z mělnišbnsbloe

oddele

Na »Národní Listye ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou: na měsíc 3 K 80h

V Praze, v sobotu dne 27. ledna.

Telegraflcké zprávy. Z Vídně, 27. ledna. (Zvl. telegram »N. L.«) Nejmenovaný poslanec uveřejňuje v »Neue Freie Presse« rozsáhlý proje kt o úpravě jazykových poměrů při prvních instancích v Če- chách. Za smíšené navrhuje okresy, kde druhá národnost má 20 a ž 25 pro- cent. Pisatel vypočítává při tomto kriteriu smíšených okresů pouze 16, při 20 procentech 18. Okresních hejtman- ství dvoujazyčných bylo by 24. tento počet by se však redukoval na 14, buď novým ohraničením nebo zřízením docela nových hejtmanství. Nejmenovaný autor, patrně professo Pfersche, doporučuje jakousi jednojazyčnou reciprocitu čili vzájemnost, ale reklamuje pro Němce tolik výminek a výhod, že jeh projekt fakticky jest jen nepa- trnou variací staré dvojdílno- sti, při kteréž by byla německá území če- štinu vylučující, a území smíšená. Prohlášený státní rozpočet. z Vídně. 27. ledna. (C.-B.) »Wiener Zeitung« uveřejňuje schválený rozpočet na rok 1900. Portugalský státní rozpočet. Z Lisabonu, 26. ledna. (C.-B.) Roz- počet na finanční rok 1900/1901 rozvrhuje příjmy na 52.188 contoreisů, vydání na 54.848 contoreisů. Jeví se tudíž deficit 2660 contoreisů. Finanční ministr doufá, že deficit uhradí zvýšením daně kolkové a po- zemkové a úsporami na kursovních ztrátach tím, že jistá vydání, která dosud byla kryta vládou domácí, budou platiti osady. Ministerská rada v Londýně. Z Londýna, 27. ledna (C.-B.) Státní sekretář Chamberlain oznamuje, že není s to odejeti do Birminghamu, kde řeč chtěl pronésti, ježto musí býti přítomen v ministerské radě. aná

NARUDN pea. Milan — generálem. Z Niše, 26. ledna. (C.-B.) Král Alexan der udělil Milánovi nově ve vojště zavede- nou hodnost generála armády. Pohřeb matky německé císařovny. Z Drážďan, 26. ledna. (C.-B.) Dne odpoledne vykropena mrtvola vévodkyně Adély šlesvicko-holštýnské za přítomnosti císařských manželů, krále a krá- lovny saské, veškeré zde meškající šlechty, diplomatického sboru a ministrů. Císař Vilém vrátil se s chotí o půl 7. hod. večer do Berlína. Turecko pořizuje si továrnu na bezdýmný prach. Z Cařihradu, 26. ledna. (C.-B.) Po něvadž několikeré pokusy o výrobu bez- dýmného prachu byly bezvýsledny, vyjednává Porta s německým závodem o zřízení po- dobné továrny. Jeho zástupce dlí tu již ně- kolik dní. i Válka jiho-africká. Z Londýna, 27. ledna. (C.-B.) »Reut. kancelář oznamuje z Pretorie ze dne 24. ledna: Asi 200 jízdných kopinníků učinilo z Ladysmithu výpad, byli však se ztrátami na zpět zahnáni. (Následkem přerušeného spojení dnes telefonických zpráv není.) O právu domovském a jeho reformě. Jlanen Napsal JUC. Jo s. Podolák, okresní tajemník v Pardubicích. Záležitosti domovské upravil ponejprv dů- kladněji zákon ze dne 3. prosince 1863. Zvláštním však jest zjevem, že ze všech zem- ských a říšských zákonů, které vydány byly od r. 1863, vžily se zásady zákona o právu domovském v lid náš snad nejméně. o Neoblíbenost jeho u obecních úřadů dá se vysvětliti tím, že zákonem tím ukládají se obcím břemena a to mnohdy břemena velmi citelná a zdánlivě neodůvodněná. Musíť obec

