1
masthead
Ročník XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v pátek dne 5. srpna 1904.
Praha
4
article
Ka ranní a odpol. list
předpláelee
v Praze v adn inistn e
u o
s drojí denáskoe
nk .
ve nlinikádk
kgi
nntdi . phštou:
rněso . . -
drojí slant io
nei
Praha
5
article
Válka.
Válka.
L. Z Petrohradu, 4. srpna. (Pův. tel.
mvl. dop. »N. L.«) Jak se v dobře zpra-
vených kruzích zdejších ujišťuje, byly
něiněny koncesse ruské při obchod-
ním vyjednávání s Německem zámě-
nou za uzavření obrovské ruské
půjěky. Rusko dle těchto pramenu
bude pokračovati ve válce, třeba by
prohrálo v první části válečné kam-
paně, provede ale stůj co stůj to, co
chce. V článku skutečně inspirova-
ném list »Rus« vykládá důvody pro
zadržování lodí anglických i ameri-
ekých, opatření ta jsou odůvodněna
starými pravidly i smlouvami. Afér
»Knight Commandera« bude předve-
dena před kořistní soud. Rusko si
vyhražuje právo pokra čo-
vati v zadržování lodí ne-
utrálních států, vezou-li kontraban
válečný.
Z Tokia, 4. srpna. (C.-B.) [Úřadn
sdělení.] Generál Oku oznamuje, že ne-
přítel od 2. t. m. neustále ustupuje
severním směrem. 3. t. m. obsadila
armáda naše Haičen a Nučvan, 30
mil východně od otevřeného přístavu
téhož jména.
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz
na straně 4.)
Petrohrad
Německo
Rusko
Rus
Tokio
Knight Commander
6
article
„Nový kurs“?
„Nový kurs“?
Kdo by se toho byl ještě přéd měsícem na-
dál, že za úmorného znoje letošní mrtvě saisony
náhle zafiči z německého zákoutí slez-
ského taková prudká vichřice proti — dru.
Körbrovi a že tou vichřicí slezskou během
čivř neděl rozhučí se všechny německé doubravy
v Cislajtánii v bouřný jekot nad zradou, jakou
prý hodlá vláda Körbrova spáchat na po-
savadních svých chráněncích a mileích německo
nacionálních, vymaňujíc se z jejich poručnictv
vybavujíc se z jejich vela a obracejíc se n
stranu slovanskoul
Ano, »Körber obraci, Körber naddržuje Sl
vanům, chtěje se o ně opírati proti Němcům !«,
tak zuří dnes unisono německo-nacionální, jak
německo- pokrokářský tisk jako smyslů zbaven
a nedá si vymluviti, že ve vnitřní politice rakou
ské z čista jasna nadešel obrat, že úřadnický
kabinet Körbrův nejspíše na pokyn s hůry za-
hajuje nový kurs, směrem na pra vo.
Z počátku činilo to umělé rozčilení slez-
ských Demlů, Hofmannů a Mengrů dojem ob-
myslné komedie, již by patřil název »Mnoh
povyku pro nic za nic«, zvláště když vyzrazeno,
že všichni ti tři pohlaváři byli napřed v »ta-
jemství« chystaných slovanských poboček vládou
zasvěceni a teprve když proti té tretce niče ho
nenamitali, že se Körber s Thunem a Hartlem
pro tu »koncessi« Slovanům slezským rozhodl.
Körber
Němec
Deml
Hofmann
Mengr
Thun
Hartl
Cislajtánie
7
article
Leč ani tato blamáž německým hegemonům ne-
vadila, aby nenadouvali komára na velblouda
nerozněcovali se vespolek čím dále do horoue-
nější vášnivosti, nedůvěry a nevraživosti proti
svému dosavadnímu dobrodinci a patronu nej-
šlědřejšímu. Věru, správně dí přísloví: »Dobro-
diní tíží« a — »Nevděk světem vládne«.
