ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 a05f85e0-71e0-11dc-88c7-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 28 celkem · entity: place 55, person 34, work 5
1 masthead
Ročník XXXXIV.
2 masthead
V Praze, v sobotu dne 6. srpna 1904.
Praha
3 masthead
Číslo 216.
4 article
Na ranní a odpol. listy předy lácí set v Praze v administraci zs něsle ntrrtleta. . . S K — s dvojí denšškoi nně . .. 7 K 9k n dtnt lota . ve Hisá K30 ta nétíe . Poštou: nkia . . . . Ko0n s dvají zázilkoe a mi nt čtvrt leta
Praha
5 article Válka.
Válka. L. Z Petrohradu, 5. srpna. (V 9 hodin 10 minut večer.) [Původní telegram zvláštního dopisovatele »Nár. Listů«.] Důstojnícl štáb generálního míní, že této ch víle započal prý útok na Por Artur. Výsledky oče kávají se se zne- pokojením. Mužstvo, zajaté vladivostockým loďstvem, dotvrdilo, že 18. července ruské křižáky potopily dvě torpédové lodi japonsk é; jiné japonské lodi torpédové setkaly se s vlastní eskadrou japonskou, jež jich nepoznala a střílela na ně a tři z nich poškodila. »Novoje Vremja« sděluje z Vla- divostoku, že kořistní soud rozhod 21. července, že se zabaviti má část nákladu »Arabie«, loď sama ale že se má vydati. (Viz o tom i telegram s jiné strany. Pozn. red.) Kapitán »Knight Commanderue doznal, že loď ta byla potopena po právu. (Ostatní telefonické a telegrafické zprávy vi na straně 4.)
Artur Knight Commanderue Petrohrad Vl Arabia Novoj Vremja
6 article Nové schůze panovnické.
Nové schůze panovnické. Včera setkal se panovník v Lendu s králem saským Jiřím, jenž se vrací z pobytu svého v Gastýně, lázní, jež zvláště pilně rok co rok navštěvoval zesnulý sjednolitel říše německé, císař Vílém I. Dne 16. t. m. odebere se pa- novník k návštěvě anglického krále Edvard v Marianských Lázních. Obě schůzky ličí se vládní žurnalistikou jakožto pouhé akty mezi národní zdvořilosti a opětování návštěv oběma královskými hosty panovníkovi dříve již učině ných, jimž prý jinak hlubšího mezinárodníh významu nelze připisovati. Že obě schůze se konají na území rakousko uherském a že panovník nepodnikl odvetné ná vštěvy do Saska pokud se týče do Anglie, stalo se prý po přání obou hostí ze šetrného ohledu k vysokému stáři císařovu, kterýž by zejmena dalekou cestou do Arglie mohl býti příliš stížen. Takový jest tedy průvod vysvětlivek těcht sehůzí, vyhýbající se všemožně bližšímu styku s poměry mezinárodními, jež jsou dle všeobee- ného mínění právě nyní ve stavu neobyčejně napína věm.
Jiří Lend Gastýn Sasko Anglie Vílý I . den 16
7 article
Přes to či právě proto věnuje se oběma schůzím již nyní neobyčejná pozornost a činí se k nim výklady mnohem pronikavější, než jsou ony časopisectva vládního. Předně jest pozoruhodno, že ještě nedávno se zcela určitě oznamovalo, že panovník pod- nikne cestu do Londýna, na to se oznamovalo. že cesta tato odročena na dobu pozdější a nyni s ní úplně sešlo z důvodu zajisté velmi váž- ného — pro stáří panovníkovo — a tento důvod zároveň nabývá významu zásadního pro bu- doucnost a pro jiné, dosud nevyřízené návštěvy Takovou jest zvláště po dlouhou dobu již od kládaná návštěva — do Italie. Možno tudíž v důsledku onoho závažného důvodu za jisto pokládati, že na návštěvu italskou již ne- dojde a. v. Co se však týče schůzí v Lendu a v Ma řianských Lázních, poskytují nejen velikou pří- ležitost k politickým kombinaeím, ale i k váž- ným vzpomínkám z minulosti.
