ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 9 a49d9f10-70bf-11dc-b418-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 9
Chunky — 24 celkem · entity: person 59, place 7, org 3
1 masthead
5. července 1903.
2 masthead
Nedělní zábavná příloha „Národních Listů“ k čislu 181.
3 masthead
Strana9.
4 article Schubertovo kvartetto „Es-dur“
Schubertovo kvartetto „Es-dur“ Fantasie. Napsal Fr. Flos. Do prostranného hudebního sálu vešli čtyři muži, nesouce sebou hudební nástroje. Pro- stranná a vysoká místnost je tmavá, jenom v pro- střed na podlaze jest jasně osvětlená elipsa kamž srazil všechno světlo jediné visuté lampy nálevkovitý reflektor, nad lampou umístěný. Temný ten prostor kolem zdá se neohraničeným beze stropu a jenom od podlahy odražené svě telné paprsky mdle osvětlují jedinou stěnu; snad jest reflektor poněkud nakloněn. Příchozí čtyři muži jdou rychle k osvětlen ploše, tiše sestavují skládací pulpity, přisunují stolice a usedají. Zajisté nepozorovali, že do tmavého sálu vklouzl ještě jeden stín, který však nezaměřil k světlu, ale usedl tiše opodál; jenom těžká zá- clona, o kterou zavadil, zašelestila na podlaze. Temnou prostorou, dýchající tichem, pro- letěl kvnivý tón, to houslista zkoušel svůj ná- stroj a kloně ucho až na resonanční desku housl a přivíraje oči, pil první doušek z kypící číše. Tento jediný, vysoký, kvílivý tón letěl jako ši (mou a vzbudil dřímající ticho k tajemnému šepotu, alé než dozněl v řasách záclon a dotk se jako polibek tabulí okenních, ozvaly se i cstatní nástroje. Druhý houslista přejel smyčcem přes dvě struny najednou, ozval se měkký hlas violy a zazpívalo z hluboka cello. Ostré světlo poskočilo po nástrojích, ošlehlo lysou lebku houslisty, utonulo v černých ku- čerách cellisty a ostrý, tmavý stín čel a nosů padl na oči a ústa hudebníků.
Schubertův Flos Francie
5 article
Zašelostil papír, hudebníci nahnuli se ku předu a pozorujíce hnutí smyčce prvního houslisty, dotkli se na ráz lehounce strun: Allegro moderato. Stín, kterýž usedl v šeru opodál, zadíval se na slabě osvěllenou stěnu před sebou. Oči jeho zvykly již na temnotu a nyní viděly již dosti zře- telně na zdi velký obraz. Ačkoliv duše jeho uchvácena byla hudbou, přece oči jeho hleděly na obraz a bezděčně přinášely mozku zprávu o svém dojmu. Vytrvalá jejich služba probou zela duši ku pozornosti. Obraz byl stále jas- nějším a oči již zřetelně rozeznávaly partie nádherného parku, osvětleného svitem měsíčním. Viděly tmavou houštinu a nad ní koruny mohut- ných stromů, viděly v pozadí hladinu rybníka. bílou a světelkující, víděly mramorové, bílé schody, na něž do poloviny padal hluboký, černý stín, viděly terassu s květinami i obrysy zámku. Neúnavné oči pátraly dále. Tam v pozadi jeví se bílá skvrna, která však roste a se blíží. Dychtivě upírá stin své oči na obraz a duše jeho, vzbouřená zrakem a hudbou, zapomíná na vše kolem a užívá rozkoší, jež skýtá teplý letní večer. Opájí se vůní, světlem měsíce, poesií samoty a výmluvného ticha. Samoty? Nikoli! Ta bílá skvrna již vyrostla a přibližila so, ba nabyla tvaru. Není to skvrna, ale dívka je to, oděná v lehounké bílé roucho empirové, vysoko pod ňadry přepásané. Oči vidí její nahé, oblé ručky, půvabnou hlavu z dro- bounké nožky v bílých střovíčkách. Stanula dívka, přitiskla ručky k ňadrům a pak, jako kdyby touhu svou projeviti chtěla, rozpřáhla ši- roce paže.
