ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 3 a02a0a00-6687-11dc-9488-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 3
Chunky — 35 celkem · entity: place 56, person 185, org 19, work 12
1 masthead
12. ledna 1900. Číslo 11.
2 masthead
NÁRODNÍ LISTY.
3 masthead
Strana3.
4 article
mýlím-li se. Nemůžemeli z loutkového divadla sivořiti hned nový genre literární u nás, myslím, že by nebylo na škodu, kdyby- chom aspoň pro děti upravili stálé loutkové jeviště— neodvažuji se reklamovati k tomu účast městské rady pražské — jeviště, jež by našim dětem poskytlo tolík radosti a čistého du- ševního požitku, jaký se nedá tak snadno poříditi sebe účelnějším paedagogisováním a sebe vzor- nějí arranžovaným »hříštěm« na Letně. Dnes dosud pražské děti hledají náhradu za podobné představení v různých »jeslích«, jež jim za obolus dvou krejcarů popřávají různí hokynáři a jiní podnikatelé pohyblivých vánočních auto- matů, nenaskytne-li se jim příležitost, aby s pro- budilými rodiči navštívily nějaké to ať dělskéči nedělské představení ve Variété s různými zpě- vačkami, jongleury a na konec i s kinemato- grafem, jejž pravidelně zaspí na klině pečlivých matinek. Je to snad trochu odvážlivé, v literárn rubrice lámat kopí za loutkové hry pro děti, ale nebojím se toho. Jak na venkově, tak Praze jsem jist, že loutkové divadlo přes ve- škeren úpadek, v němž se nyní nalezá, nedo- hrálo svoji úlohu a že znovu oživne. Třeba by snad hned nesloužilo za representanta myšlenel našich moderních autorů, přece doufám,ž udrží se na té výši, na níž stálo před nemnoh lety a vytvoří svůj zvláštní osobitý genre, by i mělo sloužit na počátek jen k obveselení na- šeho malého dorostu.
Praha
5 article
České spisy.
6 article
* Boženy Němcevé Babička ve fran- couzském rouše. Čtenářům není již neznámo. že »Babička« k minulým vánocům objevila se mezi novinkami francouzského trhu literárního v povo- laném překladě pana E. Thiérota. (Grand'mé re. Roman de moeurs villageoises. Traduit de tchěque par E. Thiérot. Pars, Librairie Ch. Delavigrave, 1900.) Jestli již pouhá zpráva o uvedení Němcové v nádberný sad francouzského písemnictví naplňuje srdce české radosti, oč více ještě zaplesáme po bližším seznámení se s překladem. Z každého řádku to vysvítá, jak hluboce a s jak vřelým účastenstvím spisovatel pojal svoji úlohu, jak procítil original jeho neodolatelnou poesii a jak skvostně ve fran- couzském rouše dovedl zopáčiti ten rozkošný obrázek českého života. Dílo jeho jest jemným holdem duchu českému, který neporušen ve své podstaté vyzírá z nové elegantní roby francouzské, že s údivem se tážete: Jak to možná, aby cizinec tak do nejhlubšího jádra národního cítění pronikl, s takou vérnostía jistotou, vroucností a lahodou je zachytil? »Nou nous sommes appliqué a conserver dans notre tra- duction la simplicité de style, la poétique fraicheu el surtout l'exquise délicatesse de sentiment de Božena Němcová«, praví překladatel, a možno tu jen dodati, že se mu úmysl len k naší radosti na výsost vydařil a že právě v oné »simplicité de style« nej- lépe se obráží veliké jeho umění spisovatelské. Po předmluvě podává překladatel francouzskému čtenáři stručný životopisný nástin české autorky i seznam hlavních spisů jejích, poukazuje tonem pečlivé po ornosti ku přednostem a krásám » Babičky« získávaje tak už předmluvou sympatie svých čtoucích krajanů pro české dílo.
Němcevá E Thiérota Roman jít Němcová jít styl Librairie Ch
7 article
Velmi zamlouvá se nový v našem připadě způso zachovávati při jmenech vlastních všude pravopis český. Při prvém užilí udána je v závorce francouz- ská výslovnost českého jmena a na konci díla při- pojeny ještě zvláštní poznámky o výslovnosti a vý znamu těch kterých lidových názvisek. Slyšeli jsme i od Francouzů, že se jim způsob ten nemálo za- uonvá a zvláště zdrobnělá jména česká původním zvukem francouzskému sluchu nikterak se nepříčí. Jsme přesvědčeni, že se pan Thiérol volbou dokonalým překladem »Babičky« jak nám Čechům, tak i francouzskému čtenářstvu, pokud se o naši bytost národní zajímá, stejně zavděčil. Ubezpečujeme frančiny milovné kruhy naše, které jistě originál již několikráte s chutí přečili, že nemenšího požitku dojdou, sáhnuvše po této mistrné ukázce přek ada- telské dovednosti. Když uběhly vánoční hody, vypravuje Němcová slavili na Starém Bělidle přástevnice »dlouhou noc«. A francouzský čtenář sleduje v duchu idylický o brázek La cuisine čtait, i) est vrai, carrelée en briques mis les filles ne s'en inquiétaient guěre; et celle qni voulaient ménager leurs chaussures, dansaient pieds nus. — Eh bien, grand' měre, si nous dansions un peu ensemble? dít une fois le pěre meunier de son nir moqueur, en sortant de la salle oů étaient assis leu plus ágés, pour entrer dans la cuisine au mi- liu des danseurs, oú se trouvait grand mére ; car elle ne perdait pes un instant de vue les enfants, »les petits poulets« qui sautaient an mílieu dos groupes avec Sultan et Tyrl.
