Z Yokohamy, 10. srpna. (C.-B.) Úřadně se oznamuje, že ztráty Japonců u Pejcanu ob- nášejí 200 mrtvých a raněných. Z Londýna, 10. srpna. (C.-B.) Zahra niční úřad obdržel z Pekina telegram vyslance Macdonalda, souhlasný s telegramem fran couzského vyslance Pichona.

Různé zprávy. = K úmrtí krále Humberta. Nedá se upříti že páni fatalisté jsou neoblomnými ve spoustě zvlášt- ních vynálezů, kterých využitkují při každé příleži- tosti a události dějinné. Tak na příklad objevili nyní, že sudé číslice vždy po dvou hrály nesmírně důležitou roli v živobytí zavražděného italského krále. Dvojice cifer O a 0 — 2 a 2 — 4 a 4 — 8 8 objevují se dle jejich výzkumů při nejdůležitějších momentech králových. Zvěčnělý panovník narodil se roku 1844 (dvě čtyřky); bojoval r. 1866 udatněu Custozy (dvě šestky); oženil se roku 1868 (dvě osmy); stal se králem roku 1878 (opět dvě osmy) a zemřel roku 1900 (dvě nully), po králování trvav ším 22 léta (dvě dvojky). = Lichunčanův pes. V jednom z francouz- ských listů vyprávuje se o čínském diplomatu,o němž se neví, je-li dnes živ nebo již příslušníkem říše mrtvých, zajímavá historka, za jejíž pravdivost sice nikdo neručí, která však dá se dobře poslouchat Udála prý se, když čínský Bismark podnikl napo- sledy cestu Evropou. Když Lichunčan meškal Anglii, položil věnec na pomník Gordona paše. Ro dina padlého hrdiny chtěla prý se za pozornost tuto navzájem odměniti i poslala státníku se žlutým ka- bátcem krásný exemplář čistokrevné dogy, kteráž před tím byla vyznamenána na všech výstavách. Po uplynutí dvou měsíců došel rodiny Gordonovy z Číny poděkovací přípis Lichunčanův, znějicí asi takto: »Váš skvostný dar mě velice překva- pil. Zvíře bylo v pravdě znamenité. Bohužel však, že jsem již stár, a že mám slabý žaloudek, abych podobné pochoutky dobře mohl ztráviti. Za to lidé z mé družiny jsou až do dneška nadšeni, kdykoliv se o výtečné, tučné pečínce této mluví.. .« Jak známo, Číňané cení si dobrotu psů dle chutia ne podle vzácnosti rage.

= Pomník vynálezci houslí. V obci Salo nad Gardským jezerem sestoupil se zvláštní komitét na pořízení pomníku slavnému citeristovi Gasparonu de Saló, jenž, jak nezvratně prokázal ředitel státního archivu v Boloni, pocházel z rodiny Bartelottů. Oslavenci patří zásluha, že byl vynálezcem nejzna- menitějšího ze všech nástrojů, totiž houslí. Alespoř vývody nejvíce vynikajících hudebních kritiků a od- borných spisovatelů se v tom shodují. Ve prospěchu zřízení pomníku pořádán bude právě dnes velkolepý koncert v místním divadle. = Výchova lvů. Zvláštní specialitu provo- zuje správa zoologické zahrady v Dublíně, totiž vý- chovu a šlechtění lvů. Až dosud bylo tam vypě- stěno 200 ušlechtilých králů pouště, jichž čistý vý- těžek obnášel dle naší měny 120.000 K, nevpočítaje do toho exempláře na výměnu dané za zvířata ji- ného druhu. Tak na příklad vyměněni čtyři lvíci za

