Periodikum ALTO Viewer

1

Ročník XXXXV.

2

V Praze, v pátek dne 9. června 1905.

Praha

3

Číslo 157.

4 article

Na ranní a odpol. listy předplácí se: v Praze v admninistraci za nělsl na átrrt leta . . . . 6 K —h s dvojí čonáškou ns něsle netvit leta . . . . 7 K 50 h na něsle . . . . . . 2 K. 30 h P'oštou: a něste n: . : koi s dvejí záisllkeu a něs mt . . . ken

K P ošta Praha

5 article Po sněmu říšská rada.

Po sněmu říšská rada. Po čtrnáctidenním zasedání sněmu králov- ství českého, jež z milosti německé bylo »výji- mečně« připuštěno, následovati bude letošní perioda parlamentní práce vídeňské. Baronu Gautschovi podařilo se vzbuditi z obstrukční ztrnulosti český sněm byť i jen ke krátké činnosti, jež ovšem v nejednom okamžiku německou troufalosti byla ohrožena, však upříti se nedá, že právě tak jako ve Vídni i v Praze proplul šťastně mezi skalisky, jež plavbě schátralé až běda státní lodičky stavěly ne v cestu a ji ohrožovaly. Chef nynější vlády může býti s effek tem svého státnického umění, pokud jeví se toto v zevních, spíše formálných věcech, spokojen ovšem že dosavadní problematické »úspěchye jeho nejsou dílem důmyslu, jako spíše přiro- zeným důsledkem mizerie, již byl zanechal dr. Körber, který tou měrou dohospodařil, že právě lak, jako baron Gautsch, byl by býval uvítán každý jiný nástupce neochvějného rytíře vášně prosté vytrvalosti. Jak vyzněl letošní sněm, o tom již jsme úsudek svůj pronesli i domníváme se, že ne- bude českého člověka s nepředpojatým soudem, jenž by o věci té jiného byl náhledu.

Baron Gautsch Körber Gautsch Vídeň Praha

6 article

Nechceme také o tom šířiti slov, jak vláda Gautschova, která — a to budiž konstatováno — dosud ani prstem nehnula, aby v některé z oněch věcí, jež tvoři pro nás Čechy kámen úrazu, byť i jen slovem byla se přiblížila sta- novisku, které v aktuálních zápasech politických zaujali zástupci národa našeho. Nechceme ani Němcům záviděti příjemnou zvěsť, se kterouž se loučil místodržitel se sněmem, neboť neza- pomínáme nikdy na to, že žijeme ve státě pravděnepodobnosti, chceme však obrátiti zrak k nastávající parlamentní periodě vídeňské, jež zahájena bude — jak známo — opět 14. I. m. Především budiž konstatováno, že ve zbývajícím období má býti jako hlavní předmět projednána obehodní smlouva s Německem. Jestli tvrdilo se, že celní tarif a spojený s ním celní zákon netvoři součásť oněch zále- žitostí, jež hromadným jménem označují se jako předlohy vyrovnávací, nemůže býti pochybnost o tom, že smlouva, o níž jednati se má, tvoři podslatný díl oněch politických věcí velké dů- ležitosti, o nichž se tvrdilo, že při nich sveden bude hlavní bítva mezi delegací českoua vládou.

Gautschův Čecho Němec Německo

7 article

Leč i tato věc puštěna tentokrále se zřetele Veřejnost česká do té míry již je zvyklá nevá žili na zlatých vážkách různé přípovědi a budi žalováno, že nemá také již valný interess na věcech, jež druhdy českým světem býbaly. Tento- kráte chceme na jinou stránku obrätiti pozor- Jest významné faktum, že ve všech čelněj- ších parlamentních sborech této monarchie vládne se, v cislajtánských zejmena, dlouhou dobu již bez rozpočtu. Tedy neústavně. Přes parlamentní činnost ve Vídní i v Praze bude i nadále spravována tato země i stát, s ním jsme znamenitým vyrovnáním z r. 1867 spjati, bez rozpočtu. Nebylo na to času ani na sněmu, čemuž ostatně se nedivíme, uvážíme-li, že nutno bylo zacházeti s ním, ne jako s rekonvalescen- hn, jak vyslovil se nejvyšší maršálek, nýbrž jsbo s nebezpečně nemocným neurasthenikem. jaž nesnese hlučnějšího slova a ostřejšího za- nauti větru. Však bez rozpočtu zůstane i letos knlo stál, ba ani ve výboru nebude prý v zbjvajícím letním obdobi říšský rozpočet vy- fzen, tak že nutno bude sáhnouti opět k dal- kmu provisoriu. A tato okolnost, že po léta již nekoná par- lament nejdůležitější a v Rakousku, kde konsti- tucionalismus ve všem ostatním je vlastně fikcl. jediné cenné ústavní právo, není ničím jiným než smutným potvrzením dávného výroku, že Cislajlanie přestala býti i formálně státem kon- stitučním. Za příčinu, že výřízení rozpočtu opět bude oddáleno, udává se velmi zajímavé faktum, že nost.

