Ročník XXXXIX.

V Praze, ve čtvrtek 25. listopadu 1909.

Číslo 325

Na ranní a vočerní listy předplácí so V Praze v adminlstraci. na měslc. . . . . na čtvrt lota . . . . 6 K — h s dvoji donáškou na měsie- ne čtvrt leta ! . . . 7 K 82 h ve úiliálkách na měsio. . . . . . 2 K 30h Poštou: na měsle, na tvrt ieta ! . . . 9 K er s dvojí zásílkou na měsle. na riota: : . : k i

Po zvednutí opony. Konečně po třínedělních, více méně tajných zápasech za spuštěnou oponou par- lamentní, tato se zvedla a zrakům obecen- stva objevuje se napohled scéna nezměněná jako dřív. V pravo branný tábor slovanský, v levo proti němu bojovný tábor německý — mezi nimi pak uprostřed kolo polské a šik sociální demokracie mezinárodní. Němci bez rozdílu drží ku vládě Bienerthově jako jani čáři, odhodláni bíti se za ni jako za svou spásu a nedopustit za žádnou cenu vyho- stění Schreinera a Hochenburgra z ní, poně- vadž prý by to byla pokořující kapitulace Němectva před námi Slovany. Slovanská jedneta naproti tomu jménem západních, jižních i východních Slovanů usi luje o pád nynějšího, Slovanstvu tak úpor něho systému vládního a tudíž o úplnou, neb aspoň částečnou změnu nynější vlády, kterouž chce vynutit buď po dobrém nebo po zlém. Za tím účelem počala Slovanská jednota především vyjednávat s předsednictvem kola polského o podporu, doufajíc, že myšlenka solidarity slovanské, která nepopíratelně na- bývá půdy ve vlasteneckých kruzích polských. nabude též v kole polském takové moci, aby většina jeho poslancův vybavila se z vleku a područí německé koalice i přiblížila je ke věci ostatních Slovanův rakouských K tomu konci žádala Slovanská jednota na Polácíeh trojí: 1. Usnesení polského klubu, jímž před- seda polského klubu byl by oprávněn při prvním čtení rozpočtového provisoria učiniti projev, který by se smluvil se Slovanskou jednotou. 2. Další usnesení polského klubu, aby vládě byla odepřen podpora, a aby byli polští ministři vy- zváni k vystoupení z kabinetu, kdyby vláda neučinila z tohoto prohlášení důsledky.

3. Aby dotyčná usnesení polským klu- bem byla učiněna převážnou většinou. — Kdyby se byla většina kola polského odhodlala k tomuto slovanskému rozhodnutí. byl by rázem pýše německé spadl hřebínek troufalosti a v Rakousku byl by nadešel epochální obrat u vnitřní konstellaci poli tické, neboť pak by vláda Bienerthova zůstala ve sněmovně odkázána pouze na menšinu 180 Němcův a snad 14 Vlachů, 4 Rumunův a 6 Rusův, majíc proti sobě ohromnou pře silu opposice 84 Čechův, 76 Polákův. 25 Slovincův, 14 Chorvatův, 24 Rusůva 88 sociálních demokratův. Než, bohužel, myšlenka vzájemnostia solidarity všech Slovanů rakouských k obraně proti společnému nepříteli ještě na ten čas v kole polském nezvítězila, nýbrž vliv Něm- cům oddaného ministra Biliňského podržel v něm ještě vrch nad vlivem poctivého Sta- piňského a tak předseda kola polského prof. Glabiňski, místo aby přišel do Slovanské jednoty s blahověstí vytouženou — ode bral se — (jak poslanec J. G. Maštálka na veřejné schůzi v Sobotce konstatova!) — soněmi proposicemi Slovanské jednoty k — Němcům! — Počítal asi. že budou sdělením jeho Němci notně za- raženi, že přijdou k rozumu vůči nám Čechům a budou se nutit ke kompromisu se Slovanskou jednotou pro zachránění parla mentu, obětováním aspoň těch dvou nej hříšnějších Jonášů Schreinera a Hochen burgra. Avšak přepočetl se pan Glebiňsk v německém táboře, z něhož nevytěžil než obojetnou, potutelnou odpověď vý- konného výboru německých liberálních stran. na kterou se ovšem Slovanská jednota ne- dala chytit.

