2
masthead
V Praze, v sobotu dne 18. února 1905.
Praha
4
article
Na ranní n odpol. listy
přodo lácí se
v Praze v admlalstraci
za čtrat lsta . . . . 6 K —h
s dvojí donáškou
na měste
na čtviě leta . . . . 7 K 50h
vo slialkách: 2 K. 30h
na něsío . . . . . .
Pošton:
n etnt lela . . . . 9 K e0h
s dvojí zásllkeu
na
trt laa . . . :kek
L. Z Petrohradu, 17. února.
(4 hodiny odpoledne.) (Pův. telegram
od zvláštního zpravodaje „Nár. Listů“.)
Velkokníže Sergěj Ale-
xandrovič, strýc carův,
byl dnes odpoledne v M o-
skvě zabit výbuchem pumy
právě když jel k histori-
ckému museu směrem od
justičního paláce. Puma byla
vržena pod jeho kočár jed-
ním z dvou mužů, kteří jeli
v saních jen několik kroků
od vozu velkoknížete. Udál
se strašlivý výbuch, při kte-
rém kočár velkoknížete byl
úplně roztříštěn. Z těla velko-
knížete Sergěje zbyla na mí-
stě attentátu jen pravá noha,
urvaná nad kolenem a stra-
šlivě zohavená hlava. Oba
pachatelé byli zatčeni. Vzru-
šení, po telefonických zprá-
vách z Moskvy došlých, jest
ohromné.
Z Petrohradu, 17. února. (C.-B.) v
3 hod. 33 minut. Z Moskvy se sdělujet
Pod vůz velkoknížete Sergěje hozena
puma. Tělo velkoknížete jest na kusy
roztrháno.
Sergěj
Praha
Petrohrad
Moskva
5
article
Z Petrohradu, 17. února. (C.- B.) v
4 hod. 20 m odp. Když velkokníže Sergěj
jel z Kremlu do města, hozena po
jeho vůz puma. Velkoknížebyl usmr-
cen, jeho vůz roztříštěn. Útočníc
byli zatčeni. Jeden z nich jest
těžee raněn. Několik studentů
bylo zatčeno.
Z Petrohradu, 17. února. (C.-B.) ve
4 hod 20 minut. Ruská t I. agent. sdě-
Iuje: Z Moskvy se telefonuje: Atten-
tát na velkoknížete Sergěje byl spá-
chán, když velkokníže jel z histori-
ekého musea do Kremlu. U justičního
paláce očekávaly 2 osoby v drožee
vůz velkoknížete. Když velkokníže
projel justičním palácem, sledovaly
jeho povoz. Puma byla hozena po
vůz velkoknížete.
Z Petrohradu, 17. února, v 5.50 hod.
odpol. (C.-B) Petrohr. tel. agent. sdě-
Iuje: Velkokníže Sergěj jel o 3. hod.
odpoledně z paláce Mikulášova pře
senátní náměstí. Za jeho vozem jely
dva fiakry. Když vůz velkoknížete
projel justičním palácem, předjely
sáně jakési, v nichž seděly dvě osoby
v občanském oděvu, z nichž jedna
v dělnických šatech, před povoz velko-
knížete. U justičního paláce nechaly
ale osoby v sáních sedící předjeti
opět vůz velkoknížete. V okamžiku
tom byla vmetena pod povoz velko-
knížete puma. Výbuch byl tak mocný,
že všecka okna justičního paláce byla
roztříštěna. Vůz velkoknížete roztří-
štěn na dobro. Koně uprehli,
Sergěj
Petrohrad
Kreml
Moskva
Mikulášův pře
6
article
Na místě attentátu shromáždily
se záhy davy lidu, jež sbíraly třísky
dřeva a kusy látek. Velkokníže
byl ihned mrtev. Hlavaa
nohy byly od trupu odtrženy
oděv úplně roztrhán. Kočí utrpěl
těžké popáleniny, jimž na
cestě do nemocnice podlehl.
