ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 a034cc60-71e0-11dc-a7d3-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 25 celkem · entity: place 44, org 10, person 58, work 1
1 masthead
Ročník XXXXIV.
2 masthead
V Praze, v pátek dne 5. srpna 1904.
Praha
3 masthead
Číslo 215.
4 article
Ka ranní a odpol. list předpláelee v Praze v adn inistn e u o s drojí denáskoe nk . ve nlinikádk kgi nntdi . phštou: rněso . . - drojí slant io nei
Praha
5 article Válka.
Válka. L. Z Petrohradu, 4. srpna. (Pův. tel. mvl. dop. »N. L.«) Jak se v dobře zpra- vených kruzích zdejších ujišťuje, byly něiněny koncesse ruské při obchod- ním vyjednávání s Německem zámě- nou za uzavření obrovské ruské půjěky. Rusko dle těchto pramenu bude pokračovati ve válce, třeba by prohrálo v první části válečné kam- paně, provede ale stůj co stůj to, co chce. V článku skutečně inspirova- ném list »Rus« vykládá důvody pro zadržování lodí anglických i ameri- ekých, opatření ta jsou odůvodněna starými pravidly i smlouvami. Afér »Knight Commandera« bude předve- dena před kořistní soud. Rusko si vyhražuje právo pokra čo- vati v zadržování lodí ne- utrálních států, vezou-li kontraban válečný. Z Tokia, 4. srpna. (C.-B.) [Úřadn sdělení.] Generál Oku oznamuje, že ne- přítel od 2. t. m. neustále ustupuje severním směrem. 3. t. m. obsadila armáda naše Haičen a Nučvan, 30 mil východně od otevřeného přístavu téhož jména. (Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz na straně 4.)
Petrohrad Německo Rusko Rus Tokio Knight Commander
6 article „Nový kurs“?
„Nový kurs“? Kdo by se toho byl ještě přéd měsícem na- dál, že za úmorného znoje letošní mrtvě saisony náhle zafiči z německého zákoutí slez- ského taková prudká vichřice proti — dru. Körbrovi a že tou vichřicí slezskou během čivř neděl rozhučí se všechny německé doubravy v Cislajtánii v bouřný jekot nad zradou, jakou prý hodlá vláda Körbrova spáchat na po- savadních svých chráněncích a mileích německo nacionálních, vymaňujíc se z jejich poručnictv vybavujíc se z jejich vela a obracejíc se n stranu slovanskoul Ano, »Körber obraci, Körber naddržuje Sl vanům, chtěje se o ně opírati proti Němcům !«, tak zuří dnes unisono německo-nacionální, jak německo- pokrokářský tisk jako smyslů zbaven a nedá si vymluviti, že ve vnitřní politice rakou ské z čista jasna nadešel obrat, že úřadnický kabinet Körbrův nejspíše na pokyn s hůry za- hajuje nový kurs, směrem na pra vo. Z počátku činilo to umělé rozčilení slez- ských Demlů, Hofmannů a Mengrů dojem ob- myslné komedie, již by patřil název »Mnoh povyku pro nic za nic«, zvláště když vyzrazeno, že všichni ti tři pohlaváři byli napřed v »ta- jemství« chystaných slovanských poboček vládou zasvěceni a teprve když proti té tretce niče ho nenamitali, že se Körber s Thunem a Hartlem pro tu »koncessi« Slovanům slezským rozhodl.