6 article
Stín sebou linul, snad změnou rythmu ... Scherzo. Menuet. Bílá dívka rozběhla se ke skupině stromů tam pátravé oči stínu spatřily sochu. Dívk klekla před sochu a vztáhla své nahé paže k ní. Svit měsíce padl na sochu, která, jako kou- zelným proutkem dotknuta, náhle obživla, smekla se hbitě s podstavce a zvedla klečíc dívku, kteráž ulekána, chtěla prchnouti, ale ka- menné paže sochy ji uchvátily v náruč. Dlouhý, sladký, omamující polibek následoval. Ale již vytrhla se dívka soše z objetí a laškovně před ní prchajíc, opět ji nadskakovala, tak že jako v letu dva běláskové se vzájemně dotýkají, tak tito dva milenci na okamžik se objímali, letm líbali a zase prchali. Na chvilku zastavovala s bocha a patřila na svižné pohyby dívčiny, pak ale uchvátivši dívku v náruč, počala s ní vířivě lančiti . .. Andante. Unaveni tancem, stanuli u rozpukaného pně starého stromu. Dívka opřela se o hruď sochy sevřena jeji paží, sklonila hlavinku na kamenné její rameno. Socha naklonila se k bílému jejímu čelu a šeptala jí něžná slova lásky. Měsíe skrýval se za mraky, stín ploužil se parkem, ale náhle prchal a měsíe jako šíbal, plnou tváří se smál, když v takových okamžicích přistihl milence, se rty k sobě přimknutými. Voněly noční fialy, šeptal vzdálený vodo- trysk a kdesi daleko zpíval slavík. Zašelestily koruny náhle probudivších se stromů, kteří seznavše, že dosud daleko jest do jitra, znova usinali jako starci, aby se při nej- menším zavanuti větru opět probudili, šeptajíce; „Už je čas ? Svítá jitro?“ Přeletěl netopýr, smekla se hvězda s nebe jako zlatá šupina a ve vzdáleném rybníku pleskla rybka ploutví a rozčeřila hladinu, po níž roz- běhly se stříbrné náramky, spěchajíce k tem nému břehu. Náhle vše umlklo, ale jenom na okamžik a pak divoký skřek rozlehl se parkem. Presto.
Dlouhý
7 article
Bilá dívka vytrhla se z náručí sochy. V jejo tváři jeví se zděšení. Zoufale lomí nahýma ru- kama, pak chopí sochu za paži a vede ji rychle ku podstavci. Jodiným skokem jest socha na svém místě. V tom ale zasviští šíp a zaryje se soše do kamenné hrudi. Socha padá těžce na zemi a z hrudi lije se krev. Bílá dívka klesá k mrtvole, ale vyděsíji tmavý stín, sem letící a ona prchá před ním. prehá k rybníku. Ještě skok a stříbrná hladina rybníka se rozevře, aby přijala neočekávanou vzácnou kořist do svého studeného lůna. Čtyři hudebníci rázem vyskočili, neboť s ozval sálem zoufalý výkřik, plný hrůzya zděšení. Houslista naklonil reflektor a tu spatřil mla- Hého muže, který, maje paže vztaženy, nohu na- kročenu, ztrnule hledí na obraz a bohaté krů- pěje potu perlí se na jeho bílém čele.
Bilá Jodiný
8 article Beyův tajemník.
Beyův tajemník. Napsal Joscf Kopecký. Cařihradské ovzduší je exotickým kvítkům velmi příznivo a proto ona také nikde tak nebuj jako právě tam, nikde tak dobře se jim nedař jako zde, Kvítkem takovým a to přímo nejpoda řenějším z podařených byl Hassan bey, syn nej- vyššího tureckého hodnosty. Jako pravý Turek neosvojil si sice mnoho učenosti, za to však tím dříve stal se státním radou v zákonodárném od- dělení. Potřebných k tomu vědomosti ovšem sám neměl, za to měl je jeho otec a co tomu se vte příčině nedostávalo, měl svého času děd, kterého Mohamed již před deseti léty do édenu povolal. Hassanovi stačily tedy k úřadu dědičné výsady Postavení jeho skýtalo mu značné dů- chody, rozmnožované ještě pravidelnými při- spěvky olcovskými. Rozsáhlého konaku, v němž dříve velký vezír bydlíval, užíval zdarma, sám znova dav jej nádherně vyzdobiti. Dva důstojníci, několik ministeriálních úřad níků, četné služebnictvo a elegantní povozy — vše, vše bylo vždy pohotovu k osobním jeho služ bám, aniž mu vydržování všeho toho působilo nejmenších starostí. S plnou také nádherou za- řízen byl jeho haremlik, oddělení konaku, v němž žila jeho žena s dětmi a ženským služebnictvem. Hassan nedbal zvláště koranu, neboť, ač do- voloval mu tento vzíli si čtyři ženy a několik pomocnic, on spokojil se s jedinou, která samo- jediná naplnila mu hlavu často tolika těžkostmi že šťasten byl, moha uniknouti sám na krásný ostrov Prinkipo, kde měl utajenou rozkošnou villu a v ní té chvíle vždy rozpustile veselou společnost prvních cařihradských zpěvaček.
