1
masthead
Ročník XXXXIV.
2
masthead
V Praze, ve středu dne 7. září 1904.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. listy
předplácí se
v Praze v aduinislraci
na čtvrt leta . . . . 6 K —h
s dvojí denáškou
ma niiste
7K oon
na čivit leta . . . .
ve flislkich
2 K 30h
za naěelo . .
Poštou:
a mese
kai
nátet lels . . .
s dvojí zleilkou
s něsí
nčvt lela . . . K k
Praha
5
article
Válka.
Válka.
L. Z Petrohradu, 6. září v 6 hod.
58 min. večer. (Pův. tel. zvl. dopis. »Národních
Listů«.) Ztráty naše odhadují se na
čtyřicet tisíc mužů. Některé pluky
orlovský a viborgský, skorem ani již
neexistují. Generální štáb a hlavní
stan přeloženy do Charbína. Násled-
kem posledního ústupu bude kampai
o několik měsíců prodloužena, nežli
bylo původně úmyslem.
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz
na straně 4.)
Petrohrad
6
article
Pod kuratelou?
Pod kuratelou?
Prohlásiv nad bezejmennou říší, »prostíra
jíeí« se na levém břehu Litavky, kuratelu, vrací
se vrchní kurátor Cislajtanie ze své vítězoslavné
cesty Haličí do Vídně, s kouzelným proutkem
§ 14. v ruce, pod ochranou své strážné víly
nevášnivé vytrvalosti. Příští vydání svých se-
braných řečí, kteréž bude tvořiti nezbytnou část
příručné knihovny každého budoucího člen
státního kuratoria, v jaké se proměnila c. k.
vláda mezi dvěma polibký »vdovy Cliequotovy«,
rozmnožil o několik skvělých výkonů i do pa-
mátníku národů slovanských, hřejících se na
srdci Austrie, zvláště pak národa českého zapsal
se několika lapidárními výroky, jež mu do jeho
nejdelší smrti — kéž jej bozi živí — zapome
nuty nebudou
Nuže opar šampaňského skvělých ban-
ketů, kterýž bývá dnes vítaným, zejtra žele-
ným podnětem řečnického pathosu a našeptava-
čem odvážných proslovů, vrývajících se v delš
paměť než mnohé psané slovo, minul a v sa-
mém veřejném mínění polském hlásí se k slovu
úvaha střízlivější, než jaká provázela první refe
ráty o zářných rautech na stanicích výletu Kör
brova k stanezykům. Dnes ozývají se v žurna
listice polské závažné hlasy, pojednávající o
otázce: Dosáhne šlechtic Körber praktického
eíle své politické poutě?
Körber
Litavka
Halič
Vídeň
kouzelný proutek
Austria
7
article
Cíl této cesty vykládá nejjednodušeji a nej
příměji mimohaličský list »Dziennik Poznaúskie
ve svém Ivovském dopise: »Dr. Körber
přeje si, abychom mu pomohli Čechy povaliti.
To znamená současně, abychom se postavili do
služeb německých a jho těchto služeb na sebe
vzali. Toť jest cíl haličské cesty
Körbrovy.« Pověděno od lvovských plie
v Poznani! »Slowo Polskie« nalezlo pro strohou
prudkost této pravdy ohebnější formu. Podle
něho bylo ellem Körbrovy výpravy do Haliče
sblížení se s polskými politiky a zahájení dů-
věrného poměru s vůdci »Kola« a »tohoto cíle
bylo ne li úplně, tedy ve značné míře dosaženo«,
píše obávaný kritik říšské politiky haličských
poslů, a pokračuje: »Vnitřní stav Rakouska,
zvláště stav jeho financí, vyžaduje ne-li ozdra-
vění parlamentních poměrů, tedy aspoň jich
částečnou úpravu.«
Tedy co v poznaňském listě nazývá se po-
valením Čechů, to v »Slowu« nese jméno aspon
»částečného upravení parlamentních poměrů«
Dodává-li pak lvovský orgán, že »obavy vlády
aby její kompromis s Poláky nepřišel přílis
Poznaúskie
Körber
Čecho
Körbrův
Polák
Poznaň
Halič
Rakousko
Slowo Polskie
8
article
draho«, byly bezdůvodny a ujišťuje-li, že »osobní
styky Körbrovy, zahájené se vlivnými polskými
politiky, zaručují vládě kup za nejmožnějí levnou
cenu« a že vyjednávání vlády s Kolem polským
bude míti hladký průběh a pro vládu dopadne
příznivěji, než to mohlo býti před několika mě-
síci, pak je sice v tom osten proti vlivným po
litikům Kola, ale přece jenom přisvědčení k do
tazu, dosáhl-li či dosáhne-li šlechtic Körber
zmíněného praktického cíle své cesty. A je-l
konečně tímlo cilem, podle citátu z poznaňského
listu, »povalení Čechů polskou pomocí« — zn
přisvědčení i k tomuto polskému názoru o pří
činách haličské návštěvy Körbrovy kladně ..