Körber Němec Deml Hofmann Mengr Thun Hartl Cislajtánie
7 article
Leč ani tato blamáž německým hegemonům ne- vadila, aby nenadouvali komára na velblouda nerozněcovali se vespolek čím dále do horoue- nější vášnivosti, nedůvěry a nevraživosti proti svému dosavadnímu dobrodinci a patronu nej- šlědřejšímu. Věru, správně dí přísloví: »Dobro- diní tíží« a — »Nevděk světem vládne«. Körber za své pětileté vlády zasypal Němce cislajtánské takovou spoustou dobrodiní a úsluh, až přesycené Sybarity píchá dobré bydlo a oni ve své zpupnosti nechtějí mu dovolit již ani sebe nepatrnější svobody a samostatnosti. Prvn jeho homeopatická dávka spravedlnosti Jiho- slovanům, Polákům a Čechům slezským ihne je pobouří na krev a když nechce se vůči je- jieh křiku a ryku ukázat slabochem, když pře jejich hrozbami a hromy nebere hned do zaje- čieh a neodvolává svých nařízení: tu prohlašují jej šmahem za zpronevěřilého zrádce německé věci, ktorý pracuje o poslovanštění Slezska, b
Körber Němec Polák Čecho Slezsko
8 article
o poslovanštění celého Rakouska, poněvadž s hodlá na dále opírati o Poláky, Čechy, Jiho- slovany a feudály, leda ještě o německé velko- statkáře, tyrolské klerikály a Luegrovy křesťanské sociály. To prý má být jeho příští většina vládn v novém rajchsrátě: k tomu konci podniká cestu do Italie, k tomu konci sankcionuje Luegrovi jeho famosní volehní řád pro obce Dolních Ra- kous, k tomu konci udílí Chorvatům privilej, aby i bez znalosti němčiny mohli se stát v Cis- lajtánii státními úřadníky, k tomu konci zavdě- čuje si Poláky a Čechy slovanskými pobočkami při státních německých paedagogiích ve Slezsku To vše jest dnes německým nacionálům, od Liberce až po Štyrský Hradee, »jasno jako slunce«. »O tom, že pan z Körbrů opu- stil dráhu národní nestrannosti« — hubuje Prade- ova »Deútsche Volks Ztg.« — »že nastou- pil nový kurs, že navzdor mnoholeté vše- ničící a ochromující českě obstrukci, nicméně obrátil se ke Slovanům — o tom věru dnes již nemůže býti při nikom nejmenší pochybnosti«. — »Sledujeme-li činnost vlády Körbrovy za poslední doby, musíme do- spěti k závěru, že nadešla změna kursu« usuzuje posl. Chiari a ohlašuje dru. Körbrovi, že posavadní důvěra v něho je ve straně německo nacionální podryta. Stejně horlí vůdce německých nacionálů p. Der- schatta: vytýká Körbrovi, že zrušil Němcům daný slib, že nepodnikn administrativní cestou ničeho, čím by národní država Něme ův byla poškozena, následkem čehož prý nejbližší zasedání říšské rady uvidí — německou opposici. Přeje-li si jí snad, aby měl zá- minku k rozpuštění říšské rady a vypsání nových voleb snad oktrojováním všeobecného práva hlasovacího Ani v tom případdě, hrozí p. Dersehatta, prý b se německá opposice národní nedala zlomi nýbrž ochromila by pak státní stroj ve sněmech zemských .
Polák Čecho Luegrův Chorvat Štyrský Hradee Chiari Němec Dersehatt Rakousko Italia Dolní Ra Slezsko Liberec Deútsche Volk
9 article
Ani pan Schücker není už s Körbrem spokojen. Do nedávna byl by šel pro něj do ohně. Körber řídící se německým vetem, Körben odpírající živelní pohromou zbědovaným krajům jihočeským podporu státní, dokud nepomine česká obstrukce, a zavírající po dvou hodinách český sněm z ohledu na německou obstrukci, Körber dosazujíei do krajů zněmčených za úřadníky a soudce jen kované Němce preter- váním kvalifikovaných českých úřadníků, Körber takový byl jeho ideálem. Ale jakmile po všem tom týž Körber učinil také jednou maličkost pro Slovany, hoj, tu je rázem po lásce i po důvěře a »zklamaný« Schücker žaluje v Teplici bohům i turnárům o vrikavosti a falši vídeňských vlád vůči ubohým Němeům. »V naší politice jest velmi těžko výtknout své politické činnosti pevný směr a dodrželi jej — naříká — neboť naše poměry k vládě s velmi často měnívají. Lituji, že právě dnes jest mi postýskati si, kterak nynější počí ná n si vlády oproti Němcům mus vzbuzovati největší nedůvěru. — Nechtěli jsme vládě způsobovat žádných obtízí, pokud ona jevila upřimnou vůli, ze chce říditi stát dle politických zásad Němců, jež se kryjí se zájmy státu (! !). Avšak vláda v nejnovější době minula opatření, které nás nezbytně nuti, abychom své chování vůči ní změnili...
