ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 a0638810-71e1-11dc-9ea4-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 27 celkem · entity: place 41, person 62, org 4, work 7
1 masthead
Ročník XXXXIV.
2 masthead
V Praze, v úterý dne 6. zari 1904.
Praha
3 masthead
Číslo 246.
4 article
Ka ranní a odpol. listy předpláeí se v Praze v administraei . . . . 2 K ss nošsi B iivt leta . . . . 6 K — s dvojí čonáškou 7k6ok 1a ttrrt leta . . . ve úlinlkách 2K30h na mněiíe . Poštout ma měsie kok na čtrrt leta s dvojí zásilkoe za něsje ni činit leta
Praha
5 article Válka.
Válka. Z Petrohradu, 5. září v 7 hod. 32m rečer. (Pův. dopis zvl. dopisov. »Nár. Listů«.) Opouštějíce Ljaojan Rusové musili raziti bodáky cestu řadami nepřátel. Ztráty naše jsou veliké. Výbuchy zásob vojenských, střelného prachu a střeliva vůbec, nařízené Kuropatki- nem, způsobily v městě obrovské škody. Car dlel dnes v Kronštatu, kdež loučil se s loďstvem baltickým, jež má na Východ od- plouti. z Čifa, 5. zářI. (C.-B.) »Reut. kan- celář« sděluje: 27. m. m. počali Ja- ponci druhý všeobecný útok na Port Artur. Tento veden byl za prudkých bojů až do 31. m. m V den ten pak Japonci všude nstoupili mimo Paluněan. 30. m. m. byly různé prudké útoky na Ičau odraženy. Dne 2. t. m. o 3. hod. ranní napadli Ja- ponei opět prudce levé křídlo Rusů nstoupili ale v 6 hod. ráno načež počalo opět bombardování. Ja- ponci stříleli zvláště se Šusigenua s Palunčanu, Rusové s Aněnšanua Erlungsanu. Dle ruských odhadů ztratili Japonci při vše- obeeném útoku 8000 mužův Ruské ztráty dle pověstí kolujících činí 3000 m. Palby z děl zúčastnily se chvílemi i lodi válečné, v přístav se nalezající. (Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz na straně 4.
Rus Japonec Aněnšanu Petrohrad Reut Port Artur
6 article Kuropatkin se probil ze želez ného kruhu.
Kuropatkin se probil ze želez ného kruhu. Svrchované napjetí veškeré veřejnosti na výsledek hrozných bojů na veliké řece man- džurské Tajci u Ljaojanu po dnešních zprá vách z dálav východních, do jisté míry po- uleví. Neboť zprávy ty souhlasně nasvěděují tomu, že se všem třem spojeným armádám ja- ponským vzdor jejich ohromné přesile na muž stvu i dělech nepodařilo Kuropat- kina u Ljaojanu zaskočit, obkli- čit a zdrtit, jako obklíčili a zdrlili 1. zář 1870 Němci císaře Ludvíka Napoleona a M c Mahona u Sedanu, alébrž že K uropat kin po nejstatečnější obraně svého ljaojanského po- stavení, po heroických přímo zápasech, trvavších bez ustání deset dní a nocí — š ťastně s proklestil přechod přes řeku Tajci a volný ústup na sever ke hlavnímu městu jižního Mandžurska, Mukdenu, kamž mu od Charbina zajisté již po dráze spějí žádoucí a značné posily vstříe. Minul se tedy celý válečný plán Japoneů zničení hlavní armády ruské u Ljaojanu úplným obklíčením jí od východu, jihu a západu — přes všechny oběti ohromné na živolech, úplně
Němec Ludvík Napoleon Sedan Mukden Charbina M c Mahon
7 article
svým cílem, všechen jejich vítězný jáso nad dobytým spáleništěm ljaojanským ničeho nezmění na skutku, že hlavní síla ruské armády vyvázla ze železných svorův je jich pastí, a stojí dnes k boji úpln schopna u poloostrova 17 verst se verně nad Ljaojanem u Jantaje, kdežtc spojené vojsko japonské pod maršálkem Ojamou na smrt vysíleno přestálými boji a pokryto ra nami odpočívá doposud až na dvě di- vise Kurokovy pořád ještě na bojišti před Ljao janem, tedy na levém, jižním břehu řeky Tajei, pohřbívajíc své padlé, jiehž jes na tisíce. Sám maršálek japonský doznává,ž dobyti Ljaojanu, jež událo se teprve včera (v neděli, 4. záři o 9. hodině dopolední), tedy o celé tři dni později, než žlutým tiskem v E ropě rozhlašováno, přišlo Japoncům velice draze. — »naše ztráty prý jsou veliké«, a že nem dosud žádných vědomostí o pomě- rech na pravém břehu řeky Tajce. — To znamená přece proslě: »Kuropalkin se mi vymknul a uniknul se svými pluky a děly, ne- zůstaviv nám než prázdné spálené to hnízdo Ljaojan jako jedinou trofej, vykoupenou neslý chaným krveprolitím a ztrátou 35.000 lidí.