Periodikum ALTO Viewer

1

1. června 1900. Císlo 150.

2

NÁRODNÍ LISTY

3

Strana 3.

4 article

zpráva, že v budově universitní byl ulomen křížz koruny zdobící schodiště. O věci té byla podána interpellace v poslanecké sněmovně. Dnes zastřelií se 21letý právník Max Goldzieher, syn známého očního lékaře, professora Goldziehera, na kterého uvaleno bylo podezření z onoho činu. = Srážka vlaků. Z Paříže se telegrafuje Expresní vlak, jenž ve středu o 1 hod. 50 min. odpol. odtud vyjel směrem na Kolín n. R. k Petro- hradu srazil se blíže Saint Quentinu s nákladním vlakem. Strojvůdce expresního vlaku byl usmrcen, tři železniční zřízenci a několik cestujících bylo raněno.

Goldzieher Petro Quentin Paříž Kolín poslanecký sněmovna

5 article Z literatury.

Z literatury. Caesar: de bello gallico. —22— Již je tomu patnáct či dokonce dvace let, co jsem neměl v ruce ten nepříliš silný sva- zeček, počínající známým: »Gallia est omnis divisa in partes tres ...« Jak jsme nenáviděli toho starého válečníka a politika, jenž dovedl tak raf- novaně pilovati latinské periody s »cum« a hro- maditi spousty technických terminů, že hrozi úrazem sebe zručnějšímu latináři naší třídy S jakou nechutí sledovali jsme jeho násilné po- drobování té Gallie, jež neprovinila se ničím, než že se octla na rozpinavé hranici říše římské. Jak jsme se namáhali bez výsledku pochopit s zájmem jeho strategiché úskoky a chytrou poli- tiku! Nezbyla, než upominka na ta nešťastná »cum« a pak na stavbu jakéhosi mostu, jíž nej- více byly na závadu odborné výrazy, s nimiž jsme se do únavy mořili v tlustém a neprakti- ckém Vojáčkově slovníku. Dnes, po tak dlouhé době zase se mi oet v rukou, jen s nedůvěrou jsem jej ohledával. přece však jsem po chvíli počal čísti a ku po- divu: po staré nechuti nezbylo památky. Latin- skou grammatiku sice dávno již nepamatuji tak, jak ji žádali na nás, čtrnáctiletých hoších, pře to však děj, sloh, všechny ty útrapy ubohých necivilisovaných kmenů, podlehajících římské intelligenci a oceli, mnohem více zajímají než kdysi ve školských lavicích a z těch latinských stránek, jež kdysi sloužily jen za cvičiště gram- matických pravidel, vystupuje duše autorova, jenž ideou a látkou svého díla dovede zaujati právě tak, jako autoři moderní.

Caesar Vojáčkův Latin jít bello gallico

6 article

Podotýkám však hned, kniha, již mám před sebou, není to naše školní vydání, v němž na každě stránce hemží se dole víc komentárového petitu, než je nahoře řádek vlastního textu a kde mimo to celý apparát informační omezuje se na hubený arch suše psaného úvodu. Nechci snad ubližovat našim nejnovějším vydáním — cituji jen svoji vzpomínku — ale pochybuji přece, že by se vyrovnala tomu pěkně vázanému svazku, vydanému americkou knihovní inií, z jehož titulu se dovídám, že jej upravili president university chicagské W. R. Harper a professor Vanderbiltovy university H. C. Tolman pro školy i pro čtenáře latiny. Již ta jmena mužů, zastávající úřad uni- versitních učitelů, překvapí vás trochu a u nás, až na malé výjimky, nejsme zvykli čísti je na školních knihách. Prohlédnete-li však obsah, po- divíte se ještě více, jak dovedou přes své od- borné vědecké vzdělání, jasně, prakticky a ná- vodně vykládati čtenáři-laikovi. Po malé předmluvě, vykládající methodu. následuje jako úvod život Caesarův, předhledne rozdělený v stručné odstavce a ozdobený šesti podobiznami, postupně od nejmladší k nejstarší.

Harper Vanderbiltův H C Tolman Caesarův

7 article

Připojen seznam nejdůležitějších událostí z jeho života, načež následuje podrobné ocenění jeho spisovatelské činnosti podobným jasným, učle- něným způsobem, a zas množství obrázků, sice dobrých obrázků, vybraných z předních děl vědeckých, gallské zbraně, římské mince a p., jež pokračují i dál do popisu Gallie, Ger- manie, Britannie. Vojenskému zřízení římskému věnována studie zvláštní, rovněž iliustrovaná- musili byste sami čísti ty krátké odstavce, pro- kládané obrázky válečných strojů, abyste oce- nili, jak pěkně je to vše psáno i pro jedno- duchého intelligentního člověka, o němž nelze předpokládati, že strávil mladá léta studiem klassické archaeologie. Knížka předpokládá ovšem, že čtenář se již propracoval latinskou gramma tikou, a proto na konec podává mu jen stručný přehled význačných vazeb a stylu Caesarova s překládanými překlady. Pak konečně docház k textu, zarámcovanému do anglických záhlaví.

Caesarův Gallie Gera Britannia

8 article

Závěrek knihy tvoří obšírné pomocné poznámky úkoly k překládání z angličiny do latiny, roz- třídění slov a podrobný slovník. Aby čtenář nic nescházelo, vloženy jsou do textu, rovně hojně illustrovaného, pěkné barevné mapy Gallie a Britanie, mimo to však též barevné plány polohopisné a strategické k jednotlivým Caesa- rovým popisům míst a táborů. Podivite se snad, proč zde vypisuji tak podrobně malou učebnou knihu americkou, ja- kých americká knižní společnost vydává na sta pro přerozmanité obory vědní, od znamenitých mužů vědy. Vede mne k tomu ubohost našich vydání, ať klassických, ať pozdějších autorů Nemyslím tim jen vydání školní, ale vůbec vy dání pro nás všechny, pro ty, kdo opravdu chtějí čísti, nejen běžné denní zboží, jež v na rychlo lepených překladech ještě horké se pře- lévá do naší literatury, ale též dobré autory cizí, ať již v originálech, ať v překladech, ne- mohou však, poněvadž nemají k ním po ruce dosti kritického apparátu a přiručních informací, na obsáhlá studia pak nemají času. Nakladatel který by se chopil vydávání dobře vypravených znamenitých autorů cizích, získal by si o po vznesení naší duševní úrovně velkých zásluh, myslím, že by i hmotně si neublížil.

