1
masthead
29. března 1903
2
masthead
Nedělní zábavná příloha „Národních Listů
5
article
Pražský lufták.
Pražský lufták.
(Zatím běží o jméno)
6
article
Především prosím za prominutí všechny
pány puristy, že jsem v čelo tohoto říkání po-
ložil slovíčko „lufťák“, které jest patrnou, oči
vidnou korupcí. Přiznávám se, že mně samém
je nesmírně protivno. Má takový nějaký ordinárn
zvuk v celku, takové netesané, barbarské za
končení. Lufťák! Zní to tak neomaleně, pokřiko
vavě, neuctivě. Skoro jako nadávka. Ale nemohu
si pomoci. Zatím není jiného případného slova.
Dost jsem si hlavy nalámal, dosti jsem uši na
strkoval, vyskytne-li se kde nějaký šťastný nápad
bezděčný výraz, samorostlé, neúmyslné označení
jehož bychom se jen chopili jako vzácné by
linky a přesadili je v bohatý, kvetoucí luh jazyka
ke všeobecnému užitku. Marně. Vím, není lehko
vymýšleti nové názvy, nová jména pro všechny
zjevy, které nová doba přináší. Činívali to kdysi
naši buditelé s větším neb menším štěstím a sku-
tečně nám zanechali řadu pěkných, příléhavých
slov, která tak se vžila, že si dnes bez nich
český poklad jazykový ani pomysliti nedove-
deme. Vytvářeli slova z brusu nová nebosvynesl
z prachu zapomenutí, ze starých foliantů
z mluvy lidu slova hotová, ale šíře neznám
nebo jenom na úzký obor obmezená. Jen se po
dívejte na slovíčko vlak. Do slůvka toho jest
jeden z přátel mých přímo zamilován a po-
kládal je za nově utvořené jenom následkem za
vedení železnic. Chyba lávky! Je již v Jung
mannově slovníku, s několika příklady, arci ne
na označení „parotahu“, jak taky kdosi chtěl
pojmenovati řadu železničních vozů, ale bylo
velice šťastně k účelu tomu později přivypůjčeno.
Jak vhodné, přiléhavé, nenahraditelné! Jak
vzácné slovo vlak.
Jung
7
article
Takového šťastného obohacení nedostává se
arci jazyku každého dne. V mnohých směrech
tápáme pořád ve tmách, vypomáháme si pracni
novotvary, opisujeme, a přece rázem neudeříme.
Je to věcí šťastného, okamžitého nápadu. Ke
tvoření nových, názorných, jasných a vystihu
jících slov je třeba kusa důvtipu. Spousta slov,
kdysi v literaturu zaváděných, zapadla na dobro.
Lid má bystrý sluch a jistý podivuhodný hudebn
smysl, posud neprozkoumaný. Co nelahodí jeho
uchu, co mu nesplývá snadno s jazyka, neujme
se v řeči. Pražská „filologie“ nepadá tu nikterak
na váhu. Co do jazyka, zasluhuje Praha vůbee
pětku, poněvadž horší známky není — jinak by
dostala tu horší. Řekneme-li lid, myslíme tu vždy
lid venkovský. Sluší spravedlivě doznati, že se
starým, vymírajícím pokolením pražským mizejí
nebo snad již nadobro zmizely jazykové skvosty,
jako byla na příklad rčení: „to tam bylo li-
dách! — to tam stálo almarách — to tam
hořelo plynách“ atd. Také škvrnčistovny“a
podobné výtečnosti zmizely znenáhla s praž-
ských štítů, a spíše proto snad, že písmo dávno
opryskalo, prkenné štíty popukaly, ztrouchnivěly
a došly věčného odpočinku v peci, než z pravého
poznání, jakou monstrosní češtinou hovořily. Se
starou generací pojí nás tu a tam ještě nějaká
„vlasostřižna“ v některém pražském zákoutí. Ale
aby pražská filologie nezanikla, postaraly se na
příklad plesoví výborové vynálezem „pán-
ských“ lístků, čehož se pak velmi ocholně
chopili někteří jazykově vzdělanější obchodnie-
a počali prodávati „pánské“ košile, „pánské“
klobouky atd. Jaké lahodné přídavné jméno
slůvko „pánské“I
Praha
Lido
8
article
Odborné názvosloví obohacují nám časem
taky šenkýři a číšníci. Pojednou čtete na jídel-
ním lístku slovo „lislice“ a marně si lámete
hlavu, co se vám tu nabízí. Jasněji mluví jiný
lístek jídelní slovem „tlačenka“. Maně snač
si vzpomenete na jistý namáhavý úkon — par
don, pardon, je to presbuřt, prosím. Ovšem
lislice nebo tlačenka zní přec elegantněj
než dobrý, starý bachor, bachořice, pravda?
