství,
kus pessimismu, kterýmž buď povšechný názon
člověka na svět aneb aspoň jeho soud o jedno-
tlivých zjevech vlastního i okolního života ne
příznivě se zbarvují a takto pojmy se vyvinují.
jež se skutečností, s pravdou a s podstatou
věcí se neshodují.
Takovéto mylné úsudky, názory a pojmy
ustálují se nejen u jednotlivců, nýbrž takéu
celých národů, kteří ve svém životě, snažení
i bažení, ve svých osudech a zejmena v těžkých
dobách jakožto velký jedinec a jednotný orga
nismus se cít.
Zvláštní druh pessimismu jeví se ve známé
libůstce, že většinu lidí spíše těší, mluví-li se
o někom neb o něčem špatně než příznivěa
že snáze dochází víry, prohlašuje-li se něco za
zlo než za dobro. Toť asi věc obecně známá
a uznaná, ač nikoli ještě náležitě vysvětlená.
Věří li jednotlivci a celí národové ocholně
když se za špatné nebo zlé prohlašují věe
vzdálené, jim cizí a snad lhostejné, jsou ovšem
skálopevně přesvědčeni, že je zlem, co jich sa
mých přímo nemile a nepříjemně se dotýká.
byť i tomu v pravdě tak nebylo.
Vzhledem k této zvláštnosti lidského intel-
leklu a lidské povahy není tedy nic podivného,
že též o bolesti ujalo se obecné mínění, že je
zlem, zvláště když povrehní zdání a subjektivni,
osobní cit domněnku tu silně podporují.
A přece: jak je tolo minění ve skutečnosti
nesprávno a prosto důvodů ! Vždyť nedovedeme
v prostém rozhovoru ani říci, co vlastně bolest
*) Zasláno do soutěže feuilletonů s heslem „Je
ne change qulen moura nt“ a pocténo I. cenou
Vratislav kučera
42
article
je. Vždyť ani největší učenci o pravě podstate
její dosud přesně se nedohodli !
Vl se jenom, jak bolest vzniká: vniknel
do oka paprsek oslepujícího světla; zachytí-
ucho ohlušující hřmot nebo pronikavý nějaký
zvuk; vdechne-li nos ostrý zápach; jestliže na
kůži místo zvolna hmatajícího tlaku působí
prudký náraz nebo drtivá tíže; jestliže na tělo
místo mírného chladu a tepla působí krutý
mráz nebo žár.
Proto lze přibližně říci, že tělesná boles
je mozkové uvědomění si události, že smyslové
ústroje byly nějakým násilím zasaženy.
Mluví se však také o bolu duševním čili
duševní bolesti. Tato vzniká z lítosti, ze sou-
citu, ze sklamané naděje, z pocitu ztráty přátel
a majetku, z uražené cti a pýchy a ještěz
mnoha jiných rozmanitých příčin, které všechny
dohromady lze asi nejlépe zahrnouti v jedine
jméno — žal.
Z toho patrno, že ani duševní bol není as
nic jiného, nežli uvědomění si fakta, že duch
z pravidelné činnosti své násilným pocitem by
vyrušen.
Jsou tedy i bolest tělesná i bol duševn
vyvrcholením nejrůznějších pocitů v jeden dojem.
jsou tedy zvláštním pacitem.
Tato rodově zjištěná jejich příbuznost jes
v denním životě někdy tak veliká, že bývá ob-
tížno bolest tělesnou od bolu duševního správně
rozeznati.
Tím stává se často, že postižený trpí jinak
než u něho předpokládati lze.
Hleďle: Stroj rozdrtil dělníkovi ruku. Ne
šťastník, jako mrtvola bledý, chvěl se na celém
těle. K lidem soucitně a úslužně se dotazujícím
byl jako němý. Když ostré nástroje odstraňo-
valy krvácející cáry rozdrcené ruky, ani si ne
zasteskl. Ale když konečně lékař zbylý pahý
začal jemně obvazovati, dal se nešťastnik do
usedavého pláče.
Pláč jest projev utrpěné bolesti a pocítě
ného bolu.
43
article
Proč nešťastník plakal? Veliká rána zajisté
silně ho bolela. Projevoval tudíž snad (ělesnou
bolest ? Nikoli! Pláčem ulevoval svému dušev-
nímu bolu, jejž způsobilo mu žalostné uvě-
domění si toho, že již navždy zůstane ubohým
mrzákem.
Tak z bolesti tělesné vznikl bol duševní.
Naskytuje se však také pravý opak toho, n
důkaz čehož uvádíme tento, v lékařských spi
sech zaznamenaný pěkný přiklad:
Hoch zlomil si pravou nohu a velmi naří-
kal bolestí. Pozorujíe to jeho matka byla jata
takovým žalem soucitu čili tak velkým bolem
duševním, že hned bez veškeré jiné známě př-
činy ucítila prudkou bolest ve své pravé noze
právě na témž místě nohy, kde nalézalo se po-
ranění synovo. A trpěla touto zdánlivě tělesnou
bolestí, v podstatě své však zajisté jeňom du
ševním bolem, tak dlouho, dokud synova zlome-
nina nadobro se nezhojila.
Tu jest zcela nepochybno, že z bolu du
ševního vznikla bolest tělesná a že tu i tam
obě bolesti splývaly v jeden nerozlišný celek.
44
article
Poznání to zbavuje nás povinnosti, boles
tělesnou a bol duševní vždy přesně od sebe
rozlišovati a dovoluje nám na dále mluviti pro
stě o bolesti vůbee.