Londýn Ma
8 article
Sasko zaujímalo do doby sjednocení Ně- mecka postavení známě, a proto jest zajímavo. čteme-li ve vídeňských listech, zejmena pak v orgánu blízkém zahraničnímu ministerstvu, »Fremdb.«, že »touto odvelnou návštěvu za lonskou návštěvu saského krále, oznamujícího své náštoupení na trůn, na novo se osvědčuje, že »dávné, těsné styky mezi dynastií Habsburků Wettinů trvají neoslabeny, styky to, jež trvají po staletí, jejichž sousedská vřelost nikdy ne- byla zkalena, a v nichž se nyní vyjadřuje pevnost poměru spojeneckého, jakýž jednol Rakousko-Uhersko s říší německou. Nenapadá nám ovšem, pochybovati o tomto novém utužení spojeneckého poměru k Ně- mecku, ač ovšem jsme toho mínění, že král saský není jeho mezinárodním representantem v Německu. Aspoň drážďanské listy píší o schůz té, že »saský národ provází toto setkání s nadějí, že sdělením osobních citů obou mon- archů dostane se nového utužení a povznesení vzájemným stykům obou národů.« Mluví-li drážďanský list pouze o saském národě, může to býti sice zvláštním osvědčením saského patriotismu, aniž by se chtělo zapomí- nati na ostatní Němce, ale nepopíratelné to není. Katolická dynastie saská může býti dosti vážným činitelem v době, kdy nastala roztržka mezi Římem a Francií a kdy německá vláda se snaží dosíci proteklorátu nad katoliky, kteří do- sud na Východě požívali ochrany Francie, ale zároveň prý Německo vyslovilo papežské kuri přání, aby roztržka s Francií neprojevíla účinky své i v Německu . . .
Wettin Němec Sasko Rakousko Uhersko Německo Řím Francie
9 article
Ještě zajímavější domněnky a vzpomínky vzbuzuje schůze v Marianských Lázních. Na tuto schůzi — prostřednictvím další cesty panovníkovy do Karlových Varů — připíná se vzpomínka, jak před čtyřiceti lety, r. 1864, se tam sešel panov- ník se zesnulým králem pruským, potomním císařem německým Vilémem I., kde se stala dů- ležitá ujednání proti Anglii, když se tvářila, jako by chtěla přispěti na pomoc Dánům, sevřeným »bok o bok« se opírajícím vojskům rakouským a pruským. Anglie sice nezakročila, ale co ná- sledovalo po dvou letech, ještě je v dobré paměti Tato vzpomínka snad tedy chce oslabiti dojem, jako by z nynější schůze s králem anglickým mohlo vzniknouti těsnější sblížení Rakousko Uherskaa Anglie, ale nevylnčuje rovněž, že oster vzpomínky může mířiti též jinam. Náhodou také nyní haraší Anglie palašem jako v r. 1864, ale tentokráte neplatí hrozby její Rakousko- Uhersku jakožto spojenci Německa ale platí Rusku, jež utkalo se s anglickým spo- jencem — s Japonskem. Nedávno vyložili jsme na tomto místě,že Anglie nemá dosti pozemního vojska, aby mohlu opravdově přikročiti od protiruských svých hrozek k činu, dokud nenalezne spojence s vydatnou silou vojska pozemního. Dále jest též pozoruhodno, že Německo v válce rusko japonské čím dále tím nápadněj osvědčuje svou neutralitu, přizni v o Rusku, kdežto Anglie všemožně Japoncům na- pomáhati (dopravou válečného kontrabandu a j. a Rusům překážeti se snaží. Vzpomínka na r. 1864 se tedy nehodí na nynější schůzi v Marianských Lázních a přece jen se pustila do světa!