»Pospíchám!« odpověděl Vaněra, ale přece se zastavil. »Ale, ať pospícháte nebo ne, jen se stavte — mám s vámi něco pohovořit. — Avšak ne- musíte sedět do půl noci.« Vaněra dal si říci. Jakmile však vešel do nálevny, uslyšel Šanderův hlas a chtěl se vrátiti »Jen dál, jen dál, pane sousede,« zval ho stinský. Vaněra usedl. Pivo bylo dobré a hovor sousedův ho bavil. Ale jeho nálada brzy zmi- zela, když přistoupil Šandera a přiťukávaje si se sousedy s úsměškem pravil: »Aj, aj, soused Vaněra v hospodě? T se musí zapsat do kalendáře.« »Co je na tom divného?« zastal se Vaněry soused Kábrtek. »Což nemá Vaněra peněz, nebo má snad hospodu zapovězenou ?« »To je to pravé, že ji má zapovězenou. Va něra je bačkora — Vaněra vyskočil, z oči šlehl mu blesk. »Jsem-li já bačkora, jste vy surovec, tyran své ženy a zloděj svých dětí, které se mají hůře nežli děti žebrákovy !« vzkřikl. To účinkovalo. Šandera leknutím rozli pivo. Nežli se vzpamatoval, nebylo Vaněry tuto. Rychlými kroky uháněl k domovu. V srdci jeho bylo tak lehounko. Nevěděl, jaká vřava nastala v hostinci po jeho odchodě, a že Šanderu sou- sedé musili z hospody »vylíti«. Stanul přede dveřmi. Všude ticho. Vklouzl do síně. Do jeho uší zalehl jakýsi vzlykot. Ote- vřel tiše. Na lavici u kamen seděla jeho žena a celé tělo chvělo se prudkým pláčem. »Ženuško!« Vaněra přisedl k ženě a objal ji vroucně. Neodstrkovala ho. »Odpusť, ženuško, odpusť —« A ještě vroucněji přitiskl ji k sobě. Nevyčitala, nevadila se. Nepozvednuvši svých zrakův řekla: »Jdi, dones koňům obroku, mají hlad. Pak jdi ke kašně a přines vody. A šaty si očisti jsi celý ustříkaný.« Bylo to od toho piva, které Šandera lek nutím rozlil.

A. Kavan. vyspělého slona a doplatek 4800 K. Dublfnští od- chovanci Ivího pokolení náleží ke druhům dnes již téměř vymizevší racy Ivů natálských, lišících se od sourodé zvěře černou lysinou. V dřívějších letech pěstěna byla výchova těchto lvů mnohem zdařileji, za poslední doby však počaly nabývati vrchu obavy. že přece jen jest umělé pěstění čistokrevných těchto živočichů značně ohroženo. Umělou výchovou po- zbyla zvířata na původní velikosti tělesné, zmen- šeny rozměry hřbetní a také přední čásť prsou ne- byla již tak vynikající, jako u lvů na svobodě zro- zených. Následkem toho vzati ku křižování lvi nu- bičtí a rodina zkrocených velikánů čítá dnes tři lvy a šest lvic. Zajímavým jevil se úkaz, že čistokrevné samíčky objevily se úplně nezpůsobilými k výživě a vychování mláďat, takže musilo v té příčině býti užito psích matek, jež úkolu svému znamenitě do- stály. Jak se prokázalo, vrhly zajaté Ivice toliko je- dnou v roce po 2—4 mláďatech. = Zvláštní svatební hostina. Když se že- nil mr. Bill, mladý, výstřední muž z Chicaga, po- zval ku svatební hostině výhradně všechny tchýně z městské čtvrti, již obýval a dal tím nepopíratelně na jevo svoji neohroženost i statečnou mysl, nele- kající se nikterak nejpalčivější stránky příštího man- želství. Činem tím byl sice mr. Sellers, rovněž vý- střední občan chikagský, přímo nadšen, zároveň však uveden v nemalé rozpaky, neboť jal se přemýšleti.

