ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 9 99a095c0-70b2-11dc-b9c1-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 9
Chunky — 27 celkem · entity: person 50, place 17, org 2
1 masthead
29. března 1903
2 masthead
Nedělní zábavná příloha „Národních Listů
3 masthead
k čislu č.
4 masthead
Strana 9.
5 article Pražský lufták.
Pražský lufták. (Zatím běží o jméno)
6 article
Především prosím za prominutí všechny pány puristy, že jsem v čelo tohoto říkání po- ložil slovíčko „lufťák“, které jest patrnou, oči vidnou korupcí. Přiznávám se, že mně samém je nesmírně protivno. Má takový nějaký ordinárn zvuk v celku, takové netesané, barbarské za končení. Lufťák! Zní to tak neomaleně, pokřiko vavě, neuctivě. Skoro jako nadávka. Ale nemohu si pomoci. Zatím není jiného případného slova. Dost jsem si hlavy nalámal, dosti jsem uši na strkoval, vyskytne-li se kde nějaký šťastný nápad bezděčný výraz, samorostlé, neúmyslné označení jehož bychom se jen chopili jako vzácné by linky a přesadili je v bohatý, kvetoucí luh jazyka ke všeobecnému užitku. Marně. Vím, není lehko vymýšleti nové názvy, nová jména pro všechny zjevy, které nová doba přináší. Činívali to kdysi naši buditelé s větším neb menším štěstím a sku- tečně nám zanechali řadu pěkných, příléhavých slov, která tak se vžila, že si dnes bez nich český poklad jazykový ani pomysliti nedove- deme. Vytvářeli slova z brusu nová nebosvynesl z prachu zapomenutí, ze starých foliantů z mluvy lidu slova hotová, ale šíře neznám nebo jenom na úzký obor obmezená. Jen se po dívejte na slovíčko vlak. Do slůvka toho jest jeden z přátel mých přímo zamilován a po- kládal je za nově utvořené jenom následkem za vedení železnic. Chyba lávky! Je již v Jung mannově slovníku, s několika příklady, arci ne na označení „parotahu“, jak taky kdosi chtěl pojmenovati řadu železničních vozů, ale bylo velice šťastně k účelu tomu později přivypůjčeno. Jak vhodné, přiléhavé, nenahraditelné! Jak vzácné slovo vlak.
Jung
7 article
Takového šťastného obohacení nedostává se arci jazyku každého dne. V mnohých směrech tápáme pořád ve tmách, vypomáháme si pracni novotvary, opisujeme, a přece rázem neudeříme. Je to věcí šťastného, okamžitého nápadu. Ke tvoření nových, názorných, jasných a vystihu jících slov je třeba kusa důvtipu. Spousta slov, kdysi v literaturu zaváděných, zapadla na dobro. Lid má bystrý sluch a jistý podivuhodný hudebn smysl, posud neprozkoumaný. Co nelahodí jeho uchu, co mu nesplývá snadno s jazyka, neujme se v řeči. Pražská „filologie“ nepadá tu nikterak na váhu. Co do jazyka, zasluhuje Praha vůbee pětku, poněvadž horší známky není — jinak by dostala tu horší. Řekneme-li lid, myslíme tu vždy lid venkovský. Sluší spravedlivě doznati, že se starým, vymírajícím pokolením pražským mizejí nebo snad již nadobro zmizely jazykové skvosty, jako byla na příklad rčení: „to tam bylo li- dách! — to tam stálo almarách — to tam hořelo plynách“ atd. Také škvrnčistovny“a podobné výtečnosti zmizely znenáhla s praž- ských štítů, a spíše proto snad, že písmo dávno opryskalo, prkenné štíty popukaly, ztrouchnivěly a došly věčného odpočinku v peci, než z pravého poznání, jakou monstrosní češtinou hovořily. Se starou generací pojí nás tu a tam ještě nějaká „vlasostřižna“ v některém pražském zákoutí. Ale aby pražská filologie nezanikla, postaraly se na příklad plesoví výborové vynálezem „pán- ských“ lístků, čehož se pak velmi ocholně chopili někteří jazykově vzdělanější obchodnie- a počali prodávati „pánské“ košile, „pánské“ klobouky atd. Jaké lahodné přídavné jméno slůvko „pánské“I
Praha Lido
8 article
Odborné názvosloví obohacují nám časem taky šenkýři a číšníci. Pojednou čtete na jídel- ním lístku slovo „lislice“ a marně si lámete hlavu, co se vám tu nabízí. Jasněji mluví jiný lístek jídelní slovem „tlačenka“. Maně snač si vzpomenete na jistý namáhavý úkon — par don, pardon, je to presbuřt, prosím. Ovšem lislice nebo tlačenka zní přec elegantněj než dobrý, starý bachor, bachořice, pravda? Nevím, jak se vám líbí ponožky, kter nám poslední dobou zavádějí v inserátech niťaři a obchodníci s prádlem, mně se přece líp líb stará punčocha, třeba že taky pocházel z německého „bundschuh“ — ale tato punčocha vydržela během staletí své domovské právo. Stejně bychom si mohli zavésti poručky místo rukavic, pohlavek nebo pohlavník místo klo bouku atd. Ano, a pojednou zas vám jakýs ob- chodník nabízí cukr v celých ,kloboucích“ místo v homolích! Pěkný zmatek. Bohužel, mluvíme a píšeme, aniž bychom mysleli. A časem podaří se takovému nemyšlen propašovati pěknou věc. Četli jste před několik dny zprávičku venkovského dopisovatele, že jakás mrtvola byla nalezena v miskrovně Mistgrube — miskrovna ! Zde to mělo patrně zna- menati hnojiště.
