1
masthead
Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 262. ze dne 25. září 1903.
2
article
= Laciní zajíci a skopci. Pešťská policie obje-
vila těchto dnů tajné jatky, jež zásobovaly dělníkya
také některé hostince masem kradených psů a koček.
Již po delší dobu množila se na policii udání, že psi
značné ceny v poslední době v nápadně značném
počtu se ztrácejí. Těchto dnů zjistila policie, že psi
byli zabíjeni a maso jejich prodáváno jako skopové.
Jatky nalezaly se v Szegedínské ulici, v bytě náden-
níka Josefa Medka. Byl přistižen, právě když stahoval
zabitého novofoundlandského psa. V jednom kotli
vařil se drahocenný foxterrier a na pekáči pekla se
kočka, neboť také s kočkami provozován čilý obchod.
Milenka Medkova, Alžběta Kessenleitnerova, se při-
znala, že prodával do některých pešťských restaurací
kočky jako zajíce. S pečeným psím masem provozo-
val podomní obchod v dělnických čtvrtích. V poslední
době zužitkoval takto šedesát drahých psů a přes dva
tucty koček. Tento obchod byl tak výnosný, že s
konečně zjednal ke kradení psů a koček dva pomoc-
níky, kteří se smyčkami a pytly podnikali noční vý
pravy po městě. Když jej policie překvapila při práci
podařilo se mu, uprchnout zadními dvířky. Je sti-
hán zatykačem.
= Smělý taškářský kousek proveden onehdy v
malém paláci na avenue de Marignan v Paříži.
Medek
Medkův
Kessenleitnerův
Szegedínský ulice
Paříž
avenue jít Marignano
3
article
Palác náleží vikomtesse de Janzé, jež jakožto sbě-
ratelka drahocenného nábytku, obrazů, bronzůa
jiných uměleckých předmětů má pěkné malé museum
k němuž ochotně dopřává přístupu i cizím navštěvo-
vatelům a občas je otevírá k dobročinnému úcelu
také širšímu obecenstvu. Těchto dnů přišel k vikom-
tesse mladík osmnácti až dvacetiletý, mluvící s leh-
kým anglickým přízvukem a prosil, aby si směl pro-
hlédnouti její sbírku, odůvodňuje svou žádost tím.
že jest synem známého obchodníka se starožitnostmi
v Londýně, jenž mu uložil, aby se přesvědčil o ceně
jejich všeobecně známých uměleckých pokladů. Paní
de Janzé sama prováděla mladíka sbírkami a posa-
dila se s ním konečně v malém salonku, aby mu
ukázala drahocenné miniatury, jež vzala z krabičky
z ciselovaného zlata. Jedna po druhé šla rukama
nadšeného obdivovatele, jenž byl položil svůj klo-
bouk vedle sebe na pohovku. Konečně poroučel se
s nadšenými díky vikomtesse, jež ho provázela ko
dveřím. Avšak ve dveřích se mladý Angličan pojed-
nou obrátil, řka: »Prosím, promiňte, zapomenul
jsem svůj klobouk,« a odkvapil do salonku, zatím
co dáma stála u dveří. Za okamžik vrátil se mladík
s kloboukem, poroučel se zdvořile a odešel. Když
dáma hned po jeho odchodu chtěla svoje miniatury
složit a zamknout, shledala k nemalému svému ustr-
nutí, že tři z nich, jež byly uloženy v zelené kožené
krabičce, chybí a sice dvě ženské hlavy v oválu
a krajinka ve čtyřhranu, namalovaná na zlaté ta-
batěrce.
jít Janzé
Angličan
Londýn
4
article
= Hrozná pomsta. Přítel našeho listu píše nám
z Athén: Minulý pátek odpoledne vstoupili do krámu
obchodníka Karymia v Pireu dva mužové v stáří asi
25 let a tázali se úsečně sluhy, je-li tam nějaký cizí
člověk. Když jim odpověděl, ze jakýs neznámý spí
na pavláně v krámě, odebrali se tam po schodech,
aniž se sluhy dále ptali. Zde spal pětadvacetiletý Le-
fantzi a když ho spatřili oba cizinci, Sotyv a Michail
Kuraklis, vyňal Sotyv pistoli nabitou velkými broky
a střelil spícího do prsou, takže krví zbrocen s po
Karymia
Kuraklis
Sotyv
Atény
Pireus
5
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
stele se svalil. Potom slezli oba vrahové chladno
krevně dolů a chtěli utéci. Na pokřik sluhy pokoušel
se lidé na ulici zatknouti prchající, ti však hrozil
každému zastřelením, přiblíží-li se k nim. Tak nastal
všeobecný hon, neboť se dostavilo i několik policistův
a vojínův, ale dlouho trvalo, až konečně oba vrahové
unaveni se skryli v jednom chlévě a zatarasivše za
sebou dvéře, stříleli na obléhající je dav lidí. Velíc
policejní poddůstojník vida, že by tak mohl někdo
býti raněn nebo usmrcen, vypálil několik ran z re-
volveru. To zastrašilo oba bratrance tak, že se vzdali.
