2
masthead
V Praze, v pátek dne 2. srpna 1901.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. Iisty
O přílohami („Nanéný Obzor ve
středu a „Literární ifiidkn
v pátek) předplucí ser
Praze v administraei
na něsíe . . . . . . P
za čtrnt lets . . . . . 6 R —
s dvojí donálkou
za měste
ns čtvt leta
ve filislkácht
a nlile . . . . . . 9 K 30h
Poštout
za měsfe . . . . . .
ns čtvrt lela-
s dvojí zásilkou
na měste
gi
na čivrt leta
Iista
Praha
5
article
Jidáš zkouší svádět.
Jidáš zkouší svádět.
Čtenáři naši sledují zajisté pozorně
s námi zajímavou tu vojnu »Němců s Němci«,
která od čtyř neděl zuří v severních krajích
vlasti naší mezi stoupenci libereckého Prada
a mezi stoupenci Schönererovými. Stačí tedy
jen v krátkosti naznačit příčinu její. Jakmile
počátkem let osmdesátých minulého století
vláda Taaffova učinila národu našemu v od-
měnu za to, že Staročeši upustili konečně
od 16leté své abstinence vůči parlamentu
vídeňskému nevelikou tu koncessi, že naří-
zením Stremayrovým stanovila rov no-
právnost obou jazyků zemských
ve vnějším úřadování c. k. soudů,
státních zastupitelstev a politických úřadů v
Čechách i na Moravě, počali se němečtí he-
gemoné zdejší a po nich i cizí proti sprave-
dlivému a rozumnému opatření tomu jítřit
a bouřit nejinak, než jakoby se jím živlu
německému v zemích českých sahalo přímo
na hrdlo.
Jidáš
Němec
Taaffův
Čechy
Morava
6
article
Marně dokazoval Němec Stremayr jako
Taaffe, že se tím Němcům zdejším nejmenší
újmy na jich právu a národnosti neděje,
tehdejší německo-ústaváčtí vůdcové, potřebu-
jíce záminky ku poražení nelibého systému
Taaffova, brali si ji z nevinného toho naří-
zení Stremayrova i štvali německý zdejší
lid způsobem nejnesvědomitějším do ostré
opposice, namlouvajíce mu, že prý běží o
jeho bytí a nebytí, že jde o poslovanštění
Rakouska, o násilně počeštění Němců a ně
meckých krajů českými úřadníky a českým
agitátory, že námi vytoužený český stát ne-
byl by než hroznou hrobkou Ně-
mectva zdejšího atd. atd. Všechen ten
švindl bohomrzký stropili pak za tím chvali-
tebným účelem, aby porazili m y šlénku
svobody české vlasti a českého
národa, naši myšlénku federace
a rovnoprávnosti svobodných
národů ve svobodných vlastech
a přivedli k vítězství rozhodnému a defini-
tivnímu starou myšlénku nadpráví a panství
německého živlu a německého jazyka nade
všemi ostatními národy tohoto soustátí, starou
josefinskou methodu byrokratické centrali
sace a germanisace. Odtud jejich návrh
Wnrmbrandův na zrušení článku XIX. a na
»upravení« práv zemských jazyků z a nad-
vlády němčiny, ve všem veřejném ži-
votě státu cislajtánského.
Němec
Stremayr
Taaff
Taaffův
Rakousko
7
article
Když však návrh ten byl většinou říšské
rady po zásluze pohrben, v pobouřeném tá
boře Němectva zdejšího vyvstali fanatikové
Pickerti. Knotzové, Pradové, Strachovéa
v demagogické vášnivosti vrhli v německý
lid paličské heslo: »Pryč od Čechů! Roz
bijme jednotu české země a zřiďmes
v Čechách svou vlastní samosprávnou ně
meckou provincii, z níž musí býti vypuzen
živel český do poslední duše, kde budeme
svoji mezi svými, volně ctíti svého Bismarka,
Moltka a Viléma!«
Heslem tím již r. 1871 odpovídali pro
chvíli fanatikové velkoněmečtí k našim funda-
mentálkám. Nyní však zdvihli je na štít
německo-nacionální strany
Čechách, která vytýkala Herbstovi a Schmey-
kalovi jejich rakušáctví a státnictví, zvouc
se na rozdíl toho stranou německo-lidovou.
