2
masthead
V Praze, v pátek dne 1. června 1900
Praha
4
article
Na ranní n odpol. linty
předplací v
v Praze v sdninistrael
na mnři aae
na čtvrt lsta . . . . 6 K —
» dvají denážkos
na nšsle
n dvt leta . . . . 7 K 50h
e clielkác „ K s0
na měslo
Peštou:
nčtvrt isia. . . . 9 K a0
s dvojí zásilke
na měsíe
sa čtvrt leka
Praha
5
article
Císař zvěděl pravdu!
Císař zvěděl pravdu!
Události dne, kterou zabývá se veškerá
politická veřejnost obou polovin monarchie,
jest rozhovor panovníkův s dele-
gátem národa českého drem. Bedřichem Pa-
cákem po druhé hostině delegační na
hradě budínském u večer 30. května t. r.
Ani sensační výsledek obecních vole
v metropoli Cislajtanie, skončivších včera
úplnou zdrcující porážkou spo
jených německých lžiliberálů,
nacionálů a sociálních demo-
kratů, nezastiňuje a nepřehlušuje vý
znamné té dohry letošní delegační kampaně
na královském hradě uherském, odkud před
padesáti lety generál Haynau ovládal krutou
železnou rukou diktatury vítězného absolu
tismu poražený, spoutaný a zoufající národ
maďarský. — Po dlouhých zápasech a p
katastrofě kralohradecké svitl národu maďar
skému, vděk jeho vlastenecké a národní sta
tečnosti, opět den štěstí: dodělal se vyrov
nání s dynastií a ostatním Rakouskem pro
sebe tak výhodného, domohl se takové samo
statnosti státní, takové míry svézákonnostia
svévlády, že v několika desítiletích vyšinu
se na podivuhodnou výši mohutnosti a pro
sperity, tak že dnes pyšně shlíži na tu poli
ticky i hospodářsky zbědovanou, zápasy
ústavními, národními a státoprávními roze
rvanou Cislajtanii, kteráž musí sice na voj
sko a diplomacii přispívati kvotou 65 6 pro-
cent proti 34.4 proc. uherským, však ve
skutečnosti již dávno jest slabší polovinou
říše. —
Bedřich pa
Haynau
Cislajtanie
Rakousko
královský hradit
6
article
Tak se list v dějinách obrátil. A původ
a příčina toho zvratu rovnováhy na stranu
uherskou? Podjatost vídeňských vláda
Němců zdejších proti historickému národua
státnímu právu českému, jež Deák jako Lud-
vík Košut uznávali rovným a stejně plat-
ným se státním právem uherským. Kdyby
po bitvě králohradecké a vůbec před Še-
danem státníci vídenští byli s rovnou oprav-
dovostí a loyálností podnikli a provedli stá-
toprávní vyrovnání s národem
českým — dnes by tato polovina říše ji-
nak věru závodila s Uhry v každém ohledu,
dnes by se presentovala jako zkvétající
unie spokojených a zámožných, poněvadz
svobodných a rovnoprávnýcb
národův, nemajících příčin druh
druha pronásledovat a potírat žárlivostía
závistí, ba vášnivou nevraživostí, až třiceti-
letá domácí ta válka občanská dospívá do
konců, z nichž nikdo nevidí spásy a vykou-
Ano, byl to významný moment v no
vodobé té tragedii dějin rakouských, když
minulé středy na historickém hradě budín-
ském s J. V. císařem rakouským a koru-
novaným konstitučním králem
uherským tak upřímně, tak poctivě česky
rozmlouval statečný poslanec těžce zkouše
ného národa českého, který od 40 let
nemá vroucnějšího přání, než aby uzřel svato-
václavskou korunu svého království českého
spočinouti na hlavě panujícího mocnáře na
znamení ukončeného osudného sporu státo-
právního, na znamení šťastného vyrovnání
a smíru Rakouska s nejdůležitějším svým
historickým národem.
Němec
Deák
Košut
Uhry
Rakousko
7
article
Nechť nebylo předevčírem o této nej-
hlubší tužbě 6millionového národa přímo
promluveno, však ona se věru nesla a chvěla
nad historickou tou scénou, když zarmou-
cený panovník toužil na to, že již na
třetí rok jest Rakousko pro tu ja-
lovost svého obstrukcí haceného
parlamentu vídeňského k posměchu
celému světu, pročež důtklivě přál si, aby
té hanbě bylo již jednou konec, a když na
to delegát náš dr. Bedřich Pacák ne-
ohroženou srdnatou mluvou pravého pa-
trioty panovníkovi podával číši ryzího vína
české pravdy, řka: »Není na celém
světě národa druhého, kterému bylo
by se stalo tak do nebe volající bezpráví.
jako národu našemu, když mu připomínal
všechnu tu umírněnost a trpělivost poslancův
i lidu českého za posledních pěti let a snažně
žádal panovníka, aby si dal od vlády
páně Körbrovy jen předložiti ty
spravedlivé požadavky českého
poselstva, jimiž nejsou v nejmenším
pení.
doktor
Pacák
Körbrův
Rakousko
8
article
dotčena práva národa německého, jimiž žá
dáme jen svoje, jen navrácení práv
nám odňatého.
