Číslo 260.

V Praze, dne 22. září 1900.

Ročník IV.

netakns, sdminstracsu expedíce Praha, Pstrossova niice, čislo 200- I. Netrankovane dopisy se nepřížirají, rukopisy se aevrace Eozapečstěnereziamace jsot porta prosty. Issrty üčtujeme tovně z pří častějáí usere po- skytujemne výnody. Vycháejí denně vesté hodině ranní V pondělí a po sválku vžáv o dvanácte ho- dině polední Jsdnotlivé číslo za 8 n.

KAl Telefon rodakce č. 1128. Slunce vychází v 5 hodin 47 minut ráno. Slunce zapadá v 5 hodin 53 minuty večer.

ULKt

Sobota: S v. Mořice. Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně u sv. Jana Nep. na Skalce od 22.—25. t. m. Prxnu Frodplatné pro s donáškou de domu měsičně. . . .. K 2.80 . .. K a.40 čtvruletně csloročně . . .. K 33.60 Pro tuzemsko poštou: měničně.. . .. K 3.— čtvrtlstně . .. K 9.— celoročně.... K 86.— Předuiatné do vizozem- eka: Německa a Srbgka: čtvrtletne . . . K 12.— K 48.— osloročně. Předplstné do Ameriky, Frencie, Švýcsrska, lta- te, Beigie a Anglie: K 18.20 čtyrtletn K 52.80 celoročné Telef, administrace li26.

Č. jedn. Pr I. 494,00.

Jménem Jeho Veličenstva císaře! C. k. zemský co tiskový soud v Praze uznal k ná- vrhům c. k. státního zástupnictví ze dne 16. září 1900 čís. Ss. 497/00 takto právem Obsah čláuku »Nová židovská synagoga v Praze« oti- skuutého v periodickém, v Praze tištěném a vydávaném tiskopisu »Kato ické Listy« ze dne 15. září 1930 č. 253, zakládá v místě: »Na 500) sídlí ve čtvrti« až »nevešla ve skutek« skutkovou povahu přečinu proti veřejnému pokoji a řádu dle § 302 tr. z. Zabavení periodického časopisu »Katolické Listy« č. 253. ze dne 15. září 1900 se schvaluje dle § 489 ř. tr., další rozšiřování téhož čísla se apovídá dle § 493. ř. tr. a naři- zuje se zmaření výtisků zabavených dle § 37. zák. o tisku. Důvod y V závadném místě hledí se popuditi k zášti proti náboženské společnosti židovské, což zakládá skutkovou po- vahu přečinu proti veřejnému pokoji a řádu dle § 302 trest. zák. Proto by o návrhům c. k. stát. zastupitelství vyhověno jak shora uvedeno. V Praze, dne 19. září 1900. Dr. Wokaun. Panu Josefu Kratochvílovi, redaktoru »Katol. Listů« v Praze, Pštrossova ulice č. 200—II.

Po třiceti letech. V Praze, dne 21. září. Liberálové italští okem závistivým přehlédali davy poutníků stále přijíždějících do věčného města a chodících do památného Lateranu do velechrámu sv. Petra, aby tam vykonali předepsané modlitby za příčinou získání odpustků a spatřili tvář svého věrně milovaného otce, papeže, hlavu církve. Proto liberálové chopili se příležitosti, aby mohli vyjíti naa venek aspoň s jakousi důstojnou representací a za tou příčinou oslavují třicet let — lupu. Kdo hledá, najde. Když italské vojsko v letech 70tých prorazilo Piovu bránu a vztýčilo vlajku Italie osvobozené, nastal jásot po celé zemi, který byl ovšem uměle vzbuzen. Není také divu, že lační vlkové toužili po tučné kořisti, neboť pokoušeli se již dlouho dobyti tohoto kusu země. Tak nedlouho před tím uvádíme pouze re- voluci r. 1848, která nezd řila se proto, že fran- couzská vojska přišla pronásledovanému nástupci Kristovu na pomoc. Francouzská ochrana zabrá- nila též r. 1859 vzetí papežského panství a pro- hlášení Říma za hlavní město Italie.

Když v prosinci roku 1866 francouzská voj- ska byla z Říma odvolána, pokoušel se Garibaldi dobyti věčného města, avšak nešťastný zápas u Mentany dne 3. listopadu 1867 ztroskotal tento plán. Podruhé opustily francoužské tlupy Řím v srpnu r. 1870, a nyní italská armáda vedená Cadornou táhla proti městu. Pouze aby dokázal, že se tu děje násilí, postavil papež Pius IX. všech 6000 mužů své posádky k obraně hradeb měst- ských za velitelství generála Kanzlera Po krátkém boji vnikla italská armáda do města trhlinou Aurelianových hradeb dne 20. září 1870. A tím bylo dílo nepřátel církve dokonáno: Říma dobyto, a ten prohlášen za hlavní město »veliké« říše »Italia unita«. A tu bylo potřebí ještě souhlasu — lidu Proto na všech stranách běháno, sháněno, přemlou- váno, aby hlasování vypadlo ve prospěch nové vlády. Dne 2. října konal se tento zlopověstný plebiscit. Ze 167 548 zapsaných voličů městských hlasovalo 135.290, z těch pak se vyslovilo 133.681 pro toto dobytí.

