1
article
milosrdenství, jež proto pomoc udílí, aby tím
chránilo sebe.
Je to moudré, dá se to omluviti, když
státní správa s rukama založenýma pohlíží na
to, když tisícové, kteří mají vůli pracovatia
kteří svou a svých rodin existenci jen práci
děkují, bez zaměstnání po celé měsíce se potu-
lují ulicemi hlavního města? Je to moudré,
když touto hříšnou nevšímavostí vychovává stát
v pravém toho smyslu zoufalce, jimž na kone
vše lhostejno, kteří, i kdyby v nich nejlepší
bylo jádro a byli původně naprosté mravní ne-
porušenosti, stanou se utrpením a ještě více
lhostejností světa okolního nepřáteli lidské spo-
lečnosti, nepřáteli každé spořečenské organisace.
nepřáteli státu a všého pořádku a jmiž jedno,
zhynou-li kdesi za plotem, hlady, nebo ranou
z Mannlicherovky?
Stát má povinnost proti nezaměstnanosti,
když stává se, abychom tak řekli epidemickou,
učiniti opatření jako proti moru a hlíze, nebo
nechtěli bychom rozhodovati o tom, co nebez
pečnější.
Stát, ten veliký organismus, s přebytken
moci, při dobré vůli vykonati může divy a ne
pochybujeme ani dost málo o tom, že by do
vedl čeliti zlu, kdyby nezaměstnanost tou měrou
jako Prahu ohrožovala Vídeň.
Tu by se dojista našly prostředky, jimí
zástupům bez práce by opatřeny byly potřeby
k výživě a zažehnáno nebezpečí, jehož se nyní
páni Němci v Praze tak lekají.
Neznáme, jaký duch panuje mezi neza-
městnanci, skutečně nezaměstnanými, ale pochy-
bujeme, že z těch by se dali rekrutovati živ-
lové, jací před pěti léty šířili hrůzu po ulicích
pražských a kteří v tomto stadiu sotva byli
vedeni nadšením aneb hněvem národním.
Němec
Praha
Vídeň
2
article
Jakkoli bychom tedy se nedivili, kdyby
hladoví vybočili, jak se říká úřadně, z vykáza-
ných mezí veřejného pořádku, máme v pravdě
přece jen za to, že nejde tu ani o zažehnání
nějakého skutečně hrozícího nebezpečí, nýbrž
že poplach ve vídeňských listech má jiný účel,
že to pouhý akt v německé tragikomedii, kterouž
má býti Praha co nejvíc zostuzena a tím po-
škozena.
Když nestačilo ubit dobrou pověsť Prahy a
její hospodářské interessy skandalisování její
před světem, k vůli domnělé nejistotě, do jaké se
každý cizinec vrhá, jenž do Prahy se odváží,
zahájena výprava s tyfem. Každoročně opakující
se zjev v Praze, že v určité roční době one-
mocní větší počet lidí na tyf abdominální, vy-
kořistěn byl nepřátelskými listy do té míry, že
pozorujícímu věc z dálky, zdála se Praha ve-
likou nemocnicí, v níž všechna práce zastavena
a všechen život udusen.
Cizinec blížil se sem jako do města mo-
z lístku vyrůstá a rdousí všechny vysněné její
illuse. Ztraceno — marno, marno už vše — —
Vedena tchyní svojí, nevědoucani jak, ocitla
se paní tajemníková na klekátku, po straně kata-
falku stojícím. Táhlé zvuky věžních hodin, od-
bíjejících desátou, otevřeným oknem sem zaléta-
jící, probudily ji ze ztrnulosti.
Horečná představa vyrýsovala jí před očima
pohled na pár snoubenců, v tuto chvíli před ol-
tářem poklelajících a rozechvěných předtuchou
očekávajícího je blaha.
Zdálo se jí, že slyší i šustění nevěstina šatu,
když se obrací k ženichovi, aby jej pohledem
o své lásce ujistila ...
Zoufalý pláč zalomcoval hrudí mladé paní
a usedavým štkáním rozlehl se přeplněným sa-
lonem. —
Paní soudcová, stojící poblíž dveří, naklo-
nila se ku paní lékárníkové, cosi jí šeptajíe.
Praha
3
article
Tato krčíc rameny, vdechla sousedce do
ucha:
„Komediantka, pláče o všechno pryč a za-
tím je ráda, že se ho zbavila! Vždyť my víme
— k vůli nám se nemusí tvářit tak dojatou. —.
Mohly ony, počestné matrony vytušiti, že
svoboda za těchto okolností nabytá, stávala se
paní Boženě čímsi těžkým, děsivým, že tím více
rozervává život její, když mu unikla ze všech
nejzářivější, po léta živená naděje, kterou v san-
ctuariu duše své střehla jako poklad ceny nej-
vyšší?