Cislajlanie Vídeň Praha Rakousko

8 article

vláda vyhnouti se chce nezbytnému jinak pro- hlášení, jak zachová se jednak v otázce druhé university české a jak naproti německému úsilí, jež nepřestává domáhati se toho, aby z Opavy byly odstraněny české parallelky na tamějším ústavě učitelském a v Celji slovinské parallelky na tamějším německém gymnasiu. A poněvadž projev ten státi by se musil při jednání o roz- počtu středních a vysokých škol, jež právě nyní přijíti mají na řadu, proto raději se o rozpočtu nebude jednat. Nejsou-liž to hrozné poměrya možnáli zdravá existence státu, jehož vláda nesmí se odvážiti projeviti stanovisko své v ta- kových, řekněme to upřímně, přece jen poměrně podřízených věcech. Jak za takových poměrů vůboc možno řešiti v tomto státě nevyřízené dosud problemy, od jejichž osudu závisí nejen zdravý vývoj, nýbrž i ťrvání této monarchie Jaká je to vláda, jež nemá odvahy státi se zá- štitou práva a zákonnosti, ba která nemá an tolik zmužilosti doznati, že právo a zákon chce hájiti. Nic hroznějšího pro člověka, jenž mez dvěma kolísaje pocity, oba by rád spojil a ne- vidí, že nestačily by světy ku překlenutí pro- pasti, jež mezi nimi zeje — praví Carlos ve Clavigu. Nechť sebe důrazněji dokazují psychopoli- tikové, že ničím jiným není politika, než pro- váděním kompromisů. To je pravdou, kde sice různé proudy ale v jednom směru se valíci, ne tam, kde zápasí směry zcela opačné, konstrukci nějaké výslednice naprosto nemožnou činíce.

Carlos Opava

9 article

Kdo sleduje politiku vídeňskou, ví, že ne- hledě k episodám určitě a typicky německo- centralistickým, znali všichni ředitelové jeji bez výjimky jenom jediné arkanum a sice věci principiální, nebezpečné aneb aspoň nepříjemné odkládati. A s tímto státnickým »vtipem« chce patrně operovati též baron Gautach. Nač při tom spekuluje? Na to snad, že všemohoucí lékař, čas, za- hojí rány, jež způsobeny byly v tomto státě prouděním národnostním, a že jiné heslo, jiný ideál, vynoří se zatím na povrch a oslní davy. Marné čekání. Sila myšlenky národní je dle našeho pře- svědčení neunavná, poněvadž je založena v nej- vlastnější přírozenosti, a v tomto státě musí být konečně přistoupeno k řešení otázky té, chce-l Rakousko, jehož vnitřní poměry i jeho poměry k světu ostatnímu průběhem doby radikálně se změnily, budoucnost si zabezpečiti. Je pravda, na chvíli dá se kritický oka- mžik oddáliti, ale čím více se odkládati bude léčení choroby, kterouž tento stát laboruje, tím obtížnější bude úkol lékařův. Ve zvláštní náladě vstoupí poselstvo národ českého tentokráte do úmorné letní práce parla- mentární. Povznášející a nadějeplné to nebudou pocity, s nimiž vkročí tentokráte do síně, v které tak dlouho již a pořád marně zápasí o to, nač národ náš má nezadatelné právo: aby se mu měřilo aspoň touže měrou, jakou se mět v této zemi národní menšině.

