1
masthead
12. ledna 1900. Číslo 11.
2
masthead
NÁRODNÍ LISTY.
4
article
mýlím-li se. Nemůžemeli z loutkového divadla
sivořiti hned nový genre literární u nás,
myslím, že by nebylo na škodu, kdyby-
chom aspoň pro děti upravili stálé loutkové
jeviště— neodvažuji se reklamovati k tomu
účast městské rady pražské — jeviště, jež by
našim dětem poskytlo tolík radosti a čistého du-
ševního požitku, jaký se nedá tak snadno poříditi
sebe účelnějším paedagogisováním a sebe vzor-
nějí arranžovaným »hříštěm« na Letně. Dnes
dosud pražské děti hledají náhradu za podobné
představení v různých »jeslích«, jež jim za
obolus dvou krejcarů popřávají různí hokynáři
a jiní podnikatelé pohyblivých vánočních auto-
matů, nenaskytne-li se jim příležitost, aby s pro-
budilými rodiči navštívily nějaké to ať dělskéči
nedělské představení ve Variété s různými zpě-
vačkami, jongleury a na konec i s kinemato-
grafem, jejž pravidelně zaspí na klině pečlivých
matinek.
Je to snad trochu odvážlivé, v literárn
rubrice lámat kopí za loutkové hry pro děti,
ale nebojím se toho. Jak na venkově, tak
Praze jsem jist, že loutkové divadlo přes ve-
škeren úpadek, v němž se nyní nalezá, nedo-
hrálo svoji úlohu a že znovu oživne. Třeba by
snad hned nesloužilo za representanta myšlenel
našich moderních autorů, přece doufám,ž
udrží se na té výši, na níž stálo před nemnoh
lety a vytvoří svůj zvláštní osobitý genre, by
i mělo sloužit na počátek jen k obveselení na-
šeho malého dorostu.
Praha
6
article
* Boženy Němcevé Babička ve fran-
couzském rouše. Čtenářům není již neznámo.
že »Babička« k minulým vánocům objevila se mezi
novinkami francouzského trhu literárního v povo-
laném překladě pana E. Thiérota. (Grand'mé re.
Roman de moeurs villageoises. Traduit de tchěque
par E. Thiérot. Pars, Librairie Ch. Delavigrave,
1900.)
Jestli již pouhá zpráva o uvedení Němcové
v nádberný sad francouzského písemnictví naplňuje
srdce české radosti, oč více ještě zaplesáme po
bližším seznámení se s překladem. Z každého řádku
to vysvítá, jak hluboce a s jak vřelým účastenstvím
spisovatel pojal svoji úlohu, jak procítil original
jeho neodolatelnou poesii a jak skvostně ve fran-
couzském rouše dovedl zopáčiti ten rozkošný obrázek
českého života. Dílo jeho jest jemným holdem duchu
českému, který neporušen ve své podstaté vyzírá
z nové elegantní roby francouzské, že s údivem se
tážete: Jak to možná, aby cizinec tak do nejhlubšího
jádra národního cítění pronikl, s takou vérnostía
jistotou, vroucností a lahodou je zachytil? »Nou
nous sommes appliqué a conserver dans notre tra-
duction la simplicité de style, la poétique fraicheu
el surtout l'exquise délicatesse de sentiment de
Božena Němcová«, praví překladatel, a možno tu jen
dodati, že se mu úmysl len k naší radosti na výsost
vydařil a že právě v oné »simplicité de style« nej-
lépe se obráží veliké jeho umění spisovatelské.
Po předmluvě podává překladatel francouzskému
čtenáři stručný životopisný nástin české autorky
i seznam hlavních spisů jejích, poukazuje tonem
pečlivé po ornosti ku přednostem a krásám » Babičky«
získávaje tak už předmluvou sympatie svých čtoucích
krajanů pro české dílo.
Němcevá
E Thiérota
Roman jít
Němcová
jít styl
Librairie Ch
7
article
Velmi zamlouvá se nový v našem připadě způso
zachovávati při jmenech vlastních všude pravopis
český. Při prvém užilí udána je v závorce francouz-
ská výslovnost českého jmena a na konci díla při-
pojeny ještě zvláštní poznámky o výslovnosti a vý
znamu těch kterých lidových názvisek. Slyšeli jsme
i od Francouzů, že se jim způsob ten nemálo za-
uonvá a zvláště zdrobnělá jména česká původním
zvukem francouzskému sluchu nikterak se nepříčí.
Jsme přesvědčeni, že se pan Thiérol volbou
dokonalým překladem »Babičky« jak nám Čechům,
tak i francouzskému čtenářstvu, pokud se o naši
bytost národní zajímá, stejně zavděčil. Ubezpečujeme
frančiny milovné kruhy naše, které jistě originál již
několikráte s chutí přečili, že nemenšího požitku
dojdou, sáhnuvše po této mistrné ukázce přek ada-
telské dovednosti.
Když uběhly vánoční hody, vypravuje Němcová
slavili na Starém Bělidle přástevnice »dlouhou noc«.
A francouzský čtenář sleduje v duchu idylický o brázek
La cuisine čtait, i) est vrai, carrelée en briques
mis les filles ne s'en inquiétaient guěre; et celle
qni voulaient ménager leurs chaussures, dansaient
pieds nus.
— Eh bien, grand' měre, si nous dansions un
peu ensemble? dít une fois le pěre meunier de son
nir moqueur, en sortant de la salle oů étaient assis
leu plus ágés, pour entrer dans la cuisine au mi-
liu des danseurs, oú se trouvait grand mére ; car elle
ne perdait pes un instant de vue les enfants, »les
petits poulets« qui sautaient an mílieu dos groupes
avec Sultan et Tyrl.
Francouz
Thiérol
Čecho
Němcová
Sultan
8
article
— Ah, mon bon compěre, il fut un temps oů je
ne m inquiétnit pas si j'avais des ampou es, n
měme des écorchures aux pieds, porvu que je pusse
danser. A peine paraissais- je dans la salle d' auber
ge, ou, sí c' était en šté, dans .' aire de la grange.
que les garcons eriaient: »Voila Madlena! vitel
Kalamaika! le Vrták! En avant! et Madla tourbi
lonait děja. Mais maintenant mon Seigneur Dieu ! je
ne suis plus qu un peu de vapeur au dessus du pot.
