V Praze, v úterý dne 29. září.

K číslu 265. Čislo v Praze za 2 a na venkově za 3

Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h

NAk

Telefonické zprávy „Nár. Listů.“ Po kampani. Z Vídně, 29. září. Šestidenní mimo- řádná kampaň říšské rady zaniká také v no- vinách německé levice tiše, klidně, beze stopy, Nemáť levice ke vzpomínkám, ještě méně pak k radosti žádné příčiny. Vyšla ze zasedání toho podstatně oslabena, a její pri- mát, který si osobila na zákonodárství, byl jí vyražen. Proto může vzbuditi jen úsměv, tvrdí-li poslanec Prade v rozmluvě s re- daktorem »Oesterreichische Volkszeitung«, že Čechové byli na hlavu poraženi a že se stalo ve všem všudy po vůli německé levice. Zároveň vyslovuje podezření poslanec tento, že česko-německá vyrovnací akce bude nyní přeložena do Prahy a vybízí k bdělosti své soukmenovce. Pan Prade sotva by mohl říci, v čem spočívá porážka Čechů a v čem vítězství Němců, o kterém bájí. Třeba jen položiti otázku: Čí navrh v příčině kontingentu no- váčků na letošek prošel, zda návrn podaný levicí či pravicí? Fakta jsou odpovědí. Le- vice prostě podrobila se diktátu vládnímua byla — když dr. Körber prohlásil vládní kontingent za nezměnitelný — ochotna ho schválit. Uherská krise.

Z Pešti, 29. září. Věci v parlamentě vyvíjejí se velmi pomalu. »Pester Lloy de ujišťuje, že nedělní pobyt ministerského před- sedy hr. Khuen-Hédervára ve Vídni nepřispěl nikterak k urychlení krise. Ve středu (zejtra) bude chef prozatímní vlády zase ve Vídni za příčinou příjezdu carova. Pochybuje se však, zda bude moci carovi oznámiti něco hoto- vého. Na tom, jak se věci utváří dále, závi- setí bude, zdali císař přijede do Pešti, čili nic. Ohlášen jest pobyt jeho v uherském hlav- ním městě za příčinou otevření mostu císa- řovny Alžběty. Kdyby toho vyžadovala si- tuace, přijede ještě dříve. Čeká se také, že císař súčastní se slavnosti Deáko vy, jež koná se 17. října. Dodává se však, že nikterak není vyloučeno, že císař a král k žádné z těchto slavností nepři- bude, kdyby nehotový stav potrval, anebo zmatky staly se spletitějšími.

Z Pešti, 29. září. Devítičlenný odbor vládní strany, dosazený k redakci vo- jenského programu, zvolil si za předsedu bývalého ministerského předsedu Kolomana Szella. Tento svolal schůzi na dnes odpoledne k meritornímu jednání. V pátek bude v něm pokračováno. Hrabě Khuen a ministr honvédů Kolossváry se ho zúčastní. »Neues P. Journal« ohlašuje na svůj vrub, že jakmile se tyto práce skončí, hrabě Khuen zase odstoupí a postaven bude v čelo státní sprá- vy Koloman Szell. Z Pešti, 29. září. Všichni chorvatští poslanci sem přijeli. V Záhřebě byly rozší- řeny pověsti, že dnes královským reskriptem bude říšský sněm rozpuštěn. Jsou lichy. Z Pešti, 29. zaří. Komitát hevešský přes výnos ministerského předsedy hraběte Khuena jako ministra vnitra se usnesl 101 hlasem proti 22 doporučiti všem městům a obcím, aby nevybíraly a nepřijí- maly dobrovolně přinášených d aní. Věci srbské. Z Bělehradu, 29. září. General Sava Gruič, dosavadní vyslanec v Cařihradě, byl pověřen úkolem, aby sestavil novou vládu. General přijel včera z Cařihradu a hned se uvázal ve funkci, králem svěřenou. Z Bělehradu, 29, září. Včera přijal král ve slyšení četné ministry. Slyšení vé-