Zaleknuvše se tohoto radikálního hnutí, kteréz
sami byli vyvolali, vůdci německých ústa-
váků Herbst, Schmeykal, Plener a Schlesinger
honem sami chopili se vlasti-
zrádné té myšlenky rozdělen
Čech a připjali ji ruče na svůj vlastní
prapor k heslu o státní němčině. Tak se
v německém lidu na útraty jednoty vlasti
a státního práva českého hleděti spasiti a
jako každý Poturčenec horší Turka, horlili
a bojovali odtud, od r. 1884 za tuto šílenou
myšlenku roztržení přirozené a tisícileté poli-
tické jednoty království českého a za kon-
struování německé uzavřené země v Čechách
jménem zásady sautonomie národností«
s energií a vytrvalostí lepší věci hodnou.
Pickert
Knotzová
Pradová
Strachové
Čecho
Vilém
Herbst
Schmey
Schmeykal
Plener
Schlesinger
Čo
Turek
Čechy
Roza bít jednota český země
8
article
Opakujíce stále a stále perfidní svou lež
jako bychom my Čechové bažili po vyhla-
zení aneb ujařmění všeho německého živlu
v samostatném státu českém, líčili vládě
světu myšlenku rozdvojení království českého
a utvoření v něm autonomní provincie ně-
mecké, nezávislé na Praze, nýbrž podrobené
přímo Vídni, jako myšlenku sebeobrany ži
vota a svobody lidu německého v Čechách
proti našemu tyranství, jako myšlenku za-
chraňující Rakousko před hrozným nebez-
pečenstvím českého státu a federace histo-
ricko- politických jeho individualit. Víme, jak
dovedli zterrorisovat tímto švindlem ne-
vídaným vládu Taaffovu, i naši šlechtu a
politiky staročeské.
Nebýti před deseti léty strany mlado
české na stráži: divosmělý plán něme-
ckých nacionálů byl by se stal punktacemi
vídeňskými, tímto dílem prohnaného politika
Plenera, skutkem.
Toliko velkolepý, husitsky statečný roz-
mach uvědomělého, vlasteneckého lidu našeho
zachránil vlast a národ náš od nebezpečí nej
krajnějšího.
Po celých odtud prošlých deseť let ně
mečtí nacionálové a pokrokáři neulevili však
a neupustili od této vlastízhoubné parcellační
snaby své, naopak umínili a zatvrdili se vní
jen tím houževnatěji, jak dokazují postuláty
jich svatodušního programu z 21. května 189
a všecky potomní projevy jejich tisku i řeč
níkův: úplně politicky samostatné německé
Trentino na severu Čech jest doznaným je
jich ideálem: »Vyhnat z uzavřeného něme-
ckého území všecky české úřadníky, všecku
českou intelligenci a všechen český živel,
hlas a zvuk, jest jejich netajenými obmyslem
za to válčí po všech svých městech od Trut
nova až po Karlovy Vary »po mommsenov
sku« terrorem, kyji a noži až do těch karlo
varských smradlavých vajec.
Čecho
Taaffův
Plener
Praha
Vídeň
Čechy
Rakousko
Trut
Karlov Vara
9
article
V tom však dne 30. června t. r. Scho-
nererovi a Wolfovi Velkoněmci na
sjezdu v Chebu, aby přebili tohoto trumfa
německých nacionálů Pradových na bojišti
voleb sněmovních, vydali heslo: »Roz-
dělení Čech je nedočin a polo vi-
čatost. My Všeněmci troufáme si celý ch
Čech dobýti, jakmile jen prosadíme
vyloučení Haliče a Dalmacie
z říšské rady, čímž dosáhneme na ní většiny
a nadvlády německé pro přemožení Čechův
a Jihoslovanův. O to nyní válčí spolu naši
vrazi: Pradovci a Wolfovci na severu
vlasti naší mezi sebou. Rvou se o kůži na-
šeho českého Iva, který však, bohudík, jest
zdráv a silen i ve svých poutech tak, že širá
cizina naplněna jest údivem nad jeho křep
kostí a silou, vážně s ní účtujíc.
