ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 9c685ab0-78e9-11dc-81bb-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 22 celkem · entity: place 39, person 44, work 1, org 7
1 masthead
Ročník XXXXV.
2 masthead
V Praze, v sobotu dne 18. února 1905.
Praha
3 masthead
Číslo 49.
4 article
Na ranní n odpol. listy přodo lácí se v Praze v admlalstraci za čtrat lsta . . . . 6 K —h s dvojí donáškou na měste na čtviě leta . . . . 7 K 50h vo slialkách: 2 K. 30h na něsío . . . . . . Pošton: n etnt lela . . . . 9 K e0h s dvojí zásllkeu na trt laa . . . :kek L. Z Petrohradu, 17. února. (4 hodiny odpoledne.) (Pův. telegram od zvláštního zpravodaje „Nár. Listů“.) Velkokníže Sergěj Ale- xandrovič, strýc carův, byl dnes odpoledne v M o- skvě zabit výbuchem pumy právě když jel k histori- ckému museu směrem od justičního paláce. Puma byla vržena pod jeho kočár jed- ním z dvou mužů, kteří jeli v saních jen několik kroků od vozu velkoknížete. Udál se strašlivý výbuch, při kte- rém kočár velkoknížete byl úplně roztříštěn. Z těla velko- knížete Sergěje zbyla na mí- stě attentátu jen pravá noha, urvaná nad kolenem a stra- šlivě zohavená hlava. Oba pachatelé byli zatčeni. Vzru- šení, po telefonických zprá- vách z Moskvy došlých, jest ohromné. Z Petrohradu, 17. února. (C.-B.) v 3 hod. 33 minut. Z Moskvy se sdělujet Pod vůz velkoknížete Sergěje hozena puma. Tělo velkoknížete jest na kusy roztrháno.
Sergěj Praha Petrohrad Moskva
5 article
Z Petrohradu, 17. února. (C.- B.) v 4 hod. 20 m odp. Když velkokníže Sergěj jel z Kremlu do města, hozena po jeho vůz puma. Velkoknížebyl usmr- cen, jeho vůz roztříštěn. Útočníc byli zatčeni. Jeden z nich jest těžee raněn. Několik studentů bylo zatčeno. Z Petrohradu, 17. února. (C.-B.) ve 4 hod 20 minut. Ruská t I. agent. sdě- Iuje: Z Moskvy se telefonuje: Atten- tát na velkoknížete Sergěje byl spá- chán, když velkokníže jel z histori- ekého musea do Kremlu. U justičního paláce očekávaly 2 osoby v drožee vůz velkoknížete. Když velkokníže projel justičním palácem, sledovaly jeho povoz. Puma byla hozena po vůz velkoknížete. Z Petrohradu, 17. února, v 5.50 hod. odpol. (C.-B) Petrohr. tel. agent. sdě- Iuje: Velkokníže Sergěj jel o 3. hod. odpoledně z paláce Mikulášova pře senátní náměstí. Za jeho vozem jely dva fiakry. Když vůz velkoknížete projel justičním palácem, předjely sáně jakési, v nichž seděly dvě osoby v občanském oděvu, z nichž jedna v dělnických šatech, před povoz velko- knížete. U justičního paláce nechaly ale osoby v sáních sedící předjeti opět vůz velkoknížete. V okamžiku tom byla vmetena pod povoz velko- knížete puma. Výbuch byl tak mocný, že všecka okna justičního paláce byla roztříštěna. Vůz velkoknížete roztří- štěn na dobro. Koně uprehli,
Sergěj Petrohrad Kreml Moskva Mikulášův pře
6 article
