ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 9d6d32e0-738b-11dc-9fa8-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 26 celkem · entity: place 31, person 51, work 1, org 1
1 masthead
Ročník XXXXVIII.
2 masthead
V Praze, ve čtvrtek 2. ledna 1908.
Praha
3 masthead
ziteoni
4 masthead
rmo—
5 masthead
Číslo2.
6 article
Sa ravnt a adpol. Vsty přsdelání ast v Praze r alministracl rrt leta. . . 8 K s dvoji denšškou dtvt 14 . . . . 7 K o0 va alaláehi a K no ra nožsla Peštent s dvejí zísilkes ... ka
Praha
7 article První úspěch positivní politiky !!
První úspěch positivní politiky !! Případ o nádherném daru novoroč- ním, jímž český národ obmyšlen byl v zále- žitosti chebské od jednoho ze svých nej dražších dobrodinců, pověstného rytíře Wes- sellého, chefa justice v Čechách, tou chvílí jest snad znám i tomu nejprostodušnějšímu Čecháčkovi, jehož klasického svědectví se pan dr. Kramář ve svých positivných fili pikách tak rád dovolává. A lze také oče- kávati, že i největší prostoduchost v národě českém pochopila, co znamená tato — drzá rána do prostřed čela přímo mezi české oči, zmámené tajuplnými pohádkami o »vlivua moci«, jež slibují českému lidu mužové, ma- jící v rukou vedení českých věcí! Českému člověku jest, jakoby se byl stal v uplyuulé noci sylvestrovské obětl nějakého novoroč- ního útoku brutálního, z nenadání ze zálohy spáchaného, tak že se mu nemohl ani brániti; ba věru úkladnost násilí, bolest téměř jako od fysického utrpení a hanba z rafinované urážky, to všechno spojeno jest při tomto generálním políčku, ex praesidio vrchního zemského soudu pražského zasa zeném čtyřem milionům Čechů v českém a nespočítaným statisícům v německém území v Čechách najednou, políčku, jehož ohla vrací nejen hraničné hory v Čechách, který však bude slyšán i ve smířené již Mo ravě a smiřovaném Slezsku! Jaké to překvapení po ránu Nového roku 1908! Stremayrova jazyková nařízení po sedmadvacetileté nezkrácené praxi, soudy v německém území bezpodmínečně uznávané a tak vžité, že ještě v letě roku minulého v samém Chebu bezodmluvně prováděna — zrušena ne sice odvolávacím nějakým naří- zením vlády, ale přece jen přes to vše zřej- mou via, ba lze přímo říci: violentia faeti. Fakciosním násilím vlády a jejího ochotného vykonavatele pražského, který ve- den velkomyslným huutím svého excelent.
doktor Kramář Čecho Stremayrův Čechy Slezsko Cheb
8 article
ního nitra, vtělil české veřejnosti bezpříkladný kopanec takřka v sám nejvýznamnější před večer celého roku, v předvečer blahopřání a dikučení. Ano, pravdu podržel Wenzes laus Titta a němečtí terroristé a nastojte — i pan dr. Kramář, který na týden napřed ve svém božihodním článku ze vrubně dovodil, že němečtí soudcové jakožto neodvislí a samostatní smrielníci stojí docela mimo zákon, že tedy pro ně neplatí an v důsledku tohoto názoru dra. Kramáře zá- sada rovnoprávnosti jazykové podle čl. 19 stát zákl. zákonů, na jejíž šetření skládaj služební přísahu, ani zákon podle plenissi- márního judikátu nejv. soudu dosud neod- volaný, stále platný řádně vyblášený zákon nejv. kabinetního listu z r. 1848, připojiv, že z českého svobodomyslného stanoviska jest nepřipustno, aby národnostní protivník byl »pronásledován«, aby totiž s »Volks ratem« bylo naloženo, jak zasíuhuje. Jak měl se vlastně zachovatí rytíř Wes- selly, když největší optimista národa českého dal tomuto zločinu na českém jazykovém právu již z předu absoluci a kterak neměl přidati se s veškerou škodolibostí k názoru předsedy klubu poslanců českých o naprosté nekázněnosti a nestihatelnosti německých soudců v záležitosti jazykového práva! Jest ovšem pravda, že podle disciplinár- ních principií dohlédacího práva, projevených nejvyšším sudím království českého, bude možno německému soudci v Aší, v Chebu, Liberci aneb v Jablonci pronášetí rozsudky třeba jménem veličenstev bavor ského, saského anebo pruského, kdyby mu to napadlo, ale až k tomu jednou ve skutečnosti dojde, nebude míti vrchní zemský soud pražský v těch konči
