1
masthead
Ročník XXXXVIII.
3
masthead
V Praze, v sobotu 29. srpna 1903.
Praha
5
article
Na ranní a odpol. listy
přdllplácí n:
v Praze v admlnistraei
nřsí
ns čtvrt leta. . . . 6 K —k
s dvojí donáško
sa měsíe
a čtvrt 1ats . . . 7 K 50h
Vo Hllalkách
na měsíc . . . . . . 2 K 30h
Poštout
aso . . . . . K o0
na čtvrt lela
s dvejí zisilkou
na měsí
Praha
Poštout
6
article
:: Kei
:: Kei
dtnrí vla
7
article
Rozhodnutí na jihu se blíží.
Rozhodnutí na jihu se blíží.
Poměr rakousko - uherského soustát
k zemím balkánským dotýká se na ten čas
tři zvláště pozoruhodných otázek, totiž stavby
tak zvaných drah sandžackých, ustrojení zemí
okupováných Bosny a Hercegoviny a posta
vení ke království srbskému v souvislosti
s myšlenkou jihoslovanskou. Stavba dral
sandžackých utrpí dle všeho delší odklad
následkem posledního převratu v Turecku.
protože veškeré interesované velmoci popřej
Turecku dočasné lhůty, aby provedlo poku
ústavního uspořádání své rozhárané do
mácnosti. Proto zastavena dočasně i akce
vymáhající reformy v Makedonii; odvolávaj
se evropští důstojníci, pověření organisaeí
četnictva jakožto součásti zahájených oprav
a zdá se býti jen důsledkem této vyčkávací
politiky, že se prozatím obmezí na nejmenší
míru i přípravné práce jak ke stavbé dra
sandžackých, tak i ve příčině náhradního
projektu tak zvané příční dráhy balkánské
aby se předešlo případnému rozčilení oby
vatelstva tureckého na územi, kudy dráhy
mají jíti.
Tato část diplomatické zdrželivosti evrop
ské jeví se býti projevem ochoty k říši sul
tánově, jíž se nevzdaluje ani Rakousko
Uhersko.
Za to znamenati lze rychlejší tempo
diplomatické a jiné činnosti, pokud se týče
obou ostatních, předem vzpomenutých otázek,
kteréž na první pohled nesouvisí tak těsn
s nynějším stavem v Turecku, jako projekty
železniční. Přes to by bylo ukvapením, kdyby
se za to mělo, že uspořádání obou oněch
otázek prosto jest všeho nebezpečí a že vy
lučují vážnější zadrhnutí »jižního uzlu«.
Bosna a Hercegovina
Turecko
Makedonie
Rakousko Uhersko
8
article
Otázka ustrojení zemí okupovaných,
Bosny a Hercegoviny, dostala se totiž na
pořad denní a přetřes v časopisectvu evro
ském současně s různých stran a se snahami,
jež se navzájem nikterak nekryjí, spíše se
vylučujíce.
Jest známo, že zejména projevy vůdce
strany křesťanskosociální a tak zvaných or
gánů velkorakouských již v roce minulém
bylo ohlašováno, že v letošním jubilejním
roce panovníkově se rozhodne o konečném
postavení zemí okupovaných, a že přikroč
se k jejich anexi.
Ve smyslu těchto projevů konaly se za
jisté i určité přípravy, jež jednak měly zjed
nati nutnou mezinárodní základnu pro podnik
takový tím, že by se dosáhlo souhlasu moc
nosti, kteréž na berlínské konferenci pově
řily Rakousko-Uhersko okupačním mandátem.
pro akci úplného připojení Bosny a Herc
goviny k soustátí.
Této akci mělo se dostati podpory i z
středu obyvatelstva okupovaných zemí, coz
při různosti jeho politických snah jen čá-
stečně se podařilo. Souhlas onen dostavil se
jednak pomocí živlů, jež okupace do Bosny
a Hercegoviny uvedla, jednak pomocí kato-
lické, nepatrné menšiny domorodců, za něž
promluvil vedle náměstka starosty sarajev
ského zejména arcibiskup Stadler při gratu
laci dne 18. t. m. správci země pol. marš.