Nejde nám o žádný schvál, neprová
díme obstrukci k vůli obstrukci, také my
chceme, aby nastaly ve vlastech národů ne-
uherských utěšené poměry, klid a mír s ně-
meckými našimi krajany: a pověděli jsme
vládě upřímně, co se státi musí, aby na-
lezen byl východ z nynější situace. Avšal
dbáno kdy našich stížností, napomenutí
upřímných rad?
Císař namítl: »Vzdyť ale byly vládou
podány sněmovně jazykové osnov
pro Čechy a Moravu, kteréž by se
měly vyříditi.« Když pak na to dr. Pacák
ztlumočil mocnáři úsudek všeho českého ná
roda o těchto Körbrových předlohách, řka
»Těchto osnov nemůžeme my Če
chové naprosto přijati a kdyby
je vláda chtěla nám oktrojovat
mocí § 14, bylo by tím způsoben
v celé zemi hnutí, jakého posu
nebylo«: — panovník byl tímto sdělením
tak překvapen, že zvolal »Oho!« a udiven
naslouchal dalším důtklivým slovům delegáta
českého: »Prosím, Vaše Veličenstvo, z nám
poměry příliš dobře, mluvím jako
upřímný Čech v zájmu vlasti své, mluvím
jako upřímný Rakušan v zájmu Rakouska
jako oddaný přítel dynastie v zájmu této:
neračiž, Vaše Veličenstvo, do-
pustit, aby tyto osnovy byly
uskutečněny, neboť to by mělo
za následek — boj permanentní!«
doktor
Pacák
Rakušan
Čechy
Morava
Rakousko
9
article
Rostoucí úžas panovníkův, vyjádřený
opětným »oho« dokazoval, že povolanými
orgány nebyla dosud na místech příslušných
plně a řádně vyjevena všechna ta úzkost a
rozhořčenost panující od 8. května t. r. v ce-
lém národě českém bez rozdílu nad obsa-
hem návrhů Körbrových, kterými hledí se
nám po žádosti Němců vzíti i tu rovno-
právnost našeho jazvka v zev
nější službě politickych a soud
ních úřadů danou nám před dva
ceti lety za Taaffa nařízením Stre
mavrovým ze dne 19. dubna 1880.
I o tuto máme býti v celé třetině krá
lovství svého, v 80 soudních okresech vy
hražených Němcům jako jejich »ryze ně-
mecké území« (ač v něm žije na 200.000
Čechů) výslovně připraveni. Kéž by upřímný
výklad statečného poslance českého, jehož
zmužilost imponuje konečně i samému Heř
manu Wolfovi, tak že ji v dnešní své »Ost
deutsche Rundschau« dává za vzor Němcům,
měl za následek, aby vláda Körbrova v poslední
chvíli uhodila na cestu pravou: aby vrátila
národu našemu prostě právo, které m
bylo proti platným zákonům dne
17. října 1899 ordonancemi mi-
nistrů Clara a Kindingera svévolně od-
ňato, i aby upustila od neblahého úmyslu
vnutiti národu českému své nezdařene
a pro mír v Čechách svrchovaně ne
bezpečné osnovy zákonů buď cizo
rodou většinou parlamentu vídeňského
nebo oktrojírkou dle § 14. To i ono
bylo by pro budoucnost Rakouska ne-
štěstím přímo osudný m
Němec
Taaff
Stre
Čecho
Heř
Wolf
Claro
Kindinger
Čechy
Rakousko
10
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 31. května. (O posledn
delegační řeči hr. Goluchovského)
jehož peštští a vídeňští officiosové vynášejí div
ne do nebe, promlouvají listy slovanské málo
pochlebně. Uvedli jsme včera polský hlas listu
lvovského; dnes bereme polský úsudek o hr
Goluchovském z krakovského »Glosu Narodu«
»Včerejší delegační řeč hr. Goluchovského —
čteme tam — mluvená v odpověď Čechům z
jich výtky proti zahraničné politice rakousko-
uherské, může být pokládána za vtipnou, hlad-
kou co do formy a zručnou, ale hla sem
polským není; byla to apologie vyhánění
ubohých polských dělníků, ospravedlňování kroků.
o nichž si každý spravedlivý člověk dávno už
utvořil soud. Porovnání Poláků, hledajících práe
na staré polské půdě ve Slezsku, s Číňany v Sev.