Na místě attentátu shromáždily se záhy davy lidu, jež sbíraly třísky dřeva a kusy látek. Velkokníže byl ihned mrtev. Hlavaa nohy byly od trupu odtrženy oděv úplně roztrhán. Kočí utrpěl těžké popáleniny, jimž na cestě do nemocnice podlehl. Výbuch byl slyšán daleko v okolí Útočníci, jichž jména jsou ne- známa, byli zatčeni. Jeden z nich děl: »Mně jest to úplně lhostejno, věc svou jsem vykonal !« Brány Kremlu byly uzavřeny. Na Červeném náměstí manifestovaly velké zástupy proti studen- tům, jež násilně tak ztýrali, že soudce jeden, přicháze- jící z justičního paláce, za- kročil a několik osob za- tknouti dal. Mezi davy byly házeny proklamace. Když velkokněžna Alžběta attentátu zvěděla, odebrala se oka- mžitě, tak jak byla oděna, na místo výbuchu. Části těla velkoknížete byly sebrány a doneseny do Mikulášského paláce. Z Paříže, 17. února. Z Petrohradn se oznamuje, že attentát stal se dnes před polednem. Velkokníže Sergěj jel v kočáře trojspřežním. Vůz jel ohromnou rychlostí Mladý muž vrhl před povoz pumu, která ihned z ohromné detonace vybuchla. Koěí chtěl koně strhnout stranou, ale bylo již pozdě. Velkokníže takořka na kusy roztrhán. Četní policisté ihned zatkli i několik passantů, kteří se nalezali poblíž místa attentátu. J ak se proslýchá, byli také četní chodci střepinami pumy zra- něni. Vzrušení v Moskvě je ohromné Carovi byla ihned telefo- nicky podána zpráva. Mluví seo spiknutí, do kterého byly prý zasvě- ceny také vysoce postavené osobno- sti (??) Aspoň málo jen lidí znalo dobu vyjížděk velkoknížete, které byly vždy přísně tajeny.
Alžběta Carus Kreml Červený náměstí Paříž Moskva
7 article
Z Berlína, 17. února. »Lokal An- zelger« oznamuje: Zdejší vládní kruhy byly dnes uvedeny ve veliké roze- chvění. Telefonicky došla z Moskvy zpráva, že velkokníže Sergěj stal s obětí pumového attentátu. Úločníci. prý dva studenti moskevské poly- techniky byli zatčeni. Jednomu z útoč- níků byla třískou pumy utržena ruka. Při této příležitosti připomíná se, že velkokníže Sergěj před několika dn nalezl na svém psacím stolku od ter- roristické strany ruské rozsudek smrti. Velkokníže byl s mnoha stran varován, aby zanechal svých denních vyjíždek, avšak marně. Sergěj byl v pokrokových kruzích ruských ná- sledkem své drakonické přísnost velmi nenáviděn. Z Paříže, 17. února. »Timese oznamují že právě velkokníže Sergěj stal se obětl hnut revolučního, vysvětluje se tím, že mezi v še m strýci carovými měl největší vliv na panovníka. Vědělo se, že dovedl zmařiii veškeré liberálnější návrhy carovy. Posledně od- poroval jmenovitě svolání zástupců provincií. Velkokníže byl následkem svého velkopanského a reakcionářského jednání nejnenáviděnější osobou na Rusi. Nedávno dostala jeho choť, jež byla naproli tomu neobyčejně oblíbena, výstražný dopis, aby se svým manželem nevy- jížděla. Attentát byl spáchán stejným způsobem jako na Pleva. Z Londýna, 17. února. Zavraždění velko- knižete Sergěje zde nepřekvapilo ani na burse. ani v kruzích politických. Počítalo se s jeho možností již dávno. Vědělo se, že velkokníže jest nenáviděnou osobou. Ventiluje se zde jen otázka, zdali tato událost nepřispěje k brzkému uzavření míru.
Sergěj Pleva Berlín Moskva Paříž Londýn Sergěj
8 article Attentát na velkoknížete Sergěje v Moskvě.