9 article
Tak, až sem dostal jsem se se svým lufťákem. Je tomu tak, že kobrtnete někdy při prvém kroku. A já zakopl o pouhé pojmeno- vání, které se mi tak příčí. Chtěl jsem napsati kousek přírodopisného pojednání o pražském lufťáku a klopýtl jsem o název. Pravda, nelze poručiti, aby za pět minut připadlo člověku slove jiné, výstižné. Poznamenal jsem to na počátku. Ale „lufťáctví“ konečně taky u nás trvá již ně- kolik desítiletí a za tu dobu přece snad povolan pěstitelé a strážcové jazyka mohli vymysliti pří- padné pojmenování. Pořád ještě jsou v módě ankety. Abychom to zkusili s anketou? Vím, nepochodil jsem svého času se „zounem“, pořád nevim, co to je, ačkoli se mi dostalo spousty vysvětlení, z nichž však ani jediné nebylo neomylné. Budu šťastnějším s „lufťáky“, s těmito letními přeletavci, kterých stále přibývá a kteří tedy již zasluhují, aby se jim dostalo náležitého označení druhového? Doufám, že pokus neselže. Doufám, že spo- sečným přičiněním bude rozřešena „palčivá“ tato otázka a že pražským „lufťákům“ dostane se konečně českého a méně příhanlivého pojme nování. Mnozí z nich beztoho jsou k politování, mnozi jsou v létě odsouzeni k hořkému chlebu — a ještě si ho sami musejí dovážeti. A pak tedy vyšetříme lufťáka po stránce přírodopisné jak náleží — a se všech stran zůbec-
10 article „Kufr“.
„Kufr“. Napsal Václav Štika Doba mladosti! Bože můj, kam se poděla Napadne-li mi někdy po dlouhém čase, abych se zase podíval do zrcadla, vidím ovšem sebe, ale jak už vypadám! Neplešatím, protože z našeho rodu nikdo neplešatěl, za to však tloustnu žloutnu. Náš dr. Cibulka, který sedá už třicátý rok „u slunce“ a pokud vím, dosud žádné květo- mluvy nesepsal, říká vždy, kdykoliv mě pro- klepe, od předu i od zadu: „Vědí, co! Tohle mají od toho velikého chlastu!“ Dr. Cibulka už mi také před patnácti léty prorokoval, že do roka jistě umřu, čímž mě při vedl do zbytečných výloh, neboť, když k nám brzy po tom proroctví přišel pan Šubrt od vzá jemně pojišťující společnosti na život i na smrt, chytila mě má Terezie tak mohutně kolem krku, že jsem pojistil všecky své tehdejší dílky a tenkrát jsme jich měli pouze pět, i se svou milovanou Terezií, každý kus na 2000 zl. r. č. což činí v nynější korunové měně dvakrát tolik Od té doby jsem se nesměl po pět roků oběsit. poněvadž „Konkordie“ vyplácí prémie samo vrahům teprve, když platili plných pět roků Také jsem nesměl padnouti po pět roků v sou- boji, ovšem z týchž důvodů. Proto, když mě vy zval dr. Korbel na souboj, poněvadž jsem v ho spodě tvrdil, že jsme oba oslové, ale jeden z nás že jest větším oslem, což on vztahoval na sebe, ukázal jsem jeho svědkům stanovy pojišťovae společnosti „Konkordie“ a paní doktorová od vezla Korbela do Vambeřic, kdež se musil modlit u všech kapliček za zachránění svého života.