Mezi pruhy na českém hrdle najdes
ovšem mnohá šmouha po dobře míněném stisk
nutí bratrského prstu stanezykovského a kdyby
skutečně také tentokráte měl býti »kompromis«
uzavřen k těm koncům, za kterými přestává
zlatá českopolská vespolnost a počínají ohledy
k »zájmům vyšším«, nuže, ani potom se če-
skému hrdlu nic nestane, jeť ono přespřília
osvědčeným pojítkem mezi hlavou a lopalkami
na něž českou delegaci proti všem pravidlům
zápasnickým podražením nohy povaliti, jest tou
žebným hodláním šl. Körbra.
Že utvoření parlamentní většiny k tomu
konci bylo hýblem jeho záletů haličských, po
tvrzuje také »Gazeta Narodowa«, jejíž komentá
k pravděpodobným úspěchům Körbrovým v H
liči čte se mnobem snesitelněji, než hlas kterého
koli jiného listu haličského od blahoplodného
rautu u zemského maršálka. »Jest zbylečno po
dotýkati,« pravi list, »že by utvoření pevné vět
šiny v poslanecké sněmovně neznamenalo nie
když by taková většina nikdy nebyla s to funkce
většiny vykonávati, taková většina byla by sama
sebou bezpodstatnou, její sestavení bezúčelným.
Körbrův
Čecho
Gazeta Narodow
9
article
Té doby vydává vláda pouze heslo nevášnivé
vytrvalosti, universálního, divotvorného prospě-
chu, ale o positivní akci nelze nic vědětí i za
ručuje Němcům zároveň jich državu. Šl. Körber
měl by své Němce potud znáti, aby věděl, že
takové sliby, jaké jim ze Lvova učinil, budou
u nich míti právě opáčný účinek, než jakého s
nadál. Aniž by je uklidnil a naklonil ke stá-
lému dorozumění s ostatními národními kmeny.
podníti v nich jenom chuť k brutálnímu vyko-
řistění jich postavení jako beati possidentes
jich štváčskou vášeň jenom rozohiní.«
Přijde-li parlament ke slovu, a sejde li se
na podzim vůbec, jak o tom dr. Engel pochy
buje, uslyší pan šl. Körber své divy o prokla-
maci »německé državy«, proti kterémužto výronu
körbrovštiny jest památná veleba pochodně ně-
mecké kultury ostatním národům na cestu svi
tící, na kteréž se hr. Badeni, Körbrův hostitel
kdysi připálil, pouhou bezvýznamnou zdvořilůst-
kou: Za »německou državu« se slovanští, ze
všech držav vyděděnci ještě se státním kuráto-
rem a državy té tutorem ještě co nejdůkladněji
vypořádají, toť lze bezpečně očekávati. Nás
prozatím zajímá, listem polským namítnutý nexus
mezi parlamentní většinou a »positivní akcie
vlády v ten smysl, že většina tato bez »posi-
tivní akce« vládní nebude nikdy s to ujati se
funkcí většiny. Což kdyby obraz o »povalení
Čechů«, volený Ivovským dopisovatelem »Dz.
