daj přimlouvá se v ní za zavedení dvou- leté služby vojenské s jednoměsíční dovolenou každoročně, tak že by celkem služební doba trvala 22 měsíce. Tím by se umožnilo povolávati do zbraně také lidi jen na polo schopné. Na ten způsob bylo by v době míru 600.000 mužů ve zbrani, rozdělených ve 20 armádních sborů, tak že by každý pluk čítal 4000 mužů. V případě války měla by fran couzská armáda hned k disposici přes mil lion vojáků. Zpráva vyslovuje se dále pro přiměřené rozmnožení děl a pro pronikavou reformu jízdy Z Paříže, 26. ledna. (C.-B.) V dnešní schůzi poslanecké sněmovny odů- vodňoval Gauthier de Clagny svůj ná- vrh na zřízení pomníku v Paříži padlým ná- rodním obrancům v r. 1870, a pravil, že je třeba proti internacionalistickým prohlášením jistých osobností vystoupiti. (Souhlas v pravo, hluk v levo.) Socialista Gerault- Ri- chard zvolal ironicky: Vlasť jest opět jed- nou zachráněna. (Veselost na nejkrajnější levici.) Při projednávání rozpočtu ministerstva kultu navrhl Allard, aby byl vypově- zen konkordát a rozpočet kultu škrt- nut. Předseda ministerstva Combes pro- hlásil, že otázku výpovědi konkordátua škrtnutí rozpočtu kultu nelze vyříditi za pro- jednávání rozpočtu. Kdyby se sněmovna usnesla na rozluce státní s církví, uvedla by republiku do velkých rozpaků. Vláda má za to, že konkordát dlužno podržeti, poněvadž považuje ideu náboženskou ještě dnes za nutnou. (Hlučný odpor na nejkrajnější levici.) Lepelletier vyslovil se pro rozluku státu s církví. Sembat odporoval vývodům ministerského předsedy. Předseda minister- stva Combes připomenul, že už v senátě kladl důraz na sílu náboženské myšlenky. Většina jeho názor uznala za správnýa myslí-li, že se mýlila, ať to jen řekne. Sem bat pravil, že tak nemluví předseda mini sterstva, nýbrž kněz.

Berteaux prohlásil, že bude hlaso- vati pro škrtnutí rozpočtu kultu. Když pak byl přikázán návrh posl Berthouleta, aby byl lid otázán refe renem, komisi a zamítnut návrh posl. Bre- tona na zrušení všech kapitol rozpočtu kultu, přijala sněmovna celý rozpo- čet kultu. Tím schůze skončena. Parcelační plány u c. k. poštovního ředitelství v Praze. Plány na rozdělení poštovního ředitelství pražského — přes všechno popírání — zrají ve svém útají vůčihledě a podle našich bezpečných a naprosto spolehlivých zpráv dospěly ke stadiu — ohromujícího překvapení celé české veřj- nosti, k jakému všechno jest co nejlépe přichy stáno, a k němuž prý vyhlédnut jest tento týden Nespatří-li už sama hotová věe světlo světa v těchto nejbližších dnech, jest jisto, že přece bude definitivně ve Vídni projednáno poradou v mini- sterstvu, k níž dostaviti má se také poštovní ře- ditel pražský, dvor. rada Šafařík a sice co nej- dříve... Celá akce, jíž předcházely dlouhé kon ference v Praze, rozvržena jest ve dvojí postup Především jedná se o to, rozděliti poštovní okresy v Čechách, jichž je dosud 12, podle přání Němců Především má se vyhověti přání plzeňského Schreinera, který jakožto intimus pana dvorního rady dovedl věc zaonačit tak, aby se hodila jeho germanisačním plánům v Pošumaví co nejlépe.

