1
masthead
Ročník XXXXII.
2
masthead
V Praze, v neděli dne 5. července 1903.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. Histy
předslárí se;
v Praze v adralnistraci
a měsie . . . . .
ua čivit leta . . . . 6 K —h
s dvojí donáškeu
na měsle
na čtot kela
re úlislkřeh
ma měsle . . . . . 2 K. 30h
Poštou:
za měse
ntrrt la . . . . 9 K o0
s drojí zlallkon
a měne
aní lás . . . . 1i K so
Praha
7
article
čas velkých dějů někdy národ celý
své duše vzlety v podstať jednu vtělí
ta vyrůstá pak obrem z jeho středu
a září nad ním v širou světa dál,
ku slávě před ním jde pak oblak skvělý,
enž lidu Bohem zvolenému plál,
a nechť jej sudba srazí v noc a bědu.
vždy hvězdou z dálky kmitá jeho hledu.
Tak před věky Hus vyvstal naší zemi
a jeho duch s ní zůstal časy všemi!
Ač rozdeptána jeho setba v mále,
i jméno jeho rváno z pamětí
a knihy tlely v skrýších, lidu němy
přec nad Prahou i v temnu staletí
zrak viděl národů všech blíž i dále
stín jeho velebný se vznášet stále.
A sotva české vzpřímily se vazy
v dech májový, jenž dlouhé odvál mrazy
Hus ve vítězné záři opět vzplanul
nad všechny balvany a stráží dav.
nad všechen rmut, jímž zasuli jej vrazi-
zda vzpomínáte, druzi sivých hlav,
těch citů vichou, jenž duší vanul,
když před vámi zjev Mistra prvně stanul?
Praha
8
article
HUs.
HUs.
Jak stál tam v cizí nepřátelské dáli
sám proti církvi veškeré a králi,
sláb, vězeň bídný, proti světu všemu
ve klateb přívalu, jenž vůkol hřměl,
leč jako moře hněv od pevné skály
od mysli hrdinné se odrážel,
an tělem vydán přemocnému sněmu
svým duchem silným klidně čelil jemu
On hledal pravdu, smysl písma ryzí,
chtěl s jeho podstaty smést šlaku cizí
a směle trhal sítě antikrista,
jenž s neřestí se zmocnil svatyně,
ne ve slov hlaholu, jenž v prázdno mizí
ve skutcích víru hlásal jedině,
a v žití vlastním jeho bytost čistá
šla světlým vzorem po šlépějích Krista.
Vstal po něm celý národ v hrozné síle,
svět cepem vítězným k své noze chýle,
leč nad tu bouř, jež v obdiv duši chvátí
nad vítězství, jež budí vnuků žas,
toť našich dějin nejslavnější chvíle,
kdy v kletby sboru zazněl Mistrův hlas:
Moc nižádná, jen důvody mě zvrátí,
za pravdu poznanou chci život dáti
Hus
Krist
9
article
V tu chvíli zatřásla se do základu
věž nebetyčná žulového hradu,
v němž tisíc let slov mrtvých poutem spjaty
jho nesl otrocké duch Evropy
v ráz volný, svědomí jen bera v radu.
stál bez bázně před svými pochopy,
a požár tvou, ó Huse, mukou vzňatý
byl zároveň dob nových úsvit zlatý.
Zda's kacíř byl či církve sluha pravý,
náš nedbá čas; věz, minul zápas dravý.
díl tvého učení tkví v cizí straně,
z úst předchůdců jsi přijal mnohou zvěst
však i kdo nejníž tvoje dílo staví,
vzdát musí reku přesvědčení čest,
jenž za své zásady šel odhodlaně
v boj s celým světem a dal život za ně.
A kdo je Čech, ať v kterémkoli voji,
zda nemá vděk pro žhoucí lásku tvoji,
s níž lidu svému vyvstal's na obranu,
když snížen byl ve vlastním domově;
ty's ducha praporem jej vedl k boji,
až strašný mlat pak v ruce slepcově
šik zhoubců odrazil, jenž v naši stranu
spěl hrabivě přes hroby Polabanů.
Evropa
Čechy
10
article
V drobném prodeji:
ranni číslo o sobě . . . za
sdpole lnaí
. . na z
Va dllalkách na venkově-
ranní 3le. . . . . . . . 10
odpeledí
. . . . . . . sb
Inserá t
plati se hotově zapřei
Předplacaní a inserty přijiná rdmisi-
strace v Mariazské ulici č. a.