Poznaňského«, nebyl ani obrazem, a kdyby
kompromisu šl. Körbra s »Kolem polským« jed-
nalo se do opravdy o násilný hmat po české
Körber
Engel
Baden
Körbrův
Čecho
Dz
Lvov
10
article
obstrukci, kteráž v nejnovější politické konfes
Körbrově o německé národní državě musí vidět
jenom nový podnět své zdůrazněné a po případě
co nejvášnivější vytrvalosti ?i
Pochybujeme ovšem upřímně, že by
»hladký kompromis« vlády s vlivnými politiky
»Kola« byl tak daleko, aneb že by vůbec mohl
tak daleko dojiti, a že by »zdorówie« tak vy-
soko mohlo býti kladeno nad »honor« v pol
ských kruzích, kteréž tak ochotně podléhaly
dojmům výřečnosti trojhlavého Körherusa ně
mecké državy. Ale kdyby sáhnuto mělo býtiv
experimentální fysice Körbrově k pokusům, př
nichž neobejde se — abychom mluvili odbor
ným obratem slova, bez prudkých výbojů sil
doufá ne, že by šl. Körber velice přesvědčivě
o tom poučen byl, že dnešní hluboký klidv
českém lidu není mrákotou předeházející ochr
nutí pudu zachování dlouhým bojem překona-
ného, a že by český národ dal se vynajíti na
svém místě v zápasu o svá lidská práva, jichž
vzetí tvoři obsah pojmu »německé národn
državy«.
Körber
11
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
Z Lublaně, 5. září. (Riemaňci.) V „Slov
Nar.“ čteme: Terstský biskup Nagl, jejž slo-
vinští klerikálové tak zbožňují, přes to, že právě
divokým způsobem vyhání slovinský jazykz
cirkve, onehdy prohlásil, že papežské po-
žehnání musí býti udělenc v latin-
ském jazyku (!), jinak že nic nepomahá.
Riemaňci, kteří dali všem Slovincům skvělý pří-
klad, jak je třeba bojovati proti tyranství kato-
lické církve, pokud se týče užívání národního
jazyka, stále ještě jsou biskupem Naglem zne-
pokojování. Poslal jim nový pastýřský list, kte-
rým je zve do svého tábora, ale ani slůvkem
se nezmiňuje, že učiní konec dávným křivdám.
Nagl
Lublaň
Nara
12
article
Doufáme, pravi „Sl. N.“, že mu Ricmaňci zase
dají touž odpověď, jako na všecky jeho listy.
Z Vídně, 5. září. (Svolání zemský ch
sněmů.) Zemské sněmy brzy budou úřadně
svolány. Některé, jako štyrský, budou svolány
na den 20. t. m., jiné o něco později. O svolání
českého a tyrolského sněmu ještě ne-
rozhodnuto. Zasedání potrvá asi 5 neděl, tak že
říšská rada nebude moci svolána býti dříve
až někdy počátkem listopadu.
Z Vídně, 5. září. (Pan Körber opra-
vuje svou Ivovskou řeč.) Ve zprávě
o řeči, kterou min. Körber měl ve Lvově o ho-
stině u hr. Stanislava Badena, byl passus: „Ja-
zyková otázka stala se velkou otázkou této říše
a ničeho neni tak litovati, nežli že bývá ješe
nadsazována a že ona a otázka národního vše-
obeeného rozvoje není otázkou hlavní.“ Tento
passus má zniti, jak jsme ostatně včera již za-
znamenali: „Jazyková otázka. .. nadsazována
a že ona a nikoli otázka národního roz
voje“ atd.
Pro koho je tolo opravené znění? Komu t
p. Körber povídá? Jak může rozumným lidem
mluviti do oči, že všeobecný rozvoj národa dá
se odděliti od rozvoje jeho národního jazyka?
Tak se mluví s národy inferiornými a my
úplně pochopujeme, že pan Körber opravuje
svou řeč teprve po rozloučení s polskými pány
Z Vídně, 5. září. (Změny v o sobách
mistodržitelů.) V nejbližších nedělieh
stane se skutkem několik změn v osobách místo
Körber
Baden
Vídeň
Lvov
všeobecný rozvoj národ
13
article
držitelů. Místodržitelové: terstský, dalmatský
krajinský, solnohradský a slezský půjdou buč
na odpočinek, nebo budou přemístěni. Do Ter
stu místo hr. Goesza dostane se ze Zadru bar
Handel, z Opavy hr. Thun půjde do Lublaně
baron Hain do Opavy.