Dán Uherskaa Japonec Rus Karlová Vary Anglie Rakousko RakouskoUhersko Německo Rusko Japonsko
10 article
Neméně zajímavo jest, že z týchž Drážďan odkud projeveny takové naděje v účinky schůze v Lendu, ozývá se již nyní varovný hlas, na- miřený proti Anglii; vždyť prý nepochybný ak mezinárodní zdvořilosti jest nieméně událostí, jež ve spojitosti s mezinárodními poměry a svě- tovou situací poskytuje příležitost, »věnovati pobled stykům anglorakouským, kteréž při utvá- ření poměrů mezi evropskými mocnostmi na mnoze hrály vážnou úlohu a až dosud ji hrají« Jisto jest, že Anglie, jak o tom svědčí jej dějiny, vždy se snažila, aby s nejmenšími vlast ními obětmi dosáhla největších úspěchů z mezi národních zmatků a že nerada vybírala vlast níma rukama horké kaštany. Anglie zvláště se snaží kde koho podnítit proti Rusku, ale »pokud se týká Německa, do- spěli v Londýně ku přesvědčení, že musí na dobro vzdáti se myšlénky, mobilisovati německou moc válečnou proti Rusům«. Od roku 1897 panuje dohoda rusko rakouská ve příčiné Balkánu a tato dohoda nejvíce prý pálí Angličany, kteří by rádi nepo- koji balkánskými zaseli nedůvěru mezi Rakousko- Uhersko a Rusko. Stejně mají bouře arménské podněcované týmiž Angličany, způsobiti zlou vol mezi Ruskem a Tureckem. Zvláště se dle německého názoru leká Anglie myšlénky, že by ze shody rusko rakouské na Balkáně, jíž prý Německo přeje, mohl vzniknouii nový trojspolek tří clsařství. Můžeme se dle těchlo ukázek nadíti,že poměr Anglie a Rakousko-Uherska bude nyní stále přetřásán a že na schůzi v Marianskýeh Lázních v nastávajících dnech naváže se bohat žeň politických kombinací, domněnek a před- pokladů.
Rus Ruska Angličan Drážďany Anglie Rusko Německo Londýn Balkán RakouskoUhersko Turecko Rakousko Uhersko
11 article Co se bude díti dále?
Co se bude díti dále? Prorokovati jest zaměstnání velice nevděčné a platí-li kde slova, že je největším uměním státi se prorokem doma, pak je příslovi to na svém místě především v Rakousku. V tomto státě dávno již sesazena s trůnu logika, zde zákony správného posudku a závěrku dávno již přestaly býti platnými, zde co ráno přikazem, večer slane se zločinem a co pravda dnes, to zejtra pranýřuje se jako lež. Rozevříti závoj budolicnosti tohoto státu nahlednouti v taje, příštích dnů, je smělost. kterou z pravidla průběh událostí citelně ztreslá. v tomto státě je nejrozumnější taktikou, ponecha“ událostem, aby nás překvapily. Co nevidět bude po krásných dnech aran- juezských, po periodě, ve které i nejpilnější. nejčilejší politik ležel na trávě a oddával se divaje se do modra nebes, kontemplativnému dumání, i nastane opět doba, kteréž u nás ří- kají — doba politické práce.
Rakousko
12 article
Cítime již předzvěsti nastávající činnosti poněvadž se tvrdí už pátý rok — teď že ale zcela jisté to prasknouti musí — předpovídá se také letos, že dojde konečně k rozhodné akci a že rozťat bude gordieký uzel vnitřní po- litiky rakouské, který rozmotat marně by se pokoušely i nejdovednější prsty. A jak vypadati to bude v tomto státě po tom katastrofálním »prasknutí« ? Otázkou touto zabývají se tak mnozi političtí zvědavci a ku po divu, že řešení její, přes různost stanovisek ře- šitelů, je až nápadně si podobné, ba ve mno- hém totožné. Není totiž nikdo mezi nimi, kdo by byl tak naivní domnívati se, že veliký pro- blém, jak uspořádati tuto říši, aby konala své poslání, bude rozhodnut; všicci, kteří věcí tou se zaměstnávají, jsou za jedno, že veliká udá- lost nestane se žádná, naopak, že jako obyčejně zalepí se trhlina obvyklou náplastí, a že pra- skne-li něco, bude to opět nějaký ten »státn princip«, jakých má Rakousko v zásobě na vy branou a jimiž udržuje se chvilkově nad vodou. jako plování neznalý pomocí nafouklých mě chýrů. O tom, že by se nalezl nějaký genius, jenž by silnou a smělou paží státní loď rakouskou obrátil ze zhoubného nynějšího směru ve směr
Rakousko
13 article
zdravý, není naprosto žádné naděje, kurs zů- stane i po katastrofě asi týž jako dosud: kurs germanisační a centralistický, snad že s nějakým novým přištipkem v oboru politiky sociální a hospodářské. Jest totiž známo, že ku »princi- pům státním«, o nichž jsme se zmínili, náleži především ten, že třeba v tomto státě řešením otázek sociálně-politických a ekonomických ubít myšlenku národní. Dr. Körber svolá, jako na podzim z pra- vidla, také letos říšskou radu. Tentokráte snad o několik neděl dřív, než jiná léta. Ne ale k vůli tomu, že by měl naději na její dělnost. V situaci, v jaké dnes se nalezá vláda, by si snad ani »dělného« parlamentu nepřála, nýbra za tím jediným účelem, aby jej, jako nezpůso- bilý k ústavnímu jednání po několika dnec rozpustil a získal tím formální oprávněnost ku použilí paragrafu čtrnáclého. Pomoci paragrafu toho provedeno bude, co by jinak spojeno bylo s velikými oblížemi. najmě provedeny budou ohlášené již finanční operace, zejmena famosní půjčka, kterou vo- jenský fiskus ze svých »úspor« ve dvacel létech splatí. To ostatní beztoho pro Vídet nemá cenu. Jak dlouho vystačí s touto třeba že proti zákonnou, dojista ale velmi pohodlnou methodou. nevíme, nám Čechům do jisté míry je to lhostejno.