doktor Kramář Aš Cheb Liberec Jablonec
9 article
nách co pohledávati, natož k něčemu do hlédati! A k tomu docela jistě dojde po těchto cestách, po kterých se došlo až k tomu, že pramenem práva na místě nejv. soudu pro- hlášen německý Volksrat pro Čechy, a že nálezem ryt. Wessellého skončena dnem 27. prosince éra jazykových nařízení Stremayro- vých a zahájena éra jazykového nařízení Tittova, o jehož významu a platnosti poučeni jak náleží všichni národní rádcové čeští, kteří interpelaci pana dvor. rady Čelakov ského spolupodepsali. Ano, tak se na nás věci vymstilyl Majitelé a vykladatelé státoprávních jiných právních učebnic v redakci optimi- sticko svobodomyslného lidového denníku připojují ke své publikaci nálezu ryt. Wessel- lého poznámku, z níž vysvílá ovšem pablesk zklamání nad takovýmto koncem široké a vznosné akce poslanců našich v otázce cheb- ské, ve kteréž dostalo se jim vyjádření, že nelze v této záležitosti ani c. k. vrchní- mu soudu zemskému ani jeho předsednictvu — úkonem práva dohledacího ničeho činiti!
Wessellý ský Wessel Čechy Stremayrovýchod
10 article
Čeští poslanci mohli prý spoléhati na vládu, píše orgán dra. Kramáře, která je od- kazovala na judikaturu ve věcech jazykových, hledíce k nesčíslným rozhodnutím soudů všech instancí, a jestliže prý nyní vrchní zemský soud mění svůj názor a podléhá ně- meckému terroru a německé právnická nroh listice, »pak nezbude českýp slancům nic jiného, než aby nešp léhajíce na málo spolehlivé soudy se vším důrazem a se vší ostrostí řekl vládě, že v hájení práv ja zyka českého v celém českém králov- ství neznají žádných ohledů. Nej- vyšší soud má ještě možnost zjednat právu průchod; neučiníli tak, pak se roz- voj politický může bráti docela jinou cestou — než smiřovac Bylo by to velmi falešným posuzováním po- sitivní politiky, kdyby se někdo do- mníval, že smí ustoupiti i na píd v základních požadavcích če- ských. Jen taková rozumná politika j e Čechách možnou, která v těcht věcech je naprosto bezohled nou«.
Čechy
11 article
Udatně pověděno, toť pravda, ale budiž dovolena otázka: Po kolikáte to řeknou čeští poslanci vládě a to »ve vší ostrosti«, že v takovém případě nebudou znáti žádných ohledů? Snad je »casus belli«, jímž Beckov už jednou v ministerském předsednictvu vy- hrožovali asi totožným s bezohledností — na papíře »Dne« a jestliže padlo slovo o boji na nůž, nuže, potom nastal tento casus belli nožem, k němuž snad dojde, lekneli se Beck pohrůžek českého státníka který celému světu tak přesvědčivě vyložil. jak jej oposice souží, jak svrchovaně je šťasten a s ním všechno ostatní poselstvo, že vyvázlo z nešťastné prokleté obstrukce a jak i všechna pouhá oposice česká jest naprosto bez nadějna, poněvadž má bar. Beck pohotově tolik většin a tak ve- liké, jakje mu libo. K posouzení blahostné nálady v jaké tonul sám dr. Karel Kramář až po samé úsvitě novoroční, slyšme jeho úvodník »Do nového roku«, uveřejněný také ve včerejším čísle jeho orgánu. Ocitujeme z něho jen dva odstavce, budou více než postačitelny: »Poslanci čeští musejí vésti politiku tak, aby bylo viděti ve skuteích vládních, že pod- pora, kterou vládě dávají, není jedno strannou neopětovanou láskou. Vče české půjdou ku předu, anebo je myšlenk positivní politiky v Čechách na dlouho po- chována.