Předplaceni a inseráty přijímá administrac v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

nováno bylo programu skupštiny, jež dnes bude zahájena. Telegrafické zprávy. Uherská krise. Z Pešti, 28. září. (C.-B.) »Uherská telegr. a korresp. kancelář« oznamuje: Ve večerní schůzi Košutovy stra ny usneseno za nepřítomnosti Františka Košuta a za předsed- nictví poslance Thala, aby od rokování o událostech minulé schůze poslanecké sněmovny upuštěno bylo, jestliže předseda hrabě Apponyi pokárá výkřik, jenž z liberální strany byl učiněn. Za to má se v zejtřejší schůzi zevrubně rokovati o vojenských otázkách a o útoku rakouského ministerského před- sedy. Než se k jednacímu pořadu přikročilo, prohlásil poslanec Barabáš, že jeho v po- slední sněmovní schůzi učiněný výrok nesprávně byl na veřejnost dán. Proto uvede prý jej. zejtra ve sněmovně na pravou míru. V dalším rokování činěny prudké útoky na předsedu po- slanecké sněmovny, jenž prý poslance strany neodvislosti demonstrativně stíhá. Hlásáno, že strana tato žádné předsedovy protekce nepotře- buje, ježto je s dostatek chráněna domácím řádem. Z Vídně, 28. září. (C.-B.) Úřadní list uve- řejňuje zákon ze dne 28. září 1903 ve příčině zařadění nováčků z odvodního ročníku 1903. Z Mnichova, 28. září. (C.-B.) Král ru- munský přibyl sem na své cestě ze Švýcarska. Z Londýna, 28. září. (C.-B.) Lord M il- ner, který sem dnes přibyl, odebral se záhy po tom do úřadního bytu premier-ministra B al- foura a odevzdal tam svou navštívenku. Jak se proslýchá, přibude sem Balfour opět dnes večer.

FEUILLETON. Jaké já mám zlé sny. Píše mladá slečna.

Co jsem se vždycky natěšila na spaní Tak mi bylo dobře, když jsem si pomyslila „Zdenko — ještě pět hodin — a pak to začne!“ A ať se mi cokoli nepěkného ve dne přihodilo. myslila jsem si: „Ať. Však mi to osud něčím v noci vynahradí!“ Večera jsem se nikdy ani dočkat nemohla — a když jsem byla konečně ve svém pokojíčku a svlékala se a brala si svůj bílý kabátek — to jsem byla nejšťastnější Zdenkou na světě — šťastnější, než kdybych seděla v divadle, když už se opona zdvihá. Byla jsem nedočkavá, rozplétat si vlasy — hned bych si byla cop ustřihla — i kabátek se mi zdál mít moc knoflíčků — a s botkami jsem se natrápila — a každá punčocha mi dala hro- madu práce. A Máry, naše služka, hloupoučká, byla celá vyjevená, že se tolik směju, že ji objímám a že už nemám radostí daleko do pláče. To jsem si lehla s rozkoší! Roh polštáře jsem oběma rukama obejmula a přitiskla na prsa, tvář jsem dala až na ten cípek — —- oči jsem zamkla — — — a ticho bylo — jen ho diny si zpívaly: Tyktak — tyktak — tak he- zounky kulhaly — oh jé! A v očích se to začlo rozmazávat — a já se usmívala — — za chvíl už jsem spala jako zabitá a teď se mi zdáloa zdálo. Aáách. Božínku, kde jsou ty časy! Mám teď zlé — strašné zlé sny. Vy řeknete, až to do- povím: „Jejej, vždyť to jsou přece hezké sny!“ — Ale ne, nejsou — protože, když má přijít to nejkrásnější — klap. Sklapne mi a probudím se. To by mne čert vzal. Což — když se mi zdá, že padám do studně — a škubnu sebou, až se do hlavy bouchnu — necht. Třebas se mi udělala boule na čele. Ale tohle — to nemá být. Tak se mi na dnešek zdálo, že jsem seděla u piana a za mnou stál professor. Víte, já cho- dím na konservatoř. O bože — professor — ten je hezký — takový tuze hezký a vlasatý. A má tadyhle takový černý knírek — a takové měkké