Americe, není trefné a tím méně oprávněno
v ústech rakouského ministra, pokud se ještě
vydává za Poláka. Slyšeti něco podobného z úst
knížat Radolinů, hrabat Possadovských, Jeltsch-
Čecho
Polák
Číňan
Possadovský
Jeltsch
Praha
Slezsko
Seva . Amerika
11
title
Saurmů, Putkammerů, ač jsou také potomky
12
article
staré polské šlechty, nepřekvapilo by nikoho
ale — upřímně vyznáváme — nikdy jsme se
nenadáli, že uslyšíme taková slova z úst hr.
Goluchovského a když jsme je přece uslyšeli
naplnila nás hořkostí. Víma velmi dobře, že ra
kouský zahraničný ministr nemůže mluviti tak
jak by ve věci tak smutné měl mluviti každý
pravý Polák; ale ospravedlňovati Němce, tupí
cího polský lid, takovým způsobem, to je pře
příliš; v tom možno viděti jen rakouského mi
nistra, ale Poláka rozhodně ne.«
O téže řeči píše lublaňský »Slovenski Na
rod«: »Tři dni trvala letos rozprava o roz
počtu zahraničního ministerstva a byla pro
hlavu onoho ministerstva tak nepříjemná, že
hr. Goluchovský opětně soptil hněvem a pozbyl
té umírněnosti, jež je nezbytna pro diplomata
Té nervosnosti hr. Goluchovského nelze se di-
viti, neboť od té doby, co se ministr začal
plésti do věcí, do nichž mu nic není, cos
začal michati do vnitřní politiky a intrikovati
proti národním a politickým snahám Čechů
Slovinců, od té doby k nespokojenosti s jeho
politikou přidružil se nový moment, moment
osobní. Zvláště čeští delegáti ukázali otevřeně
že jsou odpůrci hr. Goluchovského nejen pro
jeho politiku, nýbrž i z důvodů osobních.«
Z Vídně, 31. května. Příprav
k parlamentní kampani.) Vídeňským
listům sděluje se z Pešti, že rakouská vláda
má pro další sněmování asi následující plán:
Polák
Němec
Čecho
Vídeň
Pešť
13
article
Nepodaří li se učiniti parlament dělným, bude
napřed jen odročen. Zatímný rozpočet na dru-
hou polovinu roku bude vyhlášen pomocí § 14
(dle jiné zprávy prý snad i jiným (?) způso
bem). Za sněmovních prázdnin vláda se po-
kusí nalézti nové prostředky k uzdravení vnitř
ních poměrů. Pomýšlí se při tom na oktrovo
vání jazykových zákonů. Stane-li se to pře
vážné pochybnosti, jež se vyslovují proti to
muto kroku, bude sněmovna svolána na pod-
zim a vláda jí předloží tento oktroyovaný
zákon, aby mu udělila indemnitu. Poslanci
strany, jež radí vládě k tomuto nebezpečnému
kroku, se domnívají, že se sněmovna neod-
hodlá indemnitu odepříti. Ukáže-li se však sně
movna i na podzím k práci neschopnou, při
blíží se moment rozpuštění říšské rady, ač se
proti tomu činí odpor, zejmena na pravici
O novém vyjednávání mezi Čechy a Něme
není prý nyní řeči.
Podobnou zprávu přinesl tyto dni i berlí
ský »Börsen-Cour.«, ale s tím dodatkem,ž
po nezdaru v příštím zasedání říšské rady dr
Körber odstoupí a oktrojování jazykových zá
konů se ujme kabinet kn. Alfreda Liechten
steina.
Körber
Liechten
Čechy
14
article
Z Turč. Jsv. Martina, 30. května. (Vyvá
žení slovenských dětí. — Osud budov
»Matice Slovenské«.) »Nar. Noviny«srozpisuj
se ve stati plné hořkosti o novém maďarském útoku
směřujícím přímo k vyhubení Slováků. Vyvážení slo
venských sirotků do maďarské dolní země pokrývalo
se dříve pláštěm humanity; tvrdilo se, že se vláda
stará o zaopatření slovenských sirotků, zbylých po
osobách zemřelých cholerou. Nyní Maďaři nepokrý-
vají svého nelidského činu ani tímto pláštěm; mini-
sterstvo vnitra vyzvalo přímo své podřízené úřady
na Slovensku, aby opatřily prostě děti, ať sirotky
nebo ne, jež by na dolní zemi časem posloužily
k přelévání zdravé, slovanské krve do žil schátralých
těl maďarských. Na štěstí lov tentokráte nebyl tak
výdatný, jako v prvých dvou případech, kdy vyve-
zeno na dolní zemi na 2000 slovenských dětí. A jaký
byl jejich osud? Největší část z nich zahynula
v krátké době buď nemocemi nebo následkem praci
přesahujících síly dětské. Jiná část zhynula mravně
a plní vykřičené domy a trestnice. A podobný osu
očekává ovšem i děti nejnověji vyvezené z tren-
čanské stolice. Dolní země z nich užitku míti ne-
bude a Slovensko okrádá se o domácí lid, na jehož
místo se uvelebuje žid, vyssávající rovnoprávně Ma-
dara i Slovana. Právem diví se pisatel stati v » Nar.