— Allons donc, vous čtes encore agile comme
nne caille, grand měre; alions essayons üne pelite
danse! usiloval pan otec. Ale babička přivedla mu
m adou Tomšovou, která si zakývala na Kudrnu, ten
přikusuje jahelník spustil sousedskou, la valse lente
nationale et le pěre meunier dut bon gré, mal gré, danser
et tourner: et toute la jeunesse d' applaudir tant ets
hien que les femmes assises dans j a salle, se lévě-
zení et virent voir ce qui se passait. Sotva vešly
vzal Tomeš paní mynatku, pan otec roztancován
ještě hospodyní, et voilá au bout d' un instant gne
tous les vieux se mettent aussí á sauter pendant gue
erand měre sou tour se moque gentiment du per
mennzier.
Tak obrázek jeden za druhým, se vší živostí
poesií originálu, zanáší cizokrajného čtenáře do če-
ského ovzduší.
Chystá se Milova svatba; vše již čeká, pan ole
v botách jako zrcadlo, s pikslou v ruce, panímáma
s dobrými perlemi na krku a ve zlatém čepci, babička
ve svatebních šatech a sváteční holubince. Najednou
se ozve křík: »Les vojci! les voicí! et du coté du
moulin on entendit déjá les sons de la clarineite, de
la flůte et du violon. C'ělait la fiancée et son cortěge.
Kalamaik
Madla
Tomšová
Kudrna
Tomeš
Milův
Seigneur Dieo
d ' uno
Les vojec
air jít le
9
article
Un chuchottement courut parmi les spectaleurs: Re-
gardez donc, regardez! »C'est Téra Milová qui est
la plus jeune fille d'honneur, c'est la Tichankovic
la premiěre. Bien sůr, si la Tomšová n'eůt pas čte
mariée, aucune autre qu'elle nleůt été la pramir
fiile d'honneur. Tout le monde sait cn, elles son
ensemble comme les doigts de la main.« —
A na konec, když citila, že života jejiho na mále,
všecko ještě v pořádek uvedla. Každý dostal pa-
mátku. Pro každého měla dobré slovo, každého, kdo
odcházel, provázel její zrak. Mezi jinými zavolala
Voršu. »Quand je mourrai, Voršilko, — et je sai
que je n'aurai pas longtemps attendre, carj'ai rěvé
cette nuit que Jiří venait au-devant de moř —l eh
bien, au moment oů je mourrai, n'oublie pas d'allen
le díre aux abeilles, pour qu'elles ne périssent pas
Les autres T'oubiieraient peut etrel
Tout le monde pleurait; Vorša quitta la chambre
tout aussitöt, se rendit prěs de la ruche . ..
Et qnand le glas retěntit, annonoant a tout le
monde que grand měre n'était plus, toute la petite
vallée pleura.
V poznámkách seznamuje překladatel francouz-
ské čtenáře se tvarem a odvozováním ženských če-
ských příjmení i se zdrobňováeím jmen křestných
Také uvádí řadu bylin, léčivých i jinak užitečných
nebo ku potěše a ozdobě sloužících, doličuje tim
jakou znalostí Němcová v tom oboru vyníkala. Na
konec upozorňuje na slohy národních písní ve spise
užitých, vždy pečlivě o to dbaje, aby v překladu
zachována byla jejich milá prostota i rytmus,a
možno bylo užiti i původního nápěvu.
Svatební sbor při Kristlině sňatku zpívá: »Kdes
holubičko lítala ?«
Dis-moi, ou donc as-tu volé
Ma tourterelle?
Ou mamie a t-elle mouillé
Sa petite ailer
Děvčata držíce se za ruce a točíce se v kole n
to spustí: »Už je to uděláno«.
Téra Milová
jít le main
Jiří
jít mořit
ruch
Němcová
Re
Dismoi
10
article
Les bouguets sont achevés
Les couronnes sont dressées!
Les gaies faveurs sont nouées,
Et les gáteaux préparés
Vnější úprava knihy jest vkusná, cena 3 franky
50 cent, mírná. Nakladatel Ch. Delagrave v Paříži
ulice Soufflot 15.
Ivana Mešenská.
* Václav Flajšhans, Písemnictví české
slovem iobrazem od nejdávnějších dol
a ž po naše časy. Nakladatelé Grosman a Svo-
boda. Sešit 1—15.
Zřídka podařilo se tou měrou, jako pozorujem
při znamenitém spise Flajšhansově, spojiti způsobem
harmonickým ryze vědecký obsah s formou popula
risující. Dr. Flajšhans jsa vyzbrojen příslnšnými vě-
domostmi jako ne hned někdo druhý, jest nejzpůso-
bilejším k sepsání dějin českého písemnictva, kter
by netoliko vyčerpávaly všechen poklad našeho písem
nictví, nýbrž i oceňovaly jednotlivé doby a zjevy
v širokém rámci dějin kulturních, dějín českého ná-
rodního vývoje. Patnáctým sešitem, který máme pře
sebou, zavírá spisovatel střední dobu českého písem-
nictva, tudiži v sobě uzavřenou dobu samostatné starší
literatury, která dosti volně souvisí s periodou našeho
národního probouzení a literatury novověké.
Ch
Soufflot
Mešenská
Flajšhans
Grosman
Svo
Flajšhansův
doktor
Paříž
11
article
Není ihned národa vzdělaného, jehož písemnietva
vývoj by byl vtak harmonickém poměru s politickou
i kulturní výší jeho, jako národ náš. Nejskvělejší
noby francouzské literatury, které charakterisují Rabe-
lais a Veliká encyklopědie, jsou současny politickému
klesání, ba i úpadku národa a nikdo neodváží se
tvrditi, že by doba básnického tvoření Ariostova byla
spolu dobou politického a kulturního zenitu národa
italského. Ale u nás úzce stýkají se měnivé fáse
písemnické s dějinami politickými i kulturními. S
snahou, aby potlačena byla liturgie slovanská na pro-
spěch obřadu latinského, souvisí úzce úpadek staro
slovanského písemnictví, legendami proslaveného a doba
poněmčených královských Přemyslovců jest spolu ste-
rilní dobou v českém písemnictví. Teprve za Václava II.
když český živel počínal vybavovati se z podruží
které jemu uchystali zněmčení králové českého pů-
vodu, pozorovati jest počátek písemnického rozmachu
českého, který stupňuje se za krále Jana, povznáší za
Karla IV. a nejvýše vypíná za počátku hnutí husit-
ského. V XV. století, kde duševní život český bral se
cestou ve všem samostatnou, vzděláván samostatne
i jazyk náš, jakkoli tou dobou již podlehal pronikavé
změně ve vnitřním organismu svém, načež ku konci
tohoto století působení humanistů překročilo i hra-
ničné hory české a mocně objevilo se i v našem
písemnictvu. Doba prvých Habsburků jest dobou, za
níž národ český opět navázal styky s cizinou, husit-
skými válkami přerušené a také i písemnictví XVI.
věku jeví již ráz spíše kosmopolitický.
