1
masthead
nazývá vítězství Čechů eklatantním úspěchem,
kterého se domohli Čechové následkem cha-
bosti vlády a neprozíravosti německých
stran.
Nejmenovaný politik levice — patrně
dr. Gross — vyslovil se: »Jest faktem, ve
sněmovně dosti známým, že pan dr. Körber
často mění své odhodlání. Přes to nikdo by
se nebyl nadál v německém táboře, že pan
dr. Körber, který předevčírem, nebo ještě
včera s celou rozhodností prohlásil, že ne-
může svoliti ke snížení rekrutové cifry, včera
pojednou zapře své dítě a bude kapitulovati
před Čechy. Co si má mysliti německý lid
při takových věcech o dru. Körbrovi? O tom
pan dr. Körber ať se neklame, že při ne-
úspěších, které měl v poslední chvíli, ztratil
důvěru mnohých německých poslanců. Co se
týče rekrutů, jsem úplně přesvědčen, že zej-
tra nebo pozejtří (t. j. dnes nebo zejtra)
bude věc rozřešena.
Čecho
doktor
Gross
Körber
Čechy
2
article
Telegrafické zprávy.
Telegrafické zprávy.
Z Vídně, 24. září. (C.-B.) Císař jmenoval
okresního hejtmana Karla Golla v Praze
místodržitelským radou u místodržitelství v Praze.
Z Vídně, 24. září. (C.-B.) »Fremdenblatte
oznamuje: Některé listy přinesly zprávu »Buda-
pesti Hirlap«, že mužstvo 83. pěšího pluku, le-
žícího v Komárnu posádkou, demonstrovaloa
za zpěvu hymny ověnčilo pomník osmačtyřicát-
níků a devětačtyřicátníků. Úřadně se ujišťuje,
že zpráva ta je bezpodstatnou.
Ze Skěrněvic, 24. září. (C.-B.) Císař
císařovna odjeli odpoledne se svými dětmi do
Darmštatu.
Z Petrohradu, 24. září. (C.-B.) Ministr za-
hraničních záležitostí hr. Lamzdorf odce
stoval dnes dol ciziny.
Goll
Vídeň
Praha
Buda
Komárno
Darmšta
Petrohrad
rada u místodržitelství
3
article
Denní zprávy.
Denní zprávy.
— Církevní rozdělení království českého.
Dnešní ranní telegram našeho listu, podle kte-
réhož P. Opitz tvrdí ve svém warnsdorfském
orgáně, na základě informací z kruhů dobře
zpravených, že rozdětení království českého na
českou a německou čásť správy katolické, jes
v pevném úmyslu kurie a že příslušné »plány«
už jsou hotovy, tak že se přikročí ke zřízení
jednoho německého biskupství v Chebu s dié
cesí, zahrnující všechny německé krajiny a jed-
noho v Kutné Hoře, není bez skutečného pozadí,
i objevuje-li se opětně na veřejnosti častěji
s německé strany propaguje-li se opětně s vět
ším důrazem, nasvědčuje to opětnému procitnutí
zvadlé, nikoli však vypleněné kokotice rozdělo
vací, zaseté nepřítelem Páně na poli církve
římsko-katolické, když oprávnění rozsévači spali
aneb oči přimhuřujíce se pouze tvářili, jakoby
spali. Dnes se tváří rozezleně a dnešní číslo
katolického orgánu pražského hrozí se z toho.
P Opitz
Cheb
Kutná hoře
4
article
Dali se do práce. Sedláci chopili se drva.
každý s jedné strany. Ženy pomáhaly tu a tam
z bláta nadzvihnout, u kola podržet, zástavy po-
držet neb „houvín“ přitáhnout.