Británie

9 article

České spisy- Josef Šusta, Pius IV. před pontifkáten a na počátku pontiflkátu. Bibliotéka Hi storická. Doplněk k »Českému časopisu histo rickému«. Číslo 3. V Praze. Bursík a Kohout Mladistvý badatel český, odchovanec školy Gol lovy, z tajin archivů vatikánského, milánského i flo reniského sebral vzácný a namnoze posud neužitý materiál k vylíčení činnosti jednoho z nejvýznam nějších papežů, Gian Angela Medici, který se jme nem Pia IV. r. 1559 zaujal stolec knížete apoštolů Činnost tohoto papeže ma význam světodějný, nebo jeho přičiněním uskutečněny dekrety koncilia trident- ského, jimiž proti zánovním naukám evangelickým přesně vymezeno věroučení katolické, upraven kázeň církevní a souměrnou péčí o vzdělání ducho- venského dorostu ukuty mocné zbraně k povalení evangelictví ve Francii a v zemích českých a s tím k zastavení mocného rozmachu reformace, z germán- ských zemí již i do oblasti románské a slovanské pronikající Dr. Šusta ukázal se býti povolaným k vylíčen Piova pontifikátu a průpravy k němu. Osvojilťs zajisté jasný a zevrubný názor o politických pomě

Šust Pius Bursík doktor Piův Praha Francie odchovanec škola Golo lov Gian Angel Medici

10 article

1900 rech doby, jíž Karel V. a despotický syn jeho vtiskli ráz, doby, která zavírá se koncem romantického cin- quecenta humanisticky nadšených papežů a závodění drobných států středoitalských, tu Francií, tu Špa- nělskem ohrožených. Nástupci Alexandra VI. sice byli Maecenaty věd a umění, neměli ale smyslu pro nejnalehavější otázku doby, opravu totiž církevní v té míře, aby vyhověla střízlivému náboženskému směru německých, českých a britských reformátorů. Vedle tohoto názoru ovláda spisovatel i látku jak knižnou tak listinnou a takto vystrojen jsa, podává v rouše ryze vědeckém velmi zajímavý obraz po- hnuté oné doby, který upoutá zajisté i mnohého ne- odborníka obsahem svým.

Karel Maecenas Francie

11 article

Průprava Pia IV. jest líčena mistrně. Na bez- pečné půdě, již podává zevrubný obraz tehdejších kuriálních poměrů, nepotismem charakterisovaných. jakož i poutavý popis Říma a papežského státu v XVI. stol., buduje Šusta biografiii muže původu pouze měšťanského s příbuzenstvem, které se kom- promitovalo condollierstvím, ale chytrého, vzděla- ného, jdoucího jistou cestou za konečným cflem cti- žádosti své. Co tu úskali, co propastí se šklebících. které ohrožovaly ustavičně milánského snaživce zvláště za zelotického pontifikátu bezprostředního předchůdce jeho Pavla IV., který askelickými pro- středky chtěl hojiti církev a učiníti ji takto podnoží obrozené papežské světovlády. Kardinál Medici jediný ve svatém kollegiu postřehl anachronismus podob- ných snah, on jediný odvážil se poukazovati k bez- účelnosti poslední války papežství s mocí světskou již Pavel IV. proti velemocnému a ultrakatolickému Filippu II. podnikal. Neméně zajímavě vylíčeno jest trojměsiční konklave z r. 1559, v němž polýkaly se strany francouzská, španělská a vynikajících vlaských kandidátův, až konečně kompromissem stran povolán k tiáře kardinál Medici, aby papežství vykázal nové směry na místě dosavadních ve středověku tkvějícíeh a politicky již nemožných ideí.

Pius Šust Pavel Filippos Řím

12 article

V širé literatuře historické není posud mono- grafie, která by sire ira et studio činnost Pia Iv doličovala, tím větší tedy zásluha českého bádatele že se podjal úkolu vytčeného. Doufejme, že si vě- decké kruhy cizokrajné vynikající této české práce po zásluze povšimnou. * Lev Nikolajevič Tolstoj, Vzkříšení Román, přeložil P. Papáček. Ruská knihovna, sv XXXIII., red. Jar. Hrubý. Nakl. J. Otto. Jest to dílo vskutku velkolepé, jež světová kritika staví po bok »Anně Karenině« a jež, jakmile počal vychá- zeti ruský original, překládáno ihned do všech ja- zyků světa. Právě v tomto díle nejpatrněji se nám jeví slavný autor jako hluboký myslitel, jehož filo sofle zakládá se na ryzí nauce Kristově. A kterak mistrovsky při tom líčí lidské povahy a to dusné ovzduší soudní síně a vězení. Jako vypravovatel ne- pozbyl slavný stařec ničeho ze své svěžesti bystrého pozorovatele. Zároveň vyšel zvláštní »Dodatek« ob- sahující partie románu, jež ruská censura škrtla, dl vydání Vlad. Čertkova. * MUDr. Arpád Kříž, O nemocech, úra zech a ochraně hornika. Lidové rozpravy lé- kařské, red. MUDr. Ladislav Haškovec č. 5 —7.

