kdežto přízemí ostatní s portalem ke hlavnímu vchodu provedeno jest v pískovci hořickém. Zbytky portála starého, ač při bourání se shle- dalo, že jsou součásti jeho nad míru poškozeny jsou zachovány, jakož i onen pískovcový portál z domu č. 931—I. a budou oba tyto portály po opra- vení umístěny ve dvoře nové budovy, kde přistaveny budou ke zdem ohradním. Již nyní možno učiniti si představu, jaký dojem skýtati budou místnosti vnitřní, zvláště místnost úřadní, ke kterým vede zvláštní schodiště a vestibul který dodává budově rázu palácovitého, jakého zvykli jsme viděti v předních barokních pražských palácích. Místnosti v I. patře budou zaklenuty a průčel samo zdobeno ve způsobu pražského baroku s po- užitím motivů, jež se nám zvlášť na náměstí Staro- městském zachovaly. V patrech ostatních projektovány jsou pohodlné krásné byty, zařízené se vším komfortem. V přízemí jež jak již podotknuto, obloženo bude mramorem pískovcem hořickým, nalézá se lékárna a krámy moderně zřízené.

Dozorstvo Pražské městské pojišťovny, hledíc ku zachování mincovny a ve snaze vyhověti starému rázu náměstí, odhodlalo se k obětem a omezilo budovu na větší část jako třípatrovou. Vůbec nešetřilo dozorstvo ani snahou, ani prací a pílí, aby na vynikajícím tomto místě vznikla bu- dova, kteráž bohdá bude i vzorem budovám dalším jež v obvodu Starého města ještě pořízeny býti mají Doufáme též, že budova ta sloužiti bude ku okrase památného Staroměstského náměstí a že vý sledkem uspokojeni budou i ti, kdož s nedůvěrou sledovali celý vývoj přípravných prací. Budova odevzdána bude svému účelu počátkem srpna příštího roku, v kterémžto roce přikročí se také ku stavbě vzorně zřízené ústřední stanice ha- sičské, kterážto má býti v přímém spojení s měst- skou pojišťovnou. Ku konci nutno připomenouti, že v stavebním dozorstvu zasedají: bývalý náměstek starosty p. K. Vlček a dvorní stavitel Rud. Tereba.

Výlot do Krkonoš ve dnech 4.—7. t. m. do Krkonoš pořádaný velko- lepým průběhem svým stal se nejzdařilejší výpravou všech, které českými turisty vůbec kdy do Krkonoš konány byly. Vzdor tomu, že výpravě této učiněna byla zcela prostinká reklama pouze dvěma stručnými zprávami v denních listech, přece zúčastnilo se jí 7 turistů, mezi nimiž i dámy počtem 19 statečných turistek českých čestně byly zastoupeny. Významna jest okolnost, že k výletu tomuto při- hlásili se turisté z nejrůznějších míst Čech i Moravy. zejmena z Prahy, Žižkova a Smíchova (18) a z Mo- ravy (3), Jemnice. Olomouce, Uh. Hradiště (7). Ostatní turisté byli z okolí Berouna, Plzně, Tábora, z Lonn, ze Slaného, St. Přerova u Mochova, z Turnova, Ji- čína, Čes. Dubu, Kostelce n. L., z Kochánek u Nov. Benátek, z Jaroměře, Uhlíř. Janovic, Opatovic, Čes. Brodu, Bakova a Jilemnice. První podmínkou úplného zdaru tohoto zásluž- ného turistického podniku byla ovšem skvostná po- hoda, která turisty po celé 3 dny v Krkonoších věrně provázela a při níž jedině plného uplatnění došly svědomitě vykonané přípravy a práce pořa- datejské.

Již v sobotu pobyt v útulné Jilemnici, odpole- dní výlet na Kozinec a přátelské přijetí, jakého se hostům večer v místních hostincích dostalo, zane- chaly u všech dojmy velice příjemné, při výletě vlastním pak prvého dne, zejmena jízda dráhou ro- mantickým údolím Jizery do Jablonce n. Jiz., rozhled s temene Kokrháče (kotle) do dálného kraje českého, pohled do hlubokých propastí jam kotelných i Lab- ského dolu, čarokrásná vyhlídka s okrajů divokých Jam Sněžních do dálných krajů Slezska, zajímavý pochod po hlavním břebeně krkonošském středem bujného lesa nízké kosodřeviny, dostupování a slé- zání skalnatých vrcholů Vysokého Kola, Vel. Šišáku, Dívčích i Mužských kamenů při zcela jasném ovzduší a pohledu na bohaté rozčlenění obou úpatí krkonnšských... To vše v nejvyšší míře bavilo na- dšeně výjetníky. Na druhý den následovavší sestoupení na pruské únatí krkonošské, mělo opět nové zajímavosti v zá- pětí a další pak pochod po příkrých svazích Krkonoš na strané pruské i cestování pruskými osadami pře- často veselým zpěvem provázené, bavilo nejen tu risty naše, ale došlo i nejživéjší pozornosti zvěda- vých Prušáků, kteří se o »kolosální« výpravu z Čech velmi vřele zajímali.