Beyův Joscf Kopecká Hassan
9 article
Při takovém životu se však Hassanovi vzdor všemožným příjmům často nedostávalo a bylo třeba vymýšlet, jak příjmy rozmnožit neb dosa- vadní zvětšit. K tomu arci třeba trochu pře- mýšlení a duševní námahy, což pro čistokrevného Turka jakby čirou nemožností. Proto vzal si pro „tu práci“ zvláštního tajemníka, čilého Arménce, Jiřího, který nejen plně důvěry Hassanovy po- žíval, nýbrž i plně zneužíval. Jiři effendi nejen že za svého pána myslil, ale obstarával i všecky jeho vezdejší věci a najmě též veškeré jeho obchody, jež provozoval s koncessemi pro stavby železnic, vodovodů, továren, pro osvětlování. důlní podniky a p., a p., jakož i obchody s všeli- kými řády, konsulskými hodnostmi a se vším vůbec, při čem dalo se co vydělat a co měla zisknost tureckých hodnostů soukromě i veřejně na proděj. Z tak rozsáhlé agentury vyplývalo Jiřímu arci dost starostí. Při každé podobné záležitost musil předem docíliti dohody s poctivei v přísluš- ném ministerstvu, státní radě a v Ildizu, kteř všichni musili být prvně uspokojeni a umlčeni Že pak konečné vyřízení té které věci potrvalo až čtyři měsíce a boy neznal větší starosti, než obdržené závdavky, bakšiše a podobné úplatky co nejrychleji rozměniti, přicházeli co chvíli do finančních rozpaků a nesnází, z nichž mnohdy ani effendi neznal, jak vyváznout. Přišla ta- ková chviležesi oba nevěděli rady. Beysi ovšem hlavy příliš nelámal, jen na divanu sedě, kuličky růžencové samoděk přesmykoval, ob čas nodočkavě k Jiřímu vzhlížeje. Však effendi jakoby věčnou vynalézavostí všemožných záludů a pod škoků již vyčerpán, přecházel zamlkle, nenalé zaje spásného nápadu.
Hassan Turek Jiří Hassanův Jiří arci Jiří vzhlížet
10 article
Bylo ticho, tak nějak beznadějně ticho Konečně zasvitlo Jiřímu v očích a odlesk stihl zrak beyův. „Nuže, co máš?“ vyrazil bey povzbuzen. „Prodáme smlouvu,“ zkrátka projevil Jiří „Co za smlouvu, kterou smlouvu? „Tu poslední, kterou jste včera uzavře s protáhlým Angličanem. „Tu? —— ach, tu nikdo nekoupí,“ jaks zklamaně povzdechl bey. „To již mou starostí, aby kdo koupil,“ od- sekl sebevědomě effendi, „ale musíte ji dáti z dva tisíce lir. „Tak? pěkný to prodej! ztratit při něm cele dva tisíce lir a nad to ze zbylku zaplatit ještě tisi lir kollegům. Aj, to věru málo jsi napjal svů důmysl, když nic chytřejšího ti nenapadlo, skoro se Hassan rozhorlil. „Nic neztratíme, nic neztratíme, ale naopal ještě dva tisíce získáme, plné dva tisíce lir, hájil se přesvědčivě Jiří. „Hassan nemoha pochopiti, co fajemník jeh obmýšli a jaký asi podskok má za lubem a zna ven již plně dosavadním rozhovorem, zapadl opět do pohovky, prohodiv jen k Jiřímu, aby tedy rychle jednal. Zcela zbytečné připomenuti. Jiří už měl svého „kupce“ vyhlédnutého a přivedl ho ještě týž večer, šedivého to arménského lichváře Assa- niana effondiho. Ten po obvyklých obřadnostech příchozích pokorně se nabídl, že by zmíněnou smlouvu za požadavek dvou tisle lir, ač jen s největší obělí a sebezapřením, tedy koupil, ale jen za podminkou, když mu Hassan bey, ne- obdržev do stanovené lhůty smluvnou koncess pro vodovod v S., celou částku bez úroků zase vrátí, opačně však že sám nabude práva na čtyři tisíce lir, uložených od Angličanů záručně, přo dem u banky.