Štika Bož doktor Cibulka Šubrt Terezia Korbel Kufra Vambeřice
11 article
Napovídal ji totiž náš kancelista, pan Pirkhán, že jsem zabil v souboji už tři lidi a že jsem proto ustavičně praeterován, ač bych mohl podle služebních let býti už dvorním radou. Z tohoto všeho by se zdálo, že jsem vlastně neměl žádné mladosti. Ale měl jsem ji také Leskla se, třpytila se, vyzdobená všemi cetkami rolničkami zvonila! Úzounké nohavice jsme ten- kráte nosili, kramíleky vysoké, šosaté kabáty škrobené límečky, tvarů takových, jako je vídáte ještě u starých lidí.
Pirkhán
12 article
Tenkráte byla moje Terezie ještě šestiletým dítkem, kdežto jsem já už byl junem čtyřiadva- cetiletým. Tenkráte jsem ještě ani netušil,že už jest ona na světě, a že už ji přísní rodičové vychovávají, aby se mohla státi mou vzornou manželkou. Když mi ji tchán před svatbou ode- vzdával a uděloval nám otcovské požehnání vtiskl mi do rukou všecka její školní vysvědčení která jsem, tenkráte opojen nastávajícím man želským krbem, považoval za cukrovarské akcie a proto jsem mu vděčně na důkaz právě pře vzatých synovských povinností políbil zainkou stovanou ruku. Z těchto vysvědčení poznal jsem, že se má Terezie ve školách učila ještě hůře, nez já, a zvláště mě překvapilo, že i z náboženství měla pouze trojku, ačkoliv nyní, co ji mám po svém boku, jest nejhorlivější členkyní „Paní divek od božího hrobu“ a ornátů vyšila mnohem více, než pantoflí.
Terezia
13 article
Tyhle věci bych konečně své Terezii pro- minul, mrzí mě pouze, že nauku o atavismu apli- kuje pouze na mne. Kdykoli totiž některé z na- šich třinácti dítek přinese domů vysvědčení, na vlas podobné vysvědčením mateřským, dokazuje mi má Terezie, že to dítko jest po mně a jedině po mně, ačkoliv jsme se už v římském právu učili, že jest „pater semper incertus sed maten certa“. (Možno, že už i v citátech jsem sesláb a proto prosím, libé čtenáře, aby si to sam našli v pramenech římského práva.) Ale mladost, bože můj, mladost! Běhá. skáče, zpívá! Hned bych ještě vyskočil, skákai bych vysoko, vysoko! Kdyby „kuřátek“ ne bylo. — Kdykoli mám „kuřátka“, zavolám dra Cibulku, rodinného lékaře. Nešňupe, to je pravda, ale smrdí jodoformem jako vojenský špitál. Má léčiti nohy, ale začne vždy proklepá vati prsa, pak břicho, pak poslouchá. Pravé ucho má od této praxe delší než levé, neboť se všecky lidské končetiny, uživáme-li jich více a častěji vyvinují a rostou. takořka. Poněvadž mi mačká na prsa a břicho vždy pravé ucho, myslím, že má levé ucho teplejší, než pravé.
Terezia Cibulka
14 article
Pravé ucho dra. Cibulky vždy studí. Když proklepal a vyposlouchal, myslí, že musí konsta tovati vždy pouhou pravdu. Jsou to ovšem středověké zbytečnosti, kte rých bych si ani vážně nepovšiml, kdyby u toho nestála vždy má Terezie. „Tohle je šestnáct půllitrů!“ vyblebtn vždy. V číslicích jest dr. Cibulka strašným ne urvalcem a při číslicích rozjasní se vždy tváře mé drahé Terezie s velikým zadostučiněním. Ne tajím se, že mě má Terezie v tomto zástoji poně kud zklamala. Vyjednal jsem s ní před sňatkem že budu píti po sňatku v poledne vodu a večer osm půllitrů piva, ona však závazku tomu dostál pouze, pokud se týče poledne. Ze začátku m jich dávala k večeři pět, později však už jeno čtyři a pouze, když byli hosté, kázala přinésti plný džbán. Proto jsem vždy, kdykoliv jsem měl větší žízeň, pozval k nám na návštěvu našeho soudního znalce, pana Soyku, při kterém jsems vždy poněkud napil, neboť pan Soyka pil jako jeho ptačí jmenovec, sotva zobák do sklenice namočil. Teprve, když jsem si odbyl manželské lí- bánky, dovolila mi má Terezie jednou týdně ná- vštěvu solidního hostince. Poněvadž jí však ně kdo nalhal, že jsem náramně talentovaný člověk který se při svém nadání může státi aspoň pre sidentem, rozkázala mi, abych se šel zeptat před nosty, který hostinec pokládá on za solidní.