Výbuch byl slyšán daleko v okolí
Útočníci, jichž jména jsou ne-
známa, byli zatčeni. Jeden z nich
děl: »Mně jest to úplně lhostejno,
věc svou jsem vykonal !«
Brány Kremlu byly uzavřeny. Na
Červeném náměstí manifestovaly
velké zástupy proti studen-
tům, jež násilně tak ztýrali,
že soudce jeden, přicháze-
jící z justičního paláce, za-
kročil a několik osob za-
tknouti dal. Mezi davy byly
házeny proklamace.
Když velkokněžna Alžběta
attentátu zvěděla, odebrala se oka-
mžitě, tak jak byla oděna, na místo
výbuchu. Části těla velkoknížete byly
sebrány a doneseny do Mikulášského
paláce.
Z Paříže, 17. února. Z Petrohradn
se oznamuje, že attentát stal se dnes
před polednem. Velkokníže Sergěj
jel v kočáře trojspřežním. Vůz jel
ohromnou rychlostí Mladý muž vrhl
před povoz pumu, která ihned z
ohromné detonace vybuchla. Koěí
chtěl koně strhnout stranou, ale bylo
již pozdě. Velkokníže takořka na
kusy roztrhán. Četní policisté ihned
zatkli i několik passantů, kteří se
nalezali poblíž místa attentátu. J ak
se proslýchá, byli také četní
chodci střepinami pumy zra-
něni. Vzrušení v Moskvě je
ohromné Carovi byla ihned telefo-
nicky podána zpráva. Mluví seo
spiknutí, do kterého byly prý zasvě-
ceny také vysoce postavené osobno-
sti (??) Aspoň málo jen lidí znalo
dobu vyjížděk velkoknížete, které
byly vždy přísně tajeny.
Alžběta
Carus
Kreml
Červený náměstí
Paříž
Moskva
7
article
Z Berlína, 17. února. »Lokal An-
zelger« oznamuje: Zdejší vládní kruhy
byly dnes uvedeny ve veliké roze-
chvění. Telefonicky došla z Moskvy
zpráva, že velkokníže Sergěj stal s
obětí pumového attentátu. Úločníci.
prý dva studenti moskevské poly-
techniky byli zatčeni. Jednomu z útoč-
níků byla třískou pumy utržena ruka.
Při této příležitosti připomíná se, že
velkokníže Sergěj před několika dn
nalezl na svém psacím stolku od ter-
roristické strany ruské rozsudek
smrti. Velkokníže byl s mnoha stran
varován, aby zanechal svých denních
vyjíždek, avšak marně. Sergěj byl
v pokrokových kruzích ruských ná-
sledkem své drakonické přísnost
velmi nenáviděn.
Z Paříže, 17. února. »Timese oznamují
že právě velkokníže Sergěj stal se obětl hnut
revolučního, vysvětluje se tím, že mezi v še m
strýci carovými měl největší vliv
na panovníka. Vědělo se, že dovedl zmařiii
veškeré liberálnější návrhy carovy. Posledně od-
poroval jmenovitě svolání zástupců provincií.
Velkokníže byl následkem svého velkopanského
a reakcionářského jednání nejnenáviděnější osobou
na Rusi. Nedávno dostala jeho choť, jež byla
naproli tomu neobyčejně oblíbena, výstražný
dopis, aby se svým manželem nevy-
jížděla. Attentát byl spáchán stejným
způsobem jako na Pleva.
Z Londýna, 17. února. Zavraždění velko-
knižete Sergěje zde nepřekvapilo ani na burse.
ani v kruzích politických. Počítalo se s jeho
možností již dávno. Vědělo se, že velkokníže
jest nenáviděnou osobou. Ventiluje se zde jen
otázka, zdali tato událost nepřispěje k brzkému
uzavření míru.
Sergěj
Pleva
Berlín
Moskva
Paříž
Londýn
Sergěj
8
article
Attentát na velkoknížete
Sergěje v Moskvě.
Attentát na velkoknížete
Sergěje v Moskvě.