Tam nacházejí se též rodlskce
tiskárna a expedice ,Národnich Listě,
Bakopisy se novracei.
Virginie
Mariazský ulice
11
article
snonl
nr
a s b
12
article
Pomník nejzaslouženější!
Pomník nejzaslouženější!
Ve chvíli, kdy neobyčejné rozčilení a napjet
v táboře nepřátel národa našeho prozrazuje, že
v zápase odvěkém mezi námi a jimi opět do-
spívá k vážnému, ba snad kritickému obratu
ve chvíli té koná národ český v srdci pověké,
jediné vlasti své slavnost, nad niž nelze si
mysliti ani dojemnějšího ani vznešenějšího aktu
piety v životě a dějinách souvěkých národů. —
Na nejpamátnějším místě své starožitné
metropole — na tom Staroměstském náměstl,
jež vídalo děje slavné, veliké a hrozné, jako
snad žádné druhé náměstí měst evropských,
klademe dnes základ k důstojnému pomn iku
Mistra Jana Husa. Při vyslovení jména
toho i zapřisáhlí nepřátelé naši uetivě umlkají.
Jakž by také mohli zmenšovati veliký a ryzí
karakter muže, před nímž jejich Luther pln
obdivu a úcty jako před svým jasným vzorem
i učitelem, ba jako před apoštolem a světcem
stanul
Jakž by mohli zlehčovati epochální význam
našeho Husa v kulturních dějinách lidstva
střední Evropy, kdyžtě sotva jest druhého re-
formátora v dějinách, jehož duch, jehož práce,
zápas i smrt byly by způsobily podob ně
veliké a po věky trvalé hnutí v ži-
votě národů, podobné převraty v
říších duchovních i světských
jako způsobil náš slavný kazatel beflemskýa
chrabrý mučedník kostnický svým bojem he-
roickým proti světovládnému světskému panstvi
papežů římských před pěti sty letyl
Dojista sotva který ze vzdělaných národů
světa má ve svých dějinách středověkých po-
dobné hnuti duševní, podobnou revoluci a po-
dobného bojovníka velkého jako my v našem
Husovi a naší 20leté revoluci husitské.
Hus
Evropa
13
article
Ale bezpečně žádný druhý náro
na světě nebyl za svůj krásný prome-
theovský dar lidstvu zlobou a mstivostl
nepřátel svých ukrutněji ztrestána
hrozněji ztýrán, jako mučednický
národ český. Mnoho vytrpěli různí náro-
dové šlechetní: na př. bratři Poláci, Srbové,
Bulhaři, Irové . . . ale muka, jakých přestál ná-
rod Husův a Komeniův, nevytrpěl žádný. Nám
nejen že vzali svobodu, stát, inteiligenci, nám
vzali i paměť i dějiny, nám hyzdili a brali naše
největší muže, vlastence a dobrodince, ličice je
ujařmenému, duševním hladomorem a porobou
otupenému lidu jako hotové jeho škůdce, jako
kleté zlosyny a ohavy největší.
A ze všech nejvíce hleděli zahladit, polu-
pit a očernit v paměti lidu »arcikaciře Husa !e
Od časův Koniášových až do dnův Dobrov-
ského měli za úplné poroby národa českého
volnou hru. Nikdo se nesměl odvážiti slova
odporu. Běda mu, státu nebezpečnému kacířia
Polák
Srba
Bulhar
Irová
Husův
Komeniův
Koniášův
Dobrov
14
article
I rodnou řeč, jíž's bratřím pravdu věstil,
jak's miloval ji, tříbil, snažně pěstil!
Ty's živým dechem, jak z úst lidu vane,
knih jazyk prodchnul, jeho rozvoji
jsi bystrým umem novou dráhu klestil,
co chránilo nás v pohrom příboji,
co vzkřísilo nás: české slovo psané,
tvůj nad ním jasný duch až dosud tane,
15
article
zbujníku! Teprv koncem 18. století, účinkom
svobodného hnutí duchův ve Francii uvolněna
svoboda myšlenky a slova i u nás, a odtud
počíná zápas českých vlastencův za nevinně
umučeného apoštolského Husa proti tmářům je-
suitským, a zápas ten pokračuje stejnou měrou
jako se národ český probouzí a zotavujez
hrozných ran pobělohorských na duchu i na
těle. Jakmile rokem 1848 vrácena nám svo-
boda politická, rázem v literatuře i v časopise-
ctvu českém nejlepší dějepravci i publicisté
naši vracejí národu našemu jeho šlechetnéhoa
velikého mistra Jana, a srdce lidu českého
znovu rázem pro něj zaplane.