Nuž, hle a v této chvíli najde se —
padouch, Jidáš mezi námi, který ne-
ostýchá se chvátati ku pomoci jednomu
z obou těch vrahův a škůdců
integrity vlasti naší: libereckému
tomu nacionálu německému Pradovi a ver
bovati pro jeho zemězradnou, par-
cellářskou agitaci stoupence
mezi svými českými nohsledy.
což páše těmito záludnými domluvami, tě-
mito úkladnými frasemi: »Dnem, kde byse
uskutečnila národnostní samospráva, národ-
nostní ohraničení, tím dnem by Němci na
trvalo pozbyli vší naděje na výhradné své
panství v Rakousku . . . Rozdělen
(vlastí) je v zájmu národností utla-
čovaných, v Rakousku v zájmu
národností slovanských; nebot
utlačovaní mohou nabýti plnoprávnosti jen
osvobozením, osamostatněním, které nen
možno, dokavad jsou spoutáni s panujícími
Jednota, nedílnost je v zájmu těch, kdož
mají politickou moc ve své ruce, kdož pa
nují. Národnostní samospráva a národnostní
rozdělení navždy by znemožnilo pokusy
německou státní řeč.
Wolf
Čechův
Jihoslovanův
Jidáš
Němec
Cheb
Čechy
Halič
Dalmacie
Rakousko
10
article
Vláda německá v celém Rakousku.
nejen v Čechách by byla ohrožena, kdyby
národnostní samospráva se stala
ukazovatelem směru v německou řeč státní
Národnímu rozhraničení v Čechách by mu
silo následovat rozdělení mezi Vlachy
Němce v Tyrolsku, mezi Slovince a Němce
ve Štyrsku a Korutanech, ale tím by byla
úplně podlomena německá jednotná správa
říše.« —
Tak loudí a přemlouvá český Jidáš, rea-
listický to »Čas«, české duše na víru něme
ckých trhanů Schückerův, Pradův, Strachův
a tutti quanti, takovou nesmyslnou rabuli
stikou doufá zmámiti lid český do tenat ně
meckých parcellářův škůdcův a nepřátel svo
body a samostatnosti nedílné vlasti naší.
Vlach
Němec
Slovinec
Schückerův
Pradův
Strachův
Rakousko
Čechy
Tyrolsko
Štyrsko
Korutany
11
article
Oni jsou tedy ti Pradeové, Schückerové
a Stracheové tak pošetilí a na hlavu padlí
že svým úsilím o rozdělení Čech a auto-
nomii Němců v uzavřeném území českém
pracují nevědomky v zájmu národností slo-
vanských, v zájmu našeho osvobození a pro
ohrožení a poražení vlády německé nejen
v Čechách, ale v celém Rakousku.
A stejně naivními byli ti Plenerové
Herbstové, Schmeykalové a Schlesingrové.
když od r. 1889 po celé desetiletí s takovým
vynaložením všeho důmyslu svého usilovali
o rozdělení Čech a o vítězství principu auto-
nomie národní. Šlo jim patrně jen o naše
osvobození, o naše osamostat-
nění, o zlomení nadvlády něme-
cké, o vítězství a osamostatněn
utlačených národů slovanských.
Na neštěstí pro našeho českého Jidáše
však teprve nedávno orgán sociálně-demo-
kratický, Adlerův »Arbeiter-Zeitung« v pole-
mice proti Všeněmcům v Tyrolsku se klas-
sicky podřekl: Rozdělení historických vlastí
a provedení autonomie národností nikterak
by neotřáslo centralisací a nevedlo by
k federalisaci Rakouska, nýbrž naopak
jen kutužení centralismu, ježto
by zničilo autonomii zemía
v pouhé departementy a kraje
správní je roztříštilo, jimiž by
ústřední vláda vídeňská mno-
hem snáze říditi mohla. Takse
to v pravdě má: Rozbijte Čechy
sesílili jste rázem Vídeň a něme
ckou centralisaci v obra! Jer
bloud nebo Jidáš toho nechápe
České rolnictvo a česká strana
agrární.
Pradeová
Schückerová
Stracheová
Němec
Plener Herbst
Schmeykalová
Schlesingrová
Adlerův
Čecho
Jer
Čechy
Rakousko
Tyrolsko
Vídeň
Český rolnictvo
ArbeiterZeitung
12
article
(Zkruhů poslaneckých.)