Na cestě k vězení sotva je mohla policie před hně-
vem lidu chrániti, neboť se všech stran lítalo na ně
kamení a každý se pokoušel je trýzniti. Když přišl
až ku policejnímu ředitelství, vzpíral se Michail Ku-
raklis vstoupiti tam a proklínaje policisty, bránil se
vší silou proti vlekoucím jej strážníkům. Tu uchopil
poddůstojník Mantzuranis jednu z pistolí, odňatých
vrahům a udeřil ho jí do lopatky, při čemž vyšla
rána a Kuraklisa těžce ranila, takže hned klesl a
musil býti donesen s Lefantzem do nemocnice, kdežto
jeho bratranec Sotyv byl uvězněn. Sotyv upokojil se
brzo ve vězení a vypravoval zcela chladnokrevně pří-
činy, jež ho ke vraždě přiměly. Lefantzi se oženil
před dvěma lety s jeho sestrou, kterou opustil, poně-
vadž nedostal slíbené věno tři sta drachem (franků).
»Několikrát jsme ho žádali,« pravil vrah, »by se vrátil
a poslali jsme mu i větší sumu peněz na cestu,
ale týž si nedal říci. Vidouce tedy, že nechce přijíti
k rozumu, svolali jsme rodinnou radu, bychom se
usnesli, jak máme pomstiti urážku a hanbu, kterou
nám udělal a rozhodli jsme se, že ho usmrtíme. Ja
a bratranec Michail byli jsme vyvoleni vykonati to.
Michail
Sotyv
6
article
Přišli jsme za účelem tím schválně do Athěn. Tři
dny jsme ho marně hledali a když jsme ho konečně
nalezli, unikl nám do Pirea. Teprve zde se nám
podařilo ho usmrtiti a podkouřili jsme mu dobře.
Tak se musí státi každému nečestnému«, doložil
chladně a bezstarostně. Jest to názor Mainotů, dle
něhož každá uražka rodinné cti vyžaduje, by byla
smyta krví. Krvavá pomsta vyžaduje v Mani ročně
mnoho obětí a ovládá celý mainotský život. Povin-
nost vykonati ji přechází z pokolení na pokolení a
nepadne nikdy v zapomenutí, tak že někdy zastihne
odsouzeného nebo jeho potomka i po mnoha letech,
kde by každý myslil, že na ni již nikdo nemysli.
Mstítel nebere pražádný ohled na jiné okolnostia
kde a kdy oběť svou zastihne, usmrtí ji. Řecká
vláda jest proti tomu obyčeji málomocná a soudy
trestají vrahy ty tak asi jako u nás soubojníky. Každý
Řek se proto vyhýbá Mainotům a úřady se vůbec
nerady mísí v domácí jejich záležitosti a přizná-
vají některé jejich zvyky, ač se státním zákonům
příčí. V mnohém ohledu tvoří skalnatá a divoká
Maina vlastní stat ve státu řeckém a dbá malo vlády
v Athénách, která se zase o něj málo stara, poně-
vadž neplatí daní a jeho obyvatelé hladovějí. Tím
však není skončena tragedie ta, neboť prolitá krev
vyžaduje dle mainotských zvyků »vzíti krev
zpět« a nepozdraví-li se Lefantzi a nesmíří-li se
se svou ženou, propadne smrti vrah, ke kteréž pomstě
jsou přibuzni Lefantziovi morálně zavázáni.
Zemřelí v Praze
Dne 19. září 1903: Vokůrka Jiří, syn krejčího
7 roků, 692—II. Zima Karel, syn rukavičkářského
pomocníka, 17 měsíců, 127—VII. Dohnal Karel, syn
Mainota
Řek
krejčí
Karel
Pireus
Atény
Praha
Vokůrka Jiří
7
article
dělnice, 8 neděl, 216—VII. Divákova Anna, dcera že-
lezničního zřízence, 3 měsíce, 635—VII. Kosejkova
Růžena, dcera dělníka, 3 neděle, 176—VIII. Pereles
Bernhard, obchodník, 46 roků, 749—I. — Ve vše-
obecné nemocnici: Pelclová Barbora, manželka
dělníka, 30 roků. Renet Antonín, hudebník, 40 roků. —
U Milosrdných bratří: David Jan, dělník, 64r.
— U Milosrdných sester: Wilhelm František,
hlídač, 66 r. Kleslova Hedvika, opatrovnice, 25 roků. —
V měst. chudobinci: Bohalková Kateřina, oše-
třovanka, 92 roky.
Dne 20. září 1903: Wachsmann Zdeněk, syn
MUDra., zubního lékaře, 12 hodin, 126—II. Řanda
Vítězslav, syn poštovního sluhy, 13 měsíců, 1073—II.
