ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 a08010c0-71e1-11dc-876d-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 27 celkem · entity: place 31, person 50, org 5, work 6
1 masthead
Ročník XXXXIV.
2 masthead
V Praze, ve středu dne 7. září 1904.
Praha
3 masthead
Číslo 247.
4 article
Na ranní a odpol. listy předplácí se v Praze v aduinislraci na čtvrt leta . . . . 6 K —h s dvojí denáškou ma niiste 7K oon na čivit leta . . . . ve flislkich 2 K 30h za naěelo . . Poštou: a mese kai nátet lels . . . s dvojí zleilkou s něsí nčvt lela . . . K k
Praha
5 article Válka.
Válka. L. Z Petrohradu, 6. září v 6 hod. 58 min. večer. (Pův. tel. zvl. dopis. »Národních Listů«.) Ztráty naše odhadují se na čtyřicet tisíc mužů. Některé pluky orlovský a viborgský, skorem ani již neexistují. Generální štáb a hlavní stan přeloženy do Charbína. Násled- kem posledního ústupu bude kampai o několik měsíců prodloužena, nežli bylo původně úmyslem. (Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz na straně 4.)
Petrohrad
6 article Pod kuratelou?
Pod kuratelou? Prohlásiv nad bezejmennou říší, »prostíra jíeí« se na levém břehu Litavky, kuratelu, vrací se vrchní kurátor Cislajtanie ze své vítězoslavné cesty Haličí do Vídně, s kouzelným proutkem § 14. v ruce, pod ochranou své strážné víly nevášnivé vytrvalosti. Příští vydání svých se- braných řečí, kteréž bude tvořiti nezbytnou část příručné knihovny každého budoucího člen státního kuratoria, v jaké se proměnila c. k. vláda mezi dvěma polibký »vdovy Cliequotovy«, rozmnožil o několik skvělých výkonů i do pa- mátníku národů slovanských, hřejících se na srdci Austrie, zvláště pak národa českého zapsal se několika lapidárními výroky, jež mu do jeho nejdelší smrti — kéž jej bozi živí — zapome nuty nebudou Nuže opar šampaňského skvělých ban- ketů, kterýž bývá dnes vítaným, zejtra žele- ným podnětem řečnického pathosu a našeptava- čem odvážných proslovů, vrývajících se v delš paměť než mnohé psané slovo, minul a v sa- mém veřejném mínění polském hlásí se k slovu úvaha střízlivější, než jaká provázela první refe ráty o zářných rautech na stanicích výletu Kör brova k stanezykům. Dnes ozývají se v žurna listice polské závažné hlasy, pojednávající o otázce: Dosáhne šlechtic Körber praktického eíle své politické poutě?
Körber Litavka Halič Vídeň kouzelný proutek Austria
7 article
Cíl této cesty vykládá nejjednodušeji a nej příměji mimohaličský list »Dziennik Poznaúskie ve svém Ivovském dopise: »Dr. Körber přeje si, abychom mu pomohli Čechy povaliti. To znamená současně, abychom se postavili do služeb německých a jho těchto služeb na sebe vzali. Toť jest cíl haličské cesty Körbrovy.« Pověděno od lvovských plie v Poznani! »Slowo Polskie« nalezlo pro strohou prudkost této pravdy ohebnější formu. Podle něho bylo ellem Körbrovy výpravy do Haliče sblížení se s polskými politiky a zahájení dů- věrného poměru s vůdci »Kola« a »tohoto cíle bylo ne li úplně, tedy ve značné míře dosaženo«, píše obávaný kritik říšské politiky haličských poslů, a pokračuje: »Vnitřní stav Rakouska, zvláště stav jeho financí, vyžaduje ne-li ozdra- vění parlamentních poměrů, tedy aspoň jich částečnou úpravu.« Tedy co v poznaňském listě nazývá se po- valením Čechů, to v »Slowu« nese jméno aspon »částečného upravení parlamentních poměrů« Dodává-li pak lvovský orgán, že »obavy vlády aby její kompromis s Poláky nepřišel přílis
Poznaúskie Körber Čecho Körbrův Polák Poznaň Halič Rakousko Slowo Polskie
8 article