Nakládali druhý, neobyčejně dlouhý a silný
kmen. A nadřeli se dost, než ho zdvihli a v kolo
podepřeli. Nemohli ho nijak, jak říkali „usadit“
Když pak drvo jakž takž drželo, odešli starý, Ma-
tějka a Víšová k novému drvu, zatím co Víšaa
Matějková to silné na voze urovnávali. Stáli každý
na jednom konci. Matějková pojednou mezi prace
upřela zrak na Víšu, a tento pustil jednou rukou
zástavu a máchl rukou ve vzduchu, jakoby těž-
kou chmuru jakous odháněl. Selka tím bezděč-
ným pohybem byla popuzena k šílenosti. A ta
sladká hodina pomsty, na kterou byla tak často
myslila, přišla najednou, téměř nevolána. Ma-
tějková nadzdvihla celou silou zástavu a kláda
špatně umístěná sjela s vozu a prudce rachotíe
letěla dolů-
„Ježíš Marjá — Mášo,“ ozvalo se tichema
než mohli ti, kteří byli k jinému drvu odešli.
přiskočit, ležel mladý Víša pod silným kmenem,
s hlavou roztříštěnou a se zohaveným tělem. Však
zároveň s výkřikem Víšovým ozvalo se hrozné
vzkřiknutí selky Matějkové, která také juž ležela
mrtva pod drvem. A lesy, zdálo se, opakovaly
stále a stále ten vysoký její, děsný a hrozný po-
slední ston.
Sedlák
Víšová
Víšaa Matějková
Matějková
Marjá
Máša
Víšův
Matějek
Ma
5
article
Oba muži klečeli, modlíce se nad mrtvolami
Však Víšová běžela lesem, úprkem daleko
daleko — — a zdvihajíc ruce k nebi, klnula neb
a peklu zároveň —-
Za čas ji našli v rybníce — utopenou —-
že se »má církev státi německo-nacionální
děvkou«. Pan kardinál zmařil prý námitkami a
dobrozdáním svým, zejmena pokud se týče zá-
padních Čech, plány rozdělovací, ale, jak se po-
dobá, poněkud nedůkladně, když jeho podří-
zený světící biskup in partibus Germanorum,
dr. Frind, může v listě Opitzově tvrditi opak,
neboť není pochyby, že tím informovaným
pramenem Opitzovým nikdo jiný není než
dr. Frind, který jednou rukou drtí jednotu
království a druhou buduje pro sebe v Chebu
křeslo biskupské anebo dokonce — arcibiskup-
ské? Kdož ví! Kdyby byly dnešní obráncové
celistvosti církevní správy v království českém,
ať sedí na dómě, anebo v redakci arcibiskupova
listu, bývali za včas osvědčili dnešní opozděnou
horlivost, k níž byli přinuceni energickým zakro-
čením nižšího vlasteneckého duchovenstva če-
ského, dnes by se nikdo nesměl ani opovážiti
pipnout o roztržení jednoty české vlasti. Či snad
nové obsazení stolce Petrova umožnilo německo-
nacionálům v klerice vytáhnouti na světlo božt
poodložený plán? »Lumen de coelo« je snad
předurčen státi se bleskem s nebe, který udeř
do nejdražšího politicko-národního statku českého,
do celistvosti jeho vlasti, »Ignis ardens« nechtě
si hráti s tímto ohněm, věda dobře, že pálí
Irredentista na papežském trůně snad se dal
snáze získati pro politické plány státníka Frinda.
Víšová
doktor
Frind
Opitzův
ardens
Čechy
Cheb
Petrov
6
article
Nuže, kde udeří, tam také hoří, a až vzplanev
Čechách požár, bude se vědět, kde hledati pa-
liče. Discite, moniti !
— Nápisy na dráze z Jičína do Turnova.
