2
masthead
V Praze, v úterý dne 23. května. 1900
Praha
4
article
Na rannt a odnol. listy
předplácí i ne
v Praze v admtnistra
ne trrí let
* drojí dos cake
Praha
6
article
n nie v sliank áe
8
article
n arni
vji ski i
ei
a rreni
9
article
NAR
NAR
V drohném prodejin
nnlčlo o . . . ne
ve sllalkich na venkori
nní čonle.
epsledal. : . : : : : : S
Inseráty
platí se Notevě vaplia
rtedplacení inserty piljna aplal-
tiskárna echadíce rnree
Eakopin. se apvracsi
Nara
11
title
Dnešní čisla pro Prahu le o 10 stranácl.
Praha
12
article
Zmatek babylonský.
Zmatek babylonský.
Čím blíže nadchází den 6. června, kte-
rého má parlament cislajtánský po svých
svatodušních prázdninách znovu pokračovati
ve své ubohosti: tím více roste zmatek v tá-
boře našich dobrodinečků a přátel, tak že
se pomalu v tom Babylonu již zhola nikdo
nevyzná. Toť právě kletba zlého činu ze
dne 17. října 1899, že »dále plodě, vždy
jen rodí zlo«. Smělci odvážili se chytit če
ského lva za hřívu, ale teď nevědí, co s ním
Zdolati ho nemohou a pustit se ho bojí.
Vešel jim, dobrák, do rady konferenční, ač
podobala se nemálo podezřelé pasti. Al
oni sami rozbili ty »smiřovací« konference.
bez důvodu, bez příčiny, jakmile poznali,
že by zápas mohl pro ně v té kleci dopad-
noutí všelijak. Hr. Devm počítá (v »Pe-
ster Llovdu«) toto neodůvodněné a náblé
skončení smiřovacích konferencí vídeňských
právě v okamžiku, kdy mělo na nich dojíti
k jádru česko-německého sporu,
za nejtězší chybu a smrtelný hřích.
Myslí, že bychom se byli mohli s Němci
při zeleném stole konferenčním dohodnout
o to, jak mají v zemích koruny české c. k.
úřadové a soudové býti upraveni, aby vyho-
věli rovnému právu obyvatelstva po stránce
jazykové. Proč jen, ptá se, proč vláda Kör-
brova tak náhle zavřela konferenční síňa
honem svolala cislajtánský parlament, a b
ho překvapila svými předlohami
jazykových zákonů pro Čechy
a Moravu, »které zůstavily daleko za se-
bou i nejspravedlivější naděje Čechů ?
Inu proč! Poněvadž jí šlaka záleželo
na uspokojení i nejskromnějších a nejspra-
vedlivějíších našich požadavkův, ale všechno
na rychlém povolení státního rozpočtu a
ostatních nalehavých »nezbytností státních«
parlamentem, v němž doufala že Po-
láci, němečtí klerikálové, křesťanští sociálové
a spojení Němci levičáci svou ohromnou
přesilou početní všeliký náš odpor, odvá-
žíme-li se ho vůbec, hravě — překonají a
rozdrtí.
Al
Němec
Čecho
Babylón
Hradec
Čechy
Morava
13
article
»Osamocený« český lev měl býti otočen
obrovskou léčí více než tři set lovcův a
honcův a uštván a udolán jako ten jelen
druhdy při štvanicích pardubických. Ale na-
stojte! Ona ta krásně míněná štvanice še-
redně selhala. Český lev nedostal z pánu
lovců jelení strach a bázeň, nýbrž postavil
se jim a zarazil jejich láji a pohatil jim léč.
tak že místo vítězného »halali !« páni lovei
dnes ve zmateném zlostném křiku zahrnují
se vespol výčitkami, nevědouce i s »nad-
lesním« p. Körbrem kudy kam.