K čislu 25. Čislo v Praze za 2h a na venkově za 3b Předplaceni a inseráty přijímá administrace Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

pojednou platiti na výživu anebo jinak zaopa- třiti svého příslušníka, o jehož existenci neměl v obci nikdo ani tušení: buď že narodil se z příslušníka obce v cizině anebo zdržoval se od útlého mládí po dlouhou řadu let v cizině! A takovéto chudinské zaopatřování jest tím citelnější a nepříjemnější, že postihuje po vět- šině nejchudší obce v Čechách. Jevíť se největší pohyb obyvatelstva, t.j. stěhování právě v nejchudších obcích v jižních a severovýchodních Čechách. V krajinách těch je mnoho malých a chu- dých obcí, které musí 5 až 10 svých přísluš- níků v jiných krajinách a zemích podporovati, což obnáší velikou čásť každoročního obecního vydání. Ježto pak takové chudé obce z pravidla nemají žádných jiných příjmů, musí se takové chudinské vydání hraditi obecní přirážkou. Než na druhé straně nejsou ani chudí příslušníci obcí se zákonem tím spokojeni.

Domáhajíť se pravidelně celého zaopatření, kdežto obce poskytují jim obyčejně 2—3 zl. měsíčně a to ještě po mnohých stížnostechu vyšších instancí samosprávných. Větší okresy, na příklad okresní výbor pardubický, musí každoročně vyříditi nejméně 50 chudinských stížností, z nichž dobrou polovičku musí pak v cestě odvolací vyřizovati zemský výbor. Ne- máme sice po ruce určitou číslici, mnoho-l chudinských stížností dochází do roka na zemský výbor, avšak neuchýlíme se dalekc od pravdy, tvrdíme-li že je jich ročně nejméně 2000, po- čítajíce po 10 z každého okresu. Právě tato okolnost byla jednou z příčin, proč se uvažuje o tom, aby mezi okresními a zemskými výbory byla nová instance, tak zvané hrajské výbory, které by vyřizovaly místo zemského výboru méně důležitější záležitosti, na př. chudinské stížnosti a pod. Jeť věčná škoda tohočasu, který musí zemský výbor věnovati mnohým nepatr- ným věcem, jehož by mohl vhodně použiti pro spracování důležitých a již neodkladných osnov zákonných. Otázka tato dostala se však z den- ních úvah, nevíme čí vinou. Očekáváme však, že věci té ujme se ještě v letošním zasedání některý z našich energických poslanců a při-

FEUILLETON. Tajemná krásotinka. Humoreska od Abukazema. Ze srbského přeložila A. Beranová-Chejnická. Můj soused Jova holič, který vždy nosil cylindr, slavil kdysi »berbu« *. Pozval několik svých přátel a sousedících rodin na vinohrad. Byli tu mladí i staří, muži i ženy. A tu přiro- zeně nesměl scházeti ani Džíra Džosič, vulgo Uncutarovič, který byl šibeničník nade všecky šibeničníky a dle řemesla mydlářským pomoe- níkem. Když se setmělo, rozsedli se všickni hosté před stanem, kde a jak kdo mohl. Někteří sedli na poklopený koš, jiní na otep sena, třetí vedle lavice na zem, čtvrtý vedle něho atd. A Džíra naplnil cylindr Jovy holiče hlinou (kterýžto klo- bouk pamatoval tři purkmistry) — a měl sto- lici. Jova toho za soumraku nezpozoroval, ale kdyby to i byl viděl, nebyl by mu směl nic říci, neboť u Džíry bylo třeba i trochu hrubší žerty přehlednouti. Později historický ten cylindr v plamenech shořel: když si jej byl Džíra nasadil na hlavu a přeskakoval ohníček, klobouk spadl mu s hlavy do plamenů. Před nimi bylo rozestřeno prostěradlo místo stolu, jako mnohokráte kaplan slouží místo pra- vého popa. Když nadešla doba večeře, nerozsa- zovali se podle stáří, nýbrž zůstal každý na svém místě, které byl zprvu zaujal a tudíž zů- stalo uti possidetis (t. j. jak si pousedlí) Po večeři dali se do pití a žvatlání. V tom * slavnost při sklizni vína. zasloužil si čestnou medaili tlachal Džíra Uncu- tarovič. Na konec Džíra zmizel ze společnosti.

