Ročník XXXXIX.

V Praze, v úterý 9. listopadu 1909.

Číslo 309.

la ranni a večerní listy přodpláni se V Praso v admínistraei. na měsle. na čtvrt lsta . . . . 6 K —h s dvojí donáškoua na měsle. . . . .. na čtvrt lota . . . . 7 K B2h ve filiálkách na měslo. . . . . . 2 K 30h Poštou: na měslo na čtvrt ieta : . . . 8 K o a dvojí zásilkou na měsie na vrist: : :: ik e

Před změnou V historicky památný den nešťastné pro nás bitvy bělohorské zahajuje jeden z vůdcův polského národa v Haliči nový pokus o jakés příměří mezi námi a německými našimi nepřáteli ve prospěch konsolidace krajně rozháraných politických poměrů Rakouska. »Poláci« — sdělil zasvěcený poslanec český dr. Kramář v neděli v Pelhřimově — »chtějí se pokusit o parlamentní vyrovnání a přejí si, aby Slovanská jednota vyjednávala s německými stranami.« K čemuž dodal »Půjdou-li Němci na dotýčné konference, půjdeme taky my ... Avšak mám za to, že všecko toto jednání nepovede k cíli, poněvadž ti, kdož dovedli dosud přiměti Němce rakouské ke všem násilným skutkům proti nám, kdož dovedli v nich vzbuditi »furor teutonský«, — Němci to z Čech, nemají žádného zájmuo smírné urovnání poměrů. Českým Němcům vrazilo se do hlavy nekrvavé vítěz- ství Rakouska a Německa v otázce bosenské a dnes stojí na stanovisku, že prý zahra ničná situace jakož i vděčnost k Ně- mecku velí Rakousku, aby zde uvnitř pro vozovalo politiku naprosto německou aby se nebálo Slovanů, jako se jich nebálo v otázce bosenské. Pod tímto titulem nutí Němci vládu, aby byla proti nám ue- ústupna. V tom vězí celý kořen zla a základ situace!

Dokud tento furor českých Němců nebude zkrocen, dokud ve Vídni neuvidí, že touto politikou přivedou to v Rakousku všechno k rozvratu, dotu nebude pro stát lépe. Dokud ostatní Němci rakouští, zejména alpští, se nepře- svědčí, že je pro ně zhoubno, posiouchají-li Němce české, jimž nejde o to, aby byl v Rakousku pokoj a mír, dotud z de pokoje nebude!« — Proto nemá dr. Kramář na ten ča za možné, aby se docílila v parlamentě vídeňském slovansko německá koalice a od povídající jí parlamentní ministerstvo. » Nen pro to doba. Napřed se musí najít specificky rakouská vláda, která by byla dosti prozíravá a spra- vedlivá, aby učinila konec nč- meckému pychu a která by po znala, že Rakousko kope si hrob, provozuje li politiku protislovanskou.« — Je-li taková vláda na obzoru? D . Kramář to ovšem neví, ale doufá patrně v její nedaleký příchod, zůstane-li Slo vanská jednota tak silnou a pevnou, jako se ukázala dne 4. t. m., když odpově- děla dru. Glsbiňskému, že s minister- ským předsedou bar. Bienerthem ja kožto náčelníkem nynější vlád zásadně »ani přímo, ani prostřednictvím Po- láků neb čímkoli o upravení poměrů veřejných jednati nechceme, nýbrž musíme požadovati. aby tato vláda podala demisi.« »Dodali jsme ovšem,« připravuje však hned na to dr. Kramář na věci příští, »že se o tom ještě usneseme, máme-li jednati s tím, kdo by byl designován za budoucího předsedu ministerstva .. Bude-li jim opět — bar. Bienerth bude ovšem situace zcela jiná, a pak dle toho, jaké ministry měl by bar Bienerth v budoucí vládě své, mohla by