Cibulka Terezia Soyko Soyk
15 article
Tato věc byla však velice choulostivá. Mů přednosta poskytl mi, pokud se týče mé životo- správy sice mnoho příležitostných pokynů, ale o hospodách se mnou nemluvil. Upozornil mě hned, jak jsem u něho nastoupil službu, s kým mohu mluvit a s kým nesmím. Poradil mi, komu mám učiniti návštěvu sám a komu se svou Te- rezií. Poučil mě, komu mám smekat, kohos nesmím všímat, kdo je rýpal, kdo není rýpal zejmena mi doporučoval, abych vyhledával často společnost našeho děkana, že jest dost možné že tam budu zván na posvícení a o visitacích. budu-li někdy ve službě zastupovati svého před- nostu. Upadl-li někdo u mého přednosty v ne milost, svolal nás přednosta hned k valné hro- made do své kanceláře a všecky nás důrazně Ypsilon. upozornil, v jaké služební nebezpečenství se vy dáváme, budeme-li s takovým člověkem dále obcovati. Tak se stávalo, že třeba čtvrt roku ni kdo z nás nepozdravoval samotného purkmistra který se nám zase vymstil tím, že zakázal měst ským policajtům, aby nám salutovali. Ale o hospodách přednosta nikdy se ne- vyjádřil. Nedoporučoval, ani nezakazoval nám přímo žádné hospody. Sám stěhoval se ustavičné z jedné hospody do druhé, dle toho, jak jej kde urazili. Byl velice choulostivým ve společen ských stycích a stačilo, když někdo tvrdil u stolu kde on seděl, něco jiného, než on, aby se před nosta vystěhoval. Poněvadž jsem viděl, že se celá vče ned zlomiti jen tak přes koleno, zastavil jsem nej bližšího dne pana kancelistu Raka. Pan kance lista Rak byl k tomu nad jiné povolán, aby se vyjádřil o solidnosti hospod v úřadním smyslu.
Rak
16 article
Především budiž podotčeno, že pan kancelista Rak znal všecky hospody z vlastního názoru, aže byl skorem v každé hospodě jiný druh piva dovedl ovšem i rozeznávati všecky přednost i nedostatky různých piv. Kromě toho měl pan kancelista Rak intimní styky se samotným před nostou, seděl v sousední místnosti vedle před nostovy kanceláře u obrovského stolu, plného prachu, držátek a starých spisů. Co pan kancelista Rak u tohoto obrovskéh stolu pracoval, zůstalo mi úřadním tajemstvím Seděl však ustavičně skloněn nad stolem, tak že se zdálo člověku, z dálky jej pozorujícímu, že ustavičně něco píše. Arciť, nepsal pan kance- lista Rak ničeho, ale dovedl tělem tak mistrne pohybovati, jakoby ustavičně psal.
Rak
17 article
Chvílemi rozlétly se u přednosťovy kance- láře dvéře, přednosta vyšel a nedával. Rozum se, že nadával panu kancelistovi a pěkně nadával Těchto okamžiků používal pan kancelista k tomu že se proměňoval v usouženého člověka. Povsta uctivě, sklonil hlavu na prsa a oči zabodl do špiček svých perek. Mlčel však, ani nedutal vždyť věděl, že přednosta přestane nadávat zmizí zase ve své kanceláři. Pak teprve pan kan celista Rak vyběhl a běžel si někomu honem po- stěžovat. A pak zase nadával pan kancelist Rak na přednostu. Sliboval každému, že si už to nedá líbiti, že pojede okamžitě ku presiden- tovi a všecko mu řekne. Zmýlil-li se někdo přiložil také polénko na hranici jeho zlosti, pře- létl mu po tváři líbezný úsměv. Čím šťavnatějš bylo toto zaklení, tím libezněji se pan kance- lista Rak usmíval. Vždyť tohle bylo zase už jeho materiálem. Za chvíli na to vklouzl zase, hlu- boce se ukláněje, ku přednostovi a diplomati ckým způsobem vše mu sdělil. Donášel před nostovi zkrátka všecko, cokoli bylo u soudu promluveno, co kdo kde udělal, čeho neudělal, byl u přednosty velice oblíben. S takovými lidmi nutno zacházeti jako s máslem. Tu a tam lepšt cigárko neuškodí a také láhev rumu s balíčkem čaje jest u těch lidí na prospěch.
