Ročnik XXXXI

V Praze, ve čtvrtek dne 6. srpna 1903.

Číslo 213.

Na ranní a odpol. listy předl, lácí ne v Praze v adujnisfrasi na měst n čl nta . . . . 6 k — s dvejí denšsko na měsíe na člval leta . . . . 7 K 50 h ve alialkách na nětic . . . . . . 2 K 30 Peštent a měsíc ko na čtort let s drejí zásilko seřat vk lta . . . . I K ao

Našemu učitelstvu. Tyto dny hosti ve středu svém matička Praha tisice nejpilnějších a nejvěrnějších pracovníků — české učitelstvo škol národních a menšinových, jež sem přibylo na společný sjezd, kdežto sou- časně skorem učitelstvo škol měšťanských po- řádá sjezd, spojený s výstavou v Pardubicích. Sjezdy učitelstva českého staly se bčhem let důležitým článkem organisace a činnosti jeho, a přispěly nemálo k rozvojí školství i k sou- stavné práci jeho nejpovolanějších strážců. Ve- dle zájmů těchto sjezdy nemenší pěči věnovaly i postavení učitelstva samého, nejen po stránce hmotné, ale i ve složitém poměru jeho k ostat- nim činitelům ve školství i mimo ně. Školství moderni jest jednou z největšíeh vymožeností lidstva; u nás Čechů pak zvláště jest pokročilé školství nejmocnější oporou zdár- ného rozvoje všeho národa. U nás zásada „Osvětou k svobodě“ splývá v jedno s polřebou „Osvětou a pokrokem k životu“. Nedostatek ná- rodního školství v minulých stoletích těžce tíži i rozmach národních sil, a udržoval národ na nízké úrovni rozvoje tříd společenských. V po- měru, v jakém zvláště ve druhé polovině minu- lého století přibývalo škol národních, měšťan- ských, středních a odborných až po školy vy- soké a umělecké, rozvětvovaly se, rostly a mohut něly i společenské třídy národní a vzkypěla utě- šená činnost ve všech oborech lidské práce- Tato nepopíratelná souvislost mezi školstvím pokrokem národní naší společnosti jest tudíž ne- zbytnou podminkou zdaru národa našeho i pro nejbližší i vzdálenější budoucnost jeho.

Dnes neni nikoho mezi námi, kdož by po- kládal za možné, aby vstupovala mládež do prak- tického života bez důkladné průpravy školníi jen v zastaralém trestním zákonníku státním. se- tkáváme se ještě s antikvitou — polehčující okol- ností zanedbaného vychování a vzdělání. Každí příští reforma trestního zákona bude nedostatek vzdělání pokládati za nedbalost, jejíž následky stávaji se břemenem společnosti, jež musí být nadobro z ni vymitěny, a proto zanedbané vy- chování bude spíše přitěžující okolnosti, jež zvýšt výměru trestu za čin, zákonem trestním stíhaný- Ovšem nelze ještě říci, že by školství se bylo již vítězně zbavílo všech nástrah, osidela překážek, zvláště v národě našem. V soustátí našem stále ještě není vybojován boj za úplnou volnost školství. Dosud tu stojí ne- rozřešena otázka, náleží-li školství církvi, státu anebo národul Dosud oba první činitelé stoji na stanovisku, že každý z nich má sám výhradně rozhodovati o duchu a obsahu školství, při čemž spolu uzavírají dlo tlaku poměrů a okolností do- časné kompromissy, kdežto národu se ponechává vlastně jen právo — opatřiti rozpočet na školství. Nikde však tento zvrácený poměr vlivu na školství není tak na újmu úkolů, školám náleži- tých, jako v mnohonárodním soustátí našem; zde vede v osnově školské ke stírání národních indi- vidualit, k šablonovitosti, jež jest průvodčím každé nepřirozené centralisace a tudíž i k ubí- jení nejvýznamnější pružiny všeliké činnosti samostatného národního charakteru žákovstva.