Pius Iva doličovat Nikolajevič Tolstoj P Papáček svatý XXXIII Hrubá Otta Karenina Kristův Vlad MUDr Kříž Haškovec

13 article

Nakl. J. Otto. Jest to spis toho druhu v jazyku če- ském jediný a bude tudíž vítaným přispěvkem kaž- dému, kdo se zajímá o veřejné zdravotnectví. Vyčer- pává podrobně tuto důležitou kapitolu a pojednává i obšírněji některé purtie, jako na př. o chorobných změnach vznikajících následkem vdechování prachu atd., především za tím účelem, aby podrobně a dů- razně vylíčeny byly následky nebezpečí a nebezpeč celé, jež den za dnem vznáší se nad hlavou horní- kovou, aby takto nejen zaměstnavatel učil se lépe ceniti si život lidský, nýbrž aby i horník sám nále- žitě veškero nebezpečí v paměť si vštípil a svévolně proti ochranným pravidlům nejednal. *Jindřich Dvořák, Moravská zřízení zomská. Brno, nákl. vlastním. Autor podává ve své knize názorný přehled zřízení zemských na Moravě od dob, kdy, jako v Čechách, panovalo právo zvy- kové, až do r. 1860. Teprve na sklonku XV. věku uznal sněm moravský potřebu, aby sepsány byly staré obyčeje, zvyky a řády v zemí, privileje a ná lezy soudů zemského. Tak povstala tak zv. kniha Tovačovská. Odté doby se veřejné a soukromé právo na Moravě vyvinovalo zákonným a přírozeným způ- sobem na sněmích a soudech zemských až do kata- strofy bělohorské. Ferdinand II. po svém vítězství oktrojoval i Moravě r. 1628 obnovené zřízení zemské jímž zbavena neprávem důležitých práv ústavních křivdy tyto k nalehání sněmu později jen částečně odstraněny, a teprve r. 1848 způsobem zákonným totiž snesením sněmovním a schválením krále če ského se vyvinul z něho novodobý sněm moravský * Otakar Če rvinka, Boj s kapitálem.

Otta Dvořák Ferdinand II Otakar Brno Morava Čechy

14 article

Román »Libuše« ročník XXX. čís. 1—2. Nakladate F. Šimáček. Autor dobyl si již dosti zvučného jmena svými společenskými romány. Látka přílom- ného románu jest sama sebou velmi vděčná, dě. dosti zajímavý pěkně vypravován, charakteristika osob případná. Autorovi nešlo o luštění velkých pro- blemů, obral si za předmět poměry a události z všed- ního života, ale dovede svoji historii podati tak, že čtenáře zajímá. Ostatně jest vypravovatel svědomilý jenž se nikdy neutíká k banalním prostředkům ke zvýšení efektu, nýbrž osnuje svůj děj toliko na zá- kladě daných podminek, vyplývajících z povah osob. Následkem toho činí dílo jeho vždy dojem pravdivý. N. A. Lejkin, Naši o cizině. Popis cesty manžela Nikolaje Ivanoviče a Glafiry Semenovny Ivanových do Paříže a zpět. Dle 17. vydání přeložii Jan Wagner. »Matice Lidu« ročník XXXIV. čís. 3.

Libuše F Šimáček Lejkin Nikolaj Ivanovič Ivanová Wagner Paříž Glafira Semenovna

15 article

Nakl. dr. Edv. Grégr. Autor jest znám i českému čtenářstvu svými humoristickými črtami a zejmena skvostně dovede líčiti typy ruských šosáků. Jeho humor je suchý, obmezuje se na pouhé vylíčení události, ale dovede působiti neodolatelně drasticky pitvornou rázovitostí znázorněných figurek. Přítomný humoristický román pak, předvádějící povedené dvě figurky, kupčichu Glafiru Ivanovnu a jejího manžela Nikolaje Ivanoviče působí neodolatelně bohatýrskou přímo neohrabaností svých hrdin a jich šprýmov- nými názory na život v cizině. * Josef V. Herain, Učme se rusky ! Učb ruskému jazyku, praktický výcvik v živém jaz yce Nákladem vlastním. Autor na základě více než 30leté zkušenosti odhodlal se napsati obšírnější ruskou mluvnici. Obrací předovším pilný zřetel k naučen se čtení a písmu ruskému, pak hlavně ku přízvuku jenž jest důležitý zejmena v mluvě. Jde mu přede- vším o to, aby čtenář pokud možno nejsnáze do ducha a povahy slovesnosti ruské vnikl. Úvádí čte- náře přímo, bez přípravy do středu živoucí mluvy toť hlavním jeho účelem; mluvnice jest mu tolik prostředkem a pomůckou. Uspořádaní jest takové, ž mluva jest z počátku nejlehčí a přibírá se postupně mírnými přechody jen to, co již čtenář chápe.

doktor Edv Grégr Ivanovna Nikolaj Ivanovič V Herain

16 article

Z českých listů.

17 article

* (Z korrespondence J. Mane s a. Probíráte-li starší ročníky »Musejníku«, najdeto v nich téměř v každém druhém svazku hojně do- pisů, které si posílali naši předkové počátkem tohote století, a z těch intimních stránek, z těch přátel- ských stesků, úmluv, plánů, jimiž prokládají své zprávy o soukromých a rodinných událostech vystu- pují vám před očima tak živé, barevné obrázky toh zaniklého světa, jenž předcházel těsně nynější náš duševní rozvoj, že je nenajdete nikde, ani v belle- tristických ani ve vědeckých pracích tehdejší doby. Z nich poznáte teprve všechny ty pružiny, jimiž poháněn byl tehdejší veřejný i umělecký život, z nic učite se znát teprve osoby jednající, jich povahy a tužby. z nich nejlépe oceníte překážky a útrapy, jimit zdržován byl náš duševní vývoj. Pro literárního hi- storika jsou neocenitelny tyto prameny, jež teprv poučí jej o zárodcích a o způsobu tvorby těch děl. jimiž žila tehdejší literatura a umění, bez nich ne- může téměř oceňovati tehdejší práci a pochopiti způsob tehdejšího tvoření. A přece téměř ve všech těch publikovaných korrespondencích nacházíte stereotypní stesk: část korrespondence je ztracena, scházejí dopisy, marně hledáme sbírky dopisů, o nichž tvrdí současníci, že existovaly — smutná statistika. Mimo to však často při čtení probouzí se ve vás ještě přání, aby vydání dopisů bylo účelnější a systematičtější, než bývá dosud. Materiál dopisový je nepodajný, těžko sroz- umitelný, vyžaduje dobrého spořádání a dobrého komentáře. Vydavatel musí prožít a prostudovat celou látku, znát dobře dobu současnou a podat dobré informační vysvětlivky. Takovým způsobem vydaných korrespondencí nemáme dosud mnoho,a

