2
masthead
V Praže, v pátek dne 7. srpna 1903.
4
article
Na ranní a odpol. listy
předplácí se
v Praze v administrani
na mtěnít
ns čtvrt letí . . . 5 K —
s dvojí donáškou
na
na člot leta
na měsíe . . . . 2 K 300
Poštoni
a měse
Praha
5
article
Ei
Ei
n čtvrt lai
s drojí zásilkoa
na miěsl
:. . k o
na čtort led
6
article
Kritické letní prázdniny
v dualistické říši.
Kritické letní prázdniny
v dualistické říši.
Tak neklidných prázdnin letních jako letos
zajisté již dlouho neměl stařičký mocnář ra
kouský. Ministři obou polovin říše, jakož i mi-
nistři společných záležitostí téměř si podávají
dvéře v císařském letohradu išelském a nejsou
to věru zprávy utěšené, jež přinášejí.
Již z této zevnější scenerie letošních stále
rušených prázdnin panovnikových zřetelně viděti
že je zle, že si povolaní rádcové koruny nevědí
pomoci ni rady s rostoucím přívalem obtížných
otázek, jichž nelze déle bez nebezpečí odsuno
vat, ale které chtějí být konečně rozřešeny
celými muži a celými činy
Časově jako vždy má i tu přednost uher
ská polovina říše. Maďarská nemoc má průběh
prudči, krise tamní jeví se býti ostřejší a prok
chvile té zřelel lékařův korunních zvlášte
k Uhrám jest obrácen.
Již není žádné pochybnosti o tom, že veliká
naděje, jakou kladli zajisté rozhodující kruhové
ve státnickou obratnost »řízného« chorvatského
bána, Maďara Khuena Hedervára na dobro jes
zklamána. A jak krutě!
Maďar
Khuen
Uhry
7
article
Lze si pomysliti, jakého sebezapření stálo
asi nejvyšší kruhy vojenské, než se podvolily
tomu, aby se upustilo pro letošek od zvýšeného
odvodu branců a zůstalo při odvodu v míře
posavadní. Nebylo však pomoci, Khuen-Hlederváry
troufal si jedině touto koncessí získat Košuta
Ferenze. Vskutku ho také získal osobně. Ale
co mu to prospělo, když nezískal zároveň také
Barabáše? Tento starý osmačtyřicátník zavrtěl
nevrle šedou svou hlavou a řekl: »To je
málo! Chci maďarské velení a maďarské dů-
stojnictvo pro pluky uherské — jinak nedd-
zbrojím!« Řekl a měl rázem za sebou skoro
celou stranu neodvislosti. Co prospělo trnoucímu
Khuenovi, že Košut s hloučkem osobních přátel
vystoupil ze strany, nechtěje se státi věrolom-
cem. Cena mu vyplacená byla ztracena. Khuen
byl tam, kde přestal Szell: stál proti nepoddajné
obstrukci radikálů, jež mu odpírala rekruty
i daně jako dříve. Co tu počit? Násilím ob-
strukci zlomit nešlo. Z rozpuštění sněmu a vy-
psání nových voleb také žádná spása nekynula.
Košut Ferenz
Barabáš
Košut
Khuen
8
article
Zbývala pouze jediná pomoc: Opposici zlatem
koupit! A tu, kde se vzal, tu se vzal, vyskyt
se mu přítel v nouzi: Bohatý, ale podivínský
prý guvernér Rjeky, hrabě Ladislav Szapáry.
jenž chtěl »spasit vlast« podplacením opposice
Najal celou rotu hamižných kortešův, kteř
měli přistoupiti ku potřebnějším poslancům op
posičním, aby je hleděli zakoupit. Ale jeden
z těch svůdcův přišel na nepravého a tu to
prasklo.
Ministerský předseda hr. Khuen Hederváry
ocitnul se na lavici obžalovaných jako vlastn
a tajný strůjce toho zločinného pokusu korrup-
čního. Neboť nikdo nevěřil, že by hr. Szapáry
byl takovým bláznem, aby vyhazoval sv
jmění na prospěch vlády, ale všechen svět po-
dezřival samého ministra Khuena, že on sám
tomu dal podnět, návod i peníze z disposičního
fondu vládního. Z této obžaloby se sice Khuen
Hederváry před vyšetřující sněmovní komisí vý-
mluvně vysekal, avšak tolik přece do-
znati musil, že o podlém záměru
podivínského svého přítele vě-
děl a nikterak mu v prováděn
jeho nep řeká žel. Což ovšem opposici
Bohatá
Ladislav Szapára
Rjeka
9
article
stačí, aby 10. srpna, kdy sněm uherský znovu
se sejde, zahájila proti podezřelému a potřísně
nému ministru předsedovi nejprudší osobní boj.
jaký kdy v annálech parlamentů byl bojován.