Jiří Angličan Aj Hassan Jiří už lichvář Asso u banka
11 article
Podivná jaksi podmínka beye zarazila zamračeně vzhlížel na Jiřího, čekaje jakési vy- světlení neb pokyn či radu, co činit. Však Jiř neztráneje ani slova, předložil pánu svému hoto- vou již dohodu s lichvářem ku podpisu. „Přečti to,“ vzchopil se Hlassan. „Není třeba, není třeba, vše je v úplném peřádku, rač pán jen vzácným jménem po- tvrdifi.“ Hassan po kratičkém vzmachu již opě zlhostejnil a bez další odmluvy podepsal. Armén pak uschovav dříve pečlivě smlouvu i případnou poukázku na banku, vyplatil dva tisíce lir poníženě se vyplazil z komnaty, sledován Jiřím. jemuž šlo o náležitý bakšiš z dohozeného ob- chodu. Nemohouce se na ulici jaksi shodnouti vstoupili oba do nedaleké kavárny blíž „Vysoké Perty“, Brzo po nich vešli dva mužové, kteří už na ulici je nezdánlivě pozorovali a usedli poblíž. Mezi oběma Armény zdálo se, že došlo k ne- shodě, neboť Jiří mluvil velmi rozčileně a prudce i hlasitě, čehož se jinak Arméni ve veřejných místnostech neodvažují a neumírnil se dříve, až měl žádaný peníz v ruce. V té zároveň chvíli opu- stili oba cizinci kavárnu. Za nimi vyšli po chvil i Jiří s lichvářem. Sotva že však chitěli se n
Jiří Hassan Armén Jiří mluvit
12 article
ulici rozejíti, zastoupili jim oni neznámí cestu a prohlásili oba za zatknuté, prokázavše se jako tajní zřízenci policie. Assanian ustrašen a zlekán, zůstal jako zmrtvělý a slova ze sebe nevypravil kdežto Jiři vzpurně si vedl, odvolávaje se na svůj tajemnický úřad u mocného beye, ba i vyhro žuje stižným udáním pro bezdůvodné obtěžo vání a naopak zase dobrý bakšiš významně sli buje. Než nic naplat, tajnými nehnula mimo vše nadání ani pěkná vyhlídka na „tajný“ příjem zatčení musili putovati na hlavní stanici stam- bulské policie. Zde obviněni byli od svých za- týkačů, že mluvili v kavárně urážlivě o J. V. sultánovi a připravují proti jeho životu spiknuti, jakož se ukázalo z celého jejich hovoru a jednání kavárenského. Obvinění tvrzené rozjitřilo Jiřího že až spílati se jal policistům úplatných lhářůa lhavých návodníků. Vyšetřující úřadník přísně ho odmítnuv, nakázal mu mlčet, dokud nebude tá- zán a kynul Assanianovi, aby se přiblížil. Však ten ztrnule bezvládný, z místa se nemohl po- hnouti a musil býti tajnými přisunut. U stolu úřadníkova byl zevrubně prohlédnut, vše, co nalezeno, mu odňato a sepsán o všem vážný protokol. Potom odkázán lichvář přivolanému poddůstojníkovi do vězení. Sotva že zapadly za odvedeným dvéře, při skočil Jiří ke stolu, sebral jedním hmatem beze slova i jakých okolků všechny Assanianovi odebrané listiny, uštědřil letem oběma tajným po liře, dal komisaři, který štědrou ruku mu tiskna, tázavě k němu vzhlížel, je-li tak tím spo- kojen, pět lir a nedbaje více poklon a díků svě domitých služníků padišaha, opustil spěšně míst nost. Spěchal snad, aby pán jeho zatím bez něho peníze „nerozměnil“; o tom však, co se právě stalo a co sám provedl, ani slovem ne zavadil.