Slovanská jednota také s ním jednati.« — A cilem tohoto jednání jako cílem všeho našeho boje musí býti — změna sy stému vládního. »Musíme žádati, aby nám byl dán podíl na moci, jaký nám podle práva a spravedlnosti náleží. Musíme uká- zati, že dosavadní systém, který poslouchá komanda českých Němců, není možný, že musí ztrosko- tati nejen sám, nýbrž musí do základů po škoditi tento stát. Chceme všecko uči- niti abychom vynutili změnu systému. Proto se stavíme do ostré oposice, eventuálné do obstrukce, kdyby byla svolána říšská rada. « — Tato nejnovější řeč p. dra. Kramáře na- plnila by nás upřímnou radostí, kdyby v nl nebylo po našem soudu jistého bludnéb nazirání na genesi nynějšího vládního systému: Pan dr. Kramář má za to, že Slovanstvu úporný germanisační systém ten vyrosti do nynější povahy své proti nám teprv »od nekrvavého vítězství Ra kouska a Německa v otázce bosenské« pohlíží naň tedy jako na pouhou, krutou sice, ale netrvalou pro nás přeháňku ne blahé konstelace, která příští chvílí opě přejde a pomine, »Post nubila Phoebuse doufá, po Bienerthovi nynějším přijde sice opět Bienerth, »ale to již bude zcela jiná situace...« My však pohříchu nedovedeme býti dnes podobnými optimisty.

Nám jeví se býti nynější systém Bie nerthův spíše plodem velice starých. skoro třistaletých kořenů spe cificky rakouské politiky, ktera jen pokračuje stále proti nám ve starých. zrezivělých kolejích, z nichž odbočovala bě- hem věků vždy jen v krajní nutnosti a tolike na okamžiky Optickým klamem Staročechů bylo, že viděli takovou jasnou zoři nadcházeti pro nás r. 1879 érou Tasffovou; a témuž opti ckému klamu propadali naši politikové po tomní, když důvěřovali v obrat k lepšímu vládnímu systému za Gautsche, Thu n i Becka! Zkušenost trpkého zklamání byla krutým trestem jejich důvěřivosti. Není spravedlivo svaděti vinu na ne- dočkavost a netrpělivost národa, jenž prostě cítil na svém těle rány na nás dopadajícía proto záhy, dříve svých vůdců procitl z dří- moty i počal trhati tenata německá, jimiz byl vůčihledě opřádán. Pohlízíme-li na dě jiny české posledních třiceti let, troufame si z nich vyvážiti pro budoucnost základní vy- strahu životní: Abychom neuvěřili hned tak každé nové vládě, byť k nám i mluvila slovy nejlahod- nějšími, byť nám slibovala změnu systému v duchu úplné, ke všem rovné spravedlnosti — nýbrž abychom při každé nadešlé krisi vládní, již jsme vybojovali a vynutili svou oposicí, požadovali v ždy předevší ma nezbytně určité garancie pro splnění našich spravedlivých, nejnalehavějších požadavků potřeb a to v době dozírné. »Clara pacta« — čili jak již Havlíček náš radil: »Dělejme politiku z ručky do ručky a nic-na úvěr, nic na holé sliby! To velí prostá opatrnost po tolika zklamáních a trapných zkušenostech celých pokolení, to veli stáří a tuhost sy- stému tradičního, staletého, jenž nedá se vyvrátit jediným rázem, a jenž zplodil v důsledcích a koncích svých ny- nější krušnou situaci vezdejší.