doktor Körber Čecho
14 article
Nám »ústavní« život a »korrektní« parlamentní procedura byla zrovna tak málo na prospěeh v ohledu národním — a o otázky národní jde nám v první řadě — jako manipulace se čírnáctkou. takže pohlížeti můžeme na smělé experi menty činitelů vládnoucích s jistým oprávněným fatalismem. Hůř nám být nemůže a proto ne- zbývá nám jiné taktiky, než všechno jak možno zdržovat a mařit. Čím zuřivěji se k vůli této naší, zrušením jazykových nařízení jedině možné taktice na nás stoupenci tak zvané »plodné práce« vrhají, tím pro nás nalehavější příkaz, v taktice této pokračovat. Tím okamžikem, kdy přestal býti tento stát státem právním, přestaly také všechny mravní závazky, jež k němu máme. Tím oka mžikem, kdy vrchní ředitelstvo toho státu proklamovalo, že mu směrodatnou jedině vůle našich úhlavních nepřátel, nuceni jsme byl jednati tak, jak jednáme dnes a jednati budem i na dále. Jiné odpovědí nám nezbylo. Co činiti bude v příštích dnech vláda, nevíme. Proskakují zprávy o opposici německé, jež se proti dru. Körbrovi k vůli slezským paralelkám a k vůli známé »koncessi« právníkům, absol- vovaným na záhřebské universitě, chystá. Však nepřikládáme těmto bouřliváčkům naprosto žádného významu, blýská se sice, ale jenom »na časy«. Panstvo se najde v okamžiku opět, kdy o naši půjde kůži. Co činiti budeme my? Pokračovat v tom, čím jsme byli počali. Víme, že při tom dobře dařiti se nám nebude, víme, že krutě na nás dopadati bude nepřízeň Vídně a zášť a mstivost našich německých nepřátel, však povinností naší je trpěti a vytrvati.
Vídeň
15 article Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí. V Praze, 5. srpna. (Německá pěchota bez artilerie.) Od té doby, co dr. Körben dal ve Vídni známou odpověď delegátům něme- ckých poslanců ze Slezska, ve velkých denní- kách německých nápadně ochladl žár, roznicený slovanskými pobočkami. Německé listy otiskuj z ochoty resoluce různých schůzí proti poboč- kám i hrozby proti dru. Körbrovi, ale v redakční části listu zabývají se vším možným, jen ne slezskými věcmi. Má to svou dobrou příčinu. Dr. Körber vzal německý tisk, nejen vídeňský nýbrž z velké části i venkovský do svých služeb.
doktor Körben Körber Praha Slezsko
16 article
V drobném prodeji: raaní čsle o sobě . . . a2h odpolední Ve dlislkách na venkovš- ranní číslo. . . . . . odpolední . . . . . . . . 3h Inseráty platí se hotově zapře. Fiečplacení a inserty přijímá zdmíni- strace v Míarianské ulici č.3. Tams nacházejí se též redake tiskárna a expedice „Národnich Listě“. Eukopisy zo novracsjí.