Schücker Körber Němec Slovan
10 article
»Vážím si ministerského předsedy jako muže, který se snaží zastati úřad svůj s rozvahou velikou pílí. Avšak zabočili na jiste dráhy, jako tak mnozi jiní před ním, pak sklouzne po téže šikmé ploše j ako oni. My zástupci německého lidu nehodláme toho klidně strpěti nýbrž uchopíme se všech pro středků obrany: budiž to veřejne prohlášeno, že na této dráze vládu sledovati nebudeme, nýbrž k roz hodnému potírání vlády přikro číme.« Avšak němečtí radikálové hlasitě se vysmi vají hrdinské té pose německých pokrokářův nacionálů; není prý ten jejich všecek bojovný břinkot proti Körbrovi do opravdy míněn, nýbrh jen pouhým lapáním voličů, poněvadž mají strach z možných nedalekých voleb. — Nuže, to ví zajisté Körber také a směje se asi tomu jejich planému hněvu, křiku a po- plachu právě tak, jako nám je k smíchu celá ta německá legenda o tom náhlém a podivuhodném obrácen Körbra z německého Šavla ve slovanského Pavlal Nedejme se veškerým tím poplachem »změně kursu vládního« mýlit svésti! Vše může být také jen smluvenou a dobře sehranou německou komedií na — oblouzení nás a ještě někoho jiněho aby se vidělo, jak »nelze« Körbrovi »p ře všechnu jeho dobrou vůli a ne- strannoste dáti nám nejmenšího-
Körber
11 article Sokolský slet v Lublani. (Dokončent)
Sokolský slet v Lublani. (Dokončent) Na vítací slova dra. Tavčara odpověděl jmé nem Čechů dr. Novotný, náměstek sta- rosty „Sokola“ pražského a člen výboru Č. O. S. poukazuje na to, že sletem podán jest důkaz, že Slovanstvo ve svých kulturních i hospodář- ských potřebách samo sobě úplně dostačuje že kdybychom na základech ryze svých budo- vali, že mohli bychom utvořiti veliký celek, na veškeré cizině v každém směru nezávislý. Ze- jmena Slovinci mají odvrhnouti všecko cizí, co dosud brání jim ve volném rozvoji a mají být ve své domovině svéráznými Slovany, aby ná- rod slovinský s to byl vyplniti svůj úkol, jenž mu ve Slovanstvu dán a určen jest. Slova jeho, plná vřelého akcentu, došla také bouřlivého ohlasu v celém shromáždění, jež zaníceno, povstalo a zapělo slovanské hymny. Potom promluvil jménem polského So- kolstva, jež vyslalo celkem 3 delegáty ke sjezdu, Leo Krobiszki z Bochně pouka- zuje rovněž na chvalný příklad Čechů, od nichž také Polska sokolskou ideu přijala. Za Chor- vaty promluvil dr. Bučar ze Záhřebu, z spolky tělocvičné na Rusi Fr. Šnepp z Moskvy. Byly to vesměs projevy, prosté vši hledanosti, ale prýštící ze srdcí upřímných, jásajících nad bratrským dnešním sdružením slovanského muž- stva. Slova mluvčích nesla se po širém shromá- ždění rozjařených davů a vyvolávala nové vzru- šení, jež stěží lze popsati a pochopiti. — Tak besedováno dlouho, dlouho do noci a to nejen v Národním domě, ale všude — všude po Lu- blani, slavnostní horečkou zachvácené.