Francouz Thiérol Čecho Němcová Sultan
8 article
— Ah, mon bon compěre, il fut un temps oů je ne m inquiétnit pas si j'avais des ampou es, n měme des écorchures aux pieds, porvu que je pusse danser. A peine paraissais- je dans la salle d' auber ge, ou, sí c' était en šté, dans .' aire de la grange. que les garcons eriaient: »Voila Madlena! vitel Kalamaika! le Vrták! En avant! et Madla tourbi lonait děja. Mais maintenant mon Seigneur Dieu ! je ne suis plus qu un peu de vapeur au dessus du pot. — Allons donc, vous čtes encore agile comme nne caille, grand měre; alions essayons üne pelite danse! usiloval pan otec. Ale babička přivedla mu m adou Tomšovou, která si zakývala na Kudrnu, ten přikusuje jahelník spustil sousedskou, la valse lente nationale et le pěre meunier dut bon gré, mal gré, danser et tourner: et toute la jeunesse d' applaudir tant ets hien que les femmes assises dans j a salle, se lévě- zení et virent voir ce qui se passait. Sotva vešly vzal Tomeš paní mynatku, pan otec roztancován ještě hospodyní, et voilá au bout d' un instant gne tous les vieux se mettent aussí á sauter pendant gue erand měre sou tour se moque gentiment du per mennzier. Tak obrázek jeden za druhým, se vší živostí poesií originálu, zanáší cizokrajného čtenáře do če- ského ovzduší. Chystá se Milova svatba; vše již čeká, pan ole v botách jako zrcadlo, s pikslou v ruce, panímáma s dobrými perlemi na krku a ve zlatém čepci, babička ve svatebních šatech a sváteční holubince. Najednou se ozve křík: »Les vojci! les voicí! et du coté du moulin on entendit déjá les sons de la clarineite, de la flůte et du violon. C'ělait la fiancée et son cortěge.
Kalamaik Madla Tomšová Kudrna Tomeš Milův Seigneur Dieo d ' uno Les vojec air jít le
9 article
Un chuchottement courut parmi les spectaleurs: Re- gardez donc, regardez! »C'est Téra Milová qui est la plus jeune fille d'honneur, c'est la Tichankovic la premiěre. Bien sůr, si la Tomšová n'eůt pas čte mariée, aucune autre qu'elle nleůt été la pramir fiile d'honneur. Tout le monde sait cn, elles son ensemble comme les doigts de la main.« — A na konec, když citila, že života jejiho na mále, všecko ještě v pořádek uvedla. Každý dostal pa- mátku. Pro každého měla dobré slovo, každého, kdo odcházel, provázel její zrak. Mezi jinými zavolala Voršu. »Quand je mourrai, Voršilko, — et je sai que je n'aurai pas longtemps attendre, carj'ai rěvé cette nuit que Jiří venait au-devant de moř —l eh bien, au moment oů je mourrai, n'oublie pas d'allen le díre aux abeilles, pour qu'elles ne périssent pas Les autres T'oubiieraient peut etrel Tout le monde pleurait; Vorša quitta la chambre tout aussitöt, se rendit prěs de la ruche . .. Et qnand le glas retěntit, annonoant a tout le monde que grand měre n'était plus, toute la petite vallée pleura. V poznámkách seznamuje překladatel francouz- ské čtenáře se tvarem a odvozováním ženských če- ských příjmení i se zdrobňováeím jmen křestných Také uvádí řadu bylin, léčivých i jinak užitečných nebo ku potěše a ozdobě sloužících, doličuje tim jakou znalostí Němcová v tom oboru vyníkala. Na konec upozorňuje na slohy národních písní ve spise užitých, vždy pečlivě o to dbaje, aby v překladu zachována byla jejich milá prostota i rytmus,a možno bylo užiti i původního nápěvu. Svatební sbor při Kristlině sňatku zpívá: »Kdes holubičko lítala ?« Dis-moi, ou donc as-tu volé Ma tourterelle? Ou mamie a t-elle mouillé Sa petite ailer Děvčata držíce se za ruce a točíce se v kole n to spustí: »Už je to uděláno«.
Téra Milová jít le main Jiří jít mořit ruch Němcová Re Dismoi
10 article
Les bouguets sont achevés Les couronnes sont dressées! Les gaies faveurs sont nouées, Et les gáteaux préparés Vnější úprava knihy jest vkusná, cena 3 franky 50 cent, mírná. Nakladatel Ch. Delagrave v Paříži ulice Soufflot 15. Ivana Mešenská. * Václav Flajšhans, Písemnictví české slovem iobrazem od nejdávnějších dol a ž po naše časy. Nakladatelé Grosman a Svo- boda. Sešit 1—15. Zřídka podařilo se tou měrou, jako pozorujem při znamenitém spise Flajšhansově, spojiti způsobem harmonickým ryze vědecký obsah s formou popula risující. Dr. Flajšhans jsa vyzbrojen příslnšnými vě- domostmi jako ne hned někdo druhý, jest nejzpůso- bilejším k sepsání dějin českého písemnictva, kter by netoliko vyčerpávaly všechen poklad našeho písem nictví, nýbrž i oceňovaly jednotlivé doby a zjevy v širokém rámci dějin kulturních, dějín českého ná- rodního vývoje. Patnáctým sešitem, který máme pře sebou, zavírá spisovatel střední dobu českého písem- nictva, tudiži v sobě uzavřenou dobu samostatné starší literatury, která dosti volně souvisí s periodou našeho národního probouzení a literatury novověké.
Ch Soufflot Mešenská Flajšhans Grosman Svo Flajšhansův doktor Paříž
11 article
Není ihned národa vzdělaného, jehož písemnietva vývoj by byl vtak harmonickém poměru s politickou i kulturní výší jeho, jako národ náš. Nejskvělejší noby francouzské literatury, které charakterisují Rabe- lais a Veliká encyklopědie, jsou současny politickému klesání, ba i úpadku národa a nikdo neodváží se tvrditi, že by doba básnického tvoření Ariostova byla spolu dobou politického a kulturního zenitu národa italského. Ale u nás úzce stýkají se měnivé fáse písemnické s dějinami politickými i kulturními. S snahou, aby potlačena byla liturgie slovanská na pro- spěch obřadu latinského, souvisí úzce úpadek staro slovanského písemnictví, legendami proslaveného a doba poněmčených královských Přemyslovců jest spolu ste- rilní dobou v českém písemnictví. Teprve za Václava II. když český živel počínal vybavovati se z podruží které jemu uchystali zněmčení králové českého pů- vodu, pozorovati jest počátek písemnického rozmachu českého, který stupňuje se za krále Jana, povznáší za Karla IV. a nejvýše vypíná za počátku hnutí husit- ského. V XV. století, kde duševní život český bral se cestou ve všem samostatnou, vzděláván samostatne i jazyk náš, jakkoli tou dobou již podlehal pronikavé změně ve vnitřním organismu svém, načež ku konci tohoto století působení humanistů překročilo i hra- ničné hory české a mocně objevilo se i v našem písemnictvu. Doba prvých Habsburků jest dobou, za níž národ český opět navázal styky s cizinou, husit- skými válkami přerušené a také i písemnictví XVI. věku jeví již ráz spíše kosmopolitický.
