Románová přiloha

„Národních Listů“ k číslu 265. ze dne 29. září 1903.

Různé zprávy.

= Dělníci universálními dědici. Ve městečku Citta di Castello mezi Florencií a Bologní zemřel těchto dnů známý italský nakladatel Scipione Lapi, jenž ve své závěti celý svůj značný podnik odkázal svým dělní- kům. Nakladatelství Lapiovo vydalo značný počet vědeckých prací, má však také velikou akcidenční ti- skárnu a celkový roční výtěžek páčil se dosud na 50 až 60.000 lir. Původně byli ze závěti vyloučeni dělníci. kteří před třemi léty účastnili se stávky, avšak majitel závodu vrátil jim nárok na podíl dodatkem k závěti. v němž prohlašuje, že jim odpustil a že se nechce mstít za škodu a bolest, jež zakusil. Podnik jeho bude veden nyní dále jako společenská tiskárna. = První příznaky strachu u dětí. Darwin a Preyer soudí, že strach je dětem vrozen anebo dědičný a že následkem toho lze pozorovati projevy strachu již v prvních dnech života. Tak pozoroval Darwin, že hošík ve věku dvou let jevil strach při návštěvě zoo- logické zahrady, když spatřil veliká zvířata uzavřená v klecích. Preyer konstatoval, že jeho dítě již v sed- mém týdnu při každém šramotu sebou trhlo. Strach před mořem, před neznámým, před pádem a přede- vším před zvířaty považuje Preyer za zděděný, po- něvadž se jeví dříve, než dítě mohlo získat zkušenosti v tomto směru. Zajímavá je též tabulka, jež ukazuje, v jakém věku se jeví maximum tohoto strachu. U ho- chů nalézá se mezi čtvrtým a sedmým, u děvčat mezi patnáctým a osmnáctým rokem. Strach před bouří zdá se býti zvláště častý, zejmena u ženského pohlaví.

= Historický strom. „Gaulois“ oznamuje, že ne- dávnou velikou bouří, jež zuřila v Anglii, zničena byla stará vrba blíže kaple u Windsoru, pocházející z hrobu Napoleona I. na Sv. Heleně, odkud větev zde zasazena do země. Legenda vypravuje, že největší větev této vrby zlomena bouří dne 2. září 1870, kdy u Sedanu zničeno druhé císařství zajetím Napoleona III. V den, kdy syn Napoleona III. ve službách Anglie klesl v jižní Africe pod oštěpy Zulů, uhodil blesk do stromu dosud statného. Teď je vrba úplně zničena. Znamená to snad, že jest navždy konec slávě Bona- partů? = Peary o své nové polární výpravě. Z Nov Yorku se oznamuje: Známý polární cestovatel Robere E. Peary, jenž jest nyní komandérem v loďstvu Spo- jených států, měl s jakýmsi žurnalistou rozmluvu svém novém pokusu, dostat se k severní točně. Pravil mímo jiné: „Nynější léto jest od třinácti let první, jež netrávím v končinách polárních. Od sedmnácti let toužím, dosíci severní točny a doufám, že se mi to podaří na výpravě, kterou započnu příštího roku. Cíle toho lze, dle mého názoru, dosíci toliko cestou přes Grónsko, ačkoli mnozí badatelé jsou jiného názoru. Při své poslední výpravě překážela mi okolnost, že moje loď nemohla vyvinouti dostatečnou sílu, aby přes mys Saline dostala se skrze led. Musil jsem tudíž urazit 400 mil na saních k vlastnímu východisku „rychlé plavby k severní točně“, mysu Hekla. Když jsme tuto vzdálenost překonali, nebyli jsme již s to, proniknouti mnohem dále. Avšak moje loď pro příští výpravu bude stavěna tak, že mne bude moci dopravit k severnímu pobřeží země Grantovy. Tam bude zří- zen zimní tábor. Angličané svého času pronikli až tam, ale výprava jejich se zhatila, poněvadž neměli psů k tažení saní, nýbrž spoléhali se na sílu lidskou. Také měli s sebou čluny, domnívajíce se, že naleznou

otevřené polární moře. Doufám, že na jaře 1905 budu s to, podniknout jízdu na saních k točně. Cesta 500 míl, již dlužno urazit, může býti provedena za 100 dnů. Jsem v přátelských stycích s Eskymáky a nebudu mít nejmenších potíží, abych dostal nejlepší pomoc a vše, co k vystrojení výpravy potřebují.“ — Novou výpravu vystrojí, jako předešlé výpravy Peary Aretic- Club v Broklině. Klub sebral k tomu účelu již 150.000 dollarů a má slíbeny ještě další peněžitě prostředky. = Přepadeni vlky. Z Madridu se oznamuje Společnost skládající se z belgického inženýra, obou jeho synů, fotografa a pěti průvodčích, vydavší se přes Sierru Nevadu, byla přepadena smečkou hlado- vých vlků. Koně a mezkové byli tak polekání, že jako posedlí hnali se přes rokle a zůstali ležet s roz- tříštěnými údy. Podobně vedlo se několika vlkům, kteří prchající zvířata pronásledovali. Avšak většina smečky vrhla se na výletníky, kteří se zoufale hájilí revolvery. Chvíli zdálo se, jakoby vlci měli zvítězit. Dva průvodčí ranění těžce, fotograf byl ohrožen na smrt několika rozzuřenými vlky a také všichni ostatní výletníci pokousání. Konečně však způsobily revolvery vlkům takové ztráty, že se musilí dát na útěk. Pak slezli výletníci opatrně s hory a udržovali vlky několika salvami z revolverů v uctivé vzdále- nosti. Přibyli do Guadixu ve stavu nanejvýš zbědo- vaném. Všichni měli nebezpečné rány a rozedrané šaty. Dva průvodčí a fotograf, kteří byli nejvíce ohro- ženi, nejsou dosud mimo nebezpečí.

