1
masthead
Románová příloha
2
masthead
„Národních Listů“ k číslu 249. ze
3
masthead
dne 12. září 1903.
5
article
= Poměry řeckých lovců mořských hub. Z Athén
píše nám přítel našeho listu: Truchlivé zprávy dochá-
zejí od pobřeží berberského. Padesát lovců hub za-
hynulo ve vlnách mořských a jest se obávati, že do
konce lovu počet nešťastných, již naleznou hrob
na březích afrických nebo na dně moře, šedesátku
jako minulého roku překročí. Nikdo si nemůže před-
staviti, kdo sám lovení hub neviděl, jak namáhavé,
nebezpečné a hrozné jest to zaměstnání. Devadesát
procent lovců padne mu za oběť. V posledních létech
zaopatřili arci podnikatelé potápěcí stroje, ale ne-
pracují s nimi s opatrností a svědomitostí, jaké vy-
žadují, hledíce toliko potápěče do krajnosti využit-
kovati. Potápěči pak ze ziskuchtivosti a neznalosti,
nezřídka i z nouze, jelikož plat jejich sestává z ulove-
ných hub, nedbají zdraví a vydávají se očividnému
nebezpečí. Řecká vláda poslala arci válečnou loď na
africké pobřeží, by zamezila vykořisťování potápěčův
od podnikatelů a starala se o bezpečnost jejich, ale
velitel lodi nemá žádných práv, by se mísil v osobní
záležitosti lovců a podnikatelů a za panujících po-
měrů způsobilo by mu každé spravedlivé zakročení
ve prospěch lovců nepříjemnosti, neboť podnikatelé
bohatší opírají se o své poslance, kteří z jejich milosti
a pomocí jejich peněz byli zvoleni. Tím způsobem
zůstanou veškeré snahy lidumilovné královny marny
neboť jest cizinkou a řecký egoismus nesnese dobro-
diní cizozemců, když z něho nemají ti, kdož rozho-
dují, užitek a prospěch. Aby tolik lidí nepadlo za opět
svému povolání, stačilo by, aby před potápěním byl
každý lovec od lékaře důkladně prohlédnut, je-li ku
Atény
6
article
práci schopen, aby obmezena byla doba pobytu pod
vodou a aby stroje, zásobující potápěče vzduchem,
správně a pravidelně pracovaly. Avšak i tyto malé
požadavky jsou pro řeckou lehkovážnost a lakotu
obtížné. Neníť řecká vláda s to, zajistiti bezpečnost
života svým poddaným v Řecku. V Thessalii řádí již
dlouhý čas banda loupežníků a před několika dny
zajali jednoho velkostatkáře, kterého, když nemohl
zaplatiti výkupné, ukrutně zavraždili. V Elidě vládne
jiný loupežník se svými druhy a zařídil si to tak po-
hodlně, že bez násilí vybírá poplatky od sedláků, kteří
nahlédnuvši, že by marně žádali pomoc od vlády,
se mu podrobili a jej proti zřízencům státním podpo-
rují. Za to, jak se proslýchá, chrání je lupič před vy-
díráním úřadů. Řecká policie a četnictvo nemají nyní
času, by se o takové maličkosti staraly, neboť jsou
pod velením tureckého vyslanectva, jež jich potřebujek
pronásledování bulharských Makedonců, Arménův a
Mladoturků. Za to zavázala se turecká vláda, že, až
potlačí povstání v Makedonii, zavede pořádek i v Ře-
cku a postará se zde o veřejnou bezpečnost a řádnou
finanční správu. Závazek tento jest prý jednou z hlav-
ních podmínek tajné smlouvy obou vzorných států
a jest největší vymožeností řecké diplomacie, nebot
potom bude míti Evropa k Řecku větší důvěru a Řecko
bude moci dělati nové dluhy.
= Vražda na lodi. Parník »Jebla«, jenž těchto
dnů přibyl do Liverpoolu, přivezl z Lagosu zprávu,
že první důstojník anglického parníku »Egga«, mr.
