2
article
všecky divochy vychovávátev
propagandě jich domorodé kněze
a pro 200.000 Čechů vídeňských ne-
máte ani jediného duchovního?e
Toto energické a v pravdě kavalírské vystou-
pení pro naši menšinu smířilo mě s hr. Har-
rachem a nepovažuju-li ho za »nejčeštějšího
kavalíra«, vážím si ho přece jakožto spravedli-
vého a obětavého šlechtice.
Po mém náhledu netřeba pro tento případ
útočiti zase na všechnu českou šlechtu. Můžemet
(a měli jsme již dávno) zaříditi si vhodně své
chování k ní beze velikého rozčilování. Již
před několika lety vytýkal jsem v přítomnosti
tří poslanců dobromyslnou slabost našim
rozhodujícím kruhům, které v každé sněmovní
komisi, ve výborech, ve spolcích atd. vyhražo-
vali místa předsednická aneb aspoň místa přední
pravidelně šlechticům.
Poukazoval jsem k tomu, že každý mla-
dičký hrabě a baronek musí vlastním přičiněním
a zásluhami dopracovati se takových čestných
míst. Dovozoval jsem také, že právě takovýmto
způsobem šlechtici se zhýčkávají a stávají se
domýšlivými na rodové výsady. A ejhle, po ně-
kolika lotech vidíme zase pravý opak. Dnes zase
žádalo by se, aby šlechtici odevšad byli vylu-
čováni. Samý extrém.
Řekněme si však dnes upřímně, že naše
obecenstvo samo zavinilo z velké části ten
smutný fakt, že máme tak málo českých šlech-
ticů, kteří by po česku myslili a mluvili. Vždye
my sami ještě živíme tuto beznárodnost či tento
kosmopolitismus šlechty. Vizme jen, jak se chová
naše intelligence vstupující do služeb šlechti-
ckých, ať je to již technik, lesník a oekonom
anebo lékař a kněz! Jako studenti byli samý
oheň, samé vlastenectví a tu, kde mají ukázat
svoji českost a rázovitost, tam vpravují se na-
mnoze sami do jakéhosi stavu nevolnictví,
třeba toho na nich nikdo ani nežádá.
Haro
3
article
Znám mnoho takových odborníků, kteříse
snažili (i k pohoršení svého chlebodárce), aby
se co nejdříve na jejich český původ zapo-
mnělo!
Jak vysoko stojí nad nimi lesmistr Ne
beský (přijatý do služeb od korunního prince
Rudolfa) v Schönbrunně (pochází z Malé Jenče
u Unhoště), který při sčítání v r. 1890 dal
sebe a mladšího bratra zanésti s obcovací řečí
českou, ačkoli celé okolí bylo německé a celá
ta společnost nelibě nesla jednání Nebeského
Bohužel že máme tak málo Nebeských.
A naši obchodníci, průmyslníci a vůbe
obecenstvo pěstující styk se šlechtou domnívá
se patrně, že s němčinou docílí vždy většího
úspěchu. Proto každý s takovým zápalem šva-
droní německy a láme tu nebohou němčinu, až
trapno poslouchati.
Za takových poměrů musí ovšem míti ta-
kový šlechtic jazyk německý za vyvýšenější nad
naši českou Popelku, ke které se nehlásí před
šlechticem namnoze ani naše intelligence, ani
obchodnictvo a vůbec lid samostatný a neod-
vislý. Císaři Josefu II. zprotivili jazyk český
nešťastní gramatikáři a učitelé jazyka českého
Šimek Pohl a V. Rosa a našim šlechticům
překáží jich otrocké okolí! Pak se ještě divme.
že naše šlechta nepřilnula k jazyku českému.
Rudolf
Josef II
Šimek Pohl
V Rosa
Jeneč
Unhošť
český Popelka
Schönbrunna
4
article
Týž smutný a trapný zjev pozorujeme při
styku našeho lidu s důstojnictvem (viz Pardu-
bice a Třeboň). Naši živnostníci a ob-
chodníci zvláště starají se trestu-
hodným způsobem o to, aby ani
ten nejmladší důstojníček nemu-
sil se za dlouholetého pobytu
v Čechách přiučiti jazyku česk-
mu. V Bosně naučí se německý důstojník
srbsky, mezi Rumuny rumunsky, v jižním Ty-
rolsku vlasky, avšak v Čechách nenaučí se
ani za celý život česky, poněvadž toho nemá
potřebí. Téhle starosti a trochu duševní námahy
sprošťuje ho naše národní slabost.