Včera v odpoledních hodinách rozšířila se
v Petrohradě zpráva, že byl v Moskvé pod-
niknut vražedný útok na carova strýce, velko-
knižete Sergěje Alexandroviče dynamitovou pu-
mou, vrženou na jeho kočár při vyjíždcez
sídla starých carů ruských, z Kremlu. Velko-
kníže s chotí svou Alžbětou, sestrou panujíeí
carevny, byli prý pumou na kusy roztrháni.
Zavražděný velkokníže sešel tedy podobnou
smrtí jako jeho otec Alexandr II, osvobodite
sedláků z nevolnictví a balkánských Slovano
ze jha tureckého, jenž stal se obětí pumy dne
13. března r. 1881.
Velkokníže Sergěj, narozený r. 1857, byo
48 roků stár a zastával až do nedávna hodnost
generálního gubernátora moskevského. Pokládán
byl na Rusi za rozhodného zastance, ne-li za
vůdce staroruského, konservativního směru, stoje
důsledně na stanovisku zděděného samodržav
earův, jakožto vtělení jednoty státu ruského
V tomto ohledu uvádělo se jeho jméno vždy
v těsném spojení s prokurátorem synodu Po-
bědonoscovým.
Alexandrovič
Alžběta
Rus
Moskva
Petrohrad
Kreml
9
article
Když propukl nynější ruch opravný i pře-
vratný na Rusi — neboť tento dvojí proud jevá
se a proplětá jak v projevech zemstev a kruhů
intelligence, tak v pouličních bouřích a zmatcich
zvláště v průmyslových střediscích ruských —
tu zvlášté pronikla do veřejnosti zpráva o od-
mítavém stanovisku velkoknižete Sergěje proti
opravám; tehdy v měsíci listopadu minulého
roku pomýšleno totiž na svolání zástupeů zem-
stev ku poradám v Pětrohradě. Již tenkráte upo-
zornili jsme na tomto místě, že »Moskevské
Vědomosti«, kteréž byly spolutlumočníkem jeh
názorů, vyslovují se v prudkých článeích prot
myšlence sjezdu zástupců zemstev. Jak známo.
mělo zakročení velkoknižete Sergěje potud vý-
sledek, že povolení sjezdu, původně zamýšle-
ného za účastenství a předsednictví ministra
vnitra Svjatopolka Mirského jakožto shromáždění
autoritativního a vládou uznaného — uděleno
bylo pouze pro poradu soukromou, jež také se
konala po několik dní v soukromém paláei
maršálka šlechty petrohradské a podala své
návrhy ministru vnitra rovněž jako projev po-
vahy soukromé.
Svjatopolka Mirský
Rus
10
article
Toto zakročení velkoknížete Sergěje proti
zmíněněmu sjezdu zemstev a snad ješté dopo-
ručení generála Trepova, jehož znal jakožto
moskevského gradonačalnika, za generálního gu
bernátora v Petrohradě s rozšířenou mocí rázu
téměř diktátorského, byly asi posledními důkazy
vlivu jeho; záhy potom vzdal se velkokníže
Sergěj svého postavení jakožto generální guber-
nátor, kteréžlo místo zastával skorem dvace
let, ale zůstal v Moskvě, sídle na Kremlu, aniz
by byl na dále zastával nějakou úřadní hodnost
Do doby jeho generálního gubernátorstv
spadají četné nepokoje studentské na moskov-
ské universitě, kdež spolu vyskytly se čilé styky
professorů tamějších se stejnými kruhy angl-
ckými, což mělo za následek, že četní z pro-
fe sorů těch octli se v konfliktu s vládním
úřady; při posledních nepokojích studentských
v Moskvě oznamovalo se, že se jich zúčastnío
již i lid moskevský, kterýž do nedávna přihližel
k ruchu a bouřím studentským lhostejně.
Když pak v poslední době mnohá zemstv
odhodlaněji se počala vyslovovati pro reformyv
Rusku, bylo to zvláště zemstvo moskevské, jež
za vedení knížete Trubeckého ozvalo se nejsmě-
leji a nejdůtklivěji.