Attentát na velkoknížete Sergěje v Moskvě. Včera v odpoledních hodinách rozšířila se v Petrohradě zpráva, že byl v Moskvé pod- niknut vražedný útok na carova strýce, velko- knižete Sergěje Alexandroviče dynamitovou pu- mou, vrženou na jeho kočár při vyjíždcez sídla starých carů ruských, z Kremlu. Velko- kníže s chotí svou Alžbětou, sestrou panujíeí carevny, byli prý pumou na kusy roztrháni. Zavražděný velkokníže sešel tedy podobnou smrtí jako jeho otec Alexandr II, osvobodite sedláků z nevolnictví a balkánských Slovano ze jha tureckého, jenž stal se obětí pumy dne 13. března r. 1881. Velkokníže Sergěj, narozený r. 1857, byo 48 roků stár a zastával až do nedávna hodnost generálního gubernátora moskevského. Pokládán byl na Rusi za rozhodného zastance, ne-li za vůdce staroruského, konservativního směru, stoje důsledně na stanovisku zděděného samodržav earův, jakožto vtělení jednoty státu ruského V tomto ohledu uvádělo se jeho jméno vždy v těsném spojení s prokurátorem synodu Po- bědonoscovým.
Alexandrovič Alžběta Rus Moskva Petrohrad Kreml
9 article
Když propukl nynější ruch opravný i pře- vratný na Rusi — neboť tento dvojí proud jevá se a proplětá jak v projevech zemstev a kruhů intelligence, tak v pouličních bouřích a zmatcich zvláště v průmyslových střediscích ruských — tu zvlášté pronikla do veřejnosti zpráva o od- mítavém stanovisku velkoknižete Sergěje proti opravám; tehdy v měsíci listopadu minulého roku pomýšleno totiž na svolání zástupeů zem- stev ku poradám v Pětrohradě. Již tenkráte upo- zornili jsme na tomto místě, že »Moskevské Vědomosti«, kteréž byly spolutlumočníkem jeh názorů, vyslovují se v prudkých článeích prot myšlence sjezdu zástupců zemstev. Jak známo. mělo zakročení velkoknižete Sergěje potud vý- sledek, že povolení sjezdu, původně zamýšle- ného za účastenství a předsednictví ministra vnitra Svjatopolka Mirského jakožto shromáždění autoritativního a vládou uznaného — uděleno bylo pouze pro poradu soukromou, jež také se konala po několik dní v soukromém paláei maršálka šlechty petrohradské a podala své návrhy ministru vnitra rovněž jako projev po- vahy soukromé.
Svjatopolka Mirský Rus
10 article
Toto zakročení velkoknížete Sergěje proti zmíněněmu sjezdu zemstev a snad ješté dopo- ručení generála Trepova, jehož znal jakožto moskevského gradonačalnika, za generálního gu bernátora v Petrohradě s rozšířenou mocí rázu téměř diktátorského, byly asi posledními důkazy vlivu jeho; záhy potom vzdal se velkokníže Sergěj svého postavení jakožto generální guber- nátor, kteréžlo místo zastával skorem dvace let, ale zůstal v Moskvě, sídle na Kremlu, aniz by byl na dále zastával nějakou úřadní hodnost Do doby jeho generálního gubernátorstv spadají četné nepokoje studentské na moskov- ské universitě, kdež spolu vyskytly se čilé styky professorů tamějších se stejnými kruhy angl- ckými, což mělo za následek, že četní z pro- fe sorů těch octli se v konfliktu s vládním úřady; při posledních nepokojích studentských v Moskvě oznamovalo se, že se jich zúčastnío již i lid moskevský, kterýž do nedávna přihližel k ruchu a bouřím studentským lhostejně. Když pak v poslední době mnohá zemstv odhodlaněji se počala vyslovovati pro reformyv Rusku, bylo to zvláště zemstvo moskevské, jež za vedení knížete Trubeckého ozvalo se nejsmě- leji a nejdůtklivěji. Dle zpráv dále docházejíeích podobá se jakoby attentát na velkoknížete byl vyšel z kruhů studentstva, jako několik jiných útoků v nedáv- ných dnech na ruské státní hodnosty podnik- nutých; oznamujeť telegram, že byl jeden z útočníkův těžce raněn, a že bylo zatčeno ně kolik studentův.