Moore, byl zavražděn. Mrtvola s podřezaným hrdlem
a pobodanou hlavou nalezena ve přístavu lagosském
Makedonec
Arménův
Moor
Řecko
Makedonie
Evropa
Liverpool
Lagos
7
article
Když mrtvola nalezena, zatčeni lodní tesař a vrchná
člunař, jakož i plavec, jenž při zmizení prvního dů-
stojníka byl na stráži. Všichni tři totiž tvrdili, že
viděli, kterak Moore skočil s parníku do moře. Budou
pohnáni před soud pro vraždu.
= Vzpoura v trestnici. Ve státních dolech, neda-
leko Birminghamu, Alabama, užívá se ku práci tre-
stanců. Při této práci mají trestanci každodenně k dis-
posici určité množství dynamitu, jehož se užívá k
trhání skal. Z těchto zásob dynamitu podařilo se tre-
stancům ponenáhlu částku odstranit a pokusiti se
pak, dostat se z vězení. Pobořili dynamitem část vě-
zeňské budovy a dostali se z vězení. Vězeňská stráž
byla z počátku tak překvapena, že ničeho nepodnikla.
Záhy však se dozorci vzpamatovali a zahájili za uprch-
líky prudkou střelbu. Uprchlíci házeli na dozorce dy-
namitové patrony, z nichž však na štěstí skorem žád-
ná nevybuchla. Konečně byli trestanci, z nichž dva
raněni těžce a dva lehce, přemoženi. Jednomu z tre-
stanců podařilo se uprchnout.
= Neštěstí při jízdě automobilem. Z Paříže se
oznamuje: Soukromník pan Aber podnikl těchto dnů
se svou manželkou a svou švekruší pí. Bellacciovou
na automobilu výlet z letního sídla Soiry-sous-Etiol-
les. Přejížděje po silnici přes potok Etiolles, shledal.
že stroj nedá se již řídit. Pozbyl rozvahy a vje
plnou silou na telegrafní tyč, jež tři metry nad zemí
přeražena. Všichni tři pasažéři vrženi byli do silnič-
ního příkopu; paní Aberová zůstala okamžitě mrtva
s promáčknutým hrudníkem. Pan Aber a jeho
švekruše, jak se zdálo, vyvázli s nepatrnými po-
hmožděninami, ale odpoledne zemřela i paní Bellac-
ciová za hrozných bolestí, neboť byla utržila vnitřní
zranění. Jen s největším namáháním se podařilo,
zabránit zoufajícímu panu Aberovi, aby neučinil ži-
votu svému konec.
Moor
Aber
Aberová
Bellac
Birmingham
Alaba
Paříž
Etiolle
8
article
= Želvy tahouny. »La Nature« oznamuje, že ja-
kýs přítel sportu ve francouzském přístavu Ha-tien.
v zátoce siamské, podnikl pokus, upotřebit obrovských
želv jako tahounů. Koupil dvě želvy za 20 dollarů,
dal pro ně zhotovit postroj, připevnil k lehkému člunu
zdélí 51/2 metru voj a milé želvy zapřáhl. Zvířata
táhla člun rychlostí muže jdoucího krokem, ale ne-
dala se řídit uzdou, nýbrž zachovávala stále směn
k širému moři, takže podnikavý sportsman, kdya
se slunce nížilo k západu, musil svoji spřež i s po-
strojem a vojí opustit, aby se pomocí vesel dostal ke
břehu dříve, než nastane noc.