Nuže, divu-li, že po takové neslýchané skan-
dální afféře včerejší náhlý odje z
uherského předsedy ministerské-
ho ke dvoru královskému do Išlu
budí netoliko v Uhrách největší sensaci, jelikož
všechen svět politický očekává na zejtří jaké
dalekosáhlé rozhodnutí koruny ve věcech uher-
ských, buďže změnou ministerstva
nebo smířlivými ústupky koruny
vůči národně vojenským požadav
kům maďarským, za něž ne pouhá oppo-
sice válčl, ale po jichž splnění i vládní vět
šina s hr. Apponyiem v čele napořád hla
sitěji a důtklivěji touží. —
Hr. Khuen Hederváry, na kolik lze věřit
hlasům maďarských opposičních listů, pokládá
se v Uhrách dnes již za mrtvého muže, avšak
ve Vídni ještě nevěři, že by ho rozhodujíeí
kruhové již dnes obětovali obstrukci jako hříš-
ného Jonáše a sáhli ke hr. Appony i o v
nebo Andrássyovi, Weckerlovi nebo
Khuen
Išlu
Uhry
Hradec
Vídeň
10
article
Szögyenyovi, nýbrž připravují se spíše na
to, že bude podobně jako dru. Körbrovi též
hr. Khuenovi uloženo, aby vytrval a podjal se
na dále těžkého úkolu přemáhání obtizí
mírnou cestou vyjednávání s obstrukci. T
by však neznamenalo nic více a nie
méně, nežli že bude hr. Khuen zmocněn, dáti ma-
darské obstrukci vytouženou autoritati v ni
přípověď, kdy dostane se určitě a bez-
pečně pěti armádním sborům uherským madar-
ského velení a uherských důstojníků. O tom se
dnes v Išlu jedná a rozhoduje. My však by-
chom si troufali hádat, že bude neoblíbený
Khuen-Hederváry po svém maléru obětován
nástupce jeho vybaven tím vě-
nem koncessí, čímž bude prudká krise
uherská pro ten čas ovšem zažehnána, aby z
nedlouho byla vystřídána vleklou, však neméně
těžkou krisí ústavní v královstvích a zemíeh
neuherských, kde to teprv praská v ztrouchni-
velém trámoví starých křivd a bezpráví až hrůza
Khuen
11
article
Sjezd českého učitelstva
a přátel školství.
Sjezd českého učitelstva
a přátel školství.
Dnem úsilovné, pilné práce možno nazvat
včerejšek. Byl arci jenom průpravou k repre-
sentačnímu, hlavnímu sjezdu dnešního dne, ale
připravy ty byly tak důležité a nezbytné k bu-
dování dalšímu, jako kameny úhelné k stavbě
domu. Překvapující, imposantní účastenství na
předběžných schůzích, horlivost a vytrvalos
v jednání, patrný interess o všechny podrob
nosti, byly dobrými příznaky úplného zdaru
sjezdu a konečného jeho poslání. —
Ke všem schůzím včerejšího dne — a ne-
bylo jich málo — přišla valná část všeho če-
ského učitelstva, aby propracovala a prohloubila
v sekeích svůj příští program kulturní a škol-
ský, který dnešním dnem na hlavní, plenární
schůzi prodělá zkoušku ohněm. Učitelstvo české
dobře ví, proč před forem veřejnosti buduje
svůj plán kulturní a výchovní. Chce upozorniti
veřejnost na snahy, kterými jest učitelstvo ve-
deno při své práci školské a národní. Až do-
posud národní význam učitelstva nebyl s důsta-
tek veřejností oceňován. Učitelstvo samo na něj
neupozorňovalo, v domnění, že veřejnost si ho
kulturní a školaský
12
article
všímá a že z vlastního popudu ocení jeho práei
a že přispěje k tomu, aby nejpilnějším pracov-
nikům na poli kulturním dostalo se patřičné
působnosti stavu a hmotné existence. V tom
ohledu ideály učitelstva ve všem všudy splněny
nebyly. Zájem veřejnosti a morální podpora
nebyla takovou, jakou by učitelstvo bylo zaslu-
hovalo. Bylo tudíž třeba, aby učitelstvo ohlá-
silo se samo, aby upozornilo na svoji tichou,
ale významu plnou práci na manifestačníeh
svých sjezdech.
Učitelstvo chce na sjezdech ukázati veřej
nosti cesty, kterými se chce při výchově mlá-
deže ubírati, chce ukázati na souhlas své práce
školské se snahami národnímí. Běží mu v prvé
řadě o to, aby jeho práce všude a veskrze při-
léhala k cílům národa, jež slují, o světa,
svoboda a samostatnost. Učitelstvo
cíti se pákou k dobytí těchto duševních statků.
