Ročník XXXXIll

V Praze, ve středu dne 16. prosince 1903

Číslo 343.

Na ranní a odpol. listy předpřácí sei r Praze v adninistrael zs nřst zs čtvsl leta . . s dvojí denáškou sa měsí ns čnt lta . . . . 7 k 50h ve slialkáchi 2 K 90h sa něsie . Peštou: nu čtrrt lei . . ko s drojí zásilkou a mě tla: . . k k

Onešní číslo pro Prahu le o 10 stranách.

Z praxe státního práva. Ve veselé vojně, v níž utkali se a posud pokračují předsedové obou ministerstev v mon- archii habsburské, padlo několik slov, jež za- pomenouti nebylo by v pořádku. Zvláště co př té příležitosti veřejně pověděl ministerský před- seda uherský, dlužno nejen zachovati v paměti ale uvažovati o tom. Když totiž hr. Tisza odráže pokusy svého vládního kollegy předlitavského jenž rád by byl se vmísil do státoprávního po měru, zřízeného r. 1867 mezi korunou a stá- tem uherským, důrazně vyznačil, jaký pod- statný a hluboký rozdíl oním rokem nastal v po- měru Předlitavska a Zalitavska ke koruně, a zn druhé, jaká mezera od té doby trvá v poměru vzájemném obou těchto státních útvarův. Hrabě Tisza poučil svého vídeňského kollegu, že ona čásť monarchie, v níž on, Körber, provozuje vládu, sama o sobě do té chvíle nemá životního. ústrojného zřízení, jež nazývá se státním prá- vem a ani stát uherský k ní posud není v žád- ném poměru státoprávním. Obě tyto pravdy dlužno míti na paměti při pozorování dalšího vývoje otázky rakousko-uherské. Plyne z nich samo jádro nynějšího zápasu mezi Peští a Vídni a vyplyne z nich v nejbližší době leccos, před čímž německé a centralistické panstvo ve Vídni už počíná se křižovat.

Že není zvláštního, jasně paragrafovaného a veřejně srozumitelného státního práva v oněch částech monarchie habsburské, jimž se řiká „království a země, zastoupené na radě říšské“ o tom není možno pochybovat a není potřebí dů- kazu. To, co r. 1867 Němci za nepřítomnosti zástupeův národa českého sestavili pod jménem „základní zákony státní“, není zajisté žádným státním právem předlitavským a ještě méně jest to kodifikace poměru, v němž po vyloučení státu uherského „království a země, za- stoupené na radě říšské“, se octly a v němž až posud trvaji ke koruně, ku panovníkovi. Neni to státním právem Předlitavska už proto, že úřadně a státoprávně neutvořilo se pro předlitavský zbytek monarchie ani jméno jed- notné, historicky, dynasticky a diplomaticky platně! „Království a země, zastoupené na radě říšské“, jest pojmenování velice těžkopádné, ne- motorné, politicky nevýslovně směšné. Možno vysvětliti je jen spěchem, v němž bylo po- třebí, honem, takřka přes noc pojmenovati, eo po odchodu státu uherského z někdejšího jed- notného svazku monarchie zbylo. Odtud ne- ustálý zmatek, že název „Rakousko,“ jenž až do r. 1867 patřil monarchi celé, od prosince toho roku připadl jen západnímu zbytku jejímu, však beze všeho obsahu státoprávního, beze vší nové úmluvy tohoto zbyt- ku s dynastií. Říšská rada vídeňská, jež po odtržení s státu uherského byla zřízena, byla jen obraz,a to obraz veskrze falešný, ústavního zřízení, jež mělo držeti pohromadě „královstve a země“, zastoupené v ní; však nevyjádřovala nic, e nevyjadřuje a neznamená posud nic, v ja- kém státoprávním poměru tyto zeměa tato království jsou ke koruně, k dynastii.

V tomto posavadním, naprostém ne- dostatku nějakého státního práva předlitavského jen tím ostřejia skvěleji napořád vyniká a září státn právo koruny české, neporušeně a ne- oblomně strmí státoprávní poměr. v němž království české a země k němu přivtě- lené, totiž Morava a Slezsko, trvají k dynastii habsburské. Ze všech království a zemí, za- stoupených na říšské radě vídeňské, toliko krá- lovství české, markrabství moravské a vévodstv slezské ve své dějinné jednotě mají s t á tn právo, totiž kodifikovaný poměr svůj k rodu panovnickému. Na kodifikování takového práva pro „ostatní království a země“ r. 1867 se ne- vzpomnělo. Tenkráte bylo na spěch, jen honem. honem uzavříti s prchajícím Uherskem vyrov- näní, dle něhož ž ivel německý v Předlitav- sku měl zůstati navždy neobmezeným pánem nad národy slovanskými. Zabezpečení věčného panství německého nad Slovanstvem předlitav- ským: to bylo státní právo pro Němce v „Ra kousku“ po r. 1867, když už musili vzdáti se svého někdejšího panství za Litavou. V tom zimničném chvatu zapomněli pro mluviti i o druhé předůležité věci, totiž o státo právním poměru, do něhož západní polo- vina monarchie vstoupila nebo měla vstoupit ku polovině východní. Vyhražení společných záležitostí státních zřízení delegací a opětující se hádky o tak zvané vyrovnání rakousko-uherské nikdo zajisté ne- bude pokládati za upravení poměru státoprávního mezi Cis a Trans! To jsou opatření z nouze pro vyřizování nejnutněj- ších věcí byrokratických, nezbytné ústavy pro zachování vnějšich forem, jež už po- zbyly všeho věcného obsahu; kan- celářeprověcifinanční a obchodní všaknikolivorganismstátoprávni jenž i po r. 1867 měl dokazovat, jak nový stáo uherský se západním zbytkem monarchie b ez ohledu na korunu a bez jejího pro- střednictví jest spojen.