Již chápou, že obstrukci českou udolati
nelze násilím. Rozum by tedy prostě kázal
vyjednávati s poslanci národa českého po
dobrém o cenu, za jakou by od obstrukce
upustili. A cena ta jest známa, již na sněmu
českém ji poslanci naši vládě zřetelně určili
»Dejte nám zadostučinění za přikoří a po
tupu ze dne 17. října 1899 odvoláním av
nic obrácením toho posupného Kindingrova
výnosu, kterým se nařizovalo veškerým c. k.
soudům v Čechách a na Moravě, že od-
padá na příště u žívání obou zem
ských jazyků ve vnitřní službě,
pro niž na novo jen němčina
platí,« odvoláním soudobých těch ordo-
nancí, daných politickým, poštov-
ním a finančním úřadům na úkor
našeho práva a na propěch němčiny ! Vratte
nám tedy, zkrátka, patřící nám po zá-
konu z 8. dubna 1848 rovné práv
našeho jazyka ve veškeré státní
správě vlastí našich s ja zy ke m
německým a vezměte tudíž z pět
nezdařené ty vládní předlo hy
jazykových zákonů pro Čech y
Moravu, předložené nesprávně parlamentu
vídeňskému, proti nimž veškeren
národ český jako proti nové křivdě a
novému útoku na svou národnost a vlast
co nejrázněji protestuje!« T
jest příčina naší obstrukce, nuže,
je-li vám nepohodlnou, učiňte nám
prostě poctivě po právu a spra-
vedlnosti a bude po nesnázi.
Čo
Čechy
Morava
14
article
»Mluvte s Němci! Nebudou-li ti míti
námitek, já jsem ochotna vám vyhovět« ..
dává nám za odpověď ve své tísni udýchaná
vláda p. Körbrova. Jaké to žalostné stano-
visko státní autority. Odkud pak nabrali
Němci toho práva, poroučeti neb zakazovati
státu, kterak úřadové jeho mají jednati se
šestimillionovým národem naším, tvořícím
dvoutřetinovou většinu obyvatelstva zemí
koruny české? Což se tím sahá nejmenším
na jejich práva národní, když bude v Če-
chách, na Moravě a ve Slezsku na c. k.
úřadech a soudech jednáno s obyvateli zem
těch rovnoprávně tak, že má míti každý
obyvatel, ať Němec, Čech neb Polák bez roz-
dílu stejné právo, aby svou věc na který-
koliv c. k. úřad neb soud vznášel ve své
řeči mateřské a měl jistotu, že bude věc
jeho u všech těch c. k. úřadůva
soudův a ve všech stolicích jejich
jak se sluší a patří projednávána, rozhod-
nuta a vyřízena jeho vlastním jazykem
nikoliv cizím, na základě překladů, výtaho
z akt a protokolů, nadtož pomocí tlumočníků.
Němec
Polák
Morava
Slezsko
Čechy
15
article
Kde tu nějaké škody a újmy pro Němce,
takže by měli důvod a příčinu k nářku, pro-
testaci a zapovídání si takového pořádku
právního? Každý sebevědomý ministr práv-
ního státu zakřikl by je rázným: «Ustaňte
rušiti mír a pokoj říše, škůdníci. Vždyť se
vám v ničem neubližuje, nýbrž naopak rovné
právo vaší menšině s většinou
obyvatelstva zaručujel-
Ale kdež jsou dnešní ministři rakoušt
od tohoto příkazu zdravého rozumu, prak-
tické potřeby a spravedlnosti
Roku 1869 sám vůdce Němců dr. Edv.
Herbst jakožto ministr rakousk
v pamětním spisu, chovaném v archivu stát
ním, dovozoval toho v zájmu státním nut-
nost, aby veškeří c. k. úřadníci
soudcové v zemích českých znali
oba jazvky zemské — však dnes dělá
Solon Körber pro království české »zákon
jazykový« s tou výslovnou tendencí, aby zde
sice každý český úřadník státní musil pro-
kázati dokonalou znalost němčiny, za to však
aby zde bylo pro několik set úřadníků zří-
zeno a ohraničeno německé území, kde by
státní úřadníci a soudcové nepotřebovali
znáti slova českého, poněvadz by se tam
Němec
doktor
Edv
Herbst
Körber
16
article
s Čechem nejednalo v úřadech a soudech
než po německu pomocí tlumočníků a pře-
kladačů, jako s kterýmkoli cizákem. Tedv
ani v zevnějším úřadování nemá
býti více v Čechách dbáno rovného práva
jazyka českého s německým při všech c. k.