« Ano, ten jest celý výsledek půlletého vál čení Japonců na souši, že maji té doby želez- niční trať od Port Arturu po stanici ljaojanskou. tedy sotva něco přes třetinu dráhy mandžurské a přílehajíeího území jižníh Mandžurska ve své moci, kdežto Rus doposud ve dvoutřelinné většině jeho vládne a na nej jižnějším krajním bodu, v nedobytném Por Arturu všem nájezdům japonským od moře i souše hrdinně odolává. Takového odporu tuhého se strany nepři- praveného Ruska se asi japonští chauvini v Tokiu při úskočném svém přepadnutí válečného loďstva ruského v noci na 8. února zajisté nenadáli.
Ojama Ljao Japonec Rus Artur Tajei Tajka Rusko Tokio Ljaojan Jantaj
8 article
Spolehajíce na nehotovost dráhy sibiřské u jezera Bajkalského, na nemožnost rychlé do- pravy celých armád po jednokolejné železnici, jejíž vlak potřebuje i za normálních poměrů měsíc času, aby z Moskvy dojel do Ljaojanu generálové japonštl troufali si vzlti Port Artun několika útoky a proniknouti od Jalu k Mukdenu v několika málo nedělich. A zatím polřebovali ku postupu svému od řeky Jalu, již překročil po krutém zápasu teprv 1, května, na L jao jan, vzdálený od ní 230 kilometrů, plných čtyř měsícůvl Tak je dovedl na postupu jich zdržovat vojevůdce ruský svou výbornou obrannou tak tikou, jejímž jediným eflem přirozeně bylo je získati času: v každém horském průsmyku po hoří fenšulinského vráželi Japonci na postupu svém na čety ruských bojovníků, neustupujícíeh leda po zápasu nejtužším. Takřka každou pí půdy bránil Kuropatkin svými molodci po čtyř měsíce, opevňuje zatím hlavní operační stanie svoji na řece Tajci — Ljsojan, aby tu buďs dočkal zatím tak hojných posil z vlasti, by mohl svésti bitvu rozhodnou, aneb, nedojdon- li ho ještě v čas, aby tu aspoň zastavil příval spoje- ných armád japonských na tak dlouho, seč jen sily jeho stačí, než nastoupí další ústup ke svému základnímu stanovišti u Charbinu. Očekávané posily ruské pohříchu nestihly do Ljaojanu v čas; dříve tu byli Japoncis armádou o 90.000 mužů a 200 děl silnější. Nicméně odhodlal se Kuropatkin zkusit se svým bojechtivým vojskom válečné štěsti v boji ne- rovném a bil se skutečně po 10 dní a nocí
Japonec Ljsojan Moskva Jal Mukden Tajec Charbin
9 article
s odvahou a vytrvalostí přesahující zkazyo nejudatnějších zápasech v dějinách válečníků- Však postihnuv po nadlidském přímo zápase, že síly jeho přece jen na zmožení nepřitele nestačí, nařídil v čas krytý a spořádaný ústup své chrabré armády, aby ji přivedl nezlomenu a neroztříštěnu šťastně na druhý břeh, a proklestil si s ní nejodvážnější ústup. jaký se mysliti dá. A, jakož jsme již podotkli: ústup tens mu bez úrazů valných šťastně zdařil. Pouze čásť armády Kurokiovy, přešedši již v noci na čtvrlek (1. září) řeku Tajci, na hodinu cesty východně od bojiště ljaojanského, znepokojuje ho dnes snad na ústupu v boku, avšak hlavní armáda japonská tak jest oslabena, že nemůže na pronásledování uslupujících vojsk ruských ani pomyslit. Jakkoliv tedy olepřela Štěstěna váleční chrabrým bojovníkům ruským i tentokráte svou přízeň, že nedopřála jim vítězství v boji nerov- ném, však nieméně poštěstilo se jim uniknout nebezpsčí porážky, obklíčení a záhuby a šťastně vyváznout z nejtěžší zkoušky ohněm. Japonei svéhe eíle nedosáhli, Kuropatkin však přece Spořádaný ústup s urmádou boje schopnou ne- považuje se nikde za porážku, kalastrofu.