čím by Billa do jisté míry přetrumfl. Nicméně však veškeré rady, jež mu v této příčině skytal nejužší kruh přátel, jevily se mu naprosto všedními a nijak novými. Konečně, tři dny před svatebním veselím obdrželi hosté pozvánku na moderním, zlatě vrou- beném papíře zároveň s oznámením, že se svatba konati bude ve velkém zvěřinci a to právě ve lví kleci. Všeobecně mělo se za to, že se jednáo pouhý žert a hosté odebrali se, jak to prvotní po- zvánka oznamovala, do jednoho z předních hotelů, kde měla býti tabule. Zde však oznamoval ku vše- obecnému překvapení hostům pan hotelier, že ho- stina byla u něho odřeknuta, že mr. Sellers vzešl výlohy zapravil a jemu oznámil, aby pokrmy a ná- poje dopraviti dal do zvěřince, kdež prý budou ho- stům podávány. Hotelier výstřednímu tomuto přání vyhověl a odkazoval tudíž příchozí hosty, aby se odebrali na místo označené. Když se tam pánové a dámy ve slavnostních úborech skutečně dostavili. spatřili, že tam všechno slavnostně jest dekorováno nevzykle vyšperkováno. Novomanželé hosty srdečně přivítali, ač nevěsta byla poněkud v obličeji bledá ženich poněkud rozčilen. S úsměvem na rtech uka- zoval příchozím na bělostně pokrytý stůl, upravený ve středu lví klece a když za několik málo okamžiků ozvalo se znamení zvonkem, otevřel skutečně vrchní dozorce klec a mladý párek vstoupil do ní před očima přítomné společnosti. Všechno chvělo se a za- vládlo všeobecně rozčilení, neboť v téže chvíli vyno- řily se v pozadí obrovské postavy pěti lvů s huňa- tými hřívami a jiskřivými zraky. Zvířata dunivě za- řvala, ale stichla ihned, když u tabule pozvedla se ze svého sedadla nevěsta a titěrným, elegantním bičí- kem švihla do vzduchu. Lvi neprodleně vraceli se mrzutými pohyby opět v pozadí klece. Podivuhodná hostina novomanželů byla na to zahájena a vždy.

kdykoliv strážce do klece na novo plné mísy von- ných paštik a lahůdek přinášel, hrbatili se Ivové novým řevem projevovali svou přítomnost. Nicméně však opět a opět tichli, kdykoliv bičík vzduchem za- svištěl. Konečně přineseno bylo poslední jídlo. Novo- manželé okusivše ho, přiťukli si šampaňským, načež se zdvihli a pomalými kroky opouštěli vrátka klece. Nevěsta se blaženě usmívala, ženichovi stály na čele krůpěje horkého potu... Nyní teprve vzpamatovali se z hrůzy a zděšení i pání hosté, jimž hodování až od tohoto okamžiku nastávalo ve vedlejších ele- gantních místnostech zvěřinecké zahrady. A když po- čínaly se pronášeti přípitky, prohlásila nevěsta, že myšlenka pořádání hostiny ve lví kleci byla její vy- nálezem a jevíc v růžových tvářích slasť a rozkoš, vysvětlovala, že ženicha tím také chtěla připraviti na palčivou stránku příštího manželství. V Americe je všechno možné a — co hlavní věcí — všechno pravdivé. Jinak by to nestálo v amerických novinách. = Hrdinný čin provedla miss Hamiltonováz Irska brzy potom, když prodlévala v pensionu Pila- tově blíže mořských lázní hergiswilských. Mladá dáma spočívala právě v síti u samého mořského břehu a dala se kolébati něžným vanem, jenž i hla- dinu vodní čeřil. Pojednou zaslechla miss Hamilto- nová z nejbližšího okolí výkřik dětského hrdélka.