Snad by rovněž nebyly pochopily, že
mnohdy palčivější a upřímnější jsou slzy, jimiž
oplakáváme ztracený kus života, nežli ony, jež
nám vynutí litost nad odchodem bytosti, pod-
lehnuvší smrei, jako přirozenému a spravedli.
vému zákonu . .
rem navštíveného, nemusil-li, dovnitř nevjel.
»Strach« šířil se z Prahy na všechny strany a ne-
přátelé města toho neměli jiného úmyslu, než
isolovati je od ostatního světa a tak zničiti.
Také to se nepodařilo. Však do třetice
všeho — zlého. Pryč z Prahy ! hrozí tam bouř
nezaměstnaných ! Opakovati se bude v rozmno-
ženém vydání co dělo se r. 1897
Budou se vytloukat a vypalovat německé
krámy a byty a Němec nebude se moci odvá-
žiti na venek, nýbrž bude nucen se svou rodi-
nou doma hladověti.
Marné všechno pomýšlení na práci a vý
dělek a na obchod. Poměry a srážky rozpoutaj
se v Práze ještě více než dosud, rozpoutají
v anarchii a konec bude obecná zkáza
Proto jen z Prahy, kteří jste tam a kteří
se tam chystáte, nechoďte tam.
Ego autem censeo. Pragam esse delen
dam!
Však i v ohledu tom se ukáže marným
nepřátelství německé. Praha poškozena sice bude,
ale větší čásť škody odnesou Němci zde usazení.
A což stát? Učiní něco, vzchopí se, po-
může? Nikoli: Praha, Čechy, národ český
kdykoli je stihne pohroma pomoci si musej
sami.
Božena
Němec
Práze
Čecho
Praha
4
article
Požár kartounky na Smichově.
Požár kartounky na Smichově.
Příšerně imposantní naskytovalo se dnes po
6. hodině ranní podívání z Palackého nábřeží
Praze na střechy komplexů budov někdejší smíchov-
ské kartounky. Vrcholky střech tonuly v záplavě po-
žáru, plameny jako obrovské plamenné jazyky šle
haly do závratné výše a mračna dýmu unášena byla
větrem ku Praze, kde v některých ulicích rozšířil se
zápach dýmu a věštil hrozící nebezpečí. Hasičské
sbory sjížděly se se všech stran a za krátko roz-
poutal se nad budovami, požárem stiženými, zuřivý
boj: vody s ohněm. Skoro dvě hodiny trval ten zá-
pas, až skončil udoláním plamenů a vítězstvím zdat-
ného mužstva hasičského. Mělo veliký a obtížný
úkol. Komplex budov někdejší kartounky sestává ze
samých koutů a výběžků. Opravdové hnízdo, aby se
v něm krutý požár mohl rozpoutati v plném roz-
machu. Jako v neblahé předtuše, městský úřad smí-
chovský bránil se všemožně tomu, aby továrna byla
používána buď pro obydlí anebo pro dílny. Když
minulém desítiletí kartounka, jejíž komíny otravovaly
okolní ovzduší, přestala působit a dostala se do ma
jetku nejdříve Länderbanky a pak vídeňské bankovní
jednoty, obec smíchovská nepovolila obývání továr-
ních budov, opatřených čp. 83 a 84 a přiléhajících
od kostelního náměstí k levému břehu Vltavy, aniž
dala svolení k tomu, aby v těchto budovách byly
umístěny dílny.
Praha
Vltava
Palacký
5
article
Zákaz takový vydala z toho důvodu, poněvadž
v případě vzniknutí požáru opatření záchranná velmi
nesnadno mohou býti provedena. Majítelé továrny
proti rozhodnutí obce podali stížnost k zemskému
výboru a ten stěžovatelům v plném rozsahu vyhovět
a stanovil pouze podminku, že musí se u obecního
úřadu smíchovského ohlásit každý, kdo se v budo-
vách továrny ubytuje, aneb kdo si tam dílnu zřídí.
A budovy někdejší kartounky staly se středi-
skem celé řady drobných živnostníků. Kdežto zadní
čásť, směrem ke smichovskému kostelu, měla naja-
tou česká továrna na výrobu klobouků, přední bu-
dovy sloužily po většině malým lidem. Tak zejmena
ve třípatrové budově ve druhém nádvoří má dílnu
truhlář Bohumil Prosek, pak je tam dílna truhláře
Karpíška, sklad parket J. Heřmana a rozsáhlý závod
a skladiště zhotovitele nabytku p. Karla Hrycha.
jenž má obchod ve Vodičkové ulici čís. 42 na hoř.
Novém městě. V budovách někdejší továrny měli
skladiště trhovci ze smíchovského trhu, bylo tam
skladiště kulis smíchovského divadla a pod.