Rak
18 article
Když mi dr. Korbel daroval k Ježíšku ška tuli kuba (domníval se patrně, že tím také po lepší kvalitu svých tabulárek), podstrčil jsem ča sto panu kancelistovi Rakovi několik vonných doutníků a při tom jsem vždy pochvaloval před nostu, jaký jest to spravedlivý člověk. A sku tečně ihned jsem pozoroval, že se značně lepš u přednosty má kvalifikace. Jednou se přednosta zapomněl tak dalece, že mi přidělil dokonce jednu komisi ze svého referátu, zajisté jenom na přímluvu pana kancelisty Raka. Škoda jenom, že jsem z této komise ničeho neměl. Za kočár za- platil jsem 6 korun a dostal jsem zaplaceno pouze 3 K 631/2 h, kdežto dietu propil mi pan Buďárek, můj zapisovatel, který, vida, že miním ze něho platiti, pil při komisi jako při odhalování pomníku. Ale to jest věcí vedlejší. Hlavní věe bylo, že mě přednosta poctil svou důvěrou a že se to stalo dojista na přímluvu pana kancelisty Raka. Zastavil jsem tedy z vážných důvodů pan kancelistu Raka, abych se ho zeptal, který hosti- nec pokládá on za solidní. Abych svým slovům dodal důrazu, podstrčil jsem mu pod nos pouzdr s doutníky, vyšívané něžnou rukou mě drahé Te rezie a naplněné posledními čtyři kuby, kter jsem před tím vybral na dně oné nezapomenu- telné bedničky od dra. Korbela „Vašnosti, vašnosti,“ povídal mi pan kan celista Rak, a při tom vytahoval z pouzdra na jednou tři kuba, „pro nich by byla nejlepší ho- spoda „u slunce“! Máme tam partičku „ferb líčka“, pivo ujde a sedí se tam náramně solidně Ovšem, nejlepší pivo je v „kufru“, ale to, vš nosti, vašnosti, bych jim neradil!“ Stiskl jsem panu kancelistovi vděčně obo ruce. Více jich neměl.
doktor Korbel Rak Buďárek
19 article
Od toho okamžiku byl jsem rozechvěn jak krkavčí matka. Slovo „kufr“ vracelo se mi usta vičně do myšlének. Když jsem odpoledne zamíta zase tabulárku dra. Korbela, napsal jsem do z mítacích důvodů ve čtvrtém odstavci, druhý ř dek, třetí slovo od levé strany, místo „všeobec ného knihovního zákona“, slovo „nejlepší v kufru“. Pan Buďárek to také věrně opsal a věrně expedoval. Také pan Buďárek má své zá V noci, když jsem spal, zatahala mě má Te- rezie za nos. Ona totiž tvrdí a je to zvláštní, že se jinak v noci nevzbudím, jenom když mě za- tahá za nos. Proto mě zatahala jenom za nos když jsem se probudil, vysvětlovala mi, co to mám s tím kufrem, že celou noc mluvím ze spaní je nom o kufru. A skutečně, zdálo se mi, že jsem sedě ve velikém kufru, pan kancelista Rak stál s před- nostou u víka a koukali se na mě svýma pich- lavýma očima. Ale mně bylo v tom kufru ne- výslovně blaze. To nebylo pivo, to byl učiněný malvaz, jejž jsem v tom kufru pil, pěna na dv prsty, hustá jako smetana a pod tou pěnout zrovna zpívalo. Té noci zatahala mě za nos má drahá T rezie třikráte. Druhého dne šel jsem do kanceláře jako snách. Zamítal jsem opětně tabulárky dra. Kor- bela, když ke mně přišel pan Buďárek s předno- stovým rozkazem, že se má všecko úřadnictv shromážditi v přednostově kanceláři. Když jsem tam doběhl, byli už všickni pohromadě. Kolleg Hadinec přešlapoval z nohy na nohu a při tomse sarkasticky usmíval, vedle něho stál listovn Klapzuba a zarovnával ostýchavě své břicho do fronty, pak tam stál pan kancelista Pirkhán s pa- nem kancelistou Rakem. Za nimi se tísnili tř naši diurnisté s panem soudním vykonavatelem sady-
Korbel Buďárek Rak Kolleg Hadinec Klapzuba
20 article
Koblihou. Přednosta ustavičně něco psal a teprv když jsem přišel já, vážně povstal, zamžoura zpod brejlí svýma pichlavýma očkama a spusti po německu delší řeč. Vykládal nám, co je to ouřadník a co je to soudní ouřadnik zvláště. jaké jsou ouřadníkovy povinnosti a kterak se má každý snažiti, aby těmto povinnostem úplně dostál. Kollega Hadinec poznávaje, že bude řeč delší, vytáhl si z vesty přiříznutý brk a šťoural se mezi přednáškou v zubech. Pak nám přednosta vykládal, že musíme každý na sebe náramně dbáti a to mnohem více než jiní ouřad níci, jako na příklad berní ouřadníci, což mělo zřejmou souvislost s tím, že se místní bern v hospodě „U slunce“ o našem přednostovi vy jádřil, že sice chodí berní úřad revidovat, ze by však na to nepřišel ani kdyby mu třeb ukradli půl millionu, což zase přednostovi z tepla donesl pan kancelista Rak. Dále vykládal, že zejmena ve volbě hospod musí býti soudní úřadník nesmírně prozíravým, neboť staré přísloví povídá: pověz mi s kým ob cuješ a já ti povím jaký jsil Při tom se přednosta hluboce odmlčel a já si mimovolně vzpomněl na svou Terezií. Pak přednosta přestal mluviti německy a začal po česku, že jest mnoho hospod, ale málo která způsobilá, aby v ní mohl seděti soudní ouřadník Na konec pozdviženým hlasem proslovil: „A já vám, pánové, děkuji, že mě ve všem tak úsilovně podporujete, ale nepřestanu vás va- rovat, abyste nechodili do hospody tak zvaného