sultán Jiří
13 article
Uplynuly tři měsíce a Hassan na celou věc skoro již zapomněl, když došlo ho konečně kon cessní iradé pro vodovod. Místo uspokojen prudce se rozrušil, upomenuv se, že vrátiti mus lichváři podle úmluvy 2000 lir a vyčítavě osopil se na svého tajemníka, aby poslal pro lichváře s úpisem. „Toho již netřeba“ — s úsměvem odmi effendi, „s tím vše již srovnáme a dostaneme nyní celé 4000, stačí jen, podepsat kvilanci pro banku Hassan, nemoha ani v nejmenším pochopiti smys řeči tajemníkovy, patřil vyjeveně na listinu a neměl se ku podpisu. Tajemník však, aniž by jakkoli jal se záhadu vysvětlovati, naléhl ne- trpělivě otázkou, chce-li tedy bey čtyři tisíce č nic? To arci rozhodlo obratem, neboť Hassan nemohl přece státi se prvním tureckým úřad- níkem, který by odmítl peníze a tak podepsn i pečeť přitiskl. Do hodiny ještě vysázel Jiř svému pánovi 4000 lir, shrábnuv 500 pro sebe odměnou. Povzbuzen úspčehem, odvážil se k dalš otázce, přál-li by si bey ještě více? „Několik set lir mohli bychom ještě získati,“ pravil, „ne- boť Assanian je velmi bohat“ a pověděv, co s ním provedl, ujišťoval, že rád sebo větší sumu vyklopi, bude-li z vězení, kde dosud sedí, hned propuštěn a na oko obžaloby zproštěn, příte Hliruris že vše dobře obstará ke všestranné spo- kojenosti. Mimo nadání nebyl Hassan, jemuž se po- sledním návrhem teprve rozjasnilo, s podskoken tajemníkovým spokojen a pohněván, nařídil, aby se o propuštění lichváře ihned postaral. O vrá cení vylákaných 2000 lir nebylo ovšem an u uěho řeči.
Hassan
14 title
Valencienská krajkářka.
15 article Napsal Erné Laut
Napsal Erné Laut „Valeneie, velkovýroba ručních krajek, ohlašuje vám průvodce na cestách a čtete v slovníku zeměpisném. Jen věřit knihám, při tom člověk často dobře pochodí! Již minula dráhná doba, bezmála celé sto- letí minulo od onoho dne, kdy byly ve Valenci poslední krajky ručně pracovány. Typické tytc okrasy, světového jména požívající, nahražuj nyní krajky z Brusselu a Ypresu přicházející, jež se vyrábějí pomocí strojů. Co se mne týče, pisatele těchto řádků, mohu čtenáře a čtenářku ubezpečiti, že jsem znal osobně poslední valencinskou krajkářku, což bohužel, již mluví o měm pokročilém věku. Jmenovala se, jest-li se nemýlím, Marie, ano. Marie Barbeová. Byla to stařenka, čitavší tehdy asi sedmdesáte let. Vyhublé, malé postavy, nad míru přívětivého výrazu ve tváři, nosivala na nese velké modré okuláry na mnoha místec svázané. Odloučena od celého světa, obývala skromnou přízemní svčinicku chatrného domku v ulici des Auges, jenom asi padesát kroků o bytu mých rodičů vzdáleného. Kdykoli jsem se ubíral do školy neb z ní. neopomenul jsem nahlédnouti s celou karavanou dětí, v téže ulici jako já bydlicí, jež mne stále obklopovala, do příbytku Marie Barbeové a ob- divovati se jejímu umění.
Marie Barbeová Brusel desátník Auges
16 article
Seděla vždy u okna, nahnuta nad velkým. zeleným rámem neb malým polštářem a sežlou- tlýma svýma vyschlýma rukama buď zaklepávala drobné břebíčky, nebo přehazovala dřevěné, malé paličky jež lahodně při tom harašily. Na velkých kusech tehdy již nepracovala. jsouc předně fysicky již velmi sešlá a za druh postrádajíc zákazníků, kteří by byli bývali s to te kovou neobyčejně namáhavou práci zaplatiti. V posledních letech svého života zabývala se teliko spravováním a osvěžováním drahocenných krajek, pocházejících z minulých, krásnějších dob, jež valencienské paní, jakožto nejdražší ro dmný poklad pečlivě uchovávaly Nepatrná odměna, kterou za takovou prác d. stávala, stačila k uhražení jejích malých domá cích výdajů. Bylať ubohá krajkářka velmi skrom na ve svých životních potřebách a ještě skrom nější ve svých libůstkách. Ačkoli byla mistryní svého oboru, nechtěla přece nikdy a za žádnou cenu přijati nějak učednice. Byla-li jí přes to všechno přivedena dívčina jež zamýšlela s celým zápalem svého mladistvého srdce výrobě ručních krajek se věnovati, tu roz- horlivši se, Marie Barbeová zvolala: „Jakét šílenství. Co vám to napadá, milé dítě! Najděte si výživu lehčí, výnosnější! Již je ve světě dos těchto ubohých, kteří hlady takřka hynou; kraj kářství, toť bída, nejhrůznější bída!“ A věru, Marie Barbeová nelhala. Odebravš se jednoho dne na věčnost, nezůstavila po sobě ani jediného haléře. Navzdor železné píli a v trvalosti, s kterouž od nejutlejšího mládí milovane umění provozovala, doznala jenom strádání a ne do statek, žila ode dne ke dni, z ruky do huby Když zemřela, musíla býti pohřbena na obecn útraty- Bodří její současníci, kteří ji znali od ma lička, vyprávěli mně historku jejího mládí.