draho«, byly bezdůvodny a ujišťuje-li, že »osobní styky Körbrovy, zahájené se vlivnými polskými politiky, zaručují vládě kup za nejmožnějí levnou cenu« a že vyjednávání vlády s Kolem polským bude míti hladký průběh a pro vládu dopadne příznivěji, než to mohlo býti před několika mě- síci, pak je sice v tom osten proti vlivným po litikům Kola, ale přece jenom přisvědčení k do tazu, dosáhl-li či dosáhne-li šlechtic Körber zmíněného praktického cíle své cesty. A je-l konečně tímlo cilem, podle citátu z poznaňského listu, »povalení Čechů polskou pomocí« — zn přisvědčení i k tomuto polskému názoru o pří činách haličské návštěvy Körbrovy kladně .. Mezi pruhy na českém hrdle najdes ovšem mnohá šmouha po dobře míněném stisk nutí bratrského prstu stanezykovského a kdyby skutečně také tentokráte měl býti »kompromis« uzavřen k těm koncům, za kterými přestává zlatá českopolská vespolnost a počínají ohledy k »zájmům vyšším«, nuže, ani potom se če- skému hrdlu nic nestane, jeť ono přespřília osvědčeným pojítkem mezi hlavou a lopalkami na něž českou delegaci proti všem pravidlům zápasnickým podražením nohy povaliti, jest tou žebným hodláním šl. Körbra. Že utvoření parlamentní většiny k tomu konci bylo hýblem jeho záletů haličských, po tvrzuje také »Gazeta Narodowa«, jejíž komentá k pravděpodobným úspěchům Körbrovým v H liči čte se mnobem snesitelněji, než hlas kterého koli jiného listu haličského od blahoplodného rautu u zemského maršálka. »Jest zbylečno po dotýkati,« pravi list, »že by utvoření pevné vět šiny v poslanecké sněmovně neznamenalo nie když by taková většina nikdy nebyla s to funkce většiny vykonávati, taková většina byla by sama sebou bezpodstatnou, její sestavení bezúčelným.
Körbrův Čecho Gazeta Narodow
9 article
Té doby vydává vláda pouze heslo nevášnivé vytrvalosti, universálního, divotvorného prospě- chu, ale o positivní akci nelze nic vědětí i za ručuje Němcům zároveň jich državu. Šl. Körber měl by své Němce potud znáti, aby věděl, že takové sliby, jaké jim ze Lvova učinil, budou u nich míti právě opáčný účinek, než jakého s nadál. Aniž by je uklidnil a naklonil ke stá- lému dorozumění s ostatními národními kmeny. podníti v nich jenom chuť k brutálnímu vyko- řistění jich postavení jako beati possidentes jich štváčskou vášeň jenom rozohiní.« Přijde-li parlament ke slovu, a sejde li se na podzim vůbec, jak o tom dr. Engel pochy buje, uslyší pan šl. Körber své divy o prokla- maci »německé državy«, proti kterémužto výronu körbrovštiny jest památná veleba pochodně ně- mecké kultury ostatním národům na cestu svi tící, na kteréž se hr. Badeni, Körbrův hostitel kdysi připálil, pouhou bezvýznamnou zdvořilůst- kou: Za »německou državu« se slovanští, ze všech držav vyděděnci ještě se státním kuráto- rem a državy té tutorem ještě co nejdůkladněji vypořádají, toť lze bezpečně očekávati. Nás prozatím zajímá, listem polským namítnutý nexus mezi parlamentní většinou a »positivní akcie vlády v ten smysl, že většina tato bez »posi- tivní akce« vládní nebude nikdy s to ujati se funkcí většiny. Což kdyby obraz o »povalení Čechů«, volený Ivovským dopisovatelem »Dz. Poznaňského«, nebyl ani obrazem, a kdyby kompromisu šl. Körbra s »Kolem polským« jed- nalo se do opravdy o násilný hmat po české
Körber Engel Baden Körbrův Čecho Dz Lvov
10 article
obstrukci, kteráž v nejnovější politické konfes Körbrově o německé národní državě musí vidět jenom nový podnět své zdůrazněné a po případě co nejvášnivější vytrvalosti ?i Pochybujeme ovšem upřímně, že by »hladký kompromis« vlády s vlivnými politiky »Kola« byl tak daleko, aneb že by vůbec mohl tak daleko dojiti, a že by »zdorówie« tak vy- soko mohlo býti kladeno nad »honor« v pol ských kruzích, kteréž tak ochotně podléhaly dojmům výřečnosti trojhlavého Körherusa ně mecké državy. Ale kdyby sáhnuto mělo býtiv experimentální fysice Körbrově k pokusům, př nichž neobejde se — abychom mluvili odbor ným obratem slova, bez prudkých výbojů sil doufá ne, že by šl. Körber velice přesvědčivě o tom poučen byl, že dnešní hluboký klidv českém lidu není mrákotou předeházející ochr nutí pudu zachování dlouhým bojem překona- ného, a že by český národ dal se vynajíti na svém místě v zápasu o svá lidská práva, jichž vzetí tvoři obsah pojmu »německé národn državy«.