= Podmořské zápasy zvířat. Z Christianie se oznamuje: Názorný příklad bojovného ruchu v hlu- binách moře poskytlo lovecké dobrodružství, jež se přihodilo pozorovací lodi »Michael Sars«, vystrojené norskou vládou k účelům hydrografickým, na vý- zkumné plavbě severním Atlantickým oceanem. Lod křižovala v červenci tak zvaným Dunegattem mezi

Islandem a Grónskem, když jednoho dne zpozorován velký vorvaň (Cotodon macrocephalus). Zatím co se na palubě chystali připravit harpunovací dělo, aby vzá- cného tohoto mořského obra ulovili, pozorovali, že vorvaň provádí všeliké komické obraty. Provozoval přemety po způsobu delfinů, jezdil se strany na stranu, potopil se na chvíli a hned zase se vynořil na témž místě, při čemž vyrážel z nozder mraky skvoucího se vodního prachu. Parník dostal se zatím na přiměřenou vzdálenost a vypálil dobře mířenou ránu z Foyndtova děla. Mimo vše očekávání převrá- til se obrovský mořský ssavec po několika okamži- cích na hřbet a brzy potom zdechl. Při bližším ohledání vyšlo na jevo, že to, co s paluby po- važováno za veselou hru, bylo ve skutečnosti po- sledním stadiem zuřivého zápasu, jejž pře- stál obr s neviditelným nepřítelem. Mohutná hlava, jež u vorvaně činí as třetinu celého těla a jež u chyceného exempláře měla délku dobrých 9 metrů, byla poseta rýhami 3 metry dlouhými. Kolem tlamy byly hluboké talířovité otisky a rány, jež pocházely patrně od objetí obrovské sepie. V hrdle vorvaně na- lezen také vskutku chobot hlavonožce 4 metry dlouhý, jejž byl jeho nepřítel v zápase ztratil. Celé tělo vorvaně bylo ostatně šeredně spořádáno a po- skytovalo patrné svědectví, že hlavonožec ustoupil svému protivníku teprve po tuhém zápase. Podivno dost, že v silné vrstvě tuku vorvaně nalezeny patrné jízvy z dřívějších zápasů, jichž původ bylo dlužno přičítat rovněž útokům hlavonožců. Učenci na par- níku dle toho usoudili, že takovéto zuřivé zápasy

mezi obrovskými obyvateli moře zajisté nejsou ničím neobyčejným, třeba se vědeckým pozorovate- lům jen zřídka naskytuje příležitost, aby byli v bez- prostřední blízkosti svědky těchto soubojů na širém moři. = Dešť křepelek. Z Velkého Bečkereku v Uhrách se oznamuje: Těchto dnů dočkali jsme se nového vydání biblického deště křepelek, jenž, jak známo, když na cestě pouští nouze byla nejvyšší, poskytl národu israelskému výdatné stravy. Týž jídelní lí- stek měl onehdy Velký Bečkerek. Nad městem strhla se prudká bouře a obyvatelé, uprchnuvší před lijákem do domů, slyšeli s úžasem neobyčejné těžký a du- nivý pád deště. Když pak po dešti lidé vyšli na ulici, shledali s úžasem, že ony těžké kapky byly křepelky, sice až na kůži promočené, ale přec jen skutečné křepelky. Bylať průtrž mračen překvapila ve výšce tah stěhujících se křepelek a nebohá ptáčata, jež ne- mohla užívat svých úplně promoklých křídel, padala po tisících zároveň s deštěm k zemi. Obyvatelstvo, zejmena chudší, nedalo se dlouho pobízet a sbíralo chutě neočekávané nadělení a není nikterak přepjaté tvrzení, že nikdy ještě nesnědlo se ve Velkém Bečke- reku tolik křepelek, jako za onoho dne.