18 article

bohužel není také tomu rukopisnému materiálu jehož přes všechny ztráty je u nás dosud hojně v museích i v rukách soukromých, věnováno tolik péče, kolik důležitost předmětu vyžaduje. Cítil jsem sílně tento nedostatek, když jsem čt pěknou studii z korrespondence Manesovy, kterou podala v posledním čísle »Osvěty« R. Tyršová Otiskla uěkolik listů Manesových, jež psal pí. Wan- klové do Blanska na Moravě větším dílem o pra- poru, jejž hrabě Salm hodlal věnovati pěvecko- čte- nářskému spolku blanskému, a jehož opatření vloženo v ruce Manesovy. Je to tak charakteristický a tak jímavý obra celé umělcovy duše a povahy, vyzírá z těch něko- lika stránek tolik pěkných detailů, že pro životo- pisce jsou vskutku neocenitelny a v lnikovi vzbudí silnější dojem, než obsáhlá studie. Autorka zarámo- vala je několika vhodnými poznámkami, doplnila pečlivé charakteristiku, podala vysvětlivky — škoda, že ostává dosud na pouhém článku a že nemáme podobných obšírnějších samostatných publikací víc o našich spisovatelích a umělcích. Ze slovanských listů. * Daň současným hnutím v umění zaplatil v V. Berezovskij spisem »Conpeea Teenia «. Seznamuje čtenáře s nejnovějšími proudy v krásné literatuře, v malířství i v hudbě. vidí v impressionismu, symbolismu a dekadentismu umění budouenosti. Argumentace jeho však jest nad míru povážlivá: poněvadž prý 94% obyvatelstva zeměkoule nerozumí »Deváté symfonii« Becthovenově nebo »Sixtinské Madonně« Ralnelově právě tak jako plodům současných symbolistů a dekadentů, jsou si plody těchto navzájem — rovnocenny. Neunavný N.

R Tyršová Manesový Salm V Berezovský Conpee Madonna Ralnelův Blansko Morava Neunavný N

19 article

A. Lejkin vydal dva nové sborníky svých humo- ristických povídek a črt, v nichž s neodolatelným talentem zachycuje potrohradské postavičky. — »H a poai« a »a Iyeroll oN« Známý žurnalista A. V. Amfitčatrov (Old Gentleman) sebral své rozptýlené kapitoly z kaleldo- skopu petrohradského života v knize »Croanuna 6e3ana«. Italským ovzduším dýše román obratného vypravovatele V. Světlova »Hexocrpoennui xpan«, právě tak jako jeho sborník »Beneuiancknx paso«, Mladší belletrista F. Tut čev lieí zvláštní stránky pohraničného života ruského v knize »Ha ipanuuh«. K. Timkovskij, známý u nás z Šimáčkových »Levných svazků novell«, vydal první díl svých »Ilonterel pascKaon«. Od F. D. Něfedova oznamují se na kmihkupeckém trhu »Curovue pacas« a třetí díl jeho »Covaneniit«. Vl. Němírovič-D ančenko vydal o sobě román »Ba crenu« a A. F. Struve sborník povídek »B cysepkax«. Neznámý pseudonym Moskal zabývá se »Vzkříšením« Tolstého ve zvláštní brošuře »Boa- poenie Ok?« Brošura S. Vreděn- ského »Pezuriosuue ngeau A. C. IIyukuna« smě- řuje vyjasniti nábožensko-citovou stránku duše veli- kého pěvce ruského. Pěkně psaný životopis vynika jícího maliře A. A. Ivanova podal S. Orlo vski v brošuře »X Aec Aeenn Hanou«. Z ostatní brušurové literatury pro svoji časovost budí zájem práce kapitána gen. štábu V.

A Lejkin A V Amfitčatrov Old F Tut K Timkovskij Něfedov Covaneniit A F Struve Moskal Tolstý ngeau A C IIyukun Ivanov S Orlo B cysepkax Beneuiancknx paso X Aec Ilonterel pascKaon Bopoenie Oka Aeenn Hana

20 article

Novického Boee ovepu Hugin« * Známý reakcionář ruský kníže Meščerski pojednává ve svém »Graždanině« o slovanské my- šlence na Rusi. Podnět zavdala mu změna stanov Slovanského spolku petrohradského. Rozumí se, že ciihodný kníže není přítelem slovanské myšlenkya že ohlášená již změna ho nenadchla, Slovanská tem- peratura ve společnosti ruské prý každým rokem klesá a každý pokus zvýšiti ji jest právě tak umělým. jako užívání antipirinu ku snížení temperatury v ho- rečce. Po nadšení slovanském r. 1877 za války s Tu- reckem nastala úplná reakce, a kdo by prý chtěl v Rusku mluviti o slovanském bratrství, setká se s »ledovou chladností«. Mimo to jsou prý podivnými rozpravy o slovanském bratrství a jednotě, nepočali-li Rusové ještě ve vlastním domě od abecedy vlastní jednoty a žijí jako kočka s myší při každé příleži- tosti, kdy jedná se o dvě myšlenky, dvě národnosti dvě vyznání atd. Poslední stesk v ústech knížete jest nad míru charakteristickým, přes to, že sám stará se při každé příležitosti uplatniti svůj umíněný odchylný názor.