Vinzenovi takto vyslovené: »My zástupcové
světského i klášterního duchovenstva před
stupujeme nejen za příčinou jmenin panovní-
kových, ale zvláště abychom vzdali hold jeho
slavnému 60letému panování a ještě slavněj-
šímu 30letému panování nad Bosnou a Herce-
govinou. Prosíme o přednesení těchto dvou
našich přání a proseb: předně, by panovník
Stadler
Bosna a Hercegovina
RakouskoUhersko
Bosna
Hercegovina
9
article
obě tyto nádherné země co nejdříve přivtělil
k Rakousko-Uhersku vůbec a k Chorvatsku
zvláště, a za druhé ubezpečení o úplné naší
oddanosti, věrnosti a lásce. Posíleni sladkou
nadějí, že naše skromné prosby budou spl-
něny, obracíme srdce i zraky své k nebesům.
aby hospodin mu udělil dar moudrosti, by
seznal, co jest pro země tyto důležité a pro-
spěšné a spolu sílu, by to mocnou rukou
provedl.« —
Otázka ustrojení zemí okupovaných do-
stala se však do proudu i převratem ture-
ckým, pokud zavedení ústavy v Turecku za
vdalo podnět k úvahám, že i Bosně a Herce
govině nutno dáti ústavní zřízení, ježto by
to byly v Evropě jediné dvě země, kteréž
jsou dosud spravovány absolutně vojensky
O otázce ústavní v zemích okupovaných
se vyslovil vynikající státník rakouský tyto
dny následovně:
Jest zřejmo, že řešení ústavní otázky
této musí předcházeti jakési mezinárodn
ujednání; vždyť i nynější stav jest výsledkem
podobného ujednání, obsaženého v berlínské
smlouvě z r. 1878. Změna této smlouvy ve
smyslu přičlenění obou zemí k monarchi
sotva asi narazí u velmocí na vážnější po
tíže. Aspoň se tak dá souditi dle diplomati
ckého, zahájeného šetření, o jehož konečných
výsledcích se dosud ovšem nedá ještě mluviti
O ústavní nové organisaci obou okupovaných
zemí bylo by předčasno již nyní se vysloviti
Tolik se však může říci: to, co v této pří
čině se má státi, jest v podstatě již stano
veno.
K diplomatické akci dovídají se dále
berlínské časopisy, že Rakousko-Úhersko za
kročilo u velmocí, jež podepsaly berlínskou
smlouvu, o změnu státoprávního postaven
Bosny a Hercegoviny k monarchii habsburské
a že by beze změny této nebylo možná za-
vésti v obou zemích ústavní řády.
Rakousko
Chorvatsko
Turecko
Boseň
Evropa
Bosna
Hercegovina
10
article
Zvláště pozoruhodné jest, co se ozna
muje z Petrohradu, kdež při snídaní, pořá
daném rakousko uherským velevyslancem ru-
skému výboru a rakouským vystavovatelůn
na mezinárodní umělecko-průmyslové výstavě
pronesl velevyslanecký rada princ Fürsten
berg řeč, v níž mimo jiné prohlásil, že Ra-
kousko má zapotřebí volného roz
pažení a že toho zasluhuje, aby se mu
léž dostalo místa na výsluní, Ve
spojení se zahájenou diplomatickou akcí ve
příčině Bosny a Hereagoviny, solva se mýlíme,
máme-li za to, že rozpažení ono se týká
právě změny jejich posavadního postavení.
Ale vedle příprav, jež mají na mysl
hladké, diplomatické vyřízení daně otázky,
vyskytují se i protiproudy. Tak zvaná velko
srbská propaganda, o níž náležité vysvětlení
přinésti má zahájené vyšetřování a rozsáhle
zatýkání v Chorvatsku i v zemích okupo-
vaných, byla by jedním z příznaků, že
v obyvatelstvu samém není naprosté jednoty
názorů a smýšlení a možná, že i jinde není
tomu jinak. Aspoň známý »Le Courrier
Europeén«, za nímž stojí řada pokročilých
politiků západoevropských, ve svém posled
ním čísle ze dne 25. t. m. nevalně příznivě
se chová k záměrům diplomacie, dovozuje.
že čtyři pětiny domorodců, pravoslavní
mohamedani touží po jiné úpravě státo-
právního postavení zemí okupovaných.
Dle berlínských listů dostavila se do
Cařihradu deputace mohamedánů ze zemí
okupovaných a byla přijata ministrem za-
braničných záležitostí Tevfikem pašou, kterýž
prý o její přáních takto se vyslovil: Přijali
Fürsten
Tevfik paša
Petrohrad
Bosna
Chorvatsko
Cařihrad
Le Courrier Europeény
11
article
jsme deputaci mohamedánů bosenskýcha
byli jsme zpravení o jejich přání, aby do-
sáhli ústavy a sněmu a o jejich obavách co
do nastávající anexe Rakousko Uherskem
Žádali též o určité instrukce a direktivy pro
mohamedány, kteří tvoří třetinu obyvatelstva
Odvětili jsme jim pouze, že jsme nyní velice
zaujati svými vnitřními záležitostmi, že bu
deme vůči Rakousku jednati loyálně
o šetrnosti ke svým právům
(svrchovanosti) jsme přesvědčeni
nyní však ani rady dáti ani diplomatickýeh
kroků učiniti nemůžeme.