Tak skončila v předvečer znovuzahájení činnosti parlamentu — prostředničí akce před- sedy kola polského bez výsledku na té i oné straně. Němci nechtěli o rekonstrukci kabi- netu Bienerthova ani slyšet, nýbrž požado- vali, aby Slovanská jednota — prostě a bez- podmínečně odvolala své pilně návrhy a pro- pustila nejen první, ale všechna troje čtení prozatimného rozpočtu vlády Bienerthovy. načež prý teprv budou ochotni vyjednávati s ní o dalším věcném programu pro činnost parlamentu. — Slovanská jednota však za těchto okolností prohlásila v úterý dne 23 t. m., že nemůže od svého původ- ního stanoviska nijak ustoupit. že setrvává na svém usnesení ze dne 4. t. m., které po návrhu dra. Šuster- šiče znělo: »Slovanská jednota prohlašuje, že není s to, aby vyjednávala s vládou v ny nějším jejím složení. Slovanská jednotaje však ochotna podporovati smírné rozřešení krise a po té stránce zahájiti vyjednávání s vládou, která by poskytoval záruky pro systém úplné sprave- dinosti vůči všem národům této říše.« Nechceme dnes rozjímati o tom, zda-li setrvala Slovanská jednota dosti pevně na tomto základě svém, když pěstovala další jednání své s drém. Glabiňským ještě i pak když zvěděla o neúspěchu svých naději v kole polském, ba i tehda ještě, když mini- sterský předseda bar. Bienerth dával schválně svou tiskovou kanceláři uveřejňovat všechno jednání vedené panem Glabiňským na důkaz, jak dopodrobna jest o něm za- svěcován... avšak sám poslanec p. Mla štálka musí doznati, že touto svou vyjed- návací taktikou posledních 14 dnů suchýlila se Slovanská jednota

od své nastoupené přímočarln linie,« což omlouvá zdvořilostí ku polským vyjednávačům, které nechtěla prý »vrhnouti přímo a silněji do náruče ně- mecké.« — Avšak nyní, po úplném fiasku diplomacie polského klubu vrací prý se (ipsissima verba pana poslance Maštálky) »Slovanskájednotaktribuně par- lamentní a jestliže po některou dobu chovány byly i v našich řadách naděje, že by se vyjednáváním mezi stra- nami parlamentu podařilo při- voditi jakous takous nápravua jakýs takýs »modus vivendie mezi námi a Němci, pak vzdáti se musí i tito optimisté mezi námi podobných ilusí a musí přiznati, že jedině další přímý a bez- ohledný boj proti nynějšímu ka- binetu a jeho chefu a požadavek odstoupení jeho od řízení zále- žitostí politických je s to přivésti dvorské i nejvyšší kruhy k přesvědčení, ž jedině změnou systemu a ustavením kabi netu politické rovnováhy jest možno docílit další klidnou práci ve veřejných sborech za- stupifelských.« Tedy na pohled táž scenerie dnes v parlamentě jako před měsícem, oba zápo lící velké tábory na týchž místech, v týchž posicích jako tehda, nic se nezměnilo na oko ... a přece! Vizme to jednání na vče- rejší pospolité schůzi předsedů parla mentních stran, zda nevycítíme z něho jistou nemalou změnu v tonině s lova nské oposice i z řeči Šusteršičovy iz řeči Hrubanovy, když se téměř ohražo- vali proti tomu, aby pilné ty návrhy, na jichž projednání sice Slovanská jednota trvá, byly považovány za návrhy ob- strukční, čímž vládě i Němcům dosti zřetelně dali na srozuměnou, že nehodlají jich rozmnožovat pro zatara sen cesty prozatímnímu rozpočtu, nýbrž svolují, aby tento rozpočet byl hned po odbytí oněch 12 pilných návrhů projednán v prvém čtení . ..

Když pak dokonce pan Glsbiňsk pronesl svůj dojem, že strany (slovanskéa německé) tak se k sobě přibližily. že prý je dělí již jen velmi tenka stěna od sebe, t. j. od dohodyo věcným pracovním programu a o podmín- kách jeho proveditelnosti, tu se ohradil sice za Němce i dr. Sylvester, i dr. Lneger zpupnými diktáty, že musí Slovan- ská jednota ůplně a bez podmínky od obstrukce upustit tak, aby jed- nací pořad pro rozpočtové provisorium byo úplně uvolněn — avšak se strany oposice Slovanské jednoty nikdo prot tomu se neozval ani slovem, nýbrž naopak dr. Hruban omluvně ujišťoval, že Slovanské jednotě vlastné nejde o žádnou obstrukci, pročež prý jes také bezpředmětné žádat za bezpodmnínečne upuštění od obstrukce. — A v kuloarech sněmovny již se včera vypravovalo o smluveném tajném plánu pří štího vývoje věcí: Nebude se žádati o Slovanské jednoty, aby prohlásila, že za- stavuje obstrukci na dobro, nýbrž pilné návrhy její projednají se co nejrychleji, v několika dnech; a nebude se rovněž žádati na německých stranách, aby prohlá- sily, že smiřují se s rekonstrukcí kabinetu kterouž však bude připravovat bar. Bienerth až jak uvidí a pokud mu bude libo. Že při tom německému vlku se nestane žádná ujma — tím mohou býti ovšem pasteve- slovanských koz předem jisti.