Körber
11 article Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí. Z Lublaně, 5. září. (Riemaňci.) V „Slov Nar.“ čteme: Terstský biskup Nagl, jejž slo- vinští klerikálové tak zbožňují, přes to, že právě divokým způsobem vyhání slovinský jazykz cirkve, onehdy prohlásil, že papežské po- žehnání musí býti udělenc v latin- ském jazyku (!), jinak že nic nepomahá. Riemaňci, kteří dali všem Slovincům skvělý pří- klad, jak je třeba bojovati proti tyranství kato- lické církve, pokud se týče užívání národního jazyka, stále ještě jsou biskupem Naglem zne- pokojování. Poslal jim nový pastýřský list, kte- rým je zve do svého tábora, ale ani slůvkem se nezmiňuje, že učiní konec dávným křivdám.
Nagl Lublaň Nara
12 article
Doufáme, pravi „Sl. N.“, že mu Ricmaňci zase dají touž odpověď, jako na všecky jeho listy. Z Vídně, 5. září. (Svolání zemský ch sněmů.) Zemské sněmy brzy budou úřadně svolány. Některé, jako štyrský, budou svolány na den 20. t. m., jiné o něco později. O svolání českého a tyrolského sněmu ještě ne- rozhodnuto. Zasedání potrvá asi 5 neděl, tak že říšská rada nebude moci svolána býti dříve až někdy počátkem listopadu. Z Vídně, 5. září. (Pan Körber opra- vuje svou Ivovskou řeč.) Ve zprávě o řeči, kterou min. Körber měl ve Lvově o ho- stině u hr. Stanislava Badena, byl passus: „Ja- zyková otázka stala se velkou otázkou této říše a ničeho neni tak litovati, nežli že bývá ješe nadsazována a že ona a otázka národního vše- obeeného rozvoje není otázkou hlavní.“ Tento passus má zniti, jak jsme ostatně včera již za- znamenali: „Jazyková otázka. .. nadsazována a že ona a nikoli otázka národního roz voje“ atd. Pro koho je tolo opravené znění? Komu t p. Körber povídá? Jak může rozumným lidem mluviti do oči, že všeobecný rozvoj národa dá se odděliti od rozvoje jeho národního jazyka? Tak se mluví s národy inferiornými a my úplně pochopujeme, že pan Körber opravuje svou řeč teprve po rozloučení s polskými pány Z Vídně, 5. září. (Změny v o sobách mistodržitelů.) V nejbližších nedělieh stane se skutkem několik změn v osobách místo
Körber Baden Vídeň Lvov všeobecný rozvoj národ
13 article
držitelů. Místodržitelové: terstský, dalmatský krajinský, solnohradský a slezský půjdou buč na odpočinek, nebo budou přemístěni. Do Ter stu místo hr. Goesza dostane se ze Zadru bar Handel, z Opavy hr. Thun půjde do Lublaně baron Hain do Opavy. Z Pešti, 4. září. (Jazykové naříze ministra vojenství.) „Magyar Nemzet“ dovídá se, že za tím účelem, aby nařízení min Pitreicha o rovnoprávnosti jazyka maďarského v armádě lépe mohlo býti praktikováno, bude ke každému velitelství přidělen nejméně jeden důstojník, jazyka maďarského úplně znalý Zvláště při obsazování míst pobočníků bude n to pamatováno. Při neuherských plucích budou k tomu úkolu bráni především důstojníci, kteř nejsou Maďaři, ale jsou maďarské řeči úplně znalí. Za těch okolností se zdá, že důstojníci rodilí v Cislajtanii, kteři dosud v Uhrách slouž a tam se maďarsky naučili, budou přemístěn k těm plukům a velitelstvím, kde se jeví po- třeba důstojníků, maďarského jazyka znalých Jinými slovy, při té příležitosti Maďaři vyexpe dují do Cislajtanie důstojníky, kteří jsou rodil v této nešťastné a bezejmenné polovici říše,
Thun Hain Magyar Maďar Ter Opava Lublaň Pešť Uhry