Ariostův
Václav II
Jan
Karel Iva
12
article
Tím určen charakter zvláště doby Rudolfovy.
která neprávem »zlatou dobou« se zove, snahou po
formalné dokonalosti, ale zřídka k věenému obsaliu
přihlédající. A když konečně katastrofou bělohorskou
samostatný život český odsouzen k vyhnanství, uchý.
lili se do nehostinné ciziny i nejpřednější pěstitelě
českého písemnictví a tragika dějin českých tomu
chtěla, že touž dobou, když v Čechách plémě před-
bělohorské naprosto ustoupilo odchovancům jesuit-
ských kollegií a členům různých kongregací, v touž
dobu v dalekém Amsterodamě na cizí půdě zmíral
největší Čech XVII. stol. a nejpřednější český prosaik
starší doby.
Tyto okolnosti tanuly na mysli dru. Flajšhan-
sovi, když podjal se záslužného díla svého. On ne-
chtěl podati spis unavující suchou soustavností a
odpuzující nekonečnými doklady bibliografickými, on
nechtěl rovněž sytiti čtenáře po pravém poznání
lačného naduřelými frásemi, nýbrž podává v ladném
výběru látky a formou svěží, čtenáři se zamlouvající,
a přece i úsěčnou, jakož toho žádá povaha věci,
úplný obraz dějin české knihy. Při tom nepřestává
na mechanickém vnějším přehledu, který spokojuje
se nezáživnými daty biografickými a knihopisnými
nýbrž zkoumá srdce a ledví každého spisovatele
z vlastních slov jeho a oceňuje význam jeho v české
národní spolučnosti. Tím zvláště cenné podány pří
spěvky pro posuzování těch českých spisovatelů starš
doby, kteří duchem svým přispěli i k vývojí dějin
českých.
Flajšhansovo písemnictví, jehož brzkého dovr-
šení dobou národního probuzení našeho toužebně si
přejeme, právem tudíž připočítávati sluší k nejpřed-
nějším českým publikacím našich dob a bude bohdá
na dlouho studnici, z níž český čtenář poučovat
se bude o osudech českého čtení.
Flajšhansův
Čechy
13
article
* Saviňské Alpy. Průvodce po horách ve
skupině Alp saviňských, se zvláštním zřetelem na
Jezersko. Sestavil L. Mareš. Se 2 mapkami
a 5 obrázky. Nákl. Č. odb. Sl. P. Dr. V komisi
Řivnáče v Praze 1900.
Z nejčilejších družstev našeho ušlechtilého sportu
je bez odporu Český Odbor Slovinského Planinskébo
Družstva, jinak spolek našich alpinistů. Trvá teprv
tři roky, ale pochopil hned svůj úkol s vyššího ná-
rodního hlediska, navázal styky s bratrskou slovin
skou organisací, vytýčil si v okrsku její působnosti
přesný českoslovanský program a dle toho důsledně
a s podivuhodnou energil a možno hned doložiti se
skvělým úspěchem postupuje. Čítá už dnes přes dvě
stě členů vykonavatelů sportu a nositelů vyšší my-
šlenky, která sport zušlechtuje, vydává svůj odborný
časopis, vydal příručnou knížku k výletům do slo“
vanských Alp. podnikl stavbu české chaty ve
výši půldruhatisíce metrů na rozhraní Alp korutan-
sko krajinských, turistickou stanici, která příští jarní
sesonou v nejdokonalejším svého druhu zařízení budc
svému účeli odevzdána. Přítomné dílko je nový do-
klad neunavné dobývavosti odboru. Je to příručná
knížka obsahující ve slohu a způsobu známých po-
můcek vypsání krajinného okolí oné partie horstva.
kde česká chata je umistěna (na Ravni pod Grin-
tovcem v Alpách saviňských), cestovních a turisti
ckých pokynů a všech vědomostí, jichž má český tu
rista zapotřebí, jenž se odhodlal ku krásnému alp
skému výletu. Dílko je svého druhu první, nebo
turisticky nebyla partie horská kolem Grintovce do-
sud v žádné literatuře zpracována. Není pochyby
že od příští saisony — a to už vlivem činnosti od-
boru — přibude Jezerskem nové jmeno do řady
českých stanic turistických
L Mareš
doktor
družstvo
Ravn
Grin
Praha
Alpy
Saviňský Alpa
Alpa
Řivnáč
14
article
Dr. Karel Chytil, Dějiny českého kni-
hařství po stránce umělecké a technické. S 20 ta-
bulkami a 7 vyobrazeními v textu. Nákl. společen-
stva knihařů atd. pražských. Účelem skvostně upra-
vené této knihy jest poskytnouti na základě domácích
výtvorů knihařských, pokud se zachovaly na naše
dny, přehled vývoje tohoto uměleckého průmyslu v
Čechách. Jmeno autorovo známé z četných publi-
kací z oboru uměleckého průmyslu, samo jest záru-
kou značné hodnoty tohoto díla, jež nemá toliko vý-
znam důkladného spisu odborného, nýbrž jest i cen-
ným příspěvkem k historii kultury a umění. Čelné
reprodukce, provedené co nejpřesněji, podávají ukázky
nejkrásnějších starých prací z tohoto oboru.
doktor
Chytil
Čechy
15
article
*Miguel de Červántes Saavedra, »Dů-
myslný rytíř don Quijote de la Mancha«
Ze španělštiny přeložil A. Pickhart. Díl druhý.
Světová knihovna rod. Jar. Kvapil sv. 123—131.
Nakl. J. Otto. Dílem tímto dokončen překlad slav-
ného španělského románu. Překladatel s důkladnou
znalostí španělštiny, přikročil ku práci a svědomitě
přičinil se o to, nby vyhověl požadavkům dnešního
písemnictví. Podařilo se mu to plnou měrou, pře-
klad čte se pěkně a plynně, není tu stopy po oné
krušné práci, již vyžaduje tlumočení díla tak svéráz-
ného a již dovede oceniti toliko ten, kdo sám se
podjal podobného díla.