Ale jenom dvakrát se mi dotknul ruky. Jednou mne uhodil kotníky a po druhé mi od hodil ruku s kláves. O bože, tenkrát se ve mně dech zatajil a já byla celý týden šťastna! Ale jen dvakrát a dost. Já nevím, co to je. Já hraju schválně slabě a schválně mám prsty natažené jako kolíčky. Ale on jenom řekne: Pro Krista Pána, to je jako když šlapete po mechu —a z prstů musíte udělat takové kladívko — kou- kejte — takhle — — no, já nevím! A ukazuje na své ruce, jak se má dělat kladívko —a aby mně ohnul prst — ne a ne! Já dělám, jako bych to nemohla pochopit — ale to je všechno jako když hrách na stěnu hází. Tak kolikrát vyběhnu z hodiny celá roz- pálená a vzteky bych plakala. To je necita, ne- cita nelidský, zlý. Já zkusila taky hrát jednu etudu pomalu, tak procítěně, víte, tak zrovna srdcem, tiše a smutně, jakobych hrála: „Ach není tu, není, co by mne těšilo...“ A on se dal do smíchu a povídá: „Vy to hrajete jako Bóóže před tvou velebnostíi — na kolena padáme. — A od- strčil mne loktem — a teď vám začal do toho mlátit a klávesy se mu zamlely pod rukama, jakoby hrál: „Pijme pivo s bobkem — jezme bedrník“. — Ach. A hrajeme pořád sonaty — etudy — takové věci — a když jsem se ho včera ptala, budu-li někdy hrát takové smutné věci, z oper. řekl mi: „A to nic není. Ale zejtra vám přinesu etudu — ta zní tak krásně — krásně jako requiem.“ Tak. Mně bylo přede dvěma měsíci šestnác

ruce! let, a já mám hrát etudu, která zní tak krásně jako requiem !! Ale v tom snu, to to bylo všechno jinak. Já držela hlubokou klávesu — tak dlouho a smutně zněla — a to on se vždycky chytne za uši a zdvihá nohy a křičí: „Pro Krista Pána, pusťte ji!“ — Ale teď stál a díval se do země. Já si tak v tom snu myslila: „Zdenko — vždyť se ti to jenom zdá — není to pravda!“ Opravdu. To byste ani neřekli — tak to se mnou daleko došlo — tak se mne sny natrápily! A tak jsem ve snu začla hrát jednu arii z „La Traviaty“, a protože to bylo ve snu, hrála jsem tak krásně! Dohrála jsem a podržela jsem klávesy. Ohlédla jsem se — — a on stál pode- přen o rám okna. Vzala jsem pedál a přitlačila jsem klávesy ještě jednou, aby to bylo delšía dojemnější, ale hrozně opatrně, aby to nevy- brnklo. A dělala jsem, jakobych se zamyslila.

Šel tiše... vzal mne za prst, který jsem držela na klávese... odvrátila jsem se a dívala jsem se do země a myslila si: O Ježíšku! A na- jednou jakoby mi z prsou vrazilo se něco k hlavě — a já padla na klávesy a propukla jsem v pláč. „Zdenko — proboha, neplačte — — vydychl a hlas se mu třásl. „Kdybyste vy vě- děla . ..“ Ve mně jakoby něco křídla rozepjalo — vykřikla jsem: „Stáňo!“ a on mne chytil za rameno — na mne šly mdloby — podlomila jsem se mu na ruce — shýbl se ke mně — — já zavřela oči — našpulila rty — — a tak mi najednou prolétlo hlavou: „Ježíšku — jen ted abych se neprobudila — jen teď ne! Něco mne zašimralo jako knírek — celá jsem se zachvěla — klap. Už byl konec snu. Nějaká tkanička mne šimrala do pusy — vztekem jsem ji utrhla — o bože, a zabořila. jsem hlavu do polštáře a plakala tolik, ani jsem se utišit nemohla, až jsem byla bolestí usláblá — a pořád jsem si říkala: „To — „La Traviata“ — zejtra mně přinese etudu, která zní tak krásně jako requiem!« —abed—