V Praze, v úterý dne 27. ledna.

číslu 27

Na »Národní Listy ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K —h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h

NARU

Telefonické zprávy „Nár. Listů. Splnění požadavků polských v pří- čině kontingentu cukerního. Z Vídné, 27. ledna. Také dnešní den věnován bude výhradně předlohám cu- kerním. Jest naděje, že budou výborem vše- chny tři skoncovány. Očekává se, že roko- vání brát se bude nyní rychle, protože dohoda s Poláky jest hotova. Ve smyslu její zákon o kontingentu při podrob- ném přetřesu bude změněn. Poláci nedosáhli všeho toho, oč usilo vali, ale dosáhli podstatné části svých poža davků. S české strany zvláště poslancem Skálou včera ve výboru cukerním uznáno bylo, že postuláty jejich jsou odůvodněny. Konstatujeme, že domáhali se splněn jejich s největší houževnatostí a — co jest také pozoruhodno a následování hodno — naprostou svorností. Bezpočtukráte bylo pra- veno Poláky, že by si měli vzíti příklad z Čechů. Tenkráte musíme říci, že Po- láci mohli býti Čechům vzorem. Kdežto cukrovarníci z království českého namnoze se rozcházejí nejen v otázkách cel- kových, nýbrž také v jednotlivostech, bylau haličsko-polské delegace naprostá jednota.

Za jedním cílem šli demokrat Rotter, jako konservativec Abrahamowicz, kromě toho napjali všechny své síly všichni činitelové haličští: Přišel místodržitel hrabě Piniňski sám. do Vídně; starý kníže Czartoryski, člen panské sněmovny, zá- vodil v povinnosti s nejmladšími poslanci polskými, ke kterým náleží také professo Glsbinski. Celý den polští členové cukerního vý boru, členové parlamentní komise a četn interessenti, mezi nimi zvláště kníže Lebo- mirski byli ve sněmovně v perma- nenci; ve sněmovně snídali, obědvali a ve- čeřeli Pohříchu musíme říci, že takové vy- trvalé píle na straně Čechů nebývá. Členové z klubu polského svoláni byli všichni telegraficky na zejtřek do Vídně, aby přítomni byli plným počtem ve sněmovně při projednávání cukerních předloh; netřeba podotýkati, že stejně doporučuje se také při poslancích českých.

Branná předloha. Z Vídně, 27. ledna. Dnes odpoledne koná se u purkmistra dra. Luegra porada zástupců několika stran o společných poža davcích při předloze branné. »Deutsche Zeitung« sděluje, že hlavními postuláty budou: Dvouletá vojenská služba, osvobozen synů selských, kteří opatřovati musí výživu celé rodině od služby, dovolená po dobu žn a oprava vojenské justice. Bez poskytnutí těchto postulátů, prohlašuje list, nebude branná předloha povolena.

Telegrafické zprávy. Z Vídně, 27. ledna. (C.-B.) Na počes narozenin německého císaře uspořádala zdejší německá kolonie za předsednictví ně- meckého velevyslance hr. Wedela ho stinu, které se zúčastnili úřadníci německého velevyslanectví, vojenský attaché šl. Bu low, vyslanci saský a bavorský a j. Vele- vyslanec hr. Wedel zahájil slavnost pro- slovem, ve kterém přítomné vyzval, aby vzpomenuli moudrého, všemi milovaného pa novníka rakousko-uherského a provolali troj násobnou slávu věrnému a povždy osvědče nému příteli a spojenci německého císaře a Německa císaři Františkovi Josefovi I. Před seda spolku provolal potom slávu císaři ně meckému.