Politické zprávy domáci. V Praze, 7. listopadu. (Plán Slov an- ské jednoty.) Nejmenovaný předák Slovan- ské jednoty vyslovuje se v „N. F. P.“ o plánech na rozuzlení krise. Dle jeho minění Slovanská jednota sestaví si přesný plán a určí podmínky za kterých by bylo možno ukliditi nynější krisi ve vnitřní politice. V popředí podmínek stojí dva body: národní příměří v Čechách s dělným sněmem a pracovní program parlamentu. V tom to programu mají býti vyjmenovány předlohy které mají býti ihned vyřízeny, pak předlohy. o kterých se má provésti pouze první čtení, aby je výbory mohly klidně projednávat. Shodnou-li se strany o těchto hlavních bodech, nastane otázka, za jaké vlády se mají provésti. Otázky osobní, na př. má-li předsedou kabinetu zůstati bar. Bienerth nebo někdo jiný, nepadají při tom prý na váhu. Jde o to, má-li ministerstvo být byrokratické, nebo parlamentní. Ve Slovanské jednotě se ví, že parlamentní kabinet byl by nyní spojen s velikými obtížemi a proto by byla dána přednost kabinetu úřadnickému. Obtíže by vznikly při rozdělení portefeuillů mezi jednotlivé strany, byly by spory o odborné portefeuilly atd. což všechno je nyní na překážku ministerstvu koaličnímu.

Takové jsou prý nyní nězory ve Slovanské jednotě, předpokládaje, že je pravda, co píševl deňský list. V Praze. 7. listopadu. (Ustupek Polá kům.) Vídeňské úřadní noviny publikují jmeno- váni dalších sedmi členů nejvyšší zdravotní rady, takže všech členů tohoto sboru bude nyní 49. Z nově jmenovaných jsou tři Němci a 4 Po láci. Poláci byli rozhořčeni, že ze 42 členů rady byli původně jen dva Poláci a čtyři Češi. Nyní Poláci budou míti v zdravotní radě šest členů. my Čechové pouze čtyři a polská duše bude míti pokoj. Z Terstu, 3. listopadu. (Protestn schůze železničních zlízenců.) N popud, daný od Čechů, svolal terstský politický spolek „Edinost“ schůzi železničníků, aby pro testovali proti rozmáhající se germanisaci na státních drahách. Schůzi, neobyčejně hojně na vstívénou, zahájil jménem „Edinosti“ dr. Jos Wilfan, o věci samé pak promluvil působi vými slovy posl. dr. Rybář. Po jeho řeči při jata resoluce, v níž se rozhodně protestuje prot nezákonnému jednání železniční správy na úze- mí slovinském. Dále se žádá, aby ve vnitřn i vnější službě zavládla úplná rovnoprávnost ja- zyka slovinského s německým; aby se do slu- žeb železničních přijímaly z pravidla osoby ze země, kterou dráha problhá; aby se potřeby že- lezniční kupovaly od domácích výrobců; aby úřadnici, neznali slovinského jazyka, byli pře vedeni do německého kraje a nahražení osoba mi, znalými zemských jazyků. Konečně přijata také resoluce proti zvýšení tarifů na jižní dráze Ve schůzi čteny a bouřlivě přijaty pozdravné telegramy, které zaslali mimo jiné také pražský starosta dr. Groš, za klub svobodomyslných poslanců dr. Václav Škarda, za Národní radu dr. Podlipný a spolek českých železničníel úřadník ů.

Z moravské politiky. (Původní dopis »Národních Listůe.) V Brně, 7. listopadu. Přidělení finančního referátu v zemské správě, který právě v této chvíli je na Moravé nejzodpovědnější a vyžaduje nejvyšší bystrost a obsáhlých vědomostí, je tedy rozhodnuto Když se ukázalo ze středu samotných přísedí- cích zemského výboru na okolnost, na kterou jsme také v minulém dopise upozornili, že agrárníci, zastoupení dvěma příslušníky, jsou vlastně nejsilnější a proto nejzodpovědnější stra- nou v zemském výboru, otázal se zemský hejt- man přísedícího Vaci, podrží-li referát, kdyby mu byl přidělen. K rozhodnutí byl na pátek svo- lán Klub zemských poslanců agrárních a tam bylo rozhodnuto, aby pan Vaca referát pře- vzal. Bude mu tedy zemským hejtmanem přidě- len. O vhodnosti nového referenta bychom mohli citovat příkrý, ale správný posudek agrárního Moravského Venkova“; železná logik si však nutně vyžádala toto rozřešení, jakmile byl dán pro né předpoklad volbou druhého přísedí- cího z řad strany slabší, než klerikální a lidově- pokrokové, ačkoli tyto mají jen po jednom.