Martino
Slovák
Maďar
Slovan
Nara
Slovensko
Ma
maďarský dolní země
15
article
Novinách«, jak neprozíravou může býti uherská
vláda. — Budova »Matice Slovenskés, jejíž jmění
skonfiskováno uherskou vládou před 25 lety, stála
od těch dob opuštěna, bez dozoru, bez oprav. Část
stěn se pobořily, do dvorany vnikal dešť a budova
měnila se znenáhla v rozvalinu. Nyní dala ji vláda
připsati »Uhersko-slovenskému vzdělávacímu spolku«.
známé »femce«, zřízené na pomaďaření Slovenska
Budova má býti nákladem asi 60.000 zl. opravena
mají v ní býti umístěny rozličné úřady turčanské
stolice, jako okresní soud, pošta, berní úřad atd. Na
podzim má býti nově upravená budova odevzdána
svému účelu
Slovensko
Matica Slovenskés
slovenský vzdělávací spolek
16
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 31. května.
Ruský tisk o výkladu hr. Golu-
chovského.
»Pocein« píše, že řeč hr. Goluchovskéh
v delegacích neměla žádného úspěchu. Minist
Gola
Pocein
Praha
17
article
nemá čím pochlubiti se. Jestliže uspořádal cestu
stařičkého mocnáře do Berlína, to se stalo ki
cti a prospěchu Německa a nikoli Rakouska
Není divu, že exposé p. Goluchovského bylo pro
opposici bohatým stolem. Čeští řečníci zmrskali
ho řečmi, plnými jedovatého humoru, za to, že
snažil se přesvědčiti delegace, že mají pouze
vstát, pokloniti se a poděkovati za jeho mou-
drost. Žádný z řečníkův opposice nepochválil
Goluchovského za Berlín a nesouhlasil s jeho
názory na tuto historickou návštěvu. Severní
Slované jednomyslně ukazovali na to, že Golu-
chovský, hraje do ruky pangermanismu, přináší
Němcům v Německu v oběť zájmy desítek mil-
lionů rakouských Slovanů. Dejme tomu, že tito
obětovaní patři k severním Slovanům, ale vždyt
se jich Rakousko dosud neodřeklo. Zájmy Čechů
by měly býti rakouské vládě bližší, než zájmy
Pruska. V mezinárodním poměru jen sblížení
s Ruskem nevadí, aby Rakousko dbalo svých
prospěchů. Proto by Goluchovský měl důvod
k pochlubení jen tenkráte, kdyby se mu po-
dařilo zavésti politiku Rakousko-Uherska do je
jiho přirozeného řečiště, do nejupřímnějšího přá-
telství s Ruskem. Nynější dohoda s Ruskem
o Balkáně není se strany Rakouska upřímná.
My Rusové neodvážíme se dokazovati, do
dává list, že opposice se mýlí.
Goluchovský
Slovan
Gola
Němec
Čecho
Rus
Berlín
Německo
Rakousko
Prusko
Rusko
Uhersko
Balkán
Slovan
18
article
Delegace.
Delegace.
Z Pešti, 31. května. (C. -B.)
V plné schůzi rakouské delegac
všichni referenti konstatovali ze zprávy uherské de
legace, že obojí usnesení souhlasí, což vzato na vě
domí a všecka usnešení byla přijata ve 3. čtení.
Dále přijat tento návrh: V r. 1901 zůstane
v platnosti společenství celních příjmů v obou polo
vicích říše. Část jich po srážce důchodkových dan
a vrácení záruk, paušálu celní režie a celního pau
šálu bosenského odečte se od společného rozpočtu
Neuhražená část společných výdajů rozvrhne se mez
obě části říše dle ustanovení zákona ze dne 8. června
1871 ve smyslu zákona ze dne 21. pros. 1867 dle
poměru, jenž bude ustanoven.
Ministr zahraničných věcí hr. Goluchowskí
odpověděl na dotaz po ztýrání rakouského přísluš-
níka M. Prossena ve Smyrně, že o připadu tom
jejž dal vyšetřiti, nedostal dosud žádnou zprávu, al
po případě učiní prý náležitá opatření
Potom děkoval delegaci panovníkovým jmenen
za její osvědčenou oddanost a vlasteneckou oběta
vost a vyslovil ji vřelý dík také za ochotu ke spo
lečně vládě.