Družstvo pro vystavění dráhy z Jičína do Tur-
nova ve schůzi dne 20. záři t. r. schválilo ná-
sledující resoluci: My, dnes na valné schůzi
shromáždění akcionáři a účastníci „Místní dráhy
jičínsko-turnovské“, dověděvše se, že sl. sta-
vební ředitelství c. k. ministerstva železnic za-
mýšlí budovy dráhy jičínsko-turnovské opatřiti
sice nápisy dvojjazyčnými, leč s předností ná-
pisů jazykem německým, ohražujeme se
proti tomuto kroku co nejrozhod-
něji a prohlašujeme, že hledě k tomu, že dráha
jičínsko-turnovská probíhá výlučně územím ryze
českým, musili bychom v tomto opatření shle-
dávati hrubou urážku citů národních
a to tím více, uváží-li se, že naši spoluobyvatelé
tohoto království v krajích valně Němci obydle-
ných nechtějí na budovy dráh, z fondů zemských
vystavěných, dovoliti označení stanic po českua
že dosud platnými zákony zaručenou rovnopráv-
nost jazyka českého v celé oblasti království če-
ského neuznávají a provedení její znemožňují.
Konečně dovolujeme sobě na to upozorniti, že
shora uvedené opatření vzbudilo by nevoliv
lidu a výbuchy, jež by po případě i k násilno-
stem vésti mohly. V uvážení těchto okolností
uložili jsme panu podnikateli stavby dráhy
jičínsko-turnovské, aby budovy opatřil nápisy
dvojjazyčnými, leč s předností nápisů českých
tak, jak to platnými zákony zaručená rovno-
právnost obou zemských jazyků v království če-
ském předpisuje. V Jičíně, dne 20. září 1903.
Němec
Čechy
Jičín
Turnov
7
article
— Sjezd rolnictva pořádá župní jednot
hospodářská severo-východních Čech v neděl
dne 27. t. m. v Jaroměři v sále Grand hotelu.
Program: 1. Vliv nového branného zákona na
zemědělství. Vysvětlí Jan Jaroš, říšský a zem-
ský poslanec. 2. Všeobecné zemské pojišťo-
vání. Pojedná Frant. Bauer, ředitel k. č. zem.
stř. hospodářské školy v Chrudimi. 3. Volné
návrhy. Časovost a význam předmětů jedna-
cího pořadu oprávňuje k naději, že rolnictvo co
nejčetněji ke sjezdu zavítá, aby požadavky své
co nejúčinněji mohlo tlumočiti.
— Zač kupují Němci české školní děti? Ze zápisu
školního v Třebenicích mají všeněmecké listy nezkro-
cenou radost. „Jako vždy až dosud,“ píše všeněme
cký dopisovatel z Třebenic Hoferovu listu v Chebu
„můžeme i letos zaznamenati výsledek stoupající
Ze 489 v obci vykázaných školou povinných dětí ob-
držela německá škola 240, česká o 1 dítě méně. Již
podruhé máme většinu dětí, jakkoliv seznam dosuo
mezery vykazuje.“ Avšak dobrý muž z Třebenic je
dosti bodrý, aby bez obalu prozradil tajemství tohoto
stále „vzhůru“ stoupajícího úspěchu. Praví na konci
své epištoly: „Německých dětí ztratili jsme na českou
školu jen 2, za to jsme z české školy získali zpět jeden
tucet.“ Kdo poměry třebenické jen poněkud zná,v
předobře, že 2 děti německou školou ztracené byly prá-
vě tak málo německé jako „tucet dětí“ z české školy
nazpět získaných. Tucet dětí, toť šťastně po obchod-
nicku volený výraz a přiléhá ke způsobu, jakým dr
Titta a pruský vikář Hochstetter, nyní za faráře k no-
vému kostelu evangelickému dosazený, proslulý př-
tel kolínského pana Duška, děti získávají. Veliká část
