ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 5 9b6c39b0-7191-11dc-bc39-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 5
Chunky — 20 celkem · entity: person 55, place 17, org 9, work 7
1 masthead
Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 262. ze dne 25. září 1903.
2 article
= Laciní zajíci a skopci. Pešťská policie obje- vila těchto dnů tajné jatky, jež zásobovaly dělníkya také některé hostince masem kradených psů a koček. Již po delší dobu množila se na policii udání, že psi značné ceny v poslední době v nápadně značném počtu se ztrácejí. Těchto dnů zjistila policie, že psi byli zabíjeni a maso jejich prodáváno jako skopové. Jatky nalezaly se v Szegedínské ulici, v bytě náden- níka Josefa Medka. Byl přistižen, právě když stahoval zabitého novofoundlandského psa. V jednom kotli vařil se drahocenný foxterrier a na pekáči pekla se kočka, neboť také s kočkami provozován čilý obchod. Milenka Medkova, Alžběta Kessenleitnerova, se při- znala, že prodával do některých pešťských restaurací kočky jako zajíce. S pečeným psím masem provozo- val podomní obchod v dělnických čtvrtích. V poslední době zužitkoval takto šedesát drahých psů a přes dva tucty koček. Tento obchod byl tak výnosný, že s konečně zjednal ke kradení psů a koček dva pomoc- níky, kteří se smyčkami a pytly podnikali noční vý pravy po městě. Když jej policie překvapila při práci podařilo se mu, uprchnout zadními dvířky. Je sti- hán zatykačem. = Smělý taškářský kousek proveden onehdy v malém paláci na avenue de Marignan v Paříži.
Medek Medkův Kessenleitnerův Szegedínský ulice Paříž avenue jít Marignano
3 article
Palác náleží vikomtesse de Janzé, jež jakožto sbě- ratelka drahocenného nábytku, obrazů, bronzůa jiných uměleckých předmětů má pěkné malé museum k němuž ochotně dopřává přístupu i cizím navštěvo- vatelům a občas je otevírá k dobročinnému úcelu také širšímu obecenstvu. Těchto dnů přišel k vikom- tesse mladík osmnácti až dvacetiletý, mluvící s leh- kým anglickým přízvukem a prosil, aby si směl pro- hlédnouti její sbírku, odůvodňuje svou žádost tím. že jest synem známého obchodníka se starožitnostmi v Londýně, jenž mu uložil, aby se přesvědčil o ceně jejich všeobecně známých uměleckých pokladů. Paní de Janzé sama prováděla mladíka sbírkami a posa- dila se s ním konečně v malém salonku, aby mu ukázala drahocenné miniatury, jež vzala z krabičky z ciselovaného zlata. Jedna po druhé šla rukama nadšeného obdivovatele, jenž byl položil svůj klo- bouk vedle sebe na pohovku. Konečně poroučel se s nadšenými díky vikomtesse, jež ho provázela ko dveřím. Avšak ve dveřích se mladý Angličan pojed- nou obrátil, řka: »Prosím, promiňte, zapomenul jsem svůj klobouk,« a odkvapil do salonku, zatím co dáma stála u dveří. Za okamžik vrátil se mladík s kloboukem, poroučel se zdvořile a odešel. Když dáma hned po jeho odchodu chtěla svoje miniatury složit a zamknout, shledala k nemalému svému ustr- nutí, že tři z nich, jež byly uloženy v zelené kožené krabičce, chybí a sice dvě ženské hlavy v oválu a krajinka ve čtyřhranu, namalovaná na zlaté ta- batěrce.
jít Janzé Angličan Londýn
4 article
= Hrozná pomsta. Přítel našeho listu píše nám z Athén: Minulý pátek odpoledne vstoupili do krámu obchodníka Karymia v Pireu dva mužové v stáří asi 25 let a tázali se úsečně sluhy, je-li tam nějaký cizí člověk. Když jim odpověděl, ze jakýs neznámý spí na pavláně v krámě, odebrali se tam po schodech, aniž se sluhy dále ptali. Zde spal pětadvacetiletý Le- fantzi a když ho spatřili oba cizinci, Sotyv a Michail Kuraklis, vyňal Sotyv pistoli nabitou velkými broky a střelil spícího do prsou, takže krví zbrocen s po
Karymia Kuraklis Sotyv Atény Pireus
5 article Různé zprávy.