14 article Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné. Hrozné ubíjení spolnohčanů z kmenové zášt v Americe. Telegrafické zprávy z Georgie vypravuj o dalších násilnostech, jichž dopoušti se li americký na černoších, zapletených v domněl spiknutí proti živolům bilých osadníků, zvláště povraždění celé rodiny Hodgesovy v Slatesboro. »Ačkoli tragedie tato, před třemi týdny prove dená, jest karakteru přímo bestiálního, přece jenom — píší k věci té české »Novo-yorsk Listy« — nijak neopravňuje třeba právem roz- hořčený lid k nové vraždě, jež ve svých dů- sledcích a surovosti rovná se vraždě první. Upálení černochů Reeda a Cato v States- boro, zavraždění třetího černecha, o němžse dosud určitě neví, zda jest vůdcem spiklenců, Bellem a smrtelné zranění dvou mírumilovných černochů jsou činy nešťastnými nejen pro stát Georgii, ale i pro celou Unii. Ony staví do po- divného světla zem, klerá má být nejpokroči lejší a nejsvobodnější na světě a zvláštním způsobem karakterisuje lid, který tak rád kritisuje činy jiných ná- rodů, zejmena onoho »barbarského Ruska. Ostatně vyskytly se na rozdil od ve doucích kruhů i v lidu americkém proudy aspon některé, jež tyto lynčovní vraždy právě s ta- kovým rozhořčením odsuzují jako kterékoli jiné vraždy. Zvláště některé aspoň časopisy na jihu odsuzují zbytky skutečného barbařismu a divoš- ství, jaké jeví se v lynčovních vraždách, ob- zvláště tam, kde spravedlnosti dán byl volný průchod a zločinu mělo se dostati plného záko nitého trestu. »Commercial Appoal« z Memphis připisuje lynčování »čisté krvežíznivosti«, nazývá je »zra- dou, mající za účel otřásti vírou v populárn vládu« a dodává, »pakliže takto bude právo pořádek v bláto zašlapováno, despotismus stává se vítaným a nutným.s Charlestonský »News and Courier« pro hlašuje, že za vlády takového ducha bezpráva
Hodgesův Reed Bell Amerika Rusko Memphis Georgia Commercial Appoal News and Courier
15 article
V úrobném prodeji ranní číslo o sobě . . . za 8b odpoledni . . . n 2 Ve alislkách na venkovž zanní čhle. . . . . . odpolední . . . . . . . 3h Inseráty platí se hotově paple Předplacení a inserty přijímá s dminl- strace v Marisuské ulici č. 3. Tam nncházejí se těž rodakce tlskárna a ezpedice „ Národnich Listů“. Rukopisy se nevzacsjí.
Marisuský ulice
16 article
a násilnosti každý řádný občan musí se cílit ohroženým. Jestliže lynčovaní černoši byl nepřáteli společnosti lidské, co má býti řečeno o mužích, kteří ztekou útokem soudní dům ve svém bezpráví a zcela rozvážným způsobem upáliti mohou muže, které zákon již odsoudi k smrti. »News and Courier« předkládá tuto při- měřenou otázku: »Jsme zvědavi, co učiní nyní guvernér, úřadníci pokoje, pořádku a zákona a co učiní pořádku milovný lid státu Georgia. Není možno věřiti, že vrahové Reeda a Cat byli by neznámými. Jest možná, že mohli by uniknouti trestu za hrozný svůj zločin?« Pokud ale náležitě a pro výstrahu nebu- dou potrestáni lidé, kteří měli účastenství v ná- silnostech davu, buhou hrůzy ony i v budouc- nosti prováděny. A nutno poznamenati, že nejsou jenom na Jih obmezeny. Není tomu dávno, co podobný čin proveden byl i v jiném státě na Severu. V Statesboro na neštěstí, tak jako na mnoha jiných místech, jednání úřadníků, do jichž rukou vložena moc k udržo- vání zákona a pořádku, jenom po- vzbudilo spiklý dav a podnítilo jeho žádost po krvi.
