ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 990625f0-66ab-11dc-93c2-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 32 celkem · entity: place 54, person 55, org 2, work 1
1 masthead
Ročník XXXX.
2 masthead
V Praze, v úterý dne 23. května. 1900
Praha
3 masthead
Číslo 147.
4 article
Na rannt a odnol. listy předplácí i ne v Praze v admtnistra ne trrí let * drojí dos cake
Praha
5 article
ikei sre
6 article
n nie v sliank áe
8 article
n arni vji ski i ei a rreni
9 article NAR
NAR V drohném prodejin nnlčlo o . . . ne ve sllalkich na venkori nní čonle. epsledal. : . : : : : : S Inseráty platí se Notevě vaplia rtedplacení inserty piljna aplal- tiskárna echadíce rnree Eakopin. se apvracsi
Nara
10 title
STY.
11 title
Dnešní čisla pro Prahu le o 10 stranácl.
Praha
12 article Zmatek babylonský.
Zmatek babylonský. Čím blíže nadchází den 6. června, kte- rého má parlament cislajtánský po svých svatodušních prázdninách znovu pokračovati ve své ubohosti: tím více roste zmatek v tá- boře našich dobrodinečků a přátel, tak že se pomalu v tom Babylonu již zhola nikdo nevyzná. Toť právě kletba zlého činu ze dne 17. října 1899, že »dále plodě, vždy jen rodí zlo«. Smělci odvážili se chytit če ského lva za hřívu, ale teď nevědí, co s ním Zdolati ho nemohou a pustit se ho bojí. Vešel jim, dobrák, do rady konferenční, ač podobala se nemálo podezřelé pasti. Al oni sami rozbili ty »smiřovací« konference. bez důvodu, bez příčiny, jakmile poznali, že by zápas mohl pro ně v té kleci dopad- noutí všelijak. Hr. Devm počítá (v »Pe- ster Llovdu«) toto neodůvodněné a náblé skončení smiřovacích konferencí vídeňských právě v okamžiku, kdy mělo na nich dojíti k jádru česko-německého sporu, za nejtězší chybu a smrtelný hřích. Myslí, že bychom se byli mohli s Němci při zeleném stole konferenčním dohodnout o to, jak mají v zemích koruny české c. k. úřadové a soudové býti upraveni, aby vyho- věli rovnému právu obyvatelstva po stránce jazykové. Proč jen, ptá se, proč vláda Kör- brova tak náhle zavřela konferenční síňa honem svolala cislajtánský parlament, a b ho překvapila svými předlohami jazykových zákonů pro Čechy a Moravu, »které zůstavily daleko za se- bou i nejspravedlivější naděje Čechů ? Inu proč! Poněvadž jí šlaka záleželo na uspokojení i nejskromnějších a nejspra- vedlivějíších našich požadavkův, ale všechno na rychlém povolení státního rozpočtu a ostatních nalehavých »nezbytností státních« parlamentem, v němž doufala že Po- láci, němečtí klerikálové, křesťanští sociálové a spojení Němci levičáci svou ohromnou přesilou početní všeliký náš odpor, odvá- žíme-li se ho vůbec, hravě — překonají a rozdrtí.