Tajec
10 article
Tak hledí se na boje u Ljaojanu i v objek tivně soudných vojenských kruzích v Německu na rozdil od planého hluku v žlutém tisku londýnském a vídeňském. „Uslupující plukové ruští,“ píše osvědčen vojenský kritik „Dout. Tageszeitungu“, jejž ci tují pro jeho znalost věcí „Ilamburger Nach richten“ na úvodním místě: „nemoho býti pokládáni poraženými, nýbrz boje schopnými, a ztráty Japonců objeví se nepochybně tak velikými, že se ns z Ljaojanu tak brzy nehnou, nýbrž teprv po ně- jakém čase na pochod další se dají. Jes otázka, kam až nyní Rusové ustoupí. A k Charbinu asi sotva. Avšak tento jeji c ústup byl dávno uvážen a dojista mají již vyhlédnuté posice, kde postaví se znova na odpor. Z Ruska nemůže během měsíce po dráze býti dopraveno více nož 20.000 mužů. Nebot čím více armáda ruská v Mandžursku roste, tín větší zásoby musejí býti za ní po dráze sibiřské dopravovány. A tak asi nadejde nyní na bojišt přestávka, v níž obě strany budou doplňovat svých sil a hotoviti se k zimní kampani. — A Port Artur? Ten svým vytrvalým, nezdol ným odporem přivádí tepry japonské oblehatel o bývalou jich troufalost!
Japonec Rus Artur Německo Charbin Rusko
11 article Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí. V Praze, 5 září. (Co sjednal Körbe s Poláky.) »Slowo Polskie« píše: Cile cesty Körbrovy do Hlaliče — zblížení s politiky polskými za účelem ukování důvěrnějšího poměru — je dosaženo. Ve Vídni, kde se stalo při slovím »Die Polen sind für jede Majorilät zu liaben«, přesvědčili se, že ani Körber nedosáhne zdolání české obstrukce jinak, než pomocí Poláků. Körber šel do Krakova osobně, jakoby hleda kompromiss s celým polským národem v Halíči. Ve skutečnosti ale podnikl tuto cestu proto, aby obešel »Kolo polskie« a vyhnul se jednání s ním. neboť to by mu přišlo dráže. Po cestě do Haliče bude jeho jednání s »kolem« hladš a vládě prospěšnější. Pan Körber ne znal a nepoznal Haliče, ale zná patrně dobře po vahu a psychologii polskou. Svého eíle nebyl by mohl dostihnouti, kdyby si nebyl dříve získa
Polák Körber Praha 5 zář Vídeň Krakov Halič Slowo Polskie Cile cesta Körbrův
12 article
v Haliči spojenců. Spojenci se mu našl v straně stančíků a v představite lích jak státních tak samospráv ných úřadů. Formálně zdá se dokonce,ž z té strany vyšla iniciativa cesty Körbrovy do Haliče. Strana krakovská (stančikovská) doufá. že kompromissem mezi kolem polským a vládou nabude většího vlivu na korunu i v zemi. Avšak méně prospěšným bude kompromiss polskému ná- rodu v Haliči. Obáváme se, že naši politikově i ti, kteří více dbají prospěchu kraje a národu, než prospěchu státu, poddávajíce se povaze pol- ské, příliš daleko zašli ve svý ch přípovědech a nebudou míti dosti pevné půdy pod nohami ve vyjednávání s vládou.
