2
masthead
V Praze, v pátek dne 12. ledna 1900.
Praha
5
article
Na ranní a odpol. listy
před plácíi son
v Praze v adminlskrael
a mžslo .1. . . .. 2 K. —
6 K —
na čtvrt leta . ..
s dvojí donáškou
na měsle
na čtvrt leta . . . . 7 K 50h
ve úlialkác
na měsíe . .
2 K90h
Poštons
na měste
na čtvrt leta . . ..
s drojí zásilko
na něst
na čtrrt lola
Praha
6
article
Námořní rozmach Německa.
Námořní rozmach Německa.
Jako na počátku dokonávajícho stolet
dostupoval zenithu své slávy a moci geniální
vojevůdce a dobyvatel na trůně Francie,
jako před sto lety veškera Evropa chvěla se
obdivem a hrůzou před ohromnou mocí vá-
lečnou, jtž dovedl vydupati a nedostižně
ovládati Korsičan Napoleon Bonaparte —
tak těší se na sklonku téhož století —
tehda malé a pokořeně Prusko z podob-
ného úžasného rozkvětu moci a slávy své,
z rovného výsluní báječného štěstí svých
dobyvatelů-králů, vojevůdcův a státníkův,
kteří nepatrně druhdy království povznesli
na prestol veliké federativní říše německé,
jejiž síly hmotné i duševní zapřáhli do vítězo-
slavných vozů svých, aby s nimi dychtili
vždy dále a výše za velkolepějšími a na-
pořáď smělejšími cíli světové moci na souši
i na moři.
Korsičan
Bonaparte
Německo
Francie
Evropa
7
article
Nebetyčná pýcha mluvila téměř ze všech
letošních novoročních úvah německého časo-
pisectva, pokud slouží politice rodu hohen-
zollerského. Skoro všechny denníky něme-
cké — rozhlížejíce se po »dovršeném století
devatenáctém« (neboť císař Vílém Il.
dekretoval, že již 31. prosincem 1899 vzalc
za své) — prohlašovaly, že patřilo století to.
jehož zoři viděl Goethe, večerní červánky
Bismark a Vilém I., šťastným Němcům
a pátrajíce v budoucnost, nerozpakovaly se
prorokovati, že také rodící se století dvacáté
patřiti bude Němcům. — —
Znatel dějin lidských, které na každé
téměř stránce své připomínají pyšným a moc-
ným tohoto světa tragickou nejistotu a pro-
měnlivost losů lidských, může se ovšem nad
touto nezřízenou pýchou šťastných dědiců
Bismarkových útrpně pousmáti. Ale nám
vrstevníkům a nejbližším sousedům této bis-
markovské říše zajisté jest prospěšno účtovat
se soudobým postavením a snažením
tohoto mohutného, průmyslného, houževna-
tého a pruskou dressurou tak podivuhodně
vojensky vycvikovaného národa, jemuž velí
jako vůdce jeho té doby mladý, energický
ctižádostivý panovník, vychovaný v obrazárn
hohenzollerské válečné slávy, muž povahy
prudké, vznětlivé, »rázný řečník a voják
námořník na trůně«. Takovým jest
zajisté Vilém II., miláček a naděje zejmena
mladší generace německé.
Goethe
Bismark
Němec
Bismarkův
Vilém II
8
article
Duše jeho naplněna činorodou touhou
po slávě a moci světové asi tak, jako před
stoletím žlznila po ní duše Korsičana Napo-
I. Včdělo se to hned při nastolení
jeho a hádáno tenkrát dychtivě, v který
směr, proti kterému ze sousedů tento vul-
kanický oheň vyšlehne? Nuže, dnes po-
dobá se, že vděk Bismarkem zahájené
politice koloniální německe
směr výbuchu toho pro ten. čas nečelí
ani proti naší vlasti, ani proti Francii, ani
proti Rusku, nýbrž — na moře, n
oceány! Nevěřili jsme dlouho pruským
listům, když vypravovaly báje o horoucí zá-
libě Viléma II. pro námořnictví a o velko-
lepých záměrech jeho zámořských. Však
dnes nezdá se, že by líčení bylo pouhou
diplomatickou lstí.