úřadech a soudech zeměpanských, ač tak
stanoví platné zákony zemské i státní
základní zákon říšský! Mohlo by se snad
myslit: Nu, více již Rakousko v Čechách
pro Němce učiniti nemůze. Avšak nastojte
Ani to všechno ještě zdějším německým fu-
ribundům nestačí. Komedianti tváří se, jako
by byli i těmi Körbrovými návrhy jazyko-
vými pořád ještě proti nám ukrutně zkrá-
ceni. Onehdy bouřili se proti nim němečt
advokáti plzeňští, jakže prý by k tomu při-
šli, aby měli v Plzni přéd úřady a soudy
své německé strany hájiti a zastupovati po
česku, dnes pak přináší »Bohemia« ostrou
filipiku proti Körbrovým jazykovým návrhům
z péra německého křiklouna dra. Em. Lingga.
v níž tento prohlašuje je pro Němce za
nepřijatelné proto, že prý naddržují
příliš nám Čechům, jelikož pro české kraje
připouštějí v úřadech a soudech vnitřní
úřadní češtinu.
Čecho
Němec
Körbrův
Lingg
Čechy
Rakousko
Plzeň
Bohemia
17
article
Jak prý by Němci z Korutan neb Štyr-
ska k tomu přišli, aby musili proti dlužníku
v Čáslavi podati směneční žalobu českou
Nám Čechům a nám Slovanům prý to není
žádným příkořím, musíme-li podávati žádosti
a žaloby své ku c. k. úřadům a soudům po
německu. Znameť prý »světovou řeč« něme-
ckou všickni. Ale Němcům a německým
advokátům v Rakousku se nemá ukládat, aby
se naučili jazyku, kterým mluví pouze šest
millionů Čechů a proto pryč s tím ustanove-
ním Körbrových zákonů, že v krajích ryze
českých má býti vnitřní řečí c. k. úřad
a soudů čeština! Tak volá rok po
svatodušním programu něme-
ckém, ve kterém nám sami němečtí ob-
strukčníci »výminkou« koncedovali v našich
krajích českých milostivě vnitřní úřadní če-
štinu — včerejší »Bohemie« ústy svého dra
Lingga a zároveň sděluje, kterak na nedělní
vídeňské konferenci předáků německé levice
posledním slovem jejich bylo: zákonn
ustanovení německého zpro-
středkovacího jazvka.«
Němec
Čecho
Slovan
Körbrový
Lingg
Korutany
Čáslav
Rakousko
Bohemia
18
article
Eihle! Zde ji tedy máme in effigietu
německou mírumilovnost a snášelivost. A n
kdybychom na krásně podníkli
to jho Körbrových jazykových
návrhů, ani kdybychom svolili k
tomu rozdělení Čech na uzavřené
německé území a na otevřen
smíšené a české území, ani tehd
ještě neuleví jejich germánska
nenasytnost: chtějí nás perfidně proti
vlastnímu danému slovu svého loňského
svatodušního programu oloupit i o tu
trošku vnitřní úřadní češtiny v
našich krajích, želí již dnes, že nám tu
»koncessi« ve svém svatodušním programu
učinili, a protestují proti jazykovým předlo-
hám Körbrovým, že chce i jen v homeopa-
tické míře nám v našich ryze českých krajích
něco té vnitřní úřadní češtiny dopřáti.
S takovými — poctivci jest se nám
bíti! A takovým lidem k vůli, uráží, týrá
souží se šestimillionový národ český, který
tuto říši založil, který ji vydržuje svou pra-
covitostí a silou na výši evropských velmocí.
Což opravdu již Rakousko jakživo nedostane
— oči?
Eihle
Körbrový
Körbrův
Rakousko
19
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 28. května. (Polská obran
české taktikv.) Orgány polského kola jsou
s námi velice nespokojeny. Když všechny jejich
dosavadní výstrahy nestačily na změnu taktiky
české delegace, hledají »pravou« příčinu ob-
strukce a nacházejí ji »ve strachu českých po-
slanců o mandáty«. Tento poslední, zejmena
v orgánech polského kola velice zajímavý důvo
přiměl krakovskou »Novou Reformu« k něko-
lika včasným poznámkám o nynější polské poli-
tice. »Všichni proroci shledávají — píše » N. R.
— že česká obstrukce pozbyla oprávněnosti o
té chvile, co nynější vláda podala sněmovně
jazykové předlohy, čehož neučinil hr. Clarv,
jenž zrušil jazyková nařízení. Vynášejíce tuto
okolnost, oni lidé soudí, že se již zapomnělo,
jak psali sami po předložení jazykových osnov,
že pokud Čechové nemají nijaké záruky, ž
předlohy se vskutku stanou zákonem, předlohy
samy pozbývají pro ně vší praktické ceny a že
se před svými voliči nebudou moci vykázati
žádnou náhradou za zrušená jazyková nařízení.