Dáma neprodleně se zvedla a nedaleko od sebe spa- třila děvče, volající o pomoc a zápasící celým tělem s přesilou dravých vln. Nedaleko děvčete spatřila miss dva hochy, kteří rovněž v moři tonuli. Vyznavši se výtečně v plování, nemeškala miss a skočila do vody a všechny tři děti vynesla na břeh. Hrdinný čin mladé miss vyvolal všeobecné vzrušení, nebot ubohé děti byly by najisto v mořských vinách na- ezly smrt. = Zázračné děvče. Již po dva měsíce udržo- váni jsou obyvatelé městečka Lorgui v Murcii ve značném rozechvění, jež svým zázračným »viděníme přivodila Františka Guillenová, chudé selské děvče ze sousední vesnice. Sanguiničtí pozorovatelé udá- losti tvrdí sice, že Lorqui chtělo si laciným způso- bem zaopatřiti trvalé pověsti po francouzských Lour- dech, nicméně lid jest o poctivosti selské dívky plně přesvědčen a klaní se jí, jakoby přímo s nebe spadla. Františka v poslední době zažila zrovna, jako pro- slavený Bernadotte z Lourdesů, častokráte zjevení Marie Panny, kteráž se ji dala viděti, jakožto bo- lestná matka s tělem mrtvého Vykupitele na rukou. Jindy opět zjevovala se v oslňující nádheře, prová- zena nesčetným kůrem andělských postav. Vypravo- vání dívčino přijato se všeobecnou účastí lidu a také vlastní rodina přidávala dceři plnou víru. Nemocné osoby a nešťastníci z nejširšího okolí podnikali vý- pravy a poutě do městečka a žebronili na Guillenové, aby se u bohorodičky za ně přimluvila. Děvče po- čalo i konečně prováděti léčení chorých a to nikoli však jmenem vlastním, nýbrž jmenem matky boží.

Františka obdarovala poutníky kaménky, o nichž tvrdila, že prý Panně Marii vypadly při zjevení z pláště a proto prý mají podivuhodnou léčební moc. Zvláštní poměry a události tyto upoutaly k sobě konečně i pozornost mimoklerikálních kruhů a ve vísce objevovali se začasté nezbytní interviewři z celého světa s tužkami a zápisníky v rukou. Zatím také dostaly se o tom zprávy španělské vládě, nebot proudy poutnického lidu, meškajícího v bídných cha- loupkách zapadlé vísky a stravujícího se zde nej- nuznějším druhem pokrmů a nápojů, množily se den za dnem. Nicméně vláda kastilská ukázala se býti velice slabou, nemohouc s pověrčivým a schváceným davem ničeho poříditi, takže nezbývalo, než obrátiti se se žádostí k biskupovi v Murcií monsignoru Mau- rovi za odpomoc prostředky svého úřadu. Biskup vydal pastýřský list k obyvatelstvu své diécese, jímž občany žádal, aby nedali ze sebe tropiti šašky vy- počítavými kousky prohnaného děvčete a vyzýval lid, aby tajné rejdy Františky Guillenové prostě byly odkryty. Po vydání listu tohoto vyslala i vláda do vísky lékařskou komisi, aby prohlédla a zjistila zdra- votní stav hysterické dívky. Afféra končila doprave- ním děvčete do jednoho z městských sanatorií k dal- šímu úřadnímu pozorování.

= Třiletý hoch propuštěn z trestnice. Mezi trestaneckým personálem věznice trentanské ve státě new-jerseyském meškal do nedávna zvláštní chovanec: hošík sotva tříletý, jenž v jedné ze ža- lářních kobek, od té doby, kdy spatřil světlo světa, ztrávil celý dosavadní život. Charles Boy, jak se mužíček nazývá, jest nemanželským děckem z nej- prohnanějších příslušnic ženského světa, které se kdy v Jersevi narodily. Anna Masanová byla dcerou chudých, nicméně počestných lidí. Byla hezká, ale chlubivá a lehkomyslná a aby se mohla strojiti jako dcerky bohatších rodin, oddala se krádežím a lehkému žití. Když byla propuštěna z prvého většího trestu, jejž si odbyla po celém roce, nezastihla doma už svých rodičů. Zemřeli bolestí a hanbou, kterou jim způsobila nezdárná dcera. Anča Masonová byla od té chvíle opuštěnou a neměla nikoho, kdo by alespoň částečně o ni se postaral, nebo jí přispěl přátelskou radou. A protože se v mládí ničemu pořádnému nevyučila a o poctivé práci neměla ani zdání, vrhla se do proudů spustlého žití a stala se zločinkou. Roku 1897 v létě musila Masonová po třetí nastoupiti několikaletý těžký žalář. V době té zjistilo se hned ze začátku, že mladé spustlé děvče jest ve stavu nadějném. A brzy potom narodil se