Trepův Trubecký Petrohrad Moskva Kreml Rusko
11 article
Sotva však lze pochybovati o tom, že vče- rejší moskevský attentát souvisí s onou činnost velkoknížete Sergěje a s oním stanoviskem jeho protireformním, jak jsme je právě charakteri- sovali a jak je s neústupností Rusům vlastn zastával a prováděl, dokud ještě byl generálním gubernátorem moskevským. Včerejší attentát vy- konán byl tedy na osobě, jež úřadu svého již se vzdala a jejíž vliv na rozhodnutí cara Miku- láše již byl zlomen; vždyť jest známo, žev radé carově zvítězili rádeové, kteří upřimně podporují zavedení oprav, a že také carským úkazem ze dne 25. prosince naznačen přesný program reform, k jejichž provádění se nepro- dleně přikročuje a o nichž rokuje několik zvláště ustanovených odborných komitétů. Opravy tylo budou prý dovršeny svoláním zemského sboru, jakéhosi parlamentu ruského, jehož kompetence bude vytčena v mezích, jak jsme je v řadě článků o reformách ruských před ne- dávnem pravděpodobně a přesvědčivě vyznačili. Proto musí nynější attentát tím spíše býti odsouzen, ježto jest důkazem, že původci jeho nemají na mysli opravdové polepšení poměrů ruských, ale že chtějí udržovati národ opětov- nými krvavými událostmi v ustavičném napjet a jitřivém rozčilení. Jinak máme za to, že attentát tento není důkazem, že by násilnické snahy ruských živlů revolučních nabývaly takového ohlasu v lidu ruském, jak by evropští jejich tlumočníci světu rádi namluvili; k takovýmto krvavým vraždám utikají se vždy frakce slabě, jak to i v Rusku zkušenost ukazuje.
Rus Rusko car Mik
12 article
Nebezpečí hnuti dělnického dle všech zpráv jest zažehnáno a jednotlivé jeho výbuchy ozý- vají se již jen v místech pohraničných a při mořských. Doufejme, že za krátko úplně pře stanou, vždyť nenalezají ohlasu ani v národ polském, od něhož pořadatelé bouří a nepokoj nejvíce očekávali a do jehož středu dle » Berl Rundsehau« ze sousedství pohraničného bylo dopraveno největší množství dynamilu. Rovněž nelze přehlédnouti, že z vlastníh jádra lidu ruského dosud nepodařilo se získati převratným živlům znatelné opory; nepokoje nepořádky soustředily se všude jen na obvody průmyslové; a komu by nebylo známo, jak silnou, cizí immigraci v Rusku tvoři průmyslové závody belgické, francouzské, německé (Lod Sosnovice) a anglické Nutno tudíž v ruském hnutí nynějším ro- zeznávati všecky jeho odstiny, jež jsou zajisté jiné v průmyslovém dělnictvu, jiné v studující mládeži, jiné v kruzích vyspělé a zkušené intel- ligence, jiné pak v gubernských zemstvech v zastupitelstvech měsiských. Již v jednom ze svých prvních článk (koncem listopadu) o reformním hnutí na Rusi u příležitosti sjezdu zástupců zemstev jsme upo- zornili, že stavovské požadavky šlechty dle historické zkušenosti v massách lidu ruského nezpůsobí takové nadšení, jako stavo vsko zastoupení v západní Evropě. Vzpomeneme-li pak, že před několika dny bylo hlásáno z Petrohradu, že propukne hnut novou silou, podobá se, jakoby včerejší attentá V drobném prodejie naaní číslo o sobě . . . za S . . za 2 cdpolodní . . . Ve sllalkách na vezkovš ranní číslo. . . . . . . věpolední . . . . . . . . S Inserát plati ze hotevě napřel Předplacení a inserty přijíná zdminl- strace v Marianské ulici č.3. Tam nacházejí se též redakce tiskirna a expodise „Nárednich Lirt- Rukopisy se Bevraoeji