K tomu předseda ministerstva prohlásil divný
axiom, že vláda v otázce jazykového zákona
nebude uznávati zásady většiny, jestliže se sporné
strany samy nedohodnou. To znamená, že Č-
chové mají čekat, až se pp. Funkovi, Pergel-
tovi, Kaisrovi a Glöeknerovi zlibí svoliti k ně-
kterému smiřovacímu návrhu. Vzhledem k tomu
vládní předloha, o níž se tropí tolik hluku,
není pro Čechy nie jiněho, leč bez-
významný svitek paplru. Měli-li dřive
jaký důvod pro obstrukci, důvod ten trvá
i nyní, neboť dosud nikdo jim nezaručil, že
vládní předloha bude uzákoněna. Naproti poli-
tickým šarlatánům musíme s důrazem ukázati
na to, že prostředkující návrh Poláků a kato-
liků, aby byl zvolen jazykový výbor a sněmovna
se zatím nezabývala nijakou politickou otázkou,
nebyl zamítnut od Čechů, nýbrž od Němců.
Clarv
Čecho
Funk
Pergel
Kaisrův
Glöekner
Polák
Němec
Praha
Čechy
20
article
Němci tedy chtěli a chtějí dosud, aby česká
obstrukce trvala dále, neboť oni právě se snaží
o rozbiti parlamentu. Přejí si jen, aby práci tu
vykonali Čechové a mravně je k tomu dohá-
nějí. Tvrditi tedy, že Čechové nemají příčin
k obstrukci, jakmile podány jazykové návrhy,
jest úplně mylně.
»Nov. Ref.« obrací se dále proti výtce, ž
čeští poslanci hoví náladě mezi voličstvem
obstruují, aby si zachovali mandáty. »Taková
argumentace — praví »N. R.« — jest čistý
hambug. Ceští poslanci jsou povinni dbáti vůle
svých voličů; stačí vzpomenouti si na osud
Staročechů. Není přece zločin, chce-li kdo býti
poslancem; a že jako takový se řídí dle proudu,
panujícího mezi voliči, jest jen důkaz politické
vyspělosti a samočinnosti českého lidu. Haličský
»politik psycholog« ovšem toho nechápe, poně-
vadž přivykl k tomu, že naši poslanci jsou sic
v hloubi duše přesvědčení o oprávněnosti po-
žadavků a stesků lidu, ale dělají přece
jen to, co chce vláda. Jde-li o to, při-
znáváme, že v našich očích více škodí parla-
mentnímu klubu, přizpůsobuje-li se vládě na
škodu poslanců, než naopak. I tonto argument
tedy kulhá a počítáno při něm se shovivavostí
čtenářovou.«
Němec
Čecho
21
article
»N. R.« přechází konečně k nedávné zprávě
»Czasu« o výroku »vynikajícího státníka«, jenž
dal Polákům na srozuměnou, že předseda mini-
sterstva zná potřeby Haliče a jest hotov jim
vyhověti buď sanací zemských financí neb i ji-
ným způsobem. »Možno-li — ptá se »N. R. « —
učiniti politické straně více ponižující návrh? ...
Sebrali jsme všechny tak zvané »argumenty«,
jimiž se u nás bojuje proti české obstrukci, při
čemž se nadsazováním chyb jiné politické strany
má zakryti vlastní lehkomyslná, nesvědomitá,
zbankrotělá politika. Taková bludná světélka —
končí »N. R.« — mohou se zjevovati jen nad
haličským politickým bahnem a povinností tisku
bylo by vlastně na ně ukázati a vystřihati před
nimi široké vrstvy našeho lidu.«
K této obraně české politiky netřeba s naší
strany nijaké poznámky
Z Turč. sv. Martina, 27. května. (No vé
vyvážení slováckých dětí. — Úmrti
Jana Gerometta.) »Nár. Nov.« sdělují, že
dne 17. května t. r. vezeni ze Žiliny a z hor-
ního Trenčanska opět slováčtí sirotkové do dolní
země maďarské. Ve vlaku je provázel obvyklý
průvodce hnanců. Tentokráte sehnáno jen 24
sirotků, určených k pomaďaření v Dolní zemi.
