ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 9c6d41f0-75a2-11dc-bc8a-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 31 celkem · entity: place 38, work 7, person 98, org 3
1 masthead
Ročník XXXXVIII.
2 masthead
V Praze, v pátek 24. dubna 1908.
Praha
3 masthead
Číslo 113.
4 article
Na rauní a odpol. list předplácí ser v Praze v admulalstraei na měsí . . . . . R — sa čtvst leta „ v dvojí Jonáškeu a měsí na čtvt lta . . . . 7 K 50 h ve slialkách 2K 30 na měste . Poštou: na měsle n čtvt leta . . . . 9 R 60 s dvejí náailke na měske lkei anrt ni
Praha R 60
5 article Práce třetí dumy.
Práce třetí dumy. Třetí ruská duma, vyřídivši rozpočet ministerstva vnějších věcí, rozešla se v pátek dne 17. t. m. na dvounedělní velkonoční prázdniny. Používáme této příležitosti, aby- chom se rozhlédli po činností mladého ru- ského parlamentu, jenž po marných pokusech prvých dvou dum vjel konečně do patřične koleje a ujal se práce. Osudy prvých dvou dum jsou známy Prvá duma z r. 1906 představovala svým složením dosti věrný obraz nynějšího Ruska, ale ku plodné práci se nedostala, poněvadž vláda ruská ji pokládala za zbytečnou pří těž, které je třeba co nejdříve se zbaviti Proto nepodala prvé dumě vlastně nijakých návrhů, nevešla s ní ve styk, nepokusila se s ní pracovati a při prvé příležitosti ji roz- pustila. Přišla druhá duma z roku 1907 ohromnou většinou revoluční, se kterou vů- bec nebylo možno pracovati a v krátce i její život ukončen násilně. Byla také rozpuštěna a současně zrušen starý volební řád a na- hražen novým, oktrojovaným, dle něhož po- čet poslanců značně zmenšen na útraty oby vatelstva neruského, krajů asijských, Kávkazu a zejména Poláků v království polském, je- muž novým volebním řádem ponecháno pouze 11 polských poslanců, tedy pouhá třetin toho, co měli v prvých dvou dumách. Ale i v čistě ruských guberniích volební právo omezeno na úkor dělnictva a selského lidu a na zjevný prospěch šlechty.
Polák Rusko
6 article
Omezením volebního práva stal se v Ru- sku nade vši pochybnost krok nazpět. Ale v politice nerozhoduje, jak známo, vždy jen samotný čin, nýbrž jeho účinek, a v tomto vzhledě nutno uznati, že ruská vláda svým zpátečnickým krokem aspoň dopomohla Ru- sku k parlamentu, pracujícímu klidně a po- kud je to při jeho prvých pokusech možno, i plodně. Tim není ovšem vyloučeno, že by parlament, vyšlý z nových voleb dle liberál- nějšího volebního řádu, nebyl stejně dělný. neb snad i lepší. O třetí dumě se předpovídalo, že bude vůbec poslední. Bude prý buď zase revoluční a bude tedy opět rozehnána, aby se více- krát nesešla; anebo bude zpátečnickáa sama nad sebou vysloví ortel smrti, aby ob- novila neobmezené samodržaví carovo. Před- pověď zklamala v obou směrech. Třetí duma není revoluční, ale není také tak zpátečni- cká, aby se sama popravovala. Zprávyo loňských listopadových volbách hlásaly ovšem zdrcující porážku krajně radikálných živlů nápadné vítězství krajně konservativných přívrženců pravice. Značně se zmenšil počet liberálných kadetů a stoupl počet konserva- tivnějších okťabristů. Většina, která byla ve druhé dumě na levici, přesunula se na pravici. Ale po několikanedělní činnosti nové dumy se ukázalo, že názvy: radikální, libe rální, konservativný jsou relativně, že v Ru- sku, zmítaném ještě revoluční horečkou, pro- hlášen za konservativce leckdo, kdo byu nás byl slušným liberálem, a za zpátečníka člověk s názory prostě konservativnými. Slo- vem třetí duma se svou rozhodnou většinou na pravici oukázala se poměrně dosti libe- rálnou a nesklesla zejména nikdy na sbor mameluků, jenž na vyšší rozkaz s klidným svědomím odhlasuje vše, co si přeje vláda
7 article
Všechny vládní předlohy — a podáno jich za prvého zasedání více než 500! — projednávají se podrobně a časem až úzkost- livě ve sněmovních komisích, jež je podro- bují přísné kritice. Prvou zkoušku ohněm mladá třetí duma přestála při předloze mini- sterstva válečného námořnictva, když nevá- hala zamítnouti stamilionový úvěr na nové válečné loďstvo, odůvodňujíc svůj odpor ne důvěrou v námořní správu. Az bude nově zorganisována námořní správa, až uvidíme, že v čele loďstva stojí mužové hodní důvěry, že neuvalí na Rusko novou hanbu porážky cusimské, pak jsme ochotni povoliti sta milionů na stavbu loďstva — odpověděla vládě komise pro věci námořní, zamítla předložený jí plán, rozpočítaný na řadu let a povolila pouze úvěr pro nejbližší dobu. A vláda dumu nerozpustila, nýbrž spokojila se rozsudkem představitelů ná- roda, nemohouc zneuznati pádnosti jich důvodu. Čístě po způsobu anglickém duma pro- jevila vládě nedůvěru při rokování o roz počtu ministerstva železnic. Pro jednu z kan celáří tohoto ministerstva byl ústavně povolen úvěr jen do konce r. 1907. Poněvadž nový úvěr nemohl býti dumou v čas povolen vláda měla dle platné ústavy právo vypláceti kanceláři potřebné peníze s podmínkou, že si dle § 87. zákl. zák. státních vymůže na dumě dodatečně schválení. Vláda při výplatě peněz odvolala se však na § 11. z. z. st, a provedla výplatu ze samodržavného naří zení carova. Slo ovšem jen o 11.000 rublů ale při této položce bylo porušeno právo dumy, kontrolovati a schvalovati státní vý- deje, a právo to si duma vzíti nedala. Posl.