Panovnická ctižádost Viléma II. jako by
si vskutku byla vytkla za životní cíl: učinit
Německo první námořní mocí světovou, před
stihnouti na oceánech netoliko Franciia
Rusko, netoliko Spojené státy severoame-
rické a Italii, ale samu Anglii. Již dne 17.
září 1897 při odhalování pomníku svého
děda v Kolíně nad Rýnem končil svou řeč
zvoláním: »Trojzub (žezlo moří) patří v ně
meckou pěst!« a rok na to ve Štětíně opět
»Naše budoucnost spočívá na moři !« Téhož
roku 1898 vymohl již na říšském sněmu
zákon ze dne 10. dubna, jímž mělo být ně-
mecké válečné loďstvo »znenáhla« rozmno
ženo tak, »aby stačilo na obranu obojího
břehu Německa, na moři Severním i Bal
tickém.
Vilém II
Francie
Rusko
Německo
spojený stát
Anglie
Kolín nad Rýn
Štětín
Korsičan Napa
9
article
Avšak toto povolení dalekosáhlým plá
nům Vilémovým nikterak nestačilo. Kdež
pak Německo, obmezit se na pouhou obranu
břehů svých! »Máme kolonie, máme panství
a trhy v cizích zemích, chceme našemu
průmyslu ještě dalších trhů pro výrobu a
zboží své dobýti: k tomu všemu potřebu
jeme lodí a opět lodí, obchodních, doprav
ních a válečných !«
Tak již přes rok horlil vládní pruský
tisk a všechno váhání a zdráhání se většiny
říšských poslancův Viléma II. neodvrátilo
od požadavku jeho, aby mu byla na roz
množení válečného loďstva německého povo-
lena sta millionů — jednou tolik, než po
sud vůbec bylo na obrněnce a torpedové
loďstvo německé vynaloženo.
Vilémová
Vilém II
Německo
10
article
Letos o Nový rok Vilém II. v řeči svě
ve zbrojnici berlínské znovu tento svůj cí
prohlašoval za svůj životní ideál, řka: »A
jako můj děd přes odpor nerozum
vytrvalou praci zorganisoval naše pozemní
vojsko ku dnešní jeho mohutnosti, tak ho-
dlám já pokračovati a pro-
váděti dílo reorganisace voj-
ska námořního, aby také ono
stála na rovni rovnoprávně s pozemní ar-
mádou a Německo mohlo v cizině
dobýti si místa, jehož dosud ne-
dosáhlo. S oběma vojsky, důvěřuje v
božské řízení, troufám uskutečniti heslo Be-
dřicha Víléma I.: »Kdo chce ve světě něco
rozhodovati, nesvede to perem, není-li pod
porován mocí meče.«
A nyní Vilémův státní sekretář hrab
Bülow za přítomnosti svého císaře a krále
ve Štětíně na břehu mořském dopovědě
myšlenku císařovu teprve zevrubně.
Jen moci námořní hrají prý první úlohu
v dějinách světových; národ, jenž dá se od
moře odpudit, stlačen zůstane do pozadí dě-
jin jako pouhý statista. Německo však touží
hráti roli první a proto s úsilím zimničným
pracuje a pracovati bude o zvelebení svého
loďstva obchodního jako válečného, aby usku-
tečnilo heslo bývalé staré německé Hansy:
»Mým polem jest svět«. Ale těch
soupeřů a těch náhod osudných na těch —
zrádných oceanech! :
Vilém II
Vilémův
Bülow
Německo
Štětín
Hansa
11
article
V Prazle, 11. ledna.
u V pražském dopise »Pester Lloydu« pro-
nesl dr. Mattuš slovo, o němž dojista dříve
důkladně byl přemýšlel a svědomitě uvážil, jaký
slovem tím pronáší soud o vnitřních poměrech
rakouských a o poměru kmeno německého
k této říši a k ostatním národům.
Myšlénku totožnou jsme pronesli a roz-
vedli též my v řadě článků, které jsme o témž
thematu přinesli v měsíci červenci m. r., však
veřejnost naše všímá si jen toho vlastně, eo
rozněcuje okamžitě a poněvadž eventualita,
kterou označil dr. Mattuš slovem katastrofa
nedostaví se snad již zejtra nebo za čtrnáct
dní, proto i toto jeho slovo záhy zmizí z poli-
tického slovníku.
Katastrofal
Té hrozi se dnes střízlivý ředitel Zemsk
banky. Muž povahou svojí do krajnosti chladný.
jež pro extrémy, nechť si pocházejí odkudkoli
nejmenšího nemá porozumění. A k takovému
přesvědčení dospěje-li muž, jenž zosobněnou je
střízlivostí, jemuž by jiné slovo, než rozumn
vypočtené ani neslušelo, je to zjev, jenž zaslu-
huje uvážení.