Minuvše Agnetendorf, kráčeli turisté pohodlnou cestou lesní na starobylou zříceninu Kynastu, kdežv rozsáhlé zahradní restauraci ve stínu bujných kve- toucích lip dopřáli si delšího odpočinku. Na to při zvý- šené veselé náladě přes Saalberg ubírali se k Hajnu. V Oblasserově hotelu objednán a v prostranném, vkusně vyzdobeném sále připraven byl společný oběd, jehož úprava překvapila všeobecně a zejmena uspokojila ty, kdož před »pruskou« kuchyní měli ja- kési obavy. Panovavší povznesená nálada dostoupila vrchole, když ředitel slovanské klavírní akademie pražské p. Címr, ochotně zasedl k pianu, a po virtuosně předne- sené koncertní skladbě zahrál řadu národních písní, jež shromáždění turisté nadšeným zpěvem dopro- vázeli a tím na svoji přítomnost upoutali pozornost veškerého místního obyvatelstva a četných letních hostí v idyllickém tomto místě si hovících.

Teprvé o půl 4. hod. odpol. rozloučila se česká společnost s útulnými místnostmi hotelu páně Roth- rova. Minuvší pěkný vodopád Hajnavy po hodinné chůzi došla do Baberhäuserů, k hotelu »Brotbaude« a dospěla konečně k velezajímavému kostelu »Wange zvanému. Roztomilým zjevem zvláštního kostelíka tohoto jakož i překrásným pohledem odtud do Pru- ska, jenž téhož dne při odpoledním osvětlení byl ne- smírně půvabný, byla celá společnost v pravdě očá- rována. Vděčně oceňujíc tento bod výletního pro- gramu, chutě nastupovala družina českých turistu další namáhavé stoupání.

Kolem hotelu Schljugelbaude i Boudy Hampiovy u Malého rybníka teprve po 8. hodině večerní do- stoupili turisté rozlehlé planiny pod Sněžkou, po níž za jasného svitu měsíce zrychleným krokem blížili se svému cíli — Luční Boudě. Na třetí den následovalo dostoupení Sněžky, kteréž provedeno bylo v časných hodinách ranních se zdarem, jímž jen nemnoho turistů za celou sai- sonu pochlubiti se může. Jak čarokrásný výcho slunce, tak i na všech stranách se objevující jasný rozhled byl téhož jitra úchvatným a vzácným diva- dlem i těm turistům, kteří temene Sněžky již častěji byli dostoupili. S údivem nezměrným kochali se turisté v roz- hledu, v němž na jedné straně vzdálený Ještěd s Rálskem i Bezdězí a českým Středohořím, na druhé obě Hejšoviny s Králickým Sněžníkem a Pradědem poutaly k sobě pozornost. Na jiných pak stranách do dáli nedohledné patřili do středu Čech přes vý- značné vrchy a zříceniny v okolí Jičína, přes Tro- sky, Kozákov, při čemž přehlíželi rozsáhlé rovinyv Polabí, četnými městy ozdobené. Protějškem této vy- hlídky byl vábný pohled do Pruska, jež ve východní části tonulo v záři nad obzor vstupujícího slunce, splývajíc na západě s lesnatým tmavým pásmem hor Jizerských. Nesčetné osady, města, malebná skupení rolí, luk, lesů, vrchů s četnými blýštícími se ryb- níky, činily rozhled velice rozmanitým, cenným. I další část programu výletního — pochod přes Černou Sněžku do Hraničných Bud, odtud Malou Úpou a Marešovem do Janských Lázní, skončila zdárně. Rozloučení nastalo v Janských Lázních ve ville »Felsenburk« zvané, jejíž majitel pan F. J.