Ariostův Václav II Jan Karel Iva
12 article
Tím určen charakter zvláště doby Rudolfovy. která neprávem »zlatou dobou« se zove, snahou po formalné dokonalosti, ale zřídka k věenému obsaliu přihlédající. A když konečně katastrofou bělohorskou samostatný život český odsouzen k vyhnanství, uchý. lili se do nehostinné ciziny i nejpřednější pěstitelě českého písemnictví a tragika dějin českých tomu chtěla, že touž dobou, když v Čechách plémě před- bělohorské naprosto ustoupilo odchovancům jesuit- ských kollegií a členům různých kongregací, v touž dobu v dalekém Amsterodamě na cizí půdě zmíral největší Čech XVII. stol. a nejpřednější český prosaik starší doby. Tyto okolnosti tanuly na mysli dru. Flajšhan- sovi, když podjal se záslužného díla svého. On ne- chtěl podati spis unavující suchou soustavností a odpuzující nekonečnými doklady bibliografickými, on nechtěl rovněž sytiti čtenáře po pravém poznání lačného naduřelými frásemi, nýbrž podává v ladném výběru látky a formou svěží, čtenáři se zamlouvající, a přece i úsěčnou, jakož toho žádá povaha věci, úplný obraz dějin české knihy. Při tom nepřestává na mechanickém vnějším přehledu, který spokojuje se nezáživnými daty biografickými a knihopisnými nýbrž zkoumá srdce a ledví každého spisovatele z vlastních slov jeho a oceňuje význam jeho v české národní spolučnosti. Tím zvláště cenné podány pří spěvky pro posuzování těch českých spisovatelů starš doby, kteří duchem svým přispěli i k vývojí dějin českých. Flajšhansovo písemnictví, jehož brzkého dovr- šení dobou národního probuzení našeho toužebně si přejeme, právem tudíž připočítávati sluší k nejpřed- nějším českým publikacím našich dob a bude bohdá na dlouho studnici, z níž český čtenář poučovat se bude o osudech českého čtení.
Flajšhansův Čechy
13 article
* Saviňské Alpy. Průvodce po horách ve skupině Alp saviňských, se zvláštním zřetelem na Jezersko. Sestavil L. Mareš. Se 2 mapkami a 5 obrázky. Nákl. Č. odb. Sl. P. Dr. V komisi Řivnáče v Praze 1900. Z nejčilejších družstev našeho ušlechtilého sportu je bez odporu Český Odbor Slovinského Planinskébo Družstva, jinak spolek našich alpinistů. Trvá teprv tři roky, ale pochopil hned svůj úkol s vyššího ná- rodního hlediska, navázal styky s bratrskou slovin skou organisací, vytýčil si v okrsku její působnosti přesný českoslovanský program a dle toho důsledně a s podivuhodnou energil a možno hned doložiti se skvělým úspěchem postupuje. Čítá už dnes přes dvě stě členů vykonavatelů sportu a nositelů vyšší my- šlenky, která sport zušlechtuje, vydává svůj odborný časopis, vydal příručnou knížku k výletům do slo“ vanských Alp. podnikl stavbu české chaty ve výši půldruhatisíce metrů na rozhraní Alp korutan- sko krajinských, turistickou stanici, která příští jarní sesonou v nejdokonalejším svého druhu zařízení budc svému účeli odevzdána. Přítomné dílko je nový do- klad neunavné dobývavosti odboru. Je to příručná knížka obsahující ve slohu a způsobu známých po- můcek vypsání krajinného okolí oné partie horstva. kde česká chata je umistěna (na Ravni pod Grin- tovcem v Alpách saviňských), cestovních a turisti ckých pokynů a všech vědomostí, jichž má český tu rista zapotřebí, jenž se odhodlal ku krásnému alp skému výletu. Dílko je svého druhu první, nebo turisticky nebyla partie horská kolem Grintovce do- sud v žádné literatuře zpracována. Není pochyby že od příští saisony — a to už vlivem činnosti od- boru — přibude Jezerskem nové jmeno do řady českých stanic turistických
L Mareš doktor družstvo Ravn Grin Praha Alpy Saviňský Alpa Alpa Řivnáč
14 article
Dr. Karel Chytil, Dějiny českého kni- hařství po stránce umělecké a technické. S 20 ta- bulkami a 7 vyobrazeními v textu. Nákl. společen- stva knihařů atd. pražských. Účelem skvostně upra- vené této knihy jest poskytnouti na základě domácích výtvorů knihařských, pokud se zachovaly na naše dny, přehled vývoje tohoto uměleckého průmyslu v Čechách. Jmeno autorovo známé z četných publi- kací z oboru uměleckého průmyslu, samo jest záru- kou značné hodnoty tohoto díla, jež nemá toliko vý- znam důkladného spisu odborného, nýbrž jest i cen- ným příspěvkem k historii kultury a umění. Čelné reprodukce, provedené co nejpřesněji, podávají ukázky nejkrásnějších starých prací z tohoto oboru.