Lloyd
Mattuš
Zemsk banka
12
article
Kdo pronikavějším zrakem provázel udá-
losti v táboře našich odpůrců, kdo zná jejich
snahy, ze kterých dá se vyvoditi dosti snadně
co děje se v jejich duších, výrokem dra. Maffuše
vlastně ani překvapen nebyl.
Národní odpůrci náši v této zemi jsou
kmenem velkého národa německého. Téhož
národa, který usadil se v srdei Evropy, rozbil
ve středověku mocnou říši římskou a stal se
po titulu jejím dědicem. Národ ten od věků
vynikal nezkrotnou expansivitou a poněvadž pod-
robováním cizích kmenů a s nimi se slučováním
neochaboval ve svěžesti a síle a také v dušev-
ních kvalitách, stal se průběhem doby národem
velmi mocným. Okolnost, že postavil se mu
v čelo kmen sice nejdrsnější, ale z příčiny, že
více než poloslovanský též nejzdravější, uči-
nila jej po třech vítězných válkách ve druhé
polovině dovatenáctého století národem tak
mocným, že aspiruje na první místo mezi ná
rody ostatními.
Evropa
13
article
Vsak ku plnému štěsti a národní spokoje-
nosti jen jedné věci se mu nedostává: národní
jednoty. Velikého cile, jímž vedeni byli též ná
rodové jiní, aby totiž státní jejich hranice
totožnými se staly s hranicemi, národními
Němci dosud nedosáhli. Dosud žije ještě as
14 millionů Němců — nehledě k ojedinělým
roztroušeným drobtům a k Němcům zaokean-
ským — ve státech jiných, v nichž sice němečt
příslušníci stěžovati si nemohou, které ale přece
jen pro padesát millionů přislušníků císařstv
německého jsou cizinou.
Velikému a mocnému národu nemůže al
býti lhostejno, žije-li takové množství jeho pří-
slušníků mimo říši — vlast. Tomu odporuje
neodolatelná síla myšlenky národnostní, která
nedá se zkrotiti ani konejšivým raisonnementem,
že bratřím tam jinde takě dobře se daří, ani
odkazováním bůh ví v jakou budoucnost. T
přece dnes cítí v Německu každý nahoře i dol
bez výjimky stejně, že úkol Némectva ještě
naplněn není a jestli touha po zcelení se nenese
hlučným hlaholem politickým světem, je to
účinek dusivého apparátu, jímž stále pracuje
prozíravá státní správa, která ví dobře, kdy
na který třeba slápnouti pedál.
Tím ale nikdo nechť se neklame.
Němec
bůh
Německo
14
article
Německá říše, jaká dnes je, jest vtělenou
říší nacionalistickou. V té říši všechno má svů)
původ v myšlence národnostní a všechno zase
se kní vraci. Myšlenka národní je tam zdrojem
činu a zároveň vše, co se tam děje, děje se
pro větší ještě slávu myšlenky té. Myšlenk
národní je tam vzpruhou všeho života a idealem
člověka národního je tam — císař. Myšlenka
národní v Německu byla myšlenkou pruskoua
to jedinou jest příčinou, proč Prusko stalo se
nad Rakouskem vítězem. — Rivalita Rakouska
s Pruskem neměla svůj původ v ničem jiném,
než že Rakousko opíralo se pořád jen
o minulost, o tradici a o tak zvané poslání
z boží vůle, kdežto Prusko objevilo se na
kolbišti s revoluční myšlenkou novou, silnoua
mohutnou, s myšlenkou národnost ni.
Proč na př. v roce 1866 depossedována byla
dynastie hannoverská a ne saská? Dle vlastního
doznání Bismarkova proto, že rodina Wettino
byla vždy národně němečtější, než rod slepého
krále Jiřího.
A bezohledný nacionalismus německý účinek
na soudobou historii států, v nichž Němci žijí,
nezbytně jeviti musí. Otázka jedněch : kdy se-
vřeme vás v náruč svou? a otázka druhých
kdy nás osvobodíte? — setkati se musí s logi-
ckou nutnosti na půl cestě a neustane dříve
znepokojovati státy oba, dokud nebude zod
pověděna. To jest jedna z oněch nezbýtností
kterou i kdyby vlády nechtěly, na program ná
rodních úkolů dnešních položí lid sám. Ne
mylme se v ohledu tom dočasnými alliancemi
a efemerními projevy vřelého přátelství, zejmena
v této říši měli by vykázati pověstné Usedomově
depeši — té tak zvané »Stoss ins Herzdepeschie
— zvláštní místo v státních archivech, kam
ředitelové této říše ve slabých okamžicích do-
cházejí pro poučení.