Rundsehau Rus Nárednich Lirt Rusko Evropa Petrohrad Lod Sosnovice
13 article
moskevský byl známkou zoufalých pokusů do- konávajícího hnutí. Máme proto jen jediné přání, aby attentát tento nezastavil přípravy ku provádění již ozná- mených a slibených a dále ještě očekávaných oprav, jako se to stalo po osudném attentátu na otce zavražděného velkoknížete, cara Alex- andra II. Národ takové veliké minulosti, jako jest národ ruský, nemůže opustiti, svělové jevišté samovražedným rozkladem vnitřním, a ten by mohl nastati, kdyby se podařilo nepřátelům oprav na Rusi poukazováním na děsný attentát moskevský zaraziti cara na dráze nastoupenýeh oprav! Zavražděný velkokníže Sergěj Alexandrovič. Velkokníže Sergěj Alexandrovič, jenž zahynul včera pumovým attentátem, byl čtvrtým synem Alexandra II. a strýcem cara Mikuláše II. Narodil se dne 29. dubna r. 1857 v Carském Sělu a byl tedy bezmála 48 let stár. Vychován pro kariéru vojenskou, odebral se v roce 1877 jako 20letý mladík do války rusko-turecké, kde vyznamenal se v bitvě dne 12. října a obdržel za udatenství řád sv. Jir 4. stupně. Tři lěta po válce vydal se s bratrem svým mladším velkoknížetem Pavlem Alexandro- vičem a se strýcem velkoknižetem Konstantinem Konstantinovičem na cestu světem. Prošel hlav- ními městy evropskými a pak odebral se do Palestiny, kde na jeho podnět zřízeno »Pravo- slavnoje Palestinskoje Obščestvo«, jemuž svě- řeno starati se o ruské návštěvníky Palestinya zvláště Jerusaléma, šířiti znalost těchto míst pod. Návštěva míst těch měla na velkoknížel Sergěje veliký vliv. Vrátiv se do Petrohradu, zřídil velikou společnost z ruských učenců nákladem svým vyslal je do Jerusaléma, aby předsevzali zde archaeologický výzkum. V roce 1891 jmenován byl velkokníže Sergěj generál- ním guvernérem moskevským a současně velite- lem moskevského vojenského obvodu.
Rus Alexandrovič Mikuláš II Jir Pavel Konstantinos Konstantinovič Palestina Jeruzalém Petrohrad Alex Palestinskoj Obščestvo
14 article
V roce 1893 vzbudila v politickém světě značnou pozornost návštěva jeho u papeže Lva XIII. Podnikl ji v dorozumění s earem a jak se všeobecně za to mělo, ke zlepšení zkalených dříve styků Vatikánu s Ruskem. Papež vzkázal tenkráte po velkoknížeti caru, aby staral se lásky- plně o katolíky v Rusku. Jinak však se soudilo, když proneslo se, že Francie sprostředkovala tuto návštěvu; bylo patrno, že běží o docílení shody mezi Vatikánem, Francií a Ruskem, shody, jejíž ostří namířeno bylo ovšem proti trojspolku. Dalším zjevem nápadným tohdy bylo, že velkokniže na kvap takřka ujel z Říma do Nespole, dříve než královská rodina italská se do Říma vrátila. V Kvirinale učinil prý tento spěch velkoknížete. vyhnouti se setkání s králem Humbertem hluboký dojem. Kromě hodnosti guvernéra moskevského byl velkokníže Sergěj generálním pobočníkem carovým a jedním z hlavních jeho rádců. O prý to byl, jenž radil caru, aby ve válce s Ja- ponskem pokračováno až do úplného vítězstv Ruska. Dne 3. června r. 1884 oženil se s dcerou velkoknižete hessenského Ludvíka IV., s Alžbětou Feodorovnou.