Polák
Martino
Geromett
Halič
Žilina
dolní země
22
article
Prvé dvě »zásilky« slováckých sirotků byly
ovšem značně četnější. Před lety vyvezeno jich
na jih na sta. Hrozný úkaz, tím hroznější, že
maďarští úřadníci shánějí mezi Slováky sírotky
pro vývoz na přímé vybídnutí vlády. — Dne
20. května zemřel v Kremnici starý vlastenee
slovenský Jan Gerometta, dávný přítel pro-
slulého biskupa Štefana Moysesa. Narozen v Ži-
lině roku 1823 a vystudovav theologii, stal se
duchovním v báňsko-bystřické diecési, byl kate-
chetou v Kremnici, roku 1856 stal se farářem
v Španej Dolině, odkudž se roku 1864 dostal
na faru na Staré Hory, roku 1872 do Velké
Lovče, kde setrval, až do roku 1899, kdy se
odobral do Kremnice na odpočinek. Zvěčnělý
zúčastnil se čile národního boje slovenského a
napsal množství politických statí a brožurek jak
slovensky, tak německy. V brožuře »Staré a
nové pokusy madarisační v Uhrách, zejmena na -
Slovensku«, vydané r. 1876, vylíčil živými bar-
vami všechny útrapy Slováků od let čtyřicátých
až do pověstného zkonfiskování jmění Matice
slovenské a zavření tří slovenských gymnasií.
Všech pozdějších kroků za účelem navrácení
zkonfiskovaného jmění národa slovenského se
účastnil i Jan Gerometta a neváhal Kol. Tiszovi
do očí nazvati pravým jmenem čin, jehož se
dopustil na Slovácích. Budiz statečnému bojov-
níku za národní práva lehka země slovenská,
kterou miloval nade vše.
Slovák
Geromett
Štefan Moysesa
Kremnica
Stará Hora
Uhry
Slovensko
23
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 28. května.
Arcivévoda František Ferdinand
v Bělehradě.
Z Bělehradu, 25. května. (Dopis »Nár.
Listů«.) Arcivévoda František Ferdinand byl
by zde včera málem zažil nemilé dobrodružství,
jehož následky ale byli by odnesli naši králové.
Acivévoda v posledních dnech bavil se lovem
na statcích hr. Chotka ve Sremu. Pojal my-
šlenku, že se na zapřenou podívá do Bělehradu.
V oběanském oděvu v průvodu svého poboč.
František Ferdinand
Chotek
Praha
Bělehrad
Srem
25
article
Duchoborci.
Duchoborci.
Na podzim roku 1898 odvážely lodi asi
8000 Rusů do Kanady v Americe. Vládě ruské
se ulehčilo, jakoby odešel největší nepřítel vlasti
— nechtěli nosit vojenskou zbraň a vláda s
bála, že »nakazí« celé Rusko. Byli to ducho-
borci, křesťanská sekta v Rusku. Vznikla koncem
18. století a vznik dal jí cizinec, kvaker. Zá-
kladní myšlenka kvakerův a potomních ducho-
boreův je, že bůh přebývá v duši člověka a
sám řídí jej vniterným hlasem. Smyslově pře-
bývá bůh v přírodě, duchovně v lidské duši.
Kristus je duchoborcům toliko člověkem,
synem božím v tom smyslu, jako se i my na-
zýváme syny božími. Utrpením dal Kristus pří
klad, jak máme trpěti za pravdu. Kvakeři věří
v božství Kristovo, jsou tedy duchoborci s kva-
kery shodni toliko v názoru o bohu.
Církve duchoborci neuznávají, klaní se
toliko bohu. Chrám pro boha je v duši člověka,
chodit do chrámů z kamení, k tomu jich svě-
domí nepovzbuzuje. Církev je všude, kde se dva
neb tři ve jméně Krista sejdou. Obrazů svatých
nectí a neklaní se jim.
Svaté cti jako dobré lidi, ale nemodlíse
k nim o p moc. Ani se nemodlí za druhé lidi,
nebo každý se modlí za sebe. Při narození dají
dítěti křesťanské jméno bez jakéhokoli obřadu.