Musil, Čech, vzorným upravením oběda získal si stejné spokojenosti a pochvaly, jaká v předcházejí cích dnech zaslouženě vzdána byla hostinským v Boudě Dvorské, Petrově i Luční. Během výletu mnohokráte oceněny byly vůdcovy zásluhy o zdařilou výpravu tuto, což při rozchodu turistů v Janských Lázních zejmena vděčně bylo opětováno. Turisté loučíce se, rozcházeli se s přá- ním, aby i další výpravy společné do hor pořádané, skončily se stejným zdarem a nadšením! Turista Čech jednotlivý ztrácí se ovšem úplně v moři ně- mectví, jež především v hlavní turistické saisoně »naše« hory zcela zaplavilo; hromadné výpravy však budí tu pozornost všech místních kruhů. Je pravda, že dosud jsou na místě nářky na neznalost češtiny v Krkonoších, avšak uvykneme-li si takto hromadně Krkonoše často navštěvovati, zapudíme tu všecku dosavadní nepřízeň ke všemu, co českého jest a po- jistíme v celých horách také české turistice »Dobrý vítr!« Jen s chutí a vytrvale v předl

Denní zprávy. Dnešní číslo přináší pokračování ro- mánu „Chonani čili Bretoňsko v roce 1799“, jejž sepsal Honoré de Balzac, str. 9—12. — Česká škola v Mostě. Je známo, jak mají české školy v oněch městech a mi- stech ustláno, kde rozhodujícími jsou národní naši odpůrci. Jednak pronásledují se až do ztráty existence odvislí rodičové, kteří odváží se do takovéto školy děti poslati, jinak týrají se v nezdravých, nezpůsobilých k vyučování místnostech nebohé děti. Pravé martyrium vy- stála česká škola mostecká. Ničili ji napořád a nebylo nevhodného prostředku, kte- rého by nebyli použili na její zkázu. Však přes to zkvétala víc a více a marné bylo všechno úsilí, donutiti ji, aby před násilnictvím německým kapitulovala. Poněvadž se šířila pořád víc a více, bylo nutno pomýšleti na vhodnější místnosti. A co učinili páni z Mostu, když ne- bylo již možno vyhnouti se nezbytnosti? Od- kázali českou školu do mizerného, starého, smrdutého baráku, jenž ke všemu nalezá se v nebezpečném onom obvodu, který se v tomto místě propadává. Nelze se diviti, že čeští rodičové zdráhali se do školy takové své děti poslati a že proveden byl oproti tomuto brutál- nímu kousku mosteckých německých surovců oprávněný strik školský. Konečně ujala se věci zem. školní rada a ta po důkladném ohledání budovy a místnosti jako instance domácí a ku řešení otázky té nejpovolanější rozhodla, že je to stavení k účelům školským na- prosto nezpůsobilé a mimo to ne- bezpečné. Tímto rozhodnutím se mostečtí Němci nespokojili. Obrátili se na ministerstvo vyučování, jinými slovy na svého dobrého přítele

Harila. A jak rozhodl tento pán? Tak, jak oče- kávati se dalo. Obrátil se na svého kollegu z ministerstva orby a od toho opatřil si pro- hlášení, že prý se půda, kde ona stará, polo- sbořená budova stojí, nikdy víc již ne- sesune. Tak prý prohlásili znalci. A poně- vadž prý tedy škole a dětem za těchto okol- ností žádné nebezpečí nehrozí — zrušilo mini- sterstvo vyučování nařízení zemské školní rady české a uznalo, že mostečtí Němci mají pravdu a právo, když odkážou české děti do místností, které pro děti německé za nezpůsobilé uznali. A to na základě znalců ministerstva orby. Tito výteční znalci již několikráte podali ujištění, že v Mostě nic víc už se nestane, že tam půd pevna a ona se přes vsechno to propadává dál. Což ale na tom; vždyť jde tu pouze o děti české. Zde nový příklad o nestrannosti nynější vlády. Že by byla snad zemská školní rada rozhodla v této věci strannicky, je vyloučeno. Kdo zná tuto instituci a jak je složená, tomu cos podobného ani na mysl nepřipadne, něco takového se domnívati. Však tím není ještě věc vyřízena. I tímto rozhodnutím Čechové mostečtí se nespokojí. — »Moravská Orlice« přinesla dopis z Prahy, v němž konstatuje dosavadní neúspěš- nost jazykového boje u nás a vyslovuje náhled, že by nám k obhájení jazykových zájmů sta- čilo rozhodnutí nejvyššího soudu, dle něhož známý kabinetní list císaře Ferdinanda z roku 1848 má platnost zákona a potom ustanovení v § 19. základních zákonů státních, kde jazy- kům všech národů zaručuje se v úřadě, ve škole a všude v životě veřejném rovné právo.