My Čechové, jakožto národ, se všech stran jinonárodní útočící vlnou ohrožený a ve všech oborech veřejné organisace stále ještě za své uznání bojující, musíme hlavně ve svém školství o to usilovati, aby ve všem svém ústrojí cele se stalo našim, aby slovem odevzdáno bylo národu, a stalo se takto volným nositelema utužovatelem českého národního ducha a cha- rakteru. Jako německé školství kotví na světo- vém názoru německém, anglické anglickém francouzské francouzském, tak jest i českému školství býti českým nejen vyučovacím jazykem ale i šířením známostí o všem, co národ český v minulosti své vykonal velikého, šlechetného vzácného, a upozorněním na vše, v čem před- kové naši pochybili a co způsobilo v minulost jeho úpadek. Jen takto dospějeme oné pevnosti povah onoho stupně sebevědomí národního, jejichž ne dostatek stále ještě takřka denně jest nám zazna menávati v případech jednotlivých sice, ale bohužel ještě velmi četných. Vědecky již dávno jest odůvodněno a pro kázáno, že každý národ svou zvláštní methodu vnáší do svého školství, že pracuje svým způ- sobem ve školství, a proto jsou tak veliké roz- díly ve školství národů románských, germán- ských a slovanských. U kterých národů ve škol- ství ovládl jednostranný duch klerikální, tam znamenati lze i opozdilost ve všech oborech praktické činnosti, nezpůsobilost k soutěži ži- votní; hmotné i mravní upadání, jak to shledá- váme zejmena ve Španělsku, v Irsku, v býva- lém státu papežském a jak tomu jest také u oněch národů slovanských, kde počet osob, jež neumějí ani čísti, ani psáti, jest opravdovou mrzkostí před tváří Hospodinovou.

I u nás dosud jest rozšířeno mínění, jakoby učení se slušelo jen mládeži, a namnoze ještě neumlkly nářky na osmiletou návštěvu školní v Americe však zřízeno množství škol, zvláště večerních, pro osoby, věkem pokročilé, jež opa- třují si při svém denním praktickém zaměstnáni vzdělání vyšší a vyšinují se takto i do řad vě- deckých na slovo vzatých odborníků, jsoucesi vědomi znamenitého, bohužel, Slovany dosud nedostatečně zachovávaného pravidla: „V ěk živí, věk učiti Tím však nijak nechceme vylučovati otázku, zdali do programu osmileté návštěvy školní nelze zařaditi více zaměstnání, jimž se žáci navykají i práci pro praktický život rázu hmotnějšího! Historický vývoj národního školství u nás nesl to sebou, že původní, tak zvané elementární školy, pokládaly se za pouhou průpravu gymna- sií; tento názor není dosud z našeho školstvi úplně vymýtěn. Již náš nesmrtelný Komenský dal školství obsah praktický pro život, a nelze nazvati podivínstvím hr. Lva Tolstého, když hlásá, že každá škola má býti přípravou pro ži- vot v onom ústředí, v něž žák, vychodiv školu, vstoupí, a dokládá, že na Rusi na př. sotva deset procent žáků opouští své nejbližší okolí. I národní škola musí býti tudíž pokládána za celek svého druhu, jež má žáky své vyzbrojiti vědomostmi pro praktický život; tento cil jest tím složitější, čím rozmanitější požadavky klade dnes život na každého občana. On dnes nestává se pouhým soukromníkem, řemeslníkem, rol- níkem a pod., ale bude povolán působiti v obci, okresu, jako porotce a pod. u soudu, případně i jako zástupce v representacích vyšších.