V jisté dni mívají shromáždění, ve kterých zpi
vaji žalmy a modlí se bohu. Na konec po-
zdravuje se jeden s druhým, líbají se a klaní
jeden druhému, čemuž je tak rozuměti, žes
klaní božství v člověku ubytovanému.
Rus
bůh
Kristus
Kristův
Krist
Kanada
Amerika
Rusko
26
article
Písmo svaté má původ od boha, ale neni
jim základem pro jejich věrouku. Ze starého
nového zákona vybírají prý si jen to, co je
užitečné. Věrouka jejich se zakládá na podání
ono žije v paměti i v srdcích, proto je nazývají
živou knihou; bible se skládá z mrtvých liter
Tato víra v podání vyplývá z víry, že bůh pře-
bývá v duších lidských. Mají množství žalmů.
skládají nové a nové, takže všecky znáti žádný
duchoborec nestačí
Pozoruhodny jsou jejich mravnostní ná
zory. Všickni lidé jsou si rovni, i tak zv. vysocí
úřadníci jsou rovni druhým lidem. Synové bož
činí sami, co se patří, netřeba jich donucovati
proto není potřebí úřadův, ani vrchností duchov-
ních. Ačkoli nevystupují proti vrehnostem, přec
k nim nemají pokornosti. Zvláště monarchickou
vládu pokládají za nesrovnatelnou se svým učením-
Ani soudův netřeba pro syny boží, ani přísah
není dovolena, proto nepřísahají ani při odvodě.
V prvé turecké válce odhodili pod Perekopem
Jsou pracovití, mravní, proti druhým lidem
chovají se neobyčejně jemně a v jednání jsou
trochu slavnostní.
Rodinný poměr jejich jest zvláštní. Nena-
zývají otcem a matkou těch, kdo jim dali život.
Pokud je otec mladý, jmenují jej děti jmenem,
na příklad Ivánku; když je starý, říkají mu
staříček. Mladé matce ňaňa, staré staruška.
Mužové nazývají své ženy sestrami, ženy sv
muže bratry. Vzájemnost mezi duchoborci je
veliká, žebráků u nich nikdy nebylo.
27
article
Počátkem nynějšího století byli duchoborci
na Krymě, ale v letech čtyřicátých vypověděl
je car Mikuláš I. do tifliské gubernie, na jižní
svah Kavkazu, na tak zvané Mokré hory, kde
je podnebí velmi drsné. V krajinách těch jsou
různí národové, ještě suroví, všickni nosí zbraň:
i domnívala se vláda, že duchoborci, vidouce život
svůj v nebezpeči, též se se zbraní spřátell
nebudou odpírati nosit ji potom i na vojně. Ale
duchoborci chodili i tu bez zbraně, neúrodný
kraj zúrodnili, zakládali tu pěkné osady a velmi
se rozmnožili. Roku 1895 bylo jich tu asi
20.000. K mravnímu jich vytříbení přispěl valně
Petr Verigin, stojící jim v čele kol roku 1890.
Přestali kouřit, lihoviny pít, maso jíst. Verigin
byl vypovězen na poloostrov Kolu, ale i odtu
řídil kavkazské duchoborce, což když vláda zpo-
zorovala, vypověděla jej na Sibiř k ústí Obu.
Tím jeho vážnost u duchoborců stoupla. Cestou
na Sibiř, v zimě roku 1894—1895, sešelse
s přívrženci svými, do Moskvy za ním přišlými,
a po nich vzkázal duchoboreům, aby odepřeli
přísahu, vojenskou službu a aby zničili každou
zbraň.
Od toho času všickni odepírali sloužit n
vojně. Byl k tomu ustanoven prý den veliko-
noční roku 1895. V Elisabetpole bylo ve vojsku
jedenáct duchoborců a ti toho dne oznámili, že
více neslouží a odevzdali zbraně. Nastalo zvláštní
divadlo. Hrozili jim, varovali, druhové jejich
plakali, konečně duchoborce uvěznili. Ve vězení
je strašili, že budou odsouzeni k smrti, ale ne-
zviklali úmysl jejich. Přivykli na myšlenku
smrti tak, že byli překvapení, když zvěděli roz-
zbran.
sudek, dle něhož zůstati měli na zivu. Pavel J.