Posl. dr. Schreiner má — překrásné oči a těm neodolal ani pan dvorní rada. Bez intervence posl. Schreinera neobsadí se na celém českém jihu, zejmena pak v Pošumaví, okruhu to inter essů mnichovského odboru všeněmecké organi- sace ani místo postiliona. O včasné informace p. dru. Schreinerovi stará se jistý sekretář v po- štovním presidiu, poblíž osobního referátu, kte- rýž svému protektoru, dru. Schreinerovi, jehož vlivem se na své místo dostal, z vděčnosti rovněž dělá tajemníka a to velice dochvilného. Leč pan dr. Schreiner nespokojuje se tím, může-li svým lidem udělovati u pošty místa, nýbrž zanáší se plány ještě dále sahajícími. Veliký tento čaroděj, který sype okresní soudy v Pošumaví jen tak z rukávů a všude je činným, kde se co dá pro jeho pašalík trhnout, získal s touže lehkostí pro své úmysly pana dvorního radu, a tak co ne- vidět bude uskutečněn návrh na zřízení nového poštovního okresu v Pošumaví, v intimních kru- zích poštovní správy zvaného již nyní „okresem schreinerovským“, a vymezeného podle mezí,

posl. drem. Schreinerem nakreslených. To bude okres 13. Na severu pak touže tajemnou hrou podle receptu posl. Prada dojíti má ke zřízení 14. poštovního okresu, podle germanisační geometrie zaokrouhleného. Po této průpravě při- kročeno bude k dovršení parcelačních plánů ně- mečkých, ke zřízení samostatných po- štovních ředitelstev v Ústí av Plzni, vyňatých územím i kompetencí z pravo- moci pražské zemské centrály poštovní. Kdy a v jakém rozsahu bude s touto prací veřejně za- počato, závisí od naznačené již cesty ředitele pošt a telegrafů v Praze do Vídně. Nic prý neni tak jemně tkáno, aby se to konečně nedostalo na slunce, říkají Němci. Tady přichází na jevo hrubé předivo, jímž na poli poštovnictví zardou- sena býti má jednota země, a potřeno všechnc české poštovní úřadnictvo v uzavřeném území. To jsou dva hlavní cíle těchto praktik něme- ckých, k jichž překažení, doufáme, bude s české strany, k tomu povolané, podniknuto vše nutné a také s nutným důrazem, aby se jednou pro vždy dostalo příslušného odmítnutí německým kořistníkům a jich ochotným pomáhačům.

Denní zprávy. — Příšerná námitka proti našemu projevu k českému lidu z minulé neděle objevila se dnes v realistickém výlupku politicko-filosofické spekulace. Náš projev byl — slyš český lide, skutkem nekonstitučním! povídá pan prof. Masaryk a trpce proto káře předsedu ko- línského politického spolku dra. Jelinka, že vítal manifest »Nár. L.« slovy, že uveřejněním tohoto manifestu svalen byl kámen českému lidu se srdce. Nevíme, nemáme-li snad co činiti se vzorečkem velkolepého aprilového čísla realistického orgánu, a nezachvacuje-li jej nehorázný rozmar k na- vnadění českého národa již na čtvrt roku před prvním dubnem, než zasloužilý uvažovatel osudů českoslovanského plemene v realistické redakci tváří se velice vážně, an klidně vyslovuje veliké slovo o nekonstitučním skutku »Nár. Listů«.

Groteskní jsou cesty, jimiž dospívá mudřee realistického tábora k tomuto soudu. Pakliže z nebožtíka Gorgiáše, knížete všech sofistů, zbyl prášíček popela, i ten musí se obrátíti v hrobě někde v krásné Helladě. »Když hrozí českému národu nebezpečí od vlády«, píše se v realisti- ckém listě, »poslanci národem zvolení jsou první povoláni, aby promluvili. »Nár. Listy« však tu k vládě přímo a nepřímo řekly, že politika če- ského národa není v rukou pravých a povola- ných mluvčí českého národa.« Z naší apo- strofy k vládě, která se strojí oktrojírkou naraziti na český topor sekeru rozčtvrcení krá- lovství českého, z naší výstrahy k ní sestavuje rozumu pozbylý realista nekonstituční čin !A kdyby zbrklé brimborium realistické mělo skutečně nějaký smysl, kdo nás usta- novil strážcem anebo vykonavatelem ústa- vy? Což jsou snad vyrovnávací konference, tento punktační sbor, který si osobuje funkce výboru poslanecké sněmovny, nějakým ústavním sborem, ačkoliv jest povolán k tomu, aby při- chystal pro zákonodárné sbory osnovy určitých zákonů? Mohlo by se tedy říci, že boj proti nim jest činem konstitučním a pro ten musil by tedy býti realistický tábor, který složil konstituční přísahu a veřejně nyní se hlásí k vyznání ústaváckému, nadšen.