Z Pešti, 4. září. (Jazykové naříze
ministra vojenství.) „Magyar Nemzet“
dovídá se, že za tím účelem, aby nařízení min
Pitreicha o rovnoprávnosti jazyka maďarského
v armádě lépe mohlo býti praktikováno, bude
ke každému velitelství přidělen nejméně jeden
důstojník, jazyka maďarského úplně znalý
Zvláště při obsazování míst pobočníků bude n
to pamatováno. Při neuherských plucích budou
k tomu úkolu bráni především důstojníci, kteř
nejsou Maďaři, ale jsou maďarské řeči úplně
znalí. Za těch okolností se zdá, že důstojníci
rodilí v Cislajtanii, kteři dosud v Uhrách slouž
a tam se maďarsky naučili, budou přemístěn
k těm plukům a velitelstvím, kde se jeví po-
třeba důstojníků, maďarského jazyka znalých
Jinými slovy, při té příležitosti Maďaři vyexpe
dují do Cislajtanie důstojníky, kteří jsou rodil
v této nešťastné a bezejmenné polovici říše,
Thun
Hain
Magyar
Maďar
Ter
Opava
Lublaň
Pešť
Uhry
14
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
Hrozné ubíjení spolnohčanů z kmenové zášt
v Americe.
Telegrafické zprávy z Georgie vypravuj
o dalších násilnostech, jichž dopoušti se li
americký na černoších, zapletených v domněl
spiknutí proti živolům bilých osadníků, zvláště
povraždění celé rodiny Hodgesovy v Slatesboro.
»Ačkoli tragedie tato, před třemi týdny prove
dená, jest karakteru přímo bestiálního, přece
jenom — píší k věci té české »Novo-yorsk
Listy« — nijak neopravňuje třeba právem roz-
hořčený lid k nové vraždě, jež ve svých dů-
sledcích a surovosti rovná se vraždě první.
Upálení černochů Reeda a Cato v States-
boro, zavraždění třetího černecha, o němžse
dosud určitě neví, zda jest vůdcem spiklenců,
Bellem a smrtelné zranění dvou mírumilovných
černochů jsou činy nešťastnými nejen pro stát
Georgii, ale i pro celou Unii. Ony staví do po-
divného světla zem, klerá má být nejpokroči
lejší a nejsvobodnější na světě a zvláštním
způsobem karakterisuje lid, který
tak rád kritisuje činy jiných ná-
rodů, zejmena onoho »barbarského
Ruska. Ostatně vyskytly se na rozdil od ve
doucích kruhů i v lidu americkém proudy aspon
některé, jež tyto lynčovní vraždy právě s ta-
kovým rozhořčením odsuzují jako kterékoli jiné
vraždy. Zvláště některé aspoň časopisy na jihu
odsuzují zbytky skutečného barbařismu a divoš-
ství, jaké jeví se v lynčovních vraždách, ob-
zvláště tam, kde spravedlnosti dán byl volný
průchod a zločinu mělo se dostati plného záko
nitého trestu.
»Commercial Appoal« z Memphis připisuje
lynčování »čisté krvežíznivosti«, nazývá je »zra-
dou, mající za účel otřásti vírou v populárn
vládu« a dodává, »pakliže takto bude právo
pořádek v bláto zašlapováno, despotismus stává
se vítaným a nutným.s
Charlestonský »News and Courier« pro
hlašuje, že za vlády takového ducha bezpráva
Hodgesův
Reed
Bell
Amerika
Rusko
Memphis
Georgia
Commercial Appoal
News and Courier
15
article
V úrobném prodeji
ranní číslo o sobě . . . za 8b
odpoledni
. . . n 2
Ve alislkách na venkovž
zanní čhle. . . . . .
odpolední
. . . . . . . 3h
Inseráty
platí se hotově paple
Předplacení a inserty přijímá s dminl-
strace v Marisuské ulici č. 3.
Tam nncházejí se těž rodakce
tlskárna a ezpedice „ Národnich Listů“.
Rukopisy se nevzacsjí.
Marisuský ulice
16
article
a násilnosti každý řádný občan musí se cílit
ohroženým. Jestliže lynčovaní černoši byl
nepřáteli společnosti lidské, co má býti řečeno
o mužích, kteří ztekou útokem soudní dům ve
svém bezpráví a zcela rozvážným způsobem
upáliti mohou muže, které zákon již odsoudi
k smrti.
»News and Courier« předkládá tuto při-
měřenou otázku: »Jsme zvědavi, co učiní nyní
guvernér, úřadníci pokoje, pořádku a zákona
a co učiní pořádku milovný lid státu Georgia.
Není možno věřiti, že vrahové Reeda a Cat
byli by neznámými. Jest možná, že mohli by
uniknouti trestu za hrozný svůj zločin?«
Pokud ale náležitě a pro výstrahu nebu-
dou potrestáni lidé, kteří měli účastenství v ná-
silnostech davu, buhou hrůzy ony i v budouc-
nosti prováděny. A nutno poznamenati, že
nejsou jenom na Jih obmezeny. Není tomu
dávno, co podobný čin proveden
byl i v jiném státě na Severu.