A v tomto středisku dnes časně z rána vznikl
zhoubný požár. Na první otázku, jak požár povstal.
odpovídáno z počatku, že nejspíš zaviniti ho neopa-
trní učňové truhlářští. Ale tato domněnka pozděj
byla vyvrácena výslechem dotyčných učňů a pro
zatím s určitostí nelze sděliti, jaká vlastně byla pří-
čina požáru.
Prvním, jenž nebezpečí zpozoroval, byl truhlář
ský dělník Hynek Šlechter. Týž po 6. hodině rann
ubíral se po druhém nádvoří kartounky a k nema-
lému překvapení zpozoroval, že řada oken rozsáhlého
skladiště nábytku p. Karla Hrycha tone v záři pla
menů. Skladiště to nalézalo se v prvním patře na
dvorní přístavby a vstupovalo se do něho po dřevě
ných schodech. Druhý vchod do skladišlě byl z dílny
rozprostírající se v prvním patře hlavní budovy to
várny.
Prosek
Karpíšek
J Heřman
Hrych
Šlechter
smíchovský divadlo
6
article
Dělník Šlechter spěchal k domovníkovi Pařízkovi
a oznámil mu, že ve skladišti Hrychově zuří požár-
Jan Pařízek chvátal pak k požárnímu automatu a po-
volal hasiče. Mezi tím požar ve skladišti nejrozmani-
tějšího dřevéného nábytku nalézal hojnou potravua
šířil se s velkou rychlosti. Skladiště obsahovalo velmi
značné zásoby; zřízenci závodu Hrychova udávají.
že bylo tam složeno hotového nábytku v ceně přes
40.000 korun. Než přijeli hasiči, celé skladiště tvořilo
mohutnou výheň, k níž přístup po schodech byl úplně
nemožný. Hasičům nastával obrovský kus práce.
Kdyby celý komplex někdejší kartounky byl býval
požárem stižen, znamenalo by to zničení množství
nájemníků.
Požár ze skladiště rozšířil se do sousední bu-
dovy, jejíž střecha za nedlouho octla se v plamenech.
Několik parních stříkaček bylo umístěno buď u vody
v Pobřežní ulici aneb v prvním nádvoří továrny.
Stříkačky hydrantové nenalezly v nádvořích továrny
umístění z toho důvodu, poněvadž hydranty tam byly
vytrhány a zrušeny. Tak málo dbalo se na bezpeč-
nost pro případ požáru
Pařízek
Hrychův
pobřežní ulice
7
article
K záchranným akcím přijeli: hasiči ze Smíchova
s parní stříkačkou za velení p. Kuklicha, hasičí z to-
várny Ringhoffrovy s parní stříkačkou za velení p.
inženýra Pohnětala, hasiči z ústřední stanice pražské
s dvěma parními stroji a za velení ředitele p. Vej-
dělka, dále hasiči z Karlína, Košíř s velitelem p.
Smrčkou, ze Smíchova parní stříkačka ze závodu
Smekalova, dále hasiči z pobočky malostranské,
Král. Vinohradů s velitelem p. Fialou a z Nuslí s ve-
litelem p. Brožem.
Útok proti požáru byl možným pouze se střech
okolních domů. Smíchovští hasiči, v odvaze známí,
pronikli na místa zvlášť nebezpečná, odkudž s výdat-
ným prospěchem řídili proudy vod z hadic parních
stříkaček. Hasiči pražského sboru pronikli k hořící
budově přes sousední zahradu a se střechy třípatro-
vého domu postupovali k obrovské výhni, do níž
chrlena taková spousta vody, že za čtvrt hodiny pla-
meny zmizely. Parní stříkačka dopravovala vodu v ha-
dicích až na střechu třípatrového domu.? Mezitím
hlavní budova nádvorní kartounky byla povážlive
požárem dotčena. Požár zuřil na střeše a na půdě,
kam nemohl nikdo vniknouti. Po shoření střechy trá-
my padaly na půdu a po ohoření trámů půdy podlaha
její řítila se do druhého patra za ohromného třeskotu,
který až zdmí budovy zachvíval. Až do 1/448. hod. ne-
bezpečí stále vzrůstalo. Proto byla vystěhována ko-
želužská dílna Pecha a Červeného a nájemnice Špel-
dová. Kominníci a zřízenci plynárny byli rovněž po-
hotově, aby v případě potřeby přispěli. Poněvadž
komín továrny byl proudy vod ve stabilitě své po-
škozen, učiněna opatření bezpečnostní a okolí kominu
do značné dálky policií uzavřeno.