Číslo v Praze za 2h a na venkově za 3h

LSlI. Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. a expedice. Tam je též redakce

Z Pešti, 26 ledna. (C. B.) Výbor pešt- ského žurnalistického spolku zabýval se na dnešní své mimořádné schůzi útoky v parlamentě učiněnými proti členu spolku Zigmundovi Singerovi. Výbor prohlásil jednohlasně, že žurnalista, který uveřejní slušným způsobem a bez závazku k zachování tajnosti nabyté informace, pokud se týkají života politického a veřejného, vy- konává jen povinnost svého povolání vůči obecenstvu a publicitě a nemohou se mu proto činiti výtky. Z Madridu, 26. ledna. (C.B.) V te- legramu »Imparcialu« z Tangeru se praví: Pretendent jest před branami Fezu. Vojsko sultánovo se snaží napad- nouti jej z boku. Z Madridu, 26. ledna. (C.- B.) Vévoda Tetuanský jest v agonii. Z Durbanu, 26. ledna. (C.-B.) Ná- sledkem rozšíření se moru boulového opouštějí domorodí služebníci a dělníci v ti- sících město. Proslýchá se, že budou brody v zemi Zulů uzavřeny. z Bangkoku, 25. ledna. (C.-B.) Ra- tifikování francouzsko-si a mské smlouvy bylo odloženo na 30. března. Z Cařihradu, 26. ledna. (C.-B.) Nový ruský konsul v Mitrovici Ščerbina tam přijel a byl dle programu přivítán. Nedošlo k žádné výtržnosti. Z Paříže, 26. ledna. (C.B.) První ta- jemník tureckého velevyslanectví doručil synům Dahamasa Mahmuda paše telegram jejich matky princezny seniaské, ve kterém je vyzývá k návratu do Caři- hradu. Synové velevyslaneckého tajemníka odmítli. Z Paříže, 26. ledna. (C.-B.) Zpráva Maujanova o rozpočtu ministerstva války bude zejtra v parlamentě rozdána. Zpravo-

FEUILLETON. Za bludičkou. Napsal Václ. Kálal. Sníh obalil role, luka i skály, zavál lesy vyplnil rozsedliny, zarovnal úvaly, utvořiv ne smírnou bílou peřinu, jež chrání půdu před kru tými, ničivými mrazy. Chmurná nálada rozhostila se nad krajinou zeje z každého křoviska, ze zasněžených lánů a vniká též do duše člověka. Pusto je venku pusto v duši. Jako prchavý den mihají se v hlavě my šlénky, odlétají jako stěhovaví ptáci, jedna za druhou, do neznáma, a žádné nelze zachytit v srdci zakotvit. V nudě tisknu čelo dlaněmi, oči upírámdo dálavy, ale nikde nic zajímavého, vzrušujícího v tom nesmírném prostranství. Všude jen zmíra- jící klid a nic než klid. Zatím kvapem se stmívá. Noc se blíží. Rozžehli lampu. Je zase ticho kolem klidno. Beru obrázkovou knihu a obracím list po listu, dívám se na obrazy, posléze čtu text. Po chvíli však jemná mlha snáší se mi zá vojem hebounkým na oči, usínám . .. V tom slyším zcela jasně táhlý bzukot Vzduch pod jemnými křídly vlní se blíž a blíže. až lehké vlnky vzduchu dotýkají se znaveného Dotěrná moucha! Marně svrašťuji čelo, moucha se nehýbá Seženu ji; ona ulítne a za chvilku je zase zpět. Seženu ji ještě jednou a ještě jednou. Je po spánku. Rozhlížím se po dotěrce, ale nevidím jí, jen slyším, jak křidélky šustí a bzučí. Pojednou se posadila na stínidlo lampy tam nožkama škrábala a šramotila. Světlo je pro mouchu svůdným lákadlem, jemuž neodolá. Velikýma síťovýma očima rozhlíží se kolem. Ne- věděla, co počíti. Po chvilce umývala šedou čela.