Beck doktor Kramář Čechy
12 article
Já pevně doufám, že se toho obávati nemusíme. Ovšem zázraky se nebudou díti ani v novém roce, ale bohdá vylámeme hodně „kamení, hodně cihel z ne přátelské nám bašty“, jak o tom mluv zvěčnělý Eduard Grégr. A tak půjdeme k předu, stále, neodvratně, zejmena když sami chybnou politikou nezarazime vnikání českého živlu do státního mechanismu, který posavad Vídeň i Němci považovali za výhrad nou svou doménu.« Článek s takovým růžovidným odstavcem o positivní politice vyšel v čísle, jež přineslo zprávu o katastrofé téže positivní poli- tiky, nad niž si nelze představiti úplnějšía jejíž celý strmý pád posoudíme, uvážíme-li celý postup věcí od jazykových nařízení Badenových, pád od stupně k stupni, až na holou zemi, neboť nález vrchního soudu, který zajišťuje německým soudcům úplnou intaktnost pro případ nezachování jazykových nařízení, neznamená ve skutečnosti vlastně nic jiného, než suspendování těchto nařízení Co bude platen nejvyšší soud, od jehož roz hodnutí činí orgán křišťálového názoru o ne odvislosti soudcovské závislým osud smiřo- vaček? Asi tolik, co jeho původní plenissi- mární nález! Krom toho jest očivídno, že dr. Kramář neměl ani tušení o tom, jaký Damoklův meč spadl na jeho hlavu, když psal svůj článek »Do nového roku« a že se nepochybně ze svého vlastního listu dozvěděl o blamáži své positivní politiky, že nemůže být žalostnější, jinak by nebyl dal svůj článek uveřejniti, leda že by mu jeho příslovečný oplimismus byl letem pomohl i přes tento Montblanc!
Grégr Němec Badenův doktor Kramář Damoklův Vídeň
13 article
Takhle tedy vypadá to energické řešen nejžhavějších otázek česko německého sporu, tak poctivá snaha vlády Beckovy vyhověti českým požadavkům! Nebylo by snad radno, svolati širší výkonný výbor a dotázati se ho trváli na svém názoru o poctivé snaze vlády podle svého usnesení ze dne 1. prosince? Důkaz, který Beck podal o ní hned svým prvním činem po vyrovnání s Uhry, kdy mělo dojíti k zaplacení českým poslancům, kteří vstoupili do vládní služby bez zapla- cení sice, ale s nadlidskou důvěrou, že vídeňští milostpáni zaplatí české služby »dle uznání«. Leč výsledek akce chebské, který zaru čuje naprostou shovívavost dohlédací instance oněm německým soudcům, kteří povrhnuvše Stremayrovým, chýtili se Tiltova jazykového nařízení, není jenom záležitostí pouhé kata- strofy optimismu a positivního tolstojismu vedení a poslanců českých, nýbrž i otázkou zrovna fundamentálního významu pro posta- vení českého národa v tomto státě. Nálezem vrch. zem. soudu ze dne 27. prosince 1907 zcela jasně a přímo demonstrativně dává tento stát národu českému na vědomí, že je uchystán připraviti jej o jeho existenění právo, o jeho život, výnos tento znamená skok po samém hrdle národa českého, on jest konečnou odpovědí, kterou dává nějvyšší právník království českého veřejnosti naší na dlouhá léta opakovanou otázku, je-li Ra- kousko státem právním? Odpověď zní: Ra- kouskoje státem bez práva pro český nár od.