Rus Rus Rusko

21 article

Krakovská akademie věd odbyla si své letošn výroční shromáždění pod dojmem chystaných slav- ností k oslavě 500letého jubilea založení jagieltonsk university. Ke schůzi dostavili se přední hodnostov s místodržitelem hr. Pininským a maršálkem hr S. Badenem v čele. Z vědeckých publikací chysta akademie vydati Birkenmelerův spis o Koper níkovi a dílo prof. Wojciechowského »Mono grafja historyczna katedry wawelskiej«. V oddělen Hilologickém byl jmenovan činným členem známý literární kritik polský J. Tretiak a ruský učene A. Veselovskij. Dopisujícími členy mezi jinými Bulbar M. Drinov, W. Lutoslawski a náš Z. Winter. V oddělení historicko- filosofickém jme- nování činnými Oswald Balzer, J. Gol'l a Emil Ott. Z vyznamenaných prací zasluhují přede vším zmínky dílo prof. Piekosiúského » Heral- dyka polska w wiekach šrednich« (premie z fondu T. Barezewského 1200 zl.) a obraz S. Witkie- wicze »Mrak«. Slavjanin.

Birkenmelerův profesor Wojciechowský Mona Hilologický J Tretiak A Veselovský M Drinov W Lutoslawský Z Winter Oswald Balzer Ott Piekosiúský Heral T Barezewský Koper akademie věda

22 article Z oizích spisů.

Z oizích spisů. * Z Paříže. Pan Marcel Prevost vydal minu- lého měsíce u Alf. Lemerra dvě knihy, jež tvoří celek pod titulem »Les Vierges fortes«. První kniha nazýva se »Fréděrigue«, druhá »Lén«. První dí otištěn byl v »Revue de Paris«. Jest to řada studi a obrazů o feminismu. Pimitz, žena letory apo- štolské, chce založit v Paříži školu, kde by byly vy- chovávány dívky v pocitu neodvislosti a za účelem, aby se osvobodily. Naráží na tisíceré překážky, ale jsouc nadšena pro svoje dílo, sdílí svoje nadšení i spolupracovnicím. Jsou z nejrůznějších zemí; dvě z nich Frédérique a Lěa jsou sestry a Francouzky. Vychovány v Anglii, siroty »neznámého otce«, za- milovaly se do téhož muže, Jiřího, poetického An- gličana — zjev to čím dál tím vzácnější !. — Oddaly se dílu; Frédérique s nadšením, Léa s resignací. Avšak poznenáhla se spolupracovnice rozešly; jedna, Holanďanka, se provdala, jiná zmizela a objevila se později o žaláři, hysterická. Usmrtila muže z nená- visti k mužskému pokolení. Konečně Lén, jata na novo bývalou svou láskou, vrátí se k Jiřímu. U něho uskuteční nový typ ženy, typ »nové Evy«, ženy osvobozené láskou. Avšak jest stížena neúprosnou chorobou a po projížďce na moři jest nucen ulehnout a neuzří více slunce pod širým nebem umírá plicním neduhem v náručí Jiřího, jenž ji mi- luje, u přítomnosti Pimitz a Frédérique, jež přibyly. aby se přesvědčily, že měla pravdu; muž jest přece jen silnější.

Marcel Prevost Paris Francouzek Jiří Ana Frédérique Léo Eva Paříž Anglie Alfa Les Vierge

23 article

Pan Marcel Prévost zajisté věří v osvobození ženy a přeje si ho. Nemohu vám podati podrobný rozbor tohoto díla, jež zasluhuje, aby bylo čteno o začátku až do konce s nejbedlivější pozorností Zkrátka, autor chtěl ukázat, že čeho lze dosíci tempe ramentem, bylo by nemožno na protější straně prů plavu la Manche, se sensitivními povahami a mravy. jaké panují ve Francii. Péce o toilettu a zevnějšek žen v oněch velkých ústavech stává se koketeri u jiných a muž nenasytně hltavý, má pro seb zbraně síly a zákona. Avšak nelitujme příliš bídy žen. Nejsou-liž vskutku a nezůstanou-liž silnějšími ony? Mají pro sebe onu moc, vůči níž důvody právní podléhají a moc ustupuje: svůdnost. Ostatně, není-liž tu půda. kde rovnost jest úplná: láska? Žena má v man- želství — jež považuje za ötroctví, — nejkrásnější útulek: mateřství. — Stačí přečísti si, co napsal a před patnácti neb dvaceti lety Alexandr Dumas sy o feminismu. Zajisté chce, aby byly ženy svobod- nější, neodvislejší, ale chce též, aby byly více »že- nami«, více milující a mnohdy i více . . .. . cti- hodné. Pan Marcel dokonale ukázal, se svrchovaným talentem, jehož mu nikdo nebude upírat, že žena může plout na tomto moři krásných záměrů, ale že narazí vždy na neodvratné úskalí muže, buď že mu chce vzdorovat, buď se jím dá přivábit. »Silné panny« jsou dílo mohutné, jež dlužno čísti. Úpozornil bych vás rád na nové vydání »Essais de psychologie« pana Paula Bourgeta vyšlé u firmy Plon Nourrit, jež obsahuje, jak známo, pěkné studie svěže psané a myšlené. »L'Ecron« subtilná novela vyšla ve sbírce Guillaume-ově a tři novely vyšlá v »Revue de Deux Mondes« tvoří pěknou knížku, z níž zejmena upozorňujeme na »T'Echéance«. jež má ráz tak dramatický a dojemný.