Al Němec Čecho Babylón Hradec Čechy Morava
13 article
»Osamocený« český lev měl býti otočen obrovskou léčí více než tři set lovcův a honcův a uštván a udolán jako ten jelen druhdy při štvanicích pardubických. Ale na- stojte! Ona ta krásně míněná štvanice še- redně selhala. Český lev nedostal z pánu lovců jelení strach a bázeň, nýbrž postavil se jim a zarazil jejich láji a pohatil jim léč. tak že místo vítězného »halali !« páni lovei dnes ve zmateném zlostném křiku zahrnují se vespol výčitkami, nevědouce i s »nad- lesním« p. Körbrem kudy kam. Již chápou, že obstrukci českou udolati nelze násilím. Rozum by tedy prostě kázal vyjednávati s poslanci národa českého po dobrém o cenu, za jakou by od obstrukce upustili. A cena ta jest známa, již na sněmu českém ji poslanci naši vládě zřetelně určili »Dejte nám zadostučinění za přikoří a po tupu ze dne 17. října 1899 odvoláním av nic obrácením toho posupného Kindingrova výnosu, kterým se nařizovalo veškerým c. k. soudům v Čechách a na Moravě, že od- padá na příště u žívání obou zem ských jazyků ve vnitřní službě, pro niž na novo jen němčina platí,« odvoláním soudobých těch ordo- nancí, daných politickým, poštov- ním a finančním úřadům na úkor našeho práva a na propěch němčiny ! Vratte nám tedy, zkrátka, patřící nám po zá- konu z 8. dubna 1848 rovné práv našeho jazyka ve veškeré státní správě vlastí našich s ja zy ke m německým a vezměte tudíž z pět nezdařené ty vládní předlo hy jazykových zákonů pro Čech y Moravu, předložené nesprávně parlamentu vídeňskému, proti nimž veškeren národ český jako proti nové křivdě a novému útoku na svou národnost a vlast co nejrázněji protestuje!« T jest příčina naší obstrukce, nuže, je-li vám nepohodlnou, učiňte nám prostě poctivě po právu a spra- vedlnosti a bude po nesnázi.
Čo Čechy Morava
14 article
»Mluvte s Němci! Nebudou-li ti míti námitek, já jsem ochotna vám vyhovět« .. dává nám za odpověď ve své tísni udýchaná vláda p. Körbrova. Jaké to žalostné stano- visko státní autority. Odkud pak nabrali Němci toho práva, poroučeti neb zakazovati státu, kterak úřadové jeho mají jednati se šestimillionovým národem naším, tvořícím dvoutřetinovou většinu obyvatelstva zemí koruny české? Což se tím sahá nejmenším na jejich práva národní, když bude v Če- chách, na Moravě a ve Slezsku na c. k. úřadech a soudech jednáno s obyvateli zem těch rovnoprávně tak, že má míti každý obyvatel, ať Němec, Čech neb Polák bez roz- dílu stejné právo, aby svou věc na který- koliv c. k. úřad neb soud vznášel ve své řeči mateřské a měl jistotu, že bude věc jeho u všech těch c. k. úřadůva soudův a ve všech stolicích jejich jak se sluší a patří projednávána, rozhod- nuta a vyřízena jeho vlastním jazykem nikoliv cizím, na základě překladů, výtaho z akt a protokolů, nadtož pomocí tlumočníků.
Němec Polák Morava Slezsko Čechy
15 article
Kde tu nějaké škody a újmy pro Němce, takže by měli důvod a příčinu k nářku, pro- testaci a zapovídání si takového pořádku právního? Každý sebevědomý ministr práv- ního státu zakřikl by je rázným: «Ustaňte rušiti mír a pokoj říše, škůdníci. Vždyť se vám v ničem neubližuje, nýbrž naopak rovné právo vaší menšině s většinou obyvatelstva zaručujel- Ale kdež jsou dnešní ministři rakoušt od tohoto příkazu zdravého rozumu, prak- tické potřeby a spravedlnosti Roku 1869 sám vůdce Němců dr. Edv. Herbst jakožto ministr rakousk v pamětním spisu, chovaném v archivu stát ním, dovozoval toho v zájmu státním nut- nost, aby veškeří c. k. úřadníci soudcové v zemích českých znali oba jazvky zemské — však dnes dělá Solon Körber pro království české »zákon jazykový« s tou výslovnou tendencí, aby zde sice každý český úřadník státní musil pro- kázati dokonalou znalost němčiny, za to však aby zde bylo pro několik set úřadníků zří- zeno a ohraničeno německé území, kde by státní úřadníci a soudcové nepotřebovali znáti slova českého, poněvadz by se tam
Němec doktor Edv Herbst Körber
16 article
s Čechem nejednalo v úřadech a soudech než po německu pomocí tlumočníků a pře- kladačů, jako s kterýmkoli cizákem. Tedv ani v zevnějším úřadování nemá býti více v Čechách dbáno rovného práva jazyka českého s německým při všech c. k. úřadech a soudech zeměpanských, ač tak stanoví platné zákony zemské i státní základní zákon říšský! Mohlo by se snad myslit: Nu, více již Rakousko v Čechách pro Němce učiniti nemůze. Avšak nastojte Ani to všechno ještě zdějším německým fu- ribundům nestačí. Komedianti tváří se, jako by byli i těmi Körbrovými návrhy jazyko- vými pořád ještě proti nám ukrutně zkrá- ceni. Onehdy bouřili se proti nim němečt advokáti plzeňští, jakže prý by k tomu při- šli, aby měli v Plzni přéd úřady a soudy své německé strany hájiti a zastupovati po česku, dnes pak přináší »Bohemia« ostrou filipiku proti Körbrovým jazykovým návrhům z péra německého křiklouna dra. Em. Lingga. v níž tento prohlašuje je pro Němce za nepřijatelné proto, že prý naddržují příliš nám Čechům, jelikož pro české kraje připouštějí v úřadech a soudech vnitřní úřadní češtinu.