Gautach Rakousko

10 article Norská proklamace neodvislosti

Norská proklamace neodvislosti Veliký a slavný den měl včera národ norský. Po čem dychtil mnohá stoleti, oč zá- pasil po celé století, toho na ráz dosáhl. Na prahu XX. věku, v němž také mnozí jin kmenové doufaji dosíci splnění nadějí svých. Skorem se záviděním zříti musí jiní národové, jak téměř hravě, jak klidně a bez otřesů do- sáhli Norové nejvřelejší tužby svojí: neodvis- losti vlasti. Dosáhli ji jednotou sil svých sebevědomím národa svého, důsled- ností a pevností svých mužů politických. Pravda, dovedli využiti též konstellace zahra- niční: zvolili pravý okamžik. Státy, jež byly by se mohly vmísiti v jich spor, jsou upoutány vážnými událostmi na ji- ných stranách a nuceny tak ponechati Skandinav- cům, by domácí vojnu skoncovali po svém ve svém. A zvláště berlinský dvůr, tak oddaný

Noro

11 article

Oskaru II., velikému ctiteli pangermanské my šlenky, berlínský dvůr, jenž by snad jediný byl zkusil akcí nějakou přispěti ohroženému osob nímu příteli Viléma II., králi Oskaru, jest přes- přiliš nyní angažován napjetím s Francií a ne- důvěrou Anglie, než aby mohl si troufati roz- dmýchati novou akci na severu. Norové věděl to a jednali. A v těchto okolnostech jest i vý- znam jejich rázného skutku pro situaci mezi- národní. Na tomto místě, kdež sotva stačiti lze na úkol podati celou záplavu zpráv o skandi- navské krisi, nelze nám ovšem pustiti se v proud úvah o veliké události, tolik lze ale říci něko- lika aspoň slovy úsečnými, že po delší zas době rozhodnutí Norův jest tahem, kterýž kříží poli- tiku německou. Dlužno jen míti na mysli dů- věrnost poměru mezi Oskarem II. a Vilémem II dlužno připomenohti si, že byl prvý stále hotov pro případ nějakého napjetí, jež by Némeck v budoucnosti proti Rusku vzbuditi mohlo, dru- hému po bok se postaviti a dáti snad i své sily na finském pomezí k disposici, dlužno připome- nouti si, že naproti tomu Norové hledělis vždy dobrého poměru s Ruskem, — aby z těchto momentů vysvitly i případné mezinárodní dů- sledky události kristianských.

Oskar Vilém II Noro Norův Francie Anglie Rusko

12 article

Však předem na mysli máme veliký mravní moment velkých dnešních dějův na severu. mocný a pro nás zvláště nezapomenutelný mo- ment, že vůle národa vítězí na konec přece jen nad všelikou vůlí jinou, na pohled sebe obrně- nější a sebe vznešenější . . . Ovšem vůle národa sebevědomého a důsledného, a vůle národa troufalého především. Všechna moc vychází z lidu! Mužnost norská uplatnila opětně tuto zásadu hlubokou a odvěkou . . . A necht již král Oskar II. přijme se sebezapřením ztrátu trůnu aneb nechť odpoví na ni válečným dobrodružstvím nějakým, není po chyby již, že Norové dobojují veliký boj svůj až do konce, a že dobojují jej vílězně. Ukázali již, že uměji nejen žíti, ale i mříti pro vlast svoji ! . .. My, jimž by vytrvalost a sebe- důvěra malého národa norského, menšího lidu všech tři zemí českých, mohla býti pří- kladem vzpružujícím, přikladem vlěvajícím jas do oči a oheň v žily, my jen s upřímnou sympatií vítáme a vílati musíme slavný den lidu nor- ského. A můžeme si my, jichž právo, ač rovněž stokrát uznané, ztroskotalo se nejednou jen o umíněnost vyšších neb nižších protivníků na- šich aneb o nedostatek vlastní naší odvahy. můžeme si přáti jen, bychom i boj svůj dobo- jovali stejně vítězně a šťastně, stejně poctivě stejně čestněl- Ovšem stane se tak teprve v onen den, kdy mocné drama norsko-švédské poučí i jiné říše, k jakým koncům osudným vede režim umlněnosti! I nad režimem takým, nad slepotou a svévoli vlád vítězí a zvitěz všude pevná vůle národův ! Příklad mra vn slly, kterýž Norové dali všem malým národům. staví skutek jejich mezi nejkrásnější z dějc světových !