Říšská rada. Poslanecká sněmovna. (Schůze 177. Ve Vídni, 24. listopadu. (Zvl. telef. zpráva »Nár. Listů«.) Dvouhodinovou řečí dra. Kramáře z čala dnešní schůze poslanecké sněmovny. Byla to veliká obžaloba nynějšího vládního systému. politiky, prováděné proti Čechům, Slovincům Chorvatům a Rusům haličským, politiky proti- slovanské. Celá sněmovna a všichni ministři po zorně vyslechli tuto řeč, která vyzněla v apo strofu, aby vláda bar. Bienertha vykonala jediný záslužný svůj čin, aby totiž odstoupila a ustou- pila vládě, která by neúřadovala pouze pr Němce. Častý a hojný potlesk ozval se při pern kritice jednotlivých činů vládních v prošlém roce, ale nejsilněji zabouřil, když dr. Kramát výklady svoje vyvrcholil a shrnul v projev, že nebylo v Rakousku vlády protislovanštější. Ne- kolikráte byla řeč jeho přerušována německým radikály drem. Mühlwerthem, drem. Eduarden Stranským a Pacherem, kteří nesnesli pravdy o poměrech v Čechách a o násilnostech, pácha ných na Češích v t. zv. uzavřeném území ně meckém. Posl. Bielohlawek opět čepejřil se, když dr Kramář postavil do náležitého světla protičeské řádění křesťanských sociálů, vídeňské radnice vídeňského magistrátu. Dr. Kramář prohlásil rozhodně, že provedením zákona k ochraně ná- rodních menšin pověřena býti může toliko vlá- da, požívající důvěry národů všech, která by nebyla zosobněním systému protislovanského. Ministerský předseda bar. Bienerth za řeči dra. Kramáře činil si opětně poznámky. Soud se, že na ni odpoví, neví se jenom kdy, nejspíše pozejtřl.

Dr. Konstantin Levický odůvodňova svůj návrh na vydání jazykového zákona. Stěžo val si, že ruské děti v Haliči choditi musí do škol polských a že tůto kulturní potlačování ru ského lidu jest spolu příčinou hrozného analf betismu v této korunní zemi. Jako Rusové haličtí vůbec, tak také dr Konstantin Levický jest pro národní autonomii Podle něho musí býti otázka jazyková upravena jedině říšskou radou a to podle zásady teritori ální za největšího národnostního rozhraničení správních okresů a při šetření národnostního klíče pro obsazování úřadů, při čemž by nebylo třeba dbáti nynějších hranie jednotlivých korunníeh zemí, jako hranic obvodů správních. Dr. Kon- stantin Levický prohlásil národní autonomii, spo- jenom s federací svobodných národů rakouskýeh věcí důležitější, nežli všechny plány ke zbrojení. Dr. Pergelt odůvodňoval potom svůj n vrh, aby známé jazykové osnovy vládní přiká- zaly se výboru, jenž o nich by referoval do tří měsíců. Tento poslanec jevil dnes očivídnou snahu se mírniti. Ujišťoval opětně, že jest pro smír a národní dohodu, jenže jeho projevy pe té stránce byly čistě platonickými. Ve skuteč- nosti vracel se ko starým nepravdám Němeů v království českém, že jsou utiskování a ci- toval dokonce starou aféru chuchelskou. Ob strukce německá na sněmu království českého jest podle jeho mínění schvalována veškerým voličstvem. Jakoby projevy, objednané „Volk ratem“ a pražským kasinem, byly důkazem oprávněnosti obstrukce té. Zejtra promluví ještě poslední navrhovate o věcech národních, soglální demokrat Seli g er. Jest úmysl vyplniti schůzi zejtřejší a po zejtřejší rokováním o všech vzpomenutých pi ných návrzích a vykonati v pátek odpoledne hla sování jak o jejich pilnosti, tak o jejich meritu Myslí se, že všechny budou přikázány společné mu výboru.