Georgias Reed Cat Severa News and Courier
17 article
Jest totiž faktem, že ač byly známky, ž bude učiněn pokus lynčování, guv. Terrell, který odjel pobaviti se do St. Louis, neuči- nil praničeho, aby pokus ten moh býti v zárodku potlačen; nyní prohlásil lako- nieky, že »nařídí vyšetřování, až domů s na vrátí«. Oddělení národní gardy, střežící soudní budovu, mělo rozkaz, »ručnice nena- bíjeti a nikomu z občanstva po žádnou podminkou neubližovati.« Zařízení to ovšem shluklý dav, když seznal pravý stav věcí, jenom v úmyslu jeho povzbu- dilo a stalo se zároveň pohnutkou, že mnozi vojínové, zahanbeni nuceným jednáním svým, podali svoji resignaci. A vzdor tomu nemá ka- pitán R. M. Hitch, jenž oddělení tomu byl velitelem — jak prohlásil — »pranic vysvětlo- vati neb omlouvati.« Vůdcové davů lynčovníků georgijských měli by býti pohnání před soud a ten by jim měl dát pocítiti celou tihu zákona, jejž oni překročili. Ale zdá se, že přejde se opět pře tuto afféru s touže lhostejností, s jakou se pře- šlo přes nesčelný počet jiných v tomže státě, kterýž tak rád si osvojuje úkol »kulturního« mentora vůči slovanským »barbarům«.
Terrell Hitch St . Louis
18 article
V Praze, 6. září.
Praha
19 article
Mirbach na odchodu? Jak jsme již sdělili, byl vrchní hofmistr německé císařovny na žádosť svou zbaven svého úkolu, spravovati soukromé fondy císařovny rozhodovati o jich používání pro veřejné účely. Jak známo, použil tohoto postavení Mirbach k přímo neslýchanému vymáhání příspěvků od různých korporací, bank atd. na stavby ko- stelní a jiné protestantské účely církevní. Zdá se, že tedy na dvoře berlinském učinili přece — a snad poprvé — ústupek veřejnému mí- nění a liberálnímu listům, kteréž pobouřeny byly nemálo též i známou poručnickou afférou Mir- bachovou. Jak se ostatně proslýchá, bude Mi- bach za krátko sproštěn i úřadu hofmistra. Okolnost, že nebyl s císařovnou při její ná-
Mira
20 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Z naší novodobé minulosti. Dle svých upomínek a zápisků vypravuje dr. Servát Heller. V době absolutismu. XVIII (Unás oposvícení. — Loretská pouť a její letošní jubileu m.) Výroční doba svádí mne, abych ve svých upomínkách opustil Prahu a odebral se s trpě- livým čtenářem na venek, zase do svého rodiště Vlašimi, kdež jsem tou dobou, jsa ještě hochem, trávíval prázdniny v blahém, idyllickém tichu ot- covského domu a v posvátně klidném chrámu své bohyně a spolu nejlepší přítelkyně — matky přírody. Jak jsem již dříve připomenul, bývala Vla- šim tehda místem nad míru tichým a čítala ve svých rodinách jenom několik málo studentů Ani už nevím, čím to bylo, že jsem se ani s těmi, kteří se mnou v témž věku byli, jinak nestýkal než náhodou tak někdy při bezděčném selkání. Nejspíše dělo se tak působením mé — tehda — snivé, blouznivé a samotářské povahy. ve které se však časem také stýkaly krajnosti. Největší část prázdnin trávil jsem v nádherném tou dobou vlašimském knížecím parku, nebo v nedaleké — také knížecí — bažantnici Vor- lině a — hlavně — v haluzích velkého »špen- dlikového« stromu oteovské zahrady, kdež do mírně prohnutých, silných větví rozložen, polou sedě a polou leže, zeleným listovím a vonným. žlulězeleným ovocem všecek jako zahalen, slaré ročníky »České Včely« a »Květů« z let třicátých a čiyřicátých jsem probíral a napjatě pročital.