Dle zpráv dále docházejíeích podobá se
jakoby attentát na velkoknížete byl vyšel z kruhů
studentstva, jako několik jiných útoků v nedáv-
ných dnech na ruské státní hodnosty podnik-
nutých; oznamujeť telegram, že byl jeden z
útočníkův těžce raněn, a že bylo zatčeno ně
kolik studentův.
Trepův
Trubecký
Petrohrad
Moskva
Kreml
Rusko
11
article
Sotva však lze pochybovati o tom, že vče-
rejší moskevský attentát souvisí s onou činnost
velkoknížete Sergěje a s oním stanoviskem jeho
protireformním, jak jsme je právě charakteri-
sovali a jak je s neústupností Rusům vlastn
zastával a prováděl, dokud ještě byl generálním
gubernátorem moskevským. Včerejší attentát vy-
konán byl tedy na osobě, jež úřadu svého již
se vzdala a jejíž vliv na rozhodnutí cara Miku-
láše již byl zlomen; vždyť jest známo, žev
radé carově zvítězili rádeové, kteří upřimně
podporují zavedení oprav, a že také carským
úkazem ze dne 25. prosince naznačen přesný
program reform, k jejichž provádění se nepro-
dleně přikročuje a o nichž rokuje několik zvláště
ustanovených odborných komitétů. Opravy tylo
budou prý dovršeny svoláním zemského
sboru, jakéhosi parlamentu ruského, jehož
kompetence bude vytčena v mezích, jak jsme
je v řadě článků o reformách ruských před ne-
dávnem pravděpodobně a přesvědčivě vyznačili.
Proto musí nynější attentát tím spíše býti
odsouzen, ježto jest důkazem, že původci jeho
nemají na mysli opravdové polepšení poměrů
ruských, ale že chtějí udržovati národ opětov-
nými krvavými událostmi v ustavičném napjet
a jitřivém rozčilení.
Jinak máme za to, že attentát tento není
důkazem, že by násilnické snahy ruských živlů
revolučních nabývaly takového ohlasu v lidu
ruském, jak by evropští jejich tlumočníci světu
rádi namluvili; k takovýmto krvavým vraždám
utikají se vždy frakce slabě, jak to i v Rusku
zkušenost ukazuje.
Rus
Rusko
car Mik
12
article
Nebezpečí hnuti dělnického dle všech zpráv
jest zažehnáno a jednotlivé jeho výbuchy ozý-
vají se již jen v místech pohraničných a při
mořských. Doufejme, že za krátko úplně pře
stanou, vždyť nenalezají ohlasu ani v národ
polském, od něhož pořadatelé bouří a nepokoj
nejvíce očekávali a do jehož středu dle » Berl
Rundsehau« ze sousedství pohraničného bylo
dopraveno největší množství dynamilu.
Rovněž nelze přehlédnouti, že z vlastníh
jádra lidu ruského dosud nepodařilo se získati
převratným živlům znatelné opory; nepokoje
nepořádky soustředily se všude jen na obvody
průmyslové; a komu by nebylo známo, jak
silnou, cizí immigraci v Rusku tvoři průmyslové
závody belgické, francouzské, německé (Lod
Sosnovice) a anglické
Nutno tudíž v ruském hnutí nynějším ro-
zeznávati všecky jeho odstiny, jež jsou zajisté
jiné v průmyslovém dělnictvu, jiné v studující
mládeži, jiné v kruzích vyspělé a zkušené intel-
ligence, jiné pak v gubernských zemstvech
v zastupitelstvech měsiských.
Již v jednom ze svých prvních článk
(koncem listopadu) o reformním hnutí na Rusi
u příležitosti sjezdu zástupců zemstev jsme upo-
zornili, že stavovské požadavky šlechty dle
historické zkušenosti v massách lidu ruského
nezpůsobí takové nadšení, jako stavo vsko
zastoupení v západní Evropě.
Vzpomeneme-li pak, že před několika dny
bylo hlásáno z Petrohradu, že propukne hnut
novou silou, podobá se, jakoby včerejší attentá
V drobném prodejie
naaní číslo o sobě . . . za S
. . za 2
cdpolodní . . .