Bouřlivé uvítání Bienertha českými radikály. Ka stračné telefonické zprávě ve včerejším ve černím vydání »Nár. Listů« o zahájení poslanecke sn movny uvésli sluší: Když bar. Bienerth objevil se v čele svého okleštěného kabineu ve snémovně, byl uvítán vý- křiky českých radikálů: »Pryč s vládou! Abzep Bienerthi ! Fujl« Posl. Choc: Talo vláda nedostane žádné roz- počtové provinorium Posl. Lisý na Bienertha: Jak jste provedl švin s audienci Dulembovou? Posl. Klofáč: Podivejte se na mlnisterskéh předsedu, který se nestydí podváděti císaře a nát favé Posl Buřival na dra. Schreinera: Rušiteli stát ních zákl adntcn zákonůl Posl Fresl: Ten stální telegrafista Schreiner ni se nestydii Posl. Buřival na Bienertha: Bienerth je padělale císařova pranlášení. Zneužil korunyl Posl. Choe: Brenerth musí býti zaopatřen! O by šel, ale čeká, až Kielmannsegg doslouží a až uprázdní se dolnorakouské mistodržitelství. Neníto nedůstojný skandál? Posl. Lisý na Bienertha: Pověste nám něc o podvodu s audienci Dulembovou! Poslanec Buříval: Státní zločinci jsou tol Poslanec Klofáč: Ministerstvo, ve kterém jes Schreiner, je ministerstvem násilí a podvodů! Poslanec Lisý: Tavovon řeč jsko v panské sně movně, v této umrlčí komoře, nesměl byste se zde odvážit Poslanec Butíval na Schrelnera: Váš táta b český zeman a vy jste protičeský štváč Poslanec Presl: Vaši rodiče byli hodní lidé, al vy jste mizerný jejich syn Poslanec Sláma k Bienerthovi: Ještě vám ne udělal Kielmansegg místo? Clsař vám přece můze dáti jinou sinekuru Poslanec Fresl: Kdy bade zvolen zvláštní výbo proti Bienerthoví? Kde json ostatní čeští poslanci aby protestovali proti přitomnosti ministerstva Bi nerthova? Nikdo neočekával, že budou dnes češ poslanci mlčeli Za télo vřavy představoval Bienerth správce mi nisterstva orby Poppa . ..

Vláda podává ladu zákonných předloh, mez nimi šestiměsíční rozpočiové . provisorinm kontingent branců a předlohu zákona o podomnín obchodě. Na to byla schůze přerušena na 20 minut, aby řečníci mohli se zapsati do seznamu řečníků ku pro jednávání pilných návrhů, týkajících se ochrany men- šin a podebných národních otázek. Ve 3 hodiny zahajuje předseda opěl schůzi. Posl. dr. Kramář odůvodňuje svůj pilný návrh na ochranu naensin a praví, že v zásadě jest povděčen důrazu slova „pil- ný“, neboť stěží jest návrhu, který by byl pilnější než tento. Nesmí se věřiti, že jeho strana nějak opu stila své autonomistické stanovisko v příčině jazy- kové otázky podáním návrhu. Trvá jako před tím na těmže stanovisku, že jedině a pouze zemské sněmy jsou povolány, usnášeti se na prová děcích zákonech ke čl. 19. stát. zákl. zák. Usnesen tak zv. ochranného zákona ve čtyřech alpských ze- mích upevnilo tento názor. Německý učenec Ber- natzik odůvodnil kompetenci zemských sněmů pr tyto zákony. Pokud však trvá centralistický systé se svými důsledky, zejména v hospodářském živote — existence národních menšin, na př. v Dolních R- kousích, jest pouze takovým důsledkem — musíme přes své autonomistické stanovisko hledati přec prostředky a cesty, abychom národnostní menšiny chránili.