doktor Servát Heller Květa Praha Vlašim Český včela
21 article
Stávalo se druhdy, že jsem kromě několika věo s matkou nebo s otcem (při hudbě) celý den s nikým nepromluvil ani slovíčka. Mým světem byly moje myšlenky, moje sny, moje mihavé pestré představy. Monotonie všedního ticha ko lem toto moje rozpoložení živila. Avšak přichá- zely také dni, kde mladá, jará a zdravá mys má s plnou vrouenosti mladistvého věku se za- čala těšit skutečnému životu. Takovýmito dnya spolu nejskvělejšími body mých prázdnin bývaly posvicení a loretská pout. Vlašimský chrám je zasvěcen svatému Jiljí kterýžto svátek vždy na den 1. září připadá, ale posvicení slaví se tam vždy o první neděl téhož měsíce, tedy vždy na svátek Andělů Stráž ných . . . Jak luznou jeví se mi ta doba v upomínkách ! Doba plná jasu a klidu v přírodě, plná plodin polních a sadových, doba prvních kapounů, mladých koroptví a zajíců, divokých kachňátek, prvních vykrmených kachen domá- cích, měkkých ještě krocanů, prvních švestek jablek, prvních štěpných (vlašských) liskových oříšků, melounů a skvostných lanýžů! K tomu mladý věk, prázdniny, poeticky rozpoložená mys a báječně dobrý žaludek, posvícenská klassická hudba chrámová a posvicenské hody — jak šťastné to sloučení věcí vyšších s — ještě vyš- šímil Posvícenské dni v oteovském domě, sobot před posvícením a toto samo, bývaly nejkrásněj- šími dny mého mladého věku. V naší krajině bývala tehda počátkem září nejlibeznější pově- trnost z celého roku: z pravidla mírné teplo jasno a ticho. Nepamatuji se vůbec, že by byl kdy o posvícení u nás pršelo. Proto srostlv mysli mé pojem vlašimského posvícení s obrazem nejkrásnějších dnů pozdního léta.
svatý Jiljí
22 article
A ten ruch a šum u nás ve škole! Byla pozvána vždy řada učitelů z okoli a strojila se tedy velká hostina. Hlavní práce vykonávala s ovšem již v sobotu: sťal se kroean, zařezávala a pařila se drůbež s divokým ptactvem, jež bylo lze dostati, připravovala se ryba na modr nebo pro majonésu, vařilo se ovoce na kompoly a peklo se posvícenské pečivo všeho druhu. Pe- čení velkých »německých« koláčů (na krájení a všelikých malých koláčků českých, bábovek »melounů«, hvězd, závilů a obyčejných buche na podělování přecházejícího lidu, vyplnilo vždy celé sobotní odpoledne a ještě večer se z pravidla dopíkalo. Mezi tím pak, co ženské dole takto slav nostní kvas strojily, zkoušeli jsme my nahoře. v učebně druhé třídy slavnostní mši. Já býval jsem obyčejně zaměstnán při zpěvu jakožto al- tista, ale srdce moje bylo toho dne vždy rovno- právně rozděleno mezi přízemí a první patro jakmile zpěvákům delší přestávka nastala, to jest, když otec něklerou instrumentálně těžkou partii s tou či onou skupinou hudebníků zvlášt opakoval a zkoušel, seběhl jsem rychle dolůa oláčeje se hbitě kolem matky a sester, okouše jsem ode všeho, co za syrova nebo v poloho- tovém stavu mlsati se dalo, a zaživ s labužni- ckým požitkem několikera chutí, odkvapil jsem zase nahoru k posvátné hudbě.