Arci přemnohé jsou cesty, jež k tomu vedou
a zná je i učitelstvo. Ono ví, že národní eíle
jsou rozmanité a to především národohospodář-
ské, kulturní, mravní, politické a sociální.
Učitelstvo se snaží, aby činností svou do
všech těchto stezek ke vzrůstu národního života
vedoucích platnou silou zasáhlo. Z těch důvodů
pracuje ke zlidovění školství, k pochopení jeho
v národě a jeho vymanění ze živlů, které hlede
tendence jeho osvětové a pokrokové stlačiti, které
zneuznávají jeho národní tendenci a snaží se je
odnárodniti pod rouškou falešné všehumanity. Ne-
sporno, že učitelstvo chrání školu proti systému
centralisačnímu, který vždy byl rozkrětu školství
a ještě více národnímu uvědomění na škodu
Ono se stará o poznání lidových potřeb bezpro-
středním stykem s lidem a vlastním názorem
13
article
Arci, má-li proniknouti nerušeně všechny ty po-
třeby a vyťukati touhy českého lidu, jest k tomu
první podmínkou, aby byla mu zajištěna úplná
občanská svoboda a neodvislost, by zúčastniti s
mohlo všeho vlnobití národního života a všech
snah a cílů, jež národem zmítají bez obavy, ž
stihne je za to persekuce. Učitelstvo žádá svo-
bodu a samostatnost nejen občanskou, nýbrž iv
povolání. Jest-li že účastní se politických snah
a hnutí sociálních, má vždy na paměti tendenei
sebevzdělání, na základě jehož by mohlo další
vrstvy správně ethisovati a vštěpovati mladé
generaci ušlechtilé pojímání věcí, tak jak jsou
Za tou příčinou volá vedle vzdělání všeobecného,
po vzdělání vyšším a odborném.
Mnoho myšlenek tohoto rázu arci do po
drobna a přesně ohraničených seskupeno v kul
turní program českého učitelstva,
jenž bude na dnešní schůzi definitivně projednán
Včerejšího dne od ranních bodin probirány jeho
jednotlivé odstavce; dnes se v nich od 8 hodin
ráno pokračuje. Průpravně práce konají se ve
třech sekcích a postupuje se tak, že referent do-
tyčné sekce pročitá návrh a o jednotlivých jeho
bodech se rokuje, opravuje se a piluje.
Z bohatého materiálu, jaký za včerejší den
probrán a upraven a z četných debat, možno
arci zachytiti jen stěžejní myšlenky a závěrečná
usnesení na znění příštího programu.
14
article
V přeplněné téměř hlavní dvoraně vřele uvíla
shromážděné učitelstvo předseda sjezdového výboru
p uč. R. Skála, načež slova ujal se k vysvětlen
úkolů sjezdu a k udělení potřebných pokynů říšský
posl. p. Černý, který mimo jiné pravil: I pro nás
stalo se nutností, formulovali svůj program po pří
kladu všech politických stran — svůj program pro
práci nejen ve prospěch školství, nýbrž i národa na-
šeho. (Souhlas.) Již před delší dobou byly vyzvány
jednoty, by uvažovaly o návrzích kulturních, kler
R Skála
Černá
sjezdový výbor p učit
15
article
vydaly různé strany politické a také již někter
jednoty uvažovaly o programu školském a podaly
návrhy své ústředí. Tyto návrhy byly přijaty za zákla
podnětů, které se vám v sekcích tiskem rozdají
Pokud jde o jednání v sekcích, upozorňuje řečník
že návrhy předložené nejsou delinitivními sic, ani
suggestivními a že lze je ve smyslu projevených
přání přiměřeně pozměniti. Program náš nemá býti
utopickým, ale přece ideálním programem, kterým
máme před veřejností se representovati, programem,
na jehož základě nutno nám příště pracovati a jeho
pochopení musíme dokumentovati svým přesvědčením
svou prací a svým úsilím nejen mezi sebou, ale i před
veškerým národem. (Hlučný potlesk.
Přijměte tento program s tímto přesvědčením
by nestal se jen papírovým programem, který zůstává
nepovšimnut, nýbrž aby přešel do veškerého našeho
konání, naší práce a našeho přesvědčení a aby ko-
nečně dobyl sobě přístupu také v kruzích, kde pro
počátek s ním třeba ani sympatisovati nebudou.
Řečník přál potom srdečnými slovy rokován
všech tří sekcí všeho zdaru. (Hlučná pochvala a
potlesk).
16
article
Organisace školství.
(Sekce I. Referent pan Frant. Morave c.)
