nazývá vítězství Čechů eklatantním úspěchem, kterého se domohli Čechové následkem cha- bosti vlády a neprozíravosti německých stran. Nejmenovaný politik levice — patrně dr. Gross — vyslovil se: »Jest faktem, ve sněmovně dosti známým, že pan dr. Körber často mění své odhodlání. Přes to nikdo by se nebyl nadál v německém táboře, že pan dr. Körber, který předevčírem, nebo ještě včera s celou rozhodností prohlásil, že ne- může svoliti ke snížení rekrutové cifry, včera pojednou zapře své dítě a bude kapitulovati před Čechy. Co si má mysliti německý lid při takových věcech o dru. Körbrovi? O tom pan dr. Körber ať se neklame, že při ne- úspěších, které měl v poslední chvíli, ztratil důvěru mnohých německých poslanců. Co se týče rekrutů, jsem úplně přesvědčen, že zej- tra nebo pozejtří (t. j. dnes nebo zejtra) bude věc rozřešena.

Telegrafické zprávy. Z Vídně, 24. září. (C.-B.) Císař jmenoval okresního hejtmana Karla Golla v Praze místodržitelským radou u místodržitelství v Praze. Z Vídně, 24. září. (C.-B.) »Fremdenblatte oznamuje: Některé listy přinesly zprávu »Buda- pesti Hirlap«, že mužstvo 83. pěšího pluku, le- žícího v Komárnu posádkou, demonstrovaloa za zpěvu hymny ověnčilo pomník osmačtyřicát- níků a devětačtyřicátníků. Úřadně se ujišťuje, že zpráva ta je bezpodstatnou. Ze Skěrněvic, 24. září. (C.-B.) Císař císařovna odjeli odpoledne se svými dětmi do Darmštatu. Z Petrohradu, 24. září. (C.-B.) Ministr za- hraničních záležitostí hr. Lamzdorf odce stoval dnes dol ciziny.

Denní zprávy. — Církevní rozdělení království českého. Dnešní ranní telegram našeho listu, podle kte- réhož P. Opitz tvrdí ve svém warnsdorfském orgáně, na základě informací z kruhů dobře zpravených, že rozdětení království českého na českou a německou čásť správy katolické, jes v pevném úmyslu kurie a že příslušné »plány« už jsou hotovy, tak že se přikročí ke zřízení jednoho německého biskupství v Chebu s dié cesí, zahrnující všechny německé krajiny a jed- noho v Kutné Hoře, není bez skutečného pozadí, i objevuje-li se opětně na veřejnosti častěji s německé strany propaguje-li se opětně s vět ším důrazem, nasvědčuje to opětnému procitnutí zvadlé, nikoli však vypleněné kokotice rozdělo vací, zaseté nepřítelem Páně na poli církve římsko-katolické, když oprávnění rozsévači spali aneb oči přimhuřujíce se pouze tvářili, jakoby spali. Dnes se tváří rozezleně a dnešní číslo katolického orgánu pražského hrozí se z toho.

Dali se do práce. Sedláci chopili se drva. každý s jedné strany. Ženy pomáhaly tu a tam z bláta nadzvihnout, u kola podržet, zástavy po- držet neb „houvín“ přitáhnout. Nakládali druhý, neobyčejně dlouhý a silný kmen. A nadřeli se dost, než ho zdvihli a v kolo podepřeli. Nemohli ho nijak, jak říkali „usadit“ Když pak drvo jakž takž drželo, odešli starý, Ma- tějka a Víšová k novému drvu, zatím co Víšaa Matějková to silné na voze urovnávali. Stáli každý na jednom konci. Matějková pojednou mezi prace upřela zrak na Víšu, a tento pustil jednou rukou zástavu a máchl rukou ve vzduchu, jakoby těž- kou chmuru jakous odháněl. Selka tím bezděč- ným pohybem byla popuzena k šílenosti. A ta sladká hodina pomsty, na kterou byla tak často myslila, přišla najednou, téměř nevolána. Ma- tějková nadzdvihla celou silou zástavu a kláda špatně umístěná sjela s vozu a prudce rachotíe letěla dolů- „Ježíš Marjá — Mášo,“ ozvalo se tichema než mohli ti, kteří byli k jinému drvu odešli. přiskočit, ležel mladý Víša pod silným kmenem, s hlavou roztříštěnou a se zohaveným tělem. Však zároveň s výkřikem Víšovým ozvalo se hrozné vzkřiknutí selky Matějkové, která také juž ležela mrtva pod drvem. A lesy, zdálo se, opakovaly stále a stále ten vysoký její, děsný a hrozný po- slední ston.