Körber za své pětileté vlády zasypal Němce
cislajtánské takovou spoustou dobrodiní a úsluh,
až přesycené Sybarity píchá dobré bydlo a oni
ve své zpupnosti nechtějí mu dovolit již ani
sebe nepatrnější svobody a samostatnosti. Prvn
jeho homeopatická dávka spravedlnosti Jiho-
slovanům, Polákům a Čechům slezským ihne
je pobouří na krev a když nechce se vůči je-
jieh křiku a ryku ukázat slabochem, když pře
jejich hrozbami a hromy nebere hned do zaje-
čieh a neodvolává svých nařízení: tu prohlašují
jej šmahem za zpronevěřilého zrádce německé
věci, ktorý pracuje o poslovanštění Slezska, b
Körber
Němec
Polák
Čecho
Slezsko
8
article
o poslovanštění celého Rakouska, poněvadž s
hodlá na dále opírati o Poláky, Čechy, Jiho-
slovany a feudály, leda ještě o německé velko-
statkáře, tyrolské klerikály a Luegrovy křesťanské
sociály. To prý má být jeho příští většina vládn
v novém rajchsrátě: k tomu konci podniká cestu
do Italie, k tomu konci sankcionuje Luegrovi
jeho famosní volehní řád pro obce Dolních Ra-
kous, k tomu konci udílí Chorvatům privilej,
aby i bez znalosti němčiny mohli se stát v Cis-
lajtánii státními úřadníky, k tomu konci zavdě-
čuje si Poláky a Čechy slovanskými pobočkami
při státních německých paedagogiích ve Slezsku
To vše jest dnes německým nacionálům,
od Liberce až po Štyrský Hradee, »jasno jako
slunce«. »O tom, že pan z Körbrů opu-
stil dráhu národní nestrannosti« — hubuje Prade-
ova »Deútsche Volks Ztg.« — »že nastou-
pil nový kurs, že navzdor mnoholeté vše-
ničící a ochromující českě obstrukci,
nicméně obrátil se ke Slovanům
— o tom věru dnes již nemůže býti při nikom
nejmenší pochybnosti«. — »Sledujeme-li činnost
vlády Körbrovy za poslední doby, musíme do-
spěti k závěru, že nadešla změna
kursu« usuzuje posl. Chiari a ohlašuje
dru. Körbrovi, že posavadní důvěra v něho je
ve straně německo nacionální podryta. Stejně
horlí vůdce německých nacionálů p. Der-
schatta: vytýká Körbrovi, že zrušil
Němcům daný slib, že nepodnikn
administrativní cestou ničeho,
čím by národní država Něme ův
byla poškozena, následkem čehož prý nejbližší
zasedání říšské rady uvidí — německou
opposici. Přeje-li si jí snad, aby měl zá-
minku k rozpuštění říšské rady a
vypsání nových voleb snad oktrojováním
všeobecného práva hlasovacího
Ani v tom případdě, hrozí p. Dersehatta, prý b
se německá opposice národní nedala zlomi
nýbrž ochromila by pak státní stroj ve sněmech
zemských .
Polák
Čecho
Luegrův
Chorvat
Štyrský Hradee
Chiari
Němec
Dersehatt
Rakousko
Italia
Dolní Ra
Slezsko
Liberec
Deútsche Volk
9
article
Ani pan Schücker není už s Körbrem
spokojen. Do nedávna byl by šel pro něj do
ohně. Körber řídící se německým vetem, Körben
odpírající živelní pohromou zbědovaným krajům
jihočeským podporu státní, dokud nepomine
česká obstrukce, a zavírající po dvou hodinách
český sněm z ohledu na německou obstrukci,
Körber dosazujíei do krajů zněmčených za
úřadníky a soudce jen kované Němce preter-
váním kvalifikovaných českých úřadníků, Körber
takový byl jeho ideálem. Ale jakmile po všem
tom týž Körber učinil také jednou maličkost
pro Slovany, hoj, tu je rázem po lásce i po
důvěře a »zklamaný« Schücker žaluje
v Teplici bohům i turnárům o vrikavosti a
falši vídeňských vlád vůči ubohým Němeům.
»V naší politice jest velmi těžko výtknout
své politické činnosti pevný směr a dodrželi jej
— naříká — neboť naše poměry k vládě s
velmi často měnívají. Lituji, že právě dnes jest
mi postýskati si, kterak nynější počí ná n
si vlády oproti Němcům mus
vzbuzovati největší nedůvěru.
— Nechtěli jsme vládě způsobovat žádných
obtízí, pokud ona jevila upřimnou vůli, ze
chce říditi stát dle politických
zásad Němců, jež se kryjí se zájmy
státu (! !). Avšak vláda v nejnovější době minula
opatření, které nás nezbytně nuti, abychom
své chování vůči ní změnili...