Úplný nedostatek státoprávního, věenéhoa zvláštního poměru mezi oběma polovinami říše habsburské jeví po 35 létech své účinky. Hrabě Tisza na něj poukázal. Z výkladu jeho jest zjevno, že mezi Cis a Trans věcně už od r. 1867 zřízena jest unie personální. Kdyby tomu bylo jinak, nebylo by možno, aby v každé sporné otázce, která za ten čas vznikla mezi oběma částmi monarchie, konečně roz- hodla — korunal Rozhodla i ve sporu mezi drem. Körbrem a hr. Tiszou ve věcech vojenských, a ministn Pitreich bude míti v delegacích úlohu velmi těžkou. Maďaři budou vymáhati na něm sdělen o podrobnostech, kdy budou provedeny ústupky. jež koruna jim slíbila a zaručila v otázce vojen- ské. A zároveň týž ministr bude v delegaci „ra- kouské“ se namáhat, aby dokázal, že tytc ústupky Maďarům ani v nejmenším neohrožuj jednolitost armády rakousko-uherské a že nejsou předehrou ke zřízení samostatného národního vojska maďarského. Ministr Pitreich bude musit dokazovati, že tyto ústupky zároveň jsou velík a nepatrné! K takovým komickým koncům do- spěl nedostatek státoprávního poměru Cislajtanie jedmak ke koruně, jednak ke státu uherskému. Koruna poprostu dohodne se s Maďary na zá- kladě svého státoprávního poměru k nim a cen tralisticko-německé úsilí pp. Körbra, knížete Windischgrätze, parlamentní i mimoparlamentn družiny jejich ztiší se a umlkne, spokojíc se la- cinou demonstrací pro věc formálně i věcně už z předu ztracenou.

Delegace. Z Vidně, 15. prosince. (Zvl. telef. zpráva „Nár. Listů“.) Delegace říšské rady konala dnes ustavu- jící schůzi. Byla formální sice, ale přece měla leckteré momenty pozoruhodně. Na lavicích ministerských usedli dva nov členové společné vlády. Toto faktum nebylo však delegaci, tudíž foru, kterému jsou zodpovědn a před které vstupují pouze jednou do roka. oznámeno, ani písemně, ani ústně. Podmar- šálek Pitreich a bar. Burian nebyli svým kollegou hr. Goluchowským vůbec a v nižádné formě officiálně představeni nebo uvedeni

V tom jest nešetrnost na dvě adresy: vůči dele gaci na jedné straně, vůči ministrům na druhé Bývalému ministru Kallayovi věnoval alespon posmrtnou vzpomínku předseda, na bar. Krieg hammra však nevzpomněl si nikdo. Nynější ministr vojenství kroutil si ustavičn kníry. Nejsme čtenáři myšlének do té míry abychom byli mohli rozpoznati, bylo-li to nudou či rozčilením z nezvyklé atmosféry. Zdálo se nám, že také novému representantu společného ministeria financi a ministru krajanu pro Bosnu a Hercegovinu nebylo valně volno. Byl pořáde bled a rozechvěn. V posledních létech funkce předsedy dl stáři zastával svob. p. Helfert. Letos není v de legacích a hodnost, o které rozhoduje — jal jednou pověděl nebožuík Předarlberčan dr Oelz, největší cifra dle dovršených let, připadl p. Jaworskému. Nevíme, byl-li tím vinen slaby jeho hlas, kterým mluvil, či nahnutá postava ale měli jsme teprve dnes dojem, že sestá bodně. Přodsedou zvolen bývalý ministerský před seda a ministr vyučování v kabinetě Taaffově a Badenově, baron Gautsch. Byl ustanoven stranou střední, které dle pořadí, v delegacich zachovávaného, náleží tentokráte křeslo před- sednické. Při volbě místopředsedy Ja w or- ského delegáti čeští odevzdali hlasovací lístky prázdné. Němá, ale srozumitelná demon- strace proti předsedovi kola polského za jeho poslední řeč, jejíž nepřálelský ráz nesetřely všechny výklady klubu, k ní ex post dané.