Oskar II Noro

13 article Provolání k norskému lidu.

Provolání k norskému lidu. Storihing usnesl se ve schůzi konané včera večer na provolání k norskému národu, v němž připomíná dějiny unie Norska se Švédskem praví o nynějších událostech: Byl-li průběh vý- voje silnější než přání a vůle jednotlivců a vy- žadoval-li kroků, jež storthing učinil, je naší bezpečnou nadějí, že národ bude míti štěsti ží v míru a další shodě se všemi národy a nikoliv nanejméně s národem švédským, s nímž jsme spojení tolikerými svazky. V jistém přosvědčení, že národ norský spojí se se storthingem a vládou ku zachování úplné sam ostatnosti říše a zachová při tom tuže pevnost, rozvahu a důstojný klid. jimiž označovalo se dosud naše jednání a že bude ochoten snášeti oběti, kterých třeba by bylo požadovati, storthing očekává, že všichni poddaní zachovají se úplně dle nařízení a před- pisů, a že rovněž tak všichni úřadníci občanští, vojenští i duchovní osvědčí vládě poslušnost, již požadovati je oprávněna na základě moci, kterouž

Norsko Švédsko

14 article

storthing jménem norského národa na ni by přenesl. Zbrojení překvapených Švědů. Ze Štokholmu se sděluje: Tak rychlé vy- řízení krise se zde neočekávalo a jest úplná nejistota o nejbližších opatřeních. Nepochybně bude urychleno svolání řádného říšského sněmu, chystané na 15. června, a příslušný dekret oče- kává se s napjetím. Zde jest především veliká rozmrzelost nad jednostranným rozvá- záním unie. Švédsko počalo posílati vojsko na norské hranice a také loďstvo chy stá se vyplouti. Kodaňské listy dnešní tvrdí pak, že ve- škeré švédské posádky na západní hranici byly uvedeny na stav válečný a že švédský ministr vojenství povolal zálohy do zbraně. Te chvíle se odjinud zatím sdělení to nepotvrzuje, ale situace pokládá se nap ořád za velmi vážnou. Mlnění diplomatův. Cizí diplomat ve Vídni dlící vyjádřil se v rozmluvě s redaktorem »Mittags-Zigu.«, že ve Švědsku jest již po dlouhou řadu let činná strana, jež nalehá, aby Norsko násilím a zbraní podrobeno bylo Švédsku. V poslední době strana tato sesilila a v zemi jeví se nadšení pro válku. Nemine dne bez hlučných projevů. Král sám varoval se vše- možně všeho, co by mohlo konflikt přivodili, ale Norové mají za to, že nyní nastala chvíle, ve které mohou nabýti i uhájiti úplné samo- slatnosti.

Ziga Noro Švédsko Vídeň Norsko Švědsko

15 article

Jiná diplomatická osobnost vídeňská proje- vuje názor svůj v »Neue Fr. Presse« takto; Král Oskar, třeba že byl podal protest proti usnesení norského sněmu, stěží nechá dojíti k nejkrajnějším koneům. Kandidátem pro trůn norský mohl by býti nejspíše 44letý prine Karel, ženatý s princeznou dánskou Ingeborgou. Ovšem žádný člen rodu Bernadottů nepřijal by norskou korunu bez souhlasu krále Oskara. Teprve kdyby princové z rodu Bernadottů odmítli, provedli by Norové volbu krále z jiného rodu. Ovšem nen též vyloučeno, že by vyhlásili — republiku. Anglické zálusky na norský trůn. Z Londýna, 8. června. Několik vlivuplných Norů, žijících v Londýně, navrhuje v »Daily News«, aby anglický prine Artur Con- naught, nejstarší syn vévody z Connaughtu a synovec krále Eduarda, nastoupil na norský Anglická veřejnost politická soudí ostatně. že sněmovní revoluce včerejší v Norsku skončí bez krveprolití. Badatel po- lární Nansen v londýnském listu před několika měslci již tento konflikt ohlásil. V Londýně s zvláštním zájmem hledí se k Svédsku, protože nejstarší syn korunního prince ožení se s prin- ceznou z Connaughtu, neteří krále Eduarda. Anglie vynasnaží prý se, aby nedošlo k násil- nostem, protože Norové i Švédové mají prý společného odpůrce v Rusku (!), kteréž po po- rážkách v Asii obráti prý pozornost k nim a bude se snažit prý snad i na úkor celistvosti skandinavských států proniknouti k Atlantickému oceanu.