Tavčar Čecho doktor Novotná Krobiszki Bučar Rus Šnepp Lublaň Č . O . S Polsko Záhřeb Francie Moskva Sokol národní dům
12 article
Nadešel den slavnostní. Již s časným vý- chodem slunce počaly se valiti do města husté davy z blízkého i-dalekého- okolí, naplněny zvě- davostí a touhou, spátřiti divadlo, dosud zde nevídané. Z hor i údolí, po cestách, silnicích a dráhách sbíraly se nepřetržitě zástupy lidu slovinského z blízkého okolí i vzdálení host z celé Krajiny, Korutan, Gorice, Istrie, odevšad, kde jazyk slovinský hlaholi, i z Chorvatska do- šly silné čety, pokochati se na velkém svátku slovanském. Štastná Lublaň nestačila ani pojmouti všechny ty massy přibylých hostí, jichž valna čásť uchýlila se do stínu nádherného tamního parku Tivoli, který tvoří úpatí horstva a velko- lepě jsa založen, poskytuje krásné, nekonečne promenády pod košatými, vysokými lipamia topoly. Ulice pestřily se skvělou slovanskou vý- zdobou, na pokraji města, na cestě od nádraž vedoucí, vypínala se vysoká slavobrána s ná- pisem sokolským „Na zdar!“ na počesť hostí. Výzdobu tu zvyšovala plamenná červeň sokol- ských košil, jež ulicemi se proplétaly, jako zá- plava máku v osení, a světlé národní kroje sl- vinské. Hlavní pozornost soustředěna na cvičiště. jež se nalezalo rovněž v parku Tivoli, na zá vodní dráze kolařského spolku. V čele jeho vy- pínala se vysoká tribuna pro 2500 diváků, mim tribuny pobočné, vlastní pak cvičiště upraven pro 900 cvičenců.
Korutany Gorica Istria Chorvatsko Lublaň Tivoli
13 article
Již o 6. hodině ranní zahájeny tu závody družstev, jež vyslala sem veškerá sdružení slo- vanská a sice 40 českých, 5 chorvatských, 12 ze slovinských jednot. Závoděno ve vyšším nižším stupni. Cvičení závodní vyššího stupně byla značně obtízná, vyžadující vyspělost tělo- cvičnou prvého stupně. A nelze si věru mysliti obrazu skvělejšího a krásnějšího nad ten, který poskytují jaré čety mládeže, ze všech konči slovanských se střetnuvši k mužnému závodu zdatnosti své, junáckou krásu a svěžest na odiv stavíci. Tam Čech po boku Slovince a Chrovata v mocném napjetí svalstva druh druha překo- nati se snaží, silně vyvinuté hrudi oddychuji horce v tuhém závodu, s čela řine se pot — než zrak všech plá mladistvým ohněm a vše ladném pořádku, bez hluku a zmatku postupuje dle stanoveného pořadu, ač slunce nemilosrdně se opírá o osmáhlé šíje a paprsky jeho odrá- žejíce se o bělostný písek půdy, mění vše kolem v ohnivý jas. Závodících bylo mnohem více, než původně bylo počítáno. Jak mohla Lublan tušiti, že sejde se tu na 400 závodníků, výkvět to borců sokolských ze severu dálného i jihu.
Čechy
14 article
Bylo zřejmo, že čas nestačí na tento obrovský úkol. Proto celý program dopolední posunut dvě hodiny, jež využitkovány pro závody. Ale ani ty nestačily. Na rychlo provedeny zkoušky k společným cvikům a o 12. hod. polední se- řaděn v alejích průvod, jehož se zúčastnilo ve- škeré přibylé Sokolstvo. V předu jeho za hudbou jel skvostný od- díl jízdy sokolské z Lublaně, vedené statným dr. Kušarem a za ním v nesčetných řadách pod praporem České obce sokolské Sokolstv české, majíc v čele členy předsednictva a vý- boru České obce sokolské s oběma náměstky starosty dr. Pippichem a dr. Scheine- rem a náčelnikem dr. Vaníčkem. Byl to imposantní, nepřehledný voj, jejž vypravily sem země české ze všech krajů a končin, bylyť tu zastoupeny všechny župy i nejvzdálenější z Čech, Moravy, Slezska a Rakouska znamenitým počtem, který v celku na půl druhého tisíce mužů čítal. Za českým Sokolstvem šly čety chorvatské se záhřebským Sokolem v po- předí. Vedl je podstarosta Sokola záhřebského J. Hanuš a dr. Fr. Bučar. Bylo jich n tři sta. Potom následovalo poselstvo z Bulhar- ska, Polsky a Srbska a na konec jednoty slo- vinské počtem na 800. Průvod uzavíral Sokol lublaňský. Zatím v ulicích lublaňských nakupilys husté davy obecenstva, očekávajíeího s rostou- cím rozčilením slavnostní pochod Sokolstva. Vytrvale vzdorovaly po několik hodin slunci, sálajícímu ohnivý žár do přeplněných ulic — aby jen spatřiti a pozdraviti mohly na půdě slovinské řady sokolské, z nichž tolik slovan- ského vědomí a zdatnosti mužné mluvilo. A sotva že prvé proudy vnikly do ulic, rozbu- rácela se jimi neutuchající bouře, která jako mocný orkán rozvířila živé ty massy, jásající plesající nad řídkou touto zde podívanou.