= Krvavá srážka. Z Říma se oznamuje: V Torre
del Annunziata blíže Neapole udála se těchto dnů
krvavá srážka mezi sedláky a četníky. Ještě před
několika lety nebylo tam nijakých moderních opa-
tření zdravotnických při vyklizení žump a sedláciz
okolí opatřovali takto z města hnojivo, což bylo sice
sedlákům velmi vítáno, ale městské zastupitelstvo
považovalo to za těžkou zdravotní závadu. Vyklizen
stok pronajato tudíž jakés firmě, jež pracovala s mo-
derními přístroji a zřídila za městem skladiště vý-
kalů, odkud vydávala hnojivo za plat. Rozezleni
touto novou dávkou přistoupili sedláci k socialistické
dělnické komoře a utvořili »ligu«. Před nějakou
dobou usnesla se liga, aby skladiště firmy bylo boy-
kottováno. Onehdy však odpadl jakýsi sedlák, jenž
potřeboval hnojivo, od ligy a koupil od firmy tři sta
sudů výkalů. Když se zpráva o tom roznesla, byl
Řím
Neapol
Le Nature
9
article
statek obklíčen, aby sudy nemohly býti dováženy,
avšak také policie učinila opatření, aby sudy mohly
se za bezpečného průvodu dostat na místo. Ale
již první zásilka napadena dvěma sty sedláků, ozbro-
jených obušky a tou měrou bombardována kamením,
že četníci musili ustoupit a hledat posilu. Když po-
sila přišla, čítal dav sedláků již pět set mužů, kteří
ihned počali četníky kamenovat a zranili těžce jed-
noho policistu a dva četníky. Tím povzbuzeni sna-
žili se sedláci ozbrojenou moc obklíčit. Padla také
rána z revolveru, načež četníci nejprv vystřelili do
davu a pak proti buřičům, z nichž čtyři usmrceni a
více než tucet raněno. Brzy potom přibylo vojsko
a obsadilo cesty k městu
= Záhadné zmizení. Z Londýna se oznamujea:
Zdejší policii bylo oznámeno, že na osobním parníku
»Princesse Henriette«, jenž koná službu mezi Dove-
rem a Ostendem, zmizela jakás dáma. Loď opustila
Dover 27. srpna k 11. hodině večerní. Když byla
vzdálena několik mil od pobřeží, zdálo se jednomu
z důstojníků, že zpozoroval, kterak jakási dáma vrhla
se do moře. Kapitán, jemuž to ihned oznámeno, da“
prohledat loď a tu zjištěno, že jedna z pasa-
žérek chybí. Dáma měla s sebou toliko klobouk a
slunečník, ale nijaká zavazadla. Klobouk a slunečník
nalezeny v kajutě. Celkem bylo na parníku 47 pasa-
žérů. Důstojník, jenž viděl dámu přicházet na palubu,
nebyl dosti blízko, aby ji mohl podrobněji popsat.
O její osobnosti nemohlo být ničeho zjištěno. Klo-
bouk má jméno londýnské firmy, z čehož se soudí,
že ona dáma byla Angličankou. Nemilým nedopatře-
ním byly slunečník a klobouk odevzdány v kance-
láři paroplavební společnosti v Ostende. Zdejší poli-
cie přičinila se, aby důkladný popis obou předměto
mohl býti co nejdříve uveřejněn.
Londýn
Ostende
Princess Henriette
10
article
= Jeden z nejpověstnějších dolinářů a bankov-
ních zlodějů amerických, 66letý John Larney, byl
onehdy zatčen v Baltimoru. Svým řemeslem získal
nejméně 150.000 dollarů, za něž koupil pozemkyv
Torontu v Kanadě a v Clevelandu. Larney narodil
se na vystěhovalecké lodi uprostřed oceanu. Svoji
kriminální kariéru počal ve třináctém roce v Novém
Yorku. Přestrojen za děvče, prodával na ulicích sirky
a když někdo u něho kupoval, vyprázdnil mu kapsy.
Dle vlastního jeho doznání podařilo se mu mnohdy
ukrást za jediný den dva tisíce dollarů. Za ob-
čanské války »pracoval« s novým, ale rovněž úspěš-
ným trikem. Dal se totiž najati jako dobrovolník,
přijal závdavek a utekl s penězi. Takto dal se najati
u neméně než 33 pluků. Ve svém 33. roce měl za
sebou již jedenáct let vězení, odkud nejednou uprchl.
Roku 1882, jedva propuštěn ze žaláře, oloupil Larney
pomocí tří spoluvinníků o polednách banku v Hli-
nois. Odsouzen na deset let do žaláře, podnikl roku
1893 nový kousek. Také tentokrát provedl bankovní
loupež za bílého dne. Zatím co Larney vyjednával
s pokladníkem banky a jeho spoluvinník zastíral
úřadníku u pokladny přehled přes výplatní stůl, se-
bral třetí bankovky v sumě 15.000 dollarů a prchl.
Teprve teď po několika jiných bankovních loupežích
a krádežích byl opět zatčen v Baltimoru. Na svých
pozemcích v Kanadě hospodaří Larney pod jménem
Solon. Dospělé jeho děti, řádní lidé, kteří nemají ani
potuchy o zločinné kariéře svého otce, žijí tam
rovněž.