Avšak král přece se neodvážil do »svého“ města; hryzlo ho patrně vlastní svědomí. Teprve veliká povodeň Tibery, která v posledních prosin- cových dnech zpustošila níže položené čtvrti mě- sta, přivedla krále Viktora Emanuela do Říma, kde dne 31. prosince 1870 podepsal v Quirinále plebiscit! Tím bylo dílo loupežné také před ve- řejným forem aspoň částečně ospravedlněno. Ale zlé svědomí nikdy nespí. To vědí povo- laní činitelé dobře, neboť není možno nikdy, aby právo stalo se bezprávím. Právo toto nemůže býti odnětím země nikdy promlčeno, poněvadž se stará o to papež sám. Neuznává spo- jené Italte, nepřijal nabízeného garančního zákona, který jako na potupu nabízel za »odškodněnou« roční rentu 3 mil. lir za takových podmínek, že podepsání jeho by bylo politickou sebevraždou. Proto také papežovo »Non pos- sumus« — nedovolení účastniti se boje voleb ního do poslanecké sněmovny stále má platuost, protože bysto znamenalo tolik jako uznati stávající poměry. Zlé svědomí se pozoruje také v garančním zá- koně. Tam totiž se papeži ponechávají práva suverenní, tedy titul čestný, kdežto základ této suverenity, moc světská, se mu od- pírá. Kde tu logika? Tato nejistota panství ital- ského se jeví též ve vládních provoláních. Sta- rosta městský i ministrpresident neustávají dovolá- vati se neporušenosti svojí říše. »Roma intangibile« musila vyrukovati za příčinou parády a stafáže též v první proklamaci nového krále Viktora Ema- nuela III.

Tato myšlénka také pronášena často za nyněj- ších slavností v Římě, což zvláště podesta či sta- rosta městský učinil. Ale všeobecně se pozorovalo toto zlé svědomí také v těchto dnech na králi sa- mém. Ten neměl tolik zmužilosti, aby ke slavnosti přijel, ač tam byl oče- káván, ač zamýšleny mu byly ovace. Zůstal ra- ději v krásné a luzné Neapoli. To jest zajisté po- zoruhodný zjev. Bezpráví, třeba sebe více za p ávo vykřikované, nestává se jím ve skutečnosti a tím méně ve vnitřním přesvědčení uchvalitelů. Pomíjíme na tomto místě zmíniti se o násled- cích této loupeže. Ožebračený, anarchistický, bez- náboženský národ dal k tomu svoji pečeť. My Čechové hájíme svého státního práva če- ského, které třeba staletími nevešlo v platnost, přece se ho nevzdáváme. Jako katolíci pak jsme rozhodnými obhájci světského panství papežova, kterého náměstek Kristův k vládě svoji potřebuje. První sjezd katolických Chorvatů, na počátku září t. r. konaný, prohlásil, že ze všech sil katolíci se mají o to zasaditi, aby papeži vrácena byla země, která mu byla odňata. Jsme přesvědčeui, že se tak jednou najisto stane, neboť jest nedůstojno hlavy církve, je li Va- tikán každé chvíle obklíčen kordony savojského vojska. Našim přáním není papežský stát k ujař- mení národů, nýbrž aby náměstek Kristův nabyl takového postavení, jež by se shodovalo s vážností a důstojností papežské Stolice.

Volební ruch. V Čechách jest volební ruch dosud jen v za- čátcích. Nejspíše proto, že, pokud aspoň českých vo- lebních okresů se týče, nemůže býti o výsledku pří- štích voleb takřka již ani sporu. Jest ovšem více než pravdépodobno, že z volební bitvy vyjdou jako vítě- zové ti samí »noví mužové«, ale že ani jeden z nich nebude vládě milý, jest jisto. Prozatím vyvíjejí nej- čilejší volební činnost — sociální demokraté. V jakém směru, o tom nás poučuje následující zají- mavý dopis, došlý nás dnes ze Sušicka. »U nás, na Šušicku, — čteme v něm — pouštějí se sociální demokraté do volebního reje již teď. V neděli, dne 16. t. m. táhlo jich — mužského i ženského po- hlaví — značné množství z král. města Sušice s ob- jednaným řečníkem do Hrádku. Vstříc jim vyšli socínkové hrádečtí s hudbou, a pak se všecko po ra- dostném setkáni za zvuků veselé hudby hrdě a sebo- vědomě ubíralo do hostince »na Vršku«. Tam se shromáždilo i četně žen továrních dělníků hrádeckých a jiných jestě socialistů, tak že veliký sál hostince »na Vršku« byl jakoby nabit. Objednaný řečník vy- táhl ihned stavidla své výmluvnosti a dokazoval, jak soc. demokracie roste, jak mocnou jest, že se nebojí nikoho, a aby všichni při ní vytrvali, k ní přistupo- vali, její kandidáty do sborů zákonodárných úsilovně podporovali a volili, že co nevidět cíle svého dojdou. Největší nepřátelé jejich (soc. demokratů) že jsou mě- šťáci, šlechta a kněžstvo, a proto »výmluvný« řečník do těchto stavů téměř neustále a vztekle bušil. Ze- jména nestoudně napadal kněžstvo, jak to socialističtí řečníci již při posledních volbách činili.