Ochrana menšin je povinností moderního demo- kratického státu. Je naprosto nepřípustno, činiti při tom rezdíl nezi usedlým a Iluktujícím obyvatelstvem pokud je obyvatelstvem pracujícím. (Souhlas u Če- chů.) To by bylo protisociální, proti zásadě státních základních zákonů, zvláště volného stěhování. Nebo volnost stěhování byla by po stránce sociální a ho spodářské nejvíce omezována, kdyby se tomuto pra- cujícímu obyvatelstvu neposkytla ona práva národní. jichž potřebuje ke svému sociálnímu zdaru. Ve sně- movně všeobecného práva volebního lze viděti, že národní rovnoprávnost a narodní ochrana není ab- straktní ideologií, nýbrž důsledkem demokratické zá- sady. Slejně jako po stránce politické, hospodářské sociální, nelze ani po stránce národní nikterak snésti nerovnost, proto nemůže také býti činěn rozdíl mez národy více nebo méně cennými.

Nesmí se říkati, že národní menšina nezaslu- huje onoho zřetele jako usedlé obyvatelstvo a an s politického stanoviska nesmí se ničeho namítat proti právům menšiny. Vo slátě, jehož finanční sou stava jest vybudována většinou na nepřímých da- ních a clech atd., v němž ani města nemohou be nepřímých dávek hospodařiti, nesmí se rovněž o ton mluviti, že část obyvatelstva nepřispívá ničím n břemena Třeba rozeznávati dva druhy zemí: země, v nich národní menšiny jsou tak velké, že jsou zastoupen v zemských sněmech a tím způsobem dostatečn chránčny a země, v nichž nemají národní menšíny buď naprosto žádného, anebo jen takové zastoupen v zemských sněmech, že nejsou s to, aby svých práv hájily, jako v Korutanech, Slezsku nebo Štyrsku Pokud jde o první druh zemí, mohl by ochranný zá kon obsahovati jen povšechné prováděcí zásady č XIX., aby u soudů nevznikly spory. Pokud jde všal o ony menšiny, jež nemají v zemských sněmech žádného zastoupení, musily by se zavésti podrobnějš normy, již proto, aby menšiny měly konečně důstoj- nou národní existenci a mohly se považovatiz úplně rovnoprávné státní občany. Národní ochrana menšin a vůbec národnostn zákonodárství nebude však v Rakousku možno dotud dokud nebude zjištěna národnost. dokud neučiní se přítrž statistickémn podvodu řeči obcovací.

Rečník zabývá se pak politickými důvody, z kterých byl návrh podán. Nemá proč by zatajoval že vídeňské události to byly, jež daly podnět ku po dání návrhů. Neboť v hlavním městě mnohojazyčného státu, ve ktorém Němci jsou v menšině a druhé ná- rodnosti pro svou národnost, a zvláště Čechové, prot jsou pronásledováni, poněvadž chtějí zůstati Čechy je něčím tak neslýchaným a neuvěřitelným . .. (Výkřiky posl. Bielohlawka, Protivýkřiky u Čechů. Nepokoj.) Předseda: Prosím, ctění pánové, mějte na mysli důležitost předmětu a nutnost, abychom do- spěli k řádnému rokování. (Hlasy u Čechů: Volejt poslance Bielohlawka ku pořádku!) Pošl. dr Kramář: Poslanec Bielohlawek ne- bude moci přece popříti, že Čechové jsou ve Vídn bíti a pronásledováni. Nikoli proto, poněvadž chtěj Vídeň počeštiti, nýbrž proto, že chtějí míti pro své děti na vlastní náklad své školy, proto, že se shro- mažďují nikoli ve veřejných, nýbrž v uzavřených místnostech, kdež mohou spolu mluviti česky, protož nechtějí nic jiného, nežli nejprimitivnějšího práv státního občana. Je už to provokací? Což jsme přišli dobrovolně do Vídně? Co nás k tomu přímo donu- tilo? Nic jiného, nežli centralistická politika, která dříve už obohatila Vídeň stavbou silnic a pak stav- bou železnic a tarifní politikou na úkor jižních Čec a jižní Moravy, kteréž byly ze státní moci uměle ochuzeny, abyste měli lacinější pracovní síly. Kdy- byste nám byli poskytli možnost, abychom jižní Če- chy a jižní Moravu sami zindustriovali, abychom raše obyvatelstvo tam zachovali, nebyli bychom ni- kdy do Vídně přišli. Když jste nás však donutili přijtti do Vídně, musíle z toho odvoditi důsledek Naši lidé nepřicházejí přece do Vídně žebrati, příchá- zejí pracovat, vás obohatit.