Zpráva o rozhodnutí agrárního klubu v olo- mouckých „Selských Listech“ končí po- známkou, že ve schůzi klubu projeven „nesou- hlas se způsobem boje, jaký se vede proti někte- rým poslancům strany, který nemůže věsti k žá doucí dohodě a nápravě“. Tato poznámka je pří značna pro poměry v agrárním táboře morav ském, jež spějí asi ke krisi. Jsou tam dnes tř proudy. — Krajně konservativní, Staročechům a klerikálům blízký, jemuž v čele stojí poslane Vaca a jehož nojvlastnějším orgánem je dnes již list staročeských zbytků na Moravě, Morav ská Orlice. Na levém krajním křídle jsou pokrokoví agrárníci, které vede redaktor Sonn- tag a jeho list „Moravský Venkov“, do- sud dvakrát týdně v Olomouci vycházející a roz- šíření na obdenník připravující; oposice tohote směru proti vedení je velmi ostrá, v Jevíčku při velké protiklerikální manifestaci 31. října, o níž „Nár. Listy“ již referovaly, výslovně tento list pravil, že nemluví za oficiální stranu agrární, nýbrž za pokrokový směr agrární. Mezi oběma skupinami stojí největší část agrárního klubu, vedená poslancem Staňkem (Želetava), jež sice prohlašuje se za pokrokovou, ale při tk důležitých otázkách, jako byla volba přísedícího. dovede jít v jedné řadě s klerikály a Staročechy.

Příčiny jsou v tom, že od samých začátků mo- ravská strana agrární je složena z nejrůzno- rodějších živlů. Když se na Olomoucku zaklá- dala, přešli k ní nejen nespokojenci z tehdejšt strany lidové, nýbrž take mnozí Staročeši, jak na druhé straně jí stáli blízko někteří z pokro- kéřů, tvořících tehdy ještě samostatné skupiny v různých krajích Moravy a nikoli organisova- nou stranu. Různé zájmy a směry, jež na chvíli spojila volební politika, brzy však se ocitaly v rozporu. Zatím se po trpkém naučení, jež daly zemské a říšské volby i smutné zkušenosti z mo- ravského paktu, spojily pokrokové a oposiční živly moravské v jednotnou stranu, jež také n venkově má rozvětvenou organisaci Selske jednoty lidovopokrokové a šest po- slanců za venkovské obce ve sněmu. Vůči tomu se v agrární straně stal pokus o reorganisaci, kterou má prověsti reorganisační výbor; v něm však jsou nejen zastoupeni příslušníci oposičné pokrokového směru Sonntagova, nýbrž také obojetní směru Staňkova. Za těch okol- ností ovšem stěží dojde k nápravě, neboť siln V drobném prodejir ranní číslo o sobě . . za sh večerní . . . . . . . sa t h Va fliálkách na venkově ranní číslo . . . . . . . 10 h vočerní . . . . . . . . 5h lnoerátv plati se hotově napřed. Předplacení a inserty přijímá administrace v Marianské ul., s. Tam nacházejí se táš redakce. tiskárna a expodise Národních Llstá- Rukopisy se nevracejí