Míarianský ulice
17 article
A ježto tisk v politickém životě hraje nyní úkol dělostřelectva, kdežto politické strany jsou pouze pěchotou, může dr. Körber klidně pohlížeti na slezskou agitaci, poněvadž ví, že strojené ně- mecké rozčilení bez podpory časopisecké roz- plyne se v krátkém čase samo sebou. „Hr. Ba- dena a hr. Thuna — píše v té věci „Slowo pol- skie“ — německá levice povalila, poněvadž ve- škeren německý tisk, vyjma katolické časopisy, vytáhl v pevném šiku na pomoc německým stra- nám. Zprávy o bohatýrských křiklounských vý- konech německých poslanců v parlamentě zapla- vovaly každý den všechny německé kraje, pod- něcovaly zápal v širokých massách lidu a týto navzájem elektrisovaly poslance, dodávajíce jim odvahy k novým uličnickým kouskům. Dnes ta- ková součinnost německého tisku s opposičními německými stranami jest vyloučena. Stručný rozkaz předsedy byrokratického kabinetu stačí, aby německý tisk buď úplně zamlknul, aneb se své povinnosti zhostil několika mdlými, neurčí- tými frásemi. Rozmanité, ale vždy pevné svazky, pojící onen tisk s nynějším kabinetem, způsobily už nyní, že jak vídeňské, tak i větší venkovské časopisy nevyzývají k ostrému boji proti vládě, nýbrž berouce na dosti lehkou váhu opposiční posy některých německých poslanců, omlouvají kabinet, slovem, ponechávají poslance jich vlast- nímu osudu. Páni poslanci pak, až vykonají svou řečniekou povinnost ke svým voličům, brzo si také celou věc rozmyslí a ještě v čas zapome- nou na své hrozby opposicí . ..
doktor Körber Thun Hradec Slowo polo
18 article
V Praze, 5. srpna. (Uherské vojen- ské nadace.) Uherská sněmovna zahájila již jednání o úvěru ministerstva honvédů, při kteréžto příležitosti se projedná též vládní návrh na zřízení 1073 nových státních nadací pro uher- ské příslušníky, vzdělávající se na různých vo- jenských ústavech. Těmito nadacemi má se, jak již známo, vyhověti přání Maďarů, abyv uherské části společné armády byli jen uherští důstojníci. Dosud slouží ve společném vojsku 4418 uherských a chorvatských důstoj- níků,jest jích však pro uhersko-chorvatskou čásť armády třeba 7400. Dosavadní počet uher- ských důstojníků musí se tedy rozmnožiti o 3000. Aby se urychlilo doplňování důstojni- ckého stavu uherskými poddanými, navrhuje vláda, aby se dosavadních 350 státních vojen- ských nadací rozmnožilo o dalšich 1073, z nichž 93 jsou určena pro akademie, 180 pro vojenské školy reálné a 800 pro kadetky. Pro vojenské ústavy jsou zřízeny také společné říšské nadace, jež se uhražují z rozpočtu ministerstva vojen- ství. Teké na tyto společně vojenské nadace uherská vláda obrátila svou pozornost a vymohla si na vojenské správě, že tyto říšské nadace bu- dou se zadávati příslušníkům obou států dle poměru kvotového, tak že na každých 65 rakouských stipendiátů má přijíti 35 sti- pendiátů z Uher a z Chorvatska. Náklad na uherské vojenské nadace bude obnášeti ročně
Maďar Praha Uhry Chorvatsko
19 article
621.000 K; této výše dosáhne však teprve po třech létech a bude se na ní držeti tak dlouho, dokud nepřibude o 3000 uherských důstojníků, aby se mohla obsaditi všechna důstojnická místa v uherských plucích a sborech. Pak se počet nadací opět sníží, ale jen tak, aby bylo vždy postaráno o náhradu za důstojníky, odcházející do výslužby. Vedle uherského příslušenství Maďarům zá- leží ovšem i na tom, aby uherští důstojníci byli znalí jazyka maďarského. Tomu se vyhoví re- formou vojenských ústavů, do nichž už po- čátkem příštího školního roku bude uvedena ma- darština jako vyučovací jazy k aspoň při některých předmětech. Dle výnočtů „Bud. Tagbl.“ ze 4418 uherských důstojníků mluví už nyní 2638 dokonale maďarsky, 866 vy- hovuje požadavkům maďarské služební řeči, 914 vůbec nezná maďarského jazyka. Z 12.816 důstojníků, kteří jsou příslušníky rakouskými,