* Frangois Coppée, »Povídky«. Přelo-
žil Pavel Projsa. Laciná knihovna národní, serie
XXII. Nakl. J. Otto. Drobné povídky slavného
francouzského poely jsou známy svým svěžím pů-
vabem. Jsou to jemně ciselované drobné šperky
Ty drobné povídky ze života drobných lidí pro
dchnuty jsou tak srdečným soucitem, takou láskou
Červántes Saavedra
Quijot Manch
A Pickhart
Otta
Pavel Projsa
Frangois Coppée
16
article
ku přírodě a lidem, že zahřívají srdce. A k tomu
jest Coppěe mistrem formy, virtuosem slohu, znají
cím přibrousit myšlenku v břitkou pointu. Překlad
těchto delikátních drobolin není nikterak snadný a
způsob, jakým pan Projsa provedl svůj úkol, svědčí
o jeho překladatelské obratnosti.
*Dr. Richard Falckenberg. »Dějiny
novověké filosofle« od Mik. Cusana až po naše
časy. Přeložil dr. Fr. X. Procházka. Výbor
nejlepších spisů poučných sv. IX. Nakl. J. L aich-
ter. Spis určen pro kruhy vzdělanců, kteří ne-
mohli věnovati se odborně filosofii a zpracován tak
aby byl přístupen každému inteligentnímu čtenáři.
Avšak překladatel nespokojil se pouhým převodem
spisu, jenž, jak to již v německé literatuře bývá, od-
bývá vědecké práce národů jiných, zejmena slovan-
ských dost ledabyle. Tuto část, zejmena co se týče
filosofie polské, ruské a české, zpracoval překladatel
dle původních pramenů zcela samostatně, rozšiřiv
takto podstatně dílo německého autora.
Projsa
doktor
Falckenberg
Procházka
J L aich
Francie
Mik
17
article
Z českých listů-
* Naší knihaři se činí. Měl jsem několikrát pří
ležitost zaznamenati, jak horlivě pracují na povzne
sení svého řemesla pomocí průmyslného umění.
hledí využitkovati domácích motivů pro ozdobu če-
ských knih a snaží se, aby český průmysl knihař-
ský nezůstal pozadu za čilým rozkvětem knihařství
cizího a nahradil tak mnohé výrobky svého obor
dovážené z ciziny, produkty domácími. Časopisy
našich knibařů podporují horlivé tůto snahu, jednak
reprodukcemi originálních a pěkných vazeb, na-
vržených našími umělci, jednak instruktivními článký
o podobných pracích cizích. Zaznamenávám z » Če
ských kňihařských listů« anonymní článek podobný
»Sloh a jeho upotřebení pro umění knihařské«, do-
končený v posledním čísle zmínéného časopisu. Po-
dává stručný přehled vlivů, jež měly jednotlivé slohy
na ozdobnou vazbu knihy, žádá důrazně a právem,
aby studium slohů, k praklickému účelu pilněji
účelněji bylo pěstováno na školách průmyslových
odborných, na konec pak stručně zmiňuje se o tom,
jak mohly by se zdokonaliti vazby české knihy.
18
article
Bylo by dobře, kdyby této otázce naše odborné časo-
pisy věnovaly stále bedlivou péči a studiem starých
vazeb, součinností našich českých umělců a styliso-
váním starého českého ornamentu, jenž tak hojně
vykvetl v kancionálech XVI. století, vytvořily nové,
v pravdě umělecké a originální vzory českých
vazeb.
* Ve Věstníku č. odb. slov. alpského družstva
v zajímavé zprávě o výstupu na Kriváň, podniknu-
tém r. 1858, sděluje řiditel Valenta dojem znameni-
tého přírodního úkazu, jehož očitými svědky byli
účastníci výpravy
». . . . Sešli jsme až ku kosodřevině a bylo
právě 5 hodin odpoledne, kdy slunce tou dobou
níží se k obzoru; maně pohlédl jsem k západní
straně a v údivu utkvěl zrak můj na zvláštním zjev
světelném. Věděl jsem ovšem, že za jistých vzdu
chových poměrů bývá viděti mimo kruh sluneční
ještě jiný takový kruh, jemuž se říká vedlejší slunc
nebo též paslunce, ačkoliv jsem takového úkazu
svýma očima dosud nespatřil; ale to, na čem oko
mé v tom okamžiku utkvělo, zdálo se mi býti ne-
možno. Na místě zarudlé koule sluneční objevily se
v pravidelném čtverci čtyři slunci zcela
podobné koule a nebylo lze z počátku rozeznati,
která z koulí jest pravá koule sluneční. Asi za čtvre
hodiny mizely však vedlejší koule a brzy na to
zřejmý byl toliko jediný skrojek pravé koule slu-
neční, který se za několik minut skryl za vrcholem
mně neznámé hory. Úkaz ten nevymizí mi nikdy
z paměti. Netřeba podotýkati, že vůdce náš byl nad
míru vyděšen a že ihned jal se vykládati, že nastane
hrozná válka . . .«
Valent
Kriváň
19
article
»Rozhledy po lidumilství« otiskují článek vě-
zeňského faráře ve Štrassburku, dra. Hocha, o »Ža-
lářní« škole. Zajímavo však, že mimo školní vy.
učování postaráno též o knihovnictví vězeňskéa
autor podává podrobný popis jedné takové knihovny
v Elsasku. Na dobrou četbu pro vězně klade velký
důraz, pravě: »Nechce-li se moderní vězeňství zpro-
nevěřiti svému nejvyššímu úkolu, toliž mravnímu
obrození vězně, musí mu zvláště náležeti na pří-
hodné čelbě, poněvadž jent bez odporu vydatným
prostředkem k onomu účelu.« Hlavní kontingent knih
vězeňské knihovny tvořívají cestopisy, obrázky přírodní
a zeměpisné, pak povídky lehčího rázu. Autor klade
též důraz na to, aby bylo vždy po ruce dosti knih
mravně náboženského obsahu. Úkol kněze i učitele
jako knihovníků, je dosti obtížný. Musí znát dobře
obsah knih půjčovaných, věděti, komu se co nejlépe
hodi, dbáti, jak čtenář knihy užívá, pečlivě ji pro
blížeti, zda jí nezneužívá k jiným účelům atd. Na
konec zajímavá statistika z Filadelfie, kde za rok
ve vězeňské knibovně se přečtlo přes 6000 svazků
(jeden vězeň průměrně 64 knih ročně) a pak zmínka
o sporu mezi paedagogy, zdali je prospěšno přípustiti
do vězení časopisy a noviny. Bylo by zajímavo zvě-
děti, jak se tyto otázky řeší u nás.