doktor Pippich Schein Vaníček Sokol Bučar Bulhar Lublaň Čechy Morava Slezsko Rakousko Francie Polsko Srbsko sokolský Sokolstv Sokol
15 article
Téžko lze vyličit radostné nadšení, jež způso- bily čety sokolské s vlajícími prapory městem procházejíci, kráčeli jsme jako vlnobití rozbou- řeného moře, zkrápěni deštěm kytie z oken ulie do řad našich metaných, za ohlušujícíh hluku pozdravů: Živili! Živili Čechi ! Na zdar! Vše, jako by jedněmi ústy, opojeno nad- šením vítalo prapory sokolské, s očí tisieů kanuly slzy radosti, jimiž ulevila sobě do nej- vyšší míry vzrušená srdce slovanská. Byl to okamžik slavný, vznešený. — Průvod bral se širokými ulicemi nové část města a přes most sv. Jakuba po Starém trhu k radnici, kdež jej očekávalo celé zastupitelstvo města a zástupcové vynikajících korporaci, spolků a ústavů. Kolem pak ve velkém okruhu studentstvo slovinské a mnohočetně zástupy obecenstva, pokud se sem vůbec vtěstnati mohly. Na balkonu radnice vyhražena místa damám. Sokolstvo srazilo se před radnicí v několi proudů, načež starosta Sokola lublaňskéh dr. Tavčár vzdal hold městu Lublani za přízeň a lásku Sokolstvu- věnovanou a děkoval županu Hribarovi za vřelý smysl a odda- nost ideám sokolským. Hold a dík ten v pravdě zasloužilý provázen byl hlučným souhlasem shiromáž dění. Na to jménem hostí slovanských chápe se slova nám. starosty ČOS. a starosta Sokol pražského dr. Scheiner. Děkuje za lásky- plné přijetí a nadšené pozdravy připomíná, že v arobném prodeji slal vo alislkách na venkors derslednt.
Čechi Jakub Sokol doktor Tavčár Hribar Hold Scheiner Lublaň spolek a ústav ČOS
16 article
zanní číslo o sobě . . . alk zansí čalo. . . . . . . . 9 h 1nseraty platí se hotově repřel. Přodplacení a insorty přijímá z dnini- strace v Muriansk é ulici č.s. Tan nachánejí ze tés redla koe, tiskárna n ezpediee „ Národnich Listů“. Bukopisy se novracsji
é ulice Tana
17 article
příchod řad sokolských do Lublaně není prostým aktem zdvořilosti ani zábavným výletem, je st ohlasem mocné touhy po sblíženi Slovanstva, chvějíeí dnes celým ústrojstvem lidu slovanského. My přišli, abychom se Sokolstvem jihoslovanským manifestovali krásu a vznešenost idey sokolské, její vysoký význam pro rozvoj slovanských ná- rodů. Ona nese se k vysokému cíli povzne- sení všeho Slovanstva, majíc za úkol utvořiti z měkké, poddajné duše slovanské povahu silnou, ne- ústupnou a všeho odporu schopnou. Té jest nám dnes všem zapotřebí, neboť staletý zápas o potlačení plemene slovanského, v němž již tolik zdárných kmenů podlehlo, dostupuje dnes svého vrchole. Celá hranice velkého územl slovanského plane dnes v divém žáru národ- nostních útoků, vedených na nás s bezohlednos a krutostí barbarů hodnou, všude zřiti možno dým ze zapálených a zničených sídel slovan- ských, všude možno zříti stopy těžké oné pěsti, jež kam dolehne, tam zanechává morovou zkázu a záhubu.