Se záležitostmi těmito souvisel prý
poslední zájezd srbského zahraničního mi
nistra Milovanoviče do Vídně na cestě do
lázní v Čechách. Dle pešťských i vídeňských
časopisů zájezd ten ani tak neměl za úče
otázku bezodkladného provedení obehodn
smlouvy, jako prý pojednání o ruchu jiho-
slovanském, při čemž prý se srbskému m
nistru dostalo důrazných domluv ministrem
zahraničních záležitostí bar. Aehrenthalem
Dle »Pest. Lloydu« bylo u té příležitosti vy
říditi některé velmi nesnesitelné otázky, jež
vyžadovaly přimého, ba energického vyslo
vení se (t. j. »odhalení« Nastičovy brožury
atd.) a do nichž nynější srbský ministr za
hraniční »neuvedl náležitého světla«. Také
prý srbská politika od zavedení ústavy v Tu-
recku nápadně se sbližuje s Mladoturky, po
řádá sbratřovací výlety jako byl solunský,a
šíři zle mínění o politice rakousko uherské
v tureckém obyvatelstvu.
Lloyd
Nastičův
Rakousko
Vídeň
Čechy
12
article
Naši čtenáři jsou s dostatek zpraven
o poslání Nastičově a proto pokládáme z
nepotřebné zkoumati dále výtky dle »Pest
Lloydu« činěné, ale pro situaci nynější jes
významně, že srbský ministr Milovanovic
die všeho nevyhověl přání bar. Aehrenthala,
nepřipustil, že by již nyní mohla srbská
vláda zakročiti, dokud vyšetřování v Záhřebě
zahájené není soudně vyřízeno a obviněn
Nastičem vyslovené proti srbským organisa
cím a ústavům nejsou dokázána. Tak aspor
se dá tušiti dle tcho, že i z Pešti i z Vídně
se předpovídá pád ministra Milovanoviče
vyslovuje hrozba, že uzavřená obchodní
smlouva jen prozatímně se uvede v platnos
a může býti opět zastavena, nezmění-li Srb
sko politicky svůj poměr k Rakousko
Uhersku.
Své pozorování o záležitostech na jiho
východě končíme půdotknutím, že dle pešt
ských zpráv za posledního pobytu společ
ného finančního ministra bar. Buriana u pa
novníka v Išlu — byly záležitosti zemi oku-
povaných úplně vyřízeny-
Nastičův
Lloyd
Milovanův
Nastič
Milovanovič
Srb
Burian
Záhřeb
Pešť
Vídeň
Rakousko
Išlu
13
article
Nejenom Kestranek, také „Prager
Tagblatt“.
Nejenom Kestranek, také „Prager
Tagblatt“.
Městská rada pražská včerejším svým usne
sením nastoupila proli Kestrankovi tuže cestu
na jakou vydala se správní rada společné vo
dárny už předvčírem, t. j. cestu práv ní
Tím jest celého dramatu, zahájeného Kostranko
vým monologem v předvčerejším „Prag. Tag
blattu“, odbyta exposice. Z proslaveného ob
hájce kupecké morálky, ze žalonce na správn
radu a na neznámého dosud člena městské rady
pražské stane se co nevidět sám obžalovaný
Bude mu poskytnuta příležitost ku, praktick
zodpovědnosti za jeho sensněm úvodník v žur
nílu pana Mercyho a k důkazu pravdy o tvrze
ních, jimiž zostuzena býti má ve své autonomn
ropresentací Praha před celým světem, jak toh
dosud nebylo příkladu. Ale nejenom Kestran
Prager
Mercy
Praha
Praga
14
article
kovi, ale i nejdrzejšímu orgánu želozářského
kartelu „Prag. Tagblattu“ dostane se této pří
ležitosti a to nemenší zásluhou a právem. Tak
list páně Moreyův pojat ve včerejší usnosent
městské rady, jak níže referujeme.
Pr. Tebitt.“ chlubil se předvčírem, že n
Kestrankovi sám vyprosil „autentická data o vý-
voji této záležitosti“. Napsal tak v úvodu ke zmi
něnému článku ze dne 27. t. m., jenž hemž
se insinuacemi, verbálními injuriemi, podezřívá
ním městské rady a sboru obecních starších
„P. T.“ bez rozpaků rozšířil obvinění Kestran
kem pronesená o jednotlivcích, dosud nejmeno-
vaných, šmahem ne-li na celou městskou ropre-
sentaci pražskou, tož přece na její část. Když
jsme mu vytkli, že dobře ví, že městská rada.
ani sbor nemají co činili s dodávkou potrubi.