Barbeová
17 article
Chtějíc r. 1825 potříti strojovou výrobu hru- bých anglických, tylových krajek, jež hrozila z plaviti celý francouzský sever až k Pas-de-Calais umínila si slečna Clemence Badartova, umělkyn ještě ze staré, výtečné školy, že přivede skvostn valencienské krajky, jež upadly od francouzsko rsvoluce v marasmus, zase k bývalé jich slávě Díky úsilovnému jejímu přičinění a její vytrva lcsti, otevřely se opět za krásného jarního jitra staré dílny, jež byly po tak dráhnou dobu uzam čeny a byla založena nová krajkářská škola. Četn dělnice zasedly zase k velkým zeleným rámcům a poduškám, jež ležely po léta leckde v koutě mezi starým haraburdím pohozeny. Počalo se pracovati s neobyčejnou horlivost a s horečným takfka chvatem v naději na krás- nější budouenost. Krajkové ozdoby v nové škole zhotovené pravé to divy ručního umění, nadhernější než nejskvostnější vyšívání, drahocennější než zlat orramenty a applikace, nebyly však přece s to zatlačiti šablonovité strojové výrobky anglické Jestit móda krutým despotou, plným libovůle rozmaru, neznajícím slitování. Pískové hrady jež si slečna Clemence Dadartova ve své ušlech tle mysli tak krásně zbudovala, mžikems sessuly.
jítCalais Badartův Dadartův
18 article
Slavné kdysi ruční krajky, nad míru jemné piné elegance a vkusu, jež dovedné prsty ubohých krajkářek vybájily, zůstaly téměř nepovšimnuty Neuplynul ani celý rok a reformátorka va lencienského umění, přišedši na mizinu, byl nucena sotva založenou krajkářskou školu bezna dějně zavříti. Hrobové ticho rozhostilo se zase v opuště ných dílnách, kdež umlklo navždy příjemné ha rašení dřevěných paliček, šustění dovednýcl prstů. Velké zelené rámy a podušky byvše opět po hozeny mezi staré haraburdí, našly zde dosti čast k přemítání o lidském nevděku a o pomíjejienost světské slávy. Ale na vzdor krutému zklamání, jež zničil všechny její illuse, dožila se slečna Clemence Badartova přece pěkného úspěchu. Děvčata, jež navštěvovala nově založenou školu, stala se pra vými umělkyněmi v oboru krajkářském. K nejnadanějším těmto žákyním patřila tak Marie Barbeova, jež zaujímala v jich středu nej přednější místo. Prodělavši všecka stadia krajkář ského umění, uměla hotoviti nejen ozdoby valen cienské, pavučinové jemnosti a nejtěžších kom plikací, nýbrž také nápodobiti krajky z Brussel a Ypresu pocházející, jichž by nebyl ani sebe výtečnější znalec s to od pravých rozeznati Pročež také slečna Clemence, stará její učitelka jsouc nejednou naplněna obdivem a uznäním, k své žačce zvolala: „Škoda, holka, škoda na stokrát, že se's n narodila před sto lety!
Badartův Barbeův Clemence Brusel
19 article
III. Navštěvujíc nově založenou krajkářskou školu Marie Barbeova čítala asi devatenácte jar Jsouc něžné drobné postavy, zlatoskvoucích, buj ných vlasů a azurových, jako moře hlubokých očí jemných, růžových líček, činila dojem v pravda okouzlující. Jsouc nachýlena nad pracovním rámem poutala na se pozornost všech kolemjdoucích A kdyby nebylo bývalo šustotu, pocházejícíhoo dovedných jejích prstů, harašení paliček neb resunování rámu, mohla býti snadno považo vána za roztomilou sošku představující pracujíe fiamanskou dívku, jakéž vyráběli slovutní mistř renaissance se zvláštní zálibou, plnou naivnosti gracie. Celé zástupy vyšňořených panáků obcházely od rána školu slečny Clemence Badartovy, vysí lajíce pohledy plné touhy a žáru ke spanilé jej žačce. Ale všechna námaha těchto celadonů zů- stala nepovšimnuta. Neboť srdce mladé krajkářky bylo již dávno vzplanulo k jistému mladíku. Tente se jmenoval Pierre Legarde a byl s Marií takřk vychován. Pracovav od dětství v dílně, v nížse vyráběly lněné nitě pro výrobu ručních krajek vyznamenával se nevšední píli a dobrými mravy- Když ale valencienským krajkám hrozila na- prostá záhuba, uchýlil se do jedné z továren, jež byl jistý velkoprůmyslník z Calais pocházejíe va Valencii zbudoval a ve které se na mnoha stavech počaly pracovati bezcenné tylové okrasy.