Nevím, jak se vám líbí ponožky, kter
nám poslední dobou zavádějí v inserátech niťaři
a obchodníci s prádlem, mně se přece líp líb
stará punčocha, třeba že taky pocházel
z německého „bundschuh“ — ale tato punčocha
vydržela během staletí své domovské právo.
Stejně bychom si mohli zavésti poručky místo
rukavic, pohlavek nebo pohlavník místo klo
bouku atd. Ano, a pojednou zas vám jakýs ob-
chodník nabízí cukr v celých ,kloboucích“ místo
v homolích! Pěkný zmatek.
Bohužel, mluvíme a píšeme, aniž bychom
mysleli. A časem podaří se takovému nemyšlen
propašovati pěknou věc. Četli jste před několik
dny zprávičku venkovského dopisovatele, že
jakás mrtvola byla nalezena v miskrovně
Mistgrube — miskrovna ! Zde to mělo patrně zna-
menati hnojiště.
9
article
Tak, až sem dostal jsem se se svým
lufťákem. Je tomu tak, že kobrtnete někdy
při prvém kroku. A já zakopl o pouhé pojmeno-
vání, které se mi tak příčí. Chtěl jsem napsati
kousek přírodopisného pojednání o pražském
lufťáku a klopýtl jsem o název. Pravda, nelze
poručiti, aby za pět minut připadlo člověku slove
jiné, výstižné. Poznamenal jsem to na počátku.
Ale „lufťáctví“ konečně taky u nás trvá již ně-
kolik desítiletí a za tu dobu přece snad povolan
pěstitelé a strážcové jazyka mohli vymysliti pří-
padné pojmenování.
Pořád ještě jsou v módě ankety. Abychom
to zkusili s anketou? Vím, nepochodil jsem svého
času se „zounem“, pořád nevim, co to je, ačkoli
se mi dostalo spousty vysvětlení, z nichž však
ani jediné nebylo neomylné. Budu šťastnějším
s „lufťáky“, s těmito letními přeletavci, kterých
stále přibývá a kteří tedy již zasluhují, aby se
jim dostalo náležitého označení druhového?
Doufám, že pokus neselže. Doufám, že spo-
sečným přičiněním bude rozřešena „palčivá“
tato otázka a že pražským „lufťákům“ dostane
se konečně českého a méně příhanlivého pojme
nování. Mnozí z nich beztoho jsou k politování,
mnozi jsou v létě odsouzeni k hořkému chlebu
— a ještě si ho sami musejí dovážeti.
A pak tedy vyšetříme lufťáka po stránce
přírodopisné jak náleží — a se všech stran
zůbec-
10
article
„Kufr“.
„Kufr“.
Napsal Václav Štika
Doba mladosti! Bože můj, kam se poděla
Napadne-li mi někdy po dlouhém čase, abych se
zase podíval do zrcadla, vidím ovšem sebe, ale
jak už vypadám! Neplešatím, protože z našeho
rodu nikdo neplešatěl, za to však tloustnu
žloutnu. Náš dr. Cibulka, který sedá už třicátý
rok „u slunce“ a pokud vím, dosud žádné květo-
mluvy nesepsal, říká vždy, kdykoliv mě pro-
klepe, od předu i od zadu: „Vědí, co! Tohle
mají od toho velikého chlastu!“
Dr. Cibulka už mi také před patnácti léty
prorokoval, že do roka jistě umřu, čímž mě při
vedl do zbytečných výloh, neboť, když k nám
brzy po tom proroctví přišel pan Šubrt od vzá
jemně pojišťující společnosti na život i na
smrt, chytila mě má Terezie tak mohutně kolem
krku, že jsem pojistil všecky své tehdejší dílky
a tenkrát jsme jich měli pouze pět, i se svou
milovanou Terezií, každý kus na 2000 zl. r. č.
což činí v nynější korunové měně dvakrát tolik
Od té doby jsem se nesměl po pět roků oběsit.
poněvadž „Konkordie“ vyplácí prémie samo
vrahům teprve, když platili plných pět roků
Také jsem nesměl padnouti po pět roků v sou-
boji, ovšem z týchž důvodů. Proto, když mě vy
zval dr. Korbel na souboj, poněvadž jsem v ho
spodě tvrdil, že jsme oba oslové, ale jeden z nás
že jest větším oslem, což on vztahoval na sebe,
ukázal jsem jeho svědkům stanovy pojišťovae
společnosti „Konkordie“ a paní doktorová od
vezla Korbela do Vambeřic, kdež se musil modlit
u všech kapliček za zachránění svého života.
Štika
Bož
doktor
Cibulka
Šubrt
Terezia
Korbel
Kufra
Vambeřice
11
article
Napovídal ji totiž náš kancelista, pan Pirkhán,
že jsem zabil v souboji už tři lidi a že jsem
proto ustavičně praeterován, ač bych mohl podle
služebních let býti už dvorním radou.
