4
masthead
Na »Národní Listye
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou:
na měsíc 3 K 80h
V Praze, ve čtvrtek dne I. února.
Praha
5
masthead
NARUDN
NARUDN
nšn
K číslu 3l.
Čislo v Praze za 2h
a na venkově za 3k
Předplacení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
Praha
7
masthead
Čís. jedn. Pr. 59/00.
8
masthead
Kdyby tito na krásně pozejtří svoje delegáty
9
article
Jmenem Jeho Veličenstva císaře!
Cís. král. zemský co tiskový soud v Praze uznal
k návrhům c. k. státního zástupnictví ze dne 26
ledna 1900 čís. 52/00 takto právem:
Obsah článku: »Hlas maďarského poslanceo
slovech císařových« uveřejněného v odpoledním vy-
dání čísla 23 per. v Praze tištěného a vydávaného
tiskopisu »Národní Listy« ze dne 24 ledna 1900,
zakládá skutkovou povahu zločinu uražení Veličen-
stva dle § 63 tr. z. a přečinu proti veřejnému po-
koji a řádu dle § 300 tr. z. a článku IV zák. ze
dne 17 prosince 1862 číslo 8 říš. zák. z roku 1863
Zabavení periodického časopisu »Národní Listy
odpoledního vydání číslo 23. ze dne 24. ledna 190
se schvaluje dle § 489. ř. tr., další rozšiřování
téhož čísla se zapovídá dle § 493 ř. tr. a nařizuje se
zmaření výtisků zabavených dle § 37. z. o tisku.
Důvodyo:
V závadném článku porušuje se úcta k Jeh
Veličenstvu císaři a mimo to hledí se v něm haně
ním popuditi k nenávisti k armádě císařské a k opo
vrhování jí. V tom spočívá povaha jednak zločinu
dle § 63 tr. zák. jednak přečinu dle § 300 tr. z.
čl. IV zák. ze dne 17 prosince 1862 čís. 8 říš. zák
z roku 1863.
Proto bylo návrhům c. k. státního zastupitelstv
vyhověno, jak shora uvedeno.
V Praze, dne 29. ledna 1900.
C. k. zemský co trestní soud v Praze:
Dr. Wokaun.
Pan Jos. Anýž, redaktor period. tiskopisu »Národn
Listy« v Praze—II., Marianská ul. č.3.
Wokaun
Jos
Anýž
Praha
Důvodyo
II
Iva
10
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů“
K situaci.
Telefonické zprávy „Nár. Listů“
K situaci.
Z Vídně, 1. února. Odpoledne odjede
ministr financí Böhm-Bawerk, večer
předseda ministerstva Körber do Pešti
na konference o některých pil-
ných záležitostech. Odjedou, nevě-
douce, zdali českoněmecké konference budou
v pondělí kompletní.
Je především pochybno, zdali dr. Rei-
ninger a dr. Kaniak se k ní po prohlášení
Wolfově dostaví. Dnes večer teprve rozhod-
nou se Čechové z markrabství
moravského a v sobotu veče
Čechové v království českém
Böhm
Bawerk
Rei
doktor
Kaniak
Wolfův
Čecho
Vídeň
Pešť
ministerstvo Körber
11
article
jmenovali, může ministrpresident telegra-
ficky se dovědět o tom v sobotu večer a
navzájem účastníky pozvati, protože každy
povolán bude zvlášť, opět jen
telegraficky.
Zdali všichni důvěrníci dostanou po-
zvání jeho v čas, aby v pondělí ráno mohli
býti ve Vídni, neví se.
— Z Prahy sem byli povoláni dvorní
radové Grohmann a Schroubek.
kteří jsou referenty zemské školní rady,v
příčině osnovy zákona, kterou
upravuje se zřizování škol pro
národní menšiny.
Grohmann
Schroubek
Vídeň
Praha
12
article
K českoněmeckým konferencím.
Z Vídně, 1. února. Zahajovací schůzi
českoněmeckých konferencí budou přítomni
všichni ministři. Konference za království
za markrabství zasedati bude denně ně-
kolik hodin. Nejspíše bude navrženo
by konference volily předsedy ze svého
středu samy, kteří by se střídali.
Ve prospěch míru.
Z Bernu, 1. února. Hraběnka Šuva-
lova v Petrohradě zaslala zdejší mezi-
národní kanceláři míru žádost, podepsanou
40.000 ruskými dámami, ve které se Mae
Kinley žádá, by byl prostředkovatelemv
jihoafrické válce.
Šuv
Mae
Vídeň
Bern
Petrohrad
13
article
Telegrafické zprávy.