Filadelfie
20
article
»Lumír« věnuje drohnou studii Sládkovým pře-
kladům Shakespeára. Studii, která neklade důraz jen
na slovičkářské posuzování — jehož bohužel v naší
kritice ještě je vrchovatou měrou potřebí právě pro
ledabylost většiny našich překladatelů — ale oce
ňuje význam překladů podobných pro literaturu do
mácí, vyzdvihuje duševní, ne řemeslnou práci anto
rovu. Bohužel, že právě naše překlady skýtají málo
příležitosti k podobným studiím, tím spíše však je
potřebí, aby se ukázalo u nás důrazně na nutnost
dokonalých překladů velkých děl cizích a na vliv
který mohou míti na vývoj literatury naší i na vkuá
našeho čtenářstva.
V »Obzoru literárním a uměleckém« oliskuje
Vlček poutavou svoji přednášku o první české revui
jež vycházela koncem 18. století na Slovensku: vy-
práví při tom o podobných podnicích zahraničných
líčí pěkné drobnosti z tehdejšího českého literár
ního života a poměr jeho k tehdejším ideám spole-
čenským a filosofickým.
Slovensko
21
article
R. 1896 vydali a popsali E. Petersen, A. v. Do-
maszewski a G. Calderiní podrobné lotografie ozdok
římského sloupu, jenž postaven byl r. 193 po Kr. na
ostavu Marka Aurelia a jeho choli. Kolem sloupu
ovinut je pás reliefů, představujících činy císařovy
za válek markomanských. Na pasu tom je hojně figur.
znázorňujících národy císařem pokořené. Figury t
jeví, povšechně vzato, dva typy. Jedny jsou tvrdé.
typu velice ušlechtilého, vážného výrazu, zobrazení
je pravidelné, úměrné. Druhý typ zahrnuje rozmani-
tou směs lidi (jsou mezi nimi i typy orientálni), jichž
vzezření však je hrubé, vyznačují se relativní níz-
kostí, výraz tváře je zkarrikován, že blíží se přímo
maskám attických komedií. Vybírám tato data z in-
stiuktivního článku, jejž uveřejnil L. Niederle v Li-
stech Filologických. Podává stručný popis těchto
typů a vykládá pak, že němečtí vydavatelé vzpome-
nutého díla, kteří v postavách ušlechtilého typu roz-
poznali Germany, v typu druhém, vyznačujícím s
nízkostí, vidí representanty přemožených slovanských
národů. Niederle obrací se s vědeckým klidem sice
ale důrazně proti tomuto tvrzení, jež zdá se vy-
plývati i z jiných než čistě vědeckých úvah a uka-
zuje krok za krokem, jak slabě jsou důvody něme-
ckých učenců, jimiž chtějí dokazovati zásadní růz-
nosti typu germánského a slovanského v době, jejíž
památkou je Markův sloup. V posledních letech
zvláštní jakásí tendence ve vědeckých spisech něme-
ckých učenců projevuje se častěji a jest jen co lilo-
vati, že odborníci naši neozývají se proti podobným
výrokům Jak důrazně, jak stalo se v tomto případě.
Čtenář.
E Petersen
Kristus
Aurelio
L Niederle
German
Niederle
Markův
22
title
Max Dlouhý.
Dlouhý
23
article
Ze slovanských listů.
* Feuilletonista »Nového Vremene« p. Sigma
pojednal poutavým způsobem o neutěšeném stavu
nyně ší společnosti. Úpadek dnešní společnosti bije
každému do očí. Zplesnivělí apoštolové nečinnosti
otrávili ji tak, že sám mírumilovný filosof Vladimír
Solovjev pokládá za svoji povinnost vystoupiti s po-
zoruhodnými dialogy na obranu války a proti zma-
látnělosti ducha. Jedním z největších demoralisátorů
lidstva byl Offenbach, jenž potupil a zhanobil na
jevišti ideály Aristida, Periklea, Miltiada, který zo-
hyzdil samotné evangelium Řeků. Společnost fran-
couzská, vychovaná na operetce, provádí nyní poli-
tické operety ve Fašodě, v Malé Asii a především
v Paříži. Zdravé jádro francouzského národa marně
snaží se setřásti se sebe operetkovou pěnu, která
přes svoji lehkost tísní všecky orgány národního ži-
vota a zdržuje rozvoj ducha. Na Rusy operetka ne-
měla takového vlivu, snad proto prý, že při každém
představení byl zástupce policie. Ale za to v Rusku
rozmohla se literatura králíků, dobrých i hloupých,
soudících, že všichni lidě mají býti králiky a že
ideály králící jsou zároveň ideály lidskosti. Do boje
proti nim volá pan Sigma každého, komu pravé
ideály jsou posud drahými.
Krakovský »Zwiazek literacki« sebral 126
k uctění památky E. Jelínka. Za tuto částku m
býti pořízena podobizna nadšeného pěstitele shody
česko-polské pro knihovnu Jagiellonskou, kde nalezí
se též sbírka knih, sebraná pečlivě Jelínkem ještě
za živobytí.
* Tatranský útulek slovanské intelligence, lázeň-
ské místo Zakopané, stane se předmětem jednání
v nejbližším zasedání haličského sněmu. Městečku
bude poskytnut zvláštní statut, aby mohlo se zdárne
rozvíjeti a snáze vyhověti přáním stále četněji sem
Slavjanin.
dojíždějících hosti.
Feuilletonista
Solovjev
Offenbach
Aristid
Perikles
Miltiades
Řek
Rus
Sigma
E Jelínek
Fašoda
Asie
Paříž
Rusko
Zakopané
Sigma
Jagiellonska
24
article
Z olzích revuí.
* »Révue des révues« zahajuje nový
ročník článkem velice poutavým a pro nás —a
jiné malé národy — především zajímavým. Píše ho
sám redaktor revue Jean Finot s titulem: »La
France devant la guerre des langues«. Autor počíná
úvahou, že nejen na poli válečném, kde krev teče
bojují mezi sebou národy, leč i na poli jazykovém.
A to je boj neméně strašný, neboť »vnucení svého
jazyka znamená vnucení svých aspirací humanitních,
literárních a politických. Změniti jazyk, znamená
pro národ změniti duši.« Autor poukazuje k straš-
livým bojům jazykovým v Poznaňsku, Šlesviku
Holštýnsku, král. polském a v Čechách. Litovati
dlužno jenom, že autor v dalších vývodech přihlíže
jen k hlavní větví Slbvanstva Rusům a že neuvádí
i data, týkající se i nás Čechů, Poláků atd. Finoh
hledí k rozšíření jednotlivých jazyků v různých sto-
letích a podává nám toho zajímavé výsledky. Ve
století XV. mluvilo nejvíce lidí francouzsky (10 mil-
lionů), pak německy (9), španělsky (8), vlasky (9).
anglicky (4) a rusky (3). V století XVI. jeví se
stupnice jazyková takto: Německým jazykem mluví
15 mill., francouzským 14. vlasky a španělsky po 11,
rusky a anglicky po 6. Století XVII. vyšinulo trochu
Rusy: německy mluví 22 mill., francouzsky 20. špa-
nělsky 21, rusky 17. vlasky 12, anglicky 9. V XVIII.
století na vrcholu stojí Rusové, Francouzi a Němci
po 31 mill., Španělové se 26 mill., pak Angličaně
s 21 mill. a nejníže Italové s 15 mill. A nejzajíma-
vější je obraz jazykového stavu století XIX : T
vévodí Angličané (až dosud byvší na předposledním
místě) se 116 mill., pak jdou Rusové (85 mill.)