Beck Stremayrův Tiltův Uhry
14 article
Podle povinnosti své jako list, který vždy hájil zájmy národa a jeho prospěch kladl vždy nad svůj vlastní, máme všechno právo říci po novoroční katastrofé positivn politiky všem, kdo slyšeti chtějí aneb ne- chtějí: Jsme ztraceni, jestliže tato, ste rými jazyky pravdu řvoucí — událost ne- bude míti náležitých účinků, ne- dostaví-li se po této strašné ráně do české hlavy také nutné rozbřesk nutí v ní — neucítí-li český lid ve tvářích pal zahanbení nastrojeného mu přede všemi ostatními národnostmi v Rakousku, přede vším pak před německým protivníkem spolubydlitelem v zemi — neozve li se v ni trech všeho českého národa blízko u srdce tam kde vedle sebe sídli pud sebezachování úzkost o hrdlo poplašným bodnutím činorodý hněv, schopný všeho, co činiti velí po znané vrcholně nebezpečí, hněv s cho pný skutků, jakými zabraňují šle chetní národové úkladům o čes i o život jeji chl
Rakousko
15 article Rakousko-uherská říše r. 1907.
Rakousko-uherská říše r. 1907. Korunní země rakouské. Jako r. 1906, tak i v minulém roce vlastní politická činnost soustředěna byla ve Vídni samosprávné potřeby korunních zemí marně se dovolávaly svého splnění. Království české pře veškery vládní sliby opět se nedočkalo spravedli- vé úpravy zemského volebního řádu a sněm če- sk,, nevykonav svého hlavního úkolu, uhas koncem roku, ježto vypršela jeho šestiletá pravo Sněm se sešel k jarnímu zasedání 14. úne ra. V zasedání tomto přijal osnovu zákona o zemské živnostenské radě, vyřídi po letech zas jednou zemský rozpočet upravil služné úřadníků okresních výborů a vy řídiv řadu předloh hospodářských, železničníeh a nouzových, byl 27. března odročen. Dne 15. dubna, hově staršímu slibu, pa novník přibyl do Prahy na dvouneděln pobyt, provázen téměř všemi svými ministry Doba králova pobytu v Praze vyplněna byla ce lou řadou slavností a srdečných ovací, ustroje ných stařičkému panovníku oddaným obyvatel stvem českým. Panovník přes nevlídné počas byl velice spokojen svým pobytem v residenei pražské a odjížděje dne 29. dubna z Prahy, vy- dal místodržiteli reskript, podepsaný baronem Beckem, v němž vyslovuje díky za uvítání, spo- kojenost nad rozkvětem Prahy a srdečnou odda- ností jejího obyvatelstva, s důrazem pak proje vuje přání, „aby spatřil také pád hradeb, ktere národy ještě dělí a zdržují úplný rozvoj jich bo hatých přirozených vloh, jakož i rozmach moci státu. Pokládal bych to — praví se v reskripte — za největší štěstí, kdyby mně, jenž jsem vše chny strasti tohoto boje spolu zažil, bylo popřáne spolupocititi také ještě slasti národnostníh smíru.