Telegrafické zprávy.
Nový místodržitel na Moravě.
Z Vídně, 1. února. S určitostí roz-
hlašuje se tu, že bude bývalý ministr vy
učování (za hrab. Badena) hrabě Byland
Rheidt jmenován místodržitelem na Mo
ravě. Včera považovala se za jistou kandi-
datura hraběte Zierotina.
Jak budou zahájeny dorozumívaei
konference.
Z Vídně, 1. února. Ministerský před-
seda dr. von Koerber a ministr financí
dr. von Böhm-Bawerk vrátí se v so
botu z Pešti a ihned po jejich návratu se
Baden
Zierotin
Koerber
Böhm
Morava
Vídeň
Pešť
Byland Rheidt
14
article
stoupí se ministerská rada, aby
se rozhodla o některých formálnostech v pří-
čině zahájení dorozumívacích konferencí,
kteréž se státi má v pondělí. Při za-
hájení budou zástupcové Čech a Moravy
pohromadě. Ministerský předseda po-
zdraví delegáty zahajovací řečí a hned na to
začnou oddělené porady konfe-
rence české a konference ně-
mecké. Zda-li v každé konferenci před-
sedati má člen ministerstva anebo předseda,
od delegátů zvolený, rozhodne teprv sobotní
ministerská rada.
Z dolní sněmovny anglické.
Z Londýna, 31. ledna. (C.-B.) Parla-
mentární podsekretář Brodrick dovozoval
v dolní sněmovně, že země chce, aby válka
byla s plnou silou provedena. Vlastní otáz-
kou prý jest, zdali byla Anglie oprávněna
stížností cizozemců se zastati a v případě
kladném, zdali bylo možno dosíci odstranění
stížností těch cestou jakoukoliv, ať už diplo-
matickou nebo jinou, aniž by bylo musilo
dojíti k válce. Ku konci poznamenal parla-
mentární podsekretář, že učiněný návrh jest
přímým povzbuzením a útěchou pro Bury.
(Souhlas.)
Země pocítí prý těžce zvýšené nesnáze,
jež budou způsobeny anglickým vojínům pů-
sobením těch, kdož budou hlasovati pro
návrh Fitz-Maurice. Po té bylo roko-
vání odročeno a debatováno o jednacím
řádě. Kennaway pravil, jelikož každým
dnem se situace Anglie horší, že se vyna-
snaží, aby porada tato byla v tomto týdnu
skončena. Balfour pravil — pokračuje řeč-
ník — že navržený dodatek značí pokárání
a že na něm závisí osud vlády.
Odporovalo by parlamentním zvyklo-
stem, chtíti debatu zkrátiti, ale jest na
všechen způsob žádoucno, aby se co nej-
dříve dospělo k poradě o důležitých otáz-
kách. Campbell Bannerman pro-
hlásil, že uznává korrektní jednání Balfou-
rovo, ale dodal, že velký počet členů opposice
si přeje zúčastniti se debaty.
Brodrick
Fitz
Mauric
Balfour
Campbell Bannerman
Čechy
Morava
Londýn
dolní sněmovna
Anglie
Bura
dolní sněmovna
15
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Zde to bylo. Zde to tedy bylo. V těchto
mistech to jistě bylo — musilo to býti tady
někde, tomu muži se to zdá, že to tady někde
musí býti. Vždyť se mu zdálo, že to místo
do smrti si zapamatoval, a přece, když přišel
sem po třiceti letech, nepoznal onoho místa a
ono místo nepoznalo toho muže více. Marně se
ohlížel kol a kol. Neznámé, cizí, zcela jemu
neznámé místo. Na konec si řekl: »Zde někde
to bylo — ale kde, už mi není známo ! . . .«
Ovšem, už tomu třicet let! To je kus
věku — celý lidský život! A tenkrát —-
Zde to bylo, jak tenkrát klesl do trávy
a mechu, jež voněly jarem a mládím sa zakryl
si obličej a plakal ty žhavé, mladé slzy první
lásky. Tehda sténal a bil svou jarou, kučeravou
hhvou do borovice, šílel a byl svrchovaně ne-
šásten. Stromy se ani nepohnuly údery těmi,
al se jemu zdálo, že celý svět musí cítiti a
ojáčiti jeho bolest — i to jedno srdce v dáli,
po něž byl tak bídný! Ale nic se nestalo.