Předseda ryt. Jaworski oznamuje ukončen
prací, pravil ve svém doslovu, že delegace může p
hlížeti s uspokojením na vykonanou práci. Měla vždy
na paměti svou povinnost, dbát o mocné postaven
říše, její vážnost a význam a povolila požadavky
společné vlády. Delegáti přednesli za debaty přán
a potřeby obyvatelstva, pokud spadají do oboru spo
lečné vlády.
jít legace
Goluchowskí
M Prossen
Jaworský
Pešť
Smyrna
19
article
Delegační jednání protáhlo se, ale považuje toz
dobrý přiznak proto, že zástupci lidu povolaní k účast
na zákonodárství a vykonávající náležitě svůj mandát
používají každé příležitosti, aby dostáli svým povin
nostem k svým voličům,
Je potěšítelno, že rozkladný jed, jenž ochromuje
parlamentarismus a ústavní život, nevníkl do tohote
shromáždění. S radostí pozoruje se, že je dosud možní
zastupovat důrazně a obnivě svůj názor bez ublížen
parlamentarismu a ohrožování ústavního života. Két
by příklad ten působil také na jednání na říšské radě
Pánové! Přijměte můj vřelý a upřímný dík za
svou shovívavost.
Předseda děkoval dále svému náměstku, před
sedovi rozpočtového výboru a členům společné vlády
a končil provoláním slávy císaři, což shromážděn
opakovalo.
Del. kníže Trauttmansdorff děkoval před
sedovi, přeje mu, by ještě dlouhá leta strávil mez
delegály. (Potlesk a pochvala.)
Po opětných dících ryt. Jaworského byl zápisni
dnešní schůze verifikován a schůze ukončena dopole
dne v 10 hodin 35 minut.
V uherské delegaci přečteno nuncium rakou
ské delegace a přikázáno sedmičlennému výboru.
V odpolední závěrečné schůzi o 4. hodině
sedmičlenný výbor předložil svou zprávu o rakou
ském nunciu.
Konstatován souhlas ve všech usnešeních.
Po obvyklých formálnostech a děkovacích ře-
čech, jež pronesli říšský ministr Kallay, předseda
Szilagyi a del. Berzeviczy byl autentisován
protokol dnešní schůze a předseda prohlásil dele
gační zasedání za u kon čené.
Trauttmansdorff
Jaworský
Kallay
Szilagyi
rada Pánová
20
article
Městská zdravotní komise
Městská zdravotní komise
konala dne 30. května t. r. za předsednictví starosty
p. JUDra. V. Srba schůzi.
1. Hned při úřadních sděleních dotknul se fysi
kus dr. Záhoř pohybu tyfu břišného. Jes
starou zkušeností — pravil — že po větších povod-
ních, kdy zatopeno bývá množství bytů, krámů.
sklepů a studen v Praze, vzniká v dobé tří, nejvýše
čtyř neděl po povodni tyfus střevní. Zkušenost tato
i letos se osvědčila a sice vypukla epidemie tyfu
střevního právě v těch částech města, kde ode dávna
bylo semeniště všech infekčních nemocí, totiž v v
části k assanaci určené a přilehající k ní časti Sta-
rého města.
V Srba
doktor
Záhoř pohyb
Praha
21
article
V drobném prodejíi
ranní číslo o sobě . . . za s
věpola dní
. . . sa2h
Ve alialkách sa venkovií
ranní číslo. . . . . .
sdpolední . . . . . . . . 5h
Inserá ty
platí se hotsvě napled.
Fředpiscení a jurerty přijímá »dmiul-
straca v Marianske ulici č.a
Tam nacházaší se teš redakce
tiskárna s ezpedine „ Nárednich Listě“
Rukopisy se novraceji
Marianske ulice
Inserý
22
article
Množení se případů onemocnění tyfem střevním
možno bylo pozorovati již od 29. dubna, tedy tři ne-
děle po povodni. V zatopených ulicích byly některé
studny hned dne 9. dubna uzavřeny a byla dovážena
do Dušní ulice a ulic okolních pitná voda z Malého
nám. ve voznicích. Aby pak byla úplná jistota dána
byly dne 10. dubna zavřeny v inundačním obvodu
všechny studny v obecní správě se nalezající, počtem
10. ve všech postižených částech města a když pří-
padů tyfu ještě stále přibývalo, bylo sáhnuto ku nej-
krajnějšímu prostředku, totiž k uzavření veškerých
studen veřejných i soukromých ve všech částech
města inundovaných. Bylo zavřeno na počátku mě-
síce května celkem 150 studen a do oblasti jejich
dovážena jest voda pitná ze studen na Malém nám.,
od města Benešova ve Vyšehradské tř. a z obecního
dvora v Holešovicích. Voda studen těchto byla dříve
bakter. a chemicky vyšetřena a když byla shledána
nezávadnou, počalo se s rozvážením vody pitné v 10
voznicích a sice tak, že jedna voznice jela 7 až 10-
krát za den, tak že na př. ze studny na Malém nám.
vozí se až 70 voznic po 7 hkt. do Josefova a Starého
města, množství to zajistě úplně postačitelné.