Beck Rakousko Vídeň Praha
16 article
Ve svých odpovědech na různé proslovy pa novník stále akcentoval společnou prae Čechů i Němců v Čechách; deputaci německých měst, jež chtěla žádati mimo jiné také národ- ní rozdělení Čech, audience na Hradča- noch odepřenal K podzimnímu zasedání sněm královstv českého sešel se 16. září. Zasedání toto bylo sice předem určeno pro reformu volebního řádu. ale pro neochotu vlády a odpor Němců otázkou touto ani se nehnulo. Sněm upravil poměry platy obecních úřadníků v obcích, majících více než 5000 obyv. a vyřídiv množství různých ho- spodářských předloh, byl dne 9. října od- ročen, aby se už ve starém složení nesešel. Dne 28. prosince vypršela jeho pravomoca uhasl, takže nebylo ani třeba jej rozpouštěti. Z jiných udalostí, jež se sběhly v Čecháe roku 1907, sluší zaznamenati nové řešen soudeovské otázky. Poněvadž vládaei netroufá odpořovati Němcům, že v okresích většinou německých smí býti úřadníkem jen nacionální Němec, a proto při postupu úřadníci němečti přeskakují úřadníky české, zavede nový modus, že se čeští úřadníci, kteří by jinal zůstali pozadu za Němci, povyšují v Čechách ad personam. — Nové obecní zastupitelstv v Budějovicích se po intervenci barona Becka a min. dra. Pacáka dne 11. června usta- vila, zvolivši za starostu opět Taschka a do měst- ské rady 1 Čecha. — Koncem června a počát moc.
Čecho Němec Beck Pacák Čechy Budějovice
17 article
še niae
19 article
Eem července konány v Praze všesokolský sjezd a mezinárodní tělocvičné závody, jež proslavily jméno českého sokolstva po celé Evro- pě. — Pojíždka interesentů po Labí od Jaroměře do Mělníka od 19. do 25. srpna ukázala na novo nezbytnou potřebu tychlé úpra- vy toku labského. — Značné pozornosti ciziny těšil se mezinárodn“ sjezd volné myšlen- ky, konaný v Praze od 8. do 13. záři. Z řad politiků českých odešli na věčnost MUDr. Edvard Grégr, zesnulý ve věku 80 let dne 1. dubna ve Lštění a pohřbený za úča- stenství celého národa 5. dubna na hřbitůvku „na Hradišti“; dne 19. srpna skonal v Plan býv. říšský poslanec a náš dlouholetý redakční kolega dr. Vil. Ryba; dne 26. října zesnul v Karlových Varech dlouholetý předseda klubu říšských a zemských poslanců, MUDr. Eman. Engel. Místo Martina Říhy, jenž zemřel 7. února, stal se 13. prosince biskupem budějov- ským kanovník Jos. Hůlka. Sněm moravský zasedal z jara od 18. února do 23. března. V období tom schválil volební povinnost, přijal zákon o zemské živnostenské radě a vyřídil zemský rozpočet. Znova se seše na podzim dne 16. září a vyřídiv zatímný roz- počet na příští rok a četné předlohy zdravotní. školní, hospodářské a nouzové, byl dne 5. října odročen.
MUDr Grégr doktor Eman Engel Martino Říha Eem Praha Jaroměř Mělník Lštění Karlová Vary Jos
20 article
Sněm slezský zasedal poprvé od 14. února do 16. března a přijal v tomto období voleb n povinnost. Podruhé se sešel 16. září, v- řídil rozpočet, uložil zemskému výboru, aby vy- pracoval předlohu o užívání zemských jazyků v nižší samosprávě (obcím přiznáno právo, aby si stanovily svůj úřadní jazyk) a aby připravil rovou předlohu volební reformy, načež 9. října odročen. Také sněm haličský nevykonal svého hlav- ního úkolu a nevyřídiv volební opravy, uhas automaticky, když koncem prosince vypršela jeho pravomoc. V jarním zasedání od 14. únor do 19. březní přijal zákon o jazycích v samo- správných úřadech, zabezpečující práva polšti- ny; v podzimním zasedání od 16. září do 12. října schválil nový honební zákon a zostřil sně- movní jednací řád. Zvláštní výbor, jenž měl sněmu předložiti opravu volebního řádu, protahoval úmyslně své práce, takže na opravu nedošlo. Značnou pozornost časopisectva vzbudila aféra maloruských posluchačů lvovské university, kteří pro výtržnosti v aule dne 23. ledna byli lvovským zemským soudem držáni neprávem příliš dlouho ve vyšetřovací vazbě, takže se konečně odhodlali ke stávce hla- dem a tak si na soudu vynutili propuštění z vazby. Někteří z vinníků výtržností byli v září odsouzeni vídeňským trestním soudem, po- něvadž na ruské straně byly pochybnosti o ne- strannosti soudu lvovského. — Nejstarší státník polský, býv. ministr financí v kabinetě Taaffově. ryt. Julián Dunajewski, zemřel dne 29. pro- since ve věku 86 let v Krakově, kdež žil na odpočinku.