doktor Chytil Čechy
15 article
*Miguel de Červántes Saavedra, »Dů- myslný rytíř don Quijote de la Mancha« Ze španělštiny přeložil A. Pickhart. Díl druhý. Světová knihovna rod. Jar. Kvapil sv. 123—131. Nakl. J. Otto. Dílem tímto dokončen překlad slav- ného španělského románu. Překladatel s důkladnou znalostí španělštiny, přikročil ku práci a svědomitě přičinil se o to, nby vyhověl požadavkům dnešního písemnictví. Podařilo se mu to plnou měrou, pře- klad čte se pěkně a plynně, není tu stopy po oné krušné práci, již vyžaduje tlumočení díla tak svéráz- ného a již dovede oceniti toliko ten, kdo sám se podjal podobného díla. * Frangois Coppée, »Povídky«. Přelo- žil Pavel Projsa. Laciná knihovna národní, serie XXII. Nakl. J. Otto. Drobné povídky slavného francouzského poely jsou známy svým svěžím pů- vabem. Jsou to jemně ciselované drobné šperky Ty drobné povídky ze života drobných lidí pro dchnuty jsou tak srdečným soucitem, takou láskou
Červántes Saavedra Quijot Manch A Pickhart Otta Pavel Projsa Frangois Coppée
16 article
ku přírodě a lidem, že zahřívají srdce. A k tomu jest Coppěe mistrem formy, virtuosem slohu, znají cím přibrousit myšlenku v břitkou pointu. Překlad těchto delikátních drobolin není nikterak snadný a způsob, jakým pan Projsa provedl svůj úkol, svědčí o jeho překladatelské obratnosti. *Dr. Richard Falckenberg. »Dějiny novověké filosofle« od Mik. Cusana až po naše časy. Přeložil dr. Fr. X. Procházka. Výbor nejlepších spisů poučných sv. IX. Nakl. J. L aich- ter. Spis určen pro kruhy vzdělanců, kteří ne- mohli věnovati se odborně filosofii a zpracován tak aby byl přístupen každému inteligentnímu čtenáři. Avšak překladatel nespokojil se pouhým převodem spisu, jenž, jak to již v německé literatuře bývá, od- bývá vědecké práce národů jiných, zejmena slovan- ských dost ledabyle. Tuto část, zejmena co se týče filosofie polské, ruské a české, zpracoval překladatel dle původních pramenů zcela samostatně, rozšiřiv takto podstatně dílo německého autora.
Projsa doktor Falckenberg Procházka J L aich Francie Mik
17 article
Z českých listů- * Naší knihaři se činí. Měl jsem několikrát pří ležitost zaznamenati, jak horlivě pracují na povzne sení svého řemesla pomocí průmyslného umění. hledí využitkovati domácích motivů pro ozdobu če- ských knih a snaží se, aby český průmysl knihař- ský nezůstal pozadu za čilým rozkvětem knihařství cizího a nahradil tak mnohé výrobky svého obor dovážené z ciziny, produkty domácími. Časopisy našich knibařů podporují horlivé tůto snahu, jednak reprodukcemi originálních a pěkných vazeb, na- vržených našími umělci, jednak instruktivními článký o podobných pracích cizích. Zaznamenávám z » Če ských kňihařských listů« anonymní článek podobný »Sloh a jeho upotřebení pro umění knihařské«, do- končený v posledním čísle zmínéného časopisu. Po- dává stručný přehled vlivů, jež měly jednotlivé slohy na ozdobnou vazbu knihy, žádá důrazně a právem, aby studium slohů, k praklickému účelu pilněji účelněji bylo pěstováno na školách průmyslových odborných, na konec pak stručně zmiňuje se o tom, jak mohly by se zdokonaliti vazby české knihy.
18 article
Bylo by dobře, kdyby této otázce naše odborné časo- pisy věnovaly stále bedlivou péči a studiem starých vazeb, součinností našich českých umělců a styliso- váním starého českého ornamentu, jenž tak hojně vykvetl v kancionálech XVI. století, vytvořily nové, v pravdě umělecké a originální vzory českých vazeb. * Ve Věstníku č. odb. slov. alpského družstva v zajímavé zprávě o výstupu na Kriváň, podniknu- tém r. 1858, sděluje řiditel Valenta dojem znameni- tého přírodního úkazu, jehož očitými svědky byli účastníci výpravy ». . . . Sešli jsme až ku kosodřevině a bylo právě 5 hodin odpoledne, kdy slunce tou dobou níží se k obzoru; maně pohlédl jsem k západní straně a v údivu utkvěl zrak můj na zvláštním zjev světelném. Věděl jsem ovšem, že za jistých vzdu chových poměrů bývá viděti mimo kruh sluneční ještě jiný takový kruh, jemuž se říká vedlejší slunc nebo též paslunce, ačkoliv jsem takového úkazu svýma očima dosud nespatřil; ale to, na čem oko mé v tom okamžiku utkvělo, zdálo se mi býti ne- možno. Na místě zarudlé koule sluneční objevily se v pravidelném čtverci čtyři slunci zcela podobné koule a nebylo lze z počátku rozeznati, která z koulí jest pravá koule sluneční. Asi za čtvre hodiny mizely však vedlejší koule a brzy na to zřejmý byl toliko jediný skrojek pravé koule slu- neční, který se za několik minut skryl za vrcholem mně neznámé hory. Úkaz ten nevymizí mi nikdy z paměti. Netřeba podotýkati, že vůdce náš byl nad míru vyděšen a že ihned jal se vykládati, že nastane hrozná válka . . .«
Valent Kriváň
19 article
»Rozhledy po lidumilství« otiskují článek vě- zeňského faráře ve Štrassburku, dra. Hocha, o »Ža- lářní« škole. Zajímavo však, že mimo školní vy. učování postaráno též o knihovnictví vězeňskéa autor podává podrobný popis jedné takové knihovny v Elsasku. Na dobrou četbu pro vězně klade velký důraz, pravě: »Nechce-li se moderní vězeňství zpro- nevěřiti svému nejvyššímu úkolu, toliž mravnímu obrození vězně, musí mu zvláště náležeti na pří- hodné čelbě, poněvadž jent bez odporu vydatným prostředkem k onomu účelu.« Hlavní kontingent knih vězeňské knihovny tvořívají cestopisy, obrázky přírodní a zeměpisné, pak povídky lehčího rázu. Autor klade též důraz na to, aby bylo vždy po ruce dosti knih mravně náboženského obsahu. Úkol kněze i učitele jako knihovníků, je dosti obtížný. Musí znát dobře obsah knih půjčovaných, věděti, komu se co nejlépe hodi, dbáti, jak čtenář knihy užívá, pečlivě ji pro blížeti, zda jí nezneužívá k jiným účelům atd. Na konec zajímavá statistika z Filadelfie, kde za rok ve vězeňské knibovně se přečtlo přes 6000 svazků (jeden vězeň průměrně 64 knih ročně) a pak zmínka o sporu mezi paedagogy, zdali je prospěšno přípustiti do vězení časopisy a noviny. Bylo by zajímavo zvě- děti, jak se tyto otázky řeší u nás.