Oskar Karel Bernadott Noro Con Eduard Svédsko Švéda Francie . Presse Londýn Norsko Anglie Rusko Asie

17 article

Strach z Ruska.

Rusko

18 article

Německé listy hledí namluviti veřejnosti, že krisi skandinavskou uspíšily zálusky Ruska na půdu Severanů. Tak píše »Nat. Zig «': Švědsko provádělo v poslední době s ohledem na ruské nebezpečí ohromné zbrojení a švédská vláda vypracovala společně s norskou plán k obraně skandinavského poloostrova. V rozluce unie vidí Švédsko i zmar této obrany. Ve Štokholmu jsou přesvědčeni, že Rusko dřive neb později bude hledět ve Skandinavii dosíci, čehož ve východní Asii domoci se nemohlo: přistup k otevřenému moři a přístav na tomto. Švédsko pokoušelo se proto k zvýšení obranné sily poloostrova udržeti unii všemožně nedotknutou, ale právě tím více roznítilo odpor Norů sebe-

Švědsko Noro Rusko Švédsko Asie

19 article

V drobném prodejí: ranní čísle o sebě . . . za 9- odpoladní . . . za zh Ve úlialkách na venkově- ranní číslo. . . . . . vdpolední . . . . . . . . 8b Inseráty plati se hotové napřed Přadplnecni a inserty přijímá admini- strace v Marianské ulici č. z. Tam racbázejí se tél redake tiskársa n vzpedice „ Národnich L.ästa“. Rukopisy se nevracejí.

20 article

vědomých a Ipíefch celou duší na neodvislosti. K výkladům těm třeba připojiti dle pravdy, že švédský zálusk na ruské kraje, před věky ztra- cené, a jich tajné poštívání Finů proti Rusku, byly stálým ohrožením Ruska pro případ jeho krisí zahraničných. Nyní, kdy branná moc krále Oskara sevrkne se na polovici, bude aspoň toto nebezpečí pro Rusy umenšeno.

Fina Oskar Rusko

21 article

Sond Švédův.

Švédův

22 article

List »Nya Dsgligt Allehanda« píše : Storthing prohlašuje svým usnesením, že se sprošťuje řišské akty a ústavy. Vláda a storthing pře- kročily úplně meze, zřízené zákonem a smlou- vou, ale nepochybujeme nikterak, že tito mu- žové jednali v určitém přesvěd- čení, že blaho jejich vlasti vy- žaduje, co se stalo. Právo nepřestává býti právem, i když násilí je šlape. Žádný po- litik nebude se snažiti nutiti Norsko nebo zlá- kati je přemlouváním, aby zůstalo v unii, jež jest mu břemenem. — »Dagbladet« praví: Maska jest stržena. Muži revoluce otevřeně vy- stoupili. Pošlapali zákon a právo, přísahu věr- nosti národa a spolčení se Švědskem platné o dlouhé doby. Nyní nutno vykonati co nejrychleji jedno, totiž sesaditi všechny Nory ve službé diplomacie a konsulátů. V krisi, jakou jest tato, nemůže se dovoliti, aby Švédsko bylo zastupo- váno muži ze země, která v úplné re- voluci prohlásila krále za ses- zena a přerušila všecky svazky unie. — »Aftonbladet« praví: Jest v povaze věci, že se stanoviska švédského nelze ani uznati, aby unie byla rozvázána jednostranným norským usnesením bez šetření odpřisáhnutých ústavních forem. Teprve až švédský říšský sněm vysloví se o tom a po případě dá k tomu svěj souhlas, unie může býti pokládána za rozvázánu.