Maďar Buda
20 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Ze Splitu a okolí. Podává Blažena Stržínko vá. Split je zkamenělá historie Dalmalska Břehu mořskému vévodí palác Dioeletianův, pa- mátník moci a bohatství římských imperatorů. V sousedství Nový Split se stavbami renaissaně ními, památkou bývalého benátského panslv doplňuje stavbu v podivnou směs starožitnosti a novodobého života. Bloudíme úzkými uličkami paláce, v jehož středu na vyvýšeném místě hlavní chrám, kdys pohanský. Nádherné hlavice sloupů korintských, nesoucí na mohutných obloucích zdobné řecké limsy — a mezi tím dole otvírá se krámek s pohlednicemi, na šňůrách visí prádlo, švadlena šije na stroji a prosaické nové lampy osvěcují podivnou romantiku. Hlavicemi sloupů derous z oken modní story, tu tam vykukuje hlavička s pařížským účesem. Vrcholem bizarrního střetu dob od sebe jinak tolik vzdálených je splitský dóm. Historie krutým žertem — zde proměnil stavbu největšího protivníka Kristova v křesťan- ský chrám. Zvenčí budova jednoduchá, s půdo- rsem šestiůhelníka. Moderní lustr osvětluje zá- dumčivou staroklenbu, mezi korintským slou- povím a nádhernými římsami umístěny dřevěné lvice, nad oltářem gothický baldachýn a před nímn kněz v ornátě a pobožný dnešní lid. Starý pohanský chrám, červené, aksamitové pokrývky antipendium s národním slovanským ornamen lem, na olláři zlacené sošky... Podobně pře kvapuje i baptisterium, bývalý chrám Aesku- hapův.
Stržínko Dioeletianův Split
21 article
Do paláce na pobřeží uchyloval se císai za horkých dnů. Jinak sídlil v nedaleké Saloně, jejíž trosky skytají tolik památek pohanských i slarokřesťanských. Prohlidka sbírek ve zdej- šimo museu je plna zajímavosti. Neúhledné dvě mistnosti chovají krásné sochy a sarkofagy- Nové město je vzdušnější, ozdobeno rozto- ailou radnici slohu benátského. Od ni řida výslavnějších budov až k Ilotelu de la vílle, s pěknou kašnou. Ale tu již zase orient! Uličky úzké, nedlážděné, zanešené bílým prachem, kli- katí se mezi bídnými domky, vzhůru dolů. Ně- kde tulí se ke střeše vlaštovčí hnízdo, jinde pří- roda sama ozdobila domek bujnou květenou.
Nová město Ilotel jít le vílle
22 article
Zevšad dýše dalmatská chudoba. Zabočíme ke břehu. Je tam trh na dřívi. Několik plachetníků. jako vodní ptáci plují po hladině přístavů. Na trhu, divná věc, prodávají pouze dlouhé, ne- rovné větve. Však i takové dříví v holém, bez- lesém Krasu je drahocenný zjev. Opodál naklá- dají do beček sušené třešně, z nichž vyrábí se proslulý maraskýn, dalmatská specialita. Polo- ostrov, vybíhající do moře, pokryt je cypřiším. pod nímž uloženi k věčnému spánku Spliťané. kolebáni uklidňující hymnou moře. Z jara je hřbitov asi překrásný, všechen téměř pokryt rů- žemi. V srpnu je arci smutný a vyprahlý- Cestou do tržnice ryb upoutal nás rozto- milý obrázek. Hošík, sedě na zemi, drží za pro- vázek malého beránka, ukusuje z jedné housku a z druhé stříbrnou rybičku. Chutná výtečně malému kudrnáči. V rybí tržnici zaujímá mnoho druhů rybiny zvláště masití tuňáci, ale více nás upoutaly skupiny rázovitých Dalmatinek a sta- tečných Dal — málem už bylo by vyklouzlo z péra: statečných Dal-tatinků, ve slohu autor „Nastaveného stolu“ — prodavačů, pestřících se zde ve svém národním kroji, jemuž barva červená tak nápadně udává tón. Do Salony, dalmatských Pompejí, není-l příliš parný den, je příjemná pěši procházka. Vykopaníny zdejší, ač znamenité a pro odbor- nika pozoruhodné, neposkytují laikovi dost pře- kvapujících momentů, aby podlehl mohutnému dojmu. Stopy někdejších budov, veřejných i sou- kromých, chrámů, divadel, lázní, pohřebišť atd. ač zcela zřetelné a plné zajímavých dokladů půdorysů, profilů, nápisů i jednotlivostí, velmi pěkně zachovalých, nejsou přece celkově tak imposantní, aby na první pohled si podrobily diváka. Procházka sem je rozkošná podél zátoky mořské, mezi vinohrady, s pozadím holých di- narských hřbetů. Procházíme vesnici Novou Salonu, překročujeme můstkem potok Jader, po
Pompeje holý di
23 article
němž má moře svoje jméno a obdivujeme prvn a poslední louku v Dalmacii, dokonce i několik vrb, ba i pasoucí se krávy! Zde pohled nesmírně vzácný. Ke Staré Saloně vlastnímu nalezišti jde cesta „krasovím“, plnou ostrých kamenů, mezi keři ostružin a chudými políčky, kde se jež kukuřice, při plotech krčí se fíky a mezi ka- mením na slunku se mihají zmije. Třeba po- zorně našlapovati. Z daleka upoutal naši pozornost starokře- sťanský sarkofág, připomínající poněkud hrob na Starém židovském městě v Praze. Vlastně kamenná postel; v nohách a ve hlavách veliké obdélníky konči vztyčenými trojůhelníky. Celek již valně porouchán, pouze přední čásť přebohatě je ozdobena kamennými reliefy. Latinský nápie a znaky jako hieroglyíy oznamují jméno i stav někdejšího obyvatele, jehož tělesné zůstatky ho- stila kamenná schránka. Ryba ve znaku byla prvním křesťanům symbolem tichého vyznání. Stoupáme vzhůru k malé ville, obydlí dra.
Dalmacie Praha
24 article
Bulice, ředitele objevných prací. V domkuje umístěno i malé museum. Procházíme kol hlav- ních částí odkrytého města, rozeznávám lázeň, basiliku, tu a tam trčí ze země sloup, viděti dlá- ždění, jinde řady náhrobků se představí — — — Celkem však nelze si obraz města s plnou tva- rebností představiti, Nejzřetelněji jeví se tvary amfitheatru. Kru hová zeď kolem je ovšem velmi prolámána, po- bořena, místy zeela se zemí srovnána, prostou- pená polem kukuřičným a skupinami fíků. S ko- losálním dojmem amfithentru v Pulji nedají s ty zdejší zbytky ani srovnat. Zapadající slunce, zbarvivši pusté stíny horské na obzoru, kynulo k návratu. Silnice splitská oživla. Vesele cvakají podkůvky oslíků a mezků, na jichž hřbetu Dalmatinci svážejí sve potřeby na trh aneb sami si na nich hovi svým protáhlým údům. Málo kdo zde pěšky chodí. Dost udiveně pohlížeji na nás, že se tak trmá- címe tvrdou cestou. Není zdejší silnice věru sdělána pro měkké podešve. Jezdeům, zdá se, sedí se dost pohodlně na dřevěných sedlech, na- šim posadám slepičím ne nepodobných. Proti nám se valí obrovská kupa trávy Když se přiblížíme, rozeznáváme strašidlo. malý oslík, který pod svým nákladem zcela mizí. Roztomilé zvířátko. Zde se člověk zamiluje do jeho čipernosti, pracovitosti a — spolehlivosti. Běží často sám po silnici a koná věrně svoji po- vinnost, co si pán jeho bůh ví kde hoví nebo po- píjí. Sotva chuďas na cestu vidí pod zelenou horou, kterou mu na drobný hřbítek navalili a ještě mu na ni přiložili kabáty. V zadu za ná- kladem jako nezbedný přídavek dřepí i hocha věrného sluhu nemilosrdně stále pohání kla- ckem! Jiný osel nese těžké pytle po obou bo- cích, ohromný náklad, ale také se mu ještě do zadního týla posadil malý trýznitel.