K jakým ztřeštěnostem dospějí tito lidé ve své snaze, všemu rozuměti a všemu lépe, to ví sám milý bůh. Výtka nekonstitučního skutku, nám učiněná, překonává prozatím všechny dosavadní výkony realistické v »politické výchově českého lidu«. — Nezaměsinaní. Ohně v továrnách jsou buď na polo, buď z úplna vyhaslé, dílny prázdné, obchod vázne a k tomu letošní krutá zima, jež nedovoluje všem dělníkům pracovati, již odká- záni jsou na zaměstnání pod širým nebem. Ná- sledek toho bude mezi drobným lidem a sice n pouze mezi lidem dělným, nýbrž i mezi malými ob- chodníky a živnostníky, jejichž jediným je děl- ník odběratelem. Nezaměstnaných je v Praze do tisíců, jest jich zde té doby mno- hem více, než jich bylo v r. 1866, kdy pro ně schválně zvláštní byla vykázana práce: stavba Bělského a Belerediovy silnice. A dělníci ti se scházejí a svou bídu demon- strují, vybízejí organisovanou společnost, jejímiž jsou také oni členové, aby konala oproti nim svou povinnost. A jaký effekt všeho toho. »Spo- lečnost« prohlídne si zástupy defilujících, strážei veřejného pořádku bdí nad tím, aby nikde ne- přihodila se nějaká výtržnost — tak jako při vojenském neb veteránském pohřbu. A když zástupy oku zmizí, je věc odbyta. Za ně- kolik minut na to na zaměstnané, trpící a hla- dovící a na jejich rodiny nikdo nevzpomene.

Soukromou dobročinností se ostatně v takových případech ničeho nedokáže. Na tu jednak al- truismus vrstev zámožnějších nestači a ti tak zvaní boháči, kteří v pravdě jimi mnohdy ani nejsou, s lidem cítí nejméně již broto, že jsou mu nejvíce vzdáleni. V takových případech mají povinnost pomoci činitelé veřejní: stát, země, obec. Obec skutečně koná v ohledu tom po- vinnosti své a jen lidé zlomyslní a nevděční to mohou popírati; země, žel, nalézá se v ta- kovém stavu, že při nejlepší vůli bylo by jí nemožno zahájiti pomocnou akci ve větším slohu, však je tu stát, jenž jednak sebere všecko, co má cenu a co se sebrati dá a kterýž mimo to má tolik moci a privileje působiti nepřímo eo nej- výdatněji na prospěch těch, již následkem ne- zaměstnanosti hladoví. Však stát stará se u nás jen o určitou sféru věci. Lidné bídy nezná, jen když naplněny jsou pokladny, aby z nich mohly býti vypláceny gáže vojákům a byrokra- tům a opatřováno především, čeho tyto stavy mají zapotřebí. Všechno ostatní je vedlejší.

Vzdělání a vůbec ústavy a prostředky civilisační musí se spokojiti s tím, co zbude. Ba týž stát pronásleduje a zavírá dokonce ty, jimž na hanbu nedovedl opatřiti výživy. Však nejen tímto přísným způsobem prohřešuje se na svých povinnostech, nýbrž i způsobem nepřímým. Má především o to pečovati, aby všechna práce, které je zde zapotřebí, provedena byla ve státě a nikoli za hranicemi. Však vizme, co všechno má vyrvali v německém sousedstvu? Vždv stát sám zadává důležité práce firmám zahraničným, jak mohou tedy dělníci naši býti zaměstnáni, když pro tento stát pracují dělníci cizí. Mohli bychom uvésti do podrobna doklady k tomu, mohli bychom připojiti k tomu firmy, jež stát všemožně pod- poruje, třeba by toho nezasluhovaly a které se zálibou obracejí se do ciziny, kde za sta tisíce a milliony činí objednávky. Kde ta kové hospodářství, tam ovšem nikdy není práce nazbjit, tam nelze se diviti, že není tolik práce, co jí zapotřebí na výživu lidu.