Nora Norsko Švédsko Nya Dsgligt Allehanda Aftonbladet

23 article

— »Stockholm Tidningen« píše: »Sněm nebude moci nikdy uhájiti právně postup svůj, jímž svrhl krále jen za to, že tento jako král norský a jako král unie užil výslovného práva svého, odmítnouti sankci usnosení sněmovny, kteréž poškozovalo unii a práva jednoho státu unie. Norsko přestřelilo přes cíl.« Jiný list švédský »Sydsven- ska Dagblade!« píše: Norský storthing svým vystoupením způsobil, že smlouva o unii z r. 1814 byla zrušena a Norsko vrátilos na postavení, jež zaujímalo po kielském míru, kdy bylo přiděleno jako provineie švédskému králi. Státoprávně má tedy Švédsko právo, za- cházeti s Norskem jako s provincií. Avšak to nestane se, protože většina Švédů o spojení s Norskem nestojí za nějakou oběť. Nejspíše že záhy bude konati se mimořádné zasedání řišského sněmu a ten ustanovi cestu, po níž se Švědsko bude ubírati.

Dagblade Švéda Stockholm Norsko Švédsko

24 article

Stoletý boj Norův o neodvislost vlasti. Stoleté jsou snahy Norův, dosíci plné ne- odvislosti vlasti. I v stoletích minulých, kdy bylo Norsko připoutáno k nepatrnému co do roziohy Dánsku, pokoušelo se opětně uvolniti svazky, jež vázaly ho v područí cizího, byť příbuzného ná- roda. Ovšem, v prvé polovici minulého století měly snahy ty jen ten resultát, že se Norsko z dán- ského deště dostalo pod švédský — okap. Odtržení Norska od Dánska pro- vedeno však teprve jako následek válek napo- leonských. Dánsko bylo tehdy spojencem Fran- cie, kdežto jeho soupeř, Švédsko, vedené ko- runním princem Karlem Janem (Bernadottem), v rozhodné chvili, po nezdaru Napoleonověv Rusku, přidalo se ke spojencům, doufajic tím získati sousední Norsko. Po bitvě u Lipska r. 1813 obrátila se švédská branná moc proti Dánsku a přinutila Bedřicha VI. mírem, sjedna- ným v Kielu 14. ledna 1814, aby Norsko po- stoupil. Ale provedení smlouvy té narazilo na obtiže v Norsku samém. V průběhu válek, když anglickým loďstvem spojení Dánska s Nor- skem bylo rušeno, vznikl v zemi větší zájem o samostatnost, a nálady té uchopil se správce země, dánský následník Kristián Bedřich (po- zději Kristián VIII.), doufaje tak vyrvati Švéd-

Norův Fran Karel Jan Bernadott Bedřich VI Nora Kristián Bedřich Kristián Norsko Dánsko Švédsko Rusko Lipsko Kiel

25 article FEUILLETON.

FEUILLETON. V Praze, 8. června 1905. H. (Anglomanie) V »Croquis d'Italiee mačril Paul Bourget karakteristiku snglického národa na cestách. Sám neunavný cestovate měl přiležitost pozorovat Angličany, kteří skoro po celý rok, kromě několika měsíců velké sezony londýnské po čas zasedání parlamentu a honebních štvanie na venkově, vedou kočov- nický život. Angličané, tak jak je již předslavo- valy staromodní operetty a frašky, ostávají všude věrní svým zvykům a maniím. Upjalý gentleman s ryšavými licousy, v kostkovaném cestovním čressu, s fialovým závojem za bílým cylindrem r ověšený kukátky, kabelami a plaidy, groteskní směšný výtvor trivialního karikaturisty operet- no, nezapře jistou spojitost s typem, vylíčeným pezorovately a psychology jako Taine a Bourget. Asgličan cestuje bez oddechu, hledá slunce jhu, barvitost a nádheru krajin pod azurovým nebem, hebký vánek moře Středozemního, tam všede je domovem, ale všude též sebou vleče svůj způsob života, jak mu navykl na svěm nlhavém, draném ostrově. Ať je ve Florencii neb v Nizze žije slejně jako v Londýně nebo v Ozfordu. Pěstuje své sporty, zařizuje se v holelich s útulným komfortem svých domáe- nostl, zakládá si kluby, jež mu nahražují skvělé a pohodlné útulky v Pall-Mall-Streetu, navštěvaje bary a tea-roomy, jež v Italii se množí jako německé pivnice, a všude se zařizuje po svém. Angličan je příliš tuhá a nepodajná povaha. Nepřizpůsobuje se, neaklimatisuje se. Rozbíí svůj stan, vzlyčuje svou vlajku a vede si zcela po domácku ať se octne kdekoliv. Tak zakládá