Mnoho-li nynější osnova školská poskytuje v tomto ohledu nastávajícím ústavním občanům? Neměla-liž by se do učebnie, hlavně čitanek po- jati přiměřená látka, aby již ze školy národní i žáci přinesli do života hlavní zásady občanů ústavních a svobodných? Nemíníme tuto ovšem nikterak psáti pro- gram sjezdový, dotýkáme se pouze některých otázek, abychom naznačili, jak rozsáhlý a nevy- stižně záslužný jest úkol, jež učitelstvo zastává v životě národním, a jak vděčné jest působiště, jež soustavně upravuje na svých sjezdech, razíe na nich cestu stálému pokroku a vyhledávajíe nové a nové prostředky, aby účel školství do- sáhl plného úspěchu. Přejeme učitelstvu na obou sjezdech plného zdaru! Dozvuky voleb poslanců na říšský sněm uherský z října 190l. (Původní zpráva »Národ. Listde Uherské volby poslanců jsou ve svém pro- vádění snad v celém civilisovaném světě ojedi- nělé. Za vlády ministerského předsedy barona Bánffya byly nátlaky a bezměrné utiskování již tak rozšířeny, že sama opposice, totiž strana Františka Košuta, strana hr. Apponyie a kleri- kálně-lidová, se o to zasazovala, aby volby pro- váděny byly bez násilí a byly výsledkem svo- bodné politické vůle jednotlivců. V Uhrách doposud udrželo se hlasování ve- řejné dle osoby a jmen a nikoliv hlasování tajně. Můžeme si nyní představiti znemravňující vliv orgánů, jimž jednalo se o to, aby na sněm dostali se lidé jen s programem vládním! Kdo z osob

jakýmkoliv způsobem od služného (okr. hejt- mana), notáře (sekretáře) neb rychtáře atd. od- vislých, odvážil se hlas svůj straně protivládn odevzdati, mohl se přichystati na nevypsatelne pronásledování z jejich strany! Vždyť je známo že živnostníkům s přesvědčením opposičním při ráželi na daních, odebrali obecní práci, hostin ské pozbavovali koncessí a mnoho jiných při kladů pašovství. Dospěloť to tak daleko, že voličové, ob- zvláště severních Uher, nemohouce volně hlaso vati, odevzdávali „hlas“ tomu kandidátu, který jim zaň nejvíce zaplatil! Rozumí se samo sebou že největším agitačním fondem disponovala a disponuje vždy vláda, která — ač se o tom ve řejně mluvit nesmí — dává některému poslane- osmdesát až stotisíc korun, prý na běžné vo- lební výlohy! Co jsou ty „výlohy“, jest známo Některý „hlas“ jest jako zboží — levnější „hlas“ muže přednějšího, není-li penězi k zí- skání, dobude se prostě tim, že poskytnou se voliči místa výnosná, buď státní neb jiného druhu. Někomu dají za dobré chování při vol bách koncessi na živnost hostinskou — jinému pohrozí ztrátou úřadu, chudým voličům dají 50 100 i více korun v hotovosti a stalo se tak mnohdy, když ani prosby, ani hrozby nepo mohly, nepohodlného voliče prostě ze seznamu — škrili! Ovšem, že jen protivládního! Extra Hungariam nost est vita, et si est vita, non est ita) Tím způsobem se stalo, že tři milliony Slo váků, pět millionů Rumunů, million a něco Sast sedmihradských a konečně Srbové uherští ne dostali po dlouhá léta do sněmu po- slance s programem svým vlastním národním! A proto mohl maďarský je- den státník, zdá se mi, že to byl zemřelý již exministr předseda Koloman Tisza říci, že ná- rodností v Uhrách vůbec není a otázka národ nostní jest prý pouze utopií a strašákem v hla- vách několika politických fanatiků!