část dnešní strany agrární bude vždycky brzdou i protiklérikálního i ostře oposičního postupu. Rozhodnutí se má státi 6. ledna 1910 na sjezdu strany; ať bude jakékoli, trvalým by bylo jen, kdyby došlo k rozštěpení tak různorodé strany, k rozehodu tak vyhraněných, protichůdných směrů. V zájmu protiklerikálního boje by takové rozuzlení bylo nejvhodnější. Neboť postup mo- ravských klerikálů, kteří vystupují tu jako stra- na katolicko-národní, tu zase jako křesťanšt sociálové a jinde jako katoličtí zemědělci, na- bývá čím dále větší ostrosti. Pracují se zvýše- ným tlakem, nedají se odstrašovati ani nezda- rem, jehož se jim bohudík často nyní dostává. Proti tomu obojetnost nestačí. Klerikálové jsou na Moravě nejsilnější stranou ve sněmu: tu je nutno zcela jinak postupovati, než jak se děje se strany politiků, kteří neuplatňují svůj boj ve sněmu, nýbrž pouze na schůzích. Klerikálové mají zvláště silné posice v zemské správě: od- tamtud musí býti vytlačováni, a to se nepodaří žádné obojetnosti.

Politické zprávy zahraničné.

V Praze, 8. listopadu.

Příšti válka mezi Ruskem a Německem. »Petrohradské Vědomosti« uveřejňují článsk knížate Svjatopolka Mirského, jenž dokazuje, že je na čase, aby se Rusko jednou pro vždy »vy- rovnalo« s Německem. Chod myšlenek jeho je takový: Rusko nemůže klidně žít a se rozvijeti, dokud Německo nebude na hlavu poraženo. Jen úplný úpadek Německa, úpadek vojenský, hospodářský i morálný dá Rusku možnost roz- voje. Na pomoc Francie Rusko může se spo- lehnouti, Ale Anglie? Anglie cíti rostoucí pře- vahu Německa na mořích právě tak, jako Rusko a Francie na pevnině, ale jí jde pouze o to, aby se zbyla německého soupeře na mořích přeje si, aby na pevnině zachován byl status quo, t. j. aby velmoci věčně spolu soupeřilya žádná z nich neměla trvalé převahy. Zmo- hutnění Ruska Anglie dopustiti nechce, nebot myšlenka na to staví jí hned před oči starého ruského strašáka v Asii. Válce s Německem Rusko se nevyhne, ale musí býti pamětlivo, že v ni nesmí svoje sily vyčerpati, neboť bude-li

Německo poraženo, Rusko se bude muset rychle připravití na pokračování války v Asii, s Angli a Japonskem. Nežli se Rusko do války s Ně- meckem dá, musí si vyjasniti jedno: že by mu neposloužila válka, třeba vítězná, nebylo-li by Německo úplně zlomeno; válka vítězná, sle politicky nevykořistěná, přinesla by Rusku jen strašné dluhy a mezi tím by Německo mu znova odrostlo v nepřitele. Je tedy nutno Ně- mecko nadobro potřit, aby od něho byl pokoj na mnohá leta. Vítězové nad Německem pojist si pak blahobyt už tím, že budou zbaveni věč- ných s pořád rostoucích nákladů na zbrojení. Otázka samosprávy pro království polské. Zvláštní komise, sestavená z představitelá polského i ruského obyvatelstva království pol- ského po výboru gen. gub. Skalona, zabývá s právě v Petrohradě přetřesem vládního návrhu na městskou samosprávu v Polsku. Zajímavo je, že tato komise v mnoha bodech samosprávu, na- vrhovanou ruskou vládou, značně okrajuje, a to co se týče jazyka, i politické stránky věci. Tak se usnesla, aby účty obecní byly vedeny

FEUILLETON V hereckém asyln. Cestovní vzpomfnka.

Když jsme se vraceli do Výmaru, velm lákavě volalo nás vnitřní dychtění i do známého zajímavého hereckého útulku, založeného slav nou kdysi herečkou německou Marií Seebacho vou. Návštěva měla pro nás i příchuť jakési ča sovosti. Myšlenka hereckého asylu stala se zásluž ným přičiněním „Ustřední jednoty českého he- rectva“ i u nás akutní. Její sociální důležitost je dojista tak zřejmá, že té účinné pozornosti nejširších kruhů obecenstva měla by se těšit beze zvláštního povzbuzování. Bohužel — a t neni jen stosk pouhé laciné sentimentality, jaká se obyčejně ovíjí bezděčně kolem stárnoucí slá- vy a odkvétajícího života hereckého — u nás pro tyto poslední věci hereovy, řekl bych, dost smyslu není. A ani snad ne smyslu, ten by snad bylo lze pozorovat, ale není dost pamětlivosti.