Z tohoto všeho by se zdálo, že jsem vlastně
neměl žádné mladosti. Ale měl jsem ji také
Leskla se, třpytila se, vyzdobená všemi cetkami
rolničkami zvonila! Úzounké nohavice jsme ten-
kráte nosili, kramíleky vysoké, šosaté kabáty
škrobené límečky, tvarů takových, jako je vídáte
ještě u starých lidí.
Pirkhán
12
article
Tenkráte byla moje Terezie ještě šestiletým
dítkem, kdežto jsem já už byl junem čtyřiadva-
cetiletým. Tenkráte jsem ještě ani netušil,že
už jest ona na světě, a že už ji přísní rodičové
vychovávají, aby se mohla státi mou vzornou
manželkou. Když mi ji tchán před svatbou ode-
vzdával a uděloval nám otcovské požehnání
vtiskl mi do rukou všecka její školní vysvědčení
která jsem, tenkráte opojen nastávajícím man
želským krbem, považoval za cukrovarské akcie
a proto jsem mu vděčně na důkaz právě pře
vzatých synovských povinností políbil zainkou
stovanou ruku. Z těchto vysvědčení poznal jsem,
že se má Terezie ve školách učila ještě hůře, nez
já, a zvláště mě překvapilo, že i z náboženství
měla pouze trojku, ačkoliv nyní, co ji mám po
svém boku, jest nejhorlivější členkyní „Paní
divek od božího hrobu“ a ornátů vyšila mnohem
více, než pantoflí.
Terezia
13
article
Tyhle věci bych konečně své Terezii pro-
minul, mrzí mě pouze, že nauku o atavismu apli-
kuje pouze na mne. Kdykoli totiž některé z na-
šich třinácti dítek přinese domů vysvědčení, na
vlas podobné vysvědčením mateřským, dokazuje
mi má Terezie, že to dítko jest po mně a jedině
po mně, ačkoliv jsme se už v římském právu
učili, že jest „pater semper incertus sed maten
certa“. (Možno, že už i v citátech jsem sesláb
a proto prosím, libé čtenáře, aby si to sam
našli v pramenech římského práva.)
Ale mladost, bože můj, mladost! Běhá.
skáče, zpívá! Hned bych ještě vyskočil, skákai
bych vysoko, vysoko! Kdyby „kuřátek“ ne
bylo. —
Kdykoli mám „kuřátka“, zavolám dra
Cibulku, rodinného lékaře. Nešňupe, to je
pravda, ale smrdí jodoformem jako vojenský
špitál. Má léčiti nohy, ale začne vždy proklepá
vati prsa, pak břicho, pak poslouchá. Pravé ucho
má od této praxe delší než levé, neboť se všecky
lidské končetiny, uživáme-li jich více a častěji
vyvinují a rostou. takořka. Poněvadž mi mačká
na prsa a břicho vždy pravé ucho, myslím, že má
levé ucho teplejší, než pravé.
Terezia
Cibulka
14
article
Pravé ucho dra. Cibulky vždy studí. Když
proklepal a vyposlouchal, myslí, že musí konsta
tovati vždy pouhou pravdu.
Jsou to ovšem středověké zbytečnosti, kte
rých bych si ani vážně nepovšiml, kdyby u toho
nestála vždy má Terezie.
„Tohle je šestnáct půllitrů!“ vyblebtn
vždy. V číslicích jest dr. Cibulka strašným ne
urvalcem a při číslicích rozjasní se vždy tváře
mé drahé Terezie s velikým zadostučiněním. Ne
tajím se, že mě má Terezie v tomto zástoji poně
kud zklamala. Vyjednal jsem s ní před sňatkem
že budu píti po sňatku v poledne vodu a večer
osm půllitrů piva, ona však závazku tomu dostál
pouze, pokud se týče poledne. Ze začátku m
jich dávala k večeři pět, později však už jeno
čtyři a pouze, když byli hosté, kázala přinésti
plný džbán. Proto jsem vždy, kdykoliv jsem měl
větší žízeň, pozval k nám na návštěvu našeho
soudního znalce, pana Soyku, při kterém jsems
vždy poněkud napil, neboť pan Soyka pil jako
jeho ptačí jmenovec, sotva zobák do sklenice
namočil.
Teprve, když jsem si odbyl manželské lí-
bánky, dovolila mi má Terezie jednou týdně ná-
vštěvu solidního hostince. Poněvadž jí však ně
kdo nalhal, že jsem náramně talentovaný člověk
který se při svém nadání může státi aspoň pre
sidentem, rozkázala mi, abych se šel zeptat před
nosty, který hostinec pokládá on za solidní.