Filadelfie
20 article
»Lumír« věnuje drohnou studii Sládkovým pře- kladům Shakespeára. Studii, která neklade důraz jen na slovičkářské posuzování — jehož bohužel v naší kritice ještě je vrchovatou měrou potřebí právě pro ledabylost většiny našich překladatelů — ale oce ňuje význam překladů podobných pro literaturu do mácí, vyzdvihuje duševní, ne řemeslnou práci anto rovu. Bohužel, že právě naše překlady skýtají málo příležitosti k podobným studiím, tím spíše však je potřebí, aby se ukázalo u nás důrazně na nutnost dokonalých překladů velkých děl cizích a na vliv který mohou míti na vývoj literatury naší i na vkuá našeho čtenářstva. V »Obzoru literárním a uměleckém« oliskuje Vlček poutavou svoji přednášku o první české revui jež vycházela koncem 18. století na Slovensku: vy- práví při tom o podobných podnicích zahraničných líčí pěkné drobnosti z tehdejšího českého literár ního života a poměr jeho k tehdejším ideám spole- čenským a filosofickým.
Slovensko
21 article
R. 1896 vydali a popsali E. Petersen, A. v. Do- maszewski a G. Calderiní podrobné lotografie ozdok římského sloupu, jenž postaven byl r. 193 po Kr. na ostavu Marka Aurelia a jeho choli. Kolem sloupu ovinut je pás reliefů, představujících činy císařovy za válek markomanských. Na pasu tom je hojně figur. znázorňujících národy císařem pokořené. Figury t jeví, povšechně vzato, dva typy. Jedny jsou tvrdé. typu velice ušlechtilého, vážného výrazu, zobrazení je pravidelné, úměrné. Druhý typ zahrnuje rozmani- tou směs lidi (jsou mezi nimi i typy orientálni), jichž vzezření však je hrubé, vyznačují se relativní níz- kostí, výraz tváře je zkarrikován, že blíží se přímo maskám attických komedií. Vybírám tato data z in- stiuktivního článku, jejž uveřejnil L. Niederle v Li- stech Filologických. Podává stručný popis těchto typů a vykládá pak, že němečtí vydavatelé vzpome- nutého díla, kteří v postavách ušlechtilého typu roz- poznali Germany, v typu druhém, vyznačujícím s nízkostí, vidí representanty přemožených slovanských národů. Niederle obrací se s vědeckým klidem sice ale důrazně proti tomuto tvrzení, jež zdá se vy- plývati i z jiných než čistě vědeckých úvah a uka- zuje krok za krokem, jak slabě jsou důvody něme- ckých učenců, jimiž chtějí dokazovati zásadní růz- nosti typu germánského a slovanského v době, jejíž památkou je Markův sloup. V posledních letech zvláštní jakásí tendence ve vědeckých spisech něme- ckých učenců projevuje se častěji a jest jen co lilo- vati, že odborníci naši neozývají se proti podobným výrokům Jak důrazně, jak stalo se v tomto případě. Čtenář.
E Petersen Kristus Aurelio L Niederle German Niederle Markův
22 title
Max Dlouhý.
Dlouhý
23 article
Ze slovanských listů. * Feuilletonista »Nového Vremene« p. Sigma pojednal poutavým způsobem o neutěšeném stavu nyně ší společnosti. Úpadek dnešní společnosti bije každému do očí. Zplesnivělí apoštolové nečinnosti otrávili ji tak, že sám mírumilovný filosof Vladimír Solovjev pokládá za svoji povinnost vystoupiti s po- zoruhodnými dialogy na obranu války a proti zma- látnělosti ducha. Jedním z největších demoralisátorů lidstva byl Offenbach, jenž potupil a zhanobil na jevišti ideály Aristida, Periklea, Miltiada, který zo- hyzdil samotné evangelium Řeků. Společnost fran- couzská, vychovaná na operetce, provádí nyní poli- tické operety ve Fašodě, v Malé Asii a především v Paříži. Zdravé jádro francouzského národa marně snaží se setřásti se sebe operetkovou pěnu, která přes svoji lehkost tísní všecky orgány národního ži- vota a zdržuje rozvoj ducha. Na Rusy operetka ne- měla takového vlivu, snad proto prý, že při každém představení byl zástupce policie. Ale za to v Rusku rozmohla se literatura králíků, dobrých i hloupých, soudících, že všichni lidě mají býti králiky a že ideály králící jsou zároveň ideály lidskosti. Do boje proti nim volá pan Sigma každého, komu pravé ideály jsou posud drahými. Krakovský »Zwiazek literacki« sebral 126 k uctění památky E. Jelínka. Za tuto částku m býti pořízena podobizna nadšeného pěstitele shody česko-polské pro knihovnu Jagiellonskou, kde nalezí se též sbírka knih, sebraná pečlivě Jelínkem ještě za živobytí. * Tatranský útulek slovanské intelligence, lázeň- ské místo Zakopané, stane se předmětem jednání v nejbližším zasedání haličského sněmu. Městečku bude poskytnut zvláštní statut, aby mohlo se zdárne rozvíjeti a snáze vyhověti přáním stále četněji sem Slavjanin. dojíždějících hosti.
Feuilletonista Solovjev Offenbach Aristid Perikles Miltiades Řek Rus Sigma E Jelínek Fašoda Asie Paříž Rusko Zakopané Sigma Jagiellonska
24 article
Z olzích revuí. * »Révue des révues« zahajuje nový ročník článkem velice poutavým a pro nás —a jiné malé národy — především zajímavým. Píše ho sám redaktor revue Jean Finot s titulem: »La France devant la guerre des langues«. Autor počíná úvahou, že nejen na poli válečném, kde krev teče bojují mezi sebou národy, leč i na poli jazykovém. A to je boj neméně strašný, neboť »vnucení svého jazyka znamená vnucení svých aspirací humanitních, literárních a politických. Změniti jazyk, znamená pro národ změniti duši.« Autor poukazuje k straš- livým bojům jazykovým v Poznaňsku, Šlesviku Holštýnsku, král. polském a v Čechách. Litovati dlužno jenom, že autor v dalších vývodech přihlíže jen k hlavní větví Slbvanstva Rusům a že neuvádí i data, týkající se i nás Čechů, Poláků atd. Finoh hledí k rozšíření jednotlivých jazyků v různých sto- letích a podává nám toho zajímavé výsledky. Ve století XV. mluvilo nejvíce lidí francouzsky (10 mil- lionů), pak německy (9), španělsky (8), vlasky (9). anglicky (4) a rusky (3). V století XVI. jeví se stupnice jazyková takto: Německým jazykem mluví 15 mill., francouzským 14. vlasky a španělsky po 11, rusky a anglicky po 6. Století XVII. vyšinulo trochu Rusy: německy mluví 22 mill., francouzsky 20. špa- nělsky 21, rusky 17. vlasky 12, anglicky 9. V XVIII. století na vrcholu stojí Rusové, Francouzi a Němci po 31 mill., Španělové se 26 mill., pak Angličaně s 21 mill. a nejníže Italové s 15 mill. A nejzajíma- vější je obraz jazykového stavu století XIX : T vévodí Angličané (až dosud byvší na předposledním místě) se 116 mill., pak jdou Rusové (85 mill.) Němci (80), Fraucouzi (52), Spanělové (44), Vlaší (34).