Kneny stály zpříma jako vojáci a divná píseň
zučela jejich hlavami. Byla to jejich píseň
vilečná, protože celý život a celý svět jest
bj a ony to cítily, i ty stromy, jak zde stály.
nboť mohl přijíti den, kdy ony budou porá-
žny a zničeny jako vojín v bitvě. Ony to
tehda cítily a věděly, on toho netušil — ne-
tušil vůbec tenkráte ještě, jakým bojem je
žvot — nerozuměl té jejich jednotvárné vá-
lené písni, již vyvolávaly ty větve a ten
Knit
16
article
táhnoucí vítr, jak se o sebe třely a spolu
zápasily. Myslil, že celý svět musí přijíti a sna
žiti se, aby jej pochopil — — myslil, že mus
přijíti také ona, a nikoliv, že si jí musí vy
dobýti děsným úsilím, dlouholetou prací a obě
továním mnohých nejkrásnějších roků mladosti
a jarého mužství!
Na štěstí nikdo nevěděl a nikdy nezvěděl
o tom jeho neškodném blouznění — nevěděl
vůbec o něm a nedbal ho nikdo ani tu chvíli,
ani tenkrát, kdy potom unaven a vysílen na
smrt svým zoufalým řáděním vracel se domů,
jako raněné zvíře zalezá do svého brlohu.
Jeno m ty borovice šuměly do daleka, jenom
ten jejich šumot jej provázel — šuměly právě
tak jako ty její hedvábné šaty, kdykoli se ubí-
rala kolem něho. To bylo to, co jej tak mátlo
a nervosně rozechvívalo, v šumotu toho hed-
vábí bylo tolik divné, opojné hudby — tak
asi ukolébává jem ný hukot moře tonoucího ve
věčný, věčný sen ... Kdyby byl věděl, kdyby
byl si uvědomil, jaká to hnusná kostra sku-
tečnosti tají se pod hedvábem tím! Kdyby byl
sledoval řeči opravdového života, byl by seznal
lehce, že ona neopatřila si šatů těch svojí
prací ani svým nadáním, ale že její otec opatřil
je podvodnými úskoky, hnusnou lichvou a krva-
vým vydíráním! Ale mládí nerozvažuje a on
vnímal pouze ten opojný šum hedvábí a v něm
tu nervosně pružnou, zachvívající se postavu,
to ženské mládí, jež se mu tím zjevilo, a tak
ty jeho myšlenky a sny šly do nekonečnaa
byly tak zmateny a nevěděly ani, zdali si čeho
přejí od ní a zdali by ji přijaly, kdyby se celá
jim oddávala. Nikoli, tak byly samy mladya
krásny, že by byly nepřijaly žádné oběti ale
Jena
17
article
Na kraji lesa.
byly by se jí obětovaly samy rády, a tato ne-
určitá obět mladého srdce, líbeznější než vůně
nejvzácnějšího kadidla východu, bylo to jediné,
co by byl mohl poskytnouti, ale neposkytnul,
nikdy, nikdy, protože právě po tom se život
ptá nejméně. Tak ta vůně marně vyprchávala
a rozprchávala se rok, dvě leta, jak dlouho —
kdož to ví a kdo to počítá? A pak ty úlohy
školní a knihy všecky odpočívaly doma pokryty
prachem, a do těch zlatkových kondic, které
jej měly zachránit před hladem, nechodil už
vůbec — — a i když vzal housle do ruky
a přejel smyčcem struny, zněly tak ostře a ne-
ladně — — ne, to nebyl šum těch hedvábných
šatů, a proto odložil i ty housle.
Rozhodl tak o sobě sám a zlomil hůl nad
sebou, protože musil studií svých vůbec zane-
chati a vrhnouti se střemhlav do života. A ten
život jej nepřivítal hladce — — ale což on?
Neodvážil se nikdy plouti divoce proti proudu
jeho, ale nechal se unášeti jím pod hladinou
a obraceti jako mrtvý a tak žil a živořil, ne-
tvoře život, ale přijímaje jej pouze, jsa
jedním z těch, již spokojují se světlem i teplem
cizím, jako mrtvá hvězda dosti má na sálání
hvězdy jiné a kolotá s ní stále vesmírem. Od
oné ztracené doby mládí nebylo jediné chvíle,
k níž by byl jako starý Faust zvolal v náru-
živém návalu citu: »Jsi příliš krásná — ne-
prchej«, a za niž by položil raději svůj život
na váhu osudu. Ne, nebylo více žádné chvíle
takové !
To byl pouhý čirý vnější život, jakým ži-
vořil po leta. Nenaučil se z něho ničemu —
býti výbojným a brutálním, ale naučil se jen
hlouběji a hlouběii skláněti se pod povrch
Faust