Taaffův Dunajewski Krakov
21 article
Sněm dalmatský zabýval se v podzimnímn zasedání od 9. září do 8. října zvláště otázkou jazykovou a volební opravou. V této věci jeho výbor vypracoval návrh, jímž se má zavésti vše- obecné volební právo se spravedlivým zastoupe- ním menšin; v oné trval a tom, aby jazyk srb- sko-chorvatský stal se jazykem úřadním ve všech úřadech státních. Vláda slíbila, že do kon- ce roku podá důvěrníkům všech politických stran podrobné návrhy na úpravu jazykové otázky v Dalmacii, ale patrně na svůj slib zapomněla, neboť o návrhu takovém není ani slechu. Spor chorvatských katolíků s římskou kurií o staro- slovanskou, hlaholskou bohoslužbu zůstal nerozřešen, poněvadž římská kurie upírá právo slovanské bohoslužby chrámům, jež toho práva po 30 let neužívaly, kdežto Chorvaté trvají na svých starých výsadách, dle nichž právo hla- holské bohoslužby platí stejně pro všechny chor- vatské diecese. Istrijský sněm, jehož vlašská většina uznala konečně právo vlády, odpovídati na slovanské dotazy v jazyce slovanském, zabýval se od 19.
Chorvat Dalmacie
22 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Nové básnické překlady naše. Allons de Lamartine. *) Velká postava Lamartinova, politika, tri- buna, spisovatele, ztrácí se pomalu generaci naší a splývá s pozadím své doby; postava básníka však vítězně zůstává. Ne cele a pln v jeho pokusech o epopej mystiekou, jako byl monstró ni »Pád anděla«, ani o epopej mo- derní, jakou byl rozvléklý a sentimentální »Jocelyn«, ale plně a stále v oblibě rostoue v těch nevýslovně sladkých a melodiekých jeho verších lyriekých a kontemplativních. Ve výboru jich zůstává nepřekonsným soupeřem Hugovy slávy básnické a to veškerým právem. Již na začátku své činnosti překladatelské pokusil jsem se v časopisech a ve své první anthologii francouzské nové doby podati českému obecenstvu skrovnou kytku jeho lyriky a dnes po letech vítám rád začátek svůj, rozšířený na bohatý výběr z obou nejslavnějších básnických knih Lamartinových, z meditací prvních i nových Pokolení naše, děti plaché a vrtkavé doby klerá, co porodí, sama stravuje a odklizí s rych- losti až úžasnou, není s to si učiniti ani po- jem o bývalé nesmírné slávě Lamartinově, b členáři modernímu až skoro pohádkově přepjalě vyznívá vše, co sám básník v jedné ze svých předmluv o tom vypravuje. Připadá nám bez * Alfons de Lamartine »Medilalce přeložil V aclav Duryc b. (Ed. Leschin ger v Prane. 1K 50 h)na e
Lamartine Lamartinův Jocelyn Hugův Medilalka Ed
23 article
děčně, jakoby se chlubil svými úspěchy víc než přísluší Víme dobře, že Lamartinovi na ješit- nosti básnické nescházelo, ale věříme, znajíce jeho sentimentálně rozcitlivělou dobu a mlčky přijímáme zprávy o tomto jedinečném snad n verše úspěchu, který vůči skepsi a upjatosl dnešní mody zdá se hodně vznešeným a pře- pjatým. Lamartine byl v době svých prvníeh medilací a harmonil opravdu básnickým orakulem celé generace. Byl básnickým zpovědníkem duší mladi- čkých a zvlásť duší dívčích. Lehce reakcionářská doba jeho přivedla do mody onen rozechvělý cit