Čecho Němec Körbrův Lingg Čechy Rakousko Plzeň Bohemia
17 article
Jak prý by Němci z Korutan neb Štyr- ska k tomu přišli, aby musili proti dlužníku v Čáslavi podati směneční žalobu českou Nám Čechům a nám Slovanům prý to není žádným příkořím, musíme-li podávati žádosti a žaloby své ku c. k. úřadům a soudům po německu. Znameť prý »světovou řeč« něme- ckou všickni. Ale Němcům a německým advokátům v Rakousku se nemá ukládat, aby se naučili jazyku, kterým mluví pouze šest millionů Čechů a proto pryč s tím ustanove- ním Körbrových zákonů, že v krajích ryze českých má býti vnitřní řečí c. k. úřad a soudů čeština! Tak volá rok po svatodušním programu něme- ckém, ve kterém nám sami němečtí ob- strukčníci »výminkou« koncedovali v našich krajích českých milostivě vnitřní úřadní če- štinu — včerejší »Bohemie« ústy svého dra Lingga a zároveň sděluje, kterak na nedělní vídeňské konferenci předáků německé levice posledním slovem jejich bylo: zákonn ustanovení německého zpro- středkovacího jazvka.«
Němec Čecho Slovan Körbrový Lingg Korutany Čáslav Rakousko Bohemia
18 article
Eihle! Zde ji tedy máme in effigietu německou mírumilovnost a snášelivost. A n kdybychom na krásně podníkli to jho Körbrových jazykových návrhů, ani kdybychom svolili k tomu rozdělení Čech na uzavřené německé území a na otevřen smíšené a české území, ani tehd ještě neuleví jejich germánska nenasytnost: chtějí nás perfidně proti vlastnímu danému slovu svého loňského svatodušního programu oloupit i o tu trošku vnitřní úřadní češtiny v našich krajích, želí již dnes, že nám tu »koncessi« ve svém svatodušním programu učinili, a protestují proti jazykovým předlo- hám Körbrovým, že chce i jen v homeopa- tické míře nám v našich ryze českých krajích něco té vnitřní úřadní češtiny dopřáti. S takovými — poctivci jest se nám bíti! A takovým lidem k vůli, uráží, týrá souží se šestimillionový národ český, který tuto říši založil, který ji vydržuje svou pra- covitostí a silou na výši evropských velmocí. Což opravdu již Rakousko jakživo nedostane — oči?