Nad otevřeným, starým parkem nad Ilmou krásnou alejí tiefurtskou, vedoucí k jednomu z památníků goetheovské slávy výmarské, k zá- mečku téhož jména, stojí tento asyl, ústav, k ně- muž s tichou nadějí a s žehnáním zalétá leckterá duše herecká v Německu, když po úmorné práci dlouhých let dostavují se hodiny únavy a chablosti. Nedovedli jsme se, příliě sami blízci vším cítěním svým i svými existen- cemi těm, pro něž je tento tichý dům jaksi po- slední stanicí na dráze života, ubrániti teskli- vému zachvění, když stanuli jsme před zahrad- ními vrátky asylu a nesměle zazvonili. Přijet však, jehož se nám dostalo, bylo tak srdečné průvod a vysvětlení všech našich otázek, i ne- vyslovených, tak ochotné, že první ty tísnivé po city záhy ustoupily upřímné družnosti, milému účastnému zdomácnění v tomto ztišeném ovzduš podzimkové idylky pensistů jevištní slávy. Tak nám bylo milo v útulku, do něhož vcházeli jsme s utajenou bázní před čímsi skličujícín a litosiným, co neubranitelně vyvolává odumíra- jící umění a zapomínaní jeho představitelé

prostředníci, že jen neradi a po dlouhém otá- lení loučili jsme se na konec s několika těmí vlídnými a ušlechtilými bytostmi, jež jsmetu poznali, a ce samotnou jaksi „domácí paní zdejší, slavenou někdy zpěvačkou německou slečnou Vilemínou Seebachovou, sestrou zvěč nělé zakladatelky ústavu, jež sem dojíždívá ob čas na delší pobyt, vykonávajíc jaksi osobním dohledem a činnou účastí ve vnitřním životě asylu pietně odkaz své vzácné sestry. Hned od vchodu mile zaujal vás pohled na úpravný, pěkně výstavný, dvoupatrový dům asylu, obklopený kolem do kola zahradou, v pře- du parkovitě zařízenou, v zadu, jak jsme po- zději shlédli, více užitkovou. Sledováni zrak trochu udivenými — na cizinecké návštěvy ne- jsou tu příliš zvykli a také by sotva v četnější míře byly vítány — trochu zvědavými několika porůznu sedících nebo procházejících se tu pen- sionérů, dojdete k budově, před níž už uvítalo vás umělecky provedené poprsí zakladatelky asylu, tragédky Marie Seebachové. Pomníček postaven byl sdružením německého heroctv jako projev vděčnosti za ušlechtilé věnováni jímž dostalo se několika aspoň příslušníkům he- reckého stavu v Německu, kteří jsou členy spol- ku „Genossenschaft deutscher Bühnenangeho- riger“, i u nás známé to „Bühnengenossen- schaft“, klidné, bezstarostné zaopatření ve stáři Marie Seebachová věnovala r. 1894 350.00 marek, kterýžto obnos později, po předčasné smrti umělkyně r. 1897 ve Sv. Morici, sestr její Vilemína roku 1901 z pozůstalosti ješt summou 130.000 marek doplnila, aby útulna ve zvýšené ještě míře mohla humannímu účelu svému vyhovovati.