peněz agitačních z říše do Čech zasílaných zvláště
„Všeobecným schulvereinem pro zachování němectv
Jaroš
František
Bauer
Němec
Hoferův
Hochstetter
Dušek
Jaroměř
Chrudim
Třebenice
Cheb
Čechy
hospodářský severovýchodní Čechy
Grand hotel
doktor Titta
8
article
Marian
v cizině“ jde do Třebenic na kup českých duší. Po
čem pak je asi tucet českých dětí v Třebenicích? o
ceně českého dítěte v Č. Budějovicích není pochyby,
při zápisu mělo toto živé zboži svůj kurs. Oznamo-
valyť české listy tamní, že se vyskytly případy, kdy
budějovičtí taschkáři nabízeli 2 K a platili až 4 K za
české dítě. V Prapořišti u Kdyně placeny české děti
in natura a možno říci in natura turpissima. Kupcem
byl ředitel německé přádelny v Kdyni, Aug. Dehne,
který přislíbil otcům prapořišťských dětí, dají-li je za-
psat do německé školy, mrvu, patrně vedlejší to vý-
robek jeho přádeny. Jméno Prapořiště, po německu
na „Braunbusch“ zprzněné, odvozují někteří histo-
rikové odtud, že v této staré české vsi chován kdysi
prapor chodských hraničařů, za který hrdinně bojovali
a rádi umírali. Kterak musí stateční potomci božích
bojovníků chodských, obývající průsmyk kdyňský
zázeji k bavorským hranicím, asi opovrhovati těmi
prapořišťskými tatíky, kteří uzavřeli hnusný obchod
s panem „komorním radou Dehnem!!
— Úmrtí. V Lublani zemřel dne 22. září t. r. po
krátkém a bolestném utrpení, po operaci p. Alfons
hrabě z Paarů, c. a k. komoří a poručík 2. země-
braneckého hulánského pluku. Tělesné zůstatky ze-
snulého byly včera v Lublani slavnostně vykropeny
a budou zejtra v sobotu dne 26. září o 3. hodině
odpolední v rodinné hrobce kláštera františkánského
v Bechyni pochovány.
Mariana
Aug
Dehn
Alfons hrabě
Třebenice
Č . Budějovice
Prapořiště
Kdyně
Lublaň
Paar
Bechyně
rada Dehn
9
article
— Nejvyšší zemský maršálek kníže Jiří Lobkovie
dnes ráno z Vídně přijel do Prahy.
— Správní rada plynáren pražských konala včera
schůzi, v níž praktikantem inž. stroj. byl zvolen p.
Fr. Halík
— Kluby občanské. Výbor staroměstského
občanského klubu má dnes v pátek o 8.
hodině večerní schůzi výboru v restaurantu p. Čížka
na Malém náměstí.
— K volbám do obecního zastupitelstva. Před-
stavenstvo Nového obchodního gremia král. hlavního
města Prahy upozorňuje pp. členy gremia, že pro
jich pohodlí a za účelem reklamování volebního
práva do dne 29. t. m. volební seznamy k doplňo-
vacím volbám do sboru obecních starších v úřadovně
gremia k volnému nahlédnutí jsou vyloženy. Volební
právo má každý poplatník, který za rok 1902 veškery
daně zapravil. Kdo je zaplatil po 8. srpnu t. r., musí
své volební právo tento týden reklamovati na staro-
městské radnici v č. 14, I. poschodí.
— České divadlo ve Vídni. V neděli dne 27. t. m.
zahájí První divadelní ochotnický spolek „Pokrok““
ve Vídni letošní divadelní období opětně v malém
sále hudební společnosti (Kleiner Musikvereinssaal)
I., Dumba strasse 3. Uspořádá jako každoročně 14
představení ve lhůtách 14denních a nahražuje tak
českému obecenstvu vídeňskému alespoň částečně
stálé české divadlo, jemuž pozvolna půdu připravuje.