Barbeův Badartův Legarde Marie Calais Valencie
20 article
Marie Barbeova, jakožto umělkyně čístéh zrna, jala se od okamžiku jejich vzniku tyto ša- blenovité výrobky z plna srdce nenáviděti. Ještě více však vzepjala se její poctivá mysl při vzpo- mínce na Pierra. Nemohouc se nikterak spřáteliti s novou volbou zaměstnání svého milence, s ne- libostí se od tohoto odvrátila. Spravedlivý její bněv neměl dlouhého trvání. Jednou, bylo to právě v den svaté Anny, jež jest ctěna jako pa- trynka krajkářek, na piese, který se pořádal v jedné z oblíbených letních restaurací, při sko- tačivé hudbě a tanci, oba milující se opět smířili. Tu pak v proudu rozhovoru seč síly jeho byly, hleděl Pierre Legarde odvrátiti Marii od za- staralých, zkázonosných jejich náhledů a naklo- niti ji k moderně. Vykládaje milované divce, jak je zpozdilé ba i hříšně, houževnatě trvati při ruční výrobě, ujišťoval ji, že samochtíc spěje své naprosté záhubě vstříc, že navzdor neobyčejnému svému nadání a navzdor svojí pilnosti, nastaneji daba, kdy nebude s to ani na skývu suchého chleba si vydělati. Neboť — vykládal dále — an- glická krajková industrie ode dne ke dni vždy mocněji vzkvétá. Od nejjednodušších až do nej- kemplikovanějších vzorů lze nyní již vyráběti na strojích. A bude-li i na dále tento průmysl tak zdárně pokračovati, bůh sám ví, kam až do- spěje! Jediné jeho slovo, pokračoval Pierre ve svo horlivosti, by postačilo e Marie by byla s otevřo
Barbeův Pierre svatá Anna Legarde Marie
21 article
nou náručí přijata do továrny pana T.. ., kdež by jí bylo možno přivésti nádherné umění flandersk a valencienské k plné platnosti. Jakožto umělky na slovo vzaté, byly by jí svěřeny nákresy k nej- dražším modelům, vyšívky a applikace prvého řádu. A ne jenom to. Za poctivou snahu. dostalo by se jí královské odměny, zlato by se k ní hrnulo takřka proudem. Což však nejhlavnějšího, pak konečně by došlo k uskutečnění jejích vzájem- ných tužeb, Pierre a Marie by mohli býti navždy spojeni. Penězi na obou stranách vydělanými za- ležili by si útulnou a klidnou domácnost. Takověto výklady a projekty, Pierrem dů- myslně zosnované, neminuly se cílem. Kolísajíc ve své důslednosti, Marie Bar- beova konečně se uvolila zasvětiti své síly angli- ckému podniku. Jediná jen ještě okolnost ji rozčilovala přiváděla ji z duševní rovnováhy. Byla to Pierrova troufalost, s kterouž tento se opovažoval porovnávati bezcenné strojové výrobky s pravou valencienskou krajkou. Jaká to šílenost!