zelený hora
25 article
Před námi jde žena. Na hlavě žlutý, vlajíe šátek, u košile široké rukávy, modrý živůtek, tma vou sukni a zástěru, v ruce ohromný, zelený me- loun a na hlavě košík s vrchem trávy! Některé ženy odívají se úplně černě. Jaká asi útrapa tom vedru. Za chůze i za jizdy ženy nelení, Chor vatky a Černohorky pletou, Dalmatinky předou v levé kužel, v pravé vřeteno. Někteří muži maj úplný, překrásný kroj, jiní při šatu černém spo kojují se červenou čepicí a červeným pásem Rukávy mají široké a kabát spouštějí s ramene Pěkné divadlo cestou! Ani nepozorujíce, do stihli jsme za večerního chládku splitských ulie Pěkný je výlet parníkem ze Splitu do sou sedního Trogiru, velmi malebně rozloženého starého přístavního městečka. Parník zahýbá kolem hřbitova na vysokém ostrohu, jenž z daleka se hlásí černými cypřiši. Vjíždíme do úžiny mezi ostrov Bráč a pevninu. Jako zelený klín do modré hladiny moře vybíhá tu rovinka pevniny, městečko Vranjca, jako male Benátky shlíží se ve vlnách a v pozadi zvedá se horská tvrz Clissa jako orlí hnízdo ve stěně hor, uzavírajících obzor Salony s opevněním starých Sedmikaštělů, někdejší obrany města proli Turkům. Již se zůžilo moře jako pouhá řeka a n pravo upoutala pohled skupina krásných, sta- rých věží, v pozadí trosky hradu — Trogir! Město starožitné s památkami z doby pan- ství benátského. Zříme tu uměleckou výzdobu
Černohorka Dalmatinka Vranjca Turek Split Trogir Benátky zelený I
26 article
chrámů a tvrze mohutné na obranu proti ně- kdejším nájezdům tureckým. Město je obklopeno úzkým průlivem, leží vlastně na ostrově, což nemálo přispívá jisté romantičnosti obrazu. Zá- padní výběžek ostrova hájí šedá tvrz, dosud dosti zachovalá. Jindy snad významné, je dnes mě- stečko dosti sešlé. Zdejší „první hótel“ Pastorův může vyhověti jen nejskromnějším požadavkům. Bloudíme za městem skupinami cypřišů, akacií a divokých aloi. Moře kolem je tiché jako rybník. Tepla je dost a moskytů více. Vracíme se do města po dřevěném mostě. Za mostem procházíme branou se sochou sv. Jana, někdej- šího biskupa a patrona trogirského. Za branou jsme na trhu. Prodávali tu domácí pečivo, opravdu nezničitelně tvrdé, 10 fíků za sold (krejear), krásné, ale drahé broskve a j. v. Nej- více se nám líbily kroje. Z trhu dále úzkými, kli- katými, ale čistými uličkami. Mnohé domy tro- girské ozdobeny jsou balkony, plnými květin.
Pastorův Tepl svatý . Jan
27 article
Hlavní ozdobou náměsti je chrám, dílo vzácné krásy s bohatou výzdobou ornamentální i figu- Nad oltářem uvnitř je rakev s ostatky sv. Jana. Na pravo nad vchodem zvedá se vysoká, třípatrová campanilla s gothickými okny. S hora pěkná vyhlídka na město, úpravné parky kolem a šedý hrad. Vedle chrámu radnice, hostí též čitaonicu (čítárna) chorvatskou. Naproti stará věž s ohromnými hodinami a pěknou „vijeéni- cou“ (loggia). Na stěně benátský lev, obklopen krásnými sochařskými pracemi. Návrat opět parníkem. Trogirští nakládají zde celé náruče uschlých chrysanthém, jež roz- tlučeny, slouží účelům známého „Zacherlinova prášku“. Nese městu slušný užiteček ročních 40.000 zl.! Na zpáteční cestě bavím se na paluběr okoli lodní kuchyně. Dějí se právě přípravy k ve- čeři. Kuchtík čistí drobné rybičky. Vzal malou sepii, stáhl jí s těla obratně vak, vyloupl očia hodil netvora k ostatní přípravě. Dobré chutnáníl Není radno nakukovati do tajemstov žádné kucbyně, ani — lodníl
svatý . Jan Zacherlinův