Lev XIII carův Ludvík Iva Alžběta Feodorovný Vatikán Rusko Francie Řím Nespola
15 title
Říšská rada.
16 article Poslanecká sněmovna.
Poslanecká sněmovna. Z Vídně, 17. února. (Původní a zvláštní zpráva »Nár. Listů«.) Po tříhodinné schůzi, za které hr. Vetten podal demissi, byl zákon o refundační půjčce schválen ve druhém a hned také ve třetím čtení. Zamítavé stanovisko proti předlozeté stručně a přesně vytkl poslanec dr. Fořt. Poslanec za venkovské obce králové-hrade- cké mluvil dnes zase. Sotva začal, opustili naši poslanci zasedací síň. Nevrátili se do ní ani,
doktor Fořt Vídeň poslanecký sněmovna králhrad
17 article FEUILLETON.
FEUILLETON. V den poslední pouti Ferdinanda Schulze. Dlím v myšlenkách u jeho katafalku . . Nemám dosti odvahy, abych popatřil ve vy- chladlou, políbením smrti pobledlou líc, třeba v nádheře božského klidu a usmíření, nemám odvahy, místo hluboké studánky jiskrného oka shlédnouti věčný spánek na jeho víčkách; nebot ten, kdo Ferdinanda Schulze dobře znal a dle teho též etíl a miloval, lépe učiní, když uchová si jasný jeho obraz v srdci tak, jak za živa jej naposledy spatřil... Marna všechna filosofie i konejšivý povel rozumu o míře biblické, jež dává člověku let sedmdesáté; vnitřní bola stesk nerozplaší ani útěcha, že zemřel smrt u lékařů ideální nebo dle slov Sofoklových, že dovedl krásně zemřit, jako krásně žil. .. Vidím živě jeho vlídnou tvář, vidím jasné oko, v kterém zreadlil se plných sedmdosáte let celý svět, a již noří se mi z mysli jeho postava a řada vzpomínek ji oblétá. Vidím, kterak starý pán, zvolna, ruce na zad složené, jde přes Václavské nám. co noha nohu mine k redakci jak namáhavě, ztěžka oddy ze do schodů a po zastávce, aby lapil dech, vehází do redakce.
Schulz Sofoklův Václavský já
18 article
Bývale tak dobou poslední téměř každého dne nebyla-li příliš velká nepohoda; krátce po de vátě dopoledne, tedy v době, kdy se pracuje pro odpolední list, ozvaly se volné jeho kročeje před- ním pokojem. Po chůzi poznali jsme hned, že prof. Schulz přichází... Již mezi dveřmi, dříve nežli odložil, zazněl pravidený jeho po- zdrav v srdečném a žoviálním: „Servas, kama- rádi!“ stejně, jako na odchodu opětně se loučil obvyklým svým: „Buďle tady s bohem!“ Jeho příchodem se vždycky rozjasnilo, neboť nepamatuji, že byl by přišel s kormutli- vou tváři nebo rozmrzelý. Ba nedal znáti na sebě ni tehda ani známky útrapy, když na jaře neb na podzim se dostavil zlý jeho host, klou- bevý rovmatismus, jenž drahou jeho pravici až k nepoznání změnil otokem a skřivil prsty. S klidem filosofa přijímal to zlo, a nereptal ani tehda, když krutější záchvat bolestí jej pouta na lůžko. Bylo nám ho neskonale líto, kdykoliv pravá ruka jeho ovázána v černém šátku, ne- mohla pomoci levici i při primitivních pohybech.