Larney
Baltimore
Toronto
Kanada
Cleveland
Nový York
dollar
Solon
11
article
oběť. Také tebe hledají; slyšíš divoký ryk: »Smrt tyra-
novi?« Musíš zemříti; můžeš si zvoliti pouze způsob
smrti. Chceš býti raději svrženým s věže nebo uškrceným,
aby zkrvácená mrtvola tvá byla potom vláčena ulicemi?
Což pak není lepší umříti dobrovolně a vykonati nad
sebou svůj vlastní rozsudek smrti, jako byly ty, které bez
váhání jsi podpisoval tolika nešťastníkům, přinášeje jev
oběť své ctižádosti nebo pomstě? Zemři, šílenče! Slibuji
ti, že uchráním tvou mrtvolu před potupením, ale pospěš
si; hluk se blíží a já nebudu moci tě brániti, najdou-li
tě ještě živého.«
Šebna sklonil se k němu, podávaje mu pohár.
Josef věděl, že stařec má pravdu; křiky se blížily.
Zdálo se mu, že slyší již kroky vrahů na točitých scho-
dech, vedoucích na věž. Jako stroj vystydlou rukou cho-
pil se poháru, ale myšlenky mátly se v jeho hlavě, zá-
hadná tesknota svírala jeho srdce a hrůza smrti dosud
ho zdržovala. Tu Šebna vložil ruku na rameno Josefovo
a pravil hluboce procítěným hlasem:
»Zrození a smrt jsou největší tajemství, která dle
usouzení má člověk poznati v každém životě. Z počátku
zděšeně umírá pro život ducha, kdy plný vznětů a na-
dějí jde vyplniti svou pozemskou zkoušku kterou sámsi
volí k svému zdokonalení; potom duše jeho se chvěje,
vracejíc se do neviditelných sfér, s plným vědomím vy-
konaného dobra i zla. Pouze zbabělec leká se nezbytného!«
Josef rychle přiložil pohár ke rtům a vyprázdnil ho
jediným douškem. V prvním okamžiku jakoby oheň pro-
jel mu žilami; potom všechno se mu před očima zatočilo
a ztrativ vědomí, těžce dopadl na lavici. Šebna ho
držel, při čemž klidně sledoval křečovité škubání umíra-
jielho.
Josef
Josefův
12
article
ranami nožů. Josef také vyskočil ze svého místa. Se zdě-
šením spatřil, že všichni v sále přítomní Egypťané pokryli
své hlavy červenými klafty, jež skrývali až dosud pod
oblekem a seznav, že má co činiti se spiknutím dříve při-
praveným, seskočil s tribuny a proklouznuv šíleným zá-
stupem, zmizel v nejbližších dveřích.
V sále strhl se pravý boj; všichni, kteří neměli čer-
veného klaftu, byli pobiti rozzuřenou luzou: jedni, opo-
jeni jsouce krví, vylévali si svou zlobu na Hyksech, druzí
olupovali stoly, rvali se o pokrmy a nádoby, vyprazdňo-
vali amfory a strhovali s těl raněných mužů i žen jejich
šperky.
Hišelat také vstala a křečovitě chytivši se lenochu
křesla a ztuhnuvši hrůzou, stála zde nehybně jako socha
bohyně.
»Smrt ženě tyranově!« rozlehl se najednou hlas.
»Ne, vhoďte do Nilu dceru Apopiho; přineseme královskou
nevěstu v oběť posvátné řecel«
Otrhaný zástup vrhl se na ni; hrubé ruce ji strhly,
zdvihly ji nad hlavy a odnášely ji jako trofej. Hišelat
ztratila vědomí.
Ti, kteří nesli princeznu, když dostali se na břeh
řeky, zmocnili se ozdobené loďky, která zde stála, čekajíe
na své pány, vypluli do středu Nilu a s křikem: »Přijmi
královskou nevěstu, posvátná řeko a buď jako dříve k nám
milostivou!« vhodili Hišelat do vody. Studená voda při-
vedla princeznu k vědomí; několik okamžiků držela se
na povrchu, pohybujíc slabě rukama. Paprsky zapa-
dajícího slunce pohrávaly na zlatě jejího obleku a obklo-
pily ji čarovnou září. Potom najednou pohroužila se do
Železný kancléř.
325 —
Josef
Egypťan
Hyksa
Hišelat
Nil
královský nevěsta