Verigine
Pavel
Kavkaz
Sibiř
Ob
Moskva
28
article
Birinkov. dle něhož hlavně tento článek píšeme
— viz 10. číslo »Poučného čítání*) — těchto
jedenáct vojínů viděl ve vězení v Tiflise; byli
prý všickni veselého ducha. Jejich přikladu ná-
sledovalo jedenáct duchoborců v Achalkalakách.
Ti byli jeden po druhém zastřelen, toliko je-
denáctý, před jehož zraky deset předních padlo,
sklátil se a přijal zbraň. Potom jinde a jin
duchoborci odřekli nosit zbraň a jejich příkladu
následovali i mnozí pravoslavní. Vojenské
vládní kruhy byly u velikém rozechvění a n
celou sektu duchoboreckou padla veliká pro-
následování.
»Proč nechcete sloužit carovi?« ptali
se jich.
»Rád bych plnil vůli carovu, ale on uči
lidi zabíjet a moje duše to nechce.s
»Proč jo nechce ?
»Protože Spasitel zapovídá lidi zabíjeti,
já věřím Spasitelovi a plním vůli boží.«
»A kdo jsi ty ?
»Křesťan.
»Proč jsi křesťan?-
»Protože jsem poznal slova Kristova. Živy
duch křesťanský nebude a nemůže konati día
vaše.«
Všickni duchoborci vyslovovali se v ten
rozum, že se necíti povinni vyhovovati vláde
v tom, co se protiví učení Kristovu. Ani úřadu
starostenského duchoborec, vyslechnuv, ktere
povinnosti by měl, nepřijal.
Kristův
Tiflis
29
article
Toto všecko byly jen přípravy k slavnos
nímu zřeknutí se násilí. Nyní rozhodli se zničit
všecku zbraň, jakou jen měli. Na Kavkaze
nosit zbraň je jak obyčej, tak slušnost a prý
i nutnost. Se zbraní chodí obyvatelé zdejší n
cesty, na vávštěvy, po městě i do práce. V noci
z 28. na 29. června 1895 dle úmluvy zničili
zbraně; snesli je na určená místa a v žáru
roztavili. »Rozhodli jsme se — vyprávěl stařee
— že nebudeme sloužit ani carovi, ani vrch-
nosti, že budeme sloužit jen bohu, chodit jen
po cestách božích a konati pravdu. Rozhodli
jsme se též nečinit nikomu zla a násilí, tím
spíše nikoho nezabíjeti, ani člověka, aniž druhé
tvory do nejmenšího ptáčka. Tak se nám stala
zbraň nepotřebnou. Shromáždili jsme se k jeskyni,
složili jsme dohromady všecku zbraň, obložili
* Vydává Dušan Makovický v Růžomberku.
jame ji poleny, uhlím a oblili potrolejem a za-
pálili. Lidí sešlo se k tomu do 2000.«
Gubernátor kázal všecky duchoborce po
dědinách sehnati do jedné dědiny; ale ducho-
borci, odepřevše poslušnost vrchnostem, nechtěli
jíti a tak je sháněli násilím. Gubernátor kázal
uchopit se pušek, nebo mu duchoborci bez roz-
paků odpověděli, že se v ničem vládě nepodrobí.
Vidouce, že se vojáci chystají do nich střileti,
klekli na kolena a řekli: »Odpusť vám Hospodin
a odpusť i nám!« Tu gubernátor rozkázal ne-
chati pušek. Počali duchoborce vyháněti z jejieh
dědin, nejprv po pěti rodinách, potom po deseti
Do tři dnů musili si vše složit a odprodati.
Usadili je v jiných okresech, po dvou, třech
až pěti rodinách v jedné dědině a nesměli na
vzájem spolu obcovati.
Dušan makovický
Kavkaz
Růžomberk
30
article
Birinkov, poznav duchoborce obcováním
s nimi, nazývá je velikými, tichými a mocnými
lidmi. »Patře na ně a je poslouchaje, níimoděk
jsem si připomínal komplikovaných sociálníc
theorií, moudrých spisů z politické ekonomie,
jmen znamenitých politických agitátorův. Nutilo
mě porovnati působení jedněch s působením
druhých. Jak malicherným se zdá duchoborecké
učení naproti všem proslaveným theoriím
A přece si myslím, nevztahuje-li se k nim
podobným lidem zvolání Kristovo: »Chválím tě,
otče, pane nebes i země, že jsi skryl tyto věci
před moudrými a opatrnými a zjevil jsi je ne-
mluvňátkům.«
Tolstému přišli duchoborci jakoby na
pomoc. Oni byli dřiv než Tolstoj, ale teprv
v letech devadesátých ujasníli si dobře záko
Kristův: neprotivit se zlu násilím a več věřili,
to také uskutečnili: zničili zbraň. Patnáct tisle
duchoborců odřeklo konati vojenskou službu.