Schůze sekce I. konala se za předsednictví pan
ředitele Smrtky v menším sále vedle dvorany
žofinské. Na pracovním programu této sekce nalezala
se otázka »Organisace školství«. Referát o ní podával
pan Moravec. Při organisaci za základ všech úva
vzaty školy všeobecné a odborné a poukazováno n
případné jich rozdíly. Nejnižším stupněm ku vzdělání
směřujícím jest škola obecná. Jest základem
všeho školství, ze kterého další odvětví teprve vy-
růstají. Cílem jejím jest dáti pevný a šíroký základ
k vypěstování dokonalého človéka, jako člena společ-
nosti lidské, člena národa obce i rodiny. Škola obecná
má prací svou směřovati stále k tomu, aby v žáku
vypěstovala základ k pevnému, šlechetnému karakteru
a vědomí o účelnosti jeho života a přilehlých jeho
povinnosti k ostatní společnosti lidské a národní
Škola obecná buď všeobecně povinnou a vychováve
děti plně osm roků a to od dokonaného roku šestého
Dalším ústavem všeobecně vzdělávacím budiž jed
notná čtyřletá škola střední, připínajíc
se k vyšší škole obecné (měšťanské). Dosavadní školy
střední musí býti v podstatě své přeměněny, aby byly
vhodnějšími přípravami pro vědecké vzdělání a věde-
ckou práci na školách vysokých a aby přestaly býti
překážkou pro získání základu moderního, všeobec-
ného vzdělání. Tři elementy, jež dosud nestejně ovlá-
dají školu střední, antický, středověký a modern
musí býti v jednotné škole střední uvedeny do ná
ležité rovnováhy dle požadavků doby přítomné
František
Moravus
Moravec
17
article
Třeba zavěsti vyučování moderním jazykům, vy-
hraditi více času přírodovědě a technickým před
mětům, než dosud na gymnasiích bylo; dále zejmen
předmětům: zdravovědě, mravovědě, sociologii, kul
turní historii, historii literární, politické a sociální
anthropologii, filosofické propaedeutice, historii ná-
boženství (misto výlučné církevní dogmatiky), aesthe-
tice a nauce o zřízení státním a ústavním. V pře
chodné době budiž aspoň zrušeno přežité privilegium
gymnasií, jedině oprávňující ke vstupu na universitu
a budiž i absolventům reálných škol umožněn volny
valup na školy vysoké. Přístup na školy střední re
klamujme i pro dívky, aby dle náklonností a schop-
ností svých mohly se věnovali i studiu universit-
nímu. Vrcholem vzdělání všeobecného budiž škol
vysoká, připínající se ke škole střední a věnovan
vystrojení mužů a žen k vědeckému badání po ve
škerých oborech věd.
Učitelstvo české prohlašuje, že pro vysoké kul
turní potřeby národa našeho a také pro volnost
zdravou soutěž vědeckého badání je nezbytno, aby
ihned zřízena byla česká universita na Moravě.
Z různosti sociálního života a psychického stave
žáků, z praktické potřeby připravovati pro jedno
llivá přerůzná povolání ve společnosti národní, bud-
tež zřízeny školy odborné, pokud možno pro všechna
odvětví knlturní práce a pro všechna povolání. Škola
odborná spínej pomysl národního ideátu pravé
lidakosti trvale, účinně a ladně s praxí denního ži-
vota a s hmotnými interessy jedinců. Pokud se týče
áslavů učitelských, nesouhlasíme s jich exi-
stencí, neboť nevyhovují pravým potřebám učitelstva
dle požadavku jednotné vzdělanostní přípravy pro
školy všeobecné nižší i vyšší. Pro vzdělání učilel
stva budiž jednotná škola střední a studium na uni
versitě. V zájmu lidového vzdělání jest žá doucno.
univerzita na Morava
18
article
V urabnemu prodeji:
snsí le o ebě . . . pa ih
ed poladní
Ve filialkách na veskovš
raneí š6slo. . . . .
. . . . . . . Bh
odpslední.
Inserát
platí se hotové rapřen.
Přvdplaoení a inserty přijímá sdminí-
strzcn v Marianské ulici č.
Tam pseházají se též rrčakne
tiskárna a eapedica „Nárosnich Listá“
Eakopisy se novraoeji.
Nárosnich Listat
19
article
aby při všech vyšších školách obecných zřizovány
byly školy pokračovací. Jejich účelem vedle utužení
vzdělání všeobecného budiž v první řadě poskyto-
vati přírodovědných a technických znalostí a pedo-
vati o řádné zužitkování sil přírodních ve službách
speriálního oboru povolání žákova.