Hlasme se každý vždy a všude
ke své národnosti, mluvme s ka-
ždým svým mateřským jazykem
(v němž také jedině dovedeme své myšlenky
řádně a správně pronésti) a pak bohdá do-
nutíme i naši šlechtu, aby si ja-
zvka českého více vážila! Když
může dítě českého šlechtice učiti se německy,
francouzsky a anglicky, můžeme právem od
něho žádati, aby je otec dal především naučiti
řádně jazyku českému. To je zákon přirozený
a káže tak i zákon slušnosti.
Rumun
Třeboň
Čechy
Boseň
5
article
— Don Miguel de Cervantes Saavedra
byl v jistém městečku provincie la Manchy ne-
lidsky zbit a tamními surovci ke všemu uvržen
do vězení. Za to odsloužil se řečené provincii
nesmrtelností, přiloživ její jméno jakožto pre-
dikát svému přeslavnému a důmyslnému rytíři
donu Quixotovi de la Mancha. Jest známo, jaké
zásluhy si zjednal Cervantes o všechny lidi,
kteří mají míti své vlastní originální myšlenky
a nemají jich. První, který si jeho dona Quixota
vypůjčil ještě za autorova života, byl A. F. de
Avellaneda ;°slavného tohoto příkladu během sta
let následovalo nesčetně mnoho a mnoho lidí,
jímž Cervantes a jeho rytíř byli v nejvyšší
nouzi vítanými pomocníky. Tento Avellaneda po-
cházel z Arragonie, jeho následovníci, moderní
citátoři z Cervanta, pak z největší části
z — Arroganie, této pravlasti hrdých duchů.
Cervantes Saavedra
Cervantes
A F
Avellaneda
Arragonie
Quixot jít le Manch
6
article
Nechceme tím ovšem říci, že z toho kraje po-
chází také muž, který dnes ráno v německé
»Politik« velice a nevšedně originálním způso-
bem přirovnal náš boj proti moravským smiřo-
vačkám zápasu panice z Manchy s větrnými
mlýny. Neboť tentokráte přihodila se věc ne
každodenní, že tohoto obrazu užilo totiž pero,
Cervantovu brku kongeniální, proti tomu tedy
není výtek . . . Znamenají-li však smiřovačky
v této líbezné allegorii větrné mlýny, myslíme,
že v brzku přestanou sváděti k bojům šlechetné
rytířstvo svými kotoulejícími rameny. Jak se
ukazuje, dojde jim brzy melivo, vzdor tomu,
že na cestách k těmto mlýnům lze ještě ne-
ustále pozorovati zrovna celé houfy soumarů,
donášejících materiál. Jedné věci by se byl však
don Quixote nebyl za živý svět dopustil, aby
byl totiž zapřel barvy své milostné Dulciney
z Tobosy. Pozorujeme k nevýslovné své lítosti,
že se k něčemu podobnému odhodlala »Politik«.
Prohlašuje totiž dnes nad míru slavně, že jí
ani nenapadlo stotožňovati se s jakýmikol
punktačními návrhy (tudíž i staročesko-
mladočeskými !) a že zaujímá jednoduše stano-
visko, aby vyjednávání nebylo přerušeno. Ry-
tířské to není, ale vzdor tomu možno gratulo-
vati »Politik« k tomu, že se už nestotožňuje
ani s českými návrhy punktačními, pro něž vy-
lila tolika potu. Myslíme totiž, že »potem« roz-
umí »Politik« onu »jinou jak voda jasnou te-
kutinu«, o níž tvrdí, že z ní »prýští, je-li brá-
nice její příliš velkým zkouškám vystavena !e
Doufáme, že i tentokráte bude »Politik« celá
mokrá!
Cervantův
7
article
— O to musí býti v národě českém po-
staráno, aby nikdo, kdo se k němu hlásí, ne-
zapomněl, nikomu aby nevymizelo z mysli, co
stalo se mu dne 17. října 1899. Tento černý
den, toto datum zůstaniž každému Čechu hlu-
boce vryto v duši jako bodavá vzpomínka na
pokoření, jakého se nám dostalo, když po více
než třicetiletém zápasu domohli jsme se —
části práva. V národní naší povaze jest, snadno
zapomínati i to nejhorší, co na nás bylo spá-
cháno. Je to stinný přívlastek náš a snažme se
zbaviti se ho. Naopak rodiče své děti měli by
o tom poučovat a v ten den, jenž opět se
blíží, měl by všechen lid náš oddati se úvahám
o svém osudu. Řeklo se, že nynější mini-
sterstvo v jazykové otázce ničeho více neučiní,
všechno že zůstati musí v tom stavu, v jakém
se záležitosti jazykové nalezaly, když nastoupilo.