Ve sllalkách na vezkovš
ranní číslo. . . . . . .
věpolední . . . . . . . . S
Inserát
plati ze hotevě napřel
Předplacení a inserty přijíná zdminl-
strace v Marianské ulici č.3.
Tam nacházejí se též redakce
tiskirna a expodise „Nárednich Lirt-
Rukopisy se Bevraoeji
Rundsehau
Rus
Nárednich Lirt
Rusko
Evropa
Petrohrad
Lod Sosnovice
13
article
moskevský byl známkou zoufalých pokusů do-
konávajícího hnutí.
Máme proto jen jediné přání, aby attentát
tento nezastavil přípravy ku provádění již ozná-
mených a slibených a dále ještě očekávaných
oprav, jako se to stalo po osudném attentátu
na otce zavražděného velkoknížete, cara Alex-
andra II.
Národ takové veliké minulosti, jako jest
národ ruský, nemůže opustiti, svělové jevišté
samovražedným rozkladem vnitřním, a ten by
mohl nastati, kdyby se podařilo nepřátelům
oprav na Rusi poukazováním na děsný attentát
moskevský zaraziti cara na dráze nastoupenýeh
oprav!
Zavražděný velkokníže Sergěj
Alexandrovič.
Velkokníže Sergěj Alexandrovič,
jenž zahynul včera pumovým attentátem, byl
čtvrtým synem Alexandra II. a strýcem cara
Mikuláše II. Narodil se dne 29. dubna r. 1857
v Carském Sělu a byl tedy bezmála 48 let
stár. Vychován pro kariéru vojenskou, odebral
se v roce 1877 jako 20letý mladík do války
rusko-turecké, kde vyznamenal se v bitvě dne
12. října a obdržel za udatenství řád sv. Jir
4. stupně. Tři lěta po válce vydal se s bratrem
svým mladším velkoknížetem Pavlem Alexandro-
vičem a se strýcem velkoknižetem Konstantinem
Konstantinovičem na cestu světem. Prošel hlav-
ními městy evropskými a pak odebral se do
Palestiny, kde na jeho podnět zřízeno »Pravo-
slavnoje Palestinskoje Obščestvo«, jemuž svě-
řeno starati se o ruské návštěvníky Palestinya
zvláště Jerusaléma, šířiti znalost těchto míst
pod. Návštěva míst těch měla na velkoknížel
Sergěje veliký vliv. Vrátiv se do Petrohradu,
zřídil velikou společnost z ruských učenců
nákladem svým vyslal je do Jerusaléma, aby
předsevzali zde archaeologický výzkum. V roce
1891 jmenován byl velkokníže Sergěj generál-
ním guvernérem moskevským a současně velite-
lem moskevského vojenského obvodu.
Rus
Alexandrovič
Mikuláš II
Jir
Pavel
Konstantinos Konstantinovič
Palestina
Jeruzalém
Petrohrad
Alex
Palestinskoj Obščestvo
14
article
V roce 1893 vzbudila v politickém světě
značnou pozornost návštěva jeho u papeže
Lva XIII. Podnikl ji v dorozumění s earem a jak
se všeobecně za to mělo, ke zlepšení zkalených
dříve styků Vatikánu s Ruskem. Papež vzkázal
tenkráte po velkoknížeti caru, aby staral se lásky-
plně o katolíky v Rusku. Jinak však se soudilo,
když proneslo se, že Francie sprostředkovala tuto
návštěvu; bylo patrno, že běží o docílení shody
mezi Vatikánem, Francií a Ruskem, shody, jejíž
ostří namířeno bylo ovšem proti trojspolku. Dalším
zjevem nápadným tohdy bylo, že velkokniže na
kvap takřka ujel z Říma do Nespole, dříve než
královská rodina italská se do Říma vrátila.
V Kvirinale učinil prý tento spěch velkoknížete.
vyhnouti se setkání s králem Humbertem hluboký
dojem. Kromě hodnosti guvernéra moskevského
byl velkokníže Sergěj generálním pobočníkem
carovým a jedním z hlavních jeho rádců. O
prý to byl, jenž radil caru, aby ve válce s Ja-
ponskem pokračováno až do úplného vítězstv
Ruska.