Němci (80), Fraucouzi (52), Spanělové (44), Vlaší (34).
Finot
Rus
Čecho
Polák
Francouz
Němec
Italos
Angličan
Vlachý
Poznaňsko
Šlesvik Holštýnsko
Čechy
Le Franca
Fraucouh
Spanělová
25
article
Není-li v tom obrazu rozšíření jazykového celý obraz
politické historie a vývoje osadnictví za hranicemi
Evropy?
Možný poukaz k spisovatelům malých národů.
kteří se stali světovými, vyvraci Finot okolnosti, že
stali se spisovatelé ti slavnými po většině meškajíce
mimo hranice své vlasti. Ukazuje na Ibsena a j.a
při tom lichotivě vyjadřuje se o naší literatuře:
»Čechové mají básníky jako je Zeyer, Čech, Vrchli-
cký, jichž některé básně rovnají se plodům Viktora
Haga, a přece kolik as je lidí za hranicemi Čech.
kteří jen slyšeli tato jmena?...« A co tedy učiní
Francie k obraně své řeči v mezinárodním jazyko-
vém zápase? Potírati kolosy anglického, ruského
německého jest nemožno. Proto připadá Finotovi
originální myšlenka: obrátiti zření k druhým náro
dům, malým, kteří učíce se jiným jazykům kolísají
brzo mezi němčinou a angličinou, brzo zas mezi
ruštinou a frančtinou. U národů těch živoří mnohdy
spisovatelě, jimž úzké finanční poměry brání se
povznésti. A těch nechť ujimá se Francie. Ty necht
uvádí svým jazykem ve známost, literaty těch? ma
lých národů Francie nechť ze svých sil podporujea
národy ty z uznalosti budou učiti se jazyku fran-
couzskému a šířiti znatost jeho. Jeť ovšem, pokud se
snadnosti naučení tkne, frančtina na místě předpo-
sledním. (Nejlehčí je dle Finota angličina, pak vla-
ština, španělština, němčina, frančtina a ruština). Ale
dobrá vůle i ty nesnadnosti zmůže. Finot vyzývá
Akademii k hojným odměnám cizích spisovatelů, vy-
dávání jich spisů v jazyku francouzském, k zřizo-
vání hodnosti členů dopisujících, k zřízení »ceny
pařížské« pro cizí studenty vyslané do Paříže atd.
atd. Nadšený článek zasluhuje hojného povšimnui
hlavně u naší české veřejnosti.
Ibsen
Čecho
Zeyer
Čo
Vrchnout
Haga
Evropa
Čechy
Francie
Paříž
26
article
*Naše filology bude zajímati studie W.
Wabstera »O vyučování řečtiny na školách střed-
ních«, otištěná ve »Forum«. Autor vystupuje v ní
rozhodně proti vyučování řečtiny. Jakkoliv jazyku
tomu věnuje se mnoho času, přece jen po většine
jest výsledek zcela nedostatečný. K čemu tedy po
leta mařiti drahý čas, když by se ho lépe dalo po-
užiti ke studiu jazyků moderních? Nechť studiem
řečtiny obírají se nadšenci jako studiem soukromým,
ale oněch 90 proc., která se jazyku tomu učí z při-
nucení, nechť oberou si studium praktičtější.
*Esthetiku Ruskinovu podrobuje kritice B. Rute-
nauer v »Nation«. Autor ukazuje její slabé
stránky: je to spíše ethika nežli nauka o krásnu.
Ruskin vždy přede vším moralisuje. Abychom po-
chopili jeho odpor proti nahému tělu v umění, mu-
síme znáti jeho zásadu ethickou: »Každý národ přijal
od křesťanství to, co bylo nejméně v odporu s jeho
povahou. Ital velmi málo, Němec mnoho, Španěl
heroism ve víře až k smrti, Rus smírného ducha,
Francouz milosrdnost a Angličan čistotu mravů,č
jak protivníci říkají pruderii.«
V »Zukunít« vystupuje nová obhájkyně
ženské emancipace Hedvika Dohmová proti známým
spisovatelkám Lauře Marholmové, Elleně Keyovéa
Andreas-Salomeové. Prvou z nich charakterisuje tím.
že ji účelem ženy jest muž, druhé účelem jest dltě
a třetí že jest žena něčím samostatným, jež jen
samo sebe a vlastní rozvoj vyhledává. Autorka
s tudie s ohněm odráží všechny výtky odpůrkyň
Mr. Penn.
emancipace.
W Wabster
Ruskinův
Rut
Ruskin
Ital
Němec
Španěl
Francouz
Angličan
Dohmová
Marholm
Rus
Ellena Keyové AndreasSalomeová
27
article
Z cizích divadel.
*Jules Claretie napsal pro »North. Ame-
rican Review« velmi poutavé vzpomínky na
dramatické slavnosti v Oranžském divadle. Jednu
dosud neobjasněnou příhodu uvádí na důkaz, jak
velice politika zasahá i do práv umění. Hrála se
Vaequerieova a Menricova »Antigona« a k vůli effektu
hrála se pří zhašených světlech při pouhém svitu
měsíce. Několik minut obecenstvo libovalo si tento
umělecký požílek, když pojednou k rozkazu policie
v prostřed jednání světla musila být rozžata. Bylo
po effektu. A příčina? Byloť to v době, kdy Carnotův
vrah Caserio očekával potvrzení ortelu smrti a v prvé
řadě křesel seděl ministr Justice. Z obavy tedy, aby
anarchisté nepoužili tmy k útoku proti němu, dal
policejní úřadník světla rozžehnouti a tím zničiti
valnou část úspěchu uměleckého.
* V »Bühne und Welt« podává B. Hel
zprávu o loňské saisoně německých jevišť, a docház
k výsledku podivnému, že nejoblíbenějším autorem
jest u Němců — Blumenthal a speciálně zas jeho
»Weisse Rössl«. Ze 39.795 představení připadlo 307
večeru Blumenthalovi a z těch zas 1700 zmíněne
frašce. Hned po ní jde »Kontrolor spacích vagonů-
a pak »Forman Henčie.