= Vendetta proti americkým millionářům. Z No- vého Yorku se oznamuje: Bohatý advokát Orlands P. Dexter, syn millionáře a zakladatele American News Company Henrya Dextera, byl minulé neděle na jízdě svým rozsáhlým pozemkovým majetkem v horách adirondackských zákešně zastřelen, aniž dosud mohla býti objevena stopa vraha. Otec zavražděného vypsal odměnu 5000 dol. na postižení pachatele a celý okres jest neustále prohledáván policisty a ozbrojenými hlídkami, ačkoliv jest pramalá čáka, že bude kdy lze úkladného vraha vypátrat. Mr. Dexter mladší od mnoha let velký svůj pozemkový majetek v horách adirondackských rozmnožil koupěmi a byl již majitelem as 4000 jiter půdy, kde byla zname- nitá loviště a jezera bohatá rybami. Končina ta náleží k oblíbeným lovištím amerických millionářů — jak známo tráví tu i president Roosevelt každo- ročně čásť svých prázdnin — a mr. Dexter podobně jako jiní velcí majitelé pozemků vytkl si jako přední úkol, překaziti práci četným pytlákům les- ním i vodním a dřevorubcům, čímž vyvolal zuřivou zášť četných menších osadníků. Takto zosnováno

hotové spiknutí farmářů, dřevorubců, pytláků atd. v horách adirondackských, kteří bohatým majitelům pozemků přísahali pomstu a první jejich obětí stal se mr. Dexter, poněvadž teprve před nedávnem ně- které pytláky, postižené při činu, byl udal soudu ku potrestání. Teď ovšem obávají se také ostatní novo- yorští millionáři, kteří mají pozemkový majetek na onom nebezpečném území se značnými lovišti, kdež z pravidla rozbíjejí po několik dnů a nocí hotový tábor, že mohou býti každé chvíle zasaženi zákeř- nou střelou, neboť bezpečnostní služba v Adiron- dacku jest následkem ohromné rozsáhlosti území toliko velmi obmezená a nedokonalá. = Balonový časopis. Z Paříže se oznamuje: Zdejšímu vojenskému museu byl těchto dnů darován dokument svého druhu jediný: číslo časopisu s titu- lem »Ballon Poste«, tištěný v Paříži r. 1870 v dobé obležení. Zajímavý ten list podává pozoruhodné zprávy o událostech oněch dnů, jež jsou málo známy. Vydavatel čásopisu p. Gabriel Richard oznamuje, že se podařilo zredukovati časopis na objem obyčejného

Toto upomenutí vyšlo ze stuhlých rtů slečny Valen- tiny, osoby, jež se vyznamenávála šedým vlásem, šedými tvářemi, šedýma očima a temně popelavými šaty s bílými tečkami. »Redžio . ..« opakovala Andělka a zarazila se. Na bílé její tváři vystoupil silnější ruměnec, safírové její očí neklidně bloudily se stolu na strop. Aby se vy- manila z rozpaků, zašeptala potichu: »Reggio, vyslov Redžio . . .« a pak pokračovala hlasitě: »Redžio . . . 15 tisíc obyvatel . . .« A oddechnuvši si jako nosič, jenž postavil hodně velkou truhlu v místnosti třetího patra, pokračovala »Nedaleko tohoto města lze viděti rozvaliny zámku »Canossa . . .« »Kanossa!« opravila ji dáma barvy popelavé. Podruhé zaražena v klusu zarděla se dívenka na- novo, zamlčela se, pak opakovala větu již před tím pro- nesenou: »nedaleko tohoto města« a skončila a ». . . na jehož dvorci císař Jindřich IV. v rouše kajícníka roku 1077 tři dny prosil papeže Řehoře VII., aby s něho sňal klatbu . . . Carrara »Ah ne Carrara, nýbrž Karara . . .« »Karara . . . Karara, nedaleko moře, lomy mra- moru, slynoucího svou bělostí . . .« Skončila, oddechla si a usedla na křeslo, pomyslivši si: »Bože, kterak to nudné! . . .« Učená dáma, u niž nepříliš vábně jevil se začazený podklad vlaštiny, vzala do ruky pero a po hlubokém pře- mýšlení napsala do denníku: »Zeměpis — dosti dobře.« Andělka usedla s nachýlenou hlavou, aby se nemu- sela dívat na denník. Safírové její oči zdály se skorem černé, koutky úst stáhly se dolů . ..

k činu obětavosti. Jestliže pak měla pokdy, zamyslit se o něčem, připomínal její zjev osobu úplně vyvinutou, poně- kud sentimentální, vesměs ušlechtilou. Avšak jednoho dne shledáno, že Andělka umí velmi málo, vlastně nic — dali jí moudrou guvernantku, slečnu Valentinu. Byla to osoba dobrá od kosti, uměla dosti, ale byla po svém způsobu podivínka. Nehezká, stará panna, trochu demokratka, trochu filosofka, trochu hysterická a velká pedantka. Kdo ji viděl při vyučování, tomu se zdálo, že hledí na mumii. Avšak pod chladným povrchem vřelo mnoho rozmanitých pocitů, které ze slečny Valentiny mohly učinit v dané chvíli pomocnici zmužilé Judity, v jiném — oběť nesvědomitosti některého představitele mužského plemene. Jedno i druhé v miniatuře. Taková jest stručná charakteristika hlavních činitelů této historie. Oni všichni kráčí na podryté půdě, jež se v obecné mluvě nazývá: bankrotem.