Kobliha Kollego Hadinec
21 article
„Kufru“. Nehledě k tomu, že se v této hospod scházejí různí živlové, letory namnoze velice rozdílné, jest hospoda tato tak vykřičena, že tam solidní člověk ani nepáchne, lidé, pokud se týče individua, tuto hospodu navštěvující, oddávajíse se tam po výtce hraní hazardních a zapověze ných her a proto vás, pánové, důrazně varuji abyste do té hospody ani nepáchli, nechcete-l poznati z blízka ojedinělé zjevy lidské skleslost a zároveň se vydati v nebezpečenství, býti stí hánu disciplinárním řádem. Na konec vás, pá- nové, upozorňuji na vaši služební přísahu, že ve všech věcech ouřadních zachováte hluboke ouřadní tajemství a že se zejmena o tomto měm rozkaze nikomu ani nezminite! Servus!“ — Přednosta se k nám obrátil zády a my se rozechvěni potáceli ven. Jenom kollega Hadine projevil vzaenou otrlost duševní, neboť si hned jakmile opustil přednostovu pochmurnou jizbu prozpěvoval jakousi odrhovačku: „A kuír kufr . .. V poledne se mé roztrpčení stupňovalo tak, že má Terezie povolala k mému loži dra Cibulku, který kázal přiložiti na má záda kře novou placku a nařídil mi, abych pil každý veče litr kozího mléka. Takovéto léčení praktikova dr. Cibulka vždy, kdykoliv se rozzlobil s našín lékarníkem. V takových okamžicích nenapsa nikdy ani jediného receptu.
Terezia Cibulka doktor Kufra
22 article
Moje Terezie oznámila tedy přednostovi n visitce, že jsem nemocen a po celé odpoledne pilně mi obkládala záda křenovými plackami Na štěstí účinkovala lékařská rada dra. Ci bulky znamenitě. Ke 4. hodině usnul jsem tak hluboce, že jsem ani neměl potuchy, když k nám z nařízení přednostova přišel pan Kobliha a do veden byl až k měmu loži, kde se na vlastní oči přesvědčil, že ležím nadobro zchvácen zlou chorobou. Do večeře jsem se prospal znamenit a pak jsem s chutí povečeřel vídeňské řízky. Na to do mně vnutila má Terezie litr kozího mléka a davši mi v příčině další životosprávy ještě ně- kolik účelných pokynů (chudák! patrně tušila věci budoucí), ulehla na druhé lože manželské
Terezia Kobliha
23 article
Obyčejně mně má drahá Terezie s hořkostí vy týkala, že vždy usnu dříve než ona, a že spín v některých okamžicích nikoliv jako člověk, al jako pařez, tentokráte však pilné přidávání kře nových placek po celé odpoledne na má záda účinkovalo na mou drahou Terezii tak výdatně že já se ještě kolébal se strany na stranu, když už ona měla rozřezáno celé skladiště prken. Po- kusil jsem se několikráte, dáti jejím myšlénkám jiný směr, avšak s nezdarem. Setrvala jako oby- čejně tvrdošíjně na zaujatém stanovisku. Ani nevím, jak se to stalo, vylezl jsem náhle ze své postele, sáhl jsem ještě jednou na svou drahou Terezii, je-li ještě teplá a pak jsem rychle vjel do kalhot. Vypotácel jsem se ven do ku chyně, kde jsem si oblékl boty a ostatní šat načež jsem pátral po domovním klíči. Vzhledem k mé těžké chorobě a poněvadž nebezpečenstv nehrozilo, visel tentokráte na zdi, jindy si jej Terezie dávala pod polštáře pod hlavu. Udělal jsem své Terezii ještě křížek, ale ona spala hlučně dále. Na štěstí jsem ucítil v kapse viržínku, ktero jsem si ihned zapálil a tiše jsem spěchal zaml- klými ulicemi. Nebyl jsem už vlastně schopen zralého a klidného uvažování. Všecko, co jsem od toho okamžiku dělal, dálo se pod vlivem ne odolatelné suggesce. Byl jsem si té noci vědom pouze toho, že se podívám do zakázanéh „kufru“, kdyby síra s nebe dštila. Jsou takov okamžiky, že nás před spácháním bestiálníh činu nezastaví ani předpisy disciplinárního řádu. kdy svou celou budoucnost a kariéru házíme na vážky k vůli jediné sklenici dobrého píva. Po- tácel jsem se ke „kufru“ jako velbloud k oase V tom okamžiku jsem zapomněl, že doma na manželské posteli tvrdě chrápe má drahá Terezie, budoucí matka našich třinácti dítek.