* »Kningsja a« přináší zajímavé zprávy o du-
ševním životě Islanďanů. Autor studie Frithjónsson
rodilý Islanďan, klade důraz na zvláštní náklonnost
všech Islanďanů k duševní činnosti. Není ničím ne-
obvyklým, že prosté děvče, nabyvši jen nejnutněj-
šího vzdělání, pojednou dá se do básnění dlouhého
eposu. Obzvláště rádi mají Islanďané příležitostné
básně. Skoro většina učenců islandských je původu
selského a nabyla prvotně velmi chatrného vzdělání
Jules
North
Vaequerieův
Menricův
Antigona
Carnotův
Caserio
Němec
Blumenthal
Weiss Rössl
Kningsja
Islanďan
Bühnout und Welt
Forman Henčie
29
article
* Niech žyje! Zbiór toastów i przemówicn
zestawil Józef Chociszewski. Bytom G. Š. 1900.
* Mita zabawa dla dzieci po nauce
Zbiór latwych rzluczek teatralnych etc. uložyl Józei
Chociszewski. Gniezno 1899.
»Slovenské Pohl'ady.« Redaktor Józe
Škultéty. Ladnový sošit. V Turč. sv. Martine, 1900
Z hojného obsahu vyjímáme pěknou práci dra.
Kvačaly »O jednom maďarskom humanistovi« a o mo-
derním filosofickém humanismu zvláště.
* »Hlas.« Mesačnik pra literatúru, politiku
otázku sociálnu. Vydává dr. Pavel Blaho. Roč. II.
č. 6. V Uh. Skalici, 1900
Mezi jinými stať M. Hodžy »O solídarite ne-
maďarských národností«.
* »Divadelní listy.« Redaktor Olto Faster
Roč. I. Vydává M. Knapp v Karlíně, 1900.
* »Listy chemické.« Orgán chemické spole-
čnosti. Spolek chemiků českých. Redigují dr. Ot
Chociszewski
Mito
Józei Chociszewski
Pohl
Škultéty
Martinus
Hlas
Mesačnik
doktor
Pavel Blaha
M Hodža
M Knapp
Otakar
Bytom
Hnězdno
Skalica
Karlín
Olto Faster
30
article
Šulc a prof. Jos. Mašín. Nákladem společnos
Šulc a prof. Jos. Mašín. Nákladem společnos
v Praze, 1900
* Kameníček Franfišek: Zemské sněm
a sjezdy moravské. Jejich složení, obor působ-
nosti a význam od nastoupení na trůn krále Ferdi-
nanda I. až po vydání obnoveného zřízení zemského
(1526—1628). Dle archivních pramenů. Díl I. Nákla-
dem zemského výboru markrabství moravského. 1900
V Brně.
* Žilka T.: Vybrané spisy M. Jana Husa
Nákladem Al. Neuberta v Jilemnic
*Herloš K.: Vybrané spisy. Nákladem Al.
Neuberta v Jilemnici.
Šulc
profesor
Jos
Mašín
Žilka
M Hus
Al
Neubert
Herloš
Praha
Brno
Jilemnice
Kameníček Franfišek
31
article
Vymazal V.: Počátky ruštiny pro školy.
Vymazal V.: Počátky ruštiny pro školy.
Nákladem J. Píše v Brně.
* Kovařovic K.: Psohlavci. Směs pro
klavír. Nákladem A. Píše v Brně.
* Nové Pařížské Mody«. Nákladem knih-
kupectví Al. Hynka v Praze. Ke každému sešitu
střihy k šití šatů. Belletristickou část rediguje J. M.
Hovorka.
* Kalendář útržkový vydal knihtískař p.J.
Klabusay v Holešově na Moravě. Zaznamenává
historické události různých věků se zvláštním zřete-
lem k dějinám českým. Čistý zisk ve prospěch fondu
učitelského.
* Lidové rozpravy lékařské. Pořádá MUD .
Lad. Haškovec, docent české university. První
číslo obsahuje »Zdroje lékařského vědění
a umění« od prof. dra. Ed. Alberta.
* »Věstník.« Rozhledy historické, topografické,
statistické, národopisné, školské po Poděbradsku a
sousedních okresech. Vychází v Bobnicích u Nym-
burka měsíčně. Redaktor a vydavatel Fr. Hrnělř.
Ročníku III. číslo první má článek o rodu rytířů
Vaváků.
* »Naše domácnost« Rodinný list pro zá-
bavu a poučení. Řídí Vojt. Aug. Černý, vydává
red. J. Doležal ve Žďáře na Moravě. Ročníku III.
číslo první vyšlo v nové příhodnější úpravě s pří-
lohami »Domácí krb«, »Kronika« a »Náš hospodáře.
* Přirozený a umělý chov ryb. Napsal
Karel Šafránek, správce zimní hospodářské školy
v Chrudimi. Nákladem M. E. Holakovského
Chrudimi.
Českoslovanská matice rolnická. Vy-
chází vždy od září do dubna v celku 5—6 svazků
nákladem M. E. Holakovského v Chrudimi. Roč. IX.
J Píš
Kovařovic
Psohlavec
A Píš
Al
Hynk
Hovorka
J Klabusay
profesor
doktor
Albert
Hrnělř
Vavák
Aug
Černá
J Doležal
Šafránek
M E Holakovský
Brno
Praha
Holešov
Morava
Poděbradsko
Bobnice
Ny
Francie
Žďár na Morava
Chrudim
32
article
Dramatické umění.
Dramatické umění.
+ Z kanceláře Národniho divadla. Dne
se dává Tylova báchorka »Jiříkovo vidění-
(2. čtvrtka v předpl.) s p. Mošnou, pí. Hájkovou, sl
Vlčkovou, pí. Danzerovou, pí. Pštrossovou a pp. Šam-
berkem, Šírem, Pštrossem a Řadou ve hlavních úlo-
hách. — Na dnešek ustanovená Zeverova pohádka
nemůže se dávati, poněvadž pí. Kvapilová je dosud
churava. — Zejtra odpoledne jest ve prospěch Pod-
půrného spolku technického personálu obou zem-
ských divadel pražských Nestrovova fraška »Lum-
pacivagabundust, večer po čtvrté Hauptman-
novo pohádkové drama »Potopený z von«. —
Včera nemohla se dávati Franchettiova opera »Asrael«,
poněvadž pan Florjanský předložil lékařské vysvěd-
čení, že ochuravěl. Následkem toho dávali se Kova-
řovicovi »Psohlavci«. »Asrael« bude se dávati v ne-
děli večer.