V poslední době vede se u veřejnosti česk
začasté rozhovor o základech, na jakých si má
český lid poříditi své zastoupení ve sborech
zákonodárných. Jedni — a těch je zajistě vět-
šina — trvají na tom, aby základem, z něhož
vytýčiti dlužno hradbu zastoupení našeho národa
ve sborech zákonodárných, byl národ jakožtc
celek se všemi svými potřebami a programovým
požadavky, ovšem s náležitým a spravedlivým
zřetelem na všechny jeho výrobní vrstvy. Druz
— kteří dosud jsou bohudik v menšině — žá-
dají zastoupení stavovské.
Nejhlučněji dožaduje se stavovského zastou-
pení česká strana agrární. Strana tato praví,že
všechny ostatní politické strany nynější jsou
k rolnictvu neupřímny, ona jediná, že dovede
hájiti zájmů rolnictva, ostatní že jich nedbají
ba že i jednají proti nim. Strana agrární tvrd
dále, že české rolnietvo jen tehdy pochodí dobře
vrhne-li se na politiku stavovskou, a když ve-
dení všech svých záležitostí svěří výhradně
výlučně můžům ze středu strany agrárni, kte-
rážto strana prý je úplně samostatná, ode všech
ostatních politických stran českých naprosto ne-
odvislá, a vedle politiky stavovské pěstuje
pěstiti chce celonárodní politiku českou, zvlášt
státoprávní.
Toť hlavní obrysy rozhovorů, jež se nyní
vedou v české veřejnosti. Jak patrno, česká
strana agrární je při nich jednak žalobnícl.
jednak obhájcem nového směru v politickém
zastoupení našeho národa. Na nás jest, abychom
z postati národní strany svobodomyslné zaujal
k obému stanovisko určité a jasné.
13
article
Činíce tak, všimneme si opětně předn
výtek, jakoby poslanci národní strany svobodo
myslné nebyli dbali náležitě stavu rolnického
Již minule dovodili jsme, jak čestné a početně
silné místo zaujímá rolnictvo v organisaci ná-
rodní strany svobodomyslné, majíc v rukou
svých celou polovinu veškerého sboru důvěrni-
ckého, majíc řádné zastoupení ve výkonném
výboru strany, ve sborech poslaneckých, vůbec
všude, kam národní strana svobodomyslná jako
organisovaný celek sahá. Pokud jde o činnost
ve sborech zákonodárných, poukazujeme s plným
přesvědčením na činnost všech, jak rolnických
tak svorně s nimi i nerolnických poslanců ná
rodní strany svobodomyslné na sněmě královstv
českého i na radě říšské ve prospěch rolnictva
Nesčetné akce celého poslaneckého sboru ná
rodní strany svobodomyslné ve prospěch rol
nictva, stíhaného neúrodou nobo živelními po
hromami, přehojné návrhy na prospěch země-
dělství, ať s účelem jejich bylo zřízení pojišťo
vacích ústavů zemských, rolnictvu žádoucích.
nebo zřízení zemědělského školství, ať směřo-
valy k pořízení dopravních prostředků, rolnictvem
žádaných, všechna ta činnost, kterou zde jedno
tlivě vypočítávati nelze, při které však pro
rolnictvo vedle poslanců rolníků pracovali už
v době, kdy strany agrární u nás vůbec nebylo
a pracují i nyní, kdy česká strana agrární zde
jest, s plnou silou a oddanosti také všichni
mladočeští poslanci nerolníci: vše to na prach
drtí žaloby nynějších předáků strany agrární
V drobném prodejír
ranní číslo o s6bě . . . ss 9
cdpělední
. . . . za 2h
Ve slislkich na venkovs
ranní čáslo. . . . . . . . n0
vdpolední . . . . . . . . Bh
Inserát
platí se hotově sapřei.
Předplaooní a inserty přijímá ndmist
strace v Mhrianské ulici č. s.
Tam nacházejí na též redakee
tlakárna a ezpedicu „Národnich Listů“.
Rukoplsy se nevraceji.
rolník
Mhrianský ulice
národní strana svoboda
14
article
jakoby národní strana svobodomyslná zanedbá-
vala zájmy rolnické.