spiritualismu vlastní, onen náboženský ná- dech a pel, který se vznášel nade vším, čeho se dotkla jeho poesie. Filosofické jádro jeho meditací, harmonií i posledních utišeníje dost mělké a dost někdy banální — ale všecko je povznešeno jeho stylem, jeho ušlechtilou hu- dební dikcí, jeho snivou měkkostí. Silně rhetorická poesie jeho rozvláčí mo- tivy na celé řetězy slok, které často mnoho nepovídají, ale jsou i při té dlouhé monotonii pravými hudebními pasážemi. Pod tirádami ne- konečných jeho veršů stále něco se třese jako vzdechy a dechy neviditelných andělů či geniů, sklánějicích se nad jeho harfou. Lyrikem prosté písně nebyl, vše rostlo v nesmírnost u něho, pouhé slovo naděj, útěcha, vzpomínání atd. do- vedlo u něho vykouzliti duhy rozplývající se do sebe splývající kouzelně. I když zeela v duchu své doby se hádá s bohem či s osudem, třeba i vzdoruje, zacho- vává si pod vzdorem tklivou něhu a hluboké, věřicí odevzdání. Jen nevystihlá melodika dává básním jeho křidla a peruté. Dnes jest skoro nemožnosti čísti jej po pořádku a celistvě ale jednotlivé verše jsou nesmrtelné proto, že jsou hudebně krásné a v tom jediné svého způsobu.
Lamartine
24 article
Nový překladatel českého Lamarlina vy- znává, že daleko větší čásť jeho práce zůstala mu v zásuvce psacího stolku. Věřlm rád a nu slovo, cítil patrně sám úskalí této poesie převa- hou rhetorické a deklamační, proto vyblral s dobrým taktem a o patrně se přidržoval věeí kratších a menších. A délal dobře, že pro tento svazek se opřel pouze o Meditace, nebo staršl sestry jich Harmonie jsou dnešnímu vkusu již cizejší a příliš brzy unavují svou jednotvárností. Vážnější námitku měl bych tam, kde jest vy- pouštěním veršů neb slok kráceno. Na to, my- slím, překladatel práva nemá, já raději bych upustií od převodu takové skladby celé, ale libovolně krátiti bych si nedovolil. Možno, že se mi do- stane namítky, »ale to jiní cizí překladatelé také dělali!« Měl jsem nejednou již přiležitost uká zati na podobné překladatelské licence u hra běte Sehacka, odsoudil jsem je již tenkráte nemohu ani dnes jednati jinak. Srovnal jsem překlady pana Durycha s ori- ginály i se svými pokusy před 35 a 30 lety pracovanými a mohu mu vzdáti jen plnou chválu, nebudu zabíhati do detailů, zdálo by se mi to pedantické a titěrné, řeknu jen, že jsou to opravdu krásné převody a celkem do- konalé verše. Český čtenář mohl by si najíti příležitost srovnati tři různé překlady české Le marlinovy proslavené elegie »Jezero«. Nejstaršt jest Krajníkův (z »Květů« 1869 čís. 12), pro- střední můj (»Moderní básníci francouzšlí« 1893), poslední páně Durychův v knize, o které rozprávíme. Prodělal by hined trojí obdlobí pře- kladstelského umění u nás. Technická dovednost páně Durychova jes
Durych Krajníkův Durychův
25 article
na značné výši. Přísně zachovává cesury i rýmy často dost složité a přísným zákonem se střída jící. Nečistot jsem postřehl málo, ale jednu mému uchu přes příliš se vtírající musím k vol úplnosti přece jen citovati. Ve skladbě »Deeř básníkově« čte se hned v první sloce: Božská dcero poetova, život Tvůj vždy dvojzpěvem je, co Tvé, jeho čelo chová, Tvým mu prstem lyra pěje. sa n Vedle docela nemožného rýmu dvojzp vem je a pěje jsou v této sloce dva histo život tvůj a tvým mu a špatný již citovaný rým se v závěrečném refrainu k tomu ještě opakuje. Několik slov významu všeobecného o na- šem překládání básnickém. Že jest nesoustavné jest všeobecně známo a důkazem toho jest tato kniha. Maně se ptá čtenář, proč, když máme »Sborník světové poesie«, nevyšla sbírka tam, kam plným právem patří? A zjev ten opakuje se v poslední- době u nás poznovu. Tak oba rovněž pěkné překlady též nového pracovník pana Františka Prachaře a sice Arnoldov »Světlo Asie« a Longfellowova »Hiavata« vyšly mimo tento sborník. Okolnost, že některé jedno- tlivé básně se překládají poznovu, bych nejméně vytýkal, naopak cením, když překladatel při novém svém překladu zná práci svého před- chůdce a pokusí se jiti cestou svou a způsobem svým, neboť zřídka může na poprvé vzniknouti překlad úplně věcně i jazykově dokonalý. A vedle toho jest i přirozené, že nechce-li se pře- kladatel vyhnouti nejlepším často kusům svého výboru, musí překládati i třeba po druhé a po třeti. Sám z vlastní zkušenosti jsem to sezna a tomu se nevybýbal.
Prachař Longfellowův Hiavata Asie
26 article
Mnohem více mne dráždí, že sborník aka- demický právě proto, že tak pomalu vychází, se asi sám olupuje o dobré překlady a tím se ja- kési přehledné úplnosti, třeba jen přibližné, tak brzy nedodělá. Kde mohl tento Sborník, tak důležitý pro rozvoj české poesie, dnes již býti, kdyby se bylo mohlo všecko vydati, co dobrého leží ve stolcích a na etažerách podepsaného, který jest pořadatelem této sbírky! A že tato jde ku předu krokem více než hlemýždím, jest právě kamenem úrazu při té celé historii. Dlužno přiznati, že na poli poměrně tak nevděčném, jako jest překládání dél básnických, u nás po- měrně dosti se pracuje a že o látku nouze nikdy nebylo a není. Zásoby našeho sborniku rostou zadáváním nových a poměrně dobrých prací a jen tím liným tempem vydávání knih lze si vysvětliti otázku, proč se ve vydávání něklerých klassiků nepokračuje. Při tomto opravdu zdlouhavém a vleklém postupu, kde dlužno bráti zřetel na střídání autorů stejně jako na věci starší a nejnovější a ještě na řadu jiných okol- ností časových a nalehavých, jest pak pochopi- telno, že nelze pokračovati v podnicích větších nebo šíře založených, že i z největších básníků máme jen stále torsa jejich děl. Jmenuji na příklad jen Byrona, Mickiewicze, Lermontova, ač bych mohl jmenovati i jiné, z nichž podáno sotva to nejhlavnější a nejdůležitější. A tak se přihází, že jednotliví překladatelé čekati musí 5 až 8 roků na vytišlění práce dobré, dávno zadané a přijaté. Takovými průtahy se věci ne- poslouží, vadí to též rychlejšímu odbytu, omra- zuje to horlivost a chuť překladatelů, že ráz- nější z nich přes všecku nepřízeň poměrů čekati nehodlají a sborník pomijejí, čímž se abírka tříští a neuceluje. Kéž by tento stesk nezůstal na místě příslušném bez ozvěny a povšímnutí! Jar. Vrehlicky
Byron Mickiewicz Lermontov