Eihle Körbrový Körbrův Rakousko
19 article Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí. V Praze, 28. května. (Polská obran české taktikv.) Orgány polského kola jsou s námi velice nespokojeny. Když všechny jejich dosavadní výstrahy nestačily na změnu taktiky české delegace, hledají »pravou« příčinu ob- strukce a nacházejí ji »ve strachu českých po- slanců o mandáty«. Tento poslední, zejmena v orgánech polského kola velice zajímavý důvo přiměl krakovskou »Novou Reformu« k něko- lika včasným poznámkám o nynější polské poli- tice. »Všichni proroci shledávají — píše » N. R. — že česká obstrukce pozbyla oprávněnosti o té chvile, co nynější vláda podala sněmovně jazykové předlohy, čehož neučinil hr. Clarv, jenž zrušil jazyková nařízení. Vynášejíce tuto okolnost, oni lidé soudí, že se již zapomnělo, jak psali sami po předložení jazykových osnov, že pokud Čechové nemají nijaké záruky, ž předlohy se vskutku stanou zákonem, předlohy samy pozbývají pro ně vší praktické ceny a že se před svými voliči nebudou moci vykázati žádnou náhradou za zrušená jazyková nařízení. K tomu předseda ministerstva prohlásil divný axiom, že vláda v otázce jazykového zákona nebude uznávati zásady většiny, jestliže se sporné strany samy nedohodnou. To znamená, že Č- chové mají čekat, až se pp. Funkovi, Pergel- tovi, Kaisrovi a Glöeknerovi zlibí svoliti k ně- kterému smiřovacímu návrhu. Vzhledem k tomu vládní předloha, o níž se tropí tolik hluku, není pro Čechy nie jiněho, leč bez- významný svitek paplru. Měli-li dřive jaký důvod pro obstrukci, důvod ten trvá i nyní, neboť dosud nikdo jim nezaručil, že vládní předloha bude uzákoněna. Naproti poli- tickým šarlatánům musíme s důrazem ukázati na to, že prostředkující návrh Poláků a kato- liků, aby byl zvolen jazykový výbor a sněmovna se zatím nezabývala nijakou politickou otázkou, nebyl zamítnut od Čechů, nýbrž od Němců.
Clarv Čecho Funk Pergel Kaisrův Glöekner Polák Němec Praha Čechy
20 article
Němci tedy chtěli a chtějí dosud, aby česká obstrukce trvala dále, neboť oni právě se snaží o rozbiti parlamentu. Přejí si jen, aby práci tu vykonali Čechové a mravně je k tomu dohá- nějí. Tvrditi tedy, že Čechové nemají příčin k obstrukci, jakmile podány jazykové návrhy, jest úplně mylně. »Nov. Ref.« obrací se dále proti výtce, ž čeští poslanci hoví náladě mezi voličstvem obstruují, aby si zachovali mandáty. »Taková argumentace — praví »N. R.« — jest čistý hambug. Ceští poslanci jsou povinni dbáti vůle svých voličů; stačí vzpomenouti si na osud Staročechů. Není přece zločin, chce-li kdo býti poslancem; a že jako takový se řídí dle proudu, panujícího mezi voliči, jest jen důkaz politické vyspělosti a samočinnosti českého lidu. Haličský »politik psycholog« ovšem toho nechápe, poně- vadž přivykl k tomu, že naši poslanci jsou sic v hloubi duše přesvědčení o oprávněnosti po- žadavků a stesků lidu, ale dělají přece jen to, co chce vláda. Jde-li o to, při- znáváme, že v našich očích více škodí parla- mentnímu klubu, přizpůsobuje-li se vládě na škodu poslanců, než naopak. I tonto argument tedy kulhá a počítáno při něm se shovivavostí čtenářovou.«
Němec Čecho
21 article
»N. R.« přechází konečně k nedávné zprávě »Czasu« o výroku »vynikajícího státníka«, jenž dal Polákům na srozuměnou, že předseda mini- sterstva zná potřeby Haliče a jest hotov jim vyhověti buď sanací zemských financí neb i ji- ným způsobem. »Možno-li — ptá se »N. R. « — učiniti politické straně více ponižující návrh? ... Sebrali jsme všechny tak zvané »argumenty«, jimiž se u nás bojuje proti české obstrukci, při čemž se nadsazováním chyb jiné politické strany má zakryti vlastní lehkomyslná, nesvědomitá, zbankrotělá politika. Taková bludná světélka — končí »N. R.« — mohou se zjevovati jen nad haličským politickým bahnem a povinností tisku bylo by vlastně na ně ukázati a vystřihati před nimi široké vrstvy našeho lidu.« K této obraně české politiky netřeba s naší strany nijaké poznámky Z Turč. sv. Martina, 27. května. (No vé vyvážení slováckých dětí. — Úmrti Jana Gerometta.) »Nár. Nov.« sdělují, že dne 17. května t. r. vezeni ze Žiliny a z hor- ního Trenčanska opět slováčtí sirotkové do dolní země maďarské. Ve vlaku je provázel obvyklý průvodce hnanců. Tentokráte sehnáno jen 24 sirotků, určených k pomaďaření v Dolní zemi.