Prusek
Bismarkův
Jiří
Němec
Stoss
Herzdepeschie
Německo
Prusko
Rakousko
Wettin
15
article
ebiev oneho ondle
lna
16
article
Věc je proto tak nebezpečna, že je při-
rozena. Snad si nedají ve Vídni namluviti, že
v sousedství opravdu nepříjemně působí exkurse
Schönererovců za hranice a osvědčování všeněme-
ckého smýšlení v této říši. Tak naivními snat
zde nejsou, aby nedovedli pochopiti, že zejmen
v mladě, nacionálně již vychované generaci tak
zvaná »staro-rakouská věrnost« nezdolá nikdy
vroucí, hrdý cit národní, touhu po slávě, po
národním i hmotném blahobytu a po sladkém
pocitu plného národního uspokojení.
Při řešení velkých problémů historických
rozhodují jiné věci, než kterými z vysokého
nařízení ohánějí se officiosní listy a jež i ten.
kdo je nejčastěji papouškuje, právem pokláda
za konvencionální nepravdy. — —
Domníváme se, že všechno, eo jsme tuto
řekli, je tak jasné a samozřejmé, že by bylo
hříchem, o tom pochybovati, leč to právě dě-
dičným neštěstím v této říši, že pravda se tu
ocení z pravidla teprve potom, když užje
pozdě.
Příslušnost Němcův rakouských k úpln
sjednocenému národu) německému je nepopí
ratelna a touha po spojení tak přirozena, jako
touha v jedno svěsti kmeny italské a proto
měla by vláda rakouská v nejvlastnějším zájmu
svém s tímto faktem účtovati.
Na pravdě té nezmění pranic sebe uměleji
arranžované ovace manevrové, p. Chlumeckým
nadíktované.
Němcův
Vídeň
17
article
Ne Němcům ubližovat a je utlačovat, al
živíti v nich vědomi, že jsou tu ještě jiní ná-
rodové, kteří dovedou v čas potřeby chránit
integritu říše.
Spoléhati se na národy neněmecké a koři
stiti z národní síly a z pudu sebezachování v ná
rodech uloženého, které by vytáhnuvše do pole
proti nepříleli Rakouska, skutečně táhly proi
nepříteli vlastní krve a na obhájení vlastního
národního bytl.
Zatím ale děje se pravý opak a následek
toho je, co naznačil dr. Mattuš: klidné vy-
čkávání kata'sitro fy.
Program německý jest jednoduchý: dá se
shrnouti v několiká slovech: »Buď budeme
v centralistickém Rakousku pány
nebo z Rakouska venle
Proto jest dle našeho přesvědčení všechno
vyjednávání o národní mír marným. Němci ne-
svolí k ničemu, co by se příčilo jejich panstv
v této říši a my nepodvolíme se ničemu, čim
by jakýmkoli způsobem byli Němci vyvýšen
nad nás.
Kdo klidu a pokoje chce docíliti ví této říši,
musí býti na to připraven, domoci se ho take
bez Němců, po připadě proti nim.
V tom případě musilo by se Rakousko
ovšem vrátiti k původnímu poslání svému. P
tom by ale dovedlo čeliti též moci germánské
kdyby dostavila se — katastrofa.
Němec
Mattuš
Rakousko
19
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 11. ledna.
K ministerské krisi. Po odstoupení ka-
binetu Thunova trvalo celých deset dní, než
mohl hr. Clary předstoupili před panovník
s hotovou listinou nového ministerstva. Nynějš
krise potrvá patrně ještě déle. Celý týden už
kolují novinami různé ministerské listiny a dnes
se vyslovuje oprávněná pochybnost, dojde-li na
sestavení nové vlády před koncem příštího týdne.
Zatímný kabinet Wittkův má prý zůstati v úřadě
tak dlouho, dokud delegace nevyřídi své práce-
a ty se protáhnou hluboko do příšlího týdne.
Z druhé strany jsou však ještě obtíže osobní
Neví se, bude-li hlavou nové vlády dr. Körber
nebo bar. Gautsch. A ani ten, ani onen nemá
ještě hotovou celou listinu kandidátů mini-
sterstva.
Hlavní obtíže činí přiští ministři krajané
Pro české ministerstvo jmenuje se dosud dr.