Poněkud čerstvější politický větřík zavál nastoupením na stolec presidenta Szella. Tente jsa přímo donucen krajní levicí (košutovci) opposicí vůbec, vydal nařízení, dle něhož se ne- smí pod trestem při volbě, ani mravního, an hmotného nátlaku použiti! Národnosti nemadar ské přijaly to jako zásvit nové, lepší budoucnosti Tu vzchopily se a začaly s celým úsilím praco- vati, ovšem v mezích cti a zákona, za muže svého programu — a tu podařilo se Slovákům zvoliti do sněmu peštského své vlastní čtyři po slance! Než chytré hlavy vládních politiků po- užily závěrku onoho již vzpomenutého nařízen minisferiálního, dle něhož nad každým nově zvo- leným poslancem se sejde tak zvaný kodilikační výbor a rozhoduje nad schopností k mandátu Poněvadž ale poslancům slovenským nebylo možno upřiti dostatečnou kvalifikaci (zvolený po slanec má umět maďarsky číst a psát), jsouť mez ními tři advokáti a jeden katolický kněz, musilo se najít něco jiného, na základě čehož by ony volby mohly býti zrušeny — a pak proveden v uprázdněných okresech volba dle systému Tisza-Bánffy! První z oběti chauvinismu byl po slanec za okres čistě slovenský, myjavsko-vrbov ský, advokát Jan Valášek na Myjavě. Státní zá- stupce napadl jej, a na základě svědeckých vý povědí, o kterých hodnověrnosti škoda řečí šířit. byl Valášek odsouzen ke tříměsíčnímu státnímu vězení, tři sta korun pokuty a k úhradě soudníe útrat. Odsouzený se odvolal, a byl, žasni světe osvobozen!

Než, čert, vlastně pardon! pan slátní zá stupce v Uhrách, jednáli se o stihání tak zv »pansláva«, totiž Slováka národovce — nikdy nespí! Začal sbírat důkazy: že prý pobuřuje proti Maďarům a státnímu pořádku! Nač by se dnes nenašli svědkové? Našli se lidé, kteř z osobní zášti, z předpojalosti, neb konečně z hlouposti svědčili proti němu — a ač tisíce posluchačů, přítomných jeho programní řeči. neslyšelo nic pobuřujícího, byl jako rebel od- souzen k jednoročnímu státnímu vězení (dne 3. července t. r. v Prešpurku), k pokutě tisíc korun a k náhradě vzešlých útrat! Teď bude snad mít kvalifikační výbor sněmovny příčinu. aby jej mandátu pozbavil.

Druhý proces, týkající se svatých práv národa slovenského, bude míti dohru dnes 6. t. m. před soudem v Prešpurku. Žalováni jsou dr. Rudolf Markovič, advokát v Nov. Městě nad Váhem, bývalý kandidát poslanectví za okres novoměstský (čistě slovenský), jeho bratr MUDr. Julius Markovič, prakt. lékař tamtéž a Ludeví Čulik, evang farář a senior na Staré Ture (v okresu novoměstském). Thema žaloby jest zase totéž: pobuřován proti »majestátu národa maďarského«. Při po- sledním přelíčení odsouzení byli: Čalik na jeden měsíc a 100 korun pokuty, Markovič lékař 2 měsíce a 200 korun, Markovič advokát a bý- valý kandidát poslanecký 3 měsíce státního vě- zení a 300 korun pokuty — kromě soudních útrat. Dnes bude závěrečné jednání v Preš- purku. Jak dopadne — dalo by se skorem předem řici! Vždyť rozsudky inspirované záští proti všemu nemaďarskému jsou již předem vy- neseny. Celá veřejnost právnická jest zvědava na nové vývody a důvody pro odsouzení a n obhajovací řeč známého advokáta Slováka Šte- pána Fajnora. O výsledku přelíčení podána bud telegrafická zpráva.

Budějovičtí čestní měšťané v jed- nání zemského výboru. Ve včerejší schůzi zemského výboru krá- lovatví českého projednána byla otázka, k niž půl druhého roku již upiná se veliký zájem kruhů přímo zúčastněných a také vážný interes politický. Je to právní stránka kroku, který loni v lednu podnikli budéjovičti Němci na záchranu celé své državy na raddnici budějovické, a který provedli hromadným jmenováním čestných ob- čanův a volbou mnoha set nových měšťano mésta Budějovic. Před forum zemského výboru dostala se záležitost tato rekursem. Referent zemského výboru, poslanec dr. Herold, vy- řidil ji způsobem, který zemský výbor včera všemi hlasy proti hlasům německým uznal za správný. Věc, o kterou jde, je následujíeí: Obecn zastupitelstvo budějovické (dosud ryze německé ač většina obyvatelstva hlásí se k národnost české — Pozn. red.) zvolilo ve své schůzi dne 24. ledna r. 1902 konané, v týž den, kdy zvo- lilo reklamační komisi pro vypsanou již volb obecního zastupitelstva, 26 nových čestných občanů, a mimo to udělilo 95 osobám právo měšťanské. Ve sehůzi své dne 4. února 1902 konané udělilo toléž zastupitelstvo budějovické měšťanské právo dalším 226 osobám (vesměs ovšem Něm- eům a patrně proto, aby počet svých přivrženců pro právě tehda vypsané obecní volby rozmno žilo, neboť čestní občané voli ve sboru I., mě šťané ve sboru III. Pozn. red.).