hlavu předníma nožkama, pak opět křídly šustila a lezla po zvonu sem a tam. Nespouštěl jsem jí s očí. Nic mne tak ne- zajímá, jako pozorovati v prázdné chvíli stvo ření, ode všech téměř opuštěné, nenáviděné, které skoro ničeho nežádá, jen milosrdenství o člověka. Zdálo se, že příjemné teplo pokoje a jasný žár lampy probudily v mouše dávno minulé dni jejího veselí. Škoda jen, že tu samotna. Jak bla- žena by byla, kdyby měla také družky! Ah, ty dávno a dávno oněměly. Bylo to na podzim, kdy neúprosné empusy nemilosrdně se na mouchy zrhly, bříšky do vnitř těla vnikly a útroby jejich rozrušily. Nemocní jednotlivci pak zachycují se křečo- vitě tu okna, tam stěny, zde zase zreadla nebo obrazu, očekávajíce s křídly strnule roztaženými konec svých útrap. Při vzpomínce té škubla sebou, zatřepetala křídly a letěla. Letěla těžkopádně, ale nemohouc dále, padla na rozevřenou knihu. Oddechovala ztěžka, až se jí při každém oddechnutí nadýmaly šedočerné kroužky na bříšku. Nicméně zdálo se, že v záři tepla a světla cítí se šťastnou a spo kojenou. Ovšem spokojenější by byla, kdyby se jaro vrátilo se všemi krásami. Ale to se ještě nevrátí. Zima nedávno začala. Překoná-li všechny obtíže? — Snad.

Světlo prsklo. Moucha polekána, sebou škubla a zvědavostí jsouc puzena, pozdvihla hlavu. „Tam nahoře světlo, tam i život,“ myslila si moucha. „Vzhůru! vzhůru!“ Bzučíc, rozlétá se do výše, krouží kolem lampy, již dotýká se pestře růžového stinítka Cosi táhne ji do vnitř; i doráží na porcelán, bije do něho hlavou, křídly, nožkama. Než stinítk je neprostupné. Ponenáhlu usedá a leze po něm nahorů a dolů. Potom se zdvojeným úsilím vrha se na stěnu zvonu. Vše marno. Tu pozbývajíe síly, pouští se zvonu a vznáší se do výše, kroužíe nad lampou. Krouží nad samým plamenem, tam, kde žár plane největší; krouží dokolečka dokola letem zběsilým, jak smyslů zbavena. Krouží a lítá nad jíenem dál, až bolestí sténá. Sténajíc krouží dál, až posléze nemůže dále: tu smyslů zbavena, padá dolů. Bláhová, sama se vrhá v záhubu! Proč? Ze zoufalství či z omrzelosti života? Kdož může vědět? Padla naznak. Chvíli byla, jako bez ducha, ničeho o sobě nevěděla; pak chtějíc se postaviti na nožky, namáhala se chuděrka, až se jí to podařilo. Potom roztáhla křídla a zase vzhůru. Usedá opět na polokouli. Chvíli seděla, ani se nehýbajíc. Přemýšlela, něco si připomínala. Minula vteřina — druhá — třetí. Znova opět se zdvihá a krouží kolem lampy.

Zase naráží na zvon, na žhavý válec jako po- sedlá. Lítá, lítá, oheň pálí v nožky i křídla, ale moucha neustává. Neznámá touha pudí, nutí ji, kde zkáza jistá. Sama vrhá se v náruč smrti — či mní dosíci blaženosti? Možná — ale to jest otázka, kterou nelze tak snadno zodpověděti. A poznovu moucha doráží na lampu. Ná- hodou narazila o rozpálené sklo. V tom okamžení spadla naznak dolů. Na stole se točila a nožkama brousila o křídla. Chtěla se obrátiti, ale nedostá- valo se jí k tomu síly. Konečně přece se zvedla a letěla do výše. Zamířila rovnou nad lampu, sla- bounce bzučíc. Ale čím dále, krouží a bzučí vese- leji, jakoby se naposled radovati chtěla z jasných a teplých paprsků zavěšené žárovky. Náhle něco zasvištělo. Nešťastnice padala právě do světelného žáru; dopadla . .. Již je tam, kde chtěla býti. Slabounké zapištění, pak naposled prsknuti a bylo konec. Zmizela na vždy . .. Nastalo v pokoji opět ticho, venku občas ozval se sýček svým známým hlasem: „půjd, půjď!“ — Přemýšlím, na koho volá. Stojí za uvážení. Moucha šla, šla sice za fantomem, za blu- dičkou, ale — nezbloudí-li, nesejde-li také často člověk s pravé cesty a nenásleduje-li bludičku? Ta osudná bludičkal