Jiří Lobkovie
Ing
Halík
Vídeň
Praha
Francie
Malý náměstí
staroměstský občanský klub
Český divadlo
Kleiner Musikvereinssaal
10
article
Práce a snaha „Pokroku“ nacházejí také ve všech
kruzích Čechů vídeňských plného uznání, neboť di-
vadlo jeho stalo se divadlem veřejným a má široký
kruh stálých navštěvovatelů ze všech tříd společen-
ských. Nyní chápe se opět „Pokrok“ práce, aby v za-
počatém díle pokračoval a předváděl obecenstvu své-
mu hry cenné ve výpravě a provedení nejpřesnějším,
maje v přední řadě zřetel na literaturu českou a slo-
vanskou; uměleckému úkolu svému může v plné míře
dostáti, neb vytrvalost a obětavost jeho osvědčených
sil ochotnických jest zárukou plného zdaru. Jako první
představení dává se 27. t. m. k uctění památky ze-
mřelého vynikajícího českého spisovatele dramatické-
ho Fr Rutha jedna z nejlepších jeho prací, fraška
„První klient“, za režie p. Rezka. Pro další představen
připravují se poslední novinky literatury české i slo-
vanské.
Ruth
Rezek
11
article
— Hold sportu Ústřední Matici školské. Předpro-
dej vstupenek nachází se mimo firmy, které ochotně
prodej jich převzaly, ještě v knihkupectví p. Stein-
hausra v Žižkově. V kanceláři Ú. M. Š. prodávají se
vstupenky po oba dny do 11. hodin, u firem jmeno-
vaných do 10. hod. dopol. V předprodeji stojí lístek
pro určitý den platící 30 hal. (u pokladny pak 40 h.)
Ředitelství pošt a telegrafů vyhovělo přání slavnost-
ního výboru i bude prodej známek, jakož i služba
telefonní denně od 8 hod. ranní do 6 hod. večerní
obstarávána. Poštovní schránky budou dvě na výsta-
višti umístěny. C. k. okresní školní rada povolila.
účinkování jednotlivých dítek při dětských hrách a
divadelních výstupech. Veškeré dary, jež slavnosti
věnovány byly, zaslány buďtež, pokud možno nej-
déle do 9. hodiny ranní v neděli do kance-
láře Ú. M. Š., jelikož v 9 hod. dopraveny budou na
výstaviště. Páni dárci květin se žádají, aby květiny
řezané přímo odpoledne na výstaviště (do paláce)v
určené dny zaslati sobě neobtěžovali. Firma Dittrich,
c. k. dvorní obchod s květinami, přislíbila darovati
řezané květiny po oba dny. Podrobný seznam všech
pp. dárců uveřejněn bude ve věstníku Ústřední Ma-
tice školské.
Stein
M Š
Ú M Š
Dittrich
Žižkov
Ma
12
article
— Domů z vojny... Po kasárnách jako před
bouří. Stísněná, dusivá nálada visí v ovzduší, němá
otázka „starým vojákům“ na rtech. „Půjdeme domů?“
A při myšlence, že snad ne, zavře to krví a lítost, smí-
šená s hořkem trpkosti, žene horko do očí a tváří.
„Proč zrovna my?“ Jak bylo v loni veselo, když šel
starý ročník domů! Co se jim nazáviděli ti, kteří po-
šítali ještě za rok a jak se utěšovali, že
je to poslední sníh na vojně. A teď? Dočkali
by se do Vánoc jistě druhého! Veselo, jaké bývalo
jindy v kasárnách, když šli „staří“ domů, je to tam.
Co tu bylo výskotu, jásotu a zpěvu, že nestačil „féla““
ani hroziti „španglemi“, nebude-li ticho. Kde jaká
vojenská písnička zaznívala kasárnami a přísní „su-
páci“ jakoby ani nechtěli slyšet mnohdy, jim platící
píseň: „Ten náš starý „supák“, ten nesmí umříti, pro
toho si musí, sám rarach přijíti...“ Na tři dlouhá
krušná léta v té chvíli se zapomnělo, zapomnělo se
i na chvíle, kdy vedly se divné rozhovory s ledově
chladnou hlavní — a hlavou táhla všem, kteří vojnu
„odkioutili“, jediná silná touha „domů — k našíml“
Vánoce