Ze přicházite do sídla divadelních lidí, mez herce, třeba již na odpočinku, poví vám citat ze Schillerova „Valdštýna“ nade vchodem, jenž vhodně a stále včasně napomíná „Seid einig. einig, einig!“ Mimoděk se usmějete. Bylo-li třeb uvést příchozí citátem, nemohlo věru šťastněji a vtipněji býti voleno. Však je, myslím, této kla- sické připomínky leckdy potřebí i v této umě- lecké invalidovně výmarské, třebaže vlastn oheň temperamentu a žárlivá dychtivost úspě- ohů a slávy pohasly s poslední žárovkou v ram- pě joviště, s něhož jednotliví zdejší obyvatele kdysi odcházeli. Herecká krev se nezapře nikde a nikdy neuklidní, ani ve stáři. Ostatně zvěč nělý velkovévoda výmarský Karel Alexander protektor asylu, doplnil toto uvítání jiným srdečnějším citátem z Goetha. „Ein herzlici Anerkennen ist des Alters zweite Jugend“ čteto zde zlatými písmenami. V asylu, otevřeném 1. dubna 1895, v bu dově zprvu pouze jednopatrové, umístěno bylo z počátku osmnáct pensistů. Dnes čítá ústav již třicet členů a je tímto počtem obsazen kom- pletně, Příslušníci asylu postupně, jak úmrtím nebo jinakým způsobem snad zaopatřeni odehá- zejí, se na tento počet doplňují. Výběr členů pro „Maria Seebachstift“ opatřuje podle došlýeh žádostí ze svých členů „Bühnengenossenschaft“ respektive výbor její, tedy instance uznaná povolaná, čímž zamezeno je předem jakémukol možnému snad protekcionářství a tím i snadno nahodilým sporům a hořkostem mezi žadately Volba těch, kdož mají býti v asylu zaopatřeni děje se ovšem bez ohledu na to, z kterého di vadla herec neb herečka, jíž se útulku dostane přichází, bez ohledu na jakoukoli „hodnostn třídu“ divadla. V Německu, kde je taková spou sta divadel a divadělek, ať dvorních či sezonních či městských či kočujících, má to svůj význam tato stavovská spravedlnost.

Zaopatření v asylu není pro všechny členy stejné. Rozhoduje tu výše pense, již požívají o „Genossenschaftu“. Někteří dostávají útulek i všechno jeho příslušenstvo bezplatně, jiní za zvláštní poplatek, ovšem velmi mírný. Poko jsem se zběžně informoval, činí příplatek tento, jímž jednotliví členové přispívají, až sto, v ně- kterých připadech i více marek ročně. Obnosy to dojista velmi nepatrné. Je v tom trochu po- dobnosti, myslím, s ustanoveními našich stu dentských kolejí Hlávkových. A nelze nedoznati. že i v tomto pravidle je kus spravedlnosti, je opět předem již ulamuje hroty trpkostem, tal čistě lidským, a ve stáří, a v hereckém stáří ze- jména více než pochopitelným, když se někdy naskytnou.

Laskavosti pensioněrky, jež byla prc te den, právě „ve službě“, totiž vedla podobné re- presentační funkce, což mělo smysl zejmén vzhledem k museu uměleckých i rodinných pa- mátek seebachovských, vlidné pí. Marie Guthery. bývalého člena kteréhosi z divadel berlínských dámy tak roztomile ochotné, že i zde znovaj za krásné dojmy, jež jsme si z asylu výmar- ského odnášeli, děkuji, poznali jsme i všecko vnitřní zařízení ústavu. Na ráz poznáte, ještě než mohli jste přihlédnouti blíže do vnitra této společné domácnosti herecké, že ve všem až do maličkostí panuje v ústavu vzorný pořádek, že v celý vnitřní život zdejší uvedena je jakási pravidelnost, bezděčná a samochtíc přijat diseiplina. Klidnému a spokojenému soužití toto dojista velmi napomáhá. Celkem ovšem není život jednotlivých strávníků, mimo nutný arei pořádek domácnosti, nikterak omezován v indi- viduálních zvycích nebo potřebách. Ale právě ona jistá pravidelnost svádí všechny ty v lec- čems dojista i dost různorodé živly ku prospěš. nému vědomí společných zájmů a životní po- spolitosti. Z rána o 7. hodině, v zumě o 8., se ústav společně probouzí k životu; hodinu potom podávána je snídaně. Pak sejde se celá společ- nost zase až při společném obědě, který je pra- videlně o hodině s poledne. To je však také je- diné nucené vespolné pobývání; večeře, jež při- pravena bývá v šest, po případě v sedm hodin. může býti dodána podle přání jednotliveů do po- koje.