Dne 3. června r. 1884 oženil se s dcerou
velkoknižete hessenského Ludvíka IV., s Alžbětou
Feodorovnou.
Lev XIII
carův
Ludvík Iva
Alžběta Feodorovný
Vatikán
Rusko
Francie
Řím
Nespola
16
article
Poslanecká sněmovna.
Poslanecká sněmovna.
Z Vídně, 17. února.
(Původní a zvláštní zpráva »Nár. Listů«.)
Po tříhodinné schůzi, za které hr. Vetten
podal demissi, byl zákon o refundační půjčce
schválen ve druhém a hned také ve třetím
čtení. Zamítavé stanovisko proti předlozeté
stručně a přesně vytkl poslanec dr. Fořt.
Poslanec za venkovské obce králové-hrade-
cké mluvil dnes zase. Sotva začal, opustili naši
poslanci zasedací síň. Nevrátili se do ní ani,
doktor
Fořt
Vídeň
poslanecký sněmovna
králhrad
17
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V den poslední pouti Ferdinanda Schulze.
Dlím v myšlenkách u jeho katafalku . .
Nemám dosti odvahy, abych popatřil ve vy-
chladlou, políbením smrti pobledlou líc, třeba
v nádheře božského klidu a usmíření, nemám
odvahy, místo hluboké studánky jiskrného oka
shlédnouti věčný spánek na jeho víčkách; nebot
ten, kdo Ferdinanda Schulze dobře znal a dle
teho též etíl a miloval, lépe učiní, když uchová
si jasný jeho obraz v srdci tak, jak za živa jej
naposledy spatřil... Marna všechna filosofie
i konejšivý povel rozumu o míře biblické, jež
dává člověku let sedmdesáté; vnitřní bola
stesk nerozplaší ani útěcha, že zemřel smrt
u lékařů ideální nebo dle slov Sofoklových, že
dovedl krásně zemřit, jako krásně žil. ..
Vidím živě jeho vlídnou tvář, vidím jasné
oko, v kterém zreadlil se plných sedmdosáte let
celý svět, a již noří se mi z mysli jeho postava
a řada vzpomínek ji oblétá. Vidím, kterak starý
pán, zvolna, ruce na zad složené, jde přes
Václavské nám. co noha nohu mine k redakci
jak namáhavě, ztěžka oddy ze do schodů a po
zastávce, aby lapil dech, vehází do redakce.
Schulz
Sofoklův
Václavský já
18
article
Bývale tak dobou poslední téměř každého dne
nebyla-li příliš velká nepohoda; krátce po de
vátě dopoledne, tedy v době, kdy se pracuje pro
odpolední list, ozvaly se volné jeho kročeje před-
ním pokojem. Po chůzi poznali jsme hned, že
prof. Schulz přichází... Již mezi dveřmi,
dříve nežli odložil, zazněl pravidený jeho po-
zdrav v srdečném a žoviálním: „Servas, kama-
rádi!“ stejně, jako na odchodu opětně se loučil
obvyklým svým: „Buďle tady s bohem!“
Jeho příchodem se vždycky rozjasnilo,
neboť nepamatuji, že byl by přišel s kormutli-
vou tváři nebo rozmrzelý. Ba nedal znáti na
sebě ni tehda ani známky útrapy, když na jaře
neb na podzim se dostavil zlý jeho host, klou-
bevý rovmatismus, jenž drahou jeho pravici až
k nepoznání změnil otokem a skřivil prsty.
S klidem filosofa přijímal to zlo, a nereptal ani
tehda, když krutější záchvat bolestí jej pouta
na lůžko. Bylo nám ho neskonale líto, kdykoliv
pravá ruka jeho ovázána v černém šátku, ne-
mohla pomoci levici i při primitivních pohybech.
profesor
Schulz
19
article
Avšak ani v takové chvíli neopouštěl Ferdi
nanda Schulze zdravý, mnohdy břitce sarkasti-
cký humor, kterým oživoval rozhovory redakční.
z pravidla maje závěr, který končival výbuchem
smíchu. Starý pán rád zatoulal se vzpomínkami
do dob dávno minulých a pro nás mladší na-
mnoze mlhavých neb zcela neznámých atu
z přebohatých zkušeností životních a záso
trefně vybíral případné opisody, applikuje je
ku pomérům soudobým.