Posl Rusko
8 article
hr. Bobrinský, uznávaje, že úřadníci placeni býti musejí, navrhl v plenární schůzi, aby se výplata dodatečně schválila, ale na důkaz, že vláda jednala nesprávně a duma svých práv si zkracovati nedá, navrhl, aby se z požadavku 11.000 škrtnul jeden rubl. Takovým způsobem projevovala an- glická sněmovna nedůvěru vládě, a po jejím příkladu učinila to i ruská duma. Člen krajní pravice, posl. Markov ohradil se sice jmé- nem svých přívrženců proti návrhu hr. Bo- brinského, tvrdě s pathosem, že jeho strana nemůže připustiti, aby se v dumě nedbalo samodržavně vůle panovníkovy, a že na dů- kaz protestu vyjde před hlasováním ze sně- movny. Exodus zpátečnické pravice vy- padl však neočekávaně smutně, neboť za Markovem odešlo všeho všudy asi deset po- slanců, načež návrh hr. Bobrinského přijat všemi hlasy proti pěti. Tento smutný exodus »opravdu ruských lidí« podal spolu důkaz, že obavy před zpátečnickou pravicí byly značně přepjaty, neboť skupina přívrženců neobmezeného samodržaví jest i v třetí, kon- servativní dumě tak nepatrná, že nemůže býti ruské ústavnosti nebezpečna. Třetí ruská duma, jak patrno, nemá
Bobrinský Markov
9 article
tedy vůbec choutek samovražedných, chce žíti, a aby mohla žíti, vpravuje se i do práce. Na veliké politické otázky, zejména na řešení otázky agrární se dosud neodvá- žila, ale v několika menších otázkách proje- vila zdravý smysl a dobrou vůli. V širém, ladem ležícím lánu národ ního školství vyorala první brázdu, po- volivši půldruhého milionu na podporu starých škol a zařadivši do rozpočtu jako stálou roční položku 69 milionů na zavedení vše obecné školní povinnosti v Rusku. V zásadě přijato, že stát se bude starati o služné učitelů národních škol, jež nemá klesnouti pod 360 rublů ročně; péče o jiné hmotne potřeby škol ponechána zemstvům a školním obcím. Poněvadž pak není naděje, že by se v krátkém čase mohlo v Rusku založiti tolik nových škol, kolik je třeba, povolena sva- tému synodu subvence 4 milionů rublů na elementární školy gramotnosti, které z nouze po nějakou dobu museji nahraditi lépe zří zené školy národní Touto svou péčí o vše- obecné školní vzdělání ruského lidu duma dokázala, že není zpátečnická.
Rusko
10 article
Při jedné školské předloze dotkla se dosti šťastně i otázky jazykové. Šlo o učitelské ústavy v království polském. v nichž je ruština dosud výhradným jazykem vyučovacím. Duma přijala velikou většinou návrh komise, aby se v těchto, pro polské školy zřízených ústavech vyučovalo polskému jazyku a počtům v jazyce polském. Bohu žel rozumné usnesení toto, projevující také některou ochotu k národním požadavkům polským, nestalo se dosud zákonem, poně vadž hosudarstvennyj sovět učinil proti němu námitky a předlohu vrátil dumě. Také otázka slovanská vzata na přetřes za debaty o rozpočtu ministerstva vnějších věcí a jak mluvčí kadetů Miljukov. tak i konservativec Balaklejev vyslovili správné názory o poměru národa ruského ke Slo vanstvu, uznávajíce zároveň potřebu pocti vého smíru s Poláky. Konečně i to zasluhuje zmínky, že duma ochotně svolila ke stavbě nové amurske dráhy, jež má Zabajkalsko spojiti s Vla- divostokem po státním území ruském a slou- žiti k rychlejšímu osídlení amurského, pří rodou bohatě nadaného kraje a zároven k ochraně staré ruské državy na východě. Není toho mnoho, co duma vykonala v prvém období svého mladého života, ale výsledky její klidné práce neopravňují ku pessimismu, nýbrž naopak mohou býti uznány za první pevné kroky na dráze ruské ústav nosti a parlamentarismu.