že je to výhradně záležitost správní rady vodá-
renské, odpověděl nám, že naše námitka jes
bezvýznamnou hříčkou slovy, neboť zástupe
města Prahy ve společné vodárně byli prý zvo-
leni sborem obecních starších z jeho středu.
„Prag. Tagblat!“ tedy nejen že neodvolá vi
nýbrž s důrazem opakuje svá utr-
hačná tvrzení ze dne předešlého.
Kestrank
Praga
Praha
Tagblat
Praga
15
article
Jest záhodno připomenouti „Pr. Tgblttu.“ jeho
výpad proti pražské městské radě, či vlastně
proti její monšině: „Nechceme přeháněti,“ tak
čte se na prvním sloupci 1. strany páně Mercy-
ova orgánu ze dne 27. srpna 1908 „a vmetnout
těžkou výtku korupce ve tvář eelém.
městskému parlamentu, většina praž sk
obeení správy sestává zajisté z mužů, kteř
se vynasnažují vyhověti svým povinnostem, po
dle nejlepšího vědomí a svědomí. Ale jako z
časté stojí zde většina slušných lidí pod neúpros
ným terorismem křiklounů a domagogů, pro ně
hypernacionalismus není ničím jiným, než zá
minkou pro nojprostší politiku kořistöní. Kdožto
před národem hrají roli přísných tribunů, d.-
vaji se za kulisami vésti jenom jedinou myšlen
kou, myšlenkou na svou vlastní kapsu.“ „Prag
Tagblati“ obviňuje tady co nejzřejměji menšin
obecní správy pražské z nejprostší („simpelste“
kořistné politiky a její členy, že dávají se věst
jenom myšlenkou na vlastní kapsu.
„P. Tgblit.“ jde tedy dál, než Kestranek
nebať obviňuje ne jednoho, ale hned celou
určitou skupinu obecní správ
z korupění, kořistné politiky vlast
ní kapsy. Zaslouži tedy „P. Tagblatí“ plnou
měrou, aby byl posazen vodle pana Kestrank
na lavici obžalovaných. Svými články způsobi
Kestrank
městský rada
pán Mercy
Praga Tagblat
16
article
„Pr. Teblit.“, že vídoňské listy volají p
rozpuštění zastupitelstva pr a
ského. Německé listy uveřejňují telegram
z Prahy, podle nichž mluví prý se v Praze do
cela ve smyslu „Pragor Tagblattu“ o rozpuštěn
sboru obecních starších a o zeměpanském kom
saři, který má býti dosazen na nějaký čas na
radnici. V říšsko-německém tisku, odvislém o
zpráv zdejších kasiňáckých novin, objevují s
zprávy, v nichž tvrdi se, že „největší křik
louní česko-šovinistického dem
gogismu nejsou jen zaslepený m
politiky citu, nýbrž i prodejnými zl
syny, kteří odívají se jen v politic k
roucho, aby lépe pracovati mohi
pro své kapsy“, že „Francouzům přátelská
a němcožroutská městská rada pražská
má ve svém středu hlouček zlodějů, kteři zatin
co v předu jeviště hrají, v zákulisí kradou.
(„Leipziger Neueste Nachrichten“.) To jsou ne
jen myšlenky, nýbrž i obraty, ano slova, přím
z článku „Tagolattova“ vyňatá. Rčení o městsko
radě pražské a hloučku zlodějů v jejím středu
půjde celým německým a snad i velkou části
ostatního svěla a zůstane majetkom německ
veřejnosti a širokých kruhů evropských, čerpají
V drobném prodcjít
ranní číale o nobě . . . sa
odpolodní . .
. . . za 2
Ve flialkáck na venkově
ranní číslo. . .
vdpolední . . . . . . . . 4i
1userátv
plati se hotově zapřed.