Všechnu tu záslužnou, dosud nedoceněnou
činnost strana agrární umlčuje a zapírá. Není
mravné, není českého rolnictva důstojno to
umlčování. Ale hledě k různým lidským křeh-
kostem lze ono umlčování a zapírání pochopiti
a vysvětliti. Česká strana agrární nemá totiž
ničeho, co by přeď rolnictvo české postavila
jako protiváhu té práce, kterou pro ně podnikala
a podníká národní strana svobodomyslná. Odtud
to umlčování. Strana agrární slibila zorganiso-
vati české rolnictvo, zatím však nepracuje o věcné
soustavné organisaci na základě rolnických zájmů,
nýbrž namahá se pouze o to, by zorganisovala
na venkově českém opposici proti národní straně
svobodomyslné. Na tom dosud přestává, vše
ostatní ponechávajíe na dobu budoucí, na dobu,
až dobojuje bratrovražedný zápas, který stále
podněcuje, do něhož vlastně české rolnictvo štve
pod vlajkou stavovské politiky.
Někdo snad namítne: strana agrární je
dnes samostatnou rolnickou stranou a jako ta-
ková přirozeně pracuje pro sebe ve kruzích
rolnických, tím spíše, když prohlašuje se take
pro všepolitické akce české.
Nuže, na takovou námitku, kterou ostatně
strana agrární hájí svou existenci a svou čin-
nost, odpověď je na snadě. Jestliže je strana
agrární stranou opravdu samostatnou, pak musí
míti také svůj samostatný program nejen agrární,
nýbrž také celonárodní. Jaká je naproti tomu
skutečnost?
15
article
Vynikající znalci veškerého zemědělství
dokázali, že česká strana agrárne
nemá ani celkový soustavný, do-
bře promyšlený a rolnictvu při-
jatelný program agrární a my se t-
žeme dále: kde je státoprávní, kde je školský.
kde je vůbec osvětový český program české
strany agrární? Kde je? Fakta odpovídají:
samostatná politická strana agrární má nedo-
statečný, neucelený a pochybený program
agrární a nemá žádného programu státoprávníh
ani školského, ani vůbec osvětového
S úžasem musíme ke všem vrstvám ná-
roda, v první řadě pak k českému rolnictvu
učiniti dotaz: je taková nevyzbrojená strana
mravně možna, je taková strana s to, by rol-
nictvu českému prospěla? A čím nahražuje,
čím vyvážiti chce česká strana agrární ty vro-
zené svoje nedostatky?
Odpověď slyšíme z řad strany agrární
samé: stavovskou politikou. Co znamená sta
vovská politika? Boj všech proti všem. Stavov-
ská politika českě strany agrární znamená krutý
národohospodářský boj českých výrobců s če-
skými konsumenty, boj, který neklamně pohltí
obrovské množství hmotných oběti, který však take
rozeštve všecky výrobní vrstvy našeho národa
a nad to upoutá a spotřebuje valnou část na-
šich politických sil, týchž sil, jež potřebujeme
míti volny k národním zápasům proti nepřáte-
lům národa jako celku.
Je všeobecně uznaným a potvrzeným zá-
konem života, že v boji vítězí silnější. A tu ve
chvili, kdy strana agrární dává signál k boji
do něhož vhání rolnictvo na celé čáře, vzpomí-
náme nářků z téže české strany agrárnís
ozývajících, že rolnictvo české je v tísni,ž
stěží hájí své existence, ba že už tone ve víru
hmotné zkázy — a tážeme se: je rozumné, je
poctivé, je svědomité sváděti rolnictvo české
k boji v době, kdy toto rolnictvo krvác
z mnoha ran?
16
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Mimořádná vydání našich měst.
Kapitola z pamětí XVI. a XVII. věku.
Napsal Karel Adámek.
Česká města vynikala v dobách největš
své moci i v době nejtěžší poroby dobročinností
horlivým podporováním umění a písemnictvl
jakož i obětovným fedrováním studujíci mládeže
svých učitelů a kněží.
Zajímavých toho příkladů jsme nalezli tak
v archiválních památkách královského věnného
měsla Poličky.
Obec poličská podporovala rodáky své na
studiích, zvláště pak jim usnadňovala studia
bohoslovecká v té době, když bohoslovci pod
obojí v Čechách na kněžství svěceni nebyli
proto na studia do Italie se obraceti musili, kde
je zvláště biskup benátský na kněze světil.
Léta 1582, 17. dne měsíce dubna prosil
Samuel Písecký, rektor školy nymburské,
pány poličské za podporu sirotka Šimona
Opičky, rodáka poličského, kterýž se na vy-
soké učení pražské obrátiti mínil.