Oba muži klečeli, modlíce se nad mrtvolami Však Víšová běžela lesem, úprkem daleko daleko — — a zdvihajíc ruce k nebi, klnula neb a peklu zároveň —- Za čas ji našli v rybníce — utopenou —- že se »má církev státi německo-nacionální děvkou«. Pan kardinál zmařil prý námitkami a dobrozdáním svým, zejmena pokud se týče zá- padních Čech, plány rozdělovací, ale, jak se po- dobá, poněkud nedůkladně, když jeho podří- zený světící biskup in partibus Germanorum, dr. Frind, může v listě Opitzově tvrditi opak, neboť není pochyby, že tím informovaným pramenem Opitzovým nikdo jiný není než dr. Frind, který jednou rukou drtí jednotu království a druhou buduje pro sebe v Chebu křeslo biskupské anebo dokonce — arcibiskup- ské? Kdož ví! Kdyby byly dnešní obráncové celistvosti církevní správy v království českém, ať sedí na dómě, anebo v redakci arcibiskupova listu, bývali za včas osvědčili dnešní opozděnou horlivost, k níž byli přinuceni energickým zakro- čením nižšího vlasteneckého duchovenstva če- ského, dnes by se nikdo nesměl ani opovážiti pipnout o roztržení jednoty české vlasti. Či snad nové obsazení stolce Petrova umožnilo německo- nacionálům v klerice vytáhnouti na světlo božt poodložený plán? »Lumen de coelo« je snad předurčen státi se bleskem s nebe, který udeř do nejdražšího politicko-národního statku českého, do celistvosti jeho vlasti, »Ignis ardens« nechtě si hráti s tímto ohněm, věda dobře, že pálí Irredentista na papežském trůně snad se dal snáze získati pro politické plány státníka Frinda.

Nuže, kde udeří, tam také hoří, a až vzplanev Čechách požár, bude se vědět, kde hledati pa- liče. Discite, moniti ! — Nápisy na dráze z Jičína do Turnova. Družstvo pro vystavění dráhy z Jičína do Tur- nova ve schůzi dne 20. záři t. r. schválilo ná- sledující resoluci: My, dnes na valné schůzi shromáždění akcionáři a účastníci „Místní dráhy jičínsko-turnovské“, dověděvše se, že sl. sta- vební ředitelství c. k. ministerstva železnic za- mýšlí budovy dráhy jičínsko-turnovské opatřiti sice nápisy dvojjazyčnými, leč s předností ná- pisů jazykem německým, ohražujeme se proti tomuto kroku co nejrozhod- něji a prohlašujeme, že hledě k tomu, že dráha jičínsko-turnovská probíhá výlučně územím ryze českým, musili bychom v tomto opatření shle- dávati hrubou urážku citů národních a to tím více, uváží-li se, že naši spoluobyvatelé tohoto království v krajích valně Němci obydle- ných nechtějí na budovy dráh, z fondů zemských vystavěných, dovoliti označení stanic po českua že dosud platnými zákony zaručenou rovnopráv- nost jazyka českého v celé oblasti království če- ského neuznávají a provedení její znemožňují. Konečně dovolujeme sobě na to upozorniti, že shora uvedené opatření vzbudilo by nevoliv lidu a výbuchy, jež by po případě i k násilno- stem vésti mohly. V uvážení těchto okolností uložili jsme panu podnikateli stavby dráhy jičínsko-turnovské, aby budovy opatřil nápisy dvojjazyčnými, leč s předností nápisů českých tak, jak to platnými zákony zaručená rovno- právnost obou zemských jazyků v království če- ském předpisuje. V Jičíně, dne 20. září 1903.