Cibulka
Terezia
Soyko
Soyk
15
article
Tato věc byla však velice choulostivá. Mů
přednosta poskytl mi, pokud se týče mé životo-
správy sice mnoho příležitostných pokynů, ale
o hospodách se mnou nemluvil. Upozornil mě
hned, jak jsem u něho nastoupil službu, s kým
mohu mluvit a s kým nesmím. Poradil mi, komu
mám učiniti návštěvu sám a komu se svou Te-
rezií. Poučil mě, komu mám smekat, kohos
nesmím všímat, kdo je rýpal, kdo není rýpal
zejmena mi doporučoval, abych vyhledával často
společnost našeho děkana, že jest dost možné
že tam budu zván na posvícení a o visitacích.
budu-li někdy ve službě zastupovati svého před-
nostu.
Upadl-li někdo u mého přednosty v ne
milost, svolal nás přednosta hned k valné hro-
made do své kanceláře a všecky nás důrazně
Ypsilon.
upozornil, v jaké služební nebezpečenství se vy
dáváme, budeme-li s takovým člověkem dále
obcovati. Tak se stávalo, že třeba čtvrt roku ni
kdo z nás nepozdravoval samotného purkmistra
který se nám zase vymstil tím, že zakázal měst
ským policajtům, aby nám salutovali.
Ale o hospodách přednosta nikdy se ne-
vyjádřil. Nedoporučoval, ani nezakazoval nám
přímo žádné hospody. Sám stěhoval se ustavičné
z jedné hospody do druhé, dle toho, jak jej kde
urazili. Byl velice choulostivým ve společen
ských stycích a stačilo, když někdo tvrdil u stolu
kde on seděl, něco jiného, než on, aby se před
nosta vystěhoval.
Poněvadž jsem viděl, že se celá vče ned
zlomiti jen tak přes koleno, zastavil jsem nej
bližšího dne pana kancelistu Raka. Pan kance
lista Rak byl k tomu nad jiné povolán, aby se
vyjádřil o solidnosti hospod v úřadním smyslu.
Rak
16
article
Především budiž podotčeno, že pan kancelista
Rak znal všecky hospody z vlastního názoru, aže
byl skorem v každé hospodě jiný druh piva
dovedl ovšem i rozeznávati všecky přednost
i nedostatky různých piv. Kromě toho měl pan
kancelista Rak intimní styky se samotným před
nostou, seděl v sousední místnosti vedle před
nostovy kanceláře u obrovského stolu, plného
prachu, držátek a starých spisů.
Co pan kancelista Rak u tohoto obrovskéh
stolu pracoval, zůstalo mi úřadním tajemstvím
Seděl však ustavičně skloněn nad stolem, tak že
se zdálo člověku, z dálky jej pozorujícímu, že
ustavičně něco píše. Arciť, nepsal pan kance-
lista Rak ničeho, ale dovedl tělem tak mistrne
pohybovati, jakoby ustavičně psal.
Rak
17
article
Chvílemi rozlétly se u přednosťovy kance-
láře dvéře, přednosta vyšel a nedával. Rozum
se, že nadával panu kancelistovi a pěkně nadával
Těchto okamžiků používal pan kancelista k tomu
že se proměňoval v usouženého člověka. Povsta
uctivě, sklonil hlavu na prsa a oči zabodl do
špiček svých perek. Mlčel však, ani nedutal
vždyť věděl, že přednosta přestane nadávat
zmizí zase ve své kanceláři. Pak teprve pan kan
celista Rak vyběhl a běžel si někomu honem po-
stěžovat. A pak zase nadával pan kancelist
Rak na přednostu. Sliboval každému, že si už
to nedá líbiti, že pojede okamžitě ku presiden-
tovi a všecko mu řekne. Zmýlil-li se někdo
přiložil také polénko na hranici jeho zlosti, pře-
létl mu po tváři líbezný úsměv. Čím šťavnatějš
bylo toto zaklení, tím libezněji se pan kance-
lista Rak usmíval. Vždyť tohle bylo zase už jeho
materiálem. Za chvíli na to vklouzl zase, hlu-
boce se ukláněje, ku přednostovi a diplomati
ckým způsobem vše mu sdělil. Donášel před
nostovi zkrátka všecko, cokoli bylo u soudu
promluveno, co kdo kde udělal, čeho neudělal,
byl u přednosty velice oblíben. S takovými lidmi
nutno zacházeti jako s máslem. Tu a tam lepšt
cigárko neuškodí a také láhev rumu s balíčkem
čaje jest u těch lidí na prospěch.