V Croquis Italiee Bourget Angličan Praha Tain Florencie Nizza Londýn Ozford MallStreet

26 article

své kolonie po celém světě. Italie zejmena je již dávno podmaněna Angličany. Ovšem zase Ilalie podmanila si literaturu anglickou. Všechna poesie Italie, kouzlo té krásně vlasti »moudrosti a šílenství«, jak napsal Musset, je obsaženo v dramatech Shakespearových, v básních Byro- nových, Shelleyových, Rossetiových, Brownin- gových. »Angličané,« píše Paul Bourget, »kteří jsou v Italii všude doma, uprostřed svého jazyka svých manil, nalezají tu při každém kroku vzpomínku jejich slavné literatury — podivná raga, zřejmě stvořena pro zaplavení světa, s tou dvoji potřebou utíkati stále ze své vlasti a tvo- řiti si všude existenci podobnou, jakou žij v opuštěné vlasti.« Na první ráz se nám zalíbili naši angličti hostě. Lid je pozdravil na ulici, což nás pře- kvapilo. Návštéva Angličanů neděje se ve zna- mení nějakého populárního hesla. Má ráz skromný a distinguovaný. Ale ulice se ozvala též. Zdá se. že jisté myšlénky pronášené i z nenápadné tri- buny publicistické a literárni, dovedou si pro- klestiti cestu i k mysli široké veřejnosti. Ze- jmena když neobracejí se jen k vznětlivosti citu — k tomu jim schází pathetický přízvuk i po- suněk — ale spíše k rozumu a soudnosti. A někdy z povzdáli vidíme s potěšením, že i povrch veřejného zájmu rozčeřila idea bez pre- lensi vyslovená a s jakýmsi zadostiučiněním čteme písemné vzkazy neznámých, často velmi pro- stých a za to tím pozornějších a vnímavějších čtenářů, což konečné je největším úspěchem, jehož může dosíci pouhý muž péra.

Angličan Musset Shakespearův Shelleyův Rossetiový Brownin Bourget Italia

27 article

Myšlénka vzájemnosti a styků přátelských mezi národy různými je velká, lidská, povzná- šející, ji připravuje se dílo míru a pokroku spíše, nežli internacionalismem, který by ve svých krajních důsledcích chtěl skončiti volapykemč esperantem a jednotvárnou šedí národů splynu- lých, uniformovaných, zbavených všech indivi- dualních odlišností jazyka, ducha, povahy. Touto myšténkou stavíme ochrannou hráz všelidského zájmu před slabé národy, ohrožené podmanivosti výbojných rac. A nastává onen zdravý kosmo- politismus, který je sice nepohodlný idyllickým snilkům a peciválům, ale který znamená život, vzruch, energii, který představuje volnou výměnu duševních statků, posilňuje civilisaci, upevňuje vzdělání národů opozdivších se za velkými vlád- noucími kulturami a nic neubírá osobitosti a rá- zovitosti jejich života a ducha, má-li jakou ..

28 article

Tak i bez politických arribse-pensées, vrhli jsme se do práce, jež nás sblížíla s nejosvice- nější Francií a tak musíme teď usilovat o po- dobný výsledek v Anglii. A zajisté nemůže se nám jednati jen o export české otázky do Anglie a Francie, jde tui o import. Jak v mnohém by mohl zmohutnět, zopravdovět a rozšířiti se náš život, kdybychom se přiblížili ke vzdělanostia práci dvou nejkulturnějších národů světa. Čím více bude u nás rozšířena známost jejich litera- tury, věd, umění, i jejich jazyka, tím lépe bude pro nás. Jen vznesením se k úrovni svropské vzdě- lanosti, vybřednutím ze sousedské pohodlnosti a sentimentálnosti, jen energickým hospodářským rozvojem můžeme upevniti a zachrániti svou posici. A využitkujme všeho, každé přiležitosti, každé návštěvy k nám i každé cesty naší ven, k zainteressování ciziny pro náš zápas! Neza- pominejme, že je doba mezinárodních styků, sdružování se národů, chtějících zachování míru, ale připravujících se též, aby mohli čelit největšímu nebezpečí jej ohrožujícímu — pří lišnému vzmachu ctižádosti a dobývačnosti ná- roda, jenž chce uskutečnit sen Karla Velkého i NapoleonaI.