profesor Schulz
19 article
Avšak ani v takové chvíli neopouštěl Ferdi nanda Schulze zdravý, mnohdy břitce sarkasti- cký humor, kterým oživoval rozhovory redakční. z pravidla maje závěr, který končival výbuchem smíchu. Starý pán rád zatoulal se vzpomínkami do dob dávno minulých a pro nás mladší na- mnoze mlhavých neb zcela neznámých atu z přebohatých zkušeností životních a záso trefně vybíral případné opisody, applikuje je ku pomérům soudobým. S každým několik vlídných slov pohovořiv sebral došlé cizí časopisy a usednuv u okna, dal se do čtení. Co mnohdy čtyřem, šesti očím pro- klouzlo snad jako nepatrný, zastrčený telegram to bystrozraku zkušeného žurnalisty neušlo. Upozornil, nebo sám se jadrným svým způso- bem o věci vyjádřil a po případě uchovalsi místo dotyčné pro článek. Také nejednou se stalo, že některé číslo časopisu, který obsahoval zvláště zajímavou jakous stať, dal pisateli těchto řádků k uschování s poznámkou, že přijde doba, kdy se citát z dotyčného listu hodí k použití. Při velikých zkušenostech svých a vzácném roz- hledu tušil mnohdy správně, jak se věci příšt utváří. Vzpomínám, a kollegové redakční mi dosvědčí, že v říjnu minulého roku předpovidal, že na Rusi dojde záhy k velkým nepokojům převratům. Také, když na slova jeho došlo vzpomněl sám té okolnosti.
Schulz Rus
20 article
Ferdinand Schulz až do léta minulého roku psával středeční své úvodníky za odpůldne úter- ního drobounkým a čitelným svým písmem, hustě, nejvýš na dvou proužcích papíru, jež vydaly však takřka půldruhého sloupce. Když však ozvaly se revmatické bolesti a také zrak již vypovídal, diktoval své články. Musím připomenouti, že Schulz v ohledu redakční své povinnosti býval vzorně svědomitým, Nechtěl připustiti — pokud ovšem mohl — aby někdo jiný převzal v době jeho choroby zaň článek. „Jak by k tomu ten kollega přišel?“ říkával. „Zkusíme to, snad to půjde.“ A šlo výborně. Schulz nezapřel tu v sobě professora. zvyklého mluviti s kathedry. V jeho diktandu rychlém, že ruka jedva stačila stihnouti slova, nebývalo oprav ani škrtání; věta vyrůstala z věty, závěry byly logickými a jasnými. „Mnoho-li pak toho máme?“ ptával se při pá- tém, šestém listu. A když uslyšel, divil se, kte- rak možno. Nejdéle půldruhé hodiny mu trval diktovaný článek... Až do poslední chvíle těšil se znamenité paměti. Stalo se, že přišla diktandu mnohdy i méně známá data a tu Ferdinand Schulz na den a rok bez pomůcek bezpečně je uvedl. Nikdy nebylo mu třeba vra- ceti se ku počátku věty; i při sebe složitější pe- riodě nezapomněl začátek nebo výrok. Labutím zpěvem Ferdinanda Schulze bl článek, nadepsaný „Hrabě Julius Andrássy ja- kožto dědic vlády Tiszovy“, otištěný v ranním čísle „Národních Listů“ dne 1. února t. r. Článek ten diktoval Schulz jako kdy jindy rychle a zvučným hlasem. To byl ještě zcela zdráv. Dva dni potom zúčastnil se večera, který uspořádán byl jeho vděčnými žáky jako dozvuk sedmdesátých jeho narozenin. Šel rád mezi ně a s každým, ač jich bylo na tři sta, promluvi několik slov, maje radost srdečnou nad jejiet postavením společenským.