— Sjezd rolnictva pořádá župní jednot hospodářská severo-východních Čech v neděl dne 27. t. m. v Jaroměři v sále Grand hotelu. Program: 1. Vliv nového branného zákona na zemědělství. Vysvětlí Jan Jaroš, říšský a zem- ský poslanec. 2. Všeobecné zemské pojišťo- vání. Pojedná Frant. Bauer, ředitel k. č. zem. stř. hospodářské školy v Chrudimi. 3. Volné návrhy. Časovost a význam předmětů jedna- cího pořadu oprávňuje k naději, že rolnictvo co nejčetněji ke sjezdu zavítá, aby požadavky své co nejúčinněji mohlo tlumočiti. — Zač kupují Němci české školní děti? Ze zápisu školního v Třebenicích mají všeněmecké listy nezkro- cenou radost. „Jako vždy až dosud,“ píše všeněme cký dopisovatel z Třebenic Hoferovu listu v Chebu „můžeme i letos zaznamenati výsledek stoupající Ze 489 v obci vykázaných školou povinných dětí ob- držela německá škola 240, česká o 1 dítě méně. Již podruhé máme většinu dětí, jakkoliv seznam dosuo mezery vykazuje.“ Avšak dobrý muž z Třebenic je dosti bodrý, aby bez obalu prozradil tajemství tohoto stále „vzhůru“ stoupajícího úspěchu. Praví na konci své epištoly: „Německých dětí ztratili jsme na českou školu jen 2, za to jsme z české školy získali zpět jeden tucet.“ Kdo poměry třebenické jen poněkud zná,v předobře, že 2 děti německou školou ztracené byly prá- vě tak málo německé jako „tucet dětí“ z české školy nazpět získaných. Tucet dětí, toť šťastně po obchod- nicku volený výraz a přiléhá ke způsobu, jakým dr Titta a pruský vikář Hochstetter, nyní za faráře k no- vému kostelu evangelickému dosazený, proslulý př- tel kolínského pana Duška, děti získávají. Veliká část peněz agitačních z říše do Čech zasílaných zvláště „Všeobecným schulvereinem pro zachování němectv

Marian v cizině“ jde do Třebenic na kup českých duší. Po čem pak je asi tucet českých dětí v Třebenicích? o ceně českého dítěte v Č. Budějovicích není pochyby, při zápisu mělo toto živé zboži svůj kurs. Oznamo- valyť české listy tamní, že se vyskytly případy, kdy budějovičtí taschkáři nabízeli 2 K a platili až 4 K za české dítě. V Prapořišti u Kdyně placeny české děti in natura a možno říci in natura turpissima. Kupcem byl ředitel německé přádelny v Kdyni, Aug. Dehne, který přislíbil otcům prapořišťských dětí, dají-li je za- psat do německé školy, mrvu, patrně vedlejší to vý- robek jeho přádeny. Jméno Prapořiště, po německu na „Braunbusch“ zprzněné, odvozují někteří histo- rikové odtud, že v této staré české vsi chován kdysi prapor chodských hraničařů, za který hrdinně bojovali a rádi umírali. Kterak musí stateční potomci božích bojovníků chodských, obývající průsmyk kdyňský zázeji k bavorským hranicím, asi opovrhovati těmi prapořišťskými tatíky, kteří uzavřeli hnusný obchod s panem „komorním radou Dehnem!! — Úmrtí. V Lublani zemřel dne 22. září t. r. po krátkém a bolestném utrpení, po operaci p. Alfons hrabě z Paarů, c. a k. komoří a poručík 2. země- braneckého hulánského pluku. Tělesné zůstatky ze- snulého byly včera v Lublani slavnostně vykropeny a budou zejtra v sobotu dne 26. září o 3. hodině odpolední v rodinné hrobce kláštera františkánského v Bechyni pochovány.

— Nejvyšší zemský maršálek kníže Jiří Lobkovie dnes ráno z Vídně přijel do Prahy. — Správní rada plynáren pražských konala včera schůzi, v níž praktikantem inž. stroj. byl zvolen p. Fr. Halík — Kluby občanské. Výbor staroměstského občanského klubu má dnes v pátek o 8. hodině večerní schůzi výboru v restaurantu p. Čížka na Malém náměstí. — K volbám do obecního zastupitelstva. Před- stavenstvo Nového obchodního gremia král. hlavního města Prahy upozorňuje pp. členy gremia, že pro jich pohodlí a za účelem reklamování volebního práva do dne 29. t. m. volební seznamy k doplňo- vacím volbám do sboru obecních starších v úřadovně gremia k volnému nahlédnutí jsou vyloženy. Volební právo má každý poplatník, který za rok 1902 veškery daně zapravil. Kdo je zaplatil po 8. srpnu t. r., musí své volební právo tento týden reklamovati na staro- městské radnici v č. 14, I. poschodí. — České divadlo ve Vídni. V neděli dne 27. t. m. zahájí První divadelní ochotnický spolek „Pokrok““ ve Vídni letošní divadelní období opětně v malém sále hudební společnosti (Kleiner Musikvereinssaal) I., Dumba strasse 3. Uspořádá jako každoročně 14 představení ve lhůtách 14denních a nahražuje tak českému obecenstvu vídeňskému alespoň částečně stálé české divadlo, jemuž pozvolna půdu připravuje.