Rezek, ač i ten z důvodů pochopitelných činí
podmínky, za kterých by byl ochoten zaměniti
své dosavadní platné místo v ministerstvě osvěty
za vratké křeslo ministerské. Z kandidatury
dra. Bilinského pro haličské ministerstvo sešlo
— zdá se — na dobro. Ani dr. Bilinský, ani
polský klub si nepřejí, aby ministrem za Halič
vkabinetě úřadnickém byl vynikající člen pol-
ského kola. Mluví se, že haličským ministrem
krajanem bude opět Chledovský. Na kolik pak
se týče třetího ministra krajana, ministra pro
Němce, sděluje se z Vídně, že žádná z velkých
stran německé levice nečiní nároku na toto
místo pro svého strannika, a že se jako kandi-
dáti ministerstva jmenují vídeňští professoř
dr. Czihlarz a dr. Knoll, kteří oba svého času
bývali professory při universitě pražské a jsou
prý obeznámeni s jazykovými poměry v Čechách
Dr. Körber vyjednává zatím s vůdcí parlament-
ních stran dále.
Thunův
Claro
Wittkův
doktor
Körber
Gautsch
Rezek
Bilinský
Němec
Czihlarz
Knoll
Praha
Halič
Vídeň
Čechy
20
article
Při volbě mezi drem. Körbrem a bar.
Gautschem »Gazeta Narodowa« dává přednost
dru. Körbrovi. Libí se jí, že chce míti ve svém
kabinetě zástupce Čechů a Poláků s jedné,a
zástupce Němců s druhé strany na důkaz, že
chce býti přísně nestranným. Proto prý jedno-
tlivé strany pravice i jejich orgány chovajíse
k jeho snahám vyčkávavě a sympaticky potud,
že nemají důvodu zneuznávati jeho dobrou vůl
a snahu o návrat pravidelné činnosti říšské rady
Naopak, v německém liberálním tisku — pravi
dále »Gaz. Nar.« — vyskytují se už narážky
a podezření proti dru. Körbrovi. Obtíže v pro-
vedení jeho plánů činí se mu proto, že německý
tisk má naději, že nepodaří-li se sestaviti nový
kabinet dru. Körbrovi, bude touto missí po-
věřen bar. Gautsch, jenž prý bude míti měně
ochoty, počítati s pomoci pravice, a to jes
hlavní podmínka podpory se strany německé
levice.
Gautsch
Libý
Čecho
Polák
Němec
Nara
Gazeta Narodow
21
article
»N. Fr. Presse« otiskuje dle pověstí, kolu-
jících prý v kruzích parlamentních, zprávu
o nové podmínce smíru se strany české.
Českým delegátům nejde prý jen o zabezpečení
českého vnitřního úřadování v českém jazyko
vém území, nýbrž žádají ještě za slib (7), aby
při úpravě jazykové otázky úřadníci v něme
ckém jazykovém území nebyli sice povinni znáti
oba zemské jazyky, avšak aby při tamních úřa-
dech byli zvláštní úřadníci extra statum, kteř
by molli čdská podání vyřizovati česky.
Nemýlí se »N. Fr. Pr.« v původci této
»podmínky« ? Na kolik se pamatujeme, návrh
takový učinil už před rokem hr. Thun, jenž
chtěl místo tlumočníka, kterého připouštěli
Němci, dosaditi do každého úřadu v německém
území jednoho konceptního úřadnika, schopného
úřadovati česky. Tento konceptní úřadník mě
také býti »extra statume.
Sněm království chorvatského shro-
máždí se po vánočních prázdninách opět dne
15. t. m. Toto sněmování slibuje býti zajíma-
vým, proto že na donní pořádek kromě roz
počtu přijdou i různé návrhy, jimiž se Srbové
domáhají úplné rovnoprávnosti svého písma
náboženství a praporu a mimo to také návrh
Derenčinův na změnu jednaciho řádu sněmov
ního. Očekává se, že toto zasedání potrvá až
do velkonoe.
Thun
Němec
Srba
Francie
22
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 11. ledna.
Anglie, Rusko a zátoka Delagon.
»Poccin« v článku tak nadepsaném otvirá
nám široký rozhled po mezinárodní politice, jal
se utváří pod účinkem anglických porážek v jižní
Africe.