Polák Martino Geromett Halič Žilina dolní země
22 article
Prvé dvě »zásilky« slováckých sirotků byly ovšem značně četnější. Před lety vyvezeno jich na jih na sta. Hrozný úkaz, tím hroznější, že maďarští úřadníci shánějí mezi Slováky sírotky pro vývoz na přímé vybídnutí vlády. — Dne 20. května zemřel v Kremnici starý vlastenee slovenský Jan Gerometta, dávný přítel pro- slulého biskupa Štefana Moysesa. Narozen v Ži- lině roku 1823 a vystudovav theologii, stal se duchovním v báňsko-bystřické diecési, byl kate- chetou v Kremnici, roku 1856 stal se farářem v Španej Dolině, odkudž se roku 1864 dostal na faru na Staré Hory, roku 1872 do Velké Lovče, kde setrval, až do roku 1899, kdy se odobral do Kremnice na odpočinek. Zvěčnělý zúčastnil se čile národního boje slovenského a napsal množství politických statí a brožurek jak slovensky, tak německy. V brožuře »Staré a nové pokusy madarisační v Uhrách, zejmena na - Slovensku«, vydané r. 1876, vylíčil živými bar- vami všechny útrapy Slováků od let čtyřicátých až do pověstného zkonfiskování jmění Matice slovenské a zavření tří slovenských gymnasií. Všech pozdějších kroků za účelem navrácení zkonfiskovaného jmění národa slovenského se účastnil i Jan Gerometta a neváhal Kol. Tiszovi do očí nazvati pravým jmenem čin, jehož se dopustil na Slovácích. Budiz statečnému bojov- níku za národní práva lehka země slovenská, kterou miloval nade vše.
Slovák Geromett Štefan Moysesa Kremnica Stará Hora Uhry Slovensko
23 article Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné. V Praze, 28. května. Arcivévoda František Ferdinand v Bělehradě. Z Bělehradu, 25. května. (Dopis »Nár. Listů«.) Arcivévoda František Ferdinand byl by zde včera málem zažil nemilé dobrodružství, jehož následky ale byli by odnesli naši králové. Acivévoda v posledních dnech bavil se lovem na statcích hr. Chotka ve Sremu. Pojal my- šlenku, že se na zapřenou podívá do Bělehradu. V oběanském oděvu v průvodu svého poboč.
František Ferdinand Chotek Praha Bělehrad Srem
24 title
FEUILLETON.
25 article Duchoborci.
Duchoborci. Na podzim roku 1898 odvážely lodi asi 8000 Rusů do Kanady v Americe. Vládě ruské se ulehčilo, jakoby odešel největší nepřítel vlasti — nechtěli nosit vojenskou zbraň a vláda s bála, že »nakazí« celé Rusko. Byli to ducho- borci, křesťanská sekta v Rusku. Vznikla koncem 18. století a vznik dal jí cizinec, kvaker. Zá- kladní myšlenka kvakerův a potomních ducho- boreův je, že bůh přebývá v duši člověka a sám řídí jej vniterným hlasem. Smyslově pře- bývá bůh v přírodě, duchovně v lidské duši. Kristus je duchoborcům toliko člověkem, synem božím v tom smyslu, jako se i my na- zýváme syny božími. Utrpením dal Kristus pří klad, jak máme trpěti za pravdu. Kvakeři věří v božství Kristovo, jsou tedy duchoborci s kva- kery shodni toliko v názoru o bohu. Církve duchoborci neuznávají, klaní se toliko bohu. Chrám pro boha je v duši člověka, chodit do chrámů z kamení, k tomu jich svě- domí nepovzbuzuje. Církev je všude, kde se dva neb tři ve jméně Krista sejdou. Obrazů svatých nectí a neklaní se jim. Svaté cti jako dobré lidi, ale nemodlíse k nim o p moc. Ani se nemodlí za druhé lidi, nebo každý se modlí za sebe. Při narození dají dítěti křesťanské jméno bez jakéhokoli obřadu. V jisté dni mívají shromáždění, ve kterých zpi vaji žalmy a modlí se bohu. Na konec po- zdravuje se jeden s druhým, líbají se a klaní jeden druhému, čemuž je tak rozuměti, žes klaní božství v člověku ubytovanému.