Zatím prý bychom mohli činnost svou přenésti na pole užitečnější, z něhož národu našemu kynul by větší prospěch a zisk, než ze zápasu nynějšího. Z dopisu toho, jenž tlumočí soukromý náhled některého mrzutého pána a o němž rozeslány ihned depeše do celého světa, jako by bůh ví o jaké události, budou dojista ne- přátelé naši kořistiti a aspoň tolik dokazovati, že nám v nynějším zápasu dochází dech. Zatím není tento naprosto nesměrodatný, zcela sou- kromý projev ničím jiným, než politickou ne- šikovnosti. Toť se ví, že by bylo hříchem podceňovati XIX. paragraf základních zákonůa nedovolávati se ho, však pouhá jeho existence nám ku rovnoprávnosti nedopomůže. Ustanovení, v tomto paragrafu obsažené je v platnosti, jak známo, už 33 let, ale rovnoprávnost jazykovou nemáme dosud. Na to mudre z »Moravské Orlice« patrně zapomněl. A rovněž má se to tak s rozhodnutím nejvyššího soudu. Kdybychom žili v právním státě, v takovém totiž, kde roz- hodnutí soudní nezůstávají na papíře, nýbrž kde každý, jemuž svěřena část veřejné moci, pokládá za svou nejsvětější povinnost říditi se zákonem a tím, co soud za zákon prohlásí, stačilo by ono rozhodnutí úplně. Však pře- kážel snad onen kabinelní list ministrovi Gautschovi zrušiti jazyková nařízení Badenova a ministru Clarovi zrušití nařízení Gautschova a zavésti praxi, která je v přímém odporu se zá- sadou rovného práva? Cennější a úspěšnější činnosti, než je ta, která čelí ku zabezpečení národní existence a k činnosti té náleží bez odporu boj za jazykové právo, vůbec ne- známe.

— Rodinné zprávy. Slečna Maruška Kaise- rova a pan Maxmilian Vinš, klenotník, slaví sňatek dne 20. srpna o 11. hod. dopol. ve farním chrámu sv. Václava v Bukovníku. — Slečna Růžena- Věra Schreibrova a pan Josef S. Tepiš, po- kladník filialky Živnostenské banky v Brně, slaví sňatek dne 14. srpna o 11. hod. dopol. ve farním chrámu sv. Jana u Minoritů v Brně. — Úmrtí. V Kostelcí n. Orl. zemřela dne 10, srpna paní Antonie Šindlarová, choť sládka, ve věku 41 let. Pohřeb koná se v neděli dne 12. t. m. o 4. hod. odpol. — Bezplatné opatřování míst českým učňům ve Vídni. »Český spolek pro opatřování služeb« se svým dosud jediným »odborem pro uěně« s potěšením pozoruje, kteršk číslice umístěných učedníků a řádných a dovedných mistrů českých ve Vídni neustále stoupá a jak hoši ti si v nových povo- láních svých libují! Právě nyní má spolek velmi. pěkná místa, hlavně na truhlářství, obuvnictví, krej- čovství, i bylo by záhodno, aby ti hoši, kteří chtějí se ve Vídni učiti řemeslu, také i na tato řemesla se hlásili, neboť se jim naskytuje pro budoucnost. dobrá a zájištěná existence. Upozorňujeme na ře- mesla tato v pevné naději, že dobře radíme. Velká většína hochů hlásí se totiž stále na zámečnictví, strojnictví, mechanictví a pod., což naplúuje nás pro- budoucnost vážnou obavou. Řemesla kovodělná dávno již nejsou tak výnosná jako byla před lety. Obory ty jsou úžasně přeplněny silami pracovními, z če-- hož jeví se následky: většina dělnictva bez. práce přináleží ponejvíce k řemeslům kovodělným.

Dráhy a továrny nemohou pojmouti tolik lidí, co se - jich nabízí a vidno z toho, že nelze řemesla kovodělná považovati za lepší neb vý- nosnější. I ve mnoha jiných řemeslech má spolek stále uprázdněná místa a třeba se jen dopisem obrá- titi na adresu: Vídeň, IX. okres, Pramergasse, 12. Spolek ochotně zodpoví veškeré dotazy a zašle kaž- dému zdarma na požádání IV. výroční zprávu. Nutno však z ohledu na pramalé peněžní prostředky jeho přiložiti dvě poštovní známky na odpověd. — Velkostatek Moravská Radiměř zůstane v českých rukou. Z Mor. Radiměři píše se nám ze dne 10. srpna: Včerejšího dne byla zde uzavřena za- jímavá koupě: Král. věnné město Polička koupilo od pana Ottokara Pittera lesní rustikální velkostatek v Moravské Radiměři (ve výměře 200 ha) za cenu 130.000 korun. Tento velkostatek patříval před lety k panství kunštálskému, tedy baronovi Honrichslovi, a býval též v mor. zemských deskách zanešen. Je- likož se na Moravě, při samé hranici Čech, mezi Poličkou a Svitavou a tedy na rozhraní německého