Čech
8
article
Agendy veřejné správy jsou ale tak četnéa
rozvětvené, že nemožno je všechny a ve všem
kontrolovati a my víme ostatně, jak jiní do-
držují své sliby. Nás docházejí aspoň zprávy
ze všech stran, že poněmčuje se dále, ba že
jsou Němci nyní již ve valné výhodě oproti
době před vydáním jazykových nařízení. A ku
podivu: nejvíce stesků dochází na ony úřady,
v nichž zaměstnáno snad poměrně nejvíce Čechů:
na úřady poštovní. Soudy, které se do po-
slední doby nejstatečněji vzpíraly němčině, dnes
jsou již šmahem podrobeny, jakkoli každý, kdo
k nim přísluší, opásán je privilejem nedotknutel-
nosti. Měli jsme těchto dnů v ruce německý přípis
okr. soudu ve městě, v němž nebyl napočtěn ani
jediný Němec, místnímu úřadu v obci, v níž
rovněž nebyl zjištěn v roce 1900 ani jediný
příslušník druhébo kmene, a přípis ten byl —
německý. To je přímo skandál, když uváží
se, že soudové z Trentina jiných než vlaských
podání na vlastní zodpovědnost nepřijímají. A zá-
kony, patenty a nařízení, jimiž se upravují
jazykové poměry v zeměpanských úřadech tohoto
území, nejsou co do němčiny jiné, než u nás,
co do vlaštiny nemá tam jazyk ten afe daleko oněch
garancií jako jazyk náš v Čechách a na Mo-
ravě. A přece tam docela jinak. A stejně má
Němec
Čecho
Čechy
9
article
se to u nás v ohledu školském. V poslední době
jeví se snad poněkud větší ochota k nám, však
což to u porovnání se školami německými !
Jakých obětí ukládá tu obcím našim, chtějí-li
míti nějakou školu! Musí budovu školní vysta-
věti neb aspoň věnovati zadarmo stavební po-
zemek ke stavbě, udržovati ji, vytápěti, osvětlo-
vati atd. Ve mnohých místech jest stát dokonce tak
bezohledným, že vybírá příspěvky na hotovosti
od chudých obcí, které jsou tak pošetilé mu
je platiti. Toho všeho Němci neznají. Takové
jsou u nás poměry. A tu věru jest na místě
tázati se, jak dlouho že mají trvati ?
— Ku sporu česko-polskému ve Slezsku.
Lvovský »Dziennik Polski« vystupuje proti agi-
taci známého redaktora Friedla, který štve sou-
stavně Poláky proti Čechům na Těšínsku. Zmí-
něný list praví, že není vhodným svolávati sjezd
Poláků slezských do Fryštátu, který tam 24.
t. m. konati se má a žádati připojení polských
okresů Těšínska k Haliči.9 Spory vzniklé mezi
Němec
Dziennik Polski
Friedl
Polák
Čecho
Slezsko
Těšínsko
Fryštát
Halič
10
article
Poláky a Čechy o národnostní hranice mají prý
rozhodnouti repraesentanti obou národností na
konferenci za účelem tím svolané. Z české
strany mají však prý býti okříknuti čeští ševi-
nisté ve Slezsku, aby třetí — Němci — neměl
ze sporů těchto radost. — Hlas tento nutno
ovšem se zadostučiněním uvítati, neboť konečně
i se strany polského listu uznává se
nutnostsvolání konference česko-
polské, tak jak jsme to několikráte
již navrhovali. Musíme se však znova ohraditi
proti tomu, aby jakákoliv vina byla svalována
ve příčině sporů těchto na českou stranu. Ani
polská strana Friedlova nemůže popříti, že před
přivandrováním polských robotníků z Haliče do
uhelné pánve ostravsko-karvínské byl celý nyní
sporný kraj českým. Nečiněny tedy se strany
české zhola žádné výpady do državy polské,
nýbrž naopak a tudíž není třeba, aby »čeští
šovinisté ve Slezsku« byli českými vedoucími
kruhy politickými napomínáni k mírnosti. Se
strany české činěny stále ústupky Polákům, od-
stupována dobrovolně či po násilí osada za
osadou a každá takřka taková osa da
česká dobyta Poláky, v krátké
době se poněmčila. Vidíme to na Hru-
šově, Vrbici, Pudlově, Bohumíně atd. »Polski
Dziennik« má tedy pravdu, že nutno dáti pozor,
aby někdo třeti — Němec — neměl radost.