Pokračovací škola jest zvláště povolána k tomu,
aby poskytla občanské i politické přípravy budoucím
občanům ve smyslu pokroku a prospěchu všenárod-
ního. Vyučování na pokračovacích školách průmy-
slových budiž denní. Pro povznesení duševní úrovně
českých žen nutno zřizovati pokračovací školy
pro dívky. Ve školách mateřských zvlaště budi
pečováno o řádnou výchovu dětí škole nedorostlých.
Neméně důležitou zůstává v programu i výchova
dětí opuštěných, zanedbaných a nevyvinutých. Do-
cházka školní do nižší i vyšší školy obecné i do
všech škol pokračovacích buď všeobecně povinnou.
A poněvadž docházka je povinnou a v zájmu ná-
roda jest, aby všichni jeho členové co možno nej-
více byli vzděláni, budiž veškeré vyučování na
všech veřejných školách vůbec naprosto bez-
platné.
Pokud se administrativy týče, tu není možno
schvalovati systém centralisační. Autonomní admini-
strativa vnitřní, jejímiž předměty jsou osnovy učebné
reformy, methody, schvalování knih a pomůcek
vnitřní zřízení školské, třídění žactva atd. přináleží
výhradně učitelům. Konečným bodem je úprava škol
a vnitřního jejich rázu.
Debaty, která se o jednotlivých bodech roz-
předla, zúčastnili se pp. Havlík, Šilhán, Vla-
sák, Nermut, Švácha, Jelínek, Pešek
a j. Nejobšírnější debata byla o škole obecné.
Havlík
Šilhán
Vl
Nermut
Švácha
Jelínek
Pešek
20
article
Zprávy a dozor školní.
Zprávy a dozor školní.
(Sekce II. Referent K. V. Tuče k.)
Úkolem sekce bylo pojednání o »Správě
dozoru ve školství.« Za předsedu sekc
zvolen pan Petrák z Lomnice nad Pop., zapiso-
vatelem pan Adolf Šustr z Brádla.
Referent pan říd. učitel K. V. Tuček ze Šta-
hlav, promlouvaje obširně k prvému odstavci (»Zá-
konodárství a vnější administrativa«) uvádí, že uči-
telstvo přeje si míti svou autonomii, jako ji má na
př. správa vojenská, soudcovská, nebo duchovní.
Učitelstvo chce manifestovati pokrokovost a hlásí se
k zásadě, aby rovnocenno bylo se živolem poplat-
ním a ne aby snad požíval více práva ten, kdo má
více peněz. Úvádí li se v úvodní stati, že zřizování.
udržování, náklad a podpora škol náleží rovným di-
lem zemi a státu, rozuměti dlužno tomu, že počí
tati musíme s hotovými fakty. Proto také v úvodu
se dále praví: »pokud trvají dnešní po-
měry ústavní« ..
Při debatě na to se rozvinuvší přeje si pa
Šustr, aby do odstavce: »Církvím ponecháno bu
právo, aby mládež v náboženství vyučovaly dle
přání rodičů, avšak bez vlivu na vyučování
světských učitelů«, vložen byl dodatek: »mi mo
školu«. Po projevu náhledů pp. Svobody.
Skály, Smolíka a referenta návrh páně
Šustrův zamítnut a první odstavec přijat ve z ně ni
původním.
Tuč
Petrák
Šustr
Brádlo
K V Tuček
Smolík
Šustrův
Lomnica nad Pop
21
article
Při druhém odstavci (»Školské konference«) po-
ukazuje referent pan říd. učitel Tuček na stav ny-
nější. Do školních konferencí, jimiž má se dáti vý-
chově a vzdělání určitý plán výkonný, dostali se
lidé, kteří se chtějí na učiteli vymstíti, čímž se konfe-
rence s účelem svým míjí. Celkový návrh vyznívá,
aby konference byly úplně v moci učitelstva, inspek-
tor aby měl pouhý úkol referenta. Učitelstvo do-
máhá se toho, aby inspektoři byli voleni a ne
nařizováni.
Pan Svoboda žádá, aby bylo oznámeno,
jakého počtu zástupců jednotlivých korporucí mají
školské konference sestávati, aby snad učitelstvo
nebylo majorisováno
Referent p. Tuček vysvětloje, že z každéh
okresu bude tam po jednom zástupci.
Další debaty zúčastnili se pp. posl. Černý
Vraný z Ledče, Fister z Josefova, Thier z Po-
říčí, Březnický a Smolík, načež druhý od-
stavec přijat a schválen. Změny doznalo po návrhu
p. Svobody toliko znění návrhu o schválení volby
členů zemské školní rady, volených zemskou konfe-
rencí. Původní znění resoluce: » . . . . Členy zvo-
lené na dobu šesti roků schvaluje sněm
změněno takto: » . . . . Správnost volby zvolených
zkoumá sněm . . . «
Tuček
Svoboda
Vraná
Fister
Thier
Smolík
Ledeč
Josefov
22
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Katastrofa karlšteinská na českém
jihu.