Poněvadž nyní již stav vody ve Vltavě jest pří-
znivý a voda ze zatopených sklepů většinou jest již
vyčerpána, bylo několik méně podezřelých studen
přečerpáno, vyčistěno a když voda shledána bakte-
riologicky nezávadnou, byly sludny ty dne 26. t. m.
opětně obecenstvu otevřeny a sice jsou to studny
v č. p. 635, 700, 728, 1000—I. a veřejná v Týnském
dvoře.
Malý
dušní ulice
Malý já
Benešov
Holešovice
Josefov
Vltava
23
article
Podobně stane se ještě během tohoto týdne v Ho-
lešovicích, kde rovněž bude několik studen otevřeno
a pak postupně u všech ostatních zavřených studen.
Velkou práci má při vyšetřování studen městský
chemik, který od rána do večera vedle běžných prací
zaměstnán jest vyšetřováním vod pitných a říč
ných
Jaký účinek na množení se tyfu střevního
všechna uvedená opatření měla, ukáže se až v prv-
ních dnech měsíce června, kdy končí inkubační doba
od hromadného uzavření studen.
Tyfu bylo v době od 13. do 19. května 27 pří-
padů, od 20. do 26. května 16 případů, hlavní část
připadá na Staré město a Josefov a sice: v prvním
období v I. části 12, v V. části 11 případů; v dru-
hém období v I. části 4, v V. části 4 případy; o
vzniku epidemie od 29. dubna do 26. května jest
případů 91, na Starém městě 32 a v Josefově 38
případů.
Počet uzavřených studen obnáší 161, dosud vy-
zkoušených vod 80, z nichž jest dobrých 15 ve-
řejných a 19 soukromých, špatných veřejných 1
a soukromých 36, otevřeno bylo 15 veřejných a sou-
kromých 19; pro odpor majitelů domů není 10 stu-
den se špatnou vodou zavřeno; 5 studen josefov-
ských, 6 studen na Starém městě a 5 studen v Ho-
lešovicích obsahují bakterie střevní.
Stará město
Josefov
24
article
Dále sděluje fysikus, že souhra úřadních výkonů
obnáší r. 1899: u fysika 7371 a u okresních lékal
37.896.
Při pohybu infekčních nemocí uvádí, že byl po
hyb v březnu i v dubnu u porovnání s předešlým
roky velmi příznivý: neb ani spála ani difterie ne-
dosáhly své normální výše 30. totéž platí o květnu
pouze zajíkavý kašel a kašel vůbec byl v silnějším
pohybu ve všech 3 měsících, nežli v letech předchá-
zejících, což patrně s chřípkou bylo ve příčinněm
spojení; pouze v květnu se objevuje zdvižení tyfové.
2. Při předmětu o vypsání konkursu pro
druhého chemika městského kladl fysiku
na to hlavní váhu, by žadatel prokázal, že odbyl obě
státní zkoušky z oboru technické chemie na vysokých
školách technických anebo předepsaná rigorosa uni-
versitní, při nichž hlavním předmětem jest chemie.
s prospěchem dobrým; jest úplně správným pone-
chati volnost konkurence, poněvadž dle platných na-
řízení mohou se studiu ku dosažení diplomu potrav-
ního chemika věnovati vedle techniků i filosofové
farmaceuti.
Žadatel musí prokázati znalost bakteriologie,
hygieny a zbožiznalství a dosáhnouti diplomu po-
travního experta ve smyslu zákona z roku 1896
dříve, než mu bude místo definitivně uděleno. Místo
jest systemisováno s 2200 K
Obecní starší pan Šiler uvádí jako inspekto
městské potravní stanice, že jest městský chemik
příliš mimo laboratoř zaměstnán a že jest nutno
aby jeho agenda byla zkrácena: v příčině obsazení
místa druhého chemika považuje za správné, by
technický chemik s praxí obdržel přednost.
Šiler
25
article
Obecní starší p. dr. Štych přimlouvá se za
volnou konkurenci, poněvadž si pak zdravotní komise
snáze může kandidáta voliti a klade hlavní váhu při
nynějším zaměstnání chemika na hluboké bakteriolo-
gické vzdělání.
Pan prof. Brauner upozorňuje, že nemohou
býti při obsazení druhého chemika jiné podmínky.
nežli dříve a že se od znalosti bakteriologie nemůže
upustiti, kdežto zase vrchní policejní lékař pan dr.
Pečírka důkladnost a znalost hygieny vyžaduje.