Rus bůh Kristus Kristův Krist Kanada Amerika Rusko
26 article
Písmo svaté má původ od boha, ale neni jim základem pro jejich věrouku. Ze starého nového zákona vybírají prý si jen to, co je užitečné. Věrouka jejich se zakládá na podání ono žije v paměti i v srdcích, proto je nazývají živou knihou; bible se skládá z mrtvých liter Tato víra v podání vyplývá z víry, že bůh pře- bývá v duších lidských. Mají množství žalmů. skládají nové a nové, takže všecky znáti žádný duchoborec nestačí Pozoruhodny jsou jejich mravnostní ná zory. Všickni lidé jsou si rovni, i tak zv. vysocí úřadníci jsou rovni druhým lidem. Synové bož činí sami, co se patří, netřeba jich donucovati proto není potřebí úřadův, ani vrchností duchov- ních. Ačkoli nevystupují proti vrehnostem, přec k nim nemají pokornosti. Zvláště monarchickou vládu pokládají za nesrovnatelnou se svým učením- Ani soudův netřeba pro syny boží, ani přísah není dovolena, proto nepřísahají ani při odvodě. V prvé turecké válce odhodili pod Perekopem Jsou pracovití, mravní, proti druhým lidem chovají se neobyčejně jemně a v jednání jsou trochu slavnostní. Rodinný poměr jejich jest zvláštní. Nena- zývají otcem a matkou těch, kdo jim dali život. Pokud je otec mladý, jmenují jej děti jmenem, na příklad Ivánku; když je starý, říkají mu staříček. Mladé matce ňaňa, staré staruška. Mužové nazývají své ženy sestrami, ženy sv muže bratry. Vzájemnost mezi duchoborci je veliká, žebráků u nich nikdy nebylo.
27 article
Počátkem nynějšího století byli duchoborci na Krymě, ale v letech čtyřicátých vypověděl je car Mikuláš I. do tifliské gubernie, na jižní svah Kavkazu, na tak zvané Mokré hory, kde je podnebí velmi drsné. V krajinách těch jsou různí národové, ještě suroví, všickni nosí zbraň: i domnívala se vláda, že duchoborci, vidouce život svůj v nebezpeči, též se se zbraní spřátell nebudou odpírati nosit ji potom i na vojně. Ale duchoborci chodili i tu bez zbraně, neúrodný kraj zúrodnili, zakládali tu pěkné osady a velmi se rozmnožili. Roku 1895 bylo jich tu asi 20.000. K mravnímu jich vytříbení přispěl valně Petr Verigin, stojící jim v čele kol roku 1890. Přestali kouřit, lihoviny pít, maso jíst. Verigin byl vypovězen na poloostrov Kolu, ale i odtu řídil kavkazské duchoborce, což když vláda zpo- zorovala, vypověděla jej na Sibiř k ústí Obu. Tím jeho vážnost u duchoborců stoupla. Cestou na Sibiř, v zimě roku 1894—1895, sešelse s přívrženci svými, do Moskvy za ním přišlými, a po nich vzkázal duchoboreům, aby odepřeli přísahu, vojenskou službu a aby zničili každou zbraň. Od toho času všickni odepírali sloužit n vojně. Byl k tomu ustanoven prý den veliko- noční roku 1895. V Elisabetpole bylo ve vojsku jedenáct duchoborců a ti toho dne oznámili, že více neslouží a odevzdali zbraně. Nastalo zvláštní divadlo. Hrozili jim, varovali, druhové jejich plakali, konečně duchoborce uvěznili. Ve vězení je strašili, že budou odsouzeni k smrti, ale ne- zviklali úmysl jejich. Přivykli na myšlenku smrti tak, že byli překvapení, když zvěděli roz- zbran. sudek, dle něhož zůstati měli na zivu. Pavel J.