S každým několik vlídných slov pohovořiv
sebral došlé cizí časopisy a usednuv u okna, dal
se do čtení. Co mnohdy čtyřem, šesti očím pro-
klouzlo snad jako nepatrný, zastrčený telegram
to bystrozraku zkušeného žurnalisty neušlo.
Upozornil, nebo sám se jadrným svým způso-
bem o věci vyjádřil a po případě uchovalsi
místo dotyčné pro článek. Také nejednou se
stalo, že některé číslo časopisu, který obsahoval
zvláště zajímavou jakous stať, dal pisateli těchto
řádků k uschování s poznámkou, že přijde doba,
kdy se citát z dotyčného listu hodí k použití.
Při velikých zkušenostech svých a vzácném roz-
hledu tušil mnohdy správně, jak se věci příšt
utváří. Vzpomínám, a kollegové redakční mi
dosvědčí, že v říjnu minulého roku předpovidal,
že na Rusi dojde záhy k velkým nepokojům
převratům. Také, když na slova jeho došlo
vzpomněl sám té okolnosti.
Schulz
Rus
20
article
Ferdinand Schulz až do léta minulého roku
psával středeční své úvodníky za odpůldne úter-
ního drobounkým a čitelným svým písmem,
hustě, nejvýš na dvou proužcích papíru, jež
vydaly však takřka půldruhého sloupce. Když
však ozvaly se revmatické bolesti a také zrak
již vypovídal, diktoval své články. Musím
připomenouti, že Schulz v ohledu redakční své
povinnosti býval vzorně svědomitým, Nechtěl
připustiti — pokud ovšem mohl — aby někdo
jiný převzal v době jeho choroby zaň článek.
„Jak by k tomu ten kollega přišel?“ říkával.
„Zkusíme to, snad to půjde.“ A šlo výborně.
Schulz nezapřel tu v sobě professora.
zvyklého mluviti s kathedry. V jeho diktandu
rychlém, že ruka jedva stačila stihnouti slova,
nebývalo oprav ani škrtání; věta vyrůstala
z věty, závěry byly logickými a jasnými.
„Mnoho-li pak toho máme?“ ptával se při pá-
tém, šestém listu. A když uslyšel, divil se, kte-
rak možno. Nejdéle půldruhé hodiny mu trval
diktovaný článek... Až do poslední chvíle těšil
se znamenité paměti. Stalo se, že přišla
diktandu mnohdy i méně známá data a tu
Ferdinand Schulz na den a rok bez pomůcek
bezpečně je uvedl. Nikdy nebylo mu třeba vra-
ceti se ku počátku věty; i při sebe složitější pe-
riodě nezapomněl začátek nebo výrok.
Labutím zpěvem Ferdinanda Schulze bl
článek, nadepsaný „Hrabě Julius Andrássy ja-
kožto dědic vlády Tiszovy“, otištěný v ranním
čísle „Národních Listů“ dne 1. února t. r.
Článek ten diktoval Schulz jako kdy jindy
rychle a zvučným hlasem. To byl ještě zcela
zdráv. Dva dni potom zúčastnil se večera, který
uspořádán byl jeho vděčnými žáky jako dozvuk
sedmdesátých jeho narozenin. Šel rád mezi ně
a s každým, ač jich bylo na tři sta, promluvi
několik slov, maje radost srdečnou nad jejiet
postavením společenským.
Schulz
Julius Andrássy
Tiszův
21
article
„Těší mě to opravdu, když vidím, že jsou
užitečnými členy lidské společnosti. Znám je
všechny dobře, vidím je v mysli jako studenty
a teď mnozí jsou již prošedivěli a otci rodin.