Tylův
Mošna
Hájkův
Vlčkův
Danzerův
Pštrossův
Šír
Pštross
Kvapilová
Franchettiův
Asrael
Florjanský
Psohlavec
Hauptman
Národni divadlo
Kovo
Jiříkův viděný
Nestrovův fraška
Luma
33
article
+ Divadelní společnost p. A. J. Frýd y mešká
v Benešově.
+ Společnost pí. Elišky Zöllnerové, která
dlela po delší dobu ve Slaném, zahájila včera řadu
představení na Kladně operettou »Maison Tamponin«.
Pro novou stanici chystá společnost tento činoherní
repertojr: »Zimní spánek«, »Aristokrat«, »Demokrate,
»Z Paříže do Cařihradu«, »Zaza«, »Forman Henčl«,
»Hrubá košile«, »Bratří lože«, »Praha v noci-
+ Z činoherního repertoiru společnosti Piště-
kovy, jež hraje v Táboře, můžeme uvésti pouze
Pohlovu »Krasojezdkyni«.
+Cestující společnost p. K. F. Štětky hraje
v Lipníku, kde provedla posud Vrchlického »Exu-
lanty« Tylovo »Jiříkovo vidění«, »Niobu«, » Mládí« a
jiné bry.
+ Společnost p. Janovského hraje v Kla-
tovech, p. Chmelenského v Roudnici
+ Dr. Pavel Lindau uspořádá v berlínském di-
vadle řadu zajímavých představení. Jedná se o hry.
o kterých se nelze nadíti, že by mohly býti reper-
toirními, ale jež by přece měly býti známy s jeviště
alespoň tomu obecenstvu, které se o divadelní jitera-
turu živěji zajímá. Představení má se konati jedno
každého měsíce a každá hra studovala by se také
asi pouze k vůli tomuto jedinému provedení. Jednou
z prvních her má býli Grilparzerova »Libuš e«.
+ Ibsenova nová hra »Když se mrtví probou-
zejí« bude se dávati v lednu v novém Národním
divadle v Christianii a v královském divadle v Kodani.
J Frýd
Zöllner
Maison Tamponin
Zaza
Pohlův
Štětka
Vrchlický
Exa
Tylův
Jiříkův
Janovský
doktor
Pavel
Ibsenův
Benešov
Kladno
Paříž
Cařihrad
Praha
Tábor
Lipník
Roudnice
Libuš
Christiania
Kodaň
p . A
nový národní divadlo
Forman Henčl
34
article
Ze soudní síně.
Ze soudní síně.
Ze sumárek.
(Před senátem čtyřělenným.)
Několik členů z armády ztracených existencí
defilovalo včera dopoledne před senátem presidenta
dra. Wokauna.
Josef Wand, 24letý bývalý obchodní příručí.
spustil se záhy životní dráhy. Doma dali mu vše,
čeho potřeboval k dosažení vlastní samostatnosti
a podporovali jej, jak jen mohli. Hoch nedbal, mla-
dická nerozvážnost radila mu jinak. Klesal od stupně
k stupní a když ve společnosti, do níž odvál ho vítr
náhody, zatoužil po způsobu žití, jakým živořilo jeho
okolí, stal se zločincem. Toho, po čem pachtil a tou-
žil, nedalo se dociliti jinak. Lehkomyslný mladík od-
byl si za to již — — 14denní, 6měsíční a 15měsíční
žalář pro zločinné krádeže.
Když si 29. dubna m. r. odpykal poslední trest,
ujal se ho známý jeho rodičů a odporučil jej praž-
skému obchodníku s jižním ovocem Františku Rů-
žičkovi z Celetné ulice za sluhu. Wand dělal nějaký
čas dobrotu, ale 12. prosince, sveden příležitostí, zřekl
se na novo dobrého předsevzetí a vrátil se tam, kam
neměl.
Osudného dne odcizil Wand svému pánu košík,
v němž uložena byla několikadenní tržba za prodané
zboží. Bylo tam něco přes 200 zl. V krámě dlela
paní Růžičková a všímala si kupujících. Košík s penězi
měla za zády a Wand, sáhnuv po něm, ukryl jej pod
kabát a z místnosti se vytratil. V budově hlavní
pošty peníze si vybral a košík asi se stem dvou-
haléřů v průjezdu zapomněl
Pak si koupil doutníky, řetízek, prsten, jehlíci do
kravaty, rukavice, balíček čaje a cigarety a když po-
tom navštívil svou milenku, číšnici v kterési kavárně,
dal jí dvě desítky, jen aby se na něho udobřila za
hrubiánský dopis, který jí před časem napsal.
Wokaun
Josef Wanda
Wanda
Růžičková
Celetná ulice
35
article
Za necelý týden, jejž probil v nočním ovzduší
krčem, byl zatčen a nalezeno u něho na hotovosti
137 zl.
Při včerejším líčení příznal se Wand k činu,
z něhož byl žalován, popíral toliko, že by byl vzal
tolik, jak se v žalobě tvrdilo.
Soud uvěřil výpovědi poškozených manželů
a uznav žalovaného vinným, vyméřil mu trest
těžkého, posty zostřeného žaláře v trvání půl
třetího roku a zároveň vysloveno, že po pře-
stálém trestu má býti dán pod policejní dohled jakožto
člověk cizímu majetku nebezpečný
František Müller, 17letý nádenník z Volovie,
byl už v prvých letech svého dětství nenechavým
kujónem. Jako sedmiletý klučina dopustil se prvé
krádeže. Jednomu ze sousedů v obci odcizil z truhly
60 krejcarů a byl za to na úřadě pokárán. A když
dorostl, ani dost málo se nepolepšil
Ke konci října min. roku otevřel si paklíčem
byt dělníka Fr. Náprstka a z uzamčeného kufru
vyňal mu hotovosť 14 zlatých. S penězi vydal s
do Zvoleněvse, kdež nakoupil si různých zbytečností
za 11 zlatek.
Ku krádeži se včera přiznal a byv uznán vinným,
dostal trest čtyřnedělního těžkého žaláře se
dvěma posty.
Václav Říha, 25letý nádenník z Čimelic, zod-
povídal se z činu, jejž provedl před šesti lety. Kdesi
v okolí Michle vyhnali ho tehdá z práce. Proto sel
Wanda
Müller
Náprstek
Říha
Michl
Francie
Zvoleněves
Čimelice
krejcar