Halič
13 article
»GazetaNarodowa« neprorokuje, že by Körber kompromissem s Poláky dosáhl eíle své cesty: uzdravení vídeňského parlamentu, Kdyby nakrásně obstrukce česká, jež přišla po obstrukci německé, na nějaký čas ustoupila, hned na její místo nastoupí obstrukce z jiné, z které koli strany a z kterékoli příčiny. Kdyby Češ změnili taktiku a upustili od obstrukce, aby j zaměnili nejostřejší opposicí, Körber byl by zase tam, kde byl před cestou do Haliče, neboť tlm by nebyla ani česká otázka rozřešena, ani by tim Rakousko nevyšlo z labyrintu národní nevraži vosti ke společné práci. « Takový návrat mohl by býti následkem teprve řady ústavodárných a ad ministrativných uspořádání, které vláda vykonat musí, ceníli ústavu, jako ji ceníme my (Poláci) Zbytečno je dodati, že samo utvoření parlamen tárné většiny stalo by se bezpředmětným, kdyby nemohla funkcionovati. Körber zatím pořád jestě jezdí na svém »nevášnivém« koničku. Mysli, ž má universálný, zázračný prostředek a hned zase ubezpečuje Němce, že nikdy nedopustí, aby jim bylo něco vzato od jejich »národní državy« a Čechům naproti tomu i nyní hrozi § 14. pod heslem »nevášnivé vytrvalosti«. Ze Záhřeba, 3. září. (Maďarské kon- cesse ve vojsku a Rěka.) Pitreichovo nařízení ze dne 27. srpna nezmiňuje se ani slův- kem o Rěce a okolí, z čehož Chorvaté dovozují. že Rěka není maďarská, nýbrž chorvatská. Na Rěce je toto společné vojsko; doplňovací velitel- ství vojenského námořnietví, velitelství pěší bri- gády a chorvatský pěši pluk bána Jelačiče č. 79 Proto že je Rěka s okolím chorvatská bude úřadním jazykem vojska tamního napořád něměina.
Körber Polák Němec Čecho Pitreichův Chorvat Jelačič Halič Rakousko Záhřeb Rěk
14 article Politické zprávy zahraničně.
Politické zprávy zahraničně. V Praze, 5. září. K zasnoubení německého následníka. Poznámka naše v čísle nedělním, že oká- zalé pozornosti, prokazované velkovévodovi me klenburskému a jeho choti Vilémem II. za pá- teční velké přehlídky vojenské, svědčí o úmyslu manželského spojení Hohenzollerů s rodinou velkovévodskou, potvrdila se záhy. Pověsti ko- lující uvedly se přes neděli ve skutek. Dnes ohlašuje se offieiálně zasnoubení následníka ně- meckého se sestrou velkovévody, princeznou Cecilil. Věk obou i postavení minule jsme již uvedli. Dlužno dodati dále, že nevěsta jest matkou svojí spřízněna s carským dvorema sňatky sourozenců svých spřízněna i s dvorem dánským a cumberlandským. Přištící sařovna ně- mecká bude švakrovou přišlího dánského krále a švakrovou dcery vévody Cumberlandského, prelendenta to pro trůn nejen brunšvický, alei hannoverský, kterýž —— jak známo — r. 186e
Vilém Cumberlandský Praha
15 article
V úrobném prodoji: ranní číslo o sob5 . . . za 8 odpoledni za zh Ve filialkách na venkově ranní číslo. . . . . . . . 10h odpolední . . . . . . . . 3h Inserát plati se hotevě napře Předplacení a inserty pěijímá zdnlnl- strnce v Marlanské ulici č. 3. Tam nacházejí se též rrdske tiskárna a ezpodice ,Národnich Listis. Rukopisy se novraenj.