Různé zprávy. stele se svalil. Potom slezli oba vrahové chladno krevně dolů a chtěli utéci. Na pokřik sluhy pokoušel se lidé na ulici zatknouti prchající, ti však hrozil každému zastřelením, přiblíží-li se k nim. Tak nastal všeobecný hon, neboť se dostavilo i několik policistův a vojínův, ale dlouho trvalo, až konečně oba vrahové unaveni se skryli v jednom chlévě a zatarasivše za sebou dvéře, stříleli na obléhající je dav lidí. Velíc policejní poddůstojník vida, že by tak mohl někdo býti raněn nebo usmrcen, vypálil několik ran z re- volveru. To zastrašilo oba bratrance tak, že se vzdali. Na cestě k vězení sotva je mohla policie před hně- vem lidu chrániti, neboť se všech stran lítalo na ně kamení a každý se pokoušel je trýzniti. Když přišl až ku policejnímu ředitelství, vzpíral se Michail Ku- raklis vstoupiti tam a proklínaje policisty, bránil se vší silou proti vlekoucím jej strážníkům. Tu uchopil poddůstojník Mantzuranis jednu z pistolí, odňatých vrahům a udeřil ho jí do lopatky, při čemž vyšla rána a Kuraklisa těžce ranila, takže hned klesl a musil býti donesen s Lefantzem do nemocnice, kdežto jeho bratranec Sotyv byl uvězněn. Sotyv upokojil se brzo ve vězení a vypravoval zcela chladnokrevně pří- činy, jež ho ke vraždě přiměly. Lefantzi se oženil před dvěma lety s jeho sestrou, kterou opustil, poně- vadž nedostal slíbené věno tři sta drachem (franků). »Několikrát jsme ho žádali,« pravil vrah, »by se vrátil a poslali jsme mu i větší sumu peněz na cestu, ale týž si nedal říci. Vidouce tedy, že nechce přijíti k rozumu, svolali jsme rodinnou radu, bychom se usnesli, jak máme pomstiti urážku a hanbu, kterou nám udělal a rozhodli jsme se, že ho usmrtíme. Ja a bratranec Michail byli jsme vyvoleni vykonati to.
Michail Sotyv
6 article
Přišli jsme za účelem tím schválně do Athěn. Tři dny jsme ho marně hledali a když jsme ho konečně nalezli, unikl nám do Pirea. Teprve zde se nám podařilo ho usmrtiti a podkouřili jsme mu dobře. Tak se musí státi každému nečestnému«, doložil chladně a bezstarostně. Jest to názor Mainotů, dle něhož každá uražka rodinné cti vyžaduje, by byla smyta krví. Krvavá pomsta vyžaduje v Mani ročně mnoho obětí a ovládá celý mainotský život. Povin- nost vykonati ji přechází z pokolení na pokolení a nepadne nikdy v zapomenutí, tak že někdy zastihne odsouzeného nebo jeho potomka i po mnoha letech, kde by každý myslil, že na ni již nikdo nemysli. Mstítel nebere pražádný ohled na jiné okolnostia kde a kdy oběť svou zastihne, usmrtí ji. Řecká vláda jest proti tomu obyčeji málomocná a soudy trestají vrahy ty tak asi jako u nás soubojníky. Každý Řek se proto vyhýbá Mainotům a úřady se vůbec nerady mísí v domácí jejich záležitosti a přizná- vají některé jejich zvyky, ač se státním zákonům příčí. V mnohém ohledu tvoří skalnatá a divoká Maina vlastní stat ve státu řeckém a dbá malo vlády v Athénách, která se zase o něj málo stara, poně- vadž neplatí daní a jeho obyvatelé hladovějí. Tím však není skončena tragedie ta, neboť prolitá krev vyžaduje dle mainotských zvyků »vzíti krev zpět« a nepozdraví-li se Lefantzi a nesmíří-li se se svou ženou, propadne smrti vrah, ke kteréž pomstě jsou přibuzni Lefantziovi morálně zavázáni. Zemřelí v Praze Dne 19. září 1903: Vokůrka Jiří, syn krejčího 7 roků, 692—II. Zima Karel, syn rukavičkářského pomocníka, 17 měsíců, 127—VII. Dohnal Karel, syn
Mainota Řek krejčí Karel Pireus Atény Praha Vokůrka Jiří
7 article
dělnice, 8 neděl, 216—VII. Divákova Anna, dcera že- lezničního zřízence, 3 měsíce, 635—VII. Kosejkova Růžena, dcera dělníka, 3 neděle, 176—VIII. Pereles Bernhard, obchodník, 46 roků, 749—I. — Ve vše- obecné nemocnici: Pelclová Barbora, manželka dělníka, 30 roků. Renet Antonín, hudebník, 40 roků. — U Milosrdných bratří: David Jan, dělník, 64r. — U Milosrdných sester: Wilhelm František, hlídač, 66 r. Kleslova Hedvika, opatrovnice, 25 roků. — V měst. chudobinci: Bohalková Kateřina, oše- třovanka, 92 roky. Dne 20. září 1903: Wachsmann Zdeněk, syn MUDra., zubního lékaře, 12 hodin, 126—II. Řanda Vítězslav, syn poštovního sluhy, 13 měsíců, 1073—II. Hála Karel, mistr krejčovský, 54 r., 1422—II. Imbrova Marie, dcera dělníka, 91/2 roku, 145—VII. — Ve vše- obecné nemocnici: Matoušek František, řez- bářský pomocník, 23 roky. Procházkova Františka, dělnice, 38 roků. Zvelebil Antonín, býv. mlynářský pomocník, 79 roků. — U Alžbětinek: Hergetová Marie, manželka dělníka, 21 rok.
