V Praze, ve čtvrtek dne 1. října.

K číslu 267. čislo v Praze za 2h a na venkově za 3h

Na »Národní Listye ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K —h ve filiálkách

NAR na měsíc. 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilko

Telefonické zprávy „Nár. Listů. Výklad císařských přípitků. Z Vídně, 1. října. Veškeren tisk ví- deňský prohlašuje přípitky, které včera pronesli v Schönbrunně císař František Josef a jeho host car ruský za veliké události, kterými se dokumentuje před celou Evropou jednak naprostá shoda obou sousedních říší ve příčině jich názoru na politiku východní, zvláště makedonskou a na druhé straně svorná snaha pro zachování míru. »Vaterland« praví: »Způsobem kromobyčejně slavnostním utvrzeno bylo do- rozumění rakousko-ruské a dorozumění to nabylo zároveň záruky nezkaleného dalšího trvání.« »Neue Fr. Presse« píše: »Program společné východní politiky ra- kouské byl včera vyhlášen oběma císaři ve chvíli, ve které svět hledí vstříc s teskným napjetím dalšímu vývoji věcí na balkánském poloostrově. Včera udál se zjev historický, neboť velmi a slavně posvěcen byl obrat, který se stal ve stycích rakousko-ruských a ve východní politice, jindy tak protichůdné. Obě zdravice jsou velkým poselstvem míru mezi dvěma panovníky, kteří jsou ve své pospolitosti silnými dost, aby svoji vůli uplatnili. Brutálnosti brněnského obecního zastupitelstva. Z Vídně, 1. října. Neslýchané brutálnosti obec. zastupitelstva brněnského na českých dětech hlavního města markrabství moravského byly konečně také chéfem politické správy této země hr. Žerotínem na přímou stížnost po- slanců českých zastaveny. Z toho veliké hněvy v německém táboře. Z Brna telegra- fují o tom zdejším listům: »Postup Žerotínův vzbuzuje u německých poslanců, zejmenau zástupců brněnských, veliké rozhoř-

čení a má za následek, že Němcí podají pilný návrh, jímž se vláda vyzývá, aby zrušila místodržitelské rozhodnutí. Poradyo návrhu tom budou se konati nejspíše v pátek a bude poskytnuta poslancům brněnským pří- ležitost, aby důkladně zúčtovali s hr. Žerotí- nem, který v poslední době ustavičně couvá před terrorismem Čechů.« Uherská krise. Z Pešti, 1. října. Hr. Khuen Hé- derváry odjede do Vídně teprv, až císař se tam vrátí ze Štyrska. Považuje se za naprosto vyloučeno, aby hr Khuen opětně pověřen byl nějakou státní funkcí. Pravděpodobným považuje se povo- lání hr. Julia Andrássya v čelo kabi netu. Koloman Szel! včera v kruhu svých přátel vykládal důvody jak osobní tak poli- tické, pro kteréž nemohl by znova vstou- piti v čelo vlády. Tato bude míti těžkosti ještě další: Nejen opposice, také valná část vládně-liberální strany žádá na ministerském předsedovi, aby podal vy jádření. kterým se řeč Körbrova, pronesena v poslanecké sněmovně cislajtanské 23. m. měsíce, kriticky popře i odmitne a to na základě autorisace ko- Boj o ruské gymnasium ve Stani- slavi. Ze Lvova, 1. října. Boj Rusů halič- ských o gymnasium stanislavské je dlouhý a těžký. K jich žádosti položen jest na pořad sobotní schůze sněmu zemského návrh posl. Barviňského v příčině zřízení gymnasia toho. Jak známo, byla již ve státním roz počtu povolena položka na ústav ten, bez předchozího dorozumění se se zemským sněmem a zemskou školní radou. Poláci proti tomuto postupu vyučovací správy pro- testují co nejrozhodněji a vyslali k zemské školní radě deputaci, aby se zřízení střední školy té zatím odložilo, jelikož jest nezbytno, zjistiti napřed, zdali jest dostatečný počet runy.

Předplaceni a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. a expedice.

polských gymnasií v Tarnově, Řešově a Pře- myšlu. Vláda má býti vyzvána, aby na do- savadních haličských gymnasiích zavedla jako povinný předmět vyučování polštinu a ru- štinu. Dělnost tyrolského sněmu. Z Vídně, 1. října. »Neue Fr. Presse« telegrafuje se z Inšpruku, že jest dle všeho dělnost zemského sněmu za ji- štěna. Podařila se dohoda o pracovním programu, k jehož provedení třeba 5—6 neděl. Hlavním předmětem budou věci školské. Za předsednictví zemského hejt- mana a za přítomnosti místodržitele konala se několikahodinná porada předsedů čtyř klubů zemského sněm u. Když byla jednohlasně zamítnuta žádost, aby se napřed projednaly záležitosti školské, potom pak jiné pilné věci, o kterých se stane ještě dorozumění, předsedové německých klubů ujistili, že školskou předlohu ve škol- ském výboru — a pokud se tkne úhrad, také v rozpočtovém výboru — nepro- dleně vezmou na přetřes a že se rokování konati bude bez přestávky. Pak bylo slíbeno, že třetí čtení nových zákonů stane se teprve současně s třetím čtením školské předlohy. Vlachové navzájem připo- vědéli, že ostatní jednání sněmovní skonco- váno bude způsobem dříve obvyklým.