Práce a snaha „Pokroku“ nacházejí také ve všech kruzích Čechů vídeňských plného uznání, neboť di- vadlo jeho stalo se divadlem veřejným a má široký kruh stálých navštěvovatelů ze všech tříd společen- ských. Nyní chápe se opět „Pokrok“ práce, aby v za- počatém díle pokračoval a předváděl obecenstvu své- mu hry cenné ve výpravě a provedení nejpřesnějším, maje v přední řadě zřetel na literaturu českou a slo- vanskou; uměleckému úkolu svému může v plné míře dostáti, neb vytrvalost a obětavost jeho osvědčených sil ochotnických jest zárukou plného zdaru. Jako první představení dává se 27. t. m. k uctění památky ze- mřelého vynikajícího českého spisovatele dramatické- ho Fr Rutha jedna z nejlepších jeho prací, fraška „První klient“, za režie p. Rezka. Pro další představen připravují se poslední novinky literatury české i slo- vanské.

— Hold sportu Ústřední Matici školské. Předpro- dej vstupenek nachází se mimo firmy, které ochotně prodej jich převzaly, ještě v knihkupectví p. Stein- hausra v Žižkově. V kanceláři Ú. M. Š. prodávají se vstupenky po oba dny do 11. hodin, u firem jmeno- vaných do 10. hod. dopol. V předprodeji stojí lístek pro určitý den platící 30 hal. (u pokladny pak 40 h.) Ředitelství pošt a telegrafů vyhovělo přání slavnost- ního výboru i bude prodej známek, jakož i služba telefonní denně od 8 hod. ranní do 6 hod. večerní obstarávána. Poštovní schránky budou dvě na výsta- višti umístěny. C. k. okresní školní rada povolila. účinkování jednotlivých dítek při dětských hrách a divadelních výstupech. Veškeré dary, jež slavnosti věnovány byly, zaslány buďtež, pokud možno nej- déle do 9. hodiny ranní v neděli do kance- láře Ú. M. Š., jelikož v 9 hod. dopraveny budou na výstaviště. Páni dárci květin se žádají, aby květiny řezané přímo odpoledne na výstaviště (do paláce)v určené dny zaslati sobě neobtěžovali. Firma Dittrich, c. k. dvorní obchod s květinami, přislíbila darovati řezané květiny po oba dny. Podrobný seznam všech pp. dárců uveřejněn bude ve věstníku Ústřední Ma- tice školské.

— Domů z vojny... Po kasárnách jako před bouří. Stísněná, dusivá nálada visí v ovzduší, němá otázka „starým vojákům“ na rtech. „Půjdeme domů?“ A při myšlence, že snad ne, zavře to krví a lítost, smí- šená s hořkem trpkosti, žene horko do očí a tváří. „Proč zrovna my?“ Jak bylo v loni veselo, když šel starý ročník domů! Co se jim nazáviděli ti, kteří po- šítali ještě za rok a jak se utěšovali, že je to poslední sníh na vojně. A teď? Dočkali by se do Vánoc jistě druhého! Veselo, jaké bývalo jindy v kasárnách, když šli „staří“ domů, je to tam. Co tu bylo výskotu, jásotu a zpěvu, že nestačil „féla““ ani hroziti „španglemi“, nebude-li ticho. Kde jaká vojenská písnička zaznívala kasárnami a přísní „su- páci“ jakoby ani nechtěli slyšet mnohdy, jim platící píseň: „Ten náš starý „supák“, ten nesmí umříti, pro toho si musí, sám rarach přijíti...“ Na tři dlouhá krušná léta v té chvíli se zapomnělo, zapomnělo se i na chvíle, kdy vedly se divné rozhovory s ledově chladnou hlavní — a hlavou táhla všem, kteří vojnu „odkioutili“, jediná silná touha „domů — k našíml“