Anglie i mezitím, co dostává od Burů vy
prask za výpraskem, pomýšlí podle povahy své
na nové loupeže. Chce se zmocniti portugalské
zátoky Delagoy, jež jest jedinou lepší zátokou
na jihovýchodním břehu africkém. Zálusk na
Delagou Anglie měla již před desíti lety. Tehdy
vynutila si od Portugalska úpis, že přiznává
Anglii na Delagou prvé právo, kdyby ji snad
někomu chtělo ustoupiti nebo prodati. Kdyby
Anglie byla v držení Delagoy, měla by na jiho-
východním břehu africkém pevný přistav pro
své válečné loďstvo, kdežto loďstva jiných států
v případě války neměla by útočiště po celé
délce tohoto břehu.
Evropa se tehdy neujala slabšího bratra,
Portugaly musely Anglii ustoupiti. To se nesmí
opakovati nyní, kdy Anglie pomýšlí na to, aby
Delagou definitivně opanovala. Který stát evropský
by to dopustil, zasloužil by trostu jako vojín,
usnuvší na stráži.
Nyní vidíme, že Angličané na vodě směl
porušují mezinárodní právo, podrobují prohlídee
lodi neutrálných států, konfiskují jejich náklady,
ač nejsou válečnou kontrabandou, ano i v samé
zátoce delagojské zadržují a prohlížejí cizí lodi.
Až by Anglie dokonala svou loupež, bylo
by pozdě protestovati. Proto každé otálení evropské
diplomacie mělo by v zápětí osudné následky
pro celý svět. Evropské státy mu sej
vzít Portugaly pod svou ochranu
a mimo to musejí beze dlení poslati
válečné lodi do záteky delagojské,
aby zachránily její neutralitu a držbu portu-
galskou.
Poccin
Angličan
Praha
Anglie
Rusko
jižní Afrika
Portugalsko
Evropa
23
article
Rusko, jež nejvíce zakusilo anglické
drzosti, zjevného nepřátelství a podzemních intrik.
a Francie, věčně mučená ve svém státnín
životě rotami kosmopolitů, koupených za anglické
peníze, jsou dva státy dostatečně mocné, aby
vzaly na sebe počin k ochraně mezi-
národního práva
Trojspolek bude tu přinucen odkrýt
svou kartu. Zakročení na ochranu mezinárodního
práva musí spojiti všechny státy. Které by od
řekly, byly by tím usvědčeny jako tajní s po-
jenci Anglie. Co se týče nejprve Ra
kouska, o něm je známo, že se vždycky
bratříčkovalo s Anglií a ve všech politických
otázkách chodilo s ní ruku v ruce. Je to po
chopitelno, protože základné zásady obou vlád
jsou jednaké. Italie se svým ohromně dlou
hým pobřežím musí se do času podrobovati
nátlaku politiky »královny moří«. Němec ko
již vypravilo do portugalských
vod dva vojenské koráby a Francie
také připravuje u Madagaskaru
loďstvo s týmž účelem.
Rusko nemůže se súčastniti této ná-
morské akce, ale má proti Anglii jiný trumí.
Jakmile zavřel oči Alexandr III., v těžkou
dobu, kdy umy i srdce všech Rusů byly zdrceny
nenadálou ztrátou svého státního vůdce, Anglie
beze vší příčiny, kryta firmou Afganistanu, při-
nutila Rusko k rozhraničení na Pamirech.
Rozhraničení stalo se na ujmu Ruska. Angličané
jásali nad svým úspěchem, ale jásot jejich byl
Rusům urážkou do krvavých slz.
zvláště když se chvástali, že »přirazili Rusům
pod samým nosem dveře do Indie«.
Nyní nadešel vhodný okamžik, aby do
hoda o pamirském rozhraničení.
jemuž se nikdy nedostalo carského potvrzení,
byla zrušena. To bude ruskou odpo-
vědí za Vej-Cha-Vej a železníčně
intriky v Číně, na záchvaty v Beludžistaně.
na popouzení Japonska a mnohé a mnohé kousky.
které natropila Anglie jako odvěký nepřítel
Němec
Rus
Angličan
Vej
Rusko
Anglie
Madagaskar
Afghánistán
Pamir
Indie
Čína
Japonsko
královna moře
24
article
Ruska.
Ruska.
Rusové ve prospěch náš.
»0pci BT« uveřejnil provoláni
z pera pana F. Pochvalinského ku sbírkám ve
prospěch Moravanů, kteří nedávno c. k. vojskem
byli zraněni aneb odsouzeni, jakož i ve prospěch
žen a dětí, které následkem toho zůstaly bez
živitelů. V provolání neschváluje se, ze Rusov
V drobném prodeji
ranní číslo o sobě . . . za 8h
odpoladni
.. . ns 2
ve slialkách na venkovét
ranní čísle, . . . . . . . 10
očpolední . . . . . . . . 5b
Inseráty
platí se hotovš napře
Pledplacení a inaerty přijimá adminl-
strace v Masianské ulici č. 3.