Odkud osobujete si právo, žádati nejen jich prá- ci, nýbrž i jejich duši, to, co jest nejdražšího, je- jich národnost? (Hlučná pochvala u českých po- slanců.) Je to hříchem, chtějí-li tito lidé zůstati Če- chy? Nedopcuštíte se vy hříchu, nedáváte-li jim ško- lu v jejich jazyku? Nevychováváte tím způsobem, ž vnucujete ubohé dítky do škol, jejímuž jazyku ne- rozumějí, morální mrzáky, kteří rozmnožují potom armádu zločinců? A jakými zbraněmí bojujete pr ubohé české menšině ve Vídni? Kdyby to bylo ale spoh spontanním hnutím celého vídeňského oby- vatelstva, avšak v soudní síni jste slyšeli, že těmto lidem platilo se za jejich demon strace 6 Kl Jsme-li vám ve Vídni tak protivní, pusťte nás přestaňte se svým centralismem, dejte nám naše autonomní práva pro království české a neučiním potem ani kroku do Vídně. My si potom jižní Čechy zprůmyslníme, naši lidé budou choditi do Prahy. my budeme spokojení a šťastní a vy budete zde též šťastni.

Řečník dovozuje potom, že považoval by toz poklesek proti solidárnosti s jihoslovanskými kolegy kdyby nepoukázal též na jiné důvody návrhu. Jes zrovna neslýchaným, co se děje v Ko- rutanech a jižním Štyrsku. Jsou-li tam lidé zavíráni proto, poněvadž se domáhají na dráze slovinsky jízdního lístku (Slyšte! Slyštel Rozhořčené výkřiky.), pak takové poměry musí věsti rozhodně k úplnému rozkladu a záhuhě státu. (Sou- hlas u českých poslanců.) Vídeňské obyvatelstvo jest prostě obětí štvanic německo-radikálních stran, po- něvadž v poslední době si navyklo poslouchati bz odporu hesel těchto apoštolů národních štvanic. J to vždy klika pražského kasina s pány Všeněmci, kteří určují celou německou politiku, bez ohledu, pro- jevují-li s tím ostatní německé strany souhlas neb ne. Nechť si křesťanšti sociálové a též jiní poslanci z alpských zemí vzpomenou na jisté věci. V dob jazykových nařízení zaznívaly všude, kde se mluví německým jazykem, plamenné protesty proti utisko- vání ubohých Němců v Čechách, kteří prý jsou od- národňováni a kteří musí prý uměti česky, chtějí-l u soudu doznati práva.

To bylo ovšem ryzí nepravdou. Šlo jenom úřadníky a tak veliký přítel národa německého, jako je předseda ministerstva, přiznal. nedávno sám ve sněmovně panské, že jest velikým neštěstím, jestliže úřadníci neznají oba jazyky. Pak minula řada let najednou vydala německá národní rada nové bo- jovné heslo proti Čechům: Němci, učte se česky! Pá- ni vídeňští však nyní praví, to že jest nová situace V každém německém listě a v každém prohlášení německého vůdce čteme dnes: „Obstrukce nesmí býti vykoupena. Musí se bezpodmínečně vzdáti.“ Toje překrásná theorie! Kdyby byla byvala v Rakousku vždy zachovávána, nebylo by bývalo tak zle. Avšal německé obstrukci byla tehdy obětována tři mini- sterstva, Badenovo, Gautschovo, Thunovo. Byla též zrušena jazyková nařízení na Češích spáchána krvavá křivda.

A minulého léta v krásných dnech koalice, kdy Němci měli 4 parlamentní ministry, přišli němečt poslanci z Čech s řadou pilných návrhů a s obstrukc proti projednávání důležitých předmětů a dostali z to koncese u pošty, kde začala celá řada poštovních skandálů. Při tom jsou páni, kteří mají odvahu takto kázati, v českém sněmu zemském sami ve stavu ob- strukce. Tu žádají, aby se jim za to daly koncese nikoliv snad malé. Veliký program sestavili: roztr- žení země, rozdělení okresů, rozdělení zemského úřadnictva, rozdělení výboru zemského atd. Trpí ob- strukcí v Čechách národy méné nežli obstrukcí, která by byla na říšské radě? My jsme se přece nan neusnesli. Návrh, aby byla zahájena obstrukce, by ve Slovanské jednotě zamítnut Řeklo se jen, že musíme podati naprosto pilne návrhy, abychom měli též ve příčině vyjednáván volnou ruku. Co bylo příčinou obstrukce na sněmu království če ského? (Výkřiky u českých poslanců: AktuárD) Posl. dr. Kramář: To řekl alespoň pan šl Stransky za zdravého rozumu. Avšak při první ob strukci bylo to ještě zvláštnější. Řečník potkal tehdy dra. Baernreithera a prince Rohana, kteří odcházel ze schůze německého výkonného výboru, v němž V drobném prodejit ranní číslo o sobě . . za 8h večerni . . . . . . . za 4 h Ve filiálkách na venkově ranní člslo . . . . . . . 10h večerní lnseráty platí se hotově napřed Předplacení a inserty přijimá administrace v Marianské ul., E Tam nacházeji se tár redakce, tiskárna a expedlee „Národních Listů- Rukopiay se nevracej

Jdebatovalo se úplně klidně o jednacím pořadu. Ne- bylo sebe menší příčiny k obstrukci. Najednou pro nesl klidný radikál, vrchní radikál v Čechách dvor rada dr. Bachmann řeč. Musil vybojovati jakousi sou- těž s Wolfem k vůli trutnovskému mandátu a pro- nesl ovšem štvavou řeč při věci, v níž sám poslanec za zúčastněné město České Budějovice nedělal na- prosto žádného povyku. Touto řečí byli dva pánové z německé strany tak nadšeni, že počali tlouci na pulty a najednou vypukla německá obstrukce. Pr druhé obstrukci byl to pan šl. Stransky, který s vytasil s požadavkem německého aktuára. (Posl. šl. Stransky: Věříte tomu opravdu, že to bylo příči- nou obstrukce? Nějaký zevní podnět není přece celou příčinouí Posl. dr. Kramář: Nedalo By se naprosto ni- čeho proti tomu namítati. Avšak aktuáři stanoví se ve schůzi zemského výboru dle turnu a němečtí členové zemského výboru naprosto ničeho proti to- mu nenamítali, a potom vznikl takový povyk. Tu mohli bychom si stěžovati, jak dopadá to s námi a rovněž s jinými slovanskými národnostmi zde ve sněmovních úřadech. Avšak neprovádíme proto žádnou obstrukci. Páni měli 4 ministry v koalici.

Avšak koalici tuto chtěli rozbíti, poněvadž věděli, že vyrušují nás ochromením sněmu království české- ho nejdříve z klídu. Byl to široce založený plán, jenž vedl k tomu, že jste nyní pány situace. Je t opravdu utrpení německého lidu, jež by vás mohlo vésti k této zoufalé politice? Takové tvrzení jest zrovna neslýchaným. Němci v Čechách mohousi zakládati na tom, že ve vyčisťování svého území projevují ráznost, jakou jsme v Rakousku dosud ne- viděli. Mohou-li si na tom zakládati se stanoviska lidskosti a mravnosti, to jest jinou otázkou Ale na výsledek mohou býti pyšnými. (Výkřiky u českých radikálů.) Nebudete však moci nikoho klamati o tom, že jste v Čechách největšími násil- níky. Německým úřadníkům neučinili jsme nikdy ničeho Posl. šl. Stransky: Pohleďte na Čáslav, kde jste se teprve nedávno zdržoval k vůli dvěma ně- meckým úřadníkům. Posl. dr. Kramář: Vyhazujete-li naše úřad- níky, pak musíme samozřejmě o to pečovati, abyste nám aspoň ponechali volné místo u nás doma pro naše úřadníky.

Utlačujeme my někde německé menšiny? ve boykotujete každého českého úřadníka, kdyby byl sebe pokojnější a spravedlivější. Tleskáte sice předsedovi ministerstva, mluví-li v panské sně- movně o c. k. rakouských úřadnících, ale to neplatí pro úřadníka českého. Tomu jednoduše zhnusíte po- byt v jeho místě. To jest to „vaše veliké národní utrpení“, do něhož si zde stěžujete a pro něž páni ve Vídni věří, že musí přispěti na pomoc ubohým Němcům v Čechách. A jak zacházíte s našimi men- šinami? Vyhazujete je z bytů na ulici, špatně s ni- mi nakládáte a bijote je. (Odpor u posl. Pachera.) Ve vašem území to již vyhlíží jako v pohraničních říšských územích a to jedině, co si přejete, jest, aby to také vyhlížele tak zevně a zákonně. Posl. šl. Stransky: Nyní přijde opět de- nunciace! Posl. Kratochvíl: To jsou skutečnostil Posl. Neumann: „Sláva Hohenzollernůmi“ volalí jste. Posl. šl. Stransky: To nemá seriosní politi říci. (Výkřiky.) Posl. dr. Kramář: Nevyslechli jste mne až do konce. Uslyšíte, jak mluvím o velezrádě. Pravil jsem: Vy chcete, aby toto území tak vypadalo, jako pohraniční říšské území. Tam totiž má býti tak zákonem vytlačena česká řeč, která dle vašich po- jmů německé území zneuctuje. Nemají tam býti žádní čeští úřadníci a má se vám dostati zákonem možnosti, pollačovati naše ubohé menšiny a nutiti je, aby se vzdaly své národnosti. Kdybyste chtěli pouze to, co konečně každá národnost musí chtíti. abyste spravováni byli a souzeni svými rodáky, ne- měli bychom ničeho proti tomu.

Kdybyste nám jen chtěli dáti totěž právo, kdy- byste našim menšinám, které se v německém území poctivě živí, chtěli povoliti, aby zůstaly Čechy aby směly jako Čechové bez agresivnosti vyspuapo- vati! Já jsem vždycky našim menšinám radil, aby nebyly agresivní. Nenechám si též libiti agresivní jednání německých menšin v území českém. Mohli bychom se tedy o tom dohodnouti, ale vy to ne- chcete. Chcete, aby vám padl do klína přebytek našeho obyvatelstva, jenž přichází k vám a roz- množil by německý národ. Te však nemůžeme připu- stiti. Pobuřuje mne přímo, máte-li tu ještě odvahu, stěžovati si na své útrapy a ve jménu těchto útrap volati druhé na pomoc, abyste je úplně zmátli Posl. Pacher: To je taktika českého tisku českých poslanců! Posl. Neumann: Ale, ale, jak naivní. O Bienerthově řeči v panské sněmovně. Posl. dr. Kramář: Řeči, kterou pronesl před- seda ministerstva nedávno ve sněmovně panské, jsem se velice divil. Vždycky jsme trvali na tom že máme co činiti s mužem přímým, pravdymilov- ným a pravím zcela upřímně: Po této stránce jsme neměli nikdy příčiny o tom pochybovati. Čtu-li však tuto řeč, musím si pomysliti: To naprosto není jeho řeč, něco podobného nemohl mluviti. Předseda mi- nisterstva praví přece každému, kdo chce slyšeti, že on osobně ani na chvíli není překážkou rozuzlení že jest ochoten každé chvíle odejíti.

Nyní vyskytla se najednou jeho theorie o stabl- litě vlády. Řečník považuje takovou thcorii za ne- včasnou. Theorie tato byla by oprávněna na počátku něktaré vlády, nikoli však na konci jejím. Co má býti vlastně stabilisováno? Snad policejní hospodář- ství v ministerstvu vnitra? Přísnost jen proti Ne- němcům a nanejvýš ještě proti sociálním demokra- tům, nebo úspěšná činnost ministra dra. Schreinera nebo germanisační snahy ministerstva železnic a spravedlnosti, nebo tajné výnosy ministerstva oh- chodu? A řekl-li ministerský předseda, že myšlenky, jež přináší si každý ministr do svého resortu, zůsta- nou neuskutečněny, pak se táži, bylo-li by škodou, kdyby myšlenky ministra Ritta nebo ministra Ho- chenburgera zůstaly neuskutečněny? Neboť ministn Hochenburger zahájil svou kariéru návrhem na ob- žalobu ministrů pro jazykové nařízení a kariéru ja- ko ministr spravedlnosti započal vydáním jazyko- vého nařízení pro Dalmacii. Ovšem, vybudovalsl myšlenku pro advokáta zrovna znamenitou, že ja- zykové nařízení ztrácí svůj nezákonný ráz, kdyí dvě národnosti se o něm napřed dohodly.

Řečník se divil, že ministerský předseda se od- vážil mluviti o nestrannosti vlády. Prohlásil-li mi- nisterský předseda, že zná jen c. k. rakouské úřad- níky, při nichž rozhodují, pokud jde o obsazování míst, jen služební zdatnost a schopnost, pak pro- hlašuje řečník vůči tomu, že německý »Volksrat« vypisoval v »Hohemii- přímo úřadnická místa pro technickou státní služEu a dokonce sděloval, kdy dotyční úřadníci budou povýšeni do vyšší hodnostní třídy. A to děje se pravidelně, ovšem jen proto, aby nabylo se e. k rakouských státních úřadníků. Což pak čeští úřad- níci nejsou též c. k. rakouští státní úřadníci? Není stát povinen chrániti tyto úřadníky v německem území před násilím, jemuž jsou vydáni z lanal