Marcel Prévost Dumas Marcel Bourget L Ecron Guillaume Deux Mondes Francie Essais Plon Nourritánie T ' Echéance

24 article

Na divadlech vzbuzují stále značný dojem díla, jež možno zváti »sociálními«. V divadle Antoineově hraje se »La Clairiěre«, sociální drama pp. Luciena Descavesa a Maurice Donneva. Jde tu o vylíčení života dělníků v jednom z oněch velkých měst, jež jsou jejich sídly. Mladý lékař uchýlil se sem jako do útulku a vidíme vyvíjeti se tu výjevy z dělni- ckého života, dramata náruživosti. Mám-li povědět pravdu, kus není tak dobře pracován, jak se dalo očekávat. Nemá jednotné látky, je to řada obrazu s výroky mnohdy prudkými a průpovídkami velmi duchaplnými. Považte však, že týž Maurice Donnay, sociolo v divadle Antoinově, dává hráti v divadle des Va- riétěs nejrozpustilejší frašku. »Výchova prince« jest dílo duchaplné a nelíčeně fraškovité. Králová ne známě země přeje si, aby její syn, vypovězený re- publikou, jež telidáž byla zavedena v jejím králov- ství, učil se, kterak se stát »velkým pánem«. Svěř jej panu Cercleuxovi, zatvrzelému boulevardieru. Chce-li si princ zapřísti poměr se ženskou, brání mu královna a vytýká mu, že zapomíná na svoje idey.

Lucien Descavesa Mauric Donnev Mauric Donnay Antoinův Cercleux desátník Virginie Le Clairiěre

25 article

Jest třeba, aby zůstal naivní. Konečně došla zpráva, že království bude obnoveno: mladý princ vrátí se opět na trůn.... ale bohužel nemůže panovat. shledánoť, že jest nemanželským dítětem. Strýe jeho, povolán ke vládě, tpovolil mu důchod několika millionů a prine založí hernu, kdež pan Cereleux. do něhož se královna zamilovala až po uši, stane se náčelníkem a vrchním ředitelem. Kus byl zna- menitě sehrán; nelze dosti chváliti paní Garnierovou v úloze královny a p. Brasseura v úloze Cercleuxa a p. Guy v úloze šlechtice, bývalého učitele prin- cova. Obdiv vzbuzují slč. Mégareova svou krásoua slč. Lavallire ova svým neůmorným humorem. Avšak největší pozornosti zaslubuje obdivuhodné dílo p. Brieuxa »Červená říza«. Pan Brieux jest za- jisté divadelníkem na cestě k nejvyššímu umění. Pouští se do obtížných látek a spracovává je se svrchovaným scenickým mistrovstvím. »Červená říza- jest kus mravopisný. Útočí na soudcovský stav s prudkostí, jež jest, bohužel, odůvodněna příklady ze skutečného života, jež měl autor na mysli. Po- čestný státní zástupce stíhá člověka, jenž usmrtil svého souseda. Vraha nelze nalézt. Jakýs soudce velký šplhavec, doléhá na státního zástupce důvody tak přesvědčivými, že mu svěří vyšetřování. Da zatknout jakéhos člověka a zneužívá veškeré možné příkrosti, krutosti, nezákonných prostředků, hrůzy. zastrašování, aby jej usvědčil. Avšak tento člověk jest nevinen. Nastal den trestního ličení a ve chvíli. kdy ma obžalovaný býti odsouzen, v duchu státníh zástupce se vyjasní. Čeká již po několik let na po- výšení, odsouzení v tomto případu by mu je při- neslo, avšak svědomí zvitězí a on hrdinné vracise k líčení zvolav: »Učiním svoji povinnost jako po- čestný muž.«

Cereleux Garnierův Brasseur Mégareův Brieux

26 article

Zatím vyšetřující soudce usvědčen z přečinu proti mravopočestnosti jest propuštěn; na stěstí ma protekci jakéhos poslance. Dostane jeho přičiněním místo, jež bylo slíbeno státnímu zástupci. Vše jes příznivo nehodnému soudci, ale přece jej zastihne pomsta. Obžalovaný uznán byv nevinným, propuštěn na svobodu. Vyšetřující soudce, aby jej trýznil, na mluvil mu, že jeho manželka před svým sňatkem měla nedovolený poměr. Manžel vyžene ženu, jež zasluhovala jeho úcty příkladným životem, jejž vedla. Zbavena svých dítek a všeho, co milovala, žena si zoufá. Přikvapí k soudci a volá jej ke zodpovědnosti. Když toliko pohrdavě pokrčil rameny, tu dohnána k nejhoršímu, zjedná si odvetu sama, chopí se nože a usmrií jej. Po tomto výjevu opona padá. Nuže tento výjev byl úchvatný, tak úchvatný, že se všem svíralo hrdlo. Mimo to má kus hojnost duchaplných průpovědí, výmluvných scén. Kéž by šlechetné v- lání autorovo se neminulo úspěchu! — Svědomí p. Brieuxa a jeho srdce jsou nejlepší opory mo- Albert Emil Sorel. hutného jeho talentu.

Albert Emil Sorel

27 article

Z clzích revul.

28 article

* Pěkný referát o dánské literatuře po- sledních dnů přináší »Das litterarische Echo z péra E. Brausewettra. Referent za nejvýznačnějšt zjev danské belletristiky r. 1899 považuje nové vy znání viry Holgera Drachmanna »Den hel- lige lid« (Svatý oheň). Je to kniha bolesti a smutku. věnovaná ulopené milence Editě, kniha, jež je je- diným výkřikem zbolestněné lyrické duše Drach- mannovy. Děj vlastně kniha ta nemá, dějem jsoují hluboce psychologické passáže. Podobně má se to s novou knihou Gusta wo Wiedse »Livsens Onskab« (Zloba života). Obsah je v ní dosti malý: Mladík jistý sny povzbuzen, je uchvácen fixní my. šlenkou, že musí zpět koupiti dvůr, který jeho otec bankrotem ztratil. To se mu povede tím, že po celá léta sází jedno číslo do lotterie, až konečně vyjde a on má prostředky ke koupi dvoru. Teď však, kdy dvůr už má a znova ho dal zřídit, teprve poznává. že nestačí to k jeho štěstí, že lépe by snad bylo bývalo, kdyby jeho přání bylo zůstalo nevyplně- ným . . . Předností knihy jest skvělé humoristicko- satírické líčení dánského maloměšťactva. Wied sedí zrovna u pramene, maje trvalým sídlem městečko Roeskilde. — Herman Bang vydal letos novou sbírku novel »Liv og Död« (Život a smrť); tenor všech jest »užívej života, jeho smyslných rozkoší pokud ti život stačí«. A toto »evangelium těla« — jak praví referent — Bang v celé knize vřele káže.