Nadejdou léta poroby, leč umlčení českého
tisku a policejně klerikální absolutism Bachův
opět hyzdí Husa, opět potlačuje všecku poctivou
jeho obranu. Však tentokráte již netrvá národo-
morná tma věky. Děla solferinská ji protrhla
nově zrozená literatura a žurnalistika česká krok
za krokem osvětluje a brání dle pravdy po-
stavu Husovu i všech bojovníků a brdin hu-
sitských, jichž snahy a činy v nadšení přivá-
ději znovu probuzený, za národnost a svobodu
svou zápolicí národ. Rokem 1868 a 1869
slavnou poutí Čechů do Kostnice a velkolepou
slavností husineckou národ český
vrátil sobě svého Husa, zaujav se celou dušía
celým srdcem svým pro jeho spravedlivou při,
porozuměv jeho ušlechtilým snahám, obdivuje
se jeho hrdinné svaté sebeoběti pro pravdu
pro čest národa českého.
Jan
Bachův
Hus
Husův
Čecho
Francie
16
article
Než opět nadešly doby úpadku a přítmí
Po shroucení našich mocně vypjatých na-
dějí národních, po pádu vyrovnání Hohenwar-
tova opět se v Čechách přitmělo u tu poznovu
dostavili se noví Pálečové a noví Michalově de
Causis, aby novým rozmachem klerikální agitace
hloděli porušit a pomásti svědomí české; slo-
vem i tiskem živeným ze štědrých subvencí své
svatováclavské záložny hleděli Husa a doby hu-
sitské vyličovat lidu českému jako největší jeho
neštěstí, bítvu bělohorskou však a děsné to vy
hlazování národa ve dvoustoleté jesuitské noc
po ní jako pravou záchranu naší národností. —
Vládli velikou organisací a velikými prostředky
a poměry politické byly jim nadobyčejně pří-
znivy. Však nicméně nepodařilo se jim již
více zmásti svědomí a rozum probuzeného lidu
českého.
Causis
Hus
Čechy
nový Páleč
nový Michalov
17
article
Rok 1889 byl toho důkazem. Ve své zpup-
nosti již nechtěli Husovi dopřát ani skrovničké
pamětní desky na facadě musea českého. Př
sto více méně značných historických jmen měl
se na ní skvíti, jen jméno Husovo ne. Prt
této uražlivé křivdě zdvihli se mladočeští po-
slanci na sněmu českém za jeden muž a když
pak se strany šlechty bylo jim odpověděno po-
věstným potupením bojovníků husitských, jimž
přezděl prine Karel Schwarzenberg »bandy lu
pičů a žhářů« — tu jakoby českému lidu no-
žem k srdci sáhlil
Rázem rozlétlo se celou šíří našich vlasti
heslo: Nejen deska na Museu, ale
pomník důstojný musíme našem
drahému Janu v Praze pořídit, a
jsme-li hodni slouti dobrý m
Čechy!« Následovaly proslulé sbírky lidu
českého a dnes — klademe základ ku pomniku
našeho Husa za nevídaného nadšeného účasten-
ství všeho vlasteneckého národa našeho a za
radostného souhlasu všeho světa slovanského.
Velký, krásný a slavný to moment v ději
nách našeho národa. Nikdy nebylo kladeno zá
kladu ku pomníku zaslouženějšímu. Akt piely,
akt dějinné spravedlnosti, akt nejsvětější povinnost
své národní koná dnes národ český před tvář
dějin: prokazuje úctu největšímu synu svému
ctí sebe sama! Jeví tím, že duch Husův dosu
v něm zdravě žije — a duch ten je duchen
vzkříšení statečnosti, vlasteneckélá
sky, svobody a pravdy slovanské
Hus
Husův
Schwarzenberg
Jan
Praha
Čechy
18
article
Slavnostní schůze českých
žen a dívek na radnici Staro-
městské.
(Pořádaná Ústř. spolkem českých žen.)
Nemohlo věru býti momentu krásnějšíhoa
jímavějšího v slavnostních chvílích včerejšího
dne, nad obdivuhodný, velkolepý projev če-
ských žen a divek u přiležitosti schůze
v zasedací síni Staroměstské radnice . .