Verigine Pavel Kavkaz Sibiř Ob Moskva
28 article
Birinkov. dle něhož hlavně tento článek píšeme — viz 10. číslo »Poučného čítání*) — těchto jedenáct vojínů viděl ve vězení v Tiflise; byli prý všickni veselého ducha. Jejich přikladu ná- sledovalo jedenáct duchoborců v Achalkalakách. Ti byli jeden po druhém zastřelen, toliko je- denáctý, před jehož zraky deset předních padlo, sklátil se a přijal zbraň. Potom jinde a jin duchoborci odřekli nosit zbraň a jejich příkladu následovali i mnozí pravoslavní. Vojenské vládní kruhy byly u velikém rozechvění a n celou sektu duchoboreckou padla veliká pro- následování. »Proč nechcete sloužit carovi?« ptali se jich. »Rád bych plnil vůli carovu, ale on uči lidi zabíjet a moje duše to nechce.s »Proč jo nechce ? »Protože Spasitel zapovídá lidi zabíjeti, já věřím Spasitelovi a plním vůli boží.« »A kdo jsi ty ? »Křesťan. »Proč jsi křesťan?- »Protože jsem poznal slova Kristova. Živy duch křesťanský nebude a nemůže konati día vaše.« Všickni duchoborci vyslovovali se v ten rozum, že se necíti povinni vyhovovati vláde v tom, co se protiví učení Kristovu. Ani úřadu starostenského duchoborec, vyslechnuv, ktere povinnosti by měl, nepřijal.
Kristův Tiflis
29 article
Toto všecko byly jen přípravy k slavnos nímu zřeknutí se násilí. Nyní rozhodli se zničit všecku zbraň, jakou jen měli. Na Kavkaze nosit zbraň je jak obyčej, tak slušnost a prý i nutnost. Se zbraní chodí obyvatelé zdejší n cesty, na vávštěvy, po městě i do práce. V noci z 28. na 29. června 1895 dle úmluvy zničili zbraně; snesli je na určená místa a v žáru roztavili. »Rozhodli jsme se — vyprávěl stařee — že nebudeme sloužit ani carovi, ani vrch- nosti, že budeme sloužit jen bohu, chodit jen po cestách božích a konati pravdu. Rozhodli jsme se též nečinit nikomu zla a násilí, tím spíše nikoho nezabíjeti, ani člověka, aniž druhé tvory do nejmenšího ptáčka. Tak se nám stala zbraň nepotřebnou. Shromáždili jsme se k jeskyni, složili jsme dohromady všecku zbraň, obložili * Vydává Dušan Makovický v Růžomberku. jame ji poleny, uhlím a oblili potrolejem a za- pálili. Lidí sešlo se k tomu do 2000.« Gubernátor kázal všecky duchoborce po dědinách sehnati do jedné dědiny; ale ducho- borci, odepřevše poslušnost vrchnostem, nechtěli jíti a tak je sháněli násilím. Gubernátor kázal uchopit se pušek, nebo mu duchoborci bez roz- paků odpověděli, že se v ničem vládě nepodrobí. Vidouce, že se vojáci chystají do nich střileti, klekli na kolena a řekli: »Odpusť vám Hospodin a odpusť i nám!« Tu gubernátor rozkázal ne- chati pušek. Počali duchoborce vyháněti z jejieh dědin, nejprv po pěti rodinách, potom po deseti Do tři dnů musili si vše složit a odprodati. Usadili je v jiných okresech, po dvou, třech až pěti rodinách v jedné dědině a nesměli na vzájem spolu obcovati.
Dušan makovický Kavkaz Růžomberk
30 article
Birinkov, poznav duchoborce obcováním s nimi, nazývá je velikými, tichými a mocnými lidmi. »Patře na ně a je poslouchaje, níimoděk jsem si připomínal komplikovaných sociálníc theorií, moudrých spisů z politické ekonomie, jmen znamenitých politických agitátorův. Nutilo mě porovnati působení jedněch s působením druhých. Jak malicherným se zdá duchoborecké učení naproti všem proslaveným theoriím A přece si myslím, nevztahuje-li se k nim podobným lidem zvolání Kristovo: »Chválím tě, otče, pane nebes i země, že jsi skryl tyto věci před moudrými a opatrnými a zjevil jsi je ne- mluvňátkům.« Tolstému přišli duchoborci jakoby na pomoc. Oni byli dřiv než Tolstoj, ale teprv v letech devadesátých ujasníli si dobře záko Kristův: neprotivit se zlu násilím a več věřili, to také uskutečnili: zničili zbraň. Patnáct tisle duchoborců odřeklo konati vojenskou službu. Tolstoj o pronásledování duchoborců se strany vládní uvažuje: Oni (ruská vláda) ani jinak jednati nemohou, nebo nemožno rozumnýmí. humanními prostředky přiměti lidi, vyznávajíe křesťanství, aby vstupovali do stavu lidí, učicích se vraždit . . Duchoborci jmenují věc, jak se jmenuje řeknou: Jsme křesťané a proto nemůžeme vraždit, a přesvědčovati takové lidi rozumnými důvody už nemožno, je možno toliko násilim nutit - Jen asi dvacetina duchoborců poddala s pronásledovatelům a přislíbila přijati zbraň. Veliká část vymřela od útrap hladu, nezdravých bytů, nakazlivých nemoci, někde vymřely úplně
Birinkov Kristův Tolstý Tolstoj
31 article
děti, z dospělých zůstal zdráv na některých místech jen stý, ostatní onemocněli a seslábli od nouze, skličenosti a velké procento osleplo od trachomu. Asi 5—8000 duchoborců zbraň nespálilo a sloužíce ve vojsku nejsou valně pronásledo- váni. Ostatní rozhodli se opustit vlast, což jim vláda ochotně dovolila. Největší část žila po r. 1895 v Batumě, čekajíc na vysvobození — na odchod z vlasti. Tu byli ve veliké nouzia žili z toho, co zbylo méně pronásledovaným, potom z podpor, jež se na přímluvu nejvíe Tolstého scházely z Ruska, Anglie a Ameriky. Cást, počtem 1129, se odstěhovala na Cypr, kde žili v nemocech, nejsouce zvyklí na horké podnebí. 131 bylo zaveženo na Sibiř, kdež žijí podnes při ústi Notory do Aldanu, jenž se. vlévá do Leny pod městem Jakutskem.
Tolstý Batuma Rusko Anglie Amerika Sibiř Jakutsk Cypr
32 article
Koncem prosince 1898 odplula z Batumu prvá loď s duchoborci do Kanady, vezouc 2070 lidí. Dne 20. ledna přistáli v Halifaxe a byli přivítáni kvakery z Kanady a Spojených států, zástupci kanadeké vlády s ministrem vnitraa obrovským zástupem lidu. Duchoborci vystupu- jice na břeh, zpívali žalmy. V Americe byl takový soud, že kanadsk vláda dobře činí, přijímajic lidi, kteři raději vyhnanství trpí, než by odstoupili od pravdy, a že lidé takoví budou podporovati každou do- brou snahu v novém bydlišti. Duchoborci jsou usazeni pohromadě v hornatém kraji zdravém, ale studeném, uprostřed Kanady ve státě winni- pegském. Vláda dala každé rodině 150 akrů země, hospodářské nářadí, voly a j. V Kanadě je úplná svoboda vyznání a není všeobecné vo- jenské povinnosti. Druhá loď, s 2000 duchoborci, doplula o týden později a provázel ji nejstarší syn Tol- stého Sergěj. V dubnu 1899 plula třetí lo s 1000 těch, kteří zkoušeli na Cypru bydlisko nalézti, a z Batumu ještě 2 lodi s 3000. Cel- kem přes 8000 duchoborců odjelo do Kanady. V uplynulé právě zimě přinášel »Svit«, český časopis v Americe, zprávy, že se ducho- borcům vede zle. Měli tuze malý výdělek a domorodci ukládali jim zvláště při stavbě že- leznice práce nadlidské, tak že na př. v tře- skuté zimě brodili se vodou. »Svit« vybizel Čechy americké ku sbírkám, výtisky s vyzváním přišly i k nám, ale zastihly nás v obrovské stávce uhlokopů a ve velkém politickém roze- chvění.
Kanada Halifax spojený stát Tolo Amerika Čechy