Národnich Listis Marlanský ulice
16 article
Pruskem, pradědem jejího ženicha, byl skácen. Jako sňatek nynějšího německého císaře, tak sňatek jeho syna lze pokládati za výraz trůnu Hohenzollerův, smířiti se s dánským dvorem a s jeho augustenberskou linií za události z roku 1864 a utužiti i v duchu Bismarkovy politiky přibuzenské svazky s rodinou carskou. Má tedy příšti sňatek také i značný význam politický. Povede-li ale také k narovnání s dě- dici posledního krále hannoverského Jiřího, Pruskem zapuzeného, kteři se narokův svých na obnovu trůnu toho a zvláště též na trůn brunšvický až posud nijak nezřekli, dlužno ovšem teprve vyčkati. Zatím jest to dosti po- chybno. Mezinárodní sjezd svobodných zednářů. Mezinárodní sjezd tento v Brusselu usnesl se na návrh del. Lefoyera z Francie a Krofi z Německa, projeviti přání, aby svobodně zednářstvo působilo ke sblížen německo francouzskému, aby dosa- vadní napjetí mezi oběma národy bylo odstra- něno. Aby Francii zjednáno bylo dříve po právu za r. 1870, na lo ovšem zapomněl sjezd mužů, kteří hlásají stále o sobě, že prvým úkolem jich agitaci jest pomahati ku právu a že jen proto tolik ve věci Dreyfusově byli se angažovali. V pravdě ovšem není tajemstvím, že svobodné zednářstvo tak, jak dnes jest, ve Francii jest předvojem germanofilství á tout prixl
Hohenzollerův Jiří Prusek Dreyfusův Prusko Brusel Francie Německo Lefoyer Krofi
17 article
Hrozné ubíjení spoluobčanů v Americe. Jak jsme stručně sdělili, stala se některá americká města v poslední době jevišti hrozných výbuchů ragové zášti, které v bezeitno s ti, ba bestiálnosti své mnohem předstihují to, co se židům stalo při bouřích kišiněvských, kteréž pokročili Američané tak rádi »barbarům« ruským vytýkají. Jest známo, že i vláda americká za- kročila v Petroh adě ve prospěch kišiněvských židů, i naslává otázka, nevykonala-liž by v pravdě civilisačni dílo, kdyby dbala v oboru vlastní právomoci o ochranu spoluobčanů druhé racy. Až posud jest známo však, že se úřady americké chovaly ve věci té s pravou západoevropskou »liberálností« — to jest se lho- stejností všude tam, kde jednalo se o občany jiného původu a jiného rodu, nežli toho, z něhož vládcové vyšli. Dle nových podrobností zvláště lynčování černochů ve Statesboro bylo mnohem hrozivější, nežli se zdálo dle stručné depeše. Tak sděluji se nyní z Augusty ze dne 15. m. m. tyto podrobnosti: Dnes záhy z rána shlukl se v Slateshoro dav lidí a přepadnuv vězení, vyvlékl odtud černochy, na níchž lpělo podezření, že zúčastnili se zavraždění rodiny Hodgesovy před třemi týdny a kteří měli býti dnes sou- zeni. Černoši ti, v počtu patnácti, byli pak hromadně lynčováni. Lynčovníci přetrbali všechny dráty telegrafické i telefonické. Vézení střeženo bylo setninou státní milice a jiná setnina měla se tam odebrati dnes. Praví se (?), že dva z uvězněných se přiznali a obvinili třináct jiných. Když zprávy o hromadném lynčování 15 čer- nochů doneseny byly do Savannah, vyslána sel- nina vojáků zvláštním vlakem na místo činu. Tři dny na to sděluje se pak že States- boro: Pomstychtivost a krvežíznivost davu ne- byla posledním hrozným lynčováním nijak ukojena. Mimo upálené černochy Reeda a Cato dva jiní černoši byli během
Američan Hodgesův Černoch Reed Amerika Savannah
18 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Umění bavreutské. Dojmy lalkovy. III.
19 article
Do Bayreutu jede se hlavně, ba jedině pro „Parsifala“. Dávno jsem se k němu chystal, až letos náhodou splnila se moje tužba, shlednout a poslechnout arcidílo R. Wagnera, konec a vrchol jeho reformní činnosti, jeho nábožensko- umělecké confiteor. „Radím Vám upřímně,“ do- psal mi přítel, soudruh od cechu, „nečtěte žád- ných výkladů k textu, žádných podrobně-uče- ných komentářů hudebních. Víte, mně připadají tito různí tlumočníci, jako náš professor, kterýž ústavičně hloubal, co si klassický autor při místě určitém myslil, na co narážel a co chtěl, kdežto geniální básník pouze básnil a nic ne- uvažoval.“ Poslechl jsem výstrahy té a s do- brou jsem se potázal, že zachoval jsem se podle pokynu téhož kollegy z rubriky divadelní: „Par- sifal“ ať působí na Vás přímo, sám, žádným sluchovodem, který by jej sesiloval anebo tak seslaboval.“ Proto vydal jsem se do Bayreutu s malou přítěží. Měl jsem ji v kapse. Záležela z 62strán- kového libretta. Jako všechna ostatní Wagne- rova je tištěno latinkou. Tou je také nápis na demě mistrově. Vůbec viděl jsem v Bavořích ji tištěny všechny vyhlášky úřadní. Jak vidno nesdílí se tam marota kn. Bismarka, jenž vědé- eké dílo, románským písmem tištěné, spiso- vatelem mu věnované, vrátil s příkrou poznám- kou, že německý národ přejde k dennímu po- řádku přes takové poblouzení.