Tam nacházají se těž redlakee
tiskárna a egpudice „Národnich Listů“
Bukopisy se nsvracsjí.
Rus
F Pochvalinský
Moravan
Rusko
Masianský ulice
25
article
příliš mnoho pozornosti a obětavosti obracejí do
Transválu. »Hollanďané-Burové hájí zlaté rouno,
ale naši sourodáci Čechové hájí svou slovanskou
národnost, začež od věků mnoho zakoušeti mu-
sejí, a nejnověji i dalekonosnost manlicherovek.«
Alexandr a Milan.
»HoBovy BpeMe« telegrafují z Bělehradu:
Král Alexandr přes skvělé přijeti, jakého se mu
dostalo ve Vídni, vrátil se do Bělehradu nej-
výš podrážděn. Uzavřel se a poručil, že
mu nikdo nesmí na oči. O vánočních svátcích
ani obyčejných audiencí a gratulací nebylo. Prí-
činou jest odhalení, že generalissimus Milan
zpronevěřil vojenský fond, jenž byl jeho správé
svěřen. Milan následkem toho prodloužil svůj
pobyt u svého uherského zbožňovatele hraběte
Eugena Zichya a možná, že se již vůbec do
Srbska nevrátl.
Burová
Čecho
Milan
Zichya
Bělehrad
Vídeň
Srbsko
HoBův BpeM
26
article
Dele gace.
Dele gace.
Z Vídně, 11. ledna.
(Tlfgrm. »Nár. Listů«.)
Na denním pořádku zejtřejší schů ze
rakouské delegace nalézá se také rozpočet
ministerstva zahraničných vě c í.
Rozprava o něm, dle dosavádních dispo-
sicí bude veliká. Súčastní se jí také s české
strany delegáti Kaftan a dr. Kramář, se-
strany Slovinců dr. Ferjančič.
Z Vídně, 11. ledna. (C.-B.)
V plné sehůzi uherské delegace jednalo
se o námořním rozpočtu.
Zpravodaj del. Teleky doporučoval schválení
a navrhl, aby se námořní správě projevily důvěra
a uznání za neunavnou a úspěšnou působnost.
Del. Rosenberg rozbíral pohnutky, jež při-
měly evropské velmoci, že poslední leta přinesly
obrovské oběti pro rozvoj námořnictva. Náš průmysl
a naše podnikavost — dovozoval řečník — nejsou
dostatečně vyvinuty, abychom mohli vyhledávati zá-
mořské osady pro svou působnost. Námořnictvo musí
se proto omeziti na obranu pobřeží, dbajíc hmotné
možnosti a finančního stavu země.
Del. hr. Thorotzka y dovozoval také, že ra-
kousko uherské námořnictvo musí se spokojit obranou
pobřeží.
Del. Ugron prohlásil, že bude hlasovati proti
námořnímu rozpočtu, protože uherský stát není v ná-
mořnictvu representován a proto je svým duchem
pouze rakouské
Del Bolgar bude hlasovati pro námořní roz-
počet. Projevii svou přízeň námořním důstojníkům,
již dovedli si získali přízeň všeho vzdělaného
světa svou přesností a dělnosti. (Hlučný souhlas.)
Rokování uzavírá se.
Vladní zástupce Laszlo dovozoval, že námoř-
nictvu nenapadá závoditi s některou námořskou
mocí evropskou, leda snad že by s ní chtělo držeti
stejný krok. Na vývody Ugronovy namíti, že v du-
stojnickém sboru i mezi mužstvem je mnoho
»Uhrů«.
M.-p. Szell zasáhí také do debaty pro Ugro-
novy poznámky o vlajce rakouskoruherského námoř-
nictva. Byla ustanovena již za doby Marie Terezie.
gace
Kaftan
doktor
Kramář
Ferjančič
Telek
Rosenberg
Del
Laszlo
Szell
Marie Terezia
Délos
Vídeň
del Bolgar
27
article
Není prý to vlajka rakouská, nýbrž obsahuje barv
staré rodiny Babenbergův. Usnášení o této věci ne-
patří do delegaci. (Hlučný souhlas.)
Námořní rozpočet byl potom příjat v celku,
námořnímu veliteli vysloveno uznání.