Nadmíru vychvaloval a vynásel židy a z těch hlavn sušickéo sirkového továrníka Fürtha, atd., atd. Po této štváčské řeči zapisovali se noví členové sociální demokracie mužského i ženského pohlaví, vybíraly se příspěvky, pilo a jedlo se, zpívaly se socínské písně a tančilo se dlouho do noci. A jako v Hrádku si soc. demokrgl vlšik dne 16. t. m. vedli, tak ob- mýšlejí vždyedfěle a svátky, ano i ve všední dny, před naštávajícími volbami na celém Sušicku agitovati. My na to v čas upozorňujeme, a žádáme, aby tomuto bohopustému štvaní soc. agitátorů proti všemu řádu společenskému, hlavně ale proti sv. víře katol. a kněžstvu, před blížícími se volbami zavčas učiněna byla na základě platných zákonů přítrž, protože tím a pod. lid náš napořád se zavádí, pustne a divočí. Židu se nesmí u nás zkřiviti ani vlasu. Ze Slezska došla právě následující radostná a potěšitelná zpráva: Čeští a polští poslanci slezští v poradě dne 19. září 1900 v Opavě konané učinili následující usnesení, která mají obojím důvěrníkům sdělena býti: 1. Posavadní solidarita Čechů a Poláků ve Slezsku trvá přes okamžité politické poměry v říši nez něněně dále. 2. Pro nastávající volbu na radu říšskou buďtež společně kandidáti ustanoveni. 3. Za příčinou provedení voleb nechť výkonné výbory obou národních stran slovanských v zemi postupují spo- lečně. Doufejme, že z této shody vzejde také vytou- žený výsledek a že naši bratří ve Slezsku domohou se o příštích volbách úspěchu, jenž bude znamenati pro společného národního nepřítele skutečnou ztrátu.

Německá lidová strana vydala již včera, na tomto místě opovězené volební provolání. Praví se v něm m. j.: »Nejedná se v něm o úpravu úředního jazyka, týkající se pouze některých částí státu v některých zemích jeho, nýbrž o rozhodujíeí otázky, na nichz dle našeho přesvědčení záviší tr- vání monarchie, totiž o otázku, zdali Rakousko věrno svému historickému rozvoji má býti a zůstane státem pod vedením německým a pod nadvládou jazyka německého, jako jazyka státního, či zdali máme dospěti po oklikách federalistických pokusů k úplné politické i hospodářské závislosti na Uhrách, k trvání panství klerikálně-federálnímu — k českému státnímu právu — a tím k roztříštění říše. (?) Německý lid musí při nastávajících volbách co nejrozhodněji prohlásiti, že chce míti rakouský stát pod svým vedením a že rozbije všechny nepřátelské snahy vlastní národní silou. Poslanci německé lidové strany ve věrném spojenství s ostatními německými stranami vynutili zrušení jazykových nařízení Badeniho, roztříštili auto- nomisticky-slovanskou většinu v rakouské poslanecké sněmovně — Čechové jsou osamoceni a podali důkaz, že v Rakousku nemůže se vládnouti bez Němců, nebo dokonce proti nim. Stojíme pevně při svých hospodářských a sociálně reformních poža- davcích a jsme odhodláni se vším důrazem se o ně

zasazovati.« Neiřeba véru při čtení tohoto provolání ani přiliš veliké pozornosti, aby každý viděl, že jest v pravém slova smyslu polemikou proti prohlášení, jímž vláda doprovoditi dala nejvyšší patent, rozpou- štějící říšskou radu. V té příčině jest povinností úředních listů, aby zlomily neb aspoň otupily hrot polemického ostří. Nás Čechy zajímá však nestoud- nost, s jakou německá lidová strana dožaduje se uzákonění státní němčiny. Provozujeť v tom ohledu se svými voliči jen frivolní hru, neboť není ani možno, aby spisovatelé tohoto provolání sami o sobě nebyli přesvědčeni o nemožném uskutečnění svého požadavku. Není sice žádným tajemstvím, že pomý- šlejíce na uzákonění státní němčiny, vypouštějí z je- jího rámce Halič a Dalmácii, ale vypouštějí z něho obě tyto země dozajista jen prozatím. Kdyby podařilo se jim, uvrhnouti těžké jho státní němčiny na hrdlo českého a slovinského národa, není žádné pochyb- nosti, že by timže jhem zadrhli pak i hrdlo národa polského, ruského a srbsko-chorvatského. Na štěstí uskuteční se myšlénka státní němčiny v různotvárném a v různojazyčném ústrojí naší polovice říše sotva. Zůstaneť na stráži — třebas i samojediný — český národ a jakož přes jeho hlavu nelze provésti v Ra- kousku ničeho, nebude lze vtěliti ve skutek ani ne- smyslný požadavek, kterýž vznikl v rozpáleném