Proti těmto usnesením obecního zastupitel stva budějovického podal JUDr. Aug. Zálka společníci stížnost k okresnímu výboru budějo vickému (kde většinu mají Němei. Pozn. red. Okresní výbor budějovický stížnost tu zamítl až na to, že zrušil udělení práva měšťanského 22 osobám ponejvíce učitelům, působicím na ško- lách mimo město Budějovice, a to z té příčiny že osoby ty musí míti domovské právo v ob cích, ve kterých jsou ustanoveny. Rovněž zamítl okresní výhor budějovický udělení práva mě- šťanského dalším 15 osobám, o kterých sám městský úřad budějovický uznal, že dosud ne- mají v Budějovicích práva domovského. Ostatní čásť stížnosti dra. Zátky okresní výbor budějo řický zamitl. Na toto rozhodnutí okresního výboru bu dějovického podal dr. Zátka a společníci stiž nost k zemskému výboru; mimo to podali stíž nost také někleří nově jmenovaní měšťané bu dějovičii, jichž jmenování bylo okresním výbo rem budějovickým zrušeno. Ve včerejší schůzi zemského výboru král českého referoval o těchto stížnostech člen z.v. dr. Herold. Poněvadž do té chvile schůzi předsedal, předal předsednictví členu zem. výb. Adámkovi.

v drobném prodejíi nnní číslo o sobě . . odpolední .. n2k Ve flialkíth sa veskově. anoí číslo. . . . . sdpslnánt . Inserá t plati se hotově a apřea. Předplacení a insarty piljimná rdnini- Mrace v Marlansl é ulici č. a. Tam nscbžzejí se tež ridskce Hskárna a eapedice „Národnich L.šstá“ Bukopisy se nevracejl.

Dr. Herold navrhl, aby především stížnos těch měšťanů, jichž jmenování bylo okresním výborem budájovickým zrušeno, byla zamítnuta, a to z těch důvodů, které okresní výbor budě- jovický přiměly, že jejich jmenování zrušil. Dále navrhl dr. Herold zrušení volby 26 nových čestných občanů budějovických, a sice z toho důvodu, že v protokole o schůzi obecního zastu- pitelstva budějovického, ve které volba ta měla býti provedena, není ani konstatováno, že by jména oněch navržených čestných občanů byla v sezení obecního zastupitelstva bývala čtena, ani že těchto 26 určitě jmenovaných osob bylo zvoleno. Protokol v oné schůzi odvolává se sice na jakousi přilohu, ve které jména navrže- ných čestných občanů byla obsažena, ale pří- loha ta ani není ke protokolu přišita, ani ne- tvoři jeho podstatnou část, ani není od verifi- kátorů podepsána, a mimo to má zcela jiné praesentatum a jiné číslo, nežli protokol sám. Z důvodů těch, ježto stižnost vůbec popírá, že by čestní občaně byli bývali zvoleni řádně, jiných důkazů o jejich volbě není, bylo navr- ženo zrušení volby té pro naprosto nedostatečné řízení. Co se dále týče udélení práva měšťanského osobám, jimž je obecní zastupitelstvo budě- jovické přiřklo, vysvítá z jednání zastupitelstva toho, že akt ten proveden byl hlasovacimi listky.