Třešplacení a inserty přijímá zdnini-
steace v Marlanské ulici č.z
Tam naclázejí se těl rečiakee
tiskárna k ezpedice „ Nácodnich Listě“
Rukoplny so novraneji
Francouz
Praha
Marlanský ulice
Pragor Tagblatt
Leipziger Neueste Nachrichten
17
article
eích z německého tisku své poučení o Praze
národě českém. Na místě, aby svět demonstra-
tivným odmitnutím nabídky rakouského kurtelu
upozorněn byl na strašné martyrium českých
dělníků v kartelářských závodech na nejzazší
vítkovické peklo české monšiny, na strašné ná-
rodnostní poměry v českých zemích — sugge-
roval pan Kestranek společně s tiskem něme-
ckého kasina pražského veliké části evropské
veřejnosti, že kartel nedostal vedo-
vodnou dodávku jenom proto, že ne-
naplnil kapsy „zlosynů a zlodějů
v městské radě pražské“. Tento manévr
nesmí býti dopuštěn, městská rada musí stůj
co stůj zakročiti konečně exomplárně proti to-
muto letitému bídáctví pražsko-německých ban-
ditů pérem. Píše-li „Prag. Tgblit.“, že mají býti
„popadeny za uši prašivé ovce“, budiž konečně
popaden za uši „Prag. Tagbl.“ a přibit za ně
na bránu radnice pražské ranami, rozlehajícími
se tak daleko, kam zalehlo jeho utrhačství!
Jaké kroky učiní representace obe
pražské proti dopisu V. Kestrankea,
o tom stalo se usnesení ve včerejší mimořád-
ně schůzi právnické komise a v rade
městské.
Jednání v obou schůzích mělo následující
postup dle oficiální zprávy presidia rady měst-
V záležitosti dopisu centrálního ředitele Ke
stranka, uveřejněného v předvčerejším čísle „P-
Tgbittu.“, svolána byla na včerejší den právni
oká komise, jejíž schůze zúčastnili se pp. sta-
rosta dr. Groš, náměstek dr. Štych, dr. Funk
dr. Růzička, dr. Vlček, dr. Pík, dr. Černý, dr
Šupich a dr. Scharf. Omluvili se pp. m. r. dr
Kestranek
V Kestranke
doktor
Groš
Štych
Funk
Růziček
Vlček
píka
Černá
Šupich
Scharf
Praha
Praga
rada město
PTgbitta
18
article
Baštýř a dr. Podlipný. Po sdělení kroků, kter
v záležitosti této učinila správní rada společné
vodárny, konstatoval pan starosta dr. Groš,
že ředitel Kestranek na telegrafi-
cký detaz presidia, aby jmeno val
noho člena rady městské a podni-
katele, o kterých ve svém dopise
se zmiňuje, až dosud neodpověděl. Po delš
debatě usneseno doporučiti radě městské tyt
návrhy:
1. aby obrátila se na slátní zastupi-
telství se žádostí, aby podalo ná-
vrh na zavedení předběžného vy-
hledávání, po případě trestní vy-
šetřování proti „Prag. Tagblattu“ a
řediteli Kestrankovi dle čl. V. zák. z
dne 17. prosince 1862 č. 8 ř. z. pro delikty,
obsažené v úvodním článku „Prag. Tagblattu
ze dne 27. srpna t. r.
2. Aby rada městská doporučila těm čle-
nům svým, kteří nejsou členy správní rady spo-
lečné vodárny a na něž by se tedy udání uve-
deného článku mohla vztahovati, by podali
společnou žalobu pro urážku na
cti na zodpovědného redaktora „Pr. Tgblttu.“
a ředitele Viléma Kestranka, nebude-li „Pr.
Tagblatt“, nebo ředitel Kestranek do tří
dnů jmenovati onoho člena měsíské rady,
němž v dopisu se zmiňuje, nebo neodvolá-li svá
tvrzení.
Návrhy tyto byly jednomy slně
schváleny a hned potom sděleny v mimo-
řádné schůzi městské rady, jež konala se o půl
4. hod. odpol. za předsednictví p. starosty dra.
Groše a přítomnosti pp. dra. Štyeha, dra. Růži
čky, Fatky, Weisse, Filipa, Červeného, dra
Pinkasa, Hodka, Peterky, dra. Šupicha, inž
Zvěřiny, dra. Píka, V. Novolného, cís. r. Novot
ného, Peška, st. r. Pacovského a J. Šulce. Omlu-
vili se pp. nám. Jirousek, m. r. Schrötter, Brož.
dr. T. Baštýř, Seifert, Patočka a stav. r. K.
ské.
Vlček.
Baštýř
doktor
Podlipná
Groš
Praga
Kestranka
Fatka
Weiss
Červený
Pinkasa
Hodek
Peterek
Šupich
Zvěřina
Píka
V Novolný
Pešek
J Šulc
Jirousek
Schrötter
Brož
T Baštýř
Seifert
Patočka
19
article
FEUILLETON
FEUILLETON
Jan Sladký Kozina.