Lublaň
18 article
Jest svrchovaný čas, aby Slované uvědo- mivše se a utuživše své sily srazili šiky své k společné obraně a upravili sobě sami další svůj život a rozvoj svůj si pojistili. Vitáteli nás jako svého silnějšího bratra a učitele, nuže sledujte nás v provádění hesel sokolských, pod nimiž my vyrostli a sesílili, utvořte s námi na pomezí našem pevnou, nerozbornou hradbu z brudí a pleci sokolských, jež by byla s to čeliti útokům na nás se valícím. Vztyčte hlavu, Slovinci, nechať Sokol váš rozlétne se po krásné krajině, nechať »letí vysoko a křídla nese šíroko«, jak praví píseň vaše a předehází voje vaše, zápasící o vaši volnost a budoucnost. Opřemež se navzájem a jedné mysli, jedné paže spějmež za velkým cílem, za nezkráceným rozvojem všeho širého Slovanstva. Městu Lublani, jež. prvé z měst slovanských po Praze vztýčilo prapor sokolský a k němu vždy tak věrně lnulo, platí naše pocla a dík. Na slova tato následoval všeobecný, daleko burácející souhlas, shromáždění obnažili hlavy a zapěli se zanícením hymnu »Hej Slované !«, jež nesla se velebně po celém prostranství a odtud dále do ulic, lidem naplněných.
Slovan Sokol Lublaň Praha
19 article
Jménem města ujal se pak slova župan Hribar, tlumoče radost a díky města za ná- vštěvu Sokolstva, jež přinesla tolik vzrušujícího a povznášejícího ducha v lid slovenský — ve- lebí ideu sokolskou jako přední zdroj slovan- ského citění a konání. Znovu zahřměly pozdravy »Na zdar!« a »Živio!«, přítomní zapěli »Liepa naša domovina«, »Kde domov můj« a »Naprej zastave slave«, načež průvod provázen novými projevy přízně, hnul se dále a za neutuchající oslavy odebral se k Národnímu domu, kdež dán povel k rozchodu. Celkem účastnilo s průvodu 2500 Sokol.
Hribar Sokol
20 article
V nádherné dvoraně Národního domu uspo- řádán městem banket, k němuž pozváni sokolští hodnostové, zástupcové různých spolka a korporací. Na sklonku jeho proneseny ohnivé přípitky, jež zahájil župan Hribar hluboce založenou řečí, promlouvaje ku přítomným Slo- vanům, každému v jeho mateřské řeči. »Dnešní den ukázal, že bílá Lublaň není poslední mezi městy slovanskými, neboť by se zajisté nebyl v ní sjelo tolik znamenitých hostí slovanských ze všech krajů veliké slovanské domoviny. Ona plesá ze srdce a slaví velký svátek svého znovu- vzkříšení pod ochranou křidel sokolich. Přede- vším obracím se k vám, bratří z vlastí českých, kteří jste přišli, abyste na pevno utvrdili pásku bratrské vzájemnosti, která dosud spojovala český a slovinský národ. Statný počet, v jakém jste sletěli se do bílé Lublaně, svědčí nám o síle a nepřemožitelnosti českého národa a my s úspěchem těžiti chceme z tohoto obnovení svazku bratrského. My těžíme a těžili již z vaší práce sokolské, Sokolstvo naše mohlo z ní na- byti ponaučení, jakých, úspěchů dodělává se. vždy mužná sila, statečnost, vytrvalost a pevná vůle. Kéž by styky našich Sokolů se Sokolstvem českým vštípily prvním ony vlastnosti, jež jsou podmínkou výchovy charakterů a obětavých zápasníků za práva národa. Věrte mi proto, ze
Hribar Sokol Lublaň národní dom
21 article FEUILLETON.