Rak
18
article
Když mi dr. Korbel daroval k Ježíšku ška
tuli kuba (domníval se patrně, že tím také po
lepší kvalitu svých tabulárek), podstrčil jsem ča
sto panu kancelistovi Rakovi několik vonných
doutníků a při tom jsem vždy pochvaloval před
nostu, jaký jest to spravedlivý člověk. A sku
tečně ihned jsem pozoroval, že se značně lepš
u přednosty má kvalifikace. Jednou se přednosta
zapomněl tak dalece, že mi přidělil dokonce
jednu komisi ze svého referátu, zajisté jenom na
přímluvu pana kancelisty Raka. Škoda jenom, že
jsem z této komise ničeho neměl. Za kočár za-
platil jsem 6 korun a dostal jsem zaplaceno
pouze 3 K 631/2 h, kdežto dietu propil mi pan
Buďárek, můj zapisovatel, který, vida, že miním
ze něho platiti, pil při komisi jako při odhalování
pomníku. Ale to jest věcí vedlejší. Hlavní věe
bylo, že mě přednosta poctil svou důvěrou a že
se to stalo dojista na přímluvu pana kancelisty
Raka.
Zastavil jsem tedy z vážných důvodů pan
kancelistu Raka, abych se ho zeptal, který hosti-
nec pokládá on za solidní. Abych svým slovům
dodal důrazu, podstrčil jsem mu pod nos pouzdr
s doutníky, vyšívané něžnou rukou mě drahé Te
rezie a naplněné posledními čtyři kuby, kter
jsem před tím vybral na dně oné nezapomenu-
telné bedničky od dra. Korbela
„Vašnosti, vašnosti,“ povídal mi pan kan
celista Rak, a při tom vytahoval z pouzdra na
jednou tři kuba, „pro nich by byla nejlepší ho-
spoda „u slunce“! Máme tam partičku „ferb
líčka“, pivo ujde a sedí se tam náramně solidně
Ovšem, nejlepší pivo je v „kufru“, ale to, vš
nosti, vašnosti, bych jim neradil!“
Stiskl jsem panu kancelistovi vděčně obo
ruce. Více jich neměl.
doktor
Korbel
Rak
Buďárek
19
article
Od toho okamžiku byl jsem rozechvěn jak
krkavčí matka. Slovo „kufr“ vracelo se mi usta
vičně do myšlének. Když jsem odpoledne zamíta
zase tabulárku dra. Korbela, napsal jsem do z
mítacích důvodů ve čtvrtém odstavci, druhý ř
dek, třetí slovo od levé strany, místo „všeobec
ného knihovního zákona“, slovo „nejlepší v
kufru“. Pan Buďárek to také věrně opsal a
věrně expedoval. Také pan Buďárek má své zá
V noci, když jsem spal, zatahala mě má Te-
rezie za nos. Ona totiž tvrdí a je to zvláštní, že
se jinak v noci nevzbudím, jenom když mě za-
tahá za nos. Proto mě zatahala jenom za nos
když jsem se probudil, vysvětlovala mi, co to mám
s tím kufrem, že celou noc mluvím ze spaní je
nom o kufru.
A skutečně, zdálo se mi, že jsem sedě
ve velikém kufru, pan kancelista Rak stál s před-
nostou u víka a koukali se na mě svýma pich-
lavýma očima. Ale mně bylo v tom kufru ne-
výslovně blaze. To nebylo pivo, to byl učiněný
malvaz, jejž jsem v tom kufru pil, pěna na dv
prsty, hustá jako smetana a pod tou pěnout
zrovna zpívalo.
Té noci zatahala mě za nos má drahá T
rezie třikráte.
Druhého dne šel jsem do kanceláře jako
snách. Zamítal jsem opětně tabulárky dra. Kor-
bela, když ke mně přišel pan Buďárek s předno-
stovým rozkazem, že se má všecko úřadnictv
shromážditi v přednostově kanceláři. Když jsem
tam doběhl, byli už všickni pohromadě. Kolleg
Hadinec přešlapoval z nohy na nohu a při tomse
sarkasticky usmíval, vedle něho stál listovn
Klapzuba a zarovnával ostýchavě své břicho do
fronty, pak tam stál pan kancelista Pirkhán s pa-
nem kancelistou Rakem. Za nimi se tísnili tř
naši diurnisté s panem soudním vykonavatelem
sady-
Korbel
Buďárek
Rak
Kolleg Hadinec
Klapzuba
20
article
Koblihou. Přednosta ustavičně něco psal a teprv
když jsem přišel já, vážně povstal, zamžoura
zpod brejlí svýma pichlavýma očkama a spusti
po německu delší řeč. Vykládal nám, co je to
ouřadník a co je to soudní ouřadnik zvláště.
jaké jsou ouřadníkovy povinnosti a kterak se
má každý snažiti, aby těmto povinnostem úplně
dostál. Kollega Hadinec poznávaje, že bude
řeč delší, vytáhl si z vesty přiříznutý brk a
šťoural se mezi přednáškou v zubech. Pak nám
přednosta vykládal, že musíme každý na sebe
náramně dbáti a to mnohem více než jiní ouřad
níci, jako na příklad berní ouřadníci, což mělo
zřejmou souvislost s tím, že se místní bern
v hospodě „U slunce“ o našem přednostovi vy
jádřil, že sice chodí berní úřad revidovat, ze
by však na to nepřišel ani kdyby mu třeb
ukradli půl millionu, což zase přednostovi z
tepla donesl pan kancelista Rak.