K oživení dávno vybledlého obrazu hrdiny
chodského šťastně a s okarižitým úspěchem při
spěl A. Jirásek, čestný soused rodiště Kozinov
Újezda. Co potom následovalo k rozšíření vědo
mosti a k trvalému uctění památky Kozinovy
mezi Čochy vůbec (pomník Kozinův na HIrádku
nad Újezdem, dramatická a hudební zpracován
Pschlavců atd.), všecko to vyvolal Jirásek.
Ke studiu dějin Chodska vrátil se nedávne
snaživý historik Fr. Topl, v knížce „Chodové
a pění z Lamingenu“. Zná dokonale literaturu
ale přináší mnoho nových podrobností zajíma
vých. Studie Teplého bohužel jako by za
padla,
Pro zásluhy, jež Wolf Vilém z Lamingenu
císaři prokázal za rebelie české, zastavil m
Liechtenstein 31. července 1621 chodské ves
nice. Kdykoli králové čeští Chody, ke králov
skému zámku domažlickému náložející, zastavo
vali, vždycky zástavou mínili jen platy z niel
vycházející. Chodové, „jakožto lid vojenský
k ochraně hranic tohoto království determiniro
vaný“, zůstávali sami o sobě skoro svobodní
Volným na své olecké hroudě cítil se poddan
stvím nesevřený, hrdý Chod, jenž svá svoboden-
ství po staletí bájil zejměna proti pánům ze
Švamberka i magistrátu domažlickému.
Jan
Sladká
Kozina
A Jirásek
Kozinův
Čocha
Jirásek
Topl
Chod
Lamingen
Wolf
Chodsko
Francie
Kozinov Újezd
HIrádka nad Újezd
20
article
Již majestát Rudolfa II. r. 1585 svíral do
sud volné paže strážníků pomezí proti Němcům
Mají nynějším i budoucím Domažlickým jakožle
Našim ouředníkům nad nimi ustanoveným všeli
jakou náležitou uctivost a poslušnost zachovati
jimi se spravovati a ve všech svých potřebáel
k nim se utíkati, žádných schůzek nezarážeti
bez vědomi domažlických se nerotiti. Sřítilo se
staré přátelství sousedské. Chodové postavili se
příkře proti Domažlickým a nie nepomohlo, že
domažlická obec za nepatrný odvod několik
zajíců z každé dědiny chodovským vesnicím lest
i na dále neporušeně ponechala. Mezí sebou ve
společném boji o svá privilegia svorní vesničané
nebáli se v osudném povstání českých stavův
a měst postaviti se na stranu krále Ferdinanda
ze řevnivosti proti domažlickým přívržencům
Bedřicha Falekého, jehož předkové (mezil.
1550—1585) osobovali si na úkor Chodům kus
královského pomezí. V pohnuté době tehdejší
nezmohli Domužličtí proti vojensky sehopnému
počtu 400—500 Chodů nie. Ani Bedřichův list
napomínací z r. 1620 nedošel u nich o bedli-
vosti varty při zásekách sluchu.
Němec
Ferdinand
Faleký
Bedřichův
Rudolf II
Chod
21
article
Projev pro starou vládu Chodům ničeho n-
přinesl. Vítěz trestal Domažlice tím, že jim kon-
fiskoval mimo jiné i území chodské. Na výsady
hlídačů hranic v těch pohnutých dobách u česko
komory sotva kdo pomýšlel a také novým z-
stavením dle svých privilegii utrpěti neměli
Ovšem listina zástavní, kterou kníže Liechten-
stein Lamingenovi Chody zapisoval, nie podob-
ného nezaručovala. V zástavní listině nen
o svobodách chodských ani zmínky; naproti
tomu zase komisaři uvádějí Lamingena jakožto
vrchnost jen do Eisendorfu, kdež vesničany
mají zavázati poddanstvím i pravým člověčen-
stvím, t. j. poddaností úplnou, nikoli pak vesniee
chedovské. Nelze upřiti, že tímto způsobem
Liechtenstein i Lamingen Chodům potichu při-
znali jejich dosávadní privilegia. Také v pří-
mluvném dopise svém k Fordinandovi II. roku
1621 zmiňuje se Liechtenstein jen o předešlé zá-
stavě Chodů.
Lamingen
Chod
Domažlice
22
article
Lamingen však chtěl dědičný postup zá
stavy u král. komory české. Veškeré toto jed-
nání, protahované komisemi, relacemi, výslechy
pamětníků atd. líčí Teplý se všemi podrobnost-
mi, dovolávaje se vedle tištěných již dokladů
také četných nových archivalií. Velice vážíme
si pracného sestavení na základě původního stu-
dia katastru z r. 1652, kolik v té době Chodové
čítali hlav, kolik usedlostí a jaké z nich plynuly
reční důchody.