Anna Kosejkův Růžena Bernhard Antonín David Jan Wilhelm František Kleslův Hedvika Mudra Řanda Hála Karel Procházkův František Wachsmann Zdeněk Pelclová Barbora Bohalková Kateřina Imbrův Marie Matoušek František U Alžbětinka Hergetová Marie
8 article Král.české zem. divadlo v Praze
Král.české zem. divadlo v Praze Národní divadlo. V pátek 25. září 1903. 285. hra v předpl. (1. čtvrtka.) Pohostinsku vystoupí Růžena Koldovská. MIKADO. Burleskní opereta o dvou dějstvích, s textem od V. S. Gilberta, překladem B. K. Hudbu složil Arthur Sul- livan. Dirigent Moric Anger. Režisér Robert Polák. OSOBY: Mikado, vládce Žaponska, A. Krössing. Nanki-Pů, jeho syn. přestrojen za potulného hudeb- níka, zamilován do Yum-Yum, B. Pták. Ko-Ko, tajný vrchní popravčí a operatér hlav v Titipu, R. Polák. Pů Bah, státní úřadník pro každou práci. R. Inne- man. Piš-Tuš, šlechtic, E. Pollert. Yum-Yum, Pitty- Sing, Píp-Bo, sestry, schovanky Ko-Kovy, R. Koldov- ská j. h., K. Fabiánová, V. Hájková. Katiša, starší kráska, zamilovaná do Nanki-Půa, H. Feldenova. Ki-Ki-Ki, Mikadův nejvyšší nosič vějíře a tajný ko- misař v záležitostech povětrnosti K. Váňa. Gejša, A. Korecká. Její sluha, L. Pirník. Mečonoš, L. Oppl. Sbor školních děvčat, žaponští šlechtici, strážci pa- lácoví a lid. Začátek o 7. hod. Konec před 1/210. hod. Po prvém dějství přestávka.
Král Koldovská Gilbert Arthur Sula Anger Robert Polák Žaponska A Krössing Pták Bah E Pollert R Koldov K Fabiánová V Hájková Pů H Feldenův ki ki Mikadův K Váňa A Korecká L Pirník L Oppl Praha Yuma ko Nanki ki národní divadlo PittSing Bo ko Katišo
14 article
zornil lidi na poli. Pak záhony zemáků, kde dříme plachý zajíc. Šedé plochy úhorů, na nichž se pase zamyšleněa střihajíc ušima stádo rohatého dobytka a dále, již na kraji obzoru — lesy, temné a nevlídné z venčí, zvučné a ve- selé uvnitř . .. Blíže hostince rozkládá se ves ve dva dlouhé pruhy s několika staveními — dvorec obklíčený velkým sadem, široký, prostranný. V jednom křídle dvorce učí se Andělka za dozoru vychovatelky a v zasklené chodbě při za- hradě hraje si její bratříček Jožo poblíž matky. Jemu jest ještě dovoleno hrát si v hodinách všeobecné práce, nebot jest malý, jest mu jedva sedm let. Pěkná jest ves, kde bydlí Andělka. Pěkná, když nad poli šveholí skřivánci, kdy od luk zabíhá tiché zvonění ostřených kos, kdy kolem hostince pobíhají s křikem opá- lené děti, kdy ve dvorci po skončeném učení matka s An- dělkou a Jožou vyjde ze sadu, aby s hůry přehlédli pole, louky, potoky, hostinec i vzdálený les. Může si povědět s oprávněnou hrdosti: Všecko, co odtud zrak obsáhne, osvěžuje mysl a volá našeho otce — to je naše! Kdyby nebylo jeho, nebylo by tu ani tak pěkně, ani tak pohodlně! . .. A žádná z nich snad nevystoupí na pahorek, odkud je vidět celý majetek, aniž by si nepřipomenula, že lesa za krátko nebude, neboť byl prodán, že na lukách jest málo sekáčů, že dobytek nemá čeho žrát na úhorech a že pole jsou špatně oseta. Tu a tam na pozemcích dvorce potuluje se dobytek vesničanů; nestřeženým lesem projíždějí povozy z obce. Stodoly prázdné, stavení otrhaná, na sýpce jedva několik hrstí obilí leží na spráchnivělé podlaze. Několik tažných koní řičí ve stáji pod prázdným žlabem, čeledínové po-
Jožo Pěkná