Píše L. Kuba.
Že na Karlově Týně oprava starých malel
dopadla špatně, je obecně známo a úřadně zji
štěno, ba napnuly se všechny síly, aby »oprava«
byla odstraněna. Tím proklestilo si konečně ce
stu do veřejnosti podobné mínění o »opraváche
na Zvikově, v Hoře Kutné, Slavětíně a cítí se
že tu ve chvályhodné jinak snaze spáchány ve
liké kulturně historické hřichy. Bylo to osudné
nedorozumění celé epochy v Evropě vůbec, že
za značných oběti dosahováno cíle zcela opač-
ného: ve jmenu restaurování původní malb
zničena a nahražena padělkem, v němž primi-
tivnost a naivita originálů nahražena neomale
ností a líčenou nedovedností oprávcovou. Padě
lek podává ovšem výtvor »doplněný«, »opra-
vený«, »jako nový« — ale v tom spočívalo
právě nedorozumění doby, že zaujala tu stano-
visko šafáře místo archeologa a umělce. Dostala
bezcennou imitaci a dala ji v oběť originál. Je
zajímavo, že podobný omyl u maleb se trpl.
kdežto nikde jinde není možný. Či by daly lon-
dýnská a pařížská musea své kusé a porouchané
originály starých soch a rukopisů za libovolné
doplnění imitace? Či by najaly někoho, aby se
dlátem dolekl hellenského původního mramoru,
nebo pérem přepsal vybledlé písmo starých per-
gamenů? Je to přímo nepochopitelné, že právě
jen malířství trpí a vydržuje nejnebezpečnějš
proň stav restauratorů.
Kuba
Karlov Týn
Kutná
Slavětín
Evropa
23
article
Katastrofa karlštejnská přinesla u nás v tom
ohledu to dobré, že se konečně prohlédlo, jakou
pohromu může restanrování přivoditi. Ale kd
se domnívá, že tím nebezpečí pro staré památky
naše pro vždy jest zamezeno, na velikém jes
klamu.
Je pouze třeba navštíviti Jindřichův Hrade
a Třeboň, kde se nám zachovaly velkolepé vý-
tvory umění středověkého ceny neobyčejné,
můzeme na vlastní oči viděti, jak staré malby
kus za kusem propadají živelní oné pohromě
dále a nejsměšnější, vlastně nejtrngičtější při
tom je, že ničivému živlu skytá se assistence
úřadni i neúřadní, že nejen »povolaní orgánové«.
Třeboň
Jindřichův Hrad
24
article
ale i naše intelligence »opravování« to podpo-
rují a schvalují.
Staral jsem se dříve v soukromí abych
upozornil na osudný omyl, jenž se tu v nepří-
tomnosti Ducha svatého koná, nešetřil jsem
kroků, slov i písma, abych na pohromu upozor-
nil, ale protože vidím, že to vše bylo nadarmo,
bíju na poplach veřejně, abych upozornil n
boží dopuštění, jemuž poklady českého uměn
na jihu jsou vydány a jemuž již velikou části
podlehly.
Snad i tento posledni můj krok bude
marný: neboť neštěsti má svůj zdroj ve Vídní,
v c. k. ministeriu kultu a v c. k. centrální ko
misi pro zachovávání starých památek. Výkonný
restaurator je síla těmito instancemi doporučená,
a je přirozeno, že opravy jeho dočkají se pak
ochotného úřadního schválení.
Vídeň
25
article
Za takových okolností není divu, že čeliti
zkázonosné akci je těžké. Uznati se musí též
obtížná situace našich lidí, kteří onomu pohřbu
assistují v domnění, že je to z mrtvých vstání
starých maleb. Uznati se musí, že vlastně správně
jednali, když — vidouce nešťastné konce dosa-
vadních akcí restauratorských — obrátili seo
radu k nejvyšší říšské instanci. Že se tím do-
stali z deště pod okap, není jich vinou. Vina
jejich vězi jen v tom, že to nevidí. Kdežto
Karlův Týn, Slavětín, Hora Kutná, Zvíkov, kde
zkázu provedli čeští restauratoři, jsou jimi od-
suzovány, v Jindřichově Hradci a ve Třeboní
chybu nevidí a neshledávají. A zejmena jeto
nápadno u archacologické komise České Aka-
demie, jež vydává velkolepý a jinak nesmírně
cenný »Soupis«, že dovoluje svým spolupracov-
níkům, aby české restaurace — ovšem právem
— bez obalu odsuzovali, kdežto stojně nešťastné
restaurace vídeňského oprávce se pochvalují.