Tento způsob však příči se výslovnému ustano- vení § 49, zřizení obecního, dle kterého každé usnesení obecního zastupitelstva až na vyjímky v zákoně vytčené musí se státi hlasováním ústním, tak že usnesení obecního zastupitelstva budějovického, hlasovacími listky provedené, je protizákonné, nehledě k tomu, že dle skrutinia je pouze konstatováno, že bylo odevzdáno 5620 lístků a že každý ze zvolených obdržel 25 hlasů, kterýžto způsob volby byl by úplně ne- zákonný. Ale nehledě ani k tomu, není zde před- psaných podmínek zákonných, poněvadž nenl prokázáno, že tito t. zv. měšťané v době, ve kieré jim měšťanství bylo uděleno, bylí již při- slušniky obce budějovické. Ve zmíněném protokole o schůzi obecního zastupitelstva budějovického je sice dodatečné připojena poznámka, že těm, kteří do té doby v Budějovicích práva domovského neměli, bylo právo měšťanské uděleno po přiznání práva do- movského, avšak vůbec nikde není konstato- váno, že osoby ty za udělení práva domovského žádaly, a také v protokole není výslovně pozna- menáno, že určitým osobám bylo domovské právo uděleno. Příloha, na kterou se protokol od- volává, je litografovaný arch s počtem jmen, na němž však nikdo není podepsán, a který rov- něž není ku protokolu připojen. Z těchto důvodů navrhl zpravodaj dr. Herold zrušení jmenování jak prvních 95, tak druhých 226 měšťanů.

Proti návrhu tomuto mluvil člen z. v. dr. Eppinger, když se byl dřive zemský výbor k ná- vrhu zpravodaje dra. Herolda usnesl, že dr. Eppinger, ač je sám mezi čestnými občany na- vržen, má se zúčastniti jak rokování, tak i hlaso- vání, a to proto, poněvadž se jedná pouze c for- mální platnost usnesení obecního zastupitelstva a nikoli o osoby Člen z. v. dr. Eppinger uvedl, že pokud jde o volbu čestných občanů, byla jejich jména za- jisté všem členům obecního zastupitelstva budě jovického známa, a vědělo se, kdo byl navržen, že tedy nejasnost protokolu na vůli přítomných členů zastupitelstva ničeho měniti nemůže. Po- kud se týče měšťanů, namítal dr. Eppinger, že hlasování lístky o udělení měšťanství znamená ještě plus, t. j. slavnostnější formu hlasování,a že tedy udělení práva měšťanského následkem písomného hlasování o něm zrušeno býti ne- může. Po replice zpravodaje dra. Herolda dal před sedající člen z. v. Adámek hlasovati. Pro návrh zpravodaje dra. Herolda hlasovali dr. Herold. Němec, dr. Burian a Chaloupka, proti němu dr Eppinger, Legler (náhradník dra. Werunského) a Wanka (náhradník hr. Sehönborna).

FEUILLETON. —a. V Praze, 5. srpna.

Prosím především o to, aby nebylo mi vy týkáno, že dal jsem přednost německé výstavě v Ústí n. L. a teprve po tom že povšiml jsem si výstav českých v Pardubicích a v Hořicích. Učinil jsem tak zůmyslné. Nechtěl jsem, abych předpojat vkročil do výstavních krás a výslav- ního bohatství nepřátel, nýbrž, abych v mysli maje obraz toho, co spatřil jsem u Němců, tím střízlivěji posuzoval to, co zjeví se mi na expo- sieích krajanů. Třebať u nás takovéto omluvy. poněvadž je zvykem naším vždy předpokláda když ne to nejšpatnější, tedy aspoň to horšl. Ostatně, nechť věří slovům mým kdo chce. nemohu jinak, než prohlásiti, že jsem byl pardu- biekou výstavou překvapen. Toho jsem neoče- kával, co tam se zjevilo zraku mému a mluví ze mne oprávněná česká hrdost a nikoli chlubný chauvinismus, pravím-li, že bych si byl přál, aby v mé společnosti byla zároveň vstoupila na výstavu representace našich nepřátel, těch nej- jizlivějších a nejnebezpečnějších a byla se roz hlédla vůkol a já ji mohl říci: »Aj, pánové, hle, toť dilo nevelkého města, nevelkého kraje, přírodou sice bohatě obdařeného, avšak státním uměním a znamenitou správou tak vyssátého. že z něho ne mléko a med prýští, nýbrž již jen voda a přitlačí-li se více — krev. Hle, to co zde vidíte, všechno je naším dílem, všechino výsledkem naší práce a na všem lpí výhradně pot český. Můžete míti o výstavách, o jejich významu a jejich užitečném působení, nechť již ve směru obecné kulturním, hospodářskéma