Finot Rus Čecho Polák Francouz Němec Italos Angličan Vlachý Poznaňsko Šlesvik Holštýnsko Čechy Le Franca Fraucouh Spanělová
25 article
Není-li v tom obrazu rozšíření jazykového celý obraz politické historie a vývoje osadnictví za hranicemi Evropy? Možný poukaz k spisovatelům malých národů. kteří se stali světovými, vyvraci Finot okolnosti, že stali se spisovatelé ti slavnými po většině meškajíce mimo hranice své vlasti. Ukazuje na Ibsena a j.a při tom lichotivě vyjadřuje se o naší literatuře: »Čechové mají básníky jako je Zeyer, Čech, Vrchli- cký, jichž některé básně rovnají se plodům Viktora Haga, a přece kolik as je lidí za hranicemi Čech. kteří jen slyšeli tato jmena?...« A co tedy učiní Francie k obraně své řeči v mezinárodním jazyko- vém zápase? Potírati kolosy anglického, ruského německého jest nemožno. Proto připadá Finotovi originální myšlenka: obrátiti zření k druhým náro dům, malým, kteří učíce se jiným jazykům kolísají brzo mezi němčinou a angličinou, brzo zas mezi ruštinou a frančtinou. U národů těch živoří mnohdy spisovatelě, jimž úzké finanční poměry brání se povznésti. A těch nechť ujimá se Francie. Ty necht uvádí svým jazykem ve známost, literaty těch? ma lých národů Francie nechť ze svých sil podporujea národy ty z uznalosti budou učiti se jazyku fran- couzskému a šířiti znatost jeho. Jeť ovšem, pokud se snadnosti naučení tkne, frančtina na místě předpo- sledním. (Nejlehčí je dle Finota angličina, pak vla- ština, španělština, němčina, frančtina a ruština). Ale dobrá vůle i ty nesnadnosti zmůže. Finot vyzývá Akademii k hojným odměnám cizích spisovatelů, vy- dávání jich spisů v jazyku francouzském, k zřizo- vání hodnosti členů dopisujících, k zřízení »ceny pařížské« pro cizí studenty vyslané do Paříže atd. atd. Nadšený článek zasluhuje hojného povšimnui hlavně u naší české veřejnosti.
Ibsen Čecho Zeyer Čo Vrchnout Haga Evropa Čechy Francie Paříž
26 article
*Naše filology bude zajímati studie W. Wabstera »O vyučování řečtiny na školách střed- ních«, otištěná ve »Forum«. Autor vystupuje v ní rozhodně proti vyučování řečtiny. Jakkoliv jazyku tomu věnuje se mnoho času, přece jen po většine jest výsledek zcela nedostatečný. K čemu tedy po leta mařiti drahý čas, když by se ho lépe dalo po- užiti ke studiu jazyků moderních? Nechť studiem řečtiny obírají se nadšenci jako studiem soukromým, ale oněch 90 proc., která se jazyku tomu učí z při- nucení, nechť oberou si studium praktičtější. *Esthetiku Ruskinovu podrobuje kritice B. Rute- nauer v »Nation«. Autor ukazuje její slabé stránky: je to spíše ethika nežli nauka o krásnu. Ruskin vždy přede vším moralisuje. Abychom po- chopili jeho odpor proti nahému tělu v umění, mu- síme znáti jeho zásadu ethickou: »Každý národ přijal od křesťanství to, co bylo nejméně v odporu s jeho povahou. Ital velmi málo, Němec mnoho, Španěl heroism ve víře až k smrti, Rus smírného ducha, Francouz milosrdnost a Angličan čistotu mravů,č jak protivníci říkají pruderii.« V »Zukunít« vystupuje nová obhájkyně ženské emancipace Hedvika Dohmová proti známým spisovatelkám Lauře Marholmové, Elleně Keyovéa Andreas-Salomeové. Prvou z nich charakterisuje tím. že ji účelem ženy jest muž, druhé účelem jest dltě a třetí že jest žena něčím samostatným, jež jen samo sebe a vlastní rozvoj vyhledává. Autorka s tudie s ohněm odráží všechny výtky odpůrkyň Mr. Penn. emancipace.