Adámek
Samuel
Šimon opička
Čechy
17
article
Léta 1583, 14. d. m. června Ši m on
Ondřej Policenus, správce školy kou-
řimské, maje ve velké koleji Karlově examen
začnouti a dokonati, »jako potřebný na ten čas
člověk, J. Opatr, laskavé pány poličské prosil,
aby mu v tom nápomoeni býti ráčili, aby předně
jak pána boha tak i vrchnosti své na sebe ne-
rozhněval«; i žádal, aby ho J. Optti, některým
penízem fedrovali.
Léta 1603 v sobotu po neděli exaud
(datum v kapli Betlemské na Starém Městě Praž
ském) žádal administrátor konsistoře pod obojí.
kn. Václav Dalický, purkmistra a radu
poličskou, aby Jana, pozůstalého syna po
Petru Kavkovi, někdy sousedu poličském
kterýž sacros ordines žádá »fedruňk a pomo
z lásky jakýž takýž a lásku ukázati ráčili«.
Současně také dotčený mládenec Jan Kavka
pány poličské prosil, aby ho při opatřování kněh
neb oděvu kněžského fedrovali.
Kn. Jakub Antropius Kouřimský,
sučitel slova božího v městě Jevíčku« I. 1588.
5. d. m. června J. Mstem pánům poličským dě
koval za částku zvěřiny jemu oddanou, již učin
ša
Policenus
Karlův
J Opatr
bůh
J Optti
Dalický
Jan
Kavka
Antropius
J Mst
Jevíčko
Betlemský
18
article
též účastna svého milého syna, kn. Jeremiáše
Theofilka, kterýž byl té doby na gruntechJ
Msti. uroz. pp. Karla Záruby z Hustiřan, J. C
Msti. firšneidera, ne velmi daleko města Poličky
v Něm. Bělé, farářem.
Týž kn. Jeremiáš Theofilek I. 1588, když
Poličtí kněze neměli s vůlí svého otce církev
poličskou po některý čas spravoval.
Poličtí pomáhali také exulant ům
českým, kteří za časté zvláštními posly
v Čechách podpory sbírali. Tak vyslali r. 1632
v Mišni se zdržující kněží čeští po snesení
sjezdu drážďanského s přivolením knížet
z Friedlandu do Čech své posly, kteří také n
Chrudimsku »pomoc a fedruňk v almužně svate
pro své u vyhnanství trpící bratry žádali «
za tou příčinou také do Poličky d. 22. m.
listopadu r. 1632 »nemohouce sami osobně
(z některých obzvláštních příčin) k slovutným
pánům poličským se vypraviti« posla se psaním
schválně vyslali, »doufajíce že J. Msti., jakožto
lidé pobožní a křesťanští jim to v dobré obrátiti
a tuto jejich bídu k srdci připustice, v tomto
přezarmouceném losu je politujíce, toho přetěž-
kého břemena jakouž takouž dobročinnosti o
poctivé obce měšťanské vedle svých možností
(alespoň pro boha a milosrdenství jeho svaté)
laskavě a dobromyslně polehčiti ráčí.« Poličt
k této prosbě vyslané 1 kop. míš. podarovali
Páni poličtí štědrostí svou proslulí, byl
také k různým veselim, zvláště pak n an s va
tební hody často zváni.
Theofilka
Záruba
J C
Theofilek
Polický
Páňa
Hustiřany
Polička
Německo
Bělá
Čechy
Mišni
Friedland
Chrudimsko
19
article
Tak ohlašoval chrudimský kantor Danie
Vosika v pátek po sv. Krišpinovi 1. 1600
pánům poličským, že míní ve středu po sv
Martině ve stav manželský vstoupiti, zval J. Msti.