V zevrubném rokování del. Ugron, vrátiv
se ještě jednou k vlajce rakousko-uherského námoř-
nictva, dovozoval, že barvy této vlajky červená-bílá-
červená jsou dolnorakouské barvy a proto nemohou
býti barvami společného námořnictva.
Potom byly přijaty všecky tituly bez debaty
rokovalo se o rozpočtu ministerstva za-
hraníčných věcí.
Del. F luger poukazoval na pevné a sebevědomé
vystupování trojspolku jako pravého ochrance míru.
Dovozoval, že Rakousko-Uhersko musí bedlivě opa-
trovati své postavení na Západě, na Východě však
směle ujímati se svých zájmů, o něž se tam přede-
vším jedná. Přimlouvá se za ponenáhlé rozmnožo-
vání rakousko-uherského loďstva.
Babenbergův
Ugron
Rakousko
Uhersko
28
article
Del. Hollo (strana neodvislosti) prohlašuje, ž
nemůže povoliti rozpočet a navrhuje, aby na budo-
vách zahraničného úřadu, diplomacie a konsulátů vy-
věsil se vedle rakouského praporu, rakouského znaku
a německých nápisů také uherský prápor, uherský
znak a maďarské nápisy — aby u každého vyslane
ctva a konsulátu byl ustanoven úřadník mocný ma-
darštiny — aby znalost maďarštiny byla požadavkem
konsulské způsobilosti
Ku konci podotkl, že přízeň k trojspolku v Uhrách
jaksí mizí.
Del. Papp (liberál vládní) opřel se posledním
vývodům Hollovým a prohlašoval na svůj vrub, že
Hollo se svým prohlášením o trojspolku jest osamělý
ve veřejném minění maďarském. (Souhlas mezi řeč-
níkovými přáteli.) Přízeň k trojspolku jeví se stále
nejen v uherské politice, ale také prý ve veškerém
vefujném mínění maďarském. (Souhlas mezi pří-
vrženci.)
Del. hr. Jan Zichy (lidová strana) dovozoval
též důležitost trojspolku pro Maďaty a potom pojed-
nával o haagské konferenci. Litoval, že papež nebyl
na ni pozván. Domnívá se, že stalo se tak na pod-
nět italské vlády a činí příslušný dotaz k ministrovi
zahraničních věcí.
Papp
Hollo
Del
Zich
Uhry
29
article
Odborný přednosta v zahraničném ministerstvu
hr. Szecsen odpověděl na Hollův dotaz, že kon-
suláty používají vlajky obchodního námořnictva,
na níž je také znak uherský. Při vyslanectvích je
praporová otázka také již dávno rozřešena k oba-
polné spokojenosti.
Řečník zodpověděl potom ještě jiné zevrubné
dotazy.
Ríšský ministr financí Kallay narážeje n
tvrzení, že v Uhrách jeví se chladnost a lhostejnost
k trojspolku, soudí prý z odporu, jenž se jevil při
tomto tvrzení, že tak nesmýšlí strana, jež je zde nej-
četněji zastoupena. (Hlučný souhlas na vládní straně.)
Ono tvrzení o trojspolku pochází jen z jedné strany,
k níž del. Hollo náleží. Trojspolek — pokračuje mi-
nistr — je spolek politický, sloužící k obraně na
všecky strany a nemůže se v něm mluvit o žádné
vrchnosti, ani žádné podřízenosti. Všecka práva
všecky povinnosti každého spojence jsou stejny.
(Souhlas ve vládní straně.)
Není zcela správný názor, že rakousko uherská
říše je povinna na vzájem podporovati hmotné neb
obchodní zájmy německé nebo italské. Nebylo by
však také dobře, kdyby takový závazek byl ustano-
ven, neboť v onom zavedení bychom musili podleh-
nouti ne snad proto, že jsme slabším státem, ale
protože naše živnosti a průmysl nemají dosti ráz-
nosti a vytrvalosti
O tom, jak zachovalo se Rakousko k papeži
záležitosti haagské konference, prohlašuje ministr
že pozvání na konference rozesílalo Rusko. Zahra-
ničný úřad rakousko-uherský se vůbec do toho ne-
míchal, kdo má býti do Haagu pozván. Zahraničný
úřad prohlásil hned na samém počátku, že s pozvá-
ním nemá co činiti. (Hlučný souhlas na vládní
straně)
Szecsen
Hollův
Kallay
Zahra
Uhry
Rakousko
Rusko
Haag