Šlehla jím mohutná jiskra hlubokého uvědoměn
významu Husova, něžná úeta a pieta ke vzne-
šené Jeho postavě a horoucná touha kráčet po
cestách Jím hlásaných . .
Bouře nadšeného souhlasu a vroucnost za
nícení, mluvicí ze zraků českých žen, nebyly
jen dojmem chvilkovým . . . Také potlesk ne-
byl divadelním, náhlým snad zpěněním cítů nad
mělčinou. — Nikoliv. Jsme přesvědčeni, že
mluvilo tu srdce z nejhlubších svých záhybů
že česká žena přišla vzdáti hol
památce Husově s daleko mohu
nějším vnitřním přesvědčením,
než druhdy před pěti sty léty ona pověstná
»Saneta simplicitas« přikládala na Jeho hranici
polénko . ..
Jsme hrdými na mohutný proud zdravé
myšlénky českých žen, jsme šťastnými, ž
Husův kult se ujal v jejich srdcích . . . Pevně
věříme, že přísaha jejich včerejší p řed
obrazem Husovým padla jim do duší
útesy žulovými a že nebude z nich ani jedné
věrolomné ..
Přísahalyť na svou krev a čest . ..
Stůjž zde referát o památné jich schůzi
Veliká stň zasedaci krátce po druhé ho-
dině počala se plniti českými ženami a děvami
ze všech kruhů společenských. Ke třeti hodin
Husův
staroměstský radnice
19
article
Hus Dokud žádost pravdy bude ctěna
a hrdinná v ní stálost velebena
a duch pro lidstva očistění vzňatý
a k duchovní se pnoucí svobodě:
hřmít bude světem sláva toho jména!
A věčně žije ve svém národě,
se srdcem českým nerozlučně spjatý
náš velký mučenník, náš Mistr svatý
Hus
20
article
nebylo ani v síni, ani na gallerii jediného mí-
stečka. Účasť tedy ohromná, důstojná svého
účelu. Úvodní slova, pozdrav a poukaz k účelu
sehůze promluvila paní Terezie Nováková.
Slavnostní řečnicí byla pí. J. A. Šnajdaufová-
Čadova. Mluvila výborně; z počátku klidně, když
rozvíjela obraz mládí Husova; s nadšením, když
došla k výkladu o jeho konfliktech s hierarchií
a jeho pronásledování; s procítěným pak patho-
sem a akcentem, když líčila heroickou jeho
smrt. .. Přednášku zahájila tímto úvodem:
»Velký svátek národní slaví dnes Prahaa
s ní ovšem celý národ český, intelligence česká
i český lid.
Oslavujeme dnes Mistra Jana Husa. Praha
klade na historickém, každému Čechu tak pa-
mátném Slaroměslském náměstí základ ku po-
mníku národního světce. Ve vířivém shonu všed-
ního dne, v šumném ruchu velkého města,
v době nových moderních hesel staví pomník
ideálu, českému člověku nejlépe odppvidající-
mravnímu charakteru, a skládá dávno povinný
hold vděčnosti prvnímu Čechu.
Nováková
Šnajdaufová
Čadův
Husův
Prahaa
Hus
Čech
Praha
Slaroměslský náměstí
21
article
A že my, ženy české, zúčastňujeme se
okázale slavnosti Husovy, že hrdě přihlašu-
jeme svou účast, že veřejně a sebevědomě dnes
zveme se etitelkami Husovými, má hluboký vý-
znam a to bohdá nejen pro dnešek. Drahé ženy
české! My ctitelkami Husovými v ždyeko
byly: srdcem jsme ho pochopily. Jsme po
tomkyně Husitů l«
Úchvatnými slovy ličila pak děje jeho ži
vota, upálení jeho a rozmetání popela z hra-
nice .. . Hodinnou svoji přednášku uzavíral
takto:
»Ano tvůrčí síla vyrůstá z hranice Husovy
Vyšlehla 6. července roku 1415 a šlehá bohudík
i dnes ve století dvacátém a bude působiti ještě
po tisíci létech. Neboť to, co na Husovi milu-
jeme, jsou ony věčné pravdy, které na dně
duše každého člověka hoří, pravdy věčné, pře
nimiž i nejhrdější hlava pokorně se sklání
každé lidské srdce pokorně klečí. Nebe nade
mnou a mravný zákon ve mně! A kdo jej
brání před zdeptáním, je hrdina náš, je rek
Hus je rekem. Nesejde nám více na theologi
ckém sporu, zda byl či nebyl kaeířem, jes
hrdinou naším! Dávno již nebudou rozdíly
v církvích, ale jméno Husovo bude ještě trvat.
neb trvá v lidské duši zákon mravní.