Velký Francie Anglie

29 article

Angličtí hosté procházejí se po Praze, pro- hlížejí naše různé památky a ústavy a pilnés dělaji záznamy do svých zápisníků. Jsou žur- nalisty, chtějí ze své cesty těžit. Přišli pracovat. Doufejme, že odjedou s hojnou a zajímavou kořistí dojmů, poznámek a dokum ntů. Snad se pak ozvou správnější a informovanější ná- hledy o Čechách ve sloupcích anglických žurnálů a revuí. Otevrou-li se nám, aspoň někdy, při důležitějších chvilich, bude to velkou vymože- nosti. Anglický žurnál je opravdová velmoc. Je věrným odrazem ducha národa anglického, ducha bádavého, samostatného a pronikavého Méně skvělého a okouzlujícího nežli je duch francouzský, méně důkladného nežli německý. ale majícího hloubku i vzlet, sílu i něhu. An- glický žurnál, tak jak se jeví v předních orgá- nech, jako jsou »Times«, »The Standard«, »Westminster Gazette«, »Daily Telegraph« stojí na vrcholi evropského žurnalismu. Inspirujea poučuje veřejnost ve velkých záležitostech ná- rodních a politických. Anglický žurnalista, ač většinou anonymní pracovník, má větší vliv na veřejnost nežli francouzský, který dosáhne vlivu, jen když je význačným a polemickým tempe- ramentem a řídí určitý směr nebo stranu poli- Anglický žurnalista je buď spisovatelem vážným, jasným a namnoze duchaplným, v této příčině má brillantní představitely ve velkém leadrovi liberálním a historikovi Johnu Morley- ovi a hlubokém, olegantním článkáři Herbertu tickou.

Morley Herbert Praha Čechy Westminster Gazette Daily Telegraph anglický žurnál

30 article

Paulovi, nebo je výmluvným kazatelem a advo- kátem, zasahujícím do mravních a společenských otázek jako Stead, jehož kampaň proti perversím a zbýralosti londýnského velkého světa se stala proslulou a třetí, vynikající typ anglického novi- náře representuje reportér, buď bystrý, slidivý diplomat jako byl Blowitz, jenž provedl geniální kousek zpravodajské prohnanosti uveřejněním berlínské smlouvy v den jejího podepsání (do dnes je zábadou, jak si ji opatřil), nebo je od- vážným, smělým badatelem jako slavný Slanley, který podnikl svou první cestu africkou pro »New-York Herald«. Literatura, universita a parlament jsou v Anglii v živém styku se žurnálem, jenž takto zásobován, podává lidu světlo, poučení i zábavu zdravou a osvěžující. Kniha, obraz a kulturní zájmy stojí vedle politiky v popředí zájmu den- ních žurnálů a nejsou zatlačovány ani sportem, který se zdá být hlavní vzpruhou anglického živola. Bzlo by dobře, kdybychom mohli trochu této anglomanie zavěsti u nás. Anglický duch, svou originálností, svým vzletem, logičnosti i svým humorem šel by nám k duhu. To již je patrně z obliby, jaké se těší u nás angličtí básníci a romanopiscí, o čemž svědčí kromě jiného i úspěch pečlivě vedené »Anglické knihovny«, stojící po boku stejně cenného pod- niku literárního »Ruské knihovny« a přinášející překlady z Mereditha, Eliotové, Oseara Wilda, Kiplinga, Wallse. Tuto knihovnu i krásné Slád- kovy překlady Shakespeara můžeme okázati an- glickým žurnalistům a spisovatelům na důkaz, jak vyvinut je u nás smysl pro literaturu Velke Britanie.

Paul Blowitz Slanley Meredith Eliot Osear Wild Kipling Walls Shakespeare Anglie Británie