»pro ozdobu a okrasu veselí svatebního«a
prosil »aby ho částkou nějakou od zvěřiny
k tomu svátku fedrovati ráčili.«
L. 1610 d. 26. m. ledna prosil Jaku
Hobelius, správce školy rychnovské J. Msti
pány poličské, aby jeho sňatek s Magdalenou
pozůstalou vdovou po dobré paměti Ondřejov
Acestusovi, ke dni 14. m. února t. r. položený
svou přítomností »okrášlili, poněvadž takový
svatební sňatek bez přítomnosti dobrých páno
a přátel konán býti nemůže.«
Spolu pak Hobelius žádal, aby J. Msti
spokud by mimo J. Msti. potřebu při podda
ných J. Msti, některé kuře se vyptati a obied
Vosika
Martina
Hobelius
Magdaléna
Acestus
Ondřejov
20
article
nati mohlo, svoliti ráčili, aby jemu z rozkazu
J. Msti, za peníze prodáno býli mohlo.«
V pátek po nanebevzeti p. Marie l. 1612
rektor a správce školy bysterské Jindřich
Průžský, chystaje se ke sňatku, utekl se
k J. Mstem. pánům poličským, žádaje jeve
své úzkosti »jako potřebný kumpán« ve vší po
koře za křesťanský fedruňk podle umění liter
ního a pokorně prose, aby jej k tomuto vesel
z lásky otcovské nějakou částkou obdařili.«
K pánům poličským obraceli se také pod
daní na statcích městských ve svých těžkostech
za pomoc a podporu.
Tak žádal korouhevský rychtář J a
K ašpar (asi v polov. XVII. stol.) »u své
veliké těžkosti, ktorou p. bůh na něho dopustiti
ráčil, že již ten rok o koňské dobytče přišel«.
aby ho J. Msti. jako milá jeho vrehnost při
chránili a sděloval s J. Mstí., »že mu z
tohoto koně, co skrze pana patera na cestě
zůstal, 30 kop dávali a že nikdy na prodej
nebyl«; mimo to že loňského roku »od p. ka-
prála, co u něho na kvartýru byl 2 neděle
1 den, a od 8 pacholků a 9 koní, jež na
stravě vychovával, o všecko byl připraven.«
Města královská si také při požárech aj
nehodách vzájemně pomáhala.
Marie
Průžský
J Mst
poličský
J a K ašpar
21
article
Když r. 1560 vyhořela Litomy šl
poslali Poličtí pohořelým chleba za 10 kop gr-
a 10 sudů pira; Vysokomýtští 2 vozy chleba.
4 sudy piva a bečku soli; Choceňští vůz chleb
a hrachu aj.
Poličti si dobyli chvalné pověsti svou ště-
drostí také na místech, na nichž byly opatřo
vány důležitosti této královské obce.
Leta 1554, 28. ledna rada města Poličk
Volfovi z Vřesovic a na Doubravsko
Hoře, nejvyššímu písaři zemskému a radě zři
zené komory J. Kr. Msti, na Hradě Pražském
3k zdraví J. Msti. soudek zvěřiny nasolen
odeslala« — s přáním, aby »pan bůh vše
mohoucí dáti ráčil, aby to v dobrém zdrav
požil.«
»A V. Mst. žádáme« — psali Poličt! —
»že z mála od nás to vděčně přijíti ráčíte.
neb bychom byli V. Msti. v pravdě rádi víee
odeslali, ale že nám na ten čas více přijítí ne-
mohlo, neb jsme i to s velikou prací sotva
objednali, ale popřeje-li nám pán bůh zdrav
jlným časem, jéstli co více objednati budeme
moci V. Msti. pečovati budeme V. Msti. to n
hraditi.«
Současně pak Poličtí prosili, »co se tkne
suplikací, kterou J. Msti, arciknížeti skrze
p. podkomořiho podali o sumu hromiční žádajíe
aby od města odeizena nebyla, aby mohlo tc
město státi a se štípiti a to pro poctivost J. K
Msti, neb let předešlých a starobylých jeden
úrok vybírajíce vztahovala se do ty sumy
kterouž Královně J. Msti. slavné paměti dával
též jednou v rok 60 kop gr. č.«
Ke konci tohoto psaní Poličti nejvyššího
písaře zemského opětně prosili, aby se za př-
znivě vyřízení této jejich supliky přimluvil.
Litom
Poličk Volf
bůh
V mst
Poličt
Polický
Vřesovice
Doubravsko hoře
zený komora
22
article
Leta 1593, d. 9. m. prosince, psal doktor
Matyáš Molesin z Dielenperku,
»Civis et senator Novae Pragae«, purkmistrovi
a radě poličské, že mu ctihodný kněz Ja
Skřivanský zpráva jest dal, že nemálo př
J. Msti. Císařské, i při jiných pánech jak strany
obzvláštních věci, tak i obecných jednání mít
ráčí, s kterými také on jest v dobré známosti.e
Dielenperg pánům poličským na pamě
uváděl, že také s J. Msti. Císařskou časté jed-
nání mívá od měst, která se k němu utíkají
z této příčiny že se mu vidělo toto psaní k pp.