Propadniž se již konečně kacíř Hus do
propasli minulosti a stůjž nám Hus ideál, Hue
rek mravního zákona v nás. Čteme v listě Hu-
sově, jejž ze žaláře zhubenělou rukou psal
»Chci, bude-li nutno, až do ohně k upálenís
postaviti; a jestliže já nemohu osvoboditi pravdy
pro všecko, aspoň nechci býti nepřítelem pravdy
a smrti chci na odpor se stavěti souhlasu. —
Kterak já, kněz zákona nového, třebas nehodný.
k vůli strachu před trestem, který rychile mine
Husův
Hus
Hue
22
article
Svatopluk Čech.
Čo
23
article
měl bych chtíti těžší hřích čině, přesťoupiti
zákon boží, odstupuje od pravdy, křivou přísahu
čině, bližním pohoršení dávaje? — A kdyby
možná bylo, aby hlas můj po všem světě byi
slyšán, jako každá lež a každý hřích můj v den
soudný zjeven bude, chtěl bych milerád vše
křivé a bludné, což jsem kdy myslil neb mluvil,
před celým svělem odvolati«. — —
Obdivuhodný zákon mravní v nás leží však
hluboko až na samém dně lidské duše. Pozvedat
jej výše, tak vysoko, až by dosáhl i lidské vůle,
jež dle něho řídí pak své konání, toť prací vý-
chovy a sebevýchovy. A začátky výchovy ne-
smazatelně, pro celý život trvající vtiskují se
v mládí lidského věku. V poddajnou pružnou
duši dětskou lze vkládati zásady života takové,
by snáze pak dopracoval se člověk zákona bo-
žiho, jistěji stával se božím bojovníkem. Mrav-
nost do úllé duše dětské vštěpovati je prací
zvláště nás žen, matek. Tu předem konejme.
24
article
Jeť ovšem i pro nás ženy nová doba plna
nových povinnosti, nové jsou starosti, nové na-
lehavé problémy, nová vážná práce, ale nade
všecko má náš český národ zapotřebí mravních
povah, jež by s poctivostí Husovou přistupovaly
ku práci osvětové i národní! Mravních povah
musí u nás přirůstati, počtem přirůstati, vždyt
z vlasti naší odešlo po bitvě bělohorské na třicet
tisíc exulantů, povah čistých, lidí charakterních.
Doplňovati musíme počet svůj povahami ve
smyslu Husově, nahraditi tu ohromnou ztrátu své-
rázných, celku tak bolestně odštěpených Čechů.
Nuž, dcerko, slyš a nakloň ucho své: Važ
důstojenství duše své
Nuž, matko, slyš a nakloň ucho své: Važ
důstojenství duše české !«
Neutuchající bouře potlesku byla za krásná
její slova odménou i souhlasem. Přednášející
podána skvostná kytice. Nikdo nehýbal se ze
svých míst; a tu došlo k památnému, jednomysl-
nému bourlivému projevu, který nadepisujeme
Husův
Čecho
25
article
Přísaha českých žen a dívek.
Přísaha českých žen a dívek.
Bylo to něco neočekávaného, improvisova-
ného a tím cennějšího. Z posluchačstva vystou-
pila sl. Machova a obrátivší se k obrazu »Hua
před koncilem kostnickým«, povýšeným hlasem
a se zápalem apostrofovala vznešenou postavu
Husovu těmito slovy:
»Mistře veliký, chudý, čistý, pravdivý.
svatý, vlasť a lid svůj český až k smrti milu-
jící! Ty, Mistře náš, my dcery Tvoje klekáme
dnes před Tebou, vzhlížejíce k Tobě s láskou
a úctou, jak jen hledí děti na své rodiče. Ve
skvělých stopách eností Tvých že kráčet bu-
deme, Ti slavně přísaháme. (Přísaháme !) Mistře
pravdivý! Tak jako On, drahé sestry, hle-
dejme pravdu, slyšme pravdu, učme pravdu,
mluvme pravdu, hajme pravdu až do smrtia
neustaňme ji hájit, dokud stojíme. Mistr
Hu
Husův
Machov
Toba
hledát pravda