*Není divu, že prodej Chodů Lamingenovi
uložení nebývalých břemen, robot, účinkovaly
na chodské sedláky jako nenadálý úder bromu.
Teplý opět podle úřadních originálů vyšetřuje
čísolně, jak se poroba svobodných druhdy Chodů
utužovala i od nástupců Viléma Lamingena, ze-
jména od bystrého, vypočítavého Maximiliana
Lamingena, jenž užil chytře mezi Chody me
thedy rozdělovací, slibuje, že čelnější vesnice
povýší na tržní místa. K tomu hodilo se pololou
nejlépo Klončí, povýšené za městečko r. 1690
Teplý pokračuje (podle Weisla a j. prame
nů): Lomika objížděl chodské vesnice a dav
vyvolati sedláky, lirozily katem i mučením
jestliže mu svých privilegií hned nevydají
Sedláci z bázně přinesli ukryté porgameny do
rukou krujského hejtmana, podrževše z opatrno
sti dva nejdůležitější. Chodové uznávali, že v po
čínání pánově tají se nějaký nový úklad, ale
zachovali se nějnký čas klidně. Leč přihodilo
se něco neočekávaného. Matěj Just, soustruž-
ník z Domažlic, chlubič, veda nějaký proces se
spolusousedy, domohl se audience u císaře,
spor vyhrál a všude vyprávěl, že při audienc
cisař pán nad ním a synem rozprostřel svůj
plášť a řekl: Běž domů, milost se ti stane; n
to že se ho kaneléř otázal: Což dělají u vás
Chod
Lamingen
Weisl
Sedlák
Just
Domažlice
23
article
Chodové? Ti musí míti nyní dobrého pána, že
se šiž o nic více nehlást (o svobody)... Těchto
několik slov postačilo. Chodské vesnice na to
sebraly mezi sebou potřebný peníz. Tři vý
mluvní muži a Just ovšem jakožto vůdce vydali
se v září 1692 na cestu do Vídně, našli sku-
tečně advokáta, jenž jim připověděl dobrý vý
sledek. Právník vymohl jim také u zeměpána
audienci, v níž velmi přívětivě byli přijati. To
vše oznámili vyslancí domů s potěšitolnou zvěstí
že záležitost jejich zcela dobře dopadne. Ihnec
odepřeli pánovi veškeru poslušnost. Spor byí
rozbodnut 12. ledna 1693 dvorním dekretem
Chodové ztratili svá privilegia už dávno a poně
vadž jim již v r. 1668 pod těžkým trestem na-
řízeno věčné mlčení a oni přece se odvážil
o svobody usilovati, mělo py se takové opo
vážlivé počínáni ostře pokutovati; leč pro vroze-
nou mírnost a dobrotivost J. V. se jim to tento-
kráte odpouští s podmínkou, že už vícekráto
nikdy. Majestát tím obtěžovati nebudou. Aby se
napotom neznalostí nevymlouvali, mají jim ko-
misaři v r 1668 publikovanou sentenci ješt
jednou přečísti.
Na don 23. února pozváni všichni Chrodov
do Trhanova. Aby každý slyšel eísařskou vůl
pronášel hejtman sentenci z okna do dvora
Chodové poslouchali pozorně a když krajsk
hejtman skončil, povystoupil mlad, sedlák Ja
Just
Ihnec
Chod
Vídeň
Trhanov
24
article
Sladký, všeobecně nazývaný Kozina, a řekl na
hlas ostře: „Dyby bulo pravdu tuto, co st
čtáli, že huž žádný privileje nemáme, buli b
to císař pán našim lidem ve Vidní sami řekli
proto tudleto není pravda.“ Na to zeplal se k
misař, zdali o žalobě všickni mají povědomost
a tu všiehni najednou zvolali: „Jou, jou, všicko
vo tom víme. Kerak jeden chce, šichní chceme
a stojíme šichní za jednobo!“ Lamingen a úrad
krajský napsali o tom výslupu zprávu přehnanou
s návrhem, že by bylo záhodno mluvčího K
zinu z Oujezda s buřičem Justem vsaditi do
žaláře. Zatím právnímu zástupci chodskému s
doneslo, co se v kraji děje a proto, chtěje jich
uchrániti ubytování vojska, zadal k císaři pí-
senmi žádost, v níž se sedláci zavázali k posluš-
nosti. Vyslanci, neznajíce němčiny, podepsali