V Statesboro na neštěstí, tak jako na mnoha
jiných místech, jednání úřadníků, do
jichž rukou vložena moc k udržo-
vání zákona a pořádku, jenom po-
vzbudilo spiklý dav a podnítilo
jeho žádost po krvi.
Georgias
Reed
Cat
Severa
News and Courier
17
article
Jest totiž faktem, že ač byly známky, ž
bude učiněn pokus lynčování, guv. Terrell,
který odjel pobaviti se do St. Louis, neuči-
nil praničeho, aby pokus ten moh
býti v zárodku potlačen; nyní prohlásil lako-
nieky, že »nařídí vyšetřování, až domů s
na vrátí«.
Oddělení národní gardy, střežící soudní
budovu, mělo rozkaz, »ručnice nena-
bíjeti a nikomu z občanstva po
žádnou podminkou neubližovati.«
Zařízení to ovšem shluklý dav, když seznal
pravý stav věcí, jenom v úmyslu jeho povzbu-
dilo a stalo se zároveň pohnutkou, že mnozi
vojínové, zahanbeni nuceným jednáním svým,
podali svoji resignaci. A vzdor tomu nemá ka-
pitán R. M. Hitch, jenž oddělení tomu byl
velitelem — jak prohlásil — »pranic vysvětlo-
vati neb omlouvati.«
Vůdcové davů lynčovníků georgijských
měli by býti pohnání před soud a ten by jim
měl dát pocítiti celou tihu zákona, jejž oni
překročili. Ale zdá se, že přejde se opět pře
tuto afféru s touže lhostejností, s jakou se pře-
šlo přes nesčelný počet jiných v tomže státě,
kterýž tak rád si osvojuje úkol »kulturního«
mentora vůči slovanským »barbarům«.
Terrell
Hitch
St . Louis
18
article
V Praze, 6. září.
Praha
19
article
Mirbach na odchodu?
Jak jsme již sdělili, byl vrchní hofmistr
německé císařovny na žádosť svou zbaven svého
úkolu, spravovati soukromé fondy císařovny
rozhodovati o jich používání pro veřejné účely.
Jak známo, použil tohoto postavení Mirbach
k přímo neslýchanému vymáhání příspěvků
od různých korporací, bank atd. na stavby ko-
stelní a jiné protestantské účely církevní. Zdá
se, že tedy na dvoře berlinském učinili přece
— a snad poprvé — ústupek veřejnému mí-
nění a liberálnímu listům, kteréž pobouřeny byly
nemálo též i známou poručnickou afférou Mir-
bachovou. Jak se ostatně proslýchá, bude Mi-
bach za krátko sproštěn i úřadu hofmistra.
Okolnost, že nebyl s císařovnou při její ná-
Mira
20
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Z naší novodobé minulosti.
Dle svých upomínek a zápisků vypravuje dr. Servát
Heller.
V době absolutismu.
XVIII
(Unás oposvícení. — Loretská pouť a
její letošní jubileu m.)
Výroční doba svádí mne, abych ve svých
upomínkách opustil Prahu a odebral se s trpě-
livým čtenářem na venek, zase do svého rodiště
Vlašimi, kdež jsem tou dobou, jsa ještě hochem,
trávíval prázdniny v blahém, idyllickém tichu ot-
covského domu a v posvátně klidném chrámu své
bohyně a spolu nejlepší přítelkyně — matky
přírody.
Jak jsem již dříve připomenul, bývala Vla-
šim tehda místem nad míru tichým a čítala ve
svých rodinách jenom několik málo studentů
Ani už nevím, čím to bylo, že jsem se ani
s těmi, kteří se mnou v témž věku byli, jinak
nestýkal než náhodou tak někdy při bezděčném
selkání. Nejspíše dělo se tak působením mé —
tehda — snivé, blouznivé a samotářské povahy.
ve které se však časem také stýkaly krajnosti.
Největší část prázdnin trávil jsem v nádherném
tou dobou vlašimském knížecím parku, nebo
v nedaleké — také knížecí — bažantnici Vor-
lině a — hlavně — v haluzích velkého »špen-
dlikového« stromu oteovské zahrady, kdež do
mírně prohnutých, silných větví rozložen, polou
sedě a polou leže, zeleným listovím a vonným.