Žel však, že Němec tuto radost měl už mnoho-
kráte. Napomenouti k mírnosti nutno, ale polské
výstředníky na Těšínsku stojící za »Glosem ludu
slaskiego«.
— Zemské barvy a naše armáda.
Píše se nám z Litomyšle ze dne 22. srpna:
Dnes vtáhlo do našeho města 1600 mužů pěš.
pluku č. 36 pod velením plukovníka Brůžka.
Obec naše postarala se o řádné ubytovánía
ochotně vykonala všechny žádané přípravy.
Polák
Čecho
Němec
Friedlův
Vrbica
Glos
Brůžek
Slezsko
Halič
Pudlov
Bohumín
Těšínsko
Litomyšl
Polski Dziennik
11
article
Mimo jiné upravila hlavní stráž, k čemuž si
vypůjčila od sboru ostrostřeleckého
hrazdu pro pušky, náhodou červeněa
bíle natřenou. Ačkoliv před tím několik
generálů kolem toho záhadného hrazdění se
procházelo a žádnému z nich nápadným anebo
dokonce snad nepřistojným se nezdálo, musilo.
býti s náležitým urychlením o d-
straněno, jakmile statečný pluk 36. do mě-
sta udatně vtrhl. »Sofort weg damit !« zněl
rozkaz a na rychlo zrobeno hrazdění ze starých
prkének a latí. Co je to? Je to urážka našich
barev národních anebo není? Kam jsme to
klesli, když ani nehlesnem, takto-li se náš ná-
rod zbytečně uráží?
— Osobní. Ministr vyučování potvrdil usnesení
senátu vysokých škol ve Štyrském Hradci a jmenoval
skriptora universitní knihovny ve Št. Hradci dra.
. Peiskera, bývalého ammanuensa universitní
knihovny pražské, docentem sociálních a hospodář-
ských věd na universitě ve Štynském Hradci. — Pan
P. František Knap, katecheta měšť. školy chlapecké
v Holicích u Pardubic jmenován aktivním c. a k.
vojenským kaplanem II. třídy v Praze.
Peisker
P Knap
Štyrský Hradec
Hradec
Štynský Hradec
Holice
Pardubice
Praha
12
article
— Rodinné zprávy. Mag. pharm. pan Rudolf
Peterson, knihkupec v Příbrami a paní Emilie
Petersonová roz. Kocianova z Humpolce
slavili sňatek svůj v úterý dne 20. t. m. v chrámu
sv. Jindřicha v Praze. — Slečna Ždeňka Šeydo va,
dcera obchodníka a pan Ludvík Kurel!, pokladník
společnosti pro výrobu kyseliny uhličité, oddáni bu-
dou v neděli dne 25. t. m. o půl 12. hod. dopolední
v chrámu u sv. Petra na Novém městě pražském.
— Úmrtí. Rodina pana Josefa Marušky, před-
sedy spolku »Komenského« ve Vidni, stihla bolestná
rána úmrtím čtyřletého, jediného dítka Josefa Ma-
vušky. Pohřeb konal se včera odpol. z domu
smutku, IX. okres, Schwarzspanierstrasse č. 15.
— Ministr dr. Ant. Rezek dnes ráno odjel
s minist. koncipistou Greifem z Prahy na své letní
sídlo St. Gilgenn u Išlu.
— Zádušních bohoslužeb za zesnulého
dra. Kaizla zúčastnilí se také ministr dr. Rezek
a předseda českého odboru rady zemědělské posl.
p. H. Janda.
Mag
Peterson
Petersonová
Kocianův
svatý . Jindřich
Ždeněk Šeydo
Kurel
Petro
Maruška
Komenský
ma
doktor
Antonín
Rezek
Greif
Kaizl
H Janda
Příbram
Humpolec
Praha
Gilgenn u Išlu
sed spolek
český odbor rada zemědělský posl