Přijímá se přání pana Šilera, by vysílání
městského chemika ke všem možným komisím bylo
obmezeno a návrh fysika, by u konkursu byla za-
chována konkurence úplně volná.
3. Pak přednášel fysikus o vypsání konkursu
pro lékaře okresního na Vyšehradě; ny-
nější okres zdravotní X. (dr. Buršík) má 324 čísel
13.093 obyvatelů a bude míti po rozdělení schvále-
ném 160 domů a asi 6500 obyvatelů a nový okre
XVIII. 182 domy a 7355 obyvatelů; rovněž zdra-
votní okres XVI. (dr. Kettner) doznal by zackrou-
hlení; dále se zmíníl fysikus o velikých zdravotních
okresích v Holešovicích a Bubnech a nutnosti třetiho
okresního lékaře pro tuto část, návrh na vypsání
konkursu pro okresního lékaře na Vyšehradě se jedno-
myslně příjímá.
4. Konečně přednášel fysikus o stadiu otáz ky
řakultativného spalování mrtvol
Štych
profesor
Brauner
doktor
Pečírka
Šiler
Buršík
Kettner
Vyšehrad
Holešovice
Bubno
27
article
Život za cara.
Život za cara.
Glinkova opera byla poprvé dávána na
petrohradské dvorní scéně roku 1836 se skvě-
lým úspěchem. Car Mikuláš, jenž byl s celou
rodinou na premiéře, ještě v divadle velmi
srdečně děkoval skladateli a potom mu posla
velmi drahocenný brillantový prsten. Též Puškin
byl operou nadšen a s radosti sledoval velíko-
lepý hudební úspěch svého přítele. »Ty nejsi
glinka (hlinka), ty's porculán« — přivítal velký
básník skladatele, vroucně jej objímaje. Opera
původně se jmenovala »Ivan Susanin«, pozdějí
dostala název »Život za cara«. Hudbou prvního
hého operního výtvoru, v pravdě národního
a vlasteneckého, v němž je vyznačen ruský
polský živel a povaha obou národů — kochali
se i cizinci, Mérimée, L. Viardot, Berlioz, Liszt,
Meyerbeer a jiní znamenití umělci a kritikové.
Roku 1879 bylo na petrohradské dvorní scéně
pětisté představení opery. (Dirigoval náš krajan
E. Nápravník.)
Děj se odehrává v letech 1613 a 1614
za polsko-ruské války, když Poláci vitězně
se blížili k Moskvě. Byli konečně od Rusů po-
rženi a na svém ústupu přepadli vesnici Domno
v kostromské gubernii. Poláci násilně zde nut
sedláka Susanina, aby je vedl do kláštera
v němž mešká v bezpečném úkrytu syn stat-
káře Romanova, nově zvolený sedmnáctiletý car
Michail Feodorovič. Susanin si umínil, že za-
chrání cara (»Umru za cara a svatou Rus«)a
vede nepřátelské zbrojnoše do nejhlubšího čer
ného lesa mezi močály a bažiny, odkud není
vyváznutí. V kostromské gubernii jsou takové
ohromné lesy — kdo tam zabloudí, již se z lesa
nevybere. Poláci, neustálým blouděním unaven
a mrznoucí, tuší, že je zle, až Susanin sám ra-
dostně jim zvěstuje: »Zavedl jsem vás tam,
kamž ani šedý vlk nikdy nezaběhnul, kam ani
černý havran kostí nezanášel.« — Susanin klesá
pod smrtelnými ranami rozlicených Polákův. —
Glinkův
Puškin
Ivan Susanin
Mérimée
L Viardot
Berlioz
Liszt
Meyerbeer
E Nápravník
Polák
Rus
Domna
Susanin
Romanův
Feodorovič
Polákův
Mikuláš
Moskva
svatá Rus
28
article
Váňa, sirotek, vychovaný v rodině Susanina,
vyslán byv potají od Susanina, uhání tou dobou
na koni do kláštera, aby cara varoval před hro
zícím nebezpečím. Šťastně se to hochovi zdaří
ačkoliv uhnaný kůň pod ním mrtev v poli padne
V posledním jednání slaví zachráněný car svů
vjezd do Kremlu v Moskvě; v průvodu kráč
Antonida, dcera zabitého Susanina, jsouc pro
vázena svým ženichem a Váňou. Lid vítá car
a jásá nad jeho zachráněním.