poličským učiniti, kdyby jaká potřeba J. Mstem.
nastala buďto při J. Msti. Cís., nebo jinde.
služebností a propůjčením svým, a všelijak se
zakazuje a doufá, »že také Poličtí, jako jiná
města, jeho jednání platnost potom uznati ráčí.e
Ke konci pak Dielenperk připsal krotkou
prosbu: »Protož V. Msti, na ten čas, poně
vadž práce a úřad purkmistrovský ve dvou ne-
dělích na mne přejíli má, za to žádám, že mne
kbelikem másla a nějakou zvě
řinou fedrovati ráčíte, neb jes
vědomí, že toho všeho míti dost
ráčite. Odpovědi laskavé odv
Msti. žádám.« —
L. 1641 uložila královská komora krutému
komisaři Zdeňkovi Lvovi Libštejn
skému z Kolovrat, aby na Poličsku ne
katolíky konskriboval a je také stíhal.
O tom byla Poličským dána zpráva ze dn
23. m. listopadu 1641.
K dotčenému úřadnímu rozkazu královské
komory spolupodepsaný M. z Lichtenber ka
připsal: »Mám naději, poněva dž s
slavnostní hody vánoční přibli
Molesin
Civis
J Mst
Polický
Zdeněk Lev Libštejn
Kolovrat
Dielenperk
královský komora spolupodepsaný M
Novae Pragae
Dielenperg pán
23
article
žují, že mno k štědrému večeru
zvěřinou nějakou a nějakou koroptvi
čkou fedrovati budete.« —
Léta 1617 žádali Poličti rektora vysokéh
učení pražského M. Campana Vodňan
ského, aby jim nového správce školy kon-
firmoval. K této žádosti M. Campanus odpověděl
(1617, v den sv. Jeronýma), že o této kon-
firmaci bude uvažovati a současně Polič-
ským děkoval »za zajíce, jež mu byli
po schválném poslu poslali«
Při volbě kněží Poličtí šťastní nebyl
v XVI. a XVII. stol. ze sporů a pří se svým
děkany téměř ani nevycházeli.
M Campana
M Campanus
svatý . Jeroným
Polický
Vodňany
24
article
Léta 1638 stěžovala si městská rada po-
ličská při krajském děkanu Řehořovi v Chru-
dimi na hrozné řádění nehodného kněze Alex-
andra Vabského. Děkan Řehoř byl
Poličským velice nakloněn; tak je vyzýval
v dopise ze dne 21. m. července 1638, aby
ničeho netajili a veškeré stížnosti na dotčeného
kněze Vabského bez ostychu aby podali za do-
sazení hodnějšího kněze žádajíce, slibuje jim,
»že co jeho (děkanovy) osoby tkne, všelijak
o to se starati chce, aby páni poličtí své žá-
dosti jedné i druhé užiti mohli.« V tomto
psaní děkan Řehoř Poličským uetivě děkoval
za odeslané máslo a plátno. —
Jak patrno, nebylo panstvo protireformační
mimořádným vlivům nepřistupným ! —
V archivaliích poličských jsme nalezli tak
některé zajímavé zprávy o stycích pánů polič-
ských s literáty aj-
Nejspíše r. 1582 poslal Adam Bera
Mělnický, kantor hlinecký, žádaje za dosa-
zení ku poličské škole J. Mstem. purkmistro
a radě města Poličky »potěšnou kanty
lenu«, již pro »obveselení mysle« J. Místi.
složil s poníženou prosbou, »aby se J. Msti o
něho odlučovati neráčili, tak aby mohl ještě
mezi nimi nějaké živnůstky najiti, neboť se bídou
obíral«.
Tužby jeho byly naplněny, bylť v letech
1582—1583 při poličské škole kantorem.
Bakalář Jan Gelpach mladší, Lehn-
cký z Lehnice, rektor poličské školy, při-
psal J. Mstem. pánům poličským roku 1588
Carmen elegiacus, pojednávající o tom.
»jaké neřády, nevěra, faleš, neupřimnost se děj
a ukazují; ctnosti v nestydatost se obraceji
Řehoř
Řehoř poličský
Adam
J Mst
Bakalář
Gelpach
Lehn
elegiacus
Chr
Lehnice
Alex