žlulězeleným ovocem všecek jako zahalen, slaré
ročníky »České Včely« a »Květů« z let třicátých
a čiyřicátých jsem probíral a napjatě pročital.
doktor
Servát Heller
Květa
Praha
Vlašim
Český včela
21
article
Stávalo se druhdy, že jsem kromě několika věo
s matkou nebo s otcem (při hudbě) celý den
s nikým nepromluvil ani slovíčka. Mým světem
byly moje myšlenky, moje sny, moje mihavé
pestré představy. Monotonie všedního ticha ko
lem toto moje rozpoložení živila. Avšak přichá-
zely také dni, kde mladá, jará a zdravá mys
má s plnou vrouenosti mladistvého věku se za-
čala těšit skutečnému životu. Takovýmito dnya
spolu nejskvělejšími body mých prázdnin bývaly
posvicení a loretská pout.
Vlašimský chrám je zasvěcen svatému Jiljí
kterýžto svátek vždy na den 1. září připadá,
ale posvicení slaví se tam vždy o první neděl
téhož měsíce, tedy vždy na svátek Andělů Stráž
ných . . . Jak luznou jeví se mi ta doba v
upomínkách ! Doba plná jasu a klidu v přírodě,
plná plodin polních a sadových, doba prvních
kapounů, mladých koroptví a zajíců, divokých
kachňátek, prvních vykrmených kachen domá-
cích, měkkých ještě krocanů, prvních švestek
jablek, prvních štěpných (vlašských) liskových
oříšků, melounů a skvostných lanýžů! K tomu
mladý věk, prázdniny, poeticky rozpoložená mys
a báječně dobrý žaludek, posvícenská klassická
hudba chrámová a posvicenské hody — jak
šťastné to sloučení věcí vyšších s — ještě vyš-
šímil
Posvícenské dni v oteovském domě, sobot
před posvícením a toto samo, bývaly nejkrásněj-
šími dny mého mladého věku. V naší krajině
bývala tehda počátkem září nejlibeznější pově-
trnost z celého roku: z pravidla mírné teplo
jasno a ticho. Nepamatuji se vůbec, že by byl
kdy o posvícení u nás pršelo. Proto srostlv
mysli mé pojem vlašimského posvícení s obrazem
nejkrásnějších dnů pozdního léta.
svatý Jiljí
22
article
A ten ruch a šum u nás ve škole! Byla
pozvána vždy řada učitelů z okoli a strojila se
tedy velká hostina. Hlavní práce vykonávala s
ovšem již v sobotu: sťal se kroean, zařezávala
a pařila se drůbež s divokým ptactvem, jež
bylo lze dostati, připravovala se ryba na modr
nebo pro majonésu, vařilo se ovoce na kompoly
a peklo se posvícenské pečivo všeho druhu. Pe-
čení velkých »německých« koláčů (na krájení
a všelikých malých koláčků českých, bábovek
»melounů«, hvězd, závilů a obyčejných buche
na podělování přecházejícího lidu, vyplnilo vždy
celé sobotní odpoledne a ještě večer se z pravidla
dopíkalo.
Mezi tím pak, co ženské dole takto slav
nostní kvas strojily, zkoušeli jsme my nahoře.
v učebně druhé třídy slavnostní mši. Já býval
jsem obyčejně zaměstnán při zpěvu jakožto al-
tista, ale srdce moje bylo toho dne vždy rovno-
právně rozděleno mezi přízemí a první patro
jakmile zpěvákům delší přestávka nastala, to
jest, když otec něklerou instrumentálně těžkou
partii s tou či onou skupinou hudebníků zvlášt
opakoval a zkoušel, seběhl jsem rychle dolůa
oláčeje se hbitě kolem matky a sester, okouše
jsem ode všeho, co za syrova nebo v poloho-
tovém stavu mlsati se dalo, a zaživ s labužni-
ckým požitkem několikera chutí, odkvapil jsem
zase nahoru k posvátné hudbě.