W Wabster Ruskinův Rut Ruskin Ital Němec Španěl Francouz Angličan Dohmová Marholm Rus Ellena Keyové AndreasSalomeová
27 article
Z cizích divadel. *Jules Claretie napsal pro »North. Ame- rican Review« velmi poutavé vzpomínky na dramatické slavnosti v Oranžském divadle. Jednu dosud neobjasněnou příhodu uvádí na důkaz, jak velice politika zasahá i do práv umění. Hrála se Vaequerieova a Menricova »Antigona« a k vůli effektu hrála se pří zhašených světlech při pouhém svitu měsíce. Několik minut obecenstvo libovalo si tento umělecký požílek, když pojednou k rozkazu policie v prostřed jednání světla musila být rozžata. Bylo po effektu. A příčina? Byloť to v době, kdy Carnotův vrah Caserio očekával potvrzení ortelu smrti a v prvé řadě křesel seděl ministr Justice. Z obavy tedy, aby anarchisté nepoužili tmy k útoku proti němu, dal policejní úřadník světla rozžehnouti a tím zničiti valnou část úspěchu uměleckého. * V »Bühne und Welt« podává B. Hel zprávu o loňské saisoně německých jevišť, a docház k výsledku podivnému, že nejoblíbenějším autorem jest u Němců — Blumenthal a speciálně zas jeho »Weisse Rössl«. Ze 39.795 představení připadlo 307 večeru Blumenthalovi a z těch zas 1700 zmíněne frašce. Hned po ní jde »Kontrolor spacích vagonů- a pak »Forman Henčie. * »Kningsja a« přináší zajímavé zprávy o du- ševním životě Islanďanů. Autor studie Frithjónsson rodilý Islanďan, klade důraz na zvláštní náklonnost všech Islanďanů k duševní činnosti. Není ničím ne- obvyklým, že prosté děvče, nabyvši jen nejnutněj- šího vzdělání, pojednou dá se do básnění dlouhého eposu. Obzvláště rádi mají Islanďané příležitostné básně. Skoro většina učenců islandských je původu selského a nabyla prvotně velmi chatrného vzdělání
Jules North Vaequerieův Menricův Antigona Carnotův Caserio Němec Blumenthal Weiss Rössl Kningsja Islanďan Bühnout und Welt Forman Henčie
29 article
* Niech žyje! Zbiór toastów i przemówicn zestawil Józef Chociszewski. Bytom G. Š. 1900. * Mita zabawa dla dzieci po nauce Zbiór latwych rzluczek teatralnych etc. uložyl Józei Chociszewski. Gniezno 1899. »Slovenské Pohl'ady.« Redaktor Józe Škultéty. Ladnový sošit. V Turč. sv. Martine, 1900 Z hojného obsahu vyjímáme pěknou práci dra. Kvačaly »O jednom maďarskom humanistovi« a o mo- derním filosofickém humanismu zvláště. * »Hlas.« Mesačnik pra literatúru, politiku otázku sociálnu. Vydává dr. Pavel Blaho. Roč. II. č. 6. V Uh. Skalici, 1900 Mezi jinými stať M. Hodžy »O solídarite ne- maďarských národností«. * »Divadelní listy.« Redaktor Olto Faster Roč. I. Vydává M. Knapp v Karlíně, 1900. * »Listy chemické.« Orgán chemické spole- čnosti. Spolek chemiků českých. Redigují dr. Ot
Chociszewski Mito Józei Chociszewski Pohl Škultéty Martinus Hlas Mesačnik doktor Pavel Blaha M Hodža M Knapp Otakar Bytom Hnězdno Skalica Karlín Olto Faster
30 article Šulc a prof. Jos. Mašín. Nákladem společnos
Šulc a prof. Jos. Mašín. Nákladem společnos v Praze, 1900 * Kameníček Franfišek: Zemské sněm a sjezdy moravské. Jejich složení, obor působ- nosti a význam od nastoupení na trůn krále Ferdi- nanda I. až po vydání obnoveného zřízení zemského (1526—1628). Dle archivních pramenů. Díl I. Nákla- dem zemského výboru markrabství moravského. 1900 V Brně. * Žilka T.: Vybrané spisy M. Jana Husa Nákladem Al. Neuberta v Jilemnic *Herloš K.: Vybrané spisy. Nákladem Al. Neuberta v Jilemnici.
Šulc profesor Jos Mašín Žilka M Hus Al Neubert Herloš Praha Brno Jilemnice Kameníček Franfišek
31 article Vymazal V.: Počátky ruštiny pro školy.
Vymazal V.: Počátky ruštiny pro školy. Nákladem J. Píše v Brně. * Kovařovic K.: Psohlavci. Směs pro klavír. Nákladem A. Píše v Brně. * Nové Pařížské Mody«. Nákladem knih- kupectví Al. Hynka v Praze. Ke každému sešitu střihy k šití šatů. Belletristickou část rediguje J. M. Hovorka. * Kalendář útržkový vydal knihtískař p.J. Klabusay v Holešově na Moravě. Zaznamenává historické události různých věků se zvláštním zřete- lem k dějinám českým. Čistý zisk ve prospěch fondu učitelského. * Lidové rozpravy lékařské. Pořádá MUD . Lad. Haškovec, docent české university. První číslo obsahuje »Zdroje lékařského vědění a umění« od prof. dra. Ed. Alberta. * »Věstník.« Rozhledy historické, topografické, statistické, národopisné, školské po Poděbradsku a sousedních okresech. Vychází v Bobnicích u Nym- burka měsíčně. Redaktor a vydavatel Fr. Hrnělř. Ročníku III. číslo první má článek o rodu rytířů Vaváků. * »Naše domácnost« Rodinný list pro zá- bavu a poučení. Řídí Vojt. Aug. Černý, vydává red. J. Doležal ve Žďáře na Moravě. Ročníku III. číslo první vyšlo v nové příhodnější úpravě s pří- lohami »Domácí krb«, »Kronika« a »Náš hospodáře. * Přirozený a umělý chov ryb. Napsal Karel Šafránek, správce zimní hospodářské školy v Chrudimi. Nákladem M. E. Holakovského Chrudimi. Českoslovanská matice rolnická. Vy- chází vždy od září do dubna v celku 5—6 svazků nákladem M. E. Holakovského v Chrudimi. Roč. IX.
J Píš Kovařovic Psohlavec A Píš Al Hynk Hovorka J Klabusay profesor doktor Albert Hrnělř Vavák Aug Černá J Doležal Šafránek M E Holakovský Brno Praha Holešov Morava Poděbradsko Bobnice Ny Francie Žďár na Morava Chrudim
32 article Dramatické umění.
Dramatické umění. + Z kanceláře Národniho divadla. Dne se dává Tylova báchorka »Jiříkovo vidění- (2. čtvrtka v předpl.) s p. Mošnou, pí. Hájkovou, sl Vlčkovou, pí. Danzerovou, pí. Pštrossovou a pp. Šam- berkem, Šírem, Pštrossem a Řadou ve hlavních úlo- hách. — Na dnešek ustanovená Zeverova pohádka nemůže se dávati, poněvadž pí. Kvapilová je dosud churava. — Zejtra odpoledne jest ve prospěch Pod- půrného spolku technického personálu obou zem- ských divadel pražských Nestrovova fraška »Lum- pacivagabundust, večer po čtvrté Hauptman- novo pohádkové drama »Potopený z von«. — Včera nemohla se dávati Franchettiova opera »Asrael«, poněvadž pan Florjanský předložil lékařské vysvěd- čení, že ochuravěl. Následkem toho dávali se Kova- řovicovi »Psohlavci«. »Asrael« bude se dávati v ne- děli večer.