A zrovna jeho restaurace svatojirské legendy
a maleb u sv. Jana Křtitele v Jindřichově
Hradci, jež vídeňský restaurator pro vždy
zničil, hledá co do neomalenosti své sobě
rovné! Doporučovalo by se, aby páni spi-
sovalelé Soupisu šetřili v tom ohledu pečlivě
hned z počátku přijaté zásady — důvodnéa
správné — podávati opravdu jen »soupis« před-
mětů a vzdávati se úsudků, totiž ponechati si
jej, pokud jaký mají, pro sebe. Zkušenost uká-
zala, že stačí jen úřadní pověření, aby se kri-
tickým jinak posuzovatelům nasadily zelené
Křtitel
Slavětín
Zvíkov
Jindřichov Hradec
Třeboň
Hora Kutná
Český Aka
Karlův Týn
26
article
brejle a oni pak suchou slámu považovaliz
chutné seno.
Za takových okolností vysvětlovati, že bíl
je bílé a černé že je černé — je marno. S ve
likou prací odstrani se omitka, s hrozným na
máháním očistí se kresba, odhali se obrysy těl
hlav, šatů, vyčistí se obličeje a stačilo by jen
přerušenou a porouchanou místy linii nebo
plochu doplniti a spojiti několika body nebo
skvrnami, aby starý malíř představil se tuse
svým dílem nefalšovaným a pravým. Možná,ž
by snad kus malby pro přílišnou zkázu scházel.
nebo nebyl věčně dost zřetelný; ale to, co by
se nám podávalo, bylo by čisté a nefalšovane
víno, peníz ryzího kovu. Ale vídeňský oprávce
nám vysvětli, že »to tak zůstat nemůže«, před
očima našima vezme tužku a překreslí vše dle
Führichovské šablony, a rázovité hlavy, typické
ruce a zajímavé záhyby šatů zmizí za krátko
pod cynickou rukou smělého restauratora. Ani
kdo ruku tu nezarazí, nesmí ji zaraziti, a každý
jen — sám zaražen — patří mlčky na to, jak
za chvíli vzniká na stěně nejapná imit ace
originálů, jež úřadní rukou za velikého nákladu
peněžního a pracně — provždy pohřbeny. Na-
bídnut nám nikl místo stříbra, mosaz místo
zlata, kusé malby »zdařile« doplněny a vídeňský
mistr opravčí na konec klidí pochvalu se všech
stran.
27
article
To by bylo ovšem vedlejší, že aplausem
neskrblí ani zeměpanský, ani panský úřad.
ani náš spisovatel a učenec, ale hlavní je
to, že dotyčnému zhoubci připravuje se hned
potrava další, že určeno je pole jeho »působ-
nosti« už na řadu let, že zajištěna jest i pod-
pora říšská, zemská, okresní i obecní pro dalš-
ten vandalismus. A to je hrozné! Bezděky
voláme: Nešťastný den, kdy staré malby z pod
omítek byly objeveny! Kéž by je bylo možno
opět zabílit! A blahoslavena budiž památka
těch bezděčných sice, ale výborných konserva-
torů, kteří v požehnané zaslepenosti své dával
staré malby omitkou přikrývati, aby svatyně
vyzdobiti mohli dle nejnovější tehdejší mody
A hrůza stále větší neplňuje nás při slově
restaurator! Je to stav, jenž více zla v umění
způsobil, nežli války. Je to stav, jenž své
úlohy vlastní není si vědom. Je to stav, jehož
hlavní vada — a spolu příčina všech jeho vad
ostatních — spočívá v tom, že je dosud rekru
tován — z malířů. Malíř, jemuž nedostatky
vnitřní nebo zevní nedovolily dosáhnouti cíle
stává se — restauratorem. Takovému nešťast
nému geniovi dána na pospas plátna Titianova
a Rubensova i nedivíme se, že se nedovede
přemoci a že štětcem svým dotýká se nešetrně
jich královských hávů. On zapomíná, že štětee
jeho zůstal — vepřovými štětinami a nikdy
neuzná, že pravý restaurator má v sobě malir
naprosto umlčeti. Neuzná, že má býti podoben
dobrému lékaři, jenž co možná nejméně »léčí«.
neuzná, že má být vzorem skromnosti a že
práce jeho tehdy je nejlepší, když ji není vidět.