Schücker
Körber
Němec
Slovan
10
article
»Vážím si ministerského předsedy jako muže,
který se snaží zastati úřad svůj s rozvahou
velikou pílí. Avšak zabočili na jiste
dráhy, jako tak mnozi jiní před ním, pak
sklouzne po téže šikmé ploše j ako
oni. My zástupci německého lidu
nehodláme toho klidně strpěti
nýbrž uchopíme se všech pro
středků obrany: budiž to veřejne
prohlášeno, že na této dráze vládu
sledovati nebudeme, nýbrž k roz
hodnému potírání vlády přikro
číme.«
Avšak němečtí radikálové hlasitě se vysmi
vají hrdinské té pose německých pokrokářův
nacionálů; není prý ten jejich všecek bojovný
břinkot proti Körbrovi do opravdy míněn, nýbrh
jen pouhým lapáním voličů, poněvadž mají
strach z možných nedalekých voleb. —
Nuže, to ví zajisté Körber také a směje
se asi tomu jejich planému hněvu, křiku a po-
plachu právě tak, jako nám je k smíchu
celá ta německá legenda o tom
náhlém a podivuhodném obrácen
Körbra z německého Šavla ve
slovanského Pavlal
Nedejme se veškerým tím poplachem
»změně kursu vládního« mýlit
svésti! Vše může být také jen smluvenou
a dobře sehranou německou komedií na —
oblouzení nás a ještě někoho jiněho
aby se vidělo, jak »nelze« Körbrovi »p ře
všechnu jeho dobrou vůli a ne-
strannoste dáti nám nejmenšího-
Körber
11
article
Sokolský slet v Lublani.
(Dokončent)
Sokolský slet v Lublani.
(Dokončent)
Na vítací slova dra. Tavčara odpověděl jmé
nem Čechů dr. Novotný, náměstek sta-
rosty „Sokola“ pražského a člen výboru Č. O. S.
poukazuje na to, že sletem podán jest důkaz,
že Slovanstvo ve svých kulturních i hospodář-
ských potřebách samo sobě úplně dostačuje
že kdybychom na základech ryze svých budo-
vali, že mohli bychom utvořiti veliký celek, na
veškeré cizině v každém směru nezávislý. Ze-
jmena Slovinci mají odvrhnouti všecko cizí, co
dosud brání jim ve volném rozvoji a mají být
ve své domovině svéráznými Slovany, aby ná-
rod slovinský s to byl vyplniti svůj úkol, jenž
mu ve Slovanstvu dán a určen jest.
Slova jeho, plná vřelého akcentu, došla
také bouřlivého ohlasu v celém shromáždění, jež
zaníceno, povstalo a zapělo slovanské hymny.
Potom promluvil jménem polského So-
kolstva, jež vyslalo celkem 3 delegáty ke
sjezdu, Leo Krobiszki z Bochně pouka-
zuje rovněž na chvalný příklad Čechů, od nichž
také Polska sokolskou ideu přijala. Za Chor-
vaty promluvil dr. Bučar ze Záhřebu, z
spolky tělocvičné na Rusi Fr. Šnepp z Moskvy.
Byly to vesměs projevy, prosté vši hledanosti,
ale prýštící ze srdcí upřímných, jásajících nad
bratrským dnešním sdružením slovanského muž-
stva. Slova mluvčích nesla se po širém shromá-
ždění rozjařených davů a vyvolávala nové vzru-
šení, jež stěží lze popsati a pochopiti. — Tak
besedováno dlouho, dlouho do noci a to nejen
v Národním domě, ale všude — všude po Lu-
blani, slavnostní horečkou zachvácené.
Tavčar
Čecho
doktor
Novotná
Krobiszki
Bučar
Rus
Šnepp
Lublaň
Č . O . S
Polsko
Záhřeb
Francie
Moskva
Sokol
národní dům
12
article
Nadešel den slavnostní. Již s časným vý-
chodem slunce počaly se valiti do města husté
davy z blízkého i-dalekého- okolí, naplněny zvě-
davostí a touhou, spátřiti divadlo, dosud zde
nevídané. Z hor i údolí, po cestách, silnicích
a dráhách sbíraly se nepřetržitě zástupy lidu
slovinského z blízkého okolí i vzdálení host
z celé Krajiny, Korutan, Gorice, Istrie, odevšad,
kde jazyk slovinský hlaholi, i z Chorvatska do-
šly silné čety, pokochati se na velkém svátku
slovanském.