Tolstoj o pronásledování duchoborců se strany
vládní uvažuje: Oni (ruská vláda) ani jinak
jednati nemohou, nebo nemožno rozumnýmí.
humanními prostředky přiměti lidi, vyznávajíe
křesťanství, aby vstupovali do stavu lidí, učicích
se vraždit . .
Duchoborci jmenují věc, jak se jmenuje
řeknou: Jsme křesťané a proto nemůžeme
vraždit, a přesvědčovati takové lidi rozumnými
důvody už nemožno, je možno toliko násilim
nutit -
Jen asi dvacetina duchoborců poddala s
pronásledovatelům a přislíbila přijati zbraň.
Veliká část vymřela od útrap hladu, nezdravých
bytů, nakazlivých nemoci, někde vymřely úplně
Birinkov
Kristův
Tolstý
Tolstoj
31
article
děti, z dospělých zůstal zdráv na některých
místech jen stý, ostatní onemocněli a seslábli
od nouze, skličenosti a velké procento osleplo
od trachomu.
Asi 5—8000 duchoborců zbraň nespálilo
a sloužíce ve vojsku nejsou valně pronásledo-
váni. Ostatní rozhodli se opustit vlast, což jim
vláda ochotně dovolila. Největší část žila po
r. 1895 v Batumě, čekajíc na vysvobození —
na odchod z vlasti. Tu byli ve veliké nouzia
žili z toho, co zbylo méně pronásledovaným,
potom z podpor, jež se na přímluvu nejvíe
Tolstého scházely z Ruska, Anglie a Ameriky.
Cást, počtem 1129, se odstěhovala na Cypr,
kde žili v nemocech, nejsouce zvyklí na horké
podnebí. 131 bylo zaveženo na Sibiř, kdež žijí
podnes při ústi Notory do Aldanu, jenž se.
vlévá do Leny pod městem Jakutskem.
Tolstý
Batuma
Rusko
Anglie
Amerika
Sibiř
Jakutsk
Cypr
32
article
Koncem prosince 1898 odplula z Batumu
prvá loď s duchoborci do Kanady, vezouc 2070
lidí. Dne 20. ledna přistáli v Halifaxe a byli
přivítáni kvakery z Kanady a Spojených států,
zástupci kanadeké vlády s ministrem vnitraa
obrovským zástupem lidu. Duchoborci vystupu-
jice na břeh, zpívali žalmy.
V Americe byl takový soud, že kanadsk
vláda dobře činí, přijímajic lidi, kteři raději
vyhnanství trpí, než by odstoupili od pravdy,
a že lidé takoví budou podporovati každou do-
brou snahu v novém bydlišti. Duchoborci jsou
usazeni pohromadě v hornatém kraji zdravém,
ale studeném, uprostřed Kanady ve státě winni-
pegském. Vláda dala každé rodině 150 akrů
země, hospodářské nářadí, voly a j. V Kanadě
je úplná svoboda vyznání a není všeobecné vo-
jenské povinnosti.
Druhá loď, s 2000 duchoborci, doplula
o týden později a provázel ji nejstarší syn Tol-
stého Sergěj. V dubnu 1899 plula třetí lo
s 1000 těch, kteří zkoušeli na Cypru bydlisko
nalézti, a z Batumu ještě 2 lodi s 3000. Cel-
kem přes 8000 duchoborců odjelo do Kanady.
V uplynulé právě zimě přinášel »Svit«,
český časopis v Americe, zprávy, že se ducho-
borcům vede zle. Měli tuze malý výdělek a
domorodci ukládali jim zvláště při stavbě že-
leznice práce nadlidské, tak že na př. v tře-
skuté zimě brodili se vodou. »Svit« vybizel
Čechy americké ku sbírkám, výtisky s vyzváním
přišly i k nám, ale zastihly nás v obrovské
stávce uhlokopů a ve velkém politickém roze-
chvění.
Kanada
Halifax
spojený stát
Tolo
Amerika
Čechy