Brzy na to objevila se tu jakási ženština, kterou nikdo na »berbu« nepozval a jala se před hostmi tančiti nějaký čardáš, neboť právě muzi- kant, který ani při »berbě« nesmí scházeti, hrál čardáš. Však celá společnost brzy poznala, že jest to Džíra, převlečený v ženské šaty. Tu se dlouho smáli jeho frašce. Konečně sedlsi také do společnosti, ale nikoli tam, kde dříve seděl, nýbrž vmísil se mezi ženské a s nimi štěbetal. Zábava plynula vesele, jako obyčejně bývá na »berbě«. Ale strýc Jova pořád se mrzel, že nepřichází jakýsi Pera kancelista, jeho příbuzný, který nedávno stal se písařem v nějakém měst- ském úřadě a který nemohl zároveň s nimi jíti na vinohrad, poněvadž musel psáti až do sedmě hodiny večerní a oni vyšli na vinici hned po obědě. Zatím však Pera přece dostál svému písař- skému slovu; a kolik jest velikých lidí, kteří své slovo ruší a nedodrží?! Ale jinak jich nikdy není tam, kde jest »berba«, než je vždycky kroupy potlukou, to jest nikoli je, ale jejich vi- nice. Když Pera odložil péro, pospíšil na vino- braní, aby proléval hrdlo vínem. Pera býl suchoučký hoch. Byl obětí svého povolání: pij, dokud nevylezou vlasy skrz klo- bouk! Tvář jeho byla bleda, jen nos činil vý jimku, jsa červený; krk jeho byl dlouhánský jako recept, nohy tenoučké jako pletací dráty To by tak byla asi podobizna Pery kancelisty Ještě si představte člověka, který přečetl mnoho západních románů a naučil se několik latinských přísloví a budete asi moci věděti, jaké paběrky z mozku jsou ještě v jeho hlavě. zvv

Byl v této společnosti neznám, neboť, jak již řečeno, od nedávna žil v městě, ve kterém pan Jova holič má svoji residenci. Však romány ho naučily, jak se má chovati. Přišed do spo- lečnosti, mužské jen krátce pozdravil, svému strýci podal dva prsty, a ihned vmísil se mezi dámy a zahájil nejohnivější dvoření. Dvořil se pořadem všem, dcerám i matkám, a to, jak se mu zdálo, velice lichotilo jejich marnivosti, nebot se s ním rády bavily a nepřetržitě se chechtaly. Ale byla mezi nimi přece jedna, na kterou nej- častější a nejohnivější pohledy vrhal, a ku své radosti zpozoroval, že i ona na něho se zalíbe- ním pohlíží. Kdyby však byl Pera trochu méně krátko- zraký, býval byl by musil zpozorovati, že kra- savice ona velice se podobala Džosiči, že pouze sukně a krinolina ji od něho lišila. Poznenáhlu zapomínal, že jest tu více dam a jenom jí se dvořil, ruku její držel a hladil; ona se nezdrá- hala, naopak sama jeho ruku tiskla a toužeb- nými pohledy jej povzbuzovala. »Oh, půvabná slečno!« řekl Pera zanícen, »vaše ručky jsou tak hladké, jako onen jemný papír, na který jenom velikým pánům píšeme výtahy z protokolů.« »Příliš mi lichotíte, pane; ale já vám bez lichocení musím říci, že jsou i vaše slova tak jemná, jako ten papír, o němž mluvíte.« »Papír, papír, ach, co mi přípomíná papír !«. řekl Pera postřehnuv, že všecky dámy od nich se vzdálily. »Nač vás upomíná papír? Snad na ban- kovky, které vám přinese vaše budoucí že- nuška ?« »Ach, chraniž mne bůh!... Na něco ně- žnějšího . . . psaníčko, víte, psaníčko . . . «