23 article
V dopolední zkoušce mívali účastenstv jenom hudebníci místní a teprve po polednách přicházeli také někteří přespolní; sousední uči- telové, kteří známi byli jakožto zruční a pevní muzikanti, zkouškou arci obtěžovati se nedali přicházeli teprve v neděli dopoledne, na krátce před počátkem velkých bohoslužeb. O ty ne- bylo arci žádného strachu, neboť byli namnoze dokonalými mistry svých nástrojů a krom toho, jakožto ředitelové kůrů, tak opatrni, že prohled- nuvše si v kostele part, z vlastního popudu v té neb oné části, kde zkouška nezbytnou se jeví, pausovali. Partie, při nichž průvod varhan vynikající úkol a důležitost má, přezkoušely s (po odbyté hlavní zkoušce) v kostele, arciže př zamčených dveřích a pouze s dovolením pana děkana. Tehdejší děkan Jan Vilimek, sám hu- debník a výborný zpěvák, nečinil ovšem žád- ných zbylečných překážek, a takž stalo se, že jsme jednou na příklad celou velkou slavnostní vokální mši od Ignáce rytíře Seyfrieda s průvo dem varhan a pozounů zkoušeli na kůře v ko stele. Jediným posluchačem byl při tom děkan. který po celou tuto zkoušku dole v lavici sedé a jakoby v pobožnost pohřižen byl, napjatě po- slouchal . . . Po celodenní téměř únavé a tě šíce se, jak skvěle druhého dne velkou mši (o Haydena, Beethovena, Cherubiního, Mozarta Haendla, Vitáska, Seyfrieda atd.) provedou, roz cházeli se hudebníci a zpěváci podvečer dom k dobré večeři.
Vilimek Ignác Seyfried Beethoven Cherubiní Mozart Haendl Vitásek
24 article
Tou dobou rozzvučely se velké zvony na šeho kostela, vyzvánějíce slavnostně do tichého smavého večera blízký počátek největšího na šeho svátku. Potom se setmělo, v kuchyni ve světnicích rozžato světlo a na stole zadý maly v syčících pánvích vonné předzvěsti po svícenského kvasu: kachní krev a jatýrka, du- šené ptačí drůbky, smažené mozečky z drůbeže a podobné laciné lahůdky, potom na studen míse rybí hlava, slanina a k tomu pivo a čaj . .. Pak vyšli jsme si my, mládež, ještě pod širé nebe a obcházejíce městem, dívali jsme sez povzdáli, jak všude ještě při silně vytažených kaháncích pekli, cídili a drhli. Uléhaje večen před posvicením míval jsem vždy strach, aby nepropukl v noci oheň a nezkaz l nám den, na nějž jsme se celý rok těšili. Na štěstí zachá- zeli všude s ohněm velmi opatrně, tak že se moje obava — první hlasatel příští nervosity — vždy bezdůvodnou osvědčila. Ráno o posvícení překrásný východ slunce nebe jasné a čisté a opět slavnostní zvonění Na ulicích všechno všude v největší parádě kde kdo jen mohl, opatřil si k posvícení nový oblek a ženské byly všechny jako z cukru Tehda nosily ve Vlašimi jenom úřadnické dámy velkoměstské šaty moderní; všechny ostatní pan a panny oblékaly se ještě po venkovsku, ale vypadaly, zejmena když nová roucha prováděly velmi delikatně . . Po odbyté snídani začali jsme konat př pravy ke mši; podučitel šel hrát na »ranni« va hany, my pak polahovali jsme zatím, kde toho po třebí bylo, housle novými strunami, zkoušeli »mu lace« na klarinetech a troubách, mazali kalafunou smyčce, srovnávaly partesy atd. K desáté hodině pak odnášely se nástroje do kostela, neboť o čtv na jedenáetou měl některý z okolních farář parádní kázání, načež po slavném » Aspergese jiný z pozvaných duchovních za assistence ostatních velkou mši sloužil.