národním, názor jakýkoli, tolik neupřete nikdy. že kraj, jenž toto dovede výhradně svou silou a svým přičiněním a za okolností tak smutných, jaké u nás tou dobou zavládly — je kraj n vysokém stupni pokroku a lid v něm žijíeí v každém směru vyspělý a zdatný. A přisvědčí- te-li k tomu, uznati musíte zároveň, že s lidem takovým nesmíte zacházet jako v boji porobe- ným, naopak, že šílenstvím by bylo, kdybyste se domnívali, že lidu tomu trvale můžete od- pírati ve vlastní jeho zemi práva a svobody. na něž jako pozdější přistěhovalci činíte nároky sami.« A jsem přesvědčen, že by byli nenalezli slova k námitce, že každé slovo odporu bylo by jim zemřelo na jazyce dřive, než by je byli pro- Nepřeháním a nebásním, reprodukují pouz to, čím naplněna duše má, jež navykla si v zá- pasu života střízlivému srovnávání a klidnému zpracování dojmův. Žasl jsem, když ocítil jsem se v — Olšinkách, jež dnes proměněny v pardu- bieké pole Martovo. Vstoupil jsem do brány s měřítkem, jež jsem si do kapsy zastrčil pro posouzení krajinské výstavy, jakých jde z pra- vidla dvanáct a někdy i třináct do tuctu, však záhy jsem je zastrčil opět do pouzdra. »Na tuto výstavu, třeba si, příteli, opatřiti měřítko jiné,« řekl jsem sám k sobě, i cítil jsem v okamžiku tom, jak s očí mi padá zákal malo- městský, jak zorničky se mi šiří, aby pojaly v obor své kouzelně moci — exposici velikou. Tu teprve jsem dospěl k pravému názoru o tom, jak se s námi Čechy zachází. Na úste- ckou výstavu povolil stát ve své nezměrné štědro- sti, když jde o naše národní odpůrce, více než třikráte tak velikou podporu, jako na výstavu

nesli. pardubickou a aby zjevno bylo, jaký rozdíl mez zmíněným podnikem německým a výstavou par dubiekou, vyslán byl do Ústl nad Labem na ote vření člen císařského dvoru, do Pardubic muž milý a hodný a při tom dobrý Čech — dvorn rada Vojáček. A přece nebude nikoho, kdo by. nehledě k oddělení strojů, jež v Ústí nad Labem naplnily pražské továrny, nepotvrdil, že výslava v Pardubicích, která není »všeobecně česká«, jako ona »všeobecně německá«, nýbrž kterou uspořádal pouze určitý kraj, bez pomoci Vídně Drážďan, Saské Kamenice, Lipska a Berlína, j větší, bohatší a především hezčí. V Ústi n. L. mají sice větší palác průmy- slový, za to ale v Pardubicích snad třikrát to- lik samostatných pavillonů. A potom to ladné uspořádání v Pardubicích a ten chaos ve hlav ním městě příští »čechoněmecké provincies Jestliže kdo při tom kýchnul, budiž mu za to upřímné »pozdrav pán bůh«. A při tom je výstava pardubická věrným obrazem svého kraje, kdežto ústecká činí dojen velké zábavní místnosti, tu i tam průmyslovou prací vyplněné, asi tak, jako — Vídeňské Be nátky. Všechny ty pěkné věci a nepopíratelne půvaby, které v Ústí n. L. naleznefe, zůsta české srdce — snad právě jen české srdce — chladným, kdežto výstava nad Chrudimkou k ždého, kdo česky eítí, naplní onou příjemnou teplotou, jež činí člověka sťastným. Výstava pardubická však překvapuje i zji ného ještě důvodu. Činí dojem rozhodně velkoměstský. M k disposici volný, rovný, veliký prostor a na něm rozložena s oným esthetickým klidem, jenž imponuje i tomu, u něhož dalo by se předpo kládati, byť i ne odpustiti drobet blaseovanosti