FEUILLETON. —a. Z letního pobytu. Když leto jžv měsíci únoru známý a na slovo vzatý prorok povětrnosti věstil, že budeme mít neoby- čejně parné, suché léto s nekonečnou řadou slunných dnů, smáli se tomu Tomášové, kteř tevěti ani pavoukům, ani žabám, ba ani n psům, již trávu zerou a dokazovali, že v Če- chách dávno už minuly časy, o nichž letopisy zaznamenávají, »že lidé i hovada padali jako mouehy na silnici« a že koryta řek i potok lak byla vypráhlá, že spekulativní jakýs chytrák masázel si do řečiště Lužnice mrkev, jež ne- cbyčejně pěkně se mu urodila. A zalím se proroctví nejen na vlas vyplnil , nýbrž zažili jsme »krásných« dnů již tolik, že bychom jako lidé moudří a opatrní měli si jich ladu reservovat na rok příští, neboť může s státi velmi snadno, že v roce 1905 začne na Medarda pršet a přestane až o svatém Václav, neboť té doby, zdá se, že má nejvyšší metereo- leg zvláštní vrtochy a že úplně zapomněl n to. že nás pozemčany a zejmena nás Čechy střádání blaží a že vytrvalost a trpělivé snášení všeho toho, co nám nebe uštědřilo, naši vynika- jíeí enosuj není. Slunce, slunko, slunéčko a jaká jiná ješt přikládáme jména obrovské stálici, kolem niž my pozemčané, ještě s celou řadou jiných plan tančíme od věků již »kuželku« a s níž mazlilo se lidstvo již v té době, kdy bylo ještě rozto- nilě »baby« a věřilo všemu, co mu dcera gou
Tomášová Václav Čecho Lužnice
22 article
vornantka namluvila ! Ba slunci, jako původ všeho života, přikládáme moc božskou a náro- dové již v době svého dětství zabývali se dosa ne definitivně rozřešenou otázkou, kdo že je pů- vodcem všeho, co jest, klaněli se mu a stavěl mu chrámy. Což nepozorovali, že život všechen k od- počinku se klade, když slunce klesne za hory a že příroda z mrtvé ztrnulosti probírá se te prve, když bylo slunce paprsky svými rozrazil krunýř ledový, jímž po dlouhou dobu byla země spjata? A i v samém křesťanstvu, zejmena v kal licismu, nalezneme v ritu stopy uclívání slunee jako symbolu božstva. Slunce je život, slunce je zdraví — tvrdí jedni, kdežto druzí totéž snaží se dokázati vodě. Byl by šílencem, kdo by popíral účinel světla a tepla na ústrojí živočišstva, však totéž slunce a totéž teplo, jež sálá, může míti téz v následcích smrt. Nemám na mysli úpal slunečný, nevzpo- mínám smutného případu, jenž udál se loni ve skalách hercegovských, ale pohlížím prostě na svou zahrádku a ta je mi nejvýmluvnějším do- kladem, co dovede slunce, když po celé dva měsíce bez ustání pálí. Marné všechno nama- hání, marné zalévání a zavlažování — žhoucí paprsky slunce zniči na konec všechno, co rost a kvete, zničí konečně i onu otužilou nezmar nou květenu, jež po slunci je pojmenovaná — zničí i slunečnici. Stačilo k tomu ne celých osm neděl, aby zahrádka, s velikou péčí vypěstěná, proměnila
23 article
se v — poušť. Je pochopitelno, jak dřívějš kraje, do nichž se klade legendární ráj, stalv se průběhem věků vypráhlým, pustým, všeho života zbaveným koutem — následkem přebytku slunečných paprsků a nedostatku deště, jenž přestal tam zavlažovati půdu. A proč? Poně- vadž se tam dělo před několika tisíci léty asi to, co děje se podnes. Nerozumný člověk kácel stromy a dělal z biblického ráje poušť, jakou udělal touže melhodou také již z jiných rájů. Říká se, že růže je slunci zasvěcena, bez vroucích polibků slunce že růže zemře dříve. než rozkvete. Letos se slunce s růžemi důkladně pocelovalo a následek toho? Chuděrky, vypadaji pěkně! Poupátka jejich namnoze upadnou dřív již, než puknou. A jak vypadají růže, jež šťastně se rozvily? Smutné na ně podívání. Nemají barvy, nemají tvaru, jsou spálené, špinavé a fou- kneš-li do nich dva dny po rozvití, rozletí s zvadlé, hmyzem ožrané listečky jejich na všechny strany. Jsou nemocně, slunce z nich vyssálo ž do poslední krůpěje životní sílu. A nejinak má se to s ostatními květy. Kara- fláty neudrží se ani týden na stonku a i ta pro- stičká, skromná — mnohem skromnější než flalk — resedka dusí se v slunečním úpalu a zmírá. A což stromy ovocné?