Tylův Mošna Hájkův Vlčkův Danzerův Pštrossův Šír Pštross Kvapilová Franchettiův Asrael Florjanský Psohlavec Hauptman Národni divadlo Kovo Jiříkův viděný Nestrovův fraška Luma
33 article
+ Divadelní společnost p. A. J. Frýd y mešká v Benešově. + Společnost pí. Elišky Zöllnerové, která dlela po delší dobu ve Slaném, zahájila včera řadu představení na Kladně operettou »Maison Tamponin«. Pro novou stanici chystá společnost tento činoherní repertojr: »Zimní spánek«, »Aristokrat«, »Demokrate, »Z Paříže do Cařihradu«, »Zaza«, »Forman Henčl«, »Hrubá košile«, »Bratří lože«, »Praha v noci- + Z činoherního repertoiru společnosti Piště- kovy, jež hraje v Táboře, můžeme uvésti pouze Pohlovu »Krasojezdkyni«. +Cestující společnost p. K. F. Štětky hraje v Lipníku, kde provedla posud Vrchlického »Exu- lanty« Tylovo »Jiříkovo vidění«, »Niobu«, » Mládí« a jiné bry. + Společnost p. Janovského hraje v Kla- tovech, p. Chmelenského v Roudnici + Dr. Pavel Lindau uspořádá v berlínském di- vadle řadu zajímavých představení. Jedná se o hry. o kterých se nelze nadíti, že by mohly býti reper- toirními, ale jež by přece měly býti známy s jeviště alespoň tomu obecenstvu, které se o divadelní jitera- turu živěji zajímá. Představení má se konati jedno každého měsíce a každá hra studovala by se také asi pouze k vůli tomuto jedinému provedení. Jednou z prvních her má býli Grilparzerova »Libuš e«. + Ibsenova nová hra »Když se mrtví probou- zejí« bude se dávati v lednu v novém Národním divadle v Christianii a v královském divadle v Kodani.
J Frýd Zöllner Maison Tamponin Zaza Pohlův Štětka Vrchlický Exa Tylův Jiříkův Janovský doktor Pavel Ibsenův Benešov Kladno Paříž Cařihrad Praha Tábor Lipník Roudnice Libuš Christiania Kodaň p . A nový národní divadlo Forman Henčl
34 article Ze soudní síně.
Ze soudní síně. Ze sumárek. (Před senátem čtyřělenným.) Několik členů z armády ztracených existencí defilovalo včera dopoledne před senátem presidenta dra. Wokauna. Josef Wand, 24letý bývalý obchodní příručí. spustil se záhy životní dráhy. Doma dali mu vše, čeho potřeboval k dosažení vlastní samostatnosti a podporovali jej, jak jen mohli. Hoch nedbal, mla- dická nerozvážnost radila mu jinak. Klesal od stupně k stupní a když ve společnosti, do níž odvál ho vítr náhody, zatoužil po způsobu žití, jakým živořilo jeho okolí, stal se zločincem. Toho, po čem pachtil a tou- žil, nedalo se dociliti jinak. Lehkomyslný mladík od- byl si za to již — — 14denní, 6měsíční a 15měsíční žalář pro zločinné krádeže. Když si 29. dubna m. r. odpykal poslední trest, ujal se ho známý jeho rodičů a odporučil jej praž- skému obchodníku s jižním ovocem Františku Rů- žičkovi z Celetné ulice za sluhu. Wand dělal nějaký čas dobrotu, ale 12. prosince, sveden příležitostí, zřekl se na novo dobrého předsevzetí a vrátil se tam, kam neměl. Osudného dne odcizil Wand svému pánu košík, v němž uložena byla několikadenní tržba za prodané zboží. Bylo tam něco přes 200 zl. V krámě dlela paní Růžičková a všímala si kupujících. Košík s penězi měla za zády a Wand, sáhnuv po něm, ukryl jej pod kabát a z místnosti se vytratil. V budově hlavní pošty peníze si vybral a košík asi se stem dvou- haléřů v průjezdu zapomněl Pak si koupil doutníky, řetízek, prsten, jehlíci do kravaty, rukavice, balíček čaje a cigarety a když po- tom navštívil svou milenku, číšnici v kterési kavárně, dal jí dvě desítky, jen aby se na něho udobřila za hrubiánský dopis, který jí před časem napsal.
Wokaun Josef Wanda Wanda Růžičková Celetná ulice
35 article
Za necelý týden, jejž probil v nočním ovzduší krčem, byl zatčen a nalezeno u něho na hotovosti 137 zl. Při včerejším líčení příznal se Wand k činu, z něhož byl žalován, popíral toliko, že by byl vzal tolik, jak se v žalobě tvrdilo. Soud uvěřil výpovědi poškozených manželů a uznav žalovaného vinným, vyméřil mu trest těžkého, posty zostřeného žaláře v trvání půl třetího roku a zároveň vysloveno, že po pře- stálém trestu má býti dán pod policejní dohled jakožto člověk cizímu majetku nebezpečný František Müller, 17letý nádenník z Volovie, byl už v prvých letech svého dětství nenechavým kujónem. Jako sedmiletý klučina dopustil se prvé krádeže. Jednomu ze sousedů v obci odcizil z truhly 60 krejcarů a byl za to na úřadě pokárán. A když dorostl, ani dost málo se nepolepšil Ke konci října min. roku otevřel si paklíčem byt dělníka Fr. Náprstka a z uzamčeného kufru vyňal mu hotovosť 14 zlatých. S penězi vydal s do Zvoleněvse, kdež nakoupil si různých zbytečností za 11 zlatek. Ku krádeži se včera přiznal a byv uznán vinným, dostal trest čtyřnedělního těžkého žaláře se dvěma posty. Václav Říha, 25letý nádenník z Čimelic, zod- povídal se z činu, jejž provedl před šesti lety. Kdesi v okolí Michle vyhnali ho tehdá z práce. Proto sel
Wanda Müller Náprstek Říha Michl Francie Zvoleněves Čimelice krejcar