Napočetl jsem na prostranství tom více než 80 pavillonů, malých i velkých, a česká duše ve mne rozkoší poskočila, když spatřil jsem, jaký jsme v pětadvaceti letech učinili pokrok — v práci. »Božinku!« pomyslil jsem si, »když n takovou výstavu zmohly se Pardubice, jak vy- fintíme příšti výstavu pražskou ?« A ještě odpověď na otázku, jež každému Čechu na rfech se repolá: »Bylo tam snad také německé výstavní dekorace ?« »Až na pavillon, v němž vystaven by přístroj, který každého, kdo má nohy — ne ruce — nauči v několika minutách hrát na pianě — nevím se pamatovat, že bych se tam byl setkal s nějakou eizí proveniencí, to ale potvrditi mohu, že několik českých firem, za- stoupených v Ústí n. L, zastoupeno bylo v Par- dubicích také. Připomenouti sluší, že pořadatelé pardubi- eké výstavy jsou veskrze nóbl pání, kteří ne skrblí a neúčtují s haléřem. Na jejich výstavě hrají i všedního dne nejméně dvě velké hudby mimo to mají tam ješté celou spoustu attrakeí z nichž uvěsti chci pouze tři: velice pěkně zařízenou arénu, v níž konají se herecké závody východočeských ochotníků, polom obrovský cir kus, v němž minulou neděli konány byly foot- ballové zápasy a osm dnů před tím pořádan nádherný a velkolepý slavnostní turnaj na oslavu rodu Pernštýnského a konečně pavillonek, malý siee, ale eharakteristický, opatřený prostičkým, však významným nápisem: »Zde dozví se každý. zač je v Pardubicích perník.« Proč váháte? Dojděte si tam přece pr odpověd. Již k vůli tomuto pavillonku měl

byste pardubickou výstavu navštívit. Vlezl jsem do něho také a od té doby eítím se mnohem chytřejším. Vyslovte jednou větou všechno všudy Pardubice a východní Čechy se vyznamenaly Však smrtelníku nebudiž dopřáno bez krů- pěje bolesti a žalu vyprázdniti pohár štěstí. Kolín je bohaté město, plné ruchu obchod- ního a průmyslného Kolin rychle spěje ku předu a vykázali se může mnohou věcí vzáenou a pozoruhodnou. Leč, což jest to platno. Jako drahocenný skvost vezl jsem si domů pěknou upomínku na Pardubice, ale pohřbil jsemji právě v tom nedalekém Kolíně, v posteli, upro- střed zviřátek, proti nimž odpor cíli i nejblaho- volnější zoolog. Pohřbil jsem ji v noci, kterouž proseděli jsme celou u otevřeného okna, pohlí- žejíce na malebnou silhouettu kolínských chrámo- vých věží a sledujíce let mračen na polozachmu- řené obloze. Při tom vypravovali jsme si až do pěti hodin pohádky- Zabořen do fauteuillu, jejž jsem vylož plaidem, abych se ani nedotknul domácího mo- biliaru, k ránu na chvilenku přece jsem usnul. Zdálo se mi, že ve městě tom, kde tak vysoko dmou se vlny veřejného života, stála česká stráž na vykázaném místě, aby dobři lidé, zavítavší do Kolína, chráněni byli před útoky ošklivého hmyzu, zdálo se mi, jak labské proudy smý- valy nečistotu v tamějších hospodách a jak no- viny ohlašovaly na konec nově období kolínské, zvěstujíce, že konečně je tam útulek, kde slu- šnému člověku možno slušně noci ztráviti, aniž by bylo zapotřebí zaříditi se na »kolinskou letn noe« s pětadvaceti povídkami.