Však jsme také jenom za tímto účelem
svrchu vylíčené příklady sem neuvedli. Povšimne-
me-li si jich znovu, vidíme, že již samy o sobě
dávají nám dostatečnou odpověď na naši hlavní
otázku, zdali je bolest zlem ? Jest toliko potřeb
zjistiti u nich, kdy a proč bolest vznikla.
Shledáváme pak, že sama ze sebe nikdy
by se nebyla dostavila, že objevila se teprve
potom, když tělo nebo duch byly nějakou po-
hromou postiženy.
Bolest je tudíž jenom nevyhnutelným ná-
sledkem předehozího zla a může ještě i v této
vlastnosti své býti někdy přímo dobrem,
Dokud lékařské methody vyšetřovací nedo
stihly nynějši vyspělosti, byla bolest jedním
z nejcennějších příznaků, jež lékařům dopomá-
haly poznávati nemoci. Ona samojediná dosti
určitě označovala jim místo a ústroji, jež vyža-
dovalo si lékařské pěče.
45
article
Bolest zachraňovala lidské životy
A třeba nynější lékař nespolehá se již na
neurčité pocity svých ošelřovanců, přece bolest
byla, jest a vždycky bude výstražným znamením
pro samotna nemocného. Jejím prostřednietvím
on vždycky spolehlivě a neklamně se dovídá, že
zdravotní stav těla není v pořádku. Celková
bolest malátná upozorňuje ho, buď že tělo neni
správně vyživováno, nebo že síly jeho na úkor
zdraví byly vyčerpány, nebo že horečnaté one-
mocnění na obzoru hrozí, Tlak, píchání, šku-
bání nebo svírání nedopouštějí, aby si nedal
vyšetřiti a pak také ošetřiti sídlo své bolesti.
Bylo by až nudno podobná včasná upo
zornění a prospěšné rady, které bolest lidem
udilí, dopodrobna vypočítávati. Jest jedině lito-
vati, že bolest na škody a nebezpečí nám hro-
zicí neupozorňuje nás v každém případé bez
rozdílu.
Víme totiž, že nemoci, dostavující se nebo
probíhající bez bolesti, bývají nejzákeřnějším
zhoubci. Stává se někdy, že tyfem nemocný an
netuší, jak vážně ohrožen jest jeho život. Nic
ho nebolí, eílí jenom trochu nevolnosti a pra
videlně obstarává své zaměstnání. V tom z pří-
činy skoro nevysvětlitelné překvapí ho smrt
Bez viny své i bez viny cizí hyne proděravěním
se zvředovatělého střeva, hyne proto, že nepo
cítil výstražné bolesti.
Nejsou-li pak stejně nebezpečnými vědom
nemocného dlouho se tající počasné choroby,
jako žaludeční vřed, cukrovka, zánět ledvin
jiné
Se stanoviska lékařského nelze tedy bolest
upírali, že koná služby dobra.
Se stanoviska vychovatelského bývali rodič
a učitelé staré školy vesměs téhož mínění. Nyní
ovšem panuje jiná móda. Ale domníváme se
ba doufáme, že lidé opět uznaji bolest za vhodný
vychovávací prostředek aspoň v téch případech
46
article
kde mravní důvody rozumové nemohou pro ne-
vyspělost býti ještě chápány aneb kde u znání
jejich klade se nestrpitelný odpor.
Anekdota vypravuje, že cikáni dříve, než
dětem svým svěři hliněný hrnek, jim dají po-
řádný výprask, aby hrnek nerozbily.
Bolesti přítomnou chrání se tu děti před
bolestí budoucí.
Nemyslile, že by kdysi nadějní synové
mnohé tak zvané dobré rodiny do plné zkázy
hmotné a do sťrašné duševní bidy nebyli asi upadli,
kdyby jim byla bývala v čas poskylnuta přileži-
lost důkladně poznati, co je bolest?
Nesmí ovšem býti bolest ani tak častá a
malá, aby trpící jí uvykl a vůči ní otupěl, ani
tak řídká a veliká, aby ji docela byl zdrcen.
Platí to nejenom o jednotlivcích, ale i o
celých národech a zvláště o našem národě če-
ském.
Mnohým vládám rakouským dlužno v tom
ohledu vzdáti ironickou chválu a nezusloužené
díky. Působíly nám přiměřenou bolest v každou
přiměřenou chvilku. Ovšem nikoli z dobré vůle,
aby nám prospěly, zvela naopak! Ale prospěly
nám přece.
Tu dopustily, aby odvěcí odpůrcové naši
násilnou germanisací urvali nám kus rodné půdy.
Tu přehledly úmyslně, že spravedlivý požadavek
české menšjny německou většinou zlomyslné byl
zdolán. Tu schválily, aby na úkor důkladnějšího
vzdělání a vyšších snah českého žadatele na
místo čestně nebo výnosně dosazen byl žadatel
Némec. Tu právům, našim, slavnými přísaha mi
zaručeným, pohrdavě se posmívaly a provedení
jejich úskočně a urputně vzdorovaly. Tu pro
školy českých dětí a jinochů a pro nouzi po-
hromou stížených českých rolníků neměly dosti
peněz, kdežto přistěhovalým eizincům stavěly
nadbylečné paláce školní a blahobytem zbujnělým
uštědřovaly tučné podpory-
Tak a různě jinak ještě nás každou chvilku
cilelně bodaly a bolest nám působice, probouzely
nás k čilejšimu a čilejšímu národnímu životu,
Cikán