Pierre Marie Pierre d Pierrův
22 article
Těmto divům, lidskou rukou vykouzleným, plným vkusu a elegance, přičitati stejně zásluhy. jako hrubým anglickým krajkám. Jestliže jediné jenom očko v takovéto hadrovině se přetrhine. roztřepí se hned celý kus. Kdežto pravou flander skou a valencienskou ruční krajku nelze rozirhat ani při praní a ždímání. A zas co? Pierre mluví přece pravdu! Ob- jednávky na ruční krajky jsou ode dne ke dn řidší, vždy bídněji a bídněji placeny, kdežto pravé lněné nitě stávají se vždy dražšimis dražšími. Od kuropění až do soumraku, ba i večer do noci musí Marie při blikavém kahánku vy- seděti u rámu nebo polštářku, než se jí podaří jen několik centimetrů jemné krajky zhotoviti. A za odměnu ji pak očekává kousek bídného žvance. — Vracejíce se společně k ránu ze šumného reje, oba milenci stanuli pojednou před domem, v němž mladá krajkářka bydlela. Nastal oka mžik rozchodu. Uchopiv jemně ruku zbožňované dívky, Pierre pravil: „Promluvím zejtra s chofem, svoluješ?“ Marie umlknuvši na okamžik, konečně od větila: „Ještě ne, počkej nějaký čas! Míním vstou piti do továrny, ale ne hned. Neboť ubohá slečna Clemence by žalem zahynula.“ Iv
Pierre mluvit Marie Pierre Clemence Iva Ob
23 article
Uplynul opět rok. Obliba anglických tylo- vých okras vždy mocněji a mocněji vzrůstala, kdežto ruční krajky upadly nadobro v zapome- nuti. Slečna Clemence Badartova, nejvýtečnější krajkářka své doby, neúprosným osudem šeredné zmítána, odebrala se, ztrávena byvši lítostía žalem nad úpadkem milovaného umění valencien- ského, do nadpozemské říše, aby tam, v rájí okrašlovala běloskvoucí roucha andělů, světeů a světic nádhernými ručními krajkami. Nyní nebylo žádné již překážky! Oplakávajíe odchod své nezapomenutelno učitelky, Marie Barbeova rozhodla se, že nastoupí slibné místo v továrně pana T... Ač se ji srdce bolně při tom svíralo, byla nucena tak učiniti. Vždyť jenom touto cestou se mohla státi ženou Pierrovou. Nastalo zase jaro a scházelo již jen několik dnů do sňatku obou milenců. Sedíc za čarov- ného májového dne u okna, nahnuta nad velkým rámem, Marie úsilovně pracovala na ukončení skvostné krajky, jež měla tvořiti jedinou ozdobu jejího svalebního šatu, když k smrti udýchaná vra- zila do dveří příbytku jedna z dělnic calaisské továrny a chvějíc se po celém těle, ze seb vyhrkla: „Rychle, rychle, Marie, následuj mne!“ Odhodivši práci stranou, mladá krajkářk v neblahé předluše vzkřikla „Svrchovaný bože, co se stalo? „Nic, nic závažného,“ odvětila poněku klidněji dělnice. „Pierre by toliko rád s tebou mluvil, poně- kud se zranil. „Zranil, Pierre — — —. Nedomluvivši, Marie Barbeova vyletěla ze svého obydlí jako střela a minuvši v šíleném chvatu několik ulic, stanula konečně před ca- laisskou továrnou, jež se nalézala na severním konci města. Z dálky již pozorovala, že se v nádvoří této rozsáhlé budovy něco neobvyklého odehrává.
Barbeův Marie Pierre Clemence Badartov
24 article
Takřka veškerý pracovní personál byl tu n nohou. Pierre Legarde, chtěje zasaditi do stroje nevý nákres, stroj zastavil. Jsa nahnut do předu, snažil se vytáhnouti z něho v rychlosti starý model, jenž měl býti novým nahražen. V tom okamžiku však spustilo špatně připevněné péro, jež přivádí celý stroj do pohybu a udeřil ubohého dělníka vší silou doc hlavy. Z roztříštěné jeho lebky vystříkl vtu chvíli mozek na protější stěnu a nešťastný mladík, zápase se smrtí, klesl na zem. Jediné jen ještě slovo zašeptaly jeho zesinalé rly: „Mariel Na to skonal. Sotva že se mladá krajkářka v továrním nádveří objevila, nastalo hrobové ticho. Hrůza a zděšení jevilo se na tváři všech zde přílom- ných. Několik mužů, dodavších si odvahy, aby ji odvrátili od místa, kde ležela mrtvola Pierrova, zastoupilo jí cestu. Marie však vyprostivši se mocí z jejich středu, v několika skocích vřazila do pracovní sině, v prvním poschodí se nalézající. Tu se srdcervoueím výkřikem klesla polomrtva n chladnoucí již tělo svého zvěčnělého ženicha. Po několik měsíců se zdálo, že nebohá krajkářka upadla v těžkou duševni chorobu. Zlatoskvoucí její vlas, jenž ji dříve tak malebně v mohutných pletencích přes ramena splýval, rázem sešedivěl. Její azurově, jako jezero hlu- beké oči, se zakalily a ztrnule pohlížely do ne- určita, z jemných jejich líček růže navždy zmi- zely. Ve svém dvacátém roce ubohá dívka mži- kem sestárla. Sedíe po celý den sehoulena v koutku své skrovné jizbičky, ani sebou takřka nehýbala. Její dříve korálová ústa křečovitě sevřená, nevy- dávala ze sebe ani jediného zvuku. V němotě
Legarde Hrůza Marie