23
article
V dopolední zkoušce mívali účastenstv
jenom hudebníci místní a teprve po polednách
přicházeli také někteří přespolní; sousední uči-
telové, kteří známi byli jakožto zruční a pevní
muzikanti, zkouškou arci obtěžovati se nedali
přicházeli teprve v neděli dopoledne, na krátce
před počátkem velkých bohoslužeb. O ty ne-
bylo arci žádného strachu, neboť byli namnoze
dokonalými mistry svých nástrojů a krom toho,
jakožto ředitelové kůrů, tak opatrni, že prohled-
nuvše si v kostele part, z vlastního popudu
v té neb oné části, kde zkouška nezbytnou se
jeví, pausovali. Partie, při nichž průvod varhan
vynikající úkol a důležitost má, přezkoušely s
(po odbyté hlavní zkoušce) v kostele, arciže př
zamčených dveřích a pouze s dovolením pana
děkana. Tehdejší děkan Jan Vilimek, sám hu-
debník a výborný zpěvák, nečinil ovšem žád-
ných zbylečných překážek, a takž stalo se, že
jsme jednou na příklad celou velkou slavnostní
vokální mši od Ignáce rytíře Seyfrieda s průvo
dem varhan a pozounů zkoušeli na kůře v ko
stele. Jediným posluchačem byl při tom děkan.
který po celou tuto zkoušku dole v lavici sedé
a jakoby v pobožnost pohřižen byl, napjatě po-
slouchal . . . Po celodenní téměř únavé a tě
šíce se, jak skvěle druhého dne velkou mši (o
Haydena, Beethovena, Cherubiního, Mozarta
Haendla, Vitáska, Seyfrieda atd.) provedou, roz
cházeli se hudebníci a zpěváci podvečer dom
k dobré večeři.
Vilimek
Ignác
Seyfried
Beethoven
Cherubiní
Mozart
Haendl
Vitásek
24
article
Tou dobou rozzvučely se velké zvony na
šeho kostela, vyzvánějíce slavnostně do tichého
smavého večera blízký počátek největšího na
šeho svátku. Potom se setmělo, v kuchyni
ve světnicích rozžato světlo a na stole zadý
maly v syčících pánvích vonné předzvěsti po
svícenského kvasu: kachní krev a jatýrka, du-
šené ptačí drůbky, smažené mozečky z drůbeže
a podobné laciné lahůdky, potom na studen
míse rybí hlava, slanina a k tomu pivo a čaj . ..
Pak vyšli jsme si my, mládež, ještě pod širé
nebe a obcházejíce městem, dívali jsme sez
povzdáli, jak všude ještě při silně vytažených
kaháncích pekli, cídili a drhli. Uléhaje večen
před posvicením míval jsem vždy strach, aby
nepropukl v noci oheň a nezkaz l nám den, na
nějž jsme se celý rok těšili. Na štěstí zachá-
zeli všude s ohněm velmi opatrně, tak že se
moje obava — první hlasatel příští nervosity —
vždy bezdůvodnou osvědčila.
Ráno o posvícení překrásný východ slunce
nebe jasné a čisté a opět slavnostní zvonění
Na ulicích všechno všude v největší parádě
kde kdo jen mohl, opatřil si k posvícení nový
oblek a ženské byly všechny jako z cukru
Tehda nosily ve Vlašimi jenom úřadnické dámy
velkoměstské šaty moderní; všechny ostatní pan
a panny oblékaly se ještě po venkovsku, ale
vypadaly, zejmena když nová roucha prováděly
velmi delikatně . .
Po odbyté snídani začali jsme konat př
pravy ke mši; podučitel šel hrát na »ranni« va
hany, my pak polahovali jsme zatím, kde toho po
třebí bylo, housle novými strunami, zkoušeli »mu
lace« na klarinetech a troubách, mazali kalafunou
smyčce, srovnávaly partesy atd. K desáté hodině
pak odnášely se nástroje do kostela, neboť o čtv
na jedenáetou měl některý z okolních farář
parádní kázání, načež po slavném » Aspergese
jiný z pozvaných duchovních za assistence
ostatních velkou mši sloužil.