Dále vykládal, že zejmena ve volbě hospod
musí býti soudní úřadník nesmírně prozíravým,
neboť staré přísloví povídá: pověz mi s kým ob
cuješ a já ti povím jaký jsil
Při tom se přednosta hluboce odmlčel a já
si mimovolně vzpomněl na svou Terezií. Pak
přednosta přestal mluviti německy a začal po
česku, že jest mnoho hospod, ale málo která
způsobilá, aby v ní mohl seděti soudní ouřadník
Na konec pozdviženým hlasem proslovil:
„A já vám, pánové, děkuji, že mě ve všem
tak úsilovně podporujete, ale nepřestanu vás va-
rovat, abyste nechodili do hospody tak zvaného
Kobliha
Kollego Hadinec
21
article
„Kufru“. Nehledě k tomu, že se v této hospod
scházejí různí živlové, letory namnoze velice
rozdílné, jest hospoda tato tak vykřičena, že tam
solidní člověk ani nepáchne, lidé, pokud se týče
individua, tuto hospodu navštěvující, oddávajíse
se tam po výtce hraní hazardních a zapověze
ných her a proto vás, pánové, důrazně varuji
abyste do té hospody ani nepáchli, nechcete-l
poznati z blízka ojedinělé zjevy lidské skleslost
a zároveň se vydati v nebezpečenství, býti stí
hánu disciplinárním řádem. Na konec vás, pá-
nové, upozorňuji na vaši služební přísahu, že
ve všech věcech ouřadních zachováte hluboke
ouřadní tajemství a že se zejmena o tomto měm
rozkaze nikomu ani nezminite! Servus!“ —
Přednosta se k nám obrátil zády a my se
rozechvěni potáceli ven. Jenom kollega Hadine
projevil vzaenou otrlost duševní, neboť si hned
jakmile opustil přednostovu pochmurnou jizbu
prozpěvoval jakousi odrhovačku: „A kuír
kufr . ..
V poledne se mé roztrpčení stupňovalo
tak, že má Terezie povolala k mému loži dra
Cibulku, který kázal přiložiti na má záda kře
novou placku a nařídil mi, abych pil každý veče
litr kozího mléka. Takovéto léčení praktikova
dr. Cibulka vždy, kdykoliv se rozzlobil s našín
lékarníkem. V takových okamžicích nenapsa
nikdy ani jediného receptu.
Terezia
Cibulka
doktor
Kufra
22
article
Moje Terezie oznámila tedy přednostovi n
visitce, že jsem nemocen a po celé odpoledne
pilně mi obkládala záda křenovými plackami
Na štěstí účinkovala lékařská rada dra. Ci
bulky znamenitě. Ke 4. hodině usnul jsem tak
hluboce, že jsem ani neměl potuchy, když k nám
z nařízení přednostova přišel pan Kobliha a do
veden byl až k měmu loži, kde se na vlastní
oči přesvědčil, že ležím nadobro zchvácen zlou
chorobou. Do večeře jsem se prospal znamenit
a pak jsem s chutí povečeřel vídeňské řízky. Na
to do mně vnutila má Terezie litr kozího mléka
a davši mi v příčině další životosprávy ještě ně-
kolik účelných pokynů (chudák! patrně tušila
věci budoucí), ulehla na druhé lože manželské
Terezia
Kobliha
23
article
Obyčejně mně má drahá Terezie s hořkostí vy
týkala, že vždy usnu dříve než ona, a že spín
v některých okamžicích nikoliv jako člověk, al
jako pařez, tentokráte však pilné přidávání kře
nových placek po celé odpoledne na má záda
účinkovalo na mou drahou Terezii tak výdatně
že já se ještě kolébal se strany na stranu, když
už ona měla rozřezáno celé skladiště prken. Po-
kusil jsem se několikráte, dáti jejím myšlénkám
jiný směr, avšak s nezdarem. Setrvala jako oby-
čejně tvrdošíjně na zaujatém stanovisku.
Ani nevím, jak se to stalo, vylezl jsem náhle
ze své postele, sáhl jsem ještě jednou na svou
drahou Terezii, je-li ještě teplá a pak jsem rychle
vjel do kalhot. Vypotácel jsem se ven do ku
chyně, kde jsem si oblékl boty a ostatní šat
načež jsem pátral po domovním klíči. Vzhledem
k mé těžké chorobě a poněvadž nebezpečenstv
nehrozilo, visel tentokráte na zdi, jindy si jej
Terezie dávala pod polštáře pod hlavu. Udělal
jsem své Terezii ještě křížek, ale ona spala
hlučně dále.