Asperges Vlašim
25 article
Hudební naše produkce dopadla z pravidla k obecné spokojenosti; tu a tam padla sice nějaká nota pod pult, ale celkem provedena skladba správně a effektně. S povznesenou mysli kráčeli jsme pak po skončených boho- službách za slavnostního poledního zvonění se svými milými hosty domů, všichni bez výminky hladovi a plni radostné předtuchy věcí, kteréž přijiti měly. V odděleném našem pokoji byla prostřena tabule, a jakmile hosté pohromadě byli, začalo se podávat. V čele sedával vždy učitel František Vinař z Divišova, znamenit hudebník a zejmena na varhanách pravý virtuos jinak velký humorista a roztomilý společník Vinař býval korunou naší posvícenské společ nosti a nejlepším kořením celého oběda. Jak mile on za stůl zasedl, začalo býti veselo a byl až do konce. Jako z ohniska raket sršely z něho veselé nápady a každá historka, kterouž on vypravoval, působila neodolatelnou komikou V jeho ústech bylo vše rozmarné, veselé a vtipné Za celý rok jsem se tak nenasmál, jako o posvícení neboť Vinařův neúmorný, neunavný, vždy svěž a vroucí humor rozjařoval všechno kolem sebe, takže se záhy veselými, zábavnými, ba tak vtipnými stávali i kantoři jinak dosti suší, ačkol takých bývalo málo. Zkrátka: o našem posvícen ském obědě bývalo veselo jako při zdařilé frašce v divadle — zase důvod, proč jsem se na po- svícení tak těšíval. Mou nejmilejší funkcí o posvícení bývalo nalévání. Skleněný džbán se zlaloskvoueím, sně hově napěněným pivem houpal se mi téměř usta vičně v rukou a nikdy nestrpěl jsem ani na okamžík prázdné sklenice; nejraději a ovšem také nejčastěji naléval jsem Vinařovi — toho
Vinař Vinařův Divišov
26 article
bych byl samou láskou upil nebo ulil, kdyby to bylo bývalo možné. Vinař býval nezdolným !... Že k výtečnému rozpoložení myslí valně přispí- vala také naše kuchyň, která, ačkoliv jinak zpravidla velmi střízlivou bývala, o posvícení přece pravé zázraky konala, málem bych byi omeškal připomenouti, a to byl by nevděk ve- liký. Moje ubohá matka měla o posvícení zrovna ukrutnou »túru« a nemohla si nikdy k nám při- sednouti dříve, než při černě kávě; když si tak na to vzpomínám, zdá se mi, že bylo k obsta- rání takového posvicení (pro hospodyni s dvěma dcerami a služkou) potřebí sily zrovna nadlidské. Však dostávalo se ji také skvělého zadostuči- nění, neboť jedlo se vždy s báječnou takřka chuti a po skončeném obědě nebylo chvále ani konce.
27 article
Posvícenský oběd náš trval z pravidla až do večera, to jest: po skončeném hlavním jídle setrvala společnost pohromadě a popíjela zvolna při cigárech a různých teplých i chladných ná- pojích, až večer nad krajinu se sklonil a únava všech se zmocnila. Tu pak vsedli někteří z ho- stů do vozíků a jeli vesele domů, jiní zase, kteří příliš daleko neměli, vydali se na cestu pěšky a jenom tu a tam zůstal některý u nás přes noc. Mezi těmito bývali vždy Vinař a můj švakr Tomáš Vojta, učitel v Radošovicích, se svými dělmi. »Švakr?« otáže se snad některý z čtenářů. »Jak to, když byl pisatel téchto řádků tehda ještě taký mládec?« . . . Zcela prostě. Pisatel těchto řádků byl Benjaminem své rodiny, šestnáctým dilětem jedně matkya téhož otce, sestra pak, Vojtova žena, byla o 22 let starší a vdávala se zrovna, když mu byl rok. Sklonkem dne končí moje posvícenské upo- mínky, neboť do hostineů jsem k posvícenským muzikám nikdy nechodil, ani v pozdějších le- tech, když jsem již velkým studentem byla věc žádných obtíží by nebyla činila, nebot se soumrakem přicházela na mne vždy o posvícení taková únava, že jsem po vykonané procházce čili obchůzce neobyčejně oživeným městem spat pospíchal. Ve všech hostincích a hospodách hrála toho večera skočná hudba a hluboké drnčivé tóny kontrabasů z protějšího tanečního sálu mne vždycky ukolébávaly. Nejbližším slavnostním dnem je ve Vla- šimi »lorelská pouť«, jež se koná a slaví v den Narození Panny Marie, 8. září. Loreta je asi
Vinař Vojta Benjamin Vojtův Radošovice narozený pannus Marie