onu petici, nestarajíce se o obsah. Z té příčiny
také nařídil cisař krajskému úřadu, aby zatín
s ubytováním vojska počkal a jen komisaři ma,
dojeti do Trhanova, kde měli od poddaných při
jmouti přísahu poslušnosti. Když se Chodům
(dne 21. dubna) přečetla žádost vyslaneů keí
saři za odpuštění a komisaři na nich žádali pří
sahu, vypukli sedláci, nevědouce co se mezi tím
ve Vídni přihodilo, ve zvučný smích a jeden
z nich promluvil: „K tomu nemíli naši vyslane
žádnou moc vod nás. My nejsme žádný zlo
činci, nám nemá co kdo vodpouštět. Hale roz
umíme vám: podmazali ste našeho advokáta
Kozina
Lamingen
Just
Chod
Oujezd
Trhanov
Vídeň
25
article
Dyž se nás nechce dál zastávať, dobrá! najdem
si jinýho. Vy ste nám vzeli privileje, hale n
šecky. Máme eště dva perkameny, ha ty plat
tulik, co támty šecky
Krajský hejtman je varoval, aby nezačínal
žádné nebezpečné hry, že by je mohla zničiti
Na to mu odpověděli: „Vo to se nestarejte. Dyž
sme hru začli, chcem ji dohrát, buž ať v
hraje ' do chce!“
Potom nastaly žaloby krajského úřadu
Císař chtěl narovnati všecko po dobrém. Sedláci
však už nie nevěřilí komisařům, považovali vš
cko, co jim řečeno, za podvod a lesť, o níž císai
neví. Sebrali peníze pro posly k císaři. Vyslanei
tentokráte z obavy šli do Vídně přes Bavory-
Panovnik rozmrzelý postoupil celý spor apela-
čnímu soudu v Praze, kamž vyslance odkáza
s nařízením, aby pro urychlené dokončení roze-
pře zvolili ve vesnicích ještě 7 sehiopných zá-
stupců.
Sedlák
Vídeň
Bavory
Praha
26
article
Vídeňský advokát odepřel další zastupování
Na duporučení krajana Housky, dvorního krej-
čího ve Vídni, upadli chodšti poslové do rukou
šlechtického podvodníke Blažeje z Tunklů. Týž.
ujav se sporu, dovedl si v dobromyslných sedláč
cích zaraziti zřídlo vydatných příjmů. Zaslep
je sliby, ukazoval jim falšované doklady s ne-
pravými pečetěmi i podpisy, až na jeho radu
i do Brna dojeli, kde prý jim výsady znova bu-
dou potvrzeny. Jisto je, že chodští vyslanci ce-
stovali z Vídně do Prahy přes Beno, důvěřuijíce
z plna moci i obratnosti svého nového prokurá-
tora. Také ostatních 7 zvolenců chodských dne
11. června 1693 odešlo do Prahy. Byli to: Jiri
Zíka, rychtář z Oujezda, Němec, rychtář z Me-
dákova, Jan Sladký řeč. Kozina, Krištof HIrubý,
rychtář z Dražinova, Jiří Peč, rychtář z Cho-
dova, Jakub Brychta a Adam Etzl z Klenči
Je známo obecně, co se dělo s vyslanc
chodskými, jaká bouře zachvátila kraje chodská,
jak padl los na Kozinu, aby pro výstrahu byl
pověšen, o hrdinské smrti jeho 28. listopadu
1695 a vyplnění proroctví Lomikarovi, že do dne
do roka bude státi před soudnou stolicí boží. Id
na Chodsku vypráví si o této události podnes
rozmanité pověsti a upomínky. Autorovi nové
knihy o Kozinovi teta Holubova z Klenčí vyprá-
věla r. 1906 tekto: „Na lidskej soud Kozina nie
nodal. Dyž stál pod šibenicí, vykřik' na Lomi-
kara: Lomikare, do dne ha do roka Pámbů ns
rozsůdí! Lomikar tomu nevěřil, smál se. A když
byl rok, vystrojil trachtací na tranovským zám-
ku. Vo půlnoci vstál za stolem, nalil si sklenič u
vína a vykřik vesele: Kozino, chybáš, rok pryč
a já tu eště! V tom stál ve dveřích černej pes
s ohnivým jazykem. Lomikar pad' a bylo p
něm. „Ten zlej“ si pro něj přišel.
Č. Zibrt
Houska
Blažej
Tunkl
Němec
Sladká
Kozina
Krištof HIrubý
Peč
Brychta
Etzl
Lomikar
Ida
Holubův
Vídeň
Brno
Praha
Bena
Oujezd
cho
Kleneč
Chodsko
Jiri Zíka
Idákův
Dražinův