Parsifal R Wagner Bismark Bavory
20 article
Celé čtvrstoletí pracoval Wagner o „Parsi- fnlu“. R. 1857 začal jej, r. 1882 teprve do- končil. Že v prostoru tak širokém měnil texl i skladbu, je pravděpodobno a praví-li se, že v díle tom korunoval umělecké názory svoje, dlužno rozpoznání to bráti cum grano salis. Bylo mu 70 let, když v Palermě napsal poslední jeho notu. Nalezal se tedy ve věku, o kterém bylo pověděno kdysi, vzhledom na Huga, Turgeněva i jiné, že po šedesátém roce velicí básníci stávají se spiritisty, okkultisty, mystiky. „Píseň o ví- tězné lásce“ a „Klara Miličova“ ruského nove- listy jsou toho dokladem. Nechať soud literátů stejně jako hudeb- níků sebe příkřeji rozchází se o R. Wagnerovi,
Wagner Hug Turgeněv Klar Miličův R Wagner
21 article
nikdo mu zajisté nepopře jeho universelnost. jeho pevnost a vytrvalost na cestě reformní, jeho vzácný talent a smysl musikální a jeho na- dání básnické. Měl křehkostí a slabosti hojněji nežli jiní, ale všechny vyváženy jsou před- nostmi jeho výtvorů. Onyno zanikly s ním, tyto jej přežily a jsou trvalým odkazem jeho. Mezi nimi přední místo náleží neobyčejn bystrosti ve vyhledávání a nalezení sujetů, v je- jich zpracování, úpravě a stavbě. Měl přirozený cit pro vše, co je divadelně dobrým. Znal se ze- jmena v ostrém pointování dialogu a v offektním zakončování jednotlivých aktů. Byl výtečníkem v divadelní gradaci a — buďsi to byl instinkt, buďsi zúmyslnost — ve stupňování dojmů na publikum. Jeho interes dovede upoutati hned na ráz, po prvních scénách, nejpozději prvním jednáním. Dovede dějem a karaktery jasnými, plastickými, přesně vyhráněnými dodati své opeře svěžesti, jsa si dobře vědom, že musí být jasnějšími, plastičtějšími a přesněji vyhráně- nými v operním textu nežli v dramatickém pouze textu, protože tento není zastíněn hudbou. Jak koli pak fabule svoje volil z bájesloví germán- ského, mnohem mlhavějšího nežli je řecké a římské, postavy jeho děl operních jsou prů- zračny jako čisté sklo.
22 article
Právě těchto nejpěknějších cností básnick tvorby R. Wagnera pohřešujeme v „Parsifalu“ Všechno je tam v přítmí, ba ve tmě, zhustěne ještě mytologickou příměsí, jejíž záhadami ne- prodéře se oko laikovo. Temný je děj, temni jsou lidé, temný je smysl, a nic nedivíme se pak, že různí životopisci vkládají tendenci růz- nou. Jinde je crescendo, potom je spád a roz- uzlení, v „Parsifalu“ vleče se všechno, jako nekonečná niť z koudele předená. Mluva pak je místy tak prapodivně zapletena, že člověk bezděky myslí na diplomata, který řekl, že je nám dána řeč k tomu, bychom myšlenky svoje zakryli. Celek pak obalen je šerem nábožen- ských, polo pohanských, polo křesťanských ná- zorů, výkladův, obřadů, jichžto prostý smysl nechápe ani divák, jenž libretto důkladně a to několikrát pročetl, natož divák, jenž poslouchá pouze hudbu. Je na jevě, že se tím recepce stěžuje, zne- snadňuje, ruší, ba znemožňuje. Divák a po- sluchač, jenž je nucen, nechce-li netečně po- minouti celé oddíly a nechce-li odejíti z divadla s nějakým minus normálního požitku, dumat.