Titianův
Rubensův
28
article
ani cítit, že má být vždy negativní a snad nikdy
posilivní. Nikdy neuzná, že povolání jehoje
spíše věda, nikdy ale umění, že by měl býti
jeho stav rekrutován spíše z odborných che-
miků, nikdy ale ze zvrhlých malířů. On má
více společného s paleografem nebo archaeolo-
gem vůbec nežli s malířem a jestli archaelo
není hrnčířem, když ohledává starou popelnici,
nebo stavitelem, když vykopává rozbitý architráv,
není retaurator malířem, když mu svěřeno
ohledání a opravení Rainerových fresek. Že
užívá štětců a barev jako malíř, je okolnost
čistě zevní a věe náhody, jako že spisovatel a
písař užívají péra a papíru. V každé galerii na-
lezneme na posvátných plátnech velikých sta-
rých mistrů stopy drzých oprávců, a sice stopy
stopy svěží, jež staly se a stávají se dále za
dozoru uměleckých komisí, schválně k tomu
eíli vydržovaných. Jaká to ironie, jaká zaslepe-
nost! Největší díla všech věků nezůstala uše-
třena bídných příštipkářů, některá propadla tím
způsobem naprosté zkáze, jako na příklad pro-
slavená večeře Páně od Leónarda de Vinci —
nedivme se, že i naše skromnější české uměn
touto nákazou trpí!
To je jediná útěcha, kterou máme, pozo
rujeme-li zkázu, hrnoucí se na český náš Jih.
na umělecké památky tak bohatý: vědomí, že
jinde bylo a je dosud také zle. Ale navrhuju.
abychom se útěchou takovou nespokojovali. Na-
vrhuju, aby se podnikla rázná záchranná akc
ve prospěch našeho jihu a našeho starého umění
vůbec. Je poznášejí myšlenka na ty všechny
poklady, jež Čechy ve svém klínu chovají, ale
ochromující je vědomí, že z toho už mnohé
propadlo zkáze a ještě mnohé propadnouti má
— rukou restauratorovou. Čechy podávajív
Rainerův
Vinci
Čecho
Čechy
29
article
svých starých nástěnných malbách obraz celého
vývoje umění křesťanského od jeho prvopočátků
byzantinsko-románských (Stará Boleslav, Hosínu
Budějovic), po době prvé gotiky (Jindř. Hradee,
Zvíkov, Brandýs n. L.), načež rozkvět gotiky
(Libiš, Hora Kutná, Třeboň, Plzeň, Karlův Tý
a sv. Vít) pojí se k ranné renaisanci, jejíž nád-
herné výtvory nalezáme zejmena v Žirovnici.
Jediný jindřichohradecký zámek obsahuje vý-
borné doklady všech těchto epoch a sv. Jan
Křtitel ve Třeboni, jenž určen pro dobu nej-
blíže přiští i ve svých ostatních částech
dosud »neopravených«, za oběť vídeňskému mi-
stru opravčímu, obsahuje vůbec naše nejvzác-
nější klenoty umění malířského ze století 15.
A na zničení těchto skvostů získána pomo
říšská, zemská i místní!
Je na čase — a věc tu odkladu netrpí
— aby se probudil zájem všech našich dotyč-
ných korporací, našich starožitnických i uměle-
ckých jednot, aby na český jih podnikaly výlety
a odbornické exkurse, najmě do Jindřichova
Hradce a Třeboně a aby se staraly, aby pro
prvou chvili veškeré restaurování v Čechšch
vůbec bylo zastaveno! Pokud se o věci nevy-
tříbí náhledy, ať se nepokračuje! Jinak spá-
chány budou hříchy, za něž nikdy dost nedo-
vedeme se zodpovídati.
V první řadě obracím pozornost na sv.
Jindřichův
Karlův
svatý . Vít
Křtitel
Stará Boleslav
Hosín Budějovice
Zvíkov
Brandýs
Libiš
Třeboň
Plzeň
Žirovnice
Jindřichov Hradec
Hora Kutná
30
article
Jana Křtitele v Jindřichově Hradci, jakožto na
objekt nejvíce ohrožený a spolu nejvzácnější.
Divím se, že naše illustrované časopisy, zvláště
»Volné Směry« a »Dílo«, nepřinášejí reprodukc
těchto, umění modernímu tak přibuzných vý-
tvorů, nebudí zájem pro staré umění, nezdvihají
hlasu svého k jeho spáse
Namítne se mi snad otázka: Co dělat
když odkryté malby i bez restaurování propa-
dají vlivu počasí a ničí se?
Jsem ochoten podobný hovor na jiném
místě rozepříst a náhledy svoje podrobněji po-
dati. Ale v případě, že by se neshledaly správ-
nými, tvrdím, že lépe je nechati malby kaziti
zubem času, nežli štětcem oprávcovým, ba
lépe je znovu zabiliti, jestli o ničem lepším
bychom se nedohodli! Tak bychom odevzdali
vzácné památky potomním věkům aspoň ne-
porušené a dočkali bychom se jejich diků.
Způsobem dosavadním čeká nás jen vý-
směch, ne- li co horšíbo.
Křtitel
Jindřichov Hradec