Na štěstí jsem ucítil v kapse viržínku, ktero
jsem si ihned zapálil a tiše jsem spěchal zaml-
klými ulicemi. Nebyl jsem už vlastně schopen
zralého a klidného uvažování. Všecko, co jsem
od toho okamžiku dělal, dálo se pod vlivem ne
odolatelné suggesce. Byl jsem si té noci vědom
pouze toho, že se podívám do zakázanéh
„kufru“, kdyby síra s nebe dštila. Jsou takov
okamžiky, že nás před spácháním bestiálníh
činu nezastaví ani předpisy disciplinárního řádu.
kdy svou celou budoucnost a kariéru házíme na
vážky k vůli jediné sklenici dobrého píva. Po-
tácel jsem se ke „kufru“ jako velbloud k oase
V tom okamžiku jsem zapomněl, že doma na
manželské posteli tvrdě chrápe má drahá Terezie,
budoucí matka našich třinácti dítek.
Terezia
24
article
Ještě několik kroků a byl jsem v průjezdě
zapovězeného „kufru“. Na věži soudní budovy
právě odbíjela výstražně dvanáctá hodina. Vy
šel mi vstříc masitý člověk s třesoucím podbrad
kem a sametovou čepičkou na hlavě.
„Vašnosti, vašnosti,“ zahovořil jemně
chytil mě za rukáv, „jenom ráčejí semhle, to už
je reservováno.
Dal jsem se vésti jako dítě. Vešel jsem do
ponuré jizby. Neveliká byla a pouze s jedním
stolem. Seděl v ní pouze jediný člověk a spal
Lokty měl podepřeny o stůl, hlavu zaklíněnu do
loktů a na tácku před spící mrtvolou stálo ne-
dopité pivo. „Vašnosti, vašnosti,“ zašeptal muž
se sametovou čepičkou diskretně, „pan chef jieh
ráčil vypít sedmnáct.
Uskočil jsem jako hadem uštknut. Bylt
opravdu sám přednosta, náš přísný přednosta.
Chytil jsem se za hlavu a rychle jsem se po-
tácel ven. Uháněl jsem k domovu jako šílený
tiše jsem ulehl zase po bok své drahé Terezie
Nervy mně už zase dělají dobrotu, a také ž
vystřídal zdravý spánek bezsenné noci. Avšak dr
Cibulka jest ohava! Napovídal mé drahé Terezii,
že za můj život neručí, nebudu-li píti každý den
aspoň po tři týdny litr kozího mléka. Pouze o
křenových placek ustoupil. A tak se mi teď často
stává, potkám-li dotyčnou kozu, která mně dodá-
vala každý den litr teplého mléka, že na sebe
dlouze pohledneme. Za to moje drahá Terezie
říká našim třinácti dítkám, uvidí-li někde kozy-
„Milé dítky, tohle zachránilo vašemu tatínkovi
život!“ — — — Já při tom jenom netrpělivě
kašlu .
Nerva
Cibulka
Terezia
25
article
Pařížské dojmy a skizzy.
Pařížské dojmy a skizzy.
(Amerikanismus. — Klubo vn
život.)
Anglomanie vládla v Paříži. Byla výrazem
svrchované elegance a šviháctví. Páni strojili se
podle londýnské mody, dámy pro různé před-
měty zapomněly francouzské výrazy a řikaly
dejeůneru lunch, odpolednímu čaji five ó elock.
houpacím křeslům rocking-chair atd. a naučily
se připravovati všelijaké goblery a whiskyové
michanice jako lodní stewartové. Britanická
korrektnost a zdrželivost ve vystupování byl
horlivě napodobována. Ideálem šviháků byla
vlasť muže kravat Brummela a muže vest lorda
Beaeonsfielda a muže orchideí Chamberlaina.
Ovšem anglomanie omezuje se jen na společ-
nost very select, na high-life a na ty, kteřís
opičí po velkém světě, ať již jsou to židovšt
parvenu nebo »zlatá mládežk.
Nyní objevuje se v pařížské společnost
jiný vliv. Amerikanismus. Proniká do všech
vrstev, je to vliv demokratický. A zdravý. Ame-
ričané podmaňují si svět. Praktický duch a ener-
gická odvážná podnikavost Američanů vitězí
všude. Měli bychom k nim chodit do školy.
Ve způsobu života, v nervosním chvatu
práce, v iniciativní produktivnosti jednotlivců.
v naprostém potlačení všeliké cituplnosti, vidím
amerikanisující se Evropu, tak se aspoň jeví
Paříži a v jiných veleměstských centrech. Ame-
ričan řídi se především slavným heslem time i
money, čas jsou peníze. Neztrácí ani chvilky.