E Brausewettra Holger Drachmann Edita Herman Bang Roeskilde Liv og Död Gusta wo Wieds Livsen Onskab

29 article

Mistrem v podání jazykových i zvykových zvlášt- ností lidu kodaňského jest Karel Larsen, jehož nová kniha »I det gamle Voldkvarter« (V staré čtvrti hradební), dobrou pověst jeho jenom utvrzuje. Tyto čtyři knihy jsou nejvíce vyniklými vrcholky letosní belletristické žně na Jutském poloostrově. * Silný útok proti řediteli vídeňského hradního divadla Pavlu Schlentherovi podnikl Ludwig Bauer v »Zukunít«, vyčítaje mu hlavně, že ještě ani jednoho z mladých básníků neuvedl svému obecenstvu a že ani jednoho z mladých herců si nevychoval Repertoir i umělecká výchova jsou prý pod kritikou. Mr. Penn.

Larsen Pavel Schlenther Bauer

31 article

* »Lumír«. Časopis pro literaturu a umění Red. Václav Hladík. Roč. XXVIII. Čís. 24 a 25. Předplatné celoročně 4 zl. 80 kr. Z bohatého, vše- stranně zajímavého obsahu uvádíme: dvě delší pro- saické práce vzbuzující velkou pozornost: Jos. K Šlejhar: »Nehoda Mesiáše« a Růžena Jesenská »Nina«, dále básně J. Opolského, M. Jah na O. Thora, překlad z Roggera: »Dědictví genia«a ve feuilletonu kritické a polemické články od F. X Šaldy. Václava Hladíka, Karla Sezimy, Arn Nováka a j. * Právě vyšel jakožto 18. číslo spisů »Dědictv Komenského«, literárního sdružení učitelského v Praze Ruský sborník. Pro mládež dospělejší uspořádal P. Papáček. Obsah: Předmluva. Volha Vseslavjeviě. bylina (P. Papáček). Marko Bohatý, pohádka (Č. Se merád). Bramadata a Radovan, indická pohádka od N. S. Lěskova (V. Broj). Volba atamana od N. V. Gogola (Č. Semerád). Medvědi, povídka od V. M. Gar šina (J. Krejčí). Křepelka od J. S. Turgeněva (J. Va- lešová). Z denníku spisovatelova od F. M. Dostojev- ského: I. Chlapec u Ježíškova stromečku, II. Mužík Marej, III. Stoletá (P. Papáček). Na moří od J.A Gončarova (J. Valešová). Bůh pravdu vidí, ale po- malu ji zjevuje od L. N. Tolstého (Jos. Štulík). Po- známky. Cena výtisku (112 stran) 90 h, vázaného 1 K 20h.

Red Hladík Šlejhar Jesenská Ninos M Jah F X Šalda Sezima Arn Novák Dědictv Komenský Papáček Volha Vseslavjevi P Papáček Bohatá Radovan S Lěskův V Broj V Gogol Semerád Gara J Krejčí Křepelka Turgeněv M Dostojev ský Mužík Marej Gončarův J Valešová bůh Tolstý Štulík Praha Virginie Jos I . chlapec Ježíškův stromeček

32 article Výtvarné umění.

Výtvarné umění. Výstava ruských umělců v Novo- městských sálech. Umění ruské, naleznuvši jednou cestu k ži- vému zřídlu ruské přírody i lidu, zajistilosi zdravý a pravý vývoj pro budoucnost. Pravda toho jeví se již i na výstavě naší. Ovšem národovost a lidovost snadněji se dá na štit, než do opravdy se z hlubiny vyváží. Že někteří členové-»Tovaryšstva« znamenitě heslu porozuměli, vysvílá nejlépe z jich výtvorů. Genius, jemuž těžko někoho ze žijících malířů po bok postaviti, Ilja J. Rěpin, stoji tu v čele. Jeho jmeno nejen Rus, ale i Evropa s nadšením vyslovuje. Kdo neznal by jeho »Smrti careviče Ivana« a »Záporožců«, kde sáhl nevyrovnatelně k historii ruské; kdo neocenil jeho »Návratu ze Sibiře«, kde odhaluje hlubiny sociálních poměrů domácích, a komu neznámy »Burláci na Volze« a »Procesí v Kursku«, jež lid tak typicky zobrazují? Všude je Rěpin ne- překonatelným mistrem, všude tvoří postav z masa a krve, do posledního realné a rázovité, unášející. Na výstavě naší zastoupen jest čtyřmi obrazy; dva z nich, podobizny, méně padají na váhu, za to »Souboj« a »V samovazbě« na- dchnou každého k obdivu. V prvém zobrazena scéna ne nová a vlastně jen v náčrtu provedená, ale jaký to přece skvělý výkon umělecký! Jak výrazny jsou osoby tu zobrazenéa zejmena jak mluví jejich obličeje! Jeden ze sou- peřů klesá kulí zasažen, kdežto druhý stáčísi cigaretu, kliden na venek; tahy obličeje však vyjevený zrak mluví o hrozném stavu jeho nitra. V obraze »V samovazbě« líčí umělec osu nihilistky v temné kobce, k zoufalství dohnané.