Moc mě potěšilo, že si na starého učitele vzpo-
mněli...“ Jiskra vnitřního uspokojení šlehl
prof. Schulzovi okem-
Druhého dne dopoledne nepřišel, až tře
tího, A to byl přepadlý a velmi unavený chůzí
Naříkal, že nemůže dobře dýchat pro větrno
jaké panovalo. To bylo v sobotu dne čtvrtého
února, kdy do redakce přišel naposledy.
V den, kdy připadalo mu nejblíže psáti
zaslal dopis omluvný, že churaví. Netušil,že
jeho choroba jest vážnou, že se dostavilo za
pálení plic. Netušil toho ani nikdo z nás, re
dakčních jeho kollegů a všichni jsme se domní-
vali, že ulehl, stižen svojí každoroční, jak sám
říkal, čtyřicet let trvající již chorobou —
pakostnici.
V sobotu dne 11. února došel pisatele těchto
řádků do redakce lístek korrespondenční, ne
psaný však rukou prof. Schulze, nýbrž dikto
vaný. Zněl: „Milý přiteli! Navštivte mě laskavě
v neděli nebo v ponděli, jak vám bude možno
Pozdravujte všechny! Váš Ferdinand Schulz
Žofín.“
Vyhověl jsem přání starého pána, jež bý-
valo mi vždy rozkazem, v neděli dopoledne
k jedenácté hodině. K churavícímu uvedla mě
vážená jeho choť, jež prosila, abych nenocha
jej mnoho mluviti, že má to od lékaře za
kázáno.
„On ani netuší, že má zapálení plic, n
smíme mu to říci.
Professor Ferdinand Schulz ležel v pokoji
kde nejraději dlíval, na lůžku, kde již jeden
kráte jsem jej zastihl, nikoliv však tak nebez
pečně churavého.
Jiskra
profesor
Schulz
Žofín
22
article
„Vítám vás, jste hodný, že jste přišel,
šeptal polohlasně a podával mi, pokud mohl,
ruku k stisknutí. Polo ležel a polo seděl, maje
pelštáře vysoko narovnány pod stříbrem šedin
ojíněnou hlavou. „Ležím jako Lazar, ani hnout
se nesmím. Už jsem myslil, že je konec! Přede-
včírem dostavil se záchvat, nemohl jsem vy-
dechnouti. Mám silně překrvené plice. Ale už
je lépe. Myslím, že as za čtrnáct dní budu moci
opět psát. Co je ve světě nového? Co dělají
Maďaři?
Zodpověděl jsem otázky. Právě byla listy
přetřásána audience Františka Košuta u císaře.
Musil jsem starému pánu o tom vyprávěti. „Ne-
četl jsem několik dní listův, nemohl jsem. Však
to dohoním.“ A jal se vzpomínati na Ludvíka
Košuta, Deáka a byl by snad se ještě dále roz-
hovořil, kdyby na hlase znatelná únava jej ne
byla přemohla.
Pak opětně se vrátil zmínkou ke své ne-
moci. „Už po několik nocí jsem oka neza-
mhouřil a jsem tak rozechvěn... Kdybych je-
nem mohl spát...“ Těšil jsem, jak mohl,
že zase bude dobře. Také byl jsem o tom pře-
svědčen, neboť jiskra jeho oka byla jasná, vě-
demí pevné... Při odchodu dvakrát jsem se
loučil, dvakrát stiskl ruku, které bylo mi tak
líto. Dosud do duše mi zní poslední jeho slova,
ke mně promluvená: „Buďte zdráv a pozdra-
vujte v redakci . ..
V pondělí a v úterý došly zprávy, že se
zdravotní stav pana Schulze lepší... S radostí
jsme všichni uvítali dobré zvěsti... A der na
to — poprvé a hluboce nás zarmoutil svým
náhlým odchodem do říše stínů... V časné
ranní hodině, kdy jitřenka přichází vystřídati
noc, vnořil se do srdce jeho šíp nikdy nechybu-
jícího střelce. Shasnul tiše, jako když svíce do-
hořívá, vyprázdniv kalich života, aniž jediná
L. T.
krůpěj příšla na zmar ...
Maďar
Košut
Musil
Deák
Schulz