Štastná Lublaň nestačila ani pojmouti
všechny ty massy přibylých hostí, jichž valna
čásť uchýlila se do stínu nádherného tamního
parku Tivoli, který tvoří úpatí horstva a velko-
lepě jsa založen, poskytuje krásné, nekonečne
promenády pod košatými, vysokými lipamia
topoly.
Ulice pestřily se skvělou slovanskou vý-
zdobou, na pokraji města, na cestě od nádraž
vedoucí, vypínala se vysoká slavobrána s ná-
pisem sokolským „Na zdar!“ na počesť hostí.
Výzdobu tu zvyšovala plamenná červeň sokol-
ských košil, jež ulicemi se proplétaly, jako zá-
plava máku v osení, a světlé národní kroje sl-
vinské.
Hlavní pozornost soustředěna na cvičiště.
jež se nalezalo rovněž v parku Tivoli, na zá
vodní dráze kolařského spolku. V čele jeho vy-
pínala se vysoká tribuna pro 2500 diváků, mim
tribuny pobočné, vlastní pak cvičiště upraven
pro 900 cvičenců.
Korutany
Gorica
Istria
Chorvatsko
Lublaň
Tivoli
13
article
Již o 6. hodině ranní zahájeny tu závody
družstev, jež vyslala sem veškerá sdružení slo-
vanská a sice 40 českých, 5 chorvatských, 12
ze slovinských jednot. Závoděno ve vyšším
nižším stupni. Cvičení závodní vyššího stupně
byla značně obtízná, vyžadující vyspělost tělo-
cvičnou prvého stupně. A nelze si věru mysliti
obrazu skvělejšího a krásnějšího nad ten, který
poskytují jaré čety mládeže, ze všech konči
slovanských se střetnuvši k mužnému závodu
zdatnosti své, junáckou krásu a svěžest na odiv
stavíci. Tam Čech po boku Slovince a Chrovata
v mocném napjetí svalstva druh druha překo-
nati se snaží, silně vyvinuté hrudi oddychuji
horce v tuhém závodu, s čela řine se pot —
než zrak všech plá mladistvým ohněm a vše
ladném pořádku, bez hluku a zmatku postupuje
dle stanoveného pořadu, ač slunce nemilosrdně
se opírá o osmáhlé šíje a paprsky jeho odrá-
žejíce se o bělostný písek půdy, mění vše kolem
v ohnivý jas. Závodících bylo mnohem více,
než původně bylo počítáno. Jak mohla Lublan
tušiti, že sejde se tu na 400 závodníků, výkvět
to borců sokolských ze severu dálného i jihu.
Čechy
14
article
Bylo zřejmo, že čas nestačí na tento obrovský
úkol. Proto celý program dopolední posunut
dvě hodiny, jež využitkovány pro závody. Ale
ani ty nestačily. Na rychlo provedeny zkoušky
k společným cvikům a o 12. hod. polední se-
řaděn v alejích průvod, jehož se zúčastnilo ve-
škeré přibylé Sokolstvo.
V předu jeho za hudbou jel skvostný od-
díl jízdy sokolské z Lublaně, vedené statným
dr. Kušarem a za ním v nesčetných řadách
pod praporem České obce sokolské Sokolstv
české, majíc v čele členy předsednictva a vý-
boru České obce sokolské s oběma náměstky
starosty dr. Pippichem a dr. Scheine-
rem a náčelnikem dr. Vaníčkem. Byl to
imposantní, nepřehledný voj, jejž vypravily sem
země české ze všech krajů a končin, bylyť tu
zastoupeny všechny župy i nejvzdálenější z
Čech, Moravy, Slezska a Rakouska znamenitým
počtem, který v celku na půl druhého tisíce
mužů čítal. Za českým Sokolstvem šly čety
chorvatské se záhřebským Sokolem v po-
předí. Vedl je podstarosta Sokola záhřebského
J. Hanuš a dr. Fr. Bučar. Bylo jich n
tři sta. Potom následovalo poselstvo z Bulhar-
ska, Polsky a Srbska a na konec jednoty slo-
vinské počtem na 800. Průvod uzavíral Sokol
lublaňský.
Zatím v ulicích lublaňských nakupilys
husté davy obecenstva, očekávajíeího s rostou-
cím rozčilením slavnostní pochod Sokolstva.