Někteří dějepisci (mezi nimi Kostomárov
pochybovali o existenci samého Susanina o jeh
hrdinském skutku. Veškeré pochybnosti jsou
nyní navždy vyvráceny. V. Samarjanov, jenž
dvacet let se zaměstnával místními historickým
studiemi v kostromské gubernii, vydal r. 186
knihu, věnovanou »Paměti Ivana Susanina, jenž
za cara, ochrance víry a říše, život svůj polo
žil.« — V knize jsou sebrány listiny (gramoty)
udělené od carů potomkům Susanina. Jsou to
listiny od zachráněného cara Michaila Feodoro-
viče z r. 1618 a 1633, ty byly potvrzeny od
carů Joanna a Petra Velikého a r. 1767 o
Kateřiny II. Potomci Susanina žijí dosud v Ko
stromském újezdu řečené gubernie hlavně v
vesnici Korobově; známi jsou jmenem bělopáše
(= sedláci od daní osvobození). Byli totiž uve
denými carskými listinami osvobození na věčné
časy od osobních daní a všelikých jiných pla-
tebních povinností a spolu jim udělena carská
privilej, že do jejich vesnice nikdo nesmí při
jížděti, ani vojvodové, an policie, aniž kdokol
jiný, nikdo že nesmí jim rozkazy dávati, aniž
od nich zaopatření pro sebe a svůj průvod nel
čehokoli jiného žádati.
Váňa
Susanin
V Samarjanov
Ivan Susanin
Michail Feodora
Joanna
Petro Veliký
Kateřina II
Kreml
Moskva
Antonida
Lido
29
article
Za Mikuláše I. nedlouho po prvních před
staveních opery byl zjištěn počet potomků Sus
ninových na sto pět osob mužského rodu, kter
měli pouze asi 98 desítin půdy, což jim ne
stačilo. (Jedna desítina = 1.73 jitra rakouského)
Car, potvrdiv jim dřívější carské gramoty, vele
jim vyměřit 724 desítin půdy v rozličných čá
stech kostromského újezdu s dodatkem, že tate
půda náleží celému jejich rodu a selským ob
cím, v nichž sídlí. Ochrana jejich svěřena mi
nistru dvora; nejbližší místní dozor nad nim
uložen kostromskému občanskému gubernátoru
s dodatkem, že do jejich vesnice nesmí přijíždě
jinak než s dovolením ministra dvora, kromě
zvláště důležitých a velmi naléhavých připadů
o nichž má současně referovat ministru dvora.
Car Alexandr III. přijal pod svou ochranu
»Kostromské Alexandrovské Bratrství« a uděli
potřebnou sumu peněz na vydržování škol v
vesnieích Domnách a Děreveňkách pro »bělo-
pášce« — na památku cara Michaila Feodoro
viče a Susanina.
Úloha sirotka Váně — píseň Váňova, jeho
velká scéna na počátku třetího jednání, jeho
vypravování o osudu otce — je známá na ceel
Rusi výtečným podáním paní Dolinové, která.
nemá-li v hrdle diamanty a perly, má tam jistě
slavíčka, jenž šveholi a tluče z jejích malých
roztomilých úst vroueím a srdeejímavým způ-
sobem. Ta kouzelnice dovede svým uměním
rozehřát ř diváky, kteří si zvykli slyšeti z jeviště
křik a ne — zpěv, kteří proto při zpěvu méně
oceňují cituplnost, lahodu, umírněnost a zbar-
venost hlasu přiměřeně situaci, a méně si váží
dobře vyškolené pěvecké správnosti, dávajíce
přednost brutální sílo hlasu; ba jim se zdá, že
Mikuláš
Sus
Michail Feodora
Susanin
Váně
Váňův
Rus
Dolina
30
article
kdo nekřičí, nemá hlas — a nejvice tleskají
tomu, kdo nejvíc kříčí. Kohout, jehož křik je
slyšet po celé vesnici, byl by tedy nejlepším
zpěvákem ? Lev v horké Sahaře, jehož řvaní se
rozléhá na mnoho mil, byl by tedy znamenitým
umělcem, a měl by docela naději, že se stane
miláčkem (rozumí se, provincialního) obecen-
stva? O pěvci, křičícím na jevišti, řekl Napo-
leon I.: »Hodil by se za komandanta při vojenské
parádě.« Velký císař měl pravdu. Zpěvohra nen
křikohra.
Křikomil, jemuž z jeviště imponuje pa-
rádní naparování a jarmareční přepínání hlasu.
málo též dovede ocenit promyšlenou, ušlechtile
prostou hru, prázdnou výstřednosti a mahicherně
vypočítaných effektů — a překvapeně šeptá »ne-
umějí hrát«, nevidí-li u vynikajících pěvců zbrklé
pohyby tělem a rukama, pitvornost, přemrštěné
posuňky, titěrné koketování a neodůvodněné po-
bíhání na jevišti, což dohromady nazývá se
hledišti — temperamentem.
Jenže křičení a takového druhu tempera-
ment není známkou uměleckého výkonu, jakto
vidíme u našich vážených petrohradských hostů,
kteří vítězí inteligentním vystižením svých partil.
Zachováme ruské umělce v milé pamětia
Dr. P. D.
navždy s nimi se neloučíme
Napa
doktor