Asperges
Vlašim
25
article
Hudební naše produkce dopadla z pravidla
k obecné spokojenosti; tu a tam padla sice
nějaká nota pod pult, ale celkem provedena
skladba správně a effektně. S povznesenou
mysli kráčeli jsme pak po skončených boho-
službách za slavnostního poledního zvonění se
svými milými hosty domů, všichni bez výminky
hladovi a plni radostné předtuchy věcí, kteréž
přijiti měly. V odděleném našem pokoji byla
prostřena tabule, a jakmile hosté pohromadě
byli, začalo se podávat. V čele sedával vždy
učitel František Vinař z Divišova, znamenit
hudebník a zejmena na varhanách pravý virtuos
jinak velký humorista a roztomilý společník
Vinař býval korunou naší posvícenské společ
nosti a nejlepším kořením celého oběda. Jak
mile on za stůl zasedl, začalo býti veselo a byl
až do konce. Jako z ohniska raket sršely
z něho veselé nápady a každá historka, kterouž
on vypravoval, působila neodolatelnou komikou
V jeho ústech bylo vše rozmarné, veselé a vtipné
Za celý rok jsem se tak nenasmál, jako o posvícení
neboť Vinařův neúmorný, neunavný, vždy svěž
a vroucí humor rozjařoval všechno kolem sebe,
takže se záhy veselými, zábavnými, ba tak
vtipnými stávali i kantoři jinak dosti suší, ačkol
takých bývalo málo. Zkrátka: o našem posvícen
ském obědě bývalo veselo jako při zdařilé frašce
v divadle — zase důvod, proč jsem se na po-
svícení tak těšíval.
Mou nejmilejší funkcí o posvícení bývalo
nalévání. Skleněný džbán se zlaloskvoueím, sně
hově napěněným pivem houpal se mi téměř usta
vičně v rukou a nikdy nestrpěl jsem ani na
okamžík prázdné sklenice; nejraději a ovšem
také nejčastěji naléval jsem Vinařovi — toho
Vinař
Vinařův
Divišov
26
article
bych byl samou láskou upil nebo ulil, kdyby to
bylo bývalo možné. Vinař býval nezdolným !...
Že k výtečnému rozpoložení myslí valně přispí-
vala také naše kuchyň, která, ačkoliv jinak
zpravidla velmi střízlivou bývala, o posvícení
přece pravé zázraky konala, málem bych byi
omeškal připomenouti, a to byl by nevděk ve-
liký. Moje ubohá matka měla o posvícení zrovna
ukrutnou »túru« a nemohla si nikdy k nám při-
sednouti dříve, než při černě kávě; když si tak
na to vzpomínám, zdá se mi, že bylo k obsta-
rání takového posvicení (pro hospodyni s dvěma
dcerami a služkou) potřebí sily zrovna nadlidské.
Však dostávalo se ji také skvělého zadostuči-
nění, neboť jedlo se vždy s báječnou takřka
chuti a po skončeném obědě nebylo chvále ani
konce.
27
article
Posvícenský oběd náš trval z pravidla až
do večera, to jest: po skončeném hlavním jídle
setrvala společnost pohromadě a popíjela zvolna
při cigárech a různých teplých i chladných ná-
pojích, až večer nad krajinu se sklonil a únava
všech se zmocnila. Tu pak vsedli někteří z ho-
stů do vozíků a jeli vesele domů, jiní zase,
kteří příliš daleko neměli, vydali se na cestu
pěšky a jenom tu a tam zůstal některý u nás
přes noc. Mezi těmito bývali vždy Vinař a můj
švakr Tomáš Vojta, učitel v Radošovicích, se
svými dělmi. »Švakr?« otáže se snad některý
z čtenářů. »Jak to, když byl pisatel téchto
řádků tehda ještě taký mládec?« . . . Zcela
prostě. Pisatel těchto řádků byl Benjaminem
své rodiny, šestnáctým dilětem jedně matkya
téhož otce, sestra pak, Vojtova žena, byla o 22
let starší a vdávala se zrovna, když mu
byl rok.
Sklonkem dne končí moje posvícenské upo-
mínky, neboť do hostineů jsem k posvícenským
muzikám nikdy nechodil, ani v pozdějších le-
tech, když jsem již velkým studentem byla
věc žádných obtíží by nebyla činila, nebot se
soumrakem přicházela na mne vždy o posvícení
taková únava, že jsem po vykonané procházce
čili obchůzce neobyčejně oživeným městem spat
pospíchal. Ve všech hostincích a hospodách
hrála toho večera skočná hudba a hluboké
drnčivé tóny kontrabasů z protějšího tanečního
sálu mne vždycky ukolébávaly.
Nejbližším slavnostním dnem je ve Vla-
šimi »lorelská pouť«, jež se koná a slaví v den
Narození Panny Marie, 8. září. Loreta je asi
Vinař
Vojta
Benjamin
Vojtův
Radošovice
narozený pannus Marie