Má nejrychlejší železnice, jeho města jsou ově-
šena viadukty pouličních dráh vyvýšených
podzemí je provrtáno tunely metropolitainů.
Vynašel bary. Restauranty pro moment.
Na svém úprku za obchodem, za prací, za novou
spekulací zastaví se několik vteřin u sklenky po-
silňujícího neb dráždícího alkoholu a utíká dál.
Brummel
Beaeonsfield
Chamberlain
Američan
Paříž
Evropa
26
article
Pravý opak našich a německých hospod a vi-
náren, kde se tak pěkně vysedává, klábosí, filo-
sofuje a politisuje.
Amerika zavedla zvýšené tempo životního
pohybu — elektřinou nás pohání ku předu v
divokém spěchu. Nestačíme jí. Sotva dechu
popadáme. Klušeme za ní. Ale hubený, schy-
tralý, zdánlivé zbrklý, ve skutečnosti praktický
a střízlivý Jankee uhání v před, již nás dávno
předhonil, tvoři obrovské věci, hromadi milli-
ardy, na moři zápasí o prvenství s Anglií, krotí
německou rozpinavost a drang nach Westen
Jižní Americe . .. A moudrý, vzdělaný a enar-
gický president Spojených států pan Rooseveit
vydává poučení o životě snaživých a podnika-
vých, o životě intensivním. Francouzi ihned
přeložili zajímavou knihu Rooseveltovu » Živ t
intensivní«.
Mluvil jsem často s mladými Francouzi
o tomto amerikanismu, který mne zajímá a pře-
kvapuje a vzbuzuje smutné, tisnivé vědomí ubo-
hosti, slabosti a malichernosti českého života.
S Evropou německou, slovanskou a latinskou
můžeme s napjetím sil závoditi. Ale se společnost
odehovanou v tuhé dressuře amerikánství bude
těžká konkurence.
Jeden z mých přátel v Paříži, mladý tř-
cetiletý muž, který poznal politický a hospodář-
ský život celé Evropy, který každý rok několi
měsíců se toulá po světě se svými zápisníky
fotografickým apparátem, oznámil mi, že jede
do Ameriky na několik měsíců
»Proč? Tam nesměřují přece vaše zájmy
a studia.«
»Chci ji poznat, její společnost, její ob-
chod, její sociální poměry — a pak chci se
trochu amerikanisovat, to nemůže našinci škodit.
»Pozoruji, že Pařiž vůbec mnoho koketuje
s amerikánstvím.
Rooseveit
Francouz
Rooseveltův
Živa
Anglie
jižní Amerika
spojený stát
Evropa
Paříž
Amerika
27
article
»To by byl její jediný rozumný flirt.«
Nelze odporovati. Život se stává plnějším
a účelnějším, pěstuje-li se ve slohu vankejčíků.
Američtí průmyslníci, obchodníci, umělci a re
meslníci odkoukali všechno starému světu, vy-
školili se v Evropě a teď tvoří nové věci, velko-
lepé, krkolomné, šílené — ale mají zdar. Prot
jsou též arrogantní. Viděl jsem Američany, kteří
vyhlíželi tak jako asi vyhlíželi Prušáci po Sedanu.
Ale ta amerikánská arrogance je naivnější aje
v ní trochu humoru.
A můj přítel, který snad již nyní procház
se po palubě transatlantického korábu, vysvětlo-
val mi dále, že největší zisk z Amerik
spočívá v tom, že nás odnaučí sentimentálnosti
a frazovitosti. »A to by vám Čechům také svě
čilo,« doložil s pravou amerikánskou neomale-
ností.
Ano, svědčilo
Tyto hovory děly se obyčejně v zasklené
verandě klubu v ulici Volney, při černé kávě
doutníku.
Pohodlná křesla, ticho, lehké přecházení
sluhů roznášejících likery a doutníky, příjemná
nálada po dobrém diner. V klubu vrcholí se
komfort velkoměstského života. Distinguovanost
nejvybranějšího restaurantu pojí se tu s eleganeí
salonu a útulností příjemné domácnosti. Je to
též jakási domácnost. Domácnost svobodných
vdovců. Najdete zde vše a co nejlépe zařízené:
restaurant, salony, herny, koupelny, toaletní sa-
lon, šermířský sál, sál pro koncerty, výstavy
divadla, knihovnu, čítárny, pracovny atd. Klub
Volney: »Grand cerele artistique et literaire«
patří mezi největší, nejelegantnější a nejvzneše-
Klubem velkostatkářů a aristokratů země-
dělců je »Cerele agricole«, který má nádhernou
budovu na nároží boulevard St. Germain, na-
nější.
Američan
Prušák
Čecho
Evropa
Sedan
Amerika
Volney
St . Germain
Volney