Vytrvale vzdorovaly po několik hodin slunci,
sálajícímu ohnivý žár do přeplněných ulic —
aby jen spatřiti a pozdraviti mohly na půdě
slovinské řady sokolské, z nichž tolik slovan-
ského vědomí a zdatnosti mužné mluvilo.
A sotva že prvé proudy vnikly do ulic, rozbu-
rácela se jimi neutuchající bouře, která jako
mocný orkán rozvířila živé ty massy, jásající
plesající nad řídkou touto zde podívanou.
doktor
Pippich
Schein
Vaníček
Sokol
Bučar
Bulhar
Lublaň
Čechy
Morava
Slezsko
Rakousko
Francie
Polsko
Srbsko
sokolský Sokolstv
Sokol
15
article
Téžko lze vyličit radostné nadšení, jež způso-
bily čety sokolské s vlajícími prapory městem
procházejíci, kráčeli jsme jako vlnobití rozbou-
řeného moře, zkrápěni deštěm kytie z oken
ulie do řad našich metaných, za ohlušujícíh
hluku pozdravů: Živili! Živili Čechi ! Na
zdar!
Vše, jako by jedněmi ústy, opojeno nad-
šením vítalo prapory sokolské, s očí tisieů
kanuly slzy radosti, jimiž ulevila sobě do nej-
vyšší míry vzrušená srdce slovanská. Byl to
okamžik slavný, vznešený. —
Průvod bral se širokými ulicemi nové část
města a přes most sv. Jakuba po Starém trhu
k radnici, kdež jej očekávalo celé zastupitelstvo
města a zástupcové vynikajících korporaci,
spolků a ústavů. Kolem pak ve velkém okruhu
studentstvo slovinské a mnohočetně zástupy
obecenstva, pokud se sem vůbec vtěstnati mohly.
Na balkonu radnice vyhražena místa damám.
Sokolstvo srazilo se před radnicí v několi
proudů, načež starosta Sokola lublaňskéh
dr. Tavčár vzdal hold městu Lublani za
přízeň a lásku Sokolstvu- věnovanou a děkoval
županu Hribarovi za vřelý smysl a odda-
nost ideám sokolským. Hold a dík ten v pravdě
zasloužilý provázen byl hlučným souhlasem
shiromáž dění.
Na to jménem hostí slovanských chápe se
slova nám. starosty ČOS. a starosta Sokol
pražského dr. Scheiner. Děkuje za lásky-
plné přijetí a nadšené pozdravy připomíná, že
v arobném prodeji
slal
vo alislkách na venkors
derslednt.
Čechi
Jakub
Sokol
doktor
Tavčár
Hribar
Hold
Scheiner
Lublaň
spolek a ústav
ČOS
16
article
zanní číslo o sobě . . . alk
zansí čalo. . . . . . . . 9 h
1nseraty
platí se hotově repřel.
Přodplacení a insorty přijímá z dnini-
strace v Muriansk é ulici č.s.
Tan nachánejí ze tés redla koe,
tiskárna n ezpediee „ Národnich Listů“.
Bukopisy se novracsji
é ulice
Tana
17
article
příchod řad sokolských do Lublaně není prostým
aktem zdvořilosti ani zábavným výletem, je st
ohlasem mocné touhy po sblíženi
Slovanstva, chvějíeí dnes celým ústrojstvem
lidu slovanského. My přišli, abychom se
Sokolstvem jihoslovanským manifestovali
krásu a vznešenost idey sokolské,
její vysoký význam pro rozvoj slovanských ná-
rodů. Ona nese se k vysokému cíli povzne-
sení všeho Slovanstva, majíc za
úkol utvořiti z měkké, poddajné
duše slovanské povahu silnou, ne-
ústupnou a všeho odporu schopnou.
Té jest nám dnes všem zapotřebí, neboť staletý
zápas o potlačení plemene slovanského, v němž
již tolik zdárných kmenů podlehlo, dostupuje
dnes svého vrchole. Celá hranice velkého územl
slovanského plane dnes v divém žáru národ-
nostních útoků, vedených na nás s bezohlednos
a krutostí barbarů hodnou, všude zřiti možno
dým ze zapálených a zničených sídel slovan-
ských, všude možno zříti stopy těžké oné pěsti,
jež kam dolehne, tam zanechává morovou zkázu
a záhubu.