— Obecní volby v Litovli. Včera konána byla volba v II. sboru obecním v Litovli, v němž Němci před lety si zabezpečili značný počet voličů zvo- lením 30 čestných měšťanů a proto chystali se i tentokráte pilně k volbám. Vidouce však před samou volbou jednomyslnost českého voličstvaa účast četných voličů, vzdali se v posledním oka- mžiku voleb, tak že česká listina kandídátní bez zápasu prošla a tím český ráz Litovle, nyní bohdá trvale, zabezpečen. Z Čech dostavili se k volbám jako čestní měšťané, zvolení novou českou vět- šinou, pánové dr. Scheiner a dr. Sámal z Prahy. Zvoleni jsou 128 hlasy (z úhrnného počtu 241 ve sboru tom oprávněných voličů) pánové: Dokoupil Jak., Freiberger Jak., Hofschneider Fr., Komo- rous Jan, Rosta Antonín, Schenk Fr., Sládek Jos., Svozil Fr., dr. Tužil Ladisl. a Zdráhal Tomáš. Za náhradníky zvolení pp.: Gottwald Jiří, Lešenaí Jan, Rohleder Tomáš, Smetána Albín a Wagnei Václav. Dne 28. t. m. koná se volba v I. sboru, kde zdar české věci jest zabezpečen.

— Úmrtí. Na Král. Vinohradech zemřeliyujé soboty pan MUC. Jaroslav Jílek v 34. roce věku svého. Pohřeb zesnulého koná se dnes v úterý 27. ledna 1903 o 3. hod. odpolední z ústřední kaple olšanské. — V Hradci Králové zemřel minulé ne- děle náhle vynikající technik český pan Viktor Weinhengst, architekt, zasloužilý náměsíck sta- rosty, člen okresního zastupitelstva, člen okresní školní rady pro město, kuratoria m. průmyslového musea pro severovýchodní Čechy atd. atd. v 49. roce věku svého. Pro své odborné vědomosti a zkušenosti, pro vynikající vlastnosti své ušlechtilé povahy poží- val zvěčnělý všeobecné vážnosti a úcty. Pohřeb ko- nán bude ve středu dne 28. ledna t. r. o 3. h. odp. z domu smutku čís. 6. na Malém náměstí v Hradci Králové na hřbitov pouchovský. — V Uherském Hra- dišti podlehl v sobotu dne 24. t. m. dlouhé a trapné nemoci pan František Kvíčala, c. k. gýmna- sijní professor na odp. v 34 roce věku svého.

— Ze schůze zemského výboru. Zemský výbor král. českého učinii ve schůzi své, konané dne 21. ledna 1903, jíž předsedal nejvyšší maršálek zem- ský kníže Jiří Lobkovic, mimo jiné tato usnesení: Jmenování MUDra. Jana Zoula sek. lékařem všeob. veř. nemocnice v Plzni, MUDra. Karla Fáry substi- tutem nemocničního lékaře všeob. veř. nemocnicev Pelhřimově a Jana Krejzy prozatímním správcem v. v. nemocnice ve Volýni byla schválena. V příčině zemské akce maloživnostenské usneseno navrhnouti sněmu, by byla rozšířena na podporování mi- strovského učení. Zástupcem zem. výboru ve školním výboru průmysl. školy pokračovací ve Vel- varech jmenován JUDr. Čeněk Liebich. Zemské školní radě vysloven souhlas: se zřízením samo- statné školy obecné ve Slabošovicích, definitivních tříd postupných při obec, škole v Čoušti, poboček při obec. školách v Něm. Brodě, Počátkách, Koby- lisích, Karlíně a Kopistech. K stížnosti obce Sedo- mětic zrušeno rozhodnutí okr. výboru v Novém Stra-