Terezia
24 article
Ještě několik kroků a byl jsem v průjezdě zapovězeného „kufru“. Na věži soudní budovy právě odbíjela výstražně dvanáctá hodina. Vy šel mi vstříc masitý člověk s třesoucím podbrad kem a sametovou čepičkou na hlavě. „Vašnosti, vašnosti,“ zahovořil jemně chytil mě za rukáv, „jenom ráčejí semhle, to už je reservováno. Dal jsem se vésti jako dítě. Vešel jsem do ponuré jizby. Neveliká byla a pouze s jedním stolem. Seděl v ní pouze jediný člověk a spal Lokty měl podepřeny o stůl, hlavu zaklíněnu do loktů a na tácku před spící mrtvolou stálo ne- dopité pivo. „Vašnosti, vašnosti,“ zašeptal muž se sametovou čepičkou diskretně, „pan chef jieh ráčil vypít sedmnáct. Uskočil jsem jako hadem uštknut. Bylt opravdu sám přednosta, náš přísný přednosta. Chytil jsem se za hlavu a rychle jsem se po- tácel ven. Uháněl jsem k domovu jako šílený tiše jsem ulehl zase po bok své drahé Terezie Nervy mně už zase dělají dobrotu, a také ž vystřídal zdravý spánek bezsenné noci. Avšak dr Cibulka jest ohava! Napovídal mé drahé Terezii, že za můj život neručí, nebudu-li píti každý den aspoň po tři týdny litr kozího mléka. Pouze o křenových placek ustoupil. A tak se mi teď často stává, potkám-li dotyčnou kozu, která mně dodá- vala každý den litr teplého mléka, že na sebe dlouze pohledneme. Za to moje drahá Terezie říká našim třinácti dítkám, uvidí-li někde kozy- „Milé dítky, tohle zachránilo vašemu tatínkovi život!“ — — — Já při tom jenom netrpělivě kašlu .
Nerva Cibulka Terezia
25 article Pařížské dojmy a skizzy.
Pařížské dojmy a skizzy. (Amerikanismus. — Klubo vn život.) Anglomanie vládla v Paříži. Byla výrazem svrchované elegance a šviháctví. Páni strojili se podle londýnské mody, dámy pro různé před- měty zapomněly francouzské výrazy a řikaly dejeůneru lunch, odpolednímu čaji five ó elock. houpacím křeslům rocking-chair atd. a naučily se připravovati všelijaké goblery a whiskyové michanice jako lodní stewartové. Britanická korrektnost a zdrželivost ve vystupování byl horlivě napodobována. Ideálem šviháků byla vlasť muže kravat Brummela a muže vest lorda Beaeonsfielda a muže orchideí Chamberlaina. Ovšem anglomanie omezuje se jen na společ- nost very select, na high-life a na ty, kteřís opičí po velkém světě, ať již jsou to židovšt parvenu nebo »zlatá mládežk. Nyní objevuje se v pařížské společnost jiný vliv. Amerikanismus. Proniká do všech vrstev, je to vliv demokratický. A zdravý. Ame- ričané podmaňují si svět. Praktický duch a ener- gická odvážná podnikavost Američanů vitězí všude. Měli bychom k nim chodit do školy. Ve způsobu života, v nervosním chvatu práce, v iniciativní produktivnosti jednotlivců. v naprostém potlačení všeliké cituplnosti, vidím amerikanisující se Evropu, tak se aspoň jeví Paříži a v jiných veleměstských centrech. Ame- ričan řídi se především slavným heslem time i money, čas jsou peníze. Neztrácí ani chvilky. Má nejrychlejší železnice, jeho města jsou ově- šena viadukty pouličních dráh vyvýšených podzemí je provrtáno tunely metropolitainů. Vynašel bary. Restauranty pro moment. Na svém úprku za obchodem, za prací, za novou spekulací zastaví se několik vteřin u sklenky po- silňujícího neb dráždícího alkoholu a utíká dál.