J Rěpin Ivan Záporožec Rus Evropa Sibiř Kursk

33 article

Dívka jest téměř již beze smyslů a křečovitě svíjí šátek, aby skončila raději své útrapy. I komposice výjevu i nálada stejně jsou emi- nentní. Obraz náleží mezi takové, jakých nelze zapomenouti. K časovému thematu společenskému jiného druhu sáhnul zakladatel »Tovaryšstva« Gr. G. Mjasojedov ve »Čtení rukopisu Kreuzerovy so- naty«. Besedují tu spisovatelé a umělci ruští, dojati četbou nového plodu Lva N. Tolstého, na Rusi zapovězeného. Světlo lampy zasáhlo před- čítajícího, ozařuje pak přísvitem i ostatní spo- lečnost v šero ponořenou, na niž jen od okna padá něco chladného světla probouzejícího se asi nového dne. Obdivuhodna jest jednotnost nálady a kon- sekvence složitého osvětlení, zejmena na levé straně obrazu. Zde také nalezají se i nejzají- mavější hlavy, brillantně malované a eminentná v typech pochopené. Velice poutavé jsou dále oba obrazy od Kl. V. Lebeděva, čerpající svá themata z ruské minulosti: »Car Ivan Hrozný žádající za vysvě- cení na mnicha« a »Soudní jizba na staré Rusi«. V prvém ceníme znamenitou skupinu mnichů v typech i koloritu, v druhém skvostně provedenou skupinu dvou žen, z nichž stará vášnívě strhla s žilnatého hubeného krku křížek, aby se naň před soudci zapřisáhla. Z prací Vladimíra J. Makovského, jednoho z nejplodnějších genristů ruských, nejlépe se nám libí ty, kde sahá k typům lidovým a v celá drsné pravdivosti je zobrazuje, jako na př. čís. 80 »Synové Volhy« a čís. 83 »Typ o Volhy«. Rozkošně charakterisován a výborně pro- veden jest též jeho »Umělec, jdouci na poho- stinské hry« čís. 82. Jak samolibě se usmívá, vida již věnce a ženy u svých nohou.

G Mjasojedov Kreuzerův N Tolstý Rus Klement V Lebeděv Hrozná J Makovský Volha

34 article

Také Alexandr Makovskij má na výstavě hezký obrázek ze selského života »Nabažen«, zpodobňující rozluku dvou milenců; výjev, který často na výstavách vídáme. Z téhož lidového pramene čerpal i Kasatkin Nikolaj svou látku, líče scenu v selské jizbě před odevzdáním děcka do nalezince. Vodka hrá tu důležitou úlohu v přesvědčování. Způsob malby je pěkný, scena ale postrádá účinku, an bohatě vypravený interieur nepřipomíná bídua nutnost situace. Vodka má taktéž účast na sceně »Opět řádí« od Vasilije Maksimova. Žena tetelí se i s dětmi před chatou, co zatím muž uvnitř řádí. Aby účinek byl jednotný, měla figurální část obrazu měkkými přechody lépe laditi k vý- borné krajině za ranního šera. S jemným vkusem provedeny jsou práce od Alexěje Korina »Podvečer« a »Na letním bytě«. Jsou to prosté genry, jejichž kolorit má cosi akvarelově svěžího a světlého. Zajímavé náměty vyhledal si Nikolaj Bohda- nov Bělskij pro své dva vystavené obrazy. Rozmarně líčí v prvém »Zkouška hlasů« učitele s hochy, shromážděnými u harmonia, jehož nitro, pedaly i měchy přivádí mládež v údiv; kdežto v druhém s úspěchem zachycuje schůzku dvou bývalých soudruhů ze studií, z nichž jeden v hadrech vypravuje o utrpení stroskotaného svého žití. Z 16 obrazů před dvěma lety zemřelého Nikolaje Jarošenka, figurálních i krajinářských, zaujímá přední místo veliký obraz »Jidáš«, jehož přemlouvají židovští kněží ke zradě Krista. V úctyhodné té práci nalezneme pěkné typy a jasnou komposici; celek mimo to jest velmi dobře malován. V obraze »V létě«, od téhož umělce, výborně jest provedena kupa sena, kdežto děvče, ve stínu jejím rozložené, v koloritu od ostatku diverguje.

Makovský Nikolaj Maksimův Bohda Bělskij Jarošenko Jidáš Krist Alexěj Korina

35 article

Jakéhosi selského Krista »Utěšitele« v selské jizbě namaloval Bakšejev, s trochem nepřirozené průhlednosti, jinde prozrazuje ale týž umělee velice jemný smysl pro barvy i přírodu, jako na př. v obrazech »Pro vodu« a »Kveloucí jablon«. Výbornou techniku prozrazuje Nikolaj K. Pimonenko v portretním obraze »V sadu«. Mladá kráska v růžových šafech jest v barvě svěží a v modelaci měkká i plná a parkové pozadí jemně odlišeno. Slabší co do koloritu jest »Oběť fanatismu« od téhož umělce, zobra- zující v oživené scéně židovskou obec, proklína- jící mladou židovku, jež dala se tajně pokřiili za to typy a chování se jednotlivých fanatiků jsou velmi případné a charakteristické. Modernisticky založil si svůj obraz »Zjeveni se sv. Dimitrije careviče« Michajl V. Nesterov. Postavil svatého jinocha v téže poloze, v jaké v rakvi asi ležel, zsinalého s jizvou na krku, mezi podivné stromy, podivné krajiny a čeká, že divákem to otřese. Z obrazů D. S. Milorodoviče zamlouvá se nám nejlépe »Obrana Trojicko-sergijevské lávry« pro případný koloristický akord. Z řady pak podobizen portret p. B. od N. D. Kuzněcova. Některé z vystavených historických obrazů byly by nám blíže, kdybychom v detailu znali ruskou historii. Jsou dobře, ale trochu suše koncipovány i malovány. Také velký obraz J. S. Vasiljevičův » Na paměť Štěpána Permského« a jiných apoštolů pro nehotovost techniky málo nám vyhovuje, ač jinak někteří z pohanských Permů dobře jsou charakterisování z přichod apoštola z lesa pěkně myšlen. J. K.

Krist Bakšejev K Pimonenko Dimitrij carevič Michajl V Nesterov D S Milorodovič D Kuzněcov Vasiljevičův Štěpán Permskoje