Lublaň
18
article
Jest svrchovaný čas, aby Slované uvědo-
mivše se a utuživše své sily srazili šiky své
k společné obraně a upravili sobě sami další
svůj život a rozvoj svůj si pojistili. Vitáteli
nás jako svého silnějšího bratra a učitele, nuže
sledujte nás v provádění hesel sokolských, pod
nimiž my vyrostli a sesílili, utvořte s námi na
pomezí našem pevnou, nerozbornou hradbu
z brudí a pleci sokolských, jež by byla s to
čeliti útokům na nás se valícím. Vztyčte hlavu,
Slovinci, nechať Sokol váš rozlétne se po krásné
krajině, nechať »letí vysoko a křídla nese šíroko«,
jak praví píseň vaše a předehází voje vaše,
zápasící o vaši volnost a budoucnost. Opřemež
se navzájem a jedné mysli, jedné paže spějmež
za velkým cílem, za nezkráceným rozvojem
všeho širého Slovanstva. Městu Lublani, jež.
prvé z měst slovanských po Praze vztýčilo
prapor sokolský a k němu vždy tak věrně lnulo,
platí naše pocla a dík.
Na slova tato následoval všeobecný, daleko
burácející souhlas, shromáždění obnažili hlavy
a zapěli se zanícením hymnu »Hej Slované !«,
jež nesla se velebně po celém prostranství a
odtud dále do ulic, lidem naplněných.
Slovan
Sokol
Lublaň
Praha
19
article
Jménem města ujal se pak slova župan
Hribar, tlumoče radost a díky města za ná-
vštěvu Sokolstva, jež přinesla tolik vzrušujícího
a povznášejícího ducha v lid slovenský — ve-
lebí ideu sokolskou jako přední zdroj slovan-
ského citění a konání. Znovu zahřměly pozdravy
»Na zdar!« a »Živio!«, přítomní zapěli »Liepa
naša domovina«, »Kde domov můj« a »Naprej
zastave slave«, načež průvod provázen novými
projevy přízně, hnul se dále a za neutuchající
oslavy odebral se k Národnímu domu, kdež
dán povel k rozchodu. Celkem účastnilo s
průvodu 2500 Sokol.
Hribar
Sokol
20
article
V nádherné dvoraně Národního domu uspo-
řádán městem banket, k němuž pozváni
sokolští hodnostové, zástupcové různých spolka
a korporací. Na sklonku jeho proneseny ohnivé
přípitky, jež zahájil župan Hribar hluboce
založenou řečí, promlouvaje ku přítomným Slo-
vanům, každému v jeho mateřské řeči. »Dnešní
den ukázal, že bílá Lublaň není poslední mezi
městy slovanskými, neboť by se zajisté nebyl
v ní sjelo tolik znamenitých hostí slovanských
ze všech krajů veliké slovanské domoviny. Ona
plesá ze srdce a slaví velký svátek svého znovu-
vzkříšení pod ochranou křidel sokolich. Přede-
vším obracím se k vám, bratří z vlastí českých,
kteří jste přišli, abyste na pevno utvrdili pásku
bratrské vzájemnosti, která dosud spojovala
český a slovinský národ. Statný počet, v jakém
jste sletěli se do bílé Lublaně, svědčí nám
o síle a nepřemožitelnosti českého národa a my
s úspěchem těžiti chceme z tohoto obnovení
svazku bratrského. My těžíme a těžili již z vaší
práce sokolské, Sokolstvo naše mohlo z ní na-
byti ponaučení, jakých, úspěchů dodělává se.
vždy mužná sila, statečnost, vytrvalost a pevná
vůle. Kéž by styky našich Sokolů se Sokolstvem
českým vštípily prvním ony vlastnosti, jež jsou
podmínkou výchovy charakterů a obětavých
zápasníků za práva národa. Věrte mi proto, ze
Hribar
Sokol
Lublaň
národní dom
21
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
—a. Z letního pobytu. Když leto
jžv měsíci únoru známý a na slovo vzatý
prorok povětrnosti věstil, že budeme mít neoby-
čejně parné, suché léto s nekonečnou řadou
slunných dnů, smáli se tomu Tomášové, kteř
tevěti ani pavoukům, ani žabám, ba ani n
psům, již trávu zerou a dokazovali, že v Če-
chách dávno už minuly časy, o nichž letopisy
zaznamenávají, »že lidé i hovada padali jako
mouehy na silnici« a že koryta řek i potok
lak byla vypráhlá, že spekulativní jakýs chytrák
masázel si do řečiště Lužnice mrkev, jež ne-
cbyčejně pěkně se mu urodila.