Smrčka
Smekalův
Král
Fiala
Brož
Pech
Červený
Špel
Smíchov
Karlín
Košíře
Nusle
8
article
O 149. hod. dopol. vrchní velitelé hasičů ohlásili,
že rozšiřování požáru je zabráněno. Plameny už ne-
šlehaly ze střech zachvácených budov, jen mračna
dýmu vycházela ze spáleniště. V komplexu budov
těžko bylo možno přehlédnouti, jakých škod požár
způsobil. Teprve dnes odpoledne, až poslední doutna-
jící trám bude uhasen, bude možno proniknouti do
všech částí budov. Tolik jest jisto, že požár zničil
veliké skladiště nábytku p. Karla Hrycha a že škoda
činí jedině v tomto oddělení přes 40.000 K. Uváží-li
se, že požár zničil také střechy a dílny, možno souditi,
že škoda obnáší celkem přes 100.000 K, jest však hra-
žena pojištěním. Zničeno bylo také skladiště kulis
smíchovského divadla.
Hrych
smíchovský divadlo
9
article
Jak jsme se zmínili, bylo již při požáru pátráno
po jeho vzniknutí. Zjištěno především, že mylný je
náhled, že učňové oheň způsobili. Učeň Josef Bareš
na místě byl vyslýchán a udal, že se soudruhem
Frant. Kašparem spal v truhlářské dílně na úplně
opačné straně od skladiště. Kdy oheň vznikl, není
učňům známo, neboť byli probuzení už tehdy, když
požár zuřil. Nebezpečí bylo pak tak značné, že ne-
mohli se ani obléci a uprchli s oblekem v náručí bez
obuvi. Učeň Bareš vyprávěl dále, že do skladiště nikdo
cizí neměl přístupu. Pan Hrych měl od skladišťě klíč
a kromě něho nikdo jiný se tam nemohl dostat. Bareš
včera o 6. hod. več. šel do školy a tu viděl p. Hrycha
ve skladišti. Kdy odešel aneb byl-li tam ještě někdo
jiný, učeň neví. Když se vrátil ze školy, byla ve skla-
dišti tma. Pan Hrych dnes ráno odjel z Prahy do Krá-
lové Hradce.
Na nádvoří továrny, požárem stižené, byli shro-
mážděni pp. starosta města Elhenický, inspektor has.
sboru Keller, vl. rada Zerboni, centrální inspektor
Rehne, vrchní inspektor Tobiáš, vrchní komisař Ha-
bersberger, komisař Janoušek, koncipista Příborský.
kancelista Richter, okresní Korbelář a revírní inspek-
tor Adamička.
Dlužno podotknouti, že dle plánu polohy obce
smíchovské celý komplex domů kartounky má být
zbořen. Královská třída je projektována druhým ná-
dvořím továrny. Možno soudit, že tento požár urychlí
zboření starých budov, na jichž pozemcích povstane
nová, moderní čásť města.
Zpráva o požáru kartounky rozšířila se záhy
po celém Smíchově. Veliké zástupy zvědavců obklo-
povaly továrnu a vytrvaly na místě až do odjezdu
hasičů.
Bareš
František
Hrych
Keller
Tobiáš
Janoušek
Richter
Korbelář
Praha
lová Hradec
Elhenická
Smíchov
rada Zerboň
10
article
Denní zprávy.
Denní zprávy.
— Na místě poučení o tom, jaký rozdí
jest mezi konstitucí a ústavou, námi dychtivě
očekávaného, kápl včera realistický orgán bož-
skou. Výtečné pojednání o nekonstitučním skutku
„Nár. Listů“ nepocházelo od prof. Masaryka,
nýbrž býl prý to článek redakční, a neprávem
p. prof. Masarikovi připisovaný. Kdo by se byl
nadál, že není dílem největšího ze žijících filo-
sofů českých? Takovým doznáním připouští re-
dakce realistického listu, že připisovati její člá-
nek realistickému vůdci není žádnou obzvláštní
ctí — pro tohoto vůdce, leda by snad reklamace
autorství názoru, že konstituce není ústava, měla
býti projevem redakční etižádosti. Nejnovější
konstitučně-ústavní poučka realistické státní
vědy, vzniklá použitím vyšší metafysíkyv
polemice, nedoznává, bohužel, v bublanině
realistické dalšího, tak žádoucího rozvedení, jak
by se slušelo se strany listu, který převzal za-
nedbané prý politické vychování českého lídu,
naopak šťastný objevitel nových politických
pravd, podle nichž kočka není kočkou a Herben
nikoli Herbenem, přenáší se přes „neústavní
konstituci“ s lahkosti, živě prozrazující přání:
smažme to! Jinak prý vše, co proti nám s tak
oslnivě šťastným výsledkem od realistického or-
gánu podniknuto bylo, není ničím jiným, leč —
„vtipnou kaší“ realistickou, lepem, na který
jsme prý vsedli. Totě úžasné! Když se dá reali-
stický žurnalista do vtipů, musí tvůrce dát po-
zor, aby se mu některý ze světů nezbořil: Ústava
není konstituce! Kdož by odola!! Jak vtipnéa
profesor
Masaryk
Masarik
Herben