Brummel Beaeonsfield Chamberlain Američan Paříž Evropa
26 article
Pravý opak našich a německých hospod a vi- náren, kde se tak pěkně vysedává, klábosí, filo- sofuje a politisuje. Amerika zavedla zvýšené tempo životního pohybu — elektřinou nás pohání ku předu v divokém spěchu. Nestačíme jí. Sotva dechu popadáme. Klušeme za ní. Ale hubený, schy- tralý, zdánlivé zbrklý, ve skutečnosti praktický a střízlivý Jankee uhání v před, již nás dávno předhonil, tvoři obrovské věci, hromadi milli- ardy, na moři zápasí o prvenství s Anglií, krotí německou rozpinavost a drang nach Westen Jižní Americe . .. A moudrý, vzdělaný a enar- gický president Spojených států pan Rooseveit vydává poučení o životě snaživých a podnika- vých, o životě intensivním. Francouzi ihned přeložili zajímavou knihu Rooseveltovu » Živ t intensivní«. Mluvil jsem často s mladými Francouzi o tomto amerikanismu, který mne zajímá a pře- kvapuje a vzbuzuje smutné, tisnivé vědomí ubo- hosti, slabosti a malichernosti českého života. S Evropou německou, slovanskou a latinskou můžeme s napjetím sil závoditi. Ale se společnost odehovanou v tuhé dressuře amerikánství bude těžká konkurence. Jeden z mých přátel v Paříži, mladý tř- cetiletý muž, který poznal politický a hospodář- ský život celé Evropy, který každý rok několi měsíců se toulá po světě se svými zápisníky fotografickým apparátem, oznámil mi, že jede do Ameriky na několik měsíců »Proč? Tam nesměřují přece vaše zájmy a studia.« »Chci ji poznat, její společnost, její ob- chod, její sociální poměry — a pak chci se trochu amerikanisovat, to nemůže našinci škodit. »Pozoruji, že Pařiž vůbec mnoho koketuje s amerikánstvím.
Rooseveit Francouz Rooseveltův Živa Anglie jižní Amerika spojený stát Evropa Paříž Amerika
27 article
»To by byl její jediný rozumný flirt.« Nelze odporovati. Život se stává plnějším a účelnějším, pěstuje-li se ve slohu vankejčíků. Američtí průmyslníci, obchodníci, umělci a re meslníci odkoukali všechno starému světu, vy- školili se v Evropě a teď tvoří nové věci, velko- lepé, krkolomné, šílené — ale mají zdar. Prot jsou též arrogantní. Viděl jsem Američany, kteří vyhlíželi tak jako asi vyhlíželi Prušáci po Sedanu. Ale ta amerikánská arrogance je naivnější aje v ní trochu humoru. A můj přítel, který snad již nyní procház se po palubě transatlantického korábu, vysvětlo- val mi dále, že největší zisk z Amerik spočívá v tom, že nás odnaučí sentimentálnosti a frazovitosti. »A to by vám Čechům také svě čilo,« doložil s pravou amerikánskou neomale- ností. Ano, svědčilo Tyto hovory děly se obyčejně v zasklené verandě klubu v ulici Volney, při černé kávě doutníku. Pohodlná křesla, ticho, lehké přecházení sluhů roznášejících likery a doutníky, příjemná nálada po dobrém diner. V klubu vrcholí se komfort velkoměstského života. Distinguovanost nejvybranějšího restaurantu pojí se tu s eleganeí salonu a útulností příjemné domácnosti. Je to též jakási domácnost. Domácnost svobodných vdovců. Najdete zde vše a co nejlépe zařízené: restaurant, salony, herny, koupelny, toaletní sa- lon, šermířský sál, sál pro koncerty, výstavy divadla, knihovnu, čítárny, pracovny atd. Klub Volney: »Grand cerele artistique et literaire« patří mezi největší, nejelegantnější a nejvzneše- Klubem velkostatkářů a aristokratů země- dělců je »Cerele agricole«, který má nádhernou budovu na nároží boulevard St. Germain, na- nější.
Američan Prušák Čecho Evropa Sedan Amerika Volney St . Germain Volney