K obvyklým předlohám přibyla tentokráte ještě jedna. Provisorium. Jest pouze dvou měsíční. Tím potvrzuje se původní zpráva „Ná rodních Listů“, že bude žádáno jen na dobu nej nutnější a že zasedati budou delegace in con tinuo s přestávkou vánoční a novoroční toliko Hustý déšť interpellaci, hustší, nežli v lé- tech předchozich, snesl se na všechny ministry Jest mezi nimi také dotaz korutanského nacionála Doherniga po doslovném znění výnosu ve při čině povinné znalosti jazyka plukovního. Tote znění bylo včera v „Národních Listech“ uveřej něno a také v některých žurnálech vídeňských Pan Dobernig, nota bene, připomínáme, že jes žurnalistou a vydavatelem třikráte v týdnu vy cházejícího časopisu „Freie Stimmen“ — nev o něm, neví, že existují předpisy, skoro 20 le staré o plukovní řeči, ba popírá jejich existenci Inu, tak bývalo u německých radíkálů vždycky s vypinavostí spojena byla nevědomost, s arro ganci ignorance. Proslov barona Gautscbe obsahoval jen tiché a nesmělé narážky politické. Naproti tomu řeč místopředsedy maďarské delegace, hývalého ministerského předsedy Szella, zaslupujícího nemocného předsedu hr. Szapara, vyzněla plným zvukem politickým a dala nepokrytý projee satisfakci nad obnovenou a zpevněnou dohodou rusko-rakouskou o věcech makedonských. Též v maďarské delegaci změnily se časy a lidé s nimi.

Rakouská delegace. Z Vídně, 15. prosince. (C.- B.) Ministr zahraničných věcí hr. Golucho w sk zahájil schůzi v 11 hod. 30 min. dopol. a vybídl del ryt. Jaworského, aby jako nejstarší člen převza předsednictví. Del. J aworski vítá delegáty, prohlašuje del gační zasedání zahájeným a žádá nejmladší členy by zatím převzali zapisovatelství. Přejímají je del. Albrecht a kn. Starhe berg. Potom vykonána volba předsedy. O vzdáno 56 hlasův a zvolen 55 hlasy del. baro Gautsch. Děkuje za svoji volbu, ubezpečuje, že vynasnaží se, aby konal svědomitě svůj úřad. Prosí, by b v tom delegace podporovala. Bude liájiti svobodu slova (Pochvala), což je tím snadnějším, protože ušlech

tilý způsob jednání patří k česlným tradicím dele- gačním. Panovalo zde vždy přesvědčení, že silný výraz nenahradí sílu důvodu. Delegace rač být ubez pečena, že zachová pravidel jednacího řádu, jehož smysl a duch směřuje k bezpečnému a snadnému provedení delegačních praci. Slavná delegace! Činnost třirátého zasedán delegačního počíná v době velice vážné a rozhodné Mnohé zjevy politického a hospodářského života nevyhovují našim přáním, ale proto můžeme trou fati, prostí vší malomyslnosti, že podatí se odstranit nesnáze a zdárně rozřešiti důležité olázky, Se vzty. čenou hlavou a s důvěrou přistupme k dilu. Velky světodějinný úkol, jejž naše společná vlasť a vznel šená dynastie po věky plnila a bohdá v daleké budoucnosti plniti bude, vyžaduje na nás, abychom spojili všecky své sily a zavazuje nás k vlastenecké a obětavé činnosti. Panovnické návštěvy naplnily nás vlastene- ckým povděkem a velkou radosti. Svědči znovao velké vážnosti, jíž požívá v celém světě náš milo vaný mocnář. k němuž Inou jeho národové neob- lomnou věrností. Avšak posilují také dobrou vl mezi spojenci a spřátelenými státy, opravňujíce na- ději na zachování nejdražšího statku národů. Naděje v zachování míru a naše důvěra ve šťastnou bu doucnost je utužována a posilována pomyšlením n toho, jenž již 50 let spravuje osudy svých národ s láskou, moudrostí, trpělivosti a bezpříkladnou od daností. Řečník provolává třikrát císaři »slávu«, co shromáždění opakovalo.

Místopředsedou zvolen del. ryt. Jawo rsk jenž rovněž děkoval za svou volbu; zapisovateli de legáti kn. Starhemberg. bir. Ehreníel bar. Oppenheimer a dr. Byk. Po zvolení pořadatelů výborů: verifikačního petičního a po ustavení se delegace předseda zmínii se o úmrtí arcikněžny klotildy a vyžádal si zmocněn k projevu soustrasti císaři a arciknížeti Josefovi Dále vzpomněl smrti ministra Kallaye, líče jeