Chorvatský sněm. Ze Záhřebu, 31. ledna. (C.-B.) Ve schůzi dnešoí bylo pokračováno v rokování o rozpočtu. Příští schůze zejtra. Zatčení rakouského příslušníka v Paříži. Z Paříže, 1. února. (C.-B.) Dle časo- piseckých zpráv byl Maďar Orika, který nedávno francbuzskému ministerstvu války nabízel nově jím vynalezenou brzdu, zatčen protože před 15 lety prý prchl z cizinecké fegie. Rozpuštěný zákonodárný sbor v Americe. Z Frankfortu (ve státě Kentucky) 31. ledna. Státní zákonodárný sbor v Ken tucky byl pro nepokoje rozpuštěn. Válka jihosafrická. Z Londýna, 31. ledna. (C.-B.) »Reute- rova kancelář« oznamuje z Preta ze dne 29. dedna: Dle úřadních výkazů obnášejt ztráty Burů v bitvě u Spions- kopu 53 mrtvé a 120 raněných. Podsekre- tář departementu pro vnitřní záležitosti Spojených států severoamerických W. Da- vis odebral se s konsulem Holliste m a státním prokurátorem Smutsem ke frontě u Ladysmithu r Z Londýna, 31. ledna. (C.-B.) Gene- rál Buller telegrafuje: Plukovník Thor- neycroft, který nařídil ústup se Spions- kopu, nezasluhuje žádné výtky. On držel se obdivuhodně Z Londýna, 31. ledna. (C.-B.) Do Adler-Shotu došel dnes překvapující rozkaz, aby 4. jízdní brigáda ihned se připravila k odplutí. Z Londlýna, 31. ledna. (C.-B.) Úřadní zpráva. Úhrnná ztráta Angličanu v boji o Spionskop ze dne 24. ledna obnáší 139 mrtvých a 392 raněných. 50 mužů se pohřešuje a 4 byli zajati.

Stávky horníků a nedostatek uhl v král. českém. Zastavené vyučování. Následkem nedo- statku uhlí byla včera zavřena obecná škola v Břevnově. Ve školách pražských bylo dnes dítkám oznámeno, že nucená prázdeň potrvá až do 12. t. m., k čemuž zemská školní rada dala svolení Z Kladna, 1. února. (Tlfgrm. »N. L.« Pan Ludvík Aust, který — jak jsme v ran- ním listě oznámili — byl včera zatčen, dopra ven večer v průvodu sedmi četníkůa několika vojínů na kladenské nádraží a dodán zemskému soudu v Praze. Situace nezměněna. O 10. hod. dopolední koná se opět veřejná schůze lidu, na níž pro- mluví posl. Steiner.

Z Mor. Ostravy. 1. února. (Zvl. tlgrm. » N. L.e) Včera dopoledne — jak jsme již byli oznámili — ko- nali rozhodčí bar. d'Elvert a delegát vlády, odborný rada Pražák, několikahodinnou poradu se zástupci ředitelů dolů. Všecky požadavky dělníků vzaty znovu na přetřes. Ředitelé opakovali, že nemohou z techni- ckých důvodů svoliti k osmihodinné šichtě hlavně vzhledem na konkurenci hornoslezského sousedního revíru, kde je stále ještě šichta 12hodinná. Kdyby prý v této chvíli následky konkurence té nejevily se hned, bude prý při špatnějším odbytu rakouský trh ihned zásoben hornoslezským uhlím. Osmihodinná šichta dá se provésti prý jen tam, kde jsou silná lo- žiska, kde je malá vzdálenost a kde jsou četná tržiště a místa odbytu bez soutěže. Na podnět bar. d'Elverta, zda-li by nebylo lze dočasně zkrátiti pracovní dobu dána odpověď záporná. O minimální mzdě zdráhají se ředitelé rokovati dotud, dokud není zajištěn mini- mální výkon havířů. Týdenní výplata prý je obtížnou a pro dělníky nevýhodnou. Zvýšení mzdy závisí prý nikoli od nich, nýbrž od majitelů dolů. Z Těšina, 1. února. (Zvl. telegr. »Nár. Listů«) Smírčí soud neměl dlouhého trvání. Zástupcové ma- jitelů dolů prostě prohlásili, že se stávkujícími jed- nati nebudou, dokud tito opět nezahájí práce. Dělníci odvětili, že raději provedou boj svůj i do krajnosti.

Denní zprávy. K dnešnímu číslu přiloženo jest po- kračování románu anglického spisovatele Halla Caina „Křesťan“, str. 141—144. — Vyrovnávací vyhlídky jsou asi ta kové, jaké poskytuje dnes blativým sněhem ušpi- něná příroda. Nikde nijaké, sebe menši zele- ňoučké místečko naděje. Co jsme očekávali na straně německé, počíná se splňovati. Vzdo- rovitost tam roste, a řady těch, kteří kloní se k názorům Schönererovým, jehož nacionální karabáč nemilosrdně bičuje každého, kdo by jenom prstem hnul v úmyslu, aby tím prospěl tomuto státu, i tentokráte působí promptně. Zoufají již i klerikálové, títo praporečníci my- šlenky smiřovací. Naříkají na Němce ostatní, že prý Čechům v níčem nechtějí ustoupiti. Tak prý ovšem ku smíření nedojde. Věříme. Páni mají ale za to, že kdyby prý státu věrné strany upřímně s tímto cítiti chtěly, parla- ment přes všechen odpor Němců by děl- ným učinily. A proč by se namáhaly? Aby parlamentem pomáhaly k utužení centralismu a germanisace? Náš boj není pouze boj jazykový, nýbrž stejnou měrou boj ústavní. Vždyť je to na podkladu centralismu zbudovaná prosincovka, jež nám všude vnucuje němčinu. V tom Němci mají pravdu: centralistické Rakou- sko musí býti německé... Co po- mohlo v Haliči polštině k významu a platnosti? Větší výměr autonomie zemské. Ostatně mají páni klerikálové nejmenší příčiny žalovati na ostatní strany. Vždyť byla to právě jejich strana, která v okamžicích, kdy »upřímně, mužně a pevně« zasazovala se majorita o to, aby zlo- mila německou obstrukci, první odbočila, ba i spojencům svým do zad páliti se jala. Necht se pozeptají na to klerikálové svého vůdce pana Kathreina.

— Nový president krajského soudu v Písku, pan Otakar Winter, jest německé národnosti. V době, kdy ve městech německých neuvidíte v čele úřadu Čecha, staví se v čelo úřadu ve městech českých — když to jen trochu jde — Němec. Jakkoliv nový president písecký jest úplně jazyka českého znalý, muž mírnýa snášelivý, společensky příjemný, přece nelze přehlédnouti, že nebylo vyhověno přání oby- vatelstva v kraji píseckém, aby presidentem v Písku stal se Čech. — Stížnosti proti vrchnímu radovi Wetzelovi pro jeho germanisační choutky nepřestávají. Divime se, jak může býti v Praze ponechán muž, který zcela zřejmě svou nechut ke všemu českému na odiv staví. Pán ten téměř každého téhodne v sobotu odjíždí do Berlína (odkud se teprve v pondělí vrací), aby se tam nalokal volného germánského vzduchu a osvěžil své nitro ve svatýni německého umění, které tám má kouzelnou přítažlivost. — Pěkné doznání. Majitelé uhelných dolů a jejich správy uveřejňují nyní různá vy- světlení o poměrech dělného lidu, zaměstna- ného v šachtách, tak aby dokázali, že nevede se mu tak zle, jak obecně za to se má, vy- délek jeho že je dosti slušný a že stačí úplně k způsobu života, na jaký horníci jsou zvyklí. Se strany dělnictva líčí se ovšem tyto poměry zcela jinak, i nutno vyslechnouti v takovýchto případech obě strany a přesvědčiti se na místě. leč poměr vlastníků dolů k dělnictvu nemá nic co činiti s poměrem uhelných vykořisto- vatelů ku veřejné správě a ku konsumentům. A o ten nám hlavně jde. A čeho se tu dočí- táme v jednom takovém omluvném spise. v němž dokazuje se, že nelze ani zvýšiti mzdu

horníků, anl zkrátiti pracovní dobu? Doslovně následující věty: »Kdyby vyhověno bylo poža- davku dělnictva, zvýšiti mzdu o 20%, stoupla by cena uhlí v tuzemsku náramně, poně- vadž by tento přídavek zapla- titi musili výhradně konsumenti zdejší, jelikož cena uhlí, urče- ného pro vývoz za hranice, zvý- šiti by se do té míry nedala. — Majitelové dolů, by ze svého bohatého výtěžku neslevili ani groše, tak by zůstati musil ne- tknutý, konsumentu zahraničnému by se rovněž nesmělo nic přiraziti, všechno by zaplatili ti, kteří jsou tak šťastni že mají nadbytek uhlí ve vlasti, která jím ale v první řadě lacino záso- buje cizinu zůstavujíc zbytek za drahé peníze obyvatelstvu vlast- nímu. Tážeme, se kde na světě byla by možná podobná věc? A skutečně má se věc tak jak tuto upřímně doznáno. Tím ovšem dá se vysvětliti hrozný úkaz, že dnes do Čech nabízí se uhlí, jež odsud bylo vyveženo do Německa a které nyní opět sem se vrací. Co dnesv kalamitě uhelně pokládáme za výjimku, stane se pak pravidlem, tak že my své vlastní uhlí od saských obchodníků ku- povati budeme levněji, než nám je jako tuzemcům dodávati bu- dou vlastní uhelné závody! K ta- kovým nesrovnalostem vede nynější hospodářství uhelné. Nyní připojila se k závažným korpora- cím, jež žádají, aby uhelné doly byly státem sekvestrovány a později vyvlastněny, také Vídeř.

— Čeština a c. k. ministerstvo želez- niční. Mezi rakouské vysoké instance, jež naši mateřštinu stále ze svého úřadování odstrkují, náleží c. k. ministerstvo železnic, jehož neše- trnost vůči našemu jazyku stává se již přímo pověstnou. Ministerstvo toto odpovídá na všecky česky ho docházející úřadní podání, žádosti, dotazy atd. jen německy. Měli jsme příle- žitost přesvědčiti se, že i zástupci tohoto mini- sterstva němčí, kdy toho jest nejméně zapo- třebí, na př. při ohledacích komisích železniě- ních v ryze českých krajích, kdy diktují do českých protokolů německá dobrozdání a to proti výslovnému znění státních základních zá- konů čl. 19. Ministerstvo železniční nejen že korresponduje se všemi úřady v král. českém německy, ono odpovídá na české výměry če- ských samosprávných korporací stále taktéž je- nom německy a všechny vyhlášky, jež vydává, jsou německé. Proti jeho bezohlednosti jest po- třebí, aby každý, kdo ve styk s tímto úřadem vejde, vždy důsledně hájil práv našeho jazyka mateřského a zjednával jim platnost vždy a všude. Zejmena jest na našich korporacích samosprávných, aby důsledně každý přehmat a každé ignorování jazyka našeho hájily do po- sledního bodu.

proudu toho, aby ani nejmenší odezva jeho vlastní bytnosti nedala světu na jevo, že není dosud mrtvý a chladný, jak se zdá. A teď po letech dohnán neurčitým steskem mladosti, n vždy uprchlé, zabloudil v tato místa, jež mu byla tak drahými a jež nosil stále v paměti srdce svého. Než nepoznal jich více a cize zněl mu šum stromů těch, nikoli již jako hed- váb mladinkých šatečků, šumící jaře kolem něho, ale jako daleký, znenáhla se přibližující šustot hřbitovních zbytků rubášů a starých stuh na věncích, páchnoucích stuchlými květinami. A mezi tím, v tom ležel přece celý život! Kde jsou ti všichni lidé po letech — kde jest ona? Jsou mrtvi? Nejsou a jsou přece Neboť žijí životem cizích lidí, v místech a po- měrech zcela vzdálených — a dávno už zapo- mněli na svoje mládí a na mládí jeho. Nejsou to lidé titíž, jsou to lidé zcela jiní, jak je pro- měniti dovede pouze smrt a nové zrozenía někdy i dlouhý jednotvárný život. Vše vymizelo z paměti jejich a z paměti lídské vůbec — — jenom ten les šumí dále tu válečnou svou píseň života — — o běda tomu, kdo válečné té písni nerozumí! Šumí jako to staré hedvábí, vytáhlé z rakve a zavěšeně na větve jeho. A mrtva je ta krásná, světelná a chvějná tvář, ta postava plná mladických vděků, mrtvy ty žhoucí, černé oči, neboť jsou nyní staré a vy- žilě jako prázdné studánky, dávno vypité, na jichž dně netají se a nezachvívá ani krůpěj života! Les bude šuměti dále nekonečnou vá- lečnou svoji píseň života — — a běda tomu muži a běda každému, kdo válečné té písni nerozumí! Aug. Eug. Mužík. dene j

— Slušný novinář. Připomenuli jsme, co obecně jest známo, že orgán našich radikálů pěstuje s mimořádnou zálibou politický klep, jinými slovy, že místo věcných důvodů častuje své čtenáře po- vídačkami, výmysly a kombinacemi. Slušný novinář neužívá takových zbraní. Neslídí po schůzích a po- radách jiných stran, aby klevet zneužiti mohl v boji veřejném, dokonce volebním, kde jde o zásady, ni- koliv o osoby. Radikální novinář prohlašuje dnes, že trvá při svém tvrzení o vzniku zemské kandida- tury ná Slánsku. Opakuje tedy a hájí nepravdu. Neboť není pravdou, že o kandidatuře dra. Dvořáka jednáno bylo a že k ní se dospělo tak, jak v orgánu radikálním jest vylíčeho; rovněž není pravda, že ve schůzi důvěrníků mladočeských hlasováno bylo o říšské kandidatuře pana dra. Dvořáka a že pro tohoto »ruky se nezdvihlok. Tato kandidatura ne- byla vůbec ve schůzi důvěrníků předmětem hlaso- vání. Všechny posudky, jež dotčený časopis z těchto nepravdivých zpráv, z těchto klevet vyvozuje, jsou tedy nicotnými.

— Šišáky pro četnictvo. Včera došlo do Plzně četnického okresního velitelství pět beden, nacpaných piklhaubnami, které rozdají se četnictvu. Rok 1866 se u nás tedy již opakovati nebude ... — Veteráni se rozchazejí. Dne 16. t. m. konal výroční valnou hromadu veteránský spolek v Postřelmově u Zábřeha a usnesl se za bouřlivého souhlasu, aby po smutných událostech při kontrol- ních shromážděních a krutých trestech, jež vymě- řeny býly za hlašení se českým slovem »zde«, spolek se rozešel. Toto usnesení bylo neprodleně ozná- meno úřadům. Příkladu veteránů v Postřelmově ne- budou zajistě následovati veteráni košířští, v obci, hraničící těsně se Smíchovem, jež pojata má býti také do rámce budoucí Velké Prahy. V Košířích jest veteránský spolek hr. Františka Thuna z Hohensteinu, který svému protektoru působí snad velkou česť, ale obci, ve které má sídlo i své členy, ohromn ou ostudu. Tento veteranský spolek, jenž má ve svých stanovách, že působnost jeho vztahuje se na »Košíře a okolí«, pořádal dne 20. ledna 1900 na Klamovce »Ball« a vydal k němu ryze ně- mecké pozvánky, z nichž jednu máme na