Smutná Kara
24 article
Zakrnělé plody padají při nejmenším zava- nutí větru. Vzdyť i ten arcidemokratický angrešt. jenž všechno snese, tentokráťe uvadnul dříve. než uzrál. Nejhůř ovšem na tom letos zelenina, z jmena karfiol. Co nespálilo zhavé slunce, sežra hmyz, jehož milliardy kombatantů vypověděly všemu, co roste, nesmiřitelný boj. Tu patrno, eo i ti nejmenší živočichové tak maloundrlinkatí, že na ně třeba zvětšovacího skla, dokáží »spo- jenými silami«. Jediným šlápnutím na zvadlý zelný list zničíš jich sice na sta, ale milliony těch malých černých mušek, jež skáčou jako blechy, postaraly se společně s housenkami. proti nimž boj byl letos marný, o to, abyste neměl ze svých záhonů ani karfiolu k drůbkům, ani zelí ke své obligatní huse. Je počátek srpna — počátek měsíce nej- parnějšího — však příroda činí letos dojem naprosto listopadový. Ba i to houževnaté ps víno nyní již žloutne a červená a je tak řídké. že možno jím pohodlně prostrčiti ruku tam. kde jindy marně snažil se proniknouti zrak. A slunci ke zvýšení ničícího efektu pomah — lokomotiva. Jakým způsobem? Té doby ozve se denně třikrát a ještě častěji volání: hoří! Zhoubný živel neřádí sice na dráze, al hoří suchá tráva poděl tratě, hoří obilí, jež dosud stojí a nejednou již také chytil les. Přes to. že dnes všechny téměř lokomotivy ozdobeny jsou červenou »kravatou« na znamení, že opa- třeny přístrojem na stravování kouře, chrl všechny bez rozdílu, patentované i nepatentované nejen kouř, nýbrž i žhavé jiskry, z nichž je- dinká postačí způsobiti neštěstí. A jak nepěkně působí slunce a žhavé jeh paprsky na náladu člověka! Není prý dobře docházeti pro poučení do Němec, ale pravdu měl německý veršovec, jenž napsal, že člověk všechno snese spíš, než řadu krásných dnů. Člověk pocituje, jak nejen příroda vůkol, al
Němec
25 article
jak sám vysýchá a jakkoli pravda jest, že jemu snadněji jest udusiti vnitřní žár, co všechno platno, osvěžíli sama sebe, vidí-li, jak vše ostatní vůkol až do poslední krůpěje je výsušeno a jak všechna příroda na smrt znavena marně vysílá prosby k nelitostnému, svou věčnou vlídností svým jasem odpornému nebi, aby seslalo ko- nečně s hůry osvěžující vláhu. Nebe se směje a pořád jen se směje. Tu i tam na chvilenku zakaboní tvář, takže člověk, jenž čím je nešťastnější, tím důkladněji doufá, blahou dá se unášeti myšlenkou, že konec je již mukám v tom nynějším předpeklí — zatím zaburácí vítr, roztrhá temný závoj a než se na- děješ, slunce již opět z čisté modré oblohy oheň dolů sype. Jen dále, jen dále ! Je zde leccos ještě, co by se spálit dalo. Má-li státi se všechen širý kraj obrovskou hranicí, snesme na ni všechno to zlo a tu bídu, aby ji utratil očištu- jící plamen. V dohě, kdy ještě »tři králové« neohrožo- vali ani bezpečnost státní, ani veřejný pořádek, odpovídal mouřenínský král na dotaz »bílého«, proč vystrkuje v zadu svou černou bradu, že činí tak proto, poněvadž ho slunce opálilo »slunce že je drahé kamení, pro Kristovo vy- koupení«. Snad souvist to s výkladem Indův, že diamanty jsou slzy, jež roní slunce nad špatností světa. Kdyby se mu uráčilo vyplakat na nás aspoň pytel takových »slze, aby se nám aspoň trochu odvděčilo za útrapy, jimiž nás leta obmyslilo.
Kristův Indův