Schulz Julius Andrássy Tiszův
21 article
„Těší mě to opravdu, když vidím, že jsou užitečnými členy lidské společnosti. Znám je všechny dobře, vidím je v mysli jako studenty a teď mnozí jsou již prošedivěli a otci rodin. Moc mě potěšilo, že si na starého učitele vzpo- mněli...“ Jiskra vnitřního uspokojení šlehl prof. Schulzovi okem- Druhého dne dopoledne nepřišel, až tře tího, A to byl přepadlý a velmi unavený chůzí Naříkal, že nemůže dobře dýchat pro větrno jaké panovalo. To bylo v sobotu dne čtvrtého února, kdy do redakce přišel naposledy. V den, kdy připadalo mu nejblíže psáti zaslal dopis omluvný, že churaví. Netušil,že jeho choroba jest vážnou, že se dostavilo za pálení plic. Netušil toho ani nikdo z nás, re dakčních jeho kollegů a všichni jsme se domní- vali, že ulehl, stižen svojí každoroční, jak sám říkal, čtyřicet let trvající již chorobou — pakostnici. V sobotu dne 11. února došel pisatele těchto řádků do redakce lístek korrespondenční, ne psaný však rukou prof. Schulze, nýbrž dikto vaný. Zněl: „Milý přiteli! Navštivte mě laskavě v neděli nebo v ponděli, jak vám bude možno Pozdravujte všechny! Váš Ferdinand Schulz Žofín.“ Vyhověl jsem přání starého pána, jež bý- valo mi vždy rozkazem, v neděli dopoledne k jedenácté hodině. K churavícímu uvedla mě vážená jeho choť, jež prosila, abych nenocha jej mnoho mluviti, že má to od lékaře za kázáno. „On ani netuší, že má zapálení plic, n smíme mu to říci. Professor Ferdinand Schulz ležel v pokoji kde nejraději dlíval, na lůžku, kde již jeden kráte jsem jej zastihl, nikoliv však tak nebez pečně churavého.
Jiskra profesor Schulz Žofín
22 article
„Vítám vás, jste hodný, že jste přišel, šeptal polohlasně a podával mi, pokud mohl, ruku k stisknutí. Polo ležel a polo seděl, maje pelštáře vysoko narovnány pod stříbrem šedin ojíněnou hlavou. „Ležím jako Lazar, ani hnout se nesmím. Už jsem myslil, že je konec! Přede- včírem dostavil se záchvat, nemohl jsem vy- dechnouti. Mám silně překrvené plice. Ale už je lépe. Myslím, že as za čtrnáct dní budu moci opět psát. Co je ve světě nového? Co dělají Maďaři? Zodpověděl jsem otázky. Právě byla listy přetřásána audience Františka Košuta u císaře. Musil jsem starému pánu o tom vyprávěti. „Ne- četl jsem několik dní listův, nemohl jsem. Však to dohoním.“ A jal se vzpomínati na Ludvíka Košuta, Deáka a byl by snad se ještě dále roz- hovořil, kdyby na hlase znatelná únava jej ne byla přemohla. Pak opětně se vrátil zmínkou ke své ne- moci. „Už po několik nocí jsem oka neza- mhouřil a jsem tak rozechvěn... Kdybych je- nem mohl spát...“ Těšil jsem, jak mohl, že zase bude dobře. Také byl jsem o tom pře- svědčen, neboť jiskra jeho oka byla jasná, vě- demí pevné... Při odchodu dvakrát jsem se loučil, dvakrát stiskl ruku, které bylo mi tak líto. Dosud do duše mi zní poslední jeho slova, ke mně promluvená: „Buďte zdráv a pozdra- vujte v redakci . .. V pondělí a v úterý došly zprávy, že se zdravotní stav pana Schulze lepší... S radostí jsme všichni uvítali dobré zvěsti... A der na to — poprvé a hluboce nás zarmoutil svým náhlým odchodem do říše stínů... V časné ranní hodině, kdy jitřenka přichází vystřídati noc, vnořil se do srdce jeho šíp nikdy nechybu- jícího střelce. Shasnul tiše, jako když svíce do- hořívá, vyprázdniv kalich života, aniž jediná L. T. krůpěj příšla na zmar ...
Maďar Košut Musil Deák Schulz