R Wagner Parsifal
23 article
přemýšlet, dloubat a hloubat o tom, co se tu vlastně povídá fakticky a co se chce naznačit, zůstane pozadu nejednou a naposledy jeho roz- mrzelost uleví si otázkou: co ten chlap mínil? V divadle však jest úplné, určité jasno primum necessarium. Tak zvané jinotaje, všeliký sym- bolismus, všechno hádání jsou z něho vylou- čeny. V divadle chci slyšet a zvědět, vidět a po- zorovat to a to. Za duševní námahu, domaká- vati se smyslu a rozumu toho, co na jevišti se hlásá, se odehrává, se koná, děkuji předem. Nejdu do divadla, namáhat mozek a dolovatz hlubin skvoucí kov fakt, nýbrž pro to, by mi vše nepokrytě a srozumitelně postaveno bylo před oči. Nejdu krátce do divadla řešit hádanek a studovat problémů, nýbrž jdu přijímat dojmů a chci, by nebyly mi kaženy chmurami textu a jeho detailů. Kde jsou stíny, tam je obraz, na jeviště projektovaný, neúplný, necelý, neumě- lecký. Trest „Parsifalu“ nedá se vyloupnouti an tak rychle, ani tak snadno jako z jiných oper Wagnerových. Pořáde posluchač- divák naráž na priora, na věci, jež odbyly se před počátkem dramatu, pořáde má co dohánět a po všech dlou- hých deklamacích je mu, jakoby se díval šerým sklem a jakoby průsvitnost jeho ještě intermito vala. Duševní pocit — nemluvě o uměleckém — z toho je trapný, bolestný. Je nám nevolno musíme-li nejen se dívat, nejen poslouchat, al kembinovat a pracně dobývati se k jádru a pod- statě. V Troubadouru je po stránce hudebn hrozný, dnes nemožný výklad o věcech před chozích. Ale je krátký, úsečný a víme hned oč jde. V „Parsifalu“ nevíme to ani v druhém aktu a také, když portiery sevřely se naposledy jest účet nevyrovnán a my odcházíme ne s jed- nou otázkou, ale s otázkami četnými.
Parsifal Wagnerův V Parsifal
24 article
„Parsifala“ vydávají za operu naivní ne- vědomosti, k jasnému nazírání povzbuzené, z operu lásky, ze soucitu vyšlé. Rek a hrdina, málo činný, je bloud, čirý bloud. Dostane se na potulkách do háje, kde nezabíjejí zvířat a kde trpí ranou, stále krvácející, král Amfortas, způ sobenou mu, když zloduch Klingsor uloupil mu. v objetí ženy spočívajícímu, posvátný oštěp. Amfortas hlidal totiž grala, kalich to, ze kterého pil Spasitel naposled a do kterého splynula též. an byl na kříž upjat, jeho krev z rány, oním oštěpem zasazené. Protože neuhlídal oštěpu. stížen král kletbou, ze které vysvoboditi může jej čirý bloud, který soucitem stane se vědom cem. Tím je Parsifal. Vtělená to nevědomost. Za- bil šípem labuť, nevěda, že je immunní, neví odkud jest sám, kdo jest otec, jak se jmenuje neví, že je mrtva matka — je krom té drahé duše boži hovádko, ale je také cudný. Pře- svědčit se o jeho dokonalé hlouposti dovedou jej do chrámu rytířů gralských, kde král Am- fortas, bolestmi padaje, pozdvihuje kalich, kde vše děje se jako za mše, tak že je vám bez- děky, jako byste byli v kostele a král Amforta stál u hlavního oltáře. Celá scenerie, zvláště pak hudba, opravdovou pobožnost vyluzující, vás utvrzuje v této illusi, v tomto klamu, do nenož uvádí vás již předehra, skutečně úchvat- ná. Parsifal na vše dívá se nehnutě. Jen jednou sáhne si k srdci — má soustrast s mučenníkem. Ale jinak jakoby se nechumelilo. Veškera pompa této druhé poloviny, do krajní krajnosti rafino- vaně bohoslužbu napodobující, nedotkla se na- šeho juna. Starý Gurnemanz, jakýsi velkokněz a zároveň potom jakýsi Jan Křtitel, vystrčí jej hněvivě ze svatyně. To je první jednání.