Charles, o němž státní zástupce rozhodl, aby zůstal na vychování u své matky v kriminální cele. A děcko vyvíjelo se ve trudném okolí velmi blahodárně, až konečně stal se z něho krásný klučina, jenž všemu personálu zádumčivého ovzduší byl zbožňovaným miláčkem. Dítě od doby, kdy se naučilo chodit a štěbetat, spouští se od jedné koby ke druhé a žena vrchního dozorce naučila je modlitbě, kterou děcko, klečíc odříkává, když celu své matky za večera opouští, aby přespalo ve zvláštní místnosti s dětmi žalářníkovými. Před několika týdny počal Karlíček vážně kašlati, líce jeho zbledly a chůze stávala se mu obtížnou a pomalejší. Podle rady lékařské musil žalář opustiti a dodán byl na vychování řádným venkovským lidem, aby se nadýchal ozonu, prýstí- cího z nitra vonících lesů, neboť vyslovena byla vážná obava, že by asi do té doby, nežli jeho matka nabude bývalé opět svobody, na živu nevydržel . ..

Stavba domu Pražské městské po- jišťovny na Staroměstském nám. Dozorstvo městské pojišťovny pražské vydalo tuto zprávu: Jak širší veřejnosti známo, staví se pro Pražskou městskou pojišťovnu vlastní budova na ná- městí Staroměstském, jež dnešní sobotou dosáhla své rovnosti. Budova sama stojí na místě sbouraných 3 domů, č. p. 931, 932 a 933—I., jichž sbourání způsobilo svého času neobyčejný rozruch, dělíc celou veřejnost ve dva tábory. Po sbourání domů těch obcí pražskou zadalo do- zorstvo nad Pražskou městskou pojišťovnou práci zednickou a nádennickou na základě ofertního řízení staviteli p. Schlaffrovi. Týž počal s vykopávkou pro sklepy a základy dne 6. listopadu m. r. Plány přijaty od arch. p. O. Polív ky. Stavba pokračovala pozvolna, jelikož bylo třeba pracovati s největší opatrností, aby sousední budova mincovny (bývalý klášter Pavlánský) zachována býti mohla. Nemáť mincovna tak jako i sbourané domy neměly v našem smyslu vlastních zá- kladů, byvše vybudovány na substrukcích sklepo- vých budov starších, z části i nepodsklepených. Mimo to, jak známo, není mincovna stavbou jednotlivou, nýbrž jest stavbou, která jest výsledkem několika rekonstrukcí, čemuž nasvěduje okolnost, že průje- zdové zdi základů vůbec postrádají, schodiště pilířové, od 1. patra výše na klenbě spočívá a j. Zdivo pro- bráno jest silně rozličnými výklenky, první patro klenuto, hlavní průčelí, pokud sledováno býti mohlo, postrádá též hlubších základů — vše to mělo za ná- sledek, že při zakladání nové budovy potřebí bylo neobyčejné obezřetnosti, aby vyvarováno bylo mož- ným neštěstím a mincovna vůbec aby zachována býti mohla.

Po dosažení rovnosti může i laik učiniti si obraz jak po dokončení nové budovy bude severní strana Staroměstského náměstí vypadati a pokud strana t ráz svůj zachovala. Již nyní viděti lze, že dozorstvo Pražské městské pojišťovny i dozorstvo stavební vycházelo vstříc, po- kud jen možno bylo, známým přáním po šetření rázu staré Prahy, dbajíc toho, aby pamatky umělecky i bistoricky cenné, možno-li zachovány byly a nová budova ne menší umělecké hodnoty byla zmíněných starých sbouraných budov. To platí zejmena o vychváleném portálu domu čp 932—I., který jak známo jen z části z mramoru pracován byl, neb druhá polovina byla, jak při bou- rání se zjistilo, pozdějším napodobením portálu, provedeném v omítce, jemuž dán byl vzhled mramo- rový toliko barvou olejovou. Portál ten bude nyní v celé šířce 9.76 m. zřízen jenom z mramoru červeného podle domu p. Schiera,