Telegrafické zprávy. Z Pešti, 1. října. (C.-B.) Strana neod- vislosti konala včera za předsednictví Frant. Košuta konferenci, na níž předsedající sdělil, že dle jeho vědomí žádala frakce Szader- kenyiova spolu se stranou Košutovou svolání říšského sněmu ke schůzi na sobotu dopoledne a ža hr. Apponyi žádosti té vyhověl a schůzi na sobotu svolal. Za takových okolností bylo by zbytečno, aby se konference ještě zabývala svoláním sněmu. Vzhledem na nynější nespořá- dané poměry má však za naléhavě nutné, aby se strana častěji scházela i navrhuje tudíž, aby Pán-

FEUILLETON.

Napsal Ferdinand Mačenka. Slunce zapadlo a večerní soumrak snesl se tiše v kraj. Louka zbělala čerstvými parami, jež vydy choval malý, křivolaký potůček. Z komína domku, jenž stojí u samého lesa, vyvalily se ko touče dýmu. Stará Škrábková opéká brambory a mluv sama k sobě: „Kde ta z... holka — odpusť Pánbůh hříchy — dnes tak dlouho zůstala? Bude sedm hodin a ještě tu není. Divná věc!“ Jen domluvila a slabé kročeje ozvaly se zá- pražím. „Je to dost“ — přivítala dceru Škrábková. „kdes byla tak dlouho A jsi celá červená, za rdělá, co se ti stalo?“ „Ale nic, maminko... vzala jsem trochu víc sušic než jindy a zahřála jsem se ... jsou těžké... máme už večeři?“ Hned, hned, beruško,“ obrátila přívětivěji stará, „pomoz mi vyndavat!“ Otevřela troubu u kamen a silná vůně pe- čených zemčat prolétla celou světnicí. Ženské hrábly oběma rukama do trouby a vyhrnuly hou zčernalých bobulí do mísy. Mařka přinesla sádlo a sůl — večeře připravena. Mezi jídlem pravila stará: „Mařko, po večeři mi vyžehlíš ty zelinkové šaty. Zejtra půjdu k pánovi pro peníze za hlídku — abych nešla takhle roztrhaná. Nemá to rád... Co pak náš pán, to je člověk .. . Inu, pán je pán a chudák je chudák.

Po této nesrozumitelné filosofii stařena umlkla a zahloubala se v podivný běh života jenž jedněm tolik přeje a jiným všecko rve ... „A maminko,“ přerušila Mařka ticho, pán je ale hrdý, viďte?“ „Co pak náš pán! To je člověk! Ručičku mu pozlatit. Považ, Mařko — náš táta — když byl ještě živ — potká ho jednou v lese, pozdrav uctivě a pán povídá: „Kam pak, stará měchu- řino?“ Považ, Mařko, pán a takhle se starým mluví jako ty a ty! Náš táta — dej mu Pánbůh lehké odpočinutí — měl hubu na pravém místě a hned na to odtrumfl: „Budu pouštět draka, milostpane!“ „Jakého draka?“ „I žena chce jít na pouť a peče si koláče na cestu. Tak bych rád nějakou tu sušici n podpal.“ Pán se zasmál, kopl do nejbližší borovice povídá: „Víš co, měchuřino, vezmi si tuhle silnou tou upečeš hodně koláčů i třebas draka.“ A dal se znova do smíchu, až se ohýbal. Co pak náš pán, to je člověk . ..“ Mařka se zapýřila a řekla nějak nesměle: „A jakou má paničku, je hezká? „Ani nevím,“ odpověděla stará, „neviděl jsem jí. Pán s ní nežije. Povadili se prý hned po svatbě a paní od něho odešla. Stará Mrázková. která ji viděla prý o svatbě, říká, že měla modré oči a bledé vlasy. Mařka se podívala do zrcadla na svoje plné. zardělé tváře a ptala se dál: „Vy jste s ním taky někdy mluvila?“ „Huso,“ zlobila se stará, „co pak myslíš, že pán mluví s každou bábou? Takhle před dva- cíti léty, to jsem byla onačejší než teď. To moh se mnou i pán mluvit. Tamhle mladé Kálecké koupil letos na dvoje šaty. Jen proto, že má

modré oči a bledé vlasy: Co pak náš pán, toje člověk. .. „A maminko,“ vyhrkla najednou radostně Mařka, „hečte, já jsem mluvila s pánem. Stará položila brambor na stůl, oči se ote- vřely dokořán: „Ty, že's mluvila s pánem, ty, co po- vídáš?“ „Mluvila a dlouho. Byla jsem v pasecea jak jsem ohnuta a trhám trochu trávy, zakašle někdo za mnou. Obrátím se — jak jsem se lekla! Pán stojí za mnou a dívá se na mne. Oči jako dva uhlíky. Celá jsem se zapálila. Pán jde ke mně blíž a povídá: „Co pak tu děláš, dě- vuško?“ A vzal mě za bradu. „Za bradu?“ „Za bradu a pohladil mne po tváři. „Po—hla—dil tě?“ „Pohladil a povídal, že jsem hezká.“ Mařka se začervenala jako pivoňka. Stará se nemohla vzpamatovati. Byla ne- smírně překvapena radostnou tou zprávou. Pán pohladil Mařku! Pán ji vzal za bradu! To se bude sousedka divit! Mladá Kálecká, co dostala dvoje šaty, pukne vzteky. Stará se zdvihla od stolu a šourala se ven k sousedce. Chytla ji hned na dvorku a dojem- nými slovy sdělila s ní radostnou zprávu. „Považte, pán vzal Mařku za bradu!“ „Ale jděte. „A pohladil ji!“ „Není možná. A stará šourala se zas dál o dům, všude se zastavila a vyprávěla. Za půl hodiny věděla to celá ves i mladá Kálecká. Když šla Mařka pro vodu na noc, vrhala na ni děvčata zlostné, závistivé pohledy. Kde pak, pohladil ji pán! Pán ji vzal za bradu!