A zalím se proroctví nejen na vlas vyplnil ,
nýbrž zažili jsme »krásných« dnů již tolik, že
bychom jako lidé moudří a opatrní měli si jich
ladu reservovat na rok příští, neboť může s
státi velmi snadno, že v roce 1905 začne na
Medarda pršet a přestane až o svatém Václav,
neboť té doby, zdá se, že má nejvyšší metereo-
leg zvláštní vrtochy a že úplně zapomněl n
to. že nás pozemčany a zejmena nás Čechy
střádání blaží a že vytrvalost a trpělivé snášení
všeho toho, co nám nebe uštědřilo, naši vynika-
jíeí enosuj není.
Slunce, slunko, slunéčko a jaká jiná ješt
přikládáme jména obrovské stálici, kolem niž my
pozemčané, ještě s celou řadou jiných plan
tančíme od věků již »kuželku« a s níž mazlilo
se lidstvo již v té době, kdy bylo ještě rozto-
nilě »baby« a věřilo všemu, co mu dcera gou
Tomášová
Václav
Čecho
Lužnice
22
article
vornantka namluvila ! Ba slunci, jako původ
všeho života, přikládáme moc božskou a náro-
dové již v době svého dětství zabývali se dosa
ne definitivně rozřešenou otázkou, kdo že je pů-
vodcem všeho, co jest, klaněli se mu a stavěl
mu chrámy.
Což nepozorovali, že život všechen k od-
počinku se klade, když slunce klesne za hory
a že příroda z mrtvé ztrnulosti probírá se te
prve, když bylo slunce paprsky svými rozrazil
krunýř ledový, jímž po dlouhou dobu byla země
spjata?
A i v samém křesťanstvu, zejmena v kal
licismu, nalezneme v ritu stopy uclívání slunee
jako symbolu božstva.
Slunce je život, slunce je zdraví — tvrdí
jedni, kdežto druzí totéž snaží se dokázati
vodě. Byl by šílencem, kdo by popíral účinel
světla a tepla na ústrojí živočišstva, však totéž
slunce a totéž teplo, jež sálá, může míti téz
v následcích smrt.
Nemám na mysli úpal slunečný, nevzpo-
mínám smutného případu, jenž udál se loni ve
skalách hercegovských, ale pohlížím prostě na
svou zahrádku a ta je mi nejvýmluvnějším do-
kladem, co dovede slunce, když po celé dva
měsíce bez ustání pálí. Marné všechno nama-
hání, marné zalévání a zavlažování — žhoucí
paprsky slunce zniči na konec všechno, co rost
a kvete, zničí konečně i onu otužilou nezmar
nou květenu, jež po slunci je pojmenovaná —
zničí i slunečnici.
Stačilo k tomu ne celých osm neděl, aby
zahrádka, s velikou péčí vypěstěná, proměnila
23
article
se v — poušť. Je pochopitelno, jak dřívějš
kraje, do nichž se klade legendární ráj, stalv
se průběhem věků vypráhlým, pustým, všeho
života zbaveným koutem — následkem přebytku
slunečných paprsků a nedostatku deště, jenž
přestal tam zavlažovati půdu. A proč? Poně-
vadž se tam dělo před několika tisíci léty asi
to, co děje se podnes. Nerozumný člověk kácel
stromy a dělal z biblického ráje poušť, jakou
udělal touže melhodou také již z jiných rájů.
Říká se, že růže je slunci zasvěcena, bez
vroucích polibků slunce že růže zemře dříve.
než rozkvete. Letos se slunce s růžemi důkladně
pocelovalo a následek toho? Chuděrky, vypadaji
pěkně! Poupátka jejich namnoze upadnou dřív
již, než puknou. A jak vypadají růže, jež šťastně
se rozvily? Smutné na ně podívání. Nemají
barvy, nemají tvaru, jsou spálené, špinavé a fou-
kneš-li do nich dva dny po rozvití, rozletí s
zvadlé, hmyzem ožrané listečky jejich na všechny
strany. Jsou nemocně, slunce z nich vyssálo ž
do poslední krůpěje životní sílu.