Pokojů pro herecké pensisty je teď 40 v nichž jsou ti, jimž dostane se v asylu doživot ního opatření, pohodlně a příjemně ubytování Je zdo tak schováno před bouřemi a starostm života, jimž nesnadno již ve stáří se odolává nyní, jak bylo ostatně již řečeno, třicet vyslou- žilců dramatického umění, herců i hereček. Mi mo ně tu ubytován příslušný počet služebnéh a pomocného personálu, je tu byt Vilemíny Se- bachově, jež tu vždy po čas přebývá, posilují svých sedmasedmdesát let tichou, blaživou ra- dostí z toho, že krásný odkaz zvěčnělé sestr její a její vlastní obětivá šlechetnost nesou tk dobré ovoce. Ve dvou nebo třech pokojících pří zemku, jež za svého života obývala sama za- kladatelka asylu, zřízeno je museum památek Mimo obytné pokoje zařízen je v přízem prostorný sál ke společným schůzkám pensio- nérů; je to společná jídelna, kteráž je zároveň i sálem, kde možno provozovati hudbu neb i ji- nak v pospolitosti se pobavit. K zábavě obyva- vatel asylu přispívá též bohatá knihovna. A tu mimoděk si připomínám, že před časem, kdy v první výroční den smrti paní Hanny Kvapilové k uctění její památky věnovala herečka Národ- ního divadla paní Anna Cervená určitý počet svazků „Literární pozůstalosti“ zvěčnělé uměl- kyně „Ústřední jednotě českého herectva“, mlu- vil jsem brzy po tom s tehdejším předsedou

„Jednoty“, tvůrcem a horlivým propagátorem myšlenky hereckého asylu u nás, p. Ed. Voja- nem, a tehdy že byla vyslovena a panem Voja nem zastávána myšlenka založení zvláštn knihovny při „Jednotě“, jež nesla by na počest zvěčnělé umělkyně trvale jméno „Knihovn Hanny Kvapilové“. Pan Vojan tehdy základy k tomu položil návrhem ve výboru „Ústřední jednoty“ přijatým a také publikovaným. Jak da- lece dnes záležitosti této projektované a snadno opatřitelné knihovny stojí, nevím. Zdá se, že kdesi to trochu uvízlo. Ale nechť je jakkoli, ale- spoň v těchto řádcích na hereckou tuto knihovnu chci upozorniti veřejnost, jež může mnoho a snadno přispěti k jejímu obohacení. Je jisto, že taková pěkná knihovna herecká bude miti u nás důležitý svůj význam i mimo sám příšt asyl. Stejně jako jej bude míti několik let pro- jektované a snad rovněž již prvními akvisitér- skými pracemi připravované herecké museum, pro nás i kulturně nanejvýš důležité, nejenom zajímavé . .. Ale trochu jsme odbočili; věc sama k tomu svedla. Vrátivše se tedy teď opět do asylu vý- marského, navštívíme ještě jednotlivé soukromé pokoje obyvatelů milé této útulny, abychom na- hlédli poněkud blíže do intimního života jejich. Obývá každý, kdo do asylu byl přijat, sám svůj pokojík, tak že, jsou-li pensionéry manželé, mají ku přebývání vykázány pokoje dva. V tom ohle- du všem naměřeno je stejně, bez ohledu na to, že někteří připlácejí v poměru svých pensí na svoje zaopatření, a bez ohledu na výši těchto příplatků. Rovněž na způsob ostatního, co se obyvatelům asylu společně poskytuje, tody ze-