Hála Karel, mistr krejčovský, 54 r., 1422—II. Imbrova
Marie, dcera dělníka, 91/2 roku, 145—VII. — Ve vše-
obecné nemocnici: Matoušek František, řez-
bářský pomocník, 23 roky. Procházkova Františka,
dělnice, 38 roků. Zvelebil Antonín, býv. mlynářský
pomocník, 79 roků. — U Alžbětinek: Hergetová
Marie, manželka dělníka, 21 rok.
Anna
Kosejkův
Růžena
Bernhard
Antonín
David Jan
Wilhelm František
Kleslův
Hedvika
Mudra
Řanda
Hála
Karel
Procházkův
František
Wachsmann Zdeněk
Pelclová Barbora
Bohalková Kateřina
Imbrův Marie
Matoušek František
U Alžbětinka
Hergetová Marie
8
article
Král.české zem. divadlo v Praze
Král.české zem. divadlo v Praze
Národní divadlo.
V pátek 25. září 1903.
285. hra v předpl.
(1. čtvrtka.)
Pohostinsku vystoupí Růžena Koldovská.
MIKADO.
Burleskní opereta o dvou dějstvích, s textem od V. S.
Gilberta, překladem B. K. Hudbu složil Arthur Sul-
livan. Dirigent Moric Anger. Režisér Robert Polák.
OSOBY: Mikado, vládce Žaponska, A. Krössing.
Nanki-Pů, jeho syn. přestrojen za potulného hudeb-
níka, zamilován do Yum-Yum, B. Pták. Ko-Ko, tajný
vrchní popravčí a operatér hlav v Titipu, R. Polák.
Pů Bah, státní úřadník pro každou práci. R. Inne-
man. Piš-Tuš, šlechtic, E. Pollert. Yum-Yum, Pitty-
Sing, Píp-Bo, sestry, schovanky Ko-Kovy, R. Koldov-
ská j. h., K. Fabiánová, V. Hájková. Katiša, starší
kráska, zamilovaná do Nanki-Půa, H. Feldenova.
Ki-Ki-Ki, Mikadův nejvyšší nosič vějíře a tajný ko-
misař v záležitostech povětrnosti K. Váňa. Gejša, A.
Korecká. Její sluha, L. Pirník. Mečonoš, L. Oppl.
Sbor školních děvčat, žaponští šlechtici, strážci pa-
lácoví a lid.
Začátek o 7. hod.
Konec před 1/210. hod.
Po prvém dějství přestávka.
Král
Koldovská
Gilbert
Arthur Sula
Anger
Robert Polák
Žaponska
A Krössing
Pták
Bah
E Pollert
R Koldov
K Fabiánová
V Hájková
Pů
H Feldenův
ki ki
Mikadův
K Váňa
A Korecká
L Pirník
L Oppl
Praha
Yuma
ko
Nanki
ki
národní divadlo
PittSing
Bo
ko
Katišo
14
article
zornil lidi na poli. Pak záhony zemáků, kde dříme plachý
zajíc. Šedé plochy úhorů, na nichž se pase zamyšleněa
střihajíc ušima stádo rohatého dobytka a dále, již na kraji
obzoru — lesy, temné a nevlídné z venčí, zvučné a ve-
selé uvnitř . ..
Blíže hostince rozkládá se ves ve dva dlouhé pruhy
s několika staveními — dvorec obklíčený velkým sadem,
široký, prostranný. V jednom křídle dvorce učí se Andělka
za dozoru vychovatelky a v zasklené chodbě při za-
hradě hraje si její bratříček Jožo poblíž matky. Jemu jest
ještě dovoleno hrát si v hodinách všeobecné práce, nebot
jest malý, jest mu jedva sedm let.
Pěkná jest ves, kde bydlí Andělka. Pěkná, když nad
poli šveholí skřivánci, kdy od luk zabíhá tiché zvonění
ostřených kos, kdy kolem hostince pobíhají s křikem opá-
lené děti, kdy ve dvorci po skončeném učení matka s An-
dělkou a Jožou vyjde ze sadu, aby s hůry přehlédli pole,
louky, potoky, hostinec i vzdálený les.
Může si povědět s oprávněnou hrdosti: Všecko, co
odtud zrak obsáhne, osvěžuje mysl a volá našeho otce —
to je naše! Kdyby nebylo jeho, nebylo by tu ani tak
pěkně, ani tak pohodlně! . ..
A žádná z nich snad nevystoupí na pahorek, odkud
je vidět celý majetek, aniž by si nepřipomenula, že lesa
za krátko nebude, neboť byl prodán, že na lukách jest
málo sekáčů, že dobytek nemá čeho žrát na úhorech a že
pole jsou špatně oseta.
Tu a tam na pozemcích dvorce potuluje se dobytek
vesničanů; nestřeženým lesem projíždějí povozy z obce.
Stodoly prázdné, stavení otrhaná, na sýpce jedva několik
hrstí obilí leží na spráchnivělé podlaze. Několik tažných
koní řičí ve stáji pod prázdným žlabem, čeledínové po-
Jožo
Pěkná