Parsifal Klingsor Křtitel Reka Gurnemanz
25 article
Hrdina-rek, jenž ještě nic neudělal dosud. ani svojí aktivností, ani svojí pasivností, nýbrž zůstal chladným pozorovatelem, ocitne se v kou- zelné zahradě, kde svádí jej sbor děv, personifi- kovaných květin. Marně. Již odcházejícího za- staví Kundry. V arabském, průsvitném kostymu. Celou stránku vyplňuje sdělení její, že jeho matka zemřela hořem. Kundry je také stížena kletbou. Když Spasitel, nesa kříž, kráčel na Golgotu, tropila si z něho posměch. V trest ne- může plakat. Jest odsouzena stále se smát a smyslností ničit muže. Poceluje Parsifala dlouho a vášnivě. Vykonává tu prokuru: líbá jej jmé- nem jeho nebožky matky. Následuje veliký dialog. Kundry, jsouc odmítnuta Parsifalem. který nechce býti její favoritem, vzývá jej, aby ji vysvobodil. Parsifal chce hráti druhou roli ukáže-li mu cestu k Amfortovi. Znova jej ob- jímá, v náruč tiskne. Zase ji odstrčí. Zavolá proti němu Klingsora. Kde se vzal, tu se vzal. je tu. Hodí po něm známým posvátným oště- pem, jenž utkví však nad jeho hlavou. Našeh reka hrdinství spočívá v tom, že jej vezme jím udělá znamení kříže. Něco z Hugenottů. Zámek Klingsorův i se zahradou Kundry, černe bestie la Kleopatra, propadnou se. Dívky pro- mění se ve svadlé květy na rumišti. Tento vý- jev je proveden divadelní mechanikou podivu
Kundra Parsifal Klingsor Klingsorův Golgota le Kleopatra
26 article
hodnou. Požá paláce v „Rienzim“ a posledn scéna v „Proroku“, jak jest je víděti ve vídeň- ské opeře, zajisté velikým apparátem pracující, je bledým odstínem katastrofy, která tady mži- kem, jak uhozením blesku, děje se rychlostí, že sotva zrak stačí vše postihnout. Vyproštění Kundry, která proměnila sev kající, důvěřující, sestersky milující ženu a vyproštění Amforty z klatby a trestu jsou ob- sahem posledního jednání. Vyproštění to děje se o Velikém pátku, za slunného dne jarního, což dalo podnět ke thesi, že „Parsifal““ je dia- matickou odou, opěvající vítězství jara nad zi- mou, světla nad tmou, křesťanství nad semi- tismem atd. Gurnemanz pokropuje hlavu ne- vědomce — mesiáše svatou vodou, Kundry po- lévá mu nohy posvátným olejem a pak utírá vlasy svými, on pak navzájem dává se pomazati Gurnemanzem na krále a křtí Kundry. Konec je zase ve svatyni, kde pozdvihuje se svatý kalich gral. Tentokrát Amfortas funkci svoji konati chce naposled. Prosí za smrt. Marně. Prosí sv rytíře, by jej prokláli. Marně. Tu položi Parsifal svatý oštěp na jeho ránu — ta se zaceluje. Pa- sifal pozdvihuje kalich, ana bílá holubice s hůry se snáší a všichni holdují Parsifalu, který ve všech třech aktech nie neudělal, leč že zabil labuť a dvakráte zdvihl oštěp. Pro velikána oper- ního tuze málo. Ještě méně pak pro hlavní osobu dila tak velice založeného, s takovou velebou a grandiosní majestátností vypraveného, ba na- plněného, ve kterém dvakráte děje se večere Páně s grandozzou, jako při mši korunovační.
Kundra Parsifal Gurnemanz Páně Požá palác
27 article
Vůbec nalezl jsem v „Parsifalu“ méně nežli mně bylo slibováno a nežli sám jsem čekal. Doufai jsem uzřít a slyšet věci nevídané a ne- slyšené, nové, jiné a ne-li ty, staré do takové výše povznesené, že proti nim druhé mizía blednou. Ale jako v přírodě, tak i v umění vůbeca hudebním zvláště není žádných skoků, nýbrž jest evoluce, a jako v nitru nejvyšší hory vrstva leží na vrstvě nebo vedle vrstvy, tak i ve vý- konech největších geniů. Mně není „Parsifal“ operou oper, alebrž jednou z oper R. Wagnera. Jsem dalek podceňovati ji hudebně — textově ji kladu niže nežli každou přednibelunskou — avšak měl jsem dojem, že je v ní mnohem více strojenosti a mnohem méně invence a též origi- nálnosti nežli v operách jeho jiných. V čem by se jevil anebo skryt byl a utajen ráz uměleckéh
Parsifal R Wagner oprat oprat