A nejinak má se to s ostatními květy. Kara-
fláty neudrží se ani týden na stonku a i ta pro-
stičká, skromná — mnohem skromnější než flalk
— resedka dusí se v slunečním úpalu a zmírá.
A což stromy ovocné?
Smutná
Kara
24
article
Zakrnělé plody padají při nejmenším zava-
nutí větru. Vzdyť i ten arcidemokratický angrešt.
jenž všechno snese, tentokráťe uvadnul dříve.
než uzrál.
Nejhůř ovšem na tom letos zelenina, z
jmena karfiol. Co nespálilo zhavé slunce, sežra
hmyz, jehož milliardy kombatantů vypověděly
všemu, co roste, nesmiřitelný boj. Tu patrno, eo
i ti nejmenší živočichové tak maloundrlinkatí,
že na ně třeba zvětšovacího skla, dokáží »spo-
jenými silami«. Jediným šlápnutím na zvadlý
zelný list zničíš jich sice na sta, ale milliony
těch malých černých mušek, jež skáčou jako
blechy, postaraly se společně s housenkami.
proti nimž boj byl letos marný, o to, abyste
neměl ze svých záhonů ani karfiolu k drůbkům,
ani zelí ke své obligatní huse.
Je počátek srpna — počátek měsíce nej-
parnějšího — však příroda činí letos dojem
naprosto listopadový. Ba i to houževnaté ps
víno nyní již žloutne a červená a je tak řídké.
že možno jím pohodlně prostrčiti ruku tam.
kde jindy marně snažil se proniknouti zrak.
A slunci ke zvýšení ničícího efektu pomah
— lokomotiva. Jakým způsobem? Té doby
ozve se denně třikrát a ještě častěji volání:
hoří! Zhoubný živel neřádí sice na dráze, al
hoří suchá tráva poděl tratě, hoří obilí, jež
dosud stojí a nejednou již také chytil les. Přes to.
že dnes všechny téměř lokomotivy ozdobeny
jsou červenou »kravatou« na znamení, že opa-
třeny přístrojem na stravování kouře, chrl
všechny bez rozdílu, patentované i nepatentované
nejen kouř, nýbrž i žhavé jiskry, z nichž je-
dinká postačí způsobiti neštěstí.
A jak nepěkně působí slunce a žhavé jeh
paprsky na náladu člověka! Není prý dobře
docházeti pro poučení do Němec, ale pravdu
měl německý veršovec, jenž napsal, že člověk
všechno snese spíš, než řadu krásných dnů.
Člověk pocituje, jak nejen příroda vůkol, al
Němec
25
article
jak sám vysýchá a jakkoli pravda jest, že jemu
snadněji jest udusiti vnitřní žár, co všechno
platno, osvěžíli sama sebe, vidí-li, jak vše ostatní
vůkol až do poslední krůpěje je výsušeno a jak
všechna příroda na smrt znavena marně vysílá
prosby k nelitostnému, svou věčnou vlídností
svým jasem odpornému nebi, aby seslalo ko-
nečně s hůry osvěžující vláhu.
Nebe se směje a pořád jen se směje. Tu
i tam na chvilenku zakaboní tvář, takže člověk,
jenž čím je nešťastnější, tím důkladněji doufá,
blahou dá se unášeti myšlenkou, že konec je
již mukám v tom nynějším předpeklí — zatím
zaburácí vítr, roztrhá temný závoj a než se na-
děješ, slunce již opět z čisté modré oblohy
oheň dolů sype.
Jen dále, jen dále ! Je zde leccos ještě,
co by se spálit dalo. Má-li státi se všechen
širý kraj obrovskou hranicí, snesme na ni
všechno to zlo a tu bídu, aby ji utratil očištu-
jící plamen.
V dohě, kdy ještě »tři králové« neohrožo-
vali ani bezpečnost státní, ani veřejný pořádek,
odpovídal mouřenínský král na dotaz »bílého«,
proč vystrkuje v zadu svou černou bradu, že
činí tak proto, poněvadž ho slunce opálilo
»slunce že je drahé kamení, pro Kristovo vy-
koupení«. Snad souvist to s výkladem Indův,
že diamanty jsou slzy, jež roní slunce nad
špatností světa. Kdyby se mu uráčilo vyplakat
na nás aspoň pytel takových »slze, aby se
nám aspoň trochu odvděčilo za útrapy, jimiž
nás leta obmyslilo.
Kristův
Indův