Miljukov Balaklejev Polák
11 article Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci. V Praze, 23. dubna. (Haličské místa- držitelství.) Diskuse o dědictví po za- vražděném hr. Potockém jest v polských i ru- ských kruzích velmi živá. Mezi Poláky jsou dvě strany: jedna si přeje, aby se místodržitelem stal tentokrát opět příslušník východohaličské strany podolské, k níž náležel předchůdce hr. Potockého, hr. Piniňski; druhá dává přednost krakovskému stančiku proto prý, že nový místo- držitel bude mimo jiné povinen řešiti také spor polsko-ruský a na to se hodí lépe krakovský stančík jako osoba méně předpojatá, než Pod- lan, který má neustále s ruským obyvatelstven styky, namnoze dosti nepříjemné. Podolským kandidátem byl, jak známo, hr. Stanislav Ba deni, vyhlédnutý opět pro hodnost zemského maršálka; kandidátem krakovským jest doposu prof. Bobrzyňski. „Nov. Refor.“, konsta- tujíc, že hr. Badeni o úřad místodržitelský se neuchází a majíc jmenování krajně konservativ- ného prof. Bobrzyňského za nemožné, ukazuje na presidenta rak.-uher. banku, býv. minista Hinancí a železnic Biliňského, který by se jako člověk vysoce vzdělaný a zkušený a při tom dobrý Polák nejlépe hodil pro obtížný úřad haličského místodržitele, už také proto, že žád- ná politická strana by se k němu nechovala s nedůvěrou.
Potocki Polák Stanislav profesor Bobrzyňski Baden Biliňský Praha
12 article
Ukrajinské „Dilo“ popírá, že úřad míst držitelský v Haliči jest výhradnou výsadou P - láků. Mají-li prý v Haliči nastati spořádané po- měry a vytoužený pokoj, musí na stolci místo- držitelském seděti osoba mezinárodní, po- dobně jako v Čechách v čele politické správy stojí hr. Coudenhove, „národně bezbarvý (1) cl- sařský úřadník a jen úřadník, který všech svých schopností užívá k tomu, aby žádná zemská ná- rodnost nemohla mu učiniti výtku strannického jednání nebo vysloviti pochybnost o jeho ne strannosti.“ Nikdo se asi této „nestrannosti“ hr. Coudenhova nepodiví více, než hr. Couden hove sám. V další stati „Dilo“ ovšem odmitá kandidaturu prof. Bobrzyňského, jakož i kandi- daturu Václ. Zaleského, nazývajíe je obě pro vokací. Tyto kandidatury jsou prý příznakem bezohledné politiky protiukrajinské a důkazem. že polští politikové vůbec nemíní změniti dosa vadní system haličské správy, leda jej přiostřiti V Praze, 23. dubna. (Změna š tyr- ského volebního řádu.) Štyrský sněm za posledního zasedání uložil zemskému výboru. aby vypracoval návrh volební reformy a před- ložil jej sněmu v nejbližším zasedání. Zemský výbor pověřil úkolem, jemu daným, přísedicího dra. Linka, který je s prací nyní hotov. Dr. Link hodlá navrhnouti, aby se dle přání křesťanských sociálů průmyslová místa vyloučila z kurie ven- kovských obcí a připojila k městům; v páte kurii, která je ve Štyrsku už zavedena jako kurie všeobecná (volí v ní všichni občané, požívajíe volebního práva, tedy i ti, kteří volí současně také v jiných kuriích), mají příště voliti jen ti voličové, kteří nemohou voliti v kurii jině.
Coudenhove profesor Bobrzyňský Václ doktor Link Halič Čechy Praha
13 article
Počet mandátů V. kurie má se rozmnožiti a va- lební okresy mají se rozděliti po způsobu voleb- ních okresů říšských tak, aby města a průmy slová místa volila zvlášť, venkov (klerikálný také zvlášt. Sněm štynský bude svolán bezpo- chyby teprve v září a jakmile schválí volebn opravu, rozejde se, poněvadž vyprší nynějš poslanecké mandáty. Někdy koncem roku budou nové volby. Ze Záhřeba, 21. Jubna. (Sjezd cho vatských socialistů.) V neděli a v pon- dělí konal se zde sjezd chorvaské strany soci- alistické a účastnil se ho jako zástupce rakousk sociální demokracie také posl. Němec. Posl Němec promluvil hned v prvé schůzi, vylíči účinky všeobecného volebního práva v Rakou- sku, vyzval chorvatské soudruhy, aby pracoval V drobném predejit ranní čáslo o sobě . . . za 8 k .. . a z Ve allalkách na venkově- ranní čislo. . . . . . . . 10h odpolední . . . . . . . . 4k Inserál v plati se hotevě sapřei Předplaceni a inserty přijímá admainl- strace v Marlauské ulici č. 3. Tam naclštají ne těl rečakee tskárna a expedice „Nirodínich List“ Eukoplny se novracsji. odpolednl
Němec Záhřeb Marlauský ulice
14 article
ve prospěch všeobecného volebního práva ve své domovině a neopomíjeli také mezi dělnictvem v Bosně a Hercegovině šířiti zásady socialisti- cké. Vůdce chorvatských socialistů, poslanee Korac brojil proti dualismu a přimlouval se za federativné zřízení habsbur- ské monarchie. V přijaté na to resoluei odsuzuje se dualismus s veškerým svým zaří- zením, poněvadž je pouze pláštíkem, pod nímž se kryje nadpráví Němců a Maďarů, nebo jinými slovy nadpráví privilegovaných tříd. Boj za vše- obecné, rovné, přímé a tajné volební právo pro- hlášen za prvou povinnost chorvatské sociálné demokracie.
Korac Němec Maďar Boseň a Hercegovina
15 title
Politické zprávy zahraničné.
16 article
V Praze, 23. dubna. Velkosrbská propaganda. Není politicky rozmetanějšího národa nad srbský. Žije ve svých dvou samostatných, ale malých státech, které nemají síly, aby jej zcelily, žije v Bosně a Hercegovině, v Uhrách a Chor- vatsku, v Turecku (Starém Srbsku a Makedonii) i Poloturecku (sandžaku novopazarském). Přes tuto roztříštěnost je národní vědomí Srbů velmi silné, majíc mocné pojítko v pravoslavné víře, jež je Srbům tím dražší, čím více cítí, že jen ona je jednotí. Síle tohoto pojítka u Srbův ustu- puje i jazyk, jenž jest jim milý a svatý, ale není výhradně jejich, neboť o něj se dělí s katolíky Chorvaty. Čím je národ politicky slabší, tím více se mu vyskytuje nepřátel, kteří usilují o větší ještě jeho oslabení, ano vyhlazení, aby jim ustoupil své místo, dal si vyrvati prameny svého blaho- bytu a stal se buď robem silnějších vetřelců, anebo se rozloučil se svým životem. Boj, který je Srbům od třiceti let vésti z svůj národní život, liší se úplně od boje, kterým se před tím zaměšovali s Turky. Od Turků ne- hrozilo jejich národnosti žádné nebezpečí, ani újma. Nynější boj jest jim docela nový. Ač jej vedou statečně a neochable, přece se všude po- zoruje, že mu nejsou zvyklí, což jest výhodno jejich nepřátelům, kteří je mohou přepadati, tý- rati a unavovati stále novými způsoby, na které Srbové připraveni nebyli.
Polotureck Srba Srbův Chorvat Turek Praha Boseň a Hercegovina Uhry Chor Turecko Makedonie
17 article
Nejnovější způsob týrání srbského národa jest, že jej protivníci osočují z velkosrbské pro- pagandy. Osočování se děje paušálně, bez dů- kazů, bez skutků, které by k němu spravno- valy. Rozumný člověk, znající žalostný politický stav srbského národa, ví, že za daných okolností velkosrbská propaganda díti se nemůže, a kdyby se přece dála, že by byla dětskou hračkou bez patrných účinků. Ostatně třeba si povšimnout i té skutečnosti, že obviňování z velkosrbské propagandy vychází od týchž lidí a orgánů, kteří loni před veškerým srbským národem osočovali černohorského knížete Nikolu, že velkosrbskou propagandu neprovozuje. Velkosrbskou propagandou je nyní vše. Když v Baňaluce srbský list napíše, že „střelný prach čpr“, hned je to velkosrbská propaganda a deset lidí musí pro ni před vojenský soud. Po- licie sarajevská zapověděla nyní kolovrátkářů hráti srbské vlastenecké písně „Onamo onamo? od knížete Nikoly, „Doline tutnje“, „Pored čaše,
Nikola Baňaluce
18 title
FEUILLETON.
19 article Literatura.
Literatura. Naše knihy.
20 article
* Havlíček. Obraz psychologický a sociologický Napsal Em. Chalupný- Autor „Úvodu do sociologie“, dr. Emanuel Cha- lupny, předložil počátkém tohoto roku veřejnost české objemné dílo o Karlu Havličku Borovském Nazval je prostě „Havliček“ a obsah jeho charakteri soval jako „Obraz psychologický a sociologický“ Sestistystránkový spis, o kterém autor Gjak sám naznačil) pracoval deset let — v to arci zahr- nuto jest přípravné sludium, hledání pramenů . . .a ještě snad oblížnější hledání nakladatele — žádá dů- kladného pročtení, srovnávání s ostatní havlíčkov- skou leraturou a konečně bedlivých, nestranných úvali, aby mohlo býti vyřčeno závěrečné, spravedli- vé slovo, že praci tou postoupilo ze značně ku předu ve snaze vystihnouti ucelený, správný a střízlivý obraz povahy, činnosti i významu Havličkova. Autor, jemuž přirozeně podkladem sludia o Havlíčkovi byly spisy starší (Zelený, K. Tůma, Masaryk, novějí Ouis, Jakubec. Tobolka) a po různu roztroušené úva- hy, čiánky a vzpomínky, bedlivě probůdal názory nich vyslovené, srovnávaje se částečně s některými bod,, dílem buduje si úsudek samostatný, na no vých pramenech vytvořený. Jak a kde sbíral svůh materiál, prozrazuje v poznámce na konci díla ot- štěné a pozoruhodné i steskem, že nemohl pro práci svou natézti nakladatele, lakže byl nucen vydati ji za pomoci subskripce nákladem soukromým.
Havlíček Chalupná doktor Emanuel cha Havlička Havličkův K Tůma Masaryk Ouis Jakubec
21 article
Dilo je pozoruhodným už roztříděním látky k níž úvodem jsou dějiny Havlíčkovy popularily i sporů, ýkajících se jeho politického smýšlení, jeho poměru k náboženství, jeho stanoviska v chledu stá- toprávním a otázce jazykové, jeho panslavismu a po sléz některých jednollivostí ze živola soukromého nedosti jasných a dokázaných. Po úvodu tom nazna- čuje spisovatel methodu, dle které postupoval př svém studiu, zkoumaje vliv přírodního i společen- ského prostředí na Havlíčka a těže z pozůstalost vytištěně i rukopisné dle všeobecných, nebo jen u Ha- vlíčra potřebných pravidel z pramenů těch, co cít a myslil a z čeho tudíž dá se konstruovati duševní jeho postava. Vyčtené z písma a tisku doplňuje vzpo- mínkami vrstevníků, ač správně uznává, že sestave- ním hlavních myšlenek nedochází k obrazu člověka Pokus o to i užitím methody introspoktivní vyněsti může snad obraz povahy pravděpodobný, ale přece jen subjektivní. Objektivnovt zůstává vždy fanto- mem. A tak zcela otevřeně přiznává spisovatel, že i v jeho díle zbude nočtica subjektivnos,, jedině pří- pustná, protože nevyhnutelná. V povšechném nástinu Havlíčkovy povahy pro- mlouvá spisovatel a polemisuje se známým článkem nyní již zesnulého ted. Gablera, Havlíčkova spolu- žáka, který v „Osvětě“ (1896) dle svých vzpomínek uváděl, že 17letý Havlíček přišel do Prahy již s urči- tým plánem životním, státi se českým spisovatelem. Běží zde patrně o národní uvědomění Havlíčkovo, jež
Havlíčkův Havlíček Objektivnovt Gabler Havlíčkův Praha
22 article Gabler považoval za sebeurčení, sveden líma., že sku
Gabler považoval za sebeurčení, sveden líma., že sku tečně v životě Havlíčkově vyplnilo se, o čem v mla dickém nadšení horoval. Ve speciálním pak výkladu povahy Havlíčkovy počíná autor jeho dělstvím a sleduje okolí, styky i vlivy na mladého Havlíčka, dodukuje z nich vývo jeho povahy, ale kontroluje současně bodlivě svě úsudky s poznámkami a zmínkan.. Havlíčkovým o letech dětství a mládí. Týmž způsobem, zajímavě a namnoze v drobnostech nově, sleduje „první leta studeniská“, v nichž pozoruje, že Havlíček má již „svou hlavu“, ale také sebekázeň a že vyrůstáv neobyčejného jinocha. Svěráznost jeví se vedle samo- činnosti i všestranností, spojující i protivy: svéhla- vost s příchylností k autoritě, seriosnost s komikou A tak, jako v dětství a jinošství, stopuje povahu jeho i v mužství, zachycuje charakteristické její rysy (umíněno.. a přímosl, přísnost i odhodlanost), psy- cholozický podklad H. demokratismu, nacionalismu. realismu a liberalismu, sebevědomí a sebezapření, činnost i trpnost. V statích dalších, přihlížeje široce k poměrům doby, zabývá se spisovatel Havlíčkovým stanoviskem náboženským a národním a dospivá k názoru, že svazek s církví, jejíž roprosenlanty H nenáviděl, nemohl poskytnouti HI. předmět důvěrya lásky; za to vše nalezl náhradu v nacionalismu. Pak líčí a sleduje spisovatel v Havlíčkovi filo- sola a theoretika, v dulších zvláštních a obsáhlých statích samostatných spisovatele, bůsníka, kritika žurnalistu, politika, vychovatele a hospodáře. V od- dílu „Ilypolhesy“ zabývá se otázkami príčin brixen- ské deportace, příčin smrti a pravděpodobného vý voje Havlíčkova.
Gabler Havlíčkův Havlíček Havlíčkův
23 article
Jakýmsi resumé celého díla je závěrečná kapl- tola „Ráz a význam Havličkův“. Tu dospívá k úsud- kům: Celá životní dráha Havlíčkova je příkladem českého charakteru; ovšem chybí některé české vady. Rozumový důvtip, upevněný zvláštní výchovou v dět ství, dodával mu schopnosti k neobyčejné pronikavo- sti a umožňoval mu, uhoditi vždy na jádro věci Síla v delailu a slabost ve větší koncepci jeví se u H měrou vrchovatou. Štědře sype jednotlivé perly, ná- pady a obraty; ale jeho práce prosaická i veršovaná skládá se vesměs z výtvorů nevelikého rozsalii ohromná většina pak vůbec z drobností — opigramů, článků, vtipů, poznámek... Byl žurnalistou rozeným, pravým opakem filosefa systematika; měl k systé- mům dokonce antipatii. V tomto směru, v tendenei k drobnosti a k podrobnosti, Havlíček je zrovna vtě- lením české národní povahy... A posléz: Vidhli jsme a vzpomeňme opět a opět: Havlíčkův charakter ani život nelze sprostiti rozporů. Pnávě to, co svědčí o jeho politickém pochybaní v jistých směrech zaru- čuje mi navždy slávu jako člověku. Nečiňme z něho tedy jednostranného patrona toho neb onoho progra- mu, jímž nebyl a obraťme se k tomu, čím byl a čím žije po smrti. Kniha Chalupného svědčí vedle promyšlenéhoa věcného obsahu i o značné, houževnaté píli, s jakou pracováno. A celkově stává se cenným a význam- ným příspěvkem literatury o Hlavlíčkovy, dojista ještě dlouho nedckončené a neuzavřené! * Karel Tůma, Goribaldi, bohatýr svobody (Vilímkova Knihovna historická a kulturní.) Na výšinách Hímského Janikula, na význačném míslě, odkudž naskytuje se čarokrásný pohled na věčné město, hadovilým Tiberem protékané, na širau
Havličkův Havlíček Chalupný Tůma Goribaldi Vilímkův Havlíčkův charakter Hímský Janikula bohatýr svoboda
24 article
Campagni a na vábný polověnec sabinskýcha albánských hor, věnovalo vděčné polomstvo impo- santní jízdnou sochu nejpopulárnějšímu synu národa italského z doby politické jeho obrody, Giuseppe Garibaldovi, a jediným mottem, které charakterisuje na pomníku oslaveného hrdinu, jsou prostá slova: „O Roma, o morte“, „Buď Řím, buď smrt“, v nich zračí se vrchol jeho politických snah. V podvečen pohnutého, začastě až ušlechtilou dobrodružnost význačného života, dožil se poustevník caprerský horoucně kýženého Venti Setfembre 1870 a jako druhý Cincinnatus přijal na své skalnaté výspě zprá vu, že odčiněn jest den mortarský a že průlom římské Porla Pia korunuje politické spojení Itale v jediný národní velestát. Pokročilé kruhy české sledovaly s nejživějším zájmem obdivuhodnou živolní dráhu prostého námol- níka, který zasvětil od mládí všechny mohulnosti síly své jediné myšlence politického spojení Italie a když prvá fáse jeho činnosti zíroskotala, šlechelně věnoval síly své i slabším republikám jihoamerickým proti mocné monarchii brasilské. Již po opanování
Giuseppe Garibald Rom Cincinnatus Pius Italos Campagni Řím Italia
25 article
Sicilie a Neapole, které jest nejznamenitějším činem jeho, vyčán byl malý český živolopis hrddinného republikána italského, který však, dobře ceně, ž politické dílo sjednocení Italie musí míti přednast před olázkou státní formy, nerozpakoval se poslavili se do řad krále Viktora Emanuela II., když tento hesle sjednocení Ilalie napsal na prapor svůj. Vho tudíž přichází obsáhlé dílo Nestora české publicistiky pana Karla Tůmy, jež lze pokládati za jubilejní spis ke stoleté památce Garibaldova narození. Vzletným. zajímavým, avšak i objektivním způsobem vyličuje spisovatel život geniálního válečníka za svobodu. po výtce dle vlastních jeho pamětí a dle zpráv účast- níků, hteří mu v životě, zejména pak za chvil nej- vážnějších, stáli po boku. Čienář, pohrouživ se do čelby bohatě vypraveného díla, v myšlenkách zalět do tábora staršího Scipiona, anebo v ovzduší Žiž- kova tábora a sotva nalezne se, kdo by, měv dolu úsudek o velikém italském vlaslenci odchylný, neko- rigoval názory své. Caribali jest postavou dějinncu, ale živol jeho a jeho dílo zasluhují, aby z úzkého rámce italských dějin vřaděn byl do Pan theonu svělového, mezi nejznamenitější a nejsvé ráznější postavy XIX stolelí.
Viktor Emanuel II Ilalie Tůma Garibaldův Čienář Scipio Sicílie Neapol Italia
26 article
* Jose! Šimánek: Kapky jedu. Básně. Dr hé výdání. Tiskem a nákladem knihtiskárny Dyl a Ryba v Praze-Vršovicích. Za 24 haléřů Básník dramatu „Entemenova vása“ rozezvuče nové struny a ukázal novou fasettu svého vývoje Jsouť „Kapky jedu“ většinou básně satyrické. Ohni vý duch aulorův srší odporem proti všemu tmářstv a šosáctví, proti všemu, co příčí se osvětě a pokroku a jeho básně jsou revoltujícím výkřikem utlačova- ných. Pan Šimánek místy zůmyslně nagiodobuj Havlíčka a to s úspěchem, však přece se nám víc líbí jeho vlastní individuální tón, v němž se mu jisti lépe daří a v němž jeho talent plněji vyznívá. Některé jeho nápady a šlchy vzbuzují silně ko mický efekt, ale za celkem, přes zdánlivou burlesk nost, skrývá se zachmuřené čelo a zaťatá pěsť. Ško da, že není jeho knížka, jejíž obálku ozdobil p. F. Malý pěknou vignettou, obsažnějšíl K. Weinfurter.
Šimánek Kapek Entemenův Havlíček K Weinfurter Jos Praha Vršovice
27 article
„Emil“ čili „O vychování“. Z Rousseau přeložil a poznámkami opatřil dr. Ant. Krecar Vydání druhé, opravené a doplněné. Nákladem Frant Bavera a Boh. Smutného v Přerově. V komisi knih kupectví Jesefa Rašina v Praze-VII. Cena 4.50 K Konečně — konečně dostává se toto veledílo pedago- gické litertury v druhém vydání do rukou učitelstva českoslovanského. První vydání dávno bylo rozebrá- no a nynější ruch v českém učitelstvu i v inteligentní veřejnosti za výchovu volného člověka ve volné. svobodné škole přímo volal, aby do rukou všech kdož o myšlenky tyto se zajímají, vloženo bylo evan- gelium přirozené výchovy, jež ku přemýšlení potom- stvu na dlouhá staletí zůstavil geniální duch Rous- seaučv ve svém „Emilu“. Překlad velikého díla vy- dán jest s péčí vzornou. Na 44 stranách vylíčenj stručně pohnutý život spisovatelův, na počátku ka- ždé knihy uvádí se krátkými hesly její obsah s stránkováním a na konec přičiněny jsou poznámky překladatelovy, některá místa textu doplňující a vy- světlující. Z poznámek těch zřejmo, že překladatel pracoval o překladu spisu s úctou a láskou nevšední
Emil Rousseau doktor Antonín Krecar Baver Boh Rous Přerov Praha kupectví Jesefa Rašina
28 article
Dodámeli, že také typografická úprava knihy jes velmi pěkná (kniha vytištěna byla v knihtiskárně Bartheldý a spol. v Přerově), nebude snad zníti jako prázdná fráze, napíšeme-li, že nové vydání „Emila“ nemělo by chyběti v žádné knihovně a že bylo b hanbou pro české učitelstvo a pro všechnu pokroko- vou velejnost, kdyby kniha nebyla v nejkratší dob rozebrána. Brněnský „Učitel“ v čísle ze dne 1. pro- since m. r. přináší překlad článku „Volnost a ra- dosti dítěte“ od Otty Ernsta, v němž tento bystrý po- zorovatel, spisovatel „Flachsmana vychovatele“ píš o Rousseauově „Emilu“: „Požadavek „znáti více Roussesua“ mohl by i v nynější výchově býti pra- vou vádčí hvězdou. Pro naše cechovní školomety spravedlivé copeře podagogické jest Rousscau ovšen překonaným stanoviskem, bel esprit, jenž již tí je podezřelý, že nápsal o výchově velice zajímav knihu, která — strašné pomyšlení! — jest románem A přece bylo by si právě v naší době přáti, aby s nestal učitelem, kdo by nedokázal, že je s Rousseau- ovým „Emilem“ co nejdůkladněji obeznámen, a ab tato kniha byla v rodinách našich tak pilně čten jako každý moderní román“
Emil Ott Ernst Rousseauův Rousseau Přerov
29 article
„Rozhledy“ Josela Pelcla (v Praze II. v Lipov ul. 8) roč. XVIII. přinášejí v 8. čísle: Velikonoce P. M. (171). — Jsa Grégrova. Božena Viková-Kuně tická. (173). — Noc. Pták. Vrak. Můj pes. Ignot (176). Žáci Epíkurovi (Mauclair, Město světla. Remy de Gourmont. Noc v Lucemburské zahradě. A. B tranielli. Ověnčená a jiné povídky). K. HI. Hiila (178). N. Minský. Ve světle svědomí. J. B. (183) O ralém městě a jeho lidech, S. (185). — Co novéh ve světě? (187). — Poznámky. (190). Fanatism, (191) Listovní papíry Svat. Čecha. (191). Co jest básen Petr Altenberg. (192). — „Rozhledy“ vycházejí n začhtku a uprostřed měsíce. Celoroční předplatn 6 kor * Ignát Herrmann, Staří mládenci. Nákla- dem F. Topiče v Praze. Za K 2.40. Cosi jako teskn a soucitný úsměv potri na členáře téměř z každé vě této vzácné knihy obrázků ze života „přespočetných jak Herrmann nazývá hrdiny svých sedmnácti p vídek a humoresek. Herrmannův humor není posmě
Josel Pelcl Grégrův Viková Epíkur Mauclair A B Fanatism Čecho Altenberg Herrmann Herrmannův Praha Lipov Náklo II Velikonoce P . M Rema jít Gourmont
30 article
chem těm, kleří z jakýchkoliv příčin zůstali starými mládenci, ale veselý a přátelský pohled do jejich života. Jen svrchovaná umělecká ukázněnost taleniu Herrmannova dovedla směšné a často malicherné snažení a živoření přespočetných obestříli zdravým pochopením a soucitným úsměvem. Ovšem neschází v knize vedle výstižných, realisticky přesně kresle- ných črt i hojně rozmarných dějových smyček pove- dených humoresek, jak ani jinak v knize, pocházející od našeho vzácného humeristy, mysliti si nedovede- me. Kniha tato jest již šestým svazkem sebraných spisů Ignáta Herrmanna a vyšla právě jsko celek. Spisy vycházejí v sešitovém vydání po 32 hal.) a po „Starých mládencích“ přichází na řadu vysoce z- jímavý remán z pražského živola „U snědeného krá- mu“, román svého druhu jediný, který prvním svým vydáním způsobil v kruzích literárních i členářských skutečnou a oprávněnou sensaci. (Na 10 sešitů před- plácí se v nakladatelství fy. F. Topič v Praze K 3.20) Repetilorium dějin vychovalelství. Příručka učitelům a kandidátům učitelství ke zkouškám. Na- psaí Jos. Urbánek. Díl I. Dějiny všeobecné. 1907. V Litovli u Jaroslava Hončíka, knihkupce. Cena 1 K. Knížečka příjemného formátu, úpravy i tisku o 100 stranách. Podává přehledně a výrazně stručný nástin předních výchovných ideálů v dějinách lid- stva, rozvrh hlavních epoch v dějinách vychovatel- ství až po dobu nejnovější, zároveň ovšem i přod- stavitele všeho snažení didaktického : paedagogi- ckého v dobách předkřesťanských i v době křesťan- ské; na konec přehled a topografii vysokých škol nové doby, přehled a topografii středních škol v Ra- kousku, chronologický přehled zákonů, týkajících s školství obecného v 19. století a výčet českých uči- telských organisací a sjezdů.
Herrmannův Herrmann Urbánek Hončík Praha Litovel U snědený krá
31 article
Knížečka jeví poctivou snahu „málo slovy říci mnoho“. Zasluhuje čtenářstva více, než si sama určuje na titulní stránce. Prohlídka jejího ohsahu vzbudí zajisté zájem i těch, kdo právě k zkouškám neopakují. Krajní úsili o výrazy co nej- zhuštěnější a nejcharakterističtější pro různé doby i jednotlivé muže potkává se ovšem se zdarem ne- stejným, v celku však uspokojivým. U jednotlivých spisovatelů jsou uváděna stručně životní data, pok spisy (nejdůležitější), konečně v úsečných heslech obsnh jejich vychovutelského úsilt. Slať o Husovi je trochu povrchní; mohlo tu se zdarem býti použito z běžných pramenů Vlčka nebo Flajšhansa. Za to vice uspokojuje svou výstižností a určitostí výrazu kapitolka o Komenském. Zde byl autor svému před- mětu patrně blíže. — Z jednotlivostí jen namátkou uvádíme, že výraz „metoda“ má vzhled nepěkně otřelý; v řeckém výraze methodos „th“ se psalo literou jedinou (= 9) a tento zvuk jediného písmene neměl by se ani ve zčeštělém methoda zanedbávati. Čeho v knížečce postrádáme, jest uve- dení do příslušné literatury a biblio- grafie! Tím by byla knížečka velmi získala. Právě toto uvedení do příslušné bibliografie jest přední povinností i ozdobou každého „katechismu“, kom- pendia, výtahu, či jak se všechny ty pomůcky hrno- nují. Vytýkáme to knížce proto, že ji lze jinak po- važovati za víc než za pouhé „repetitorium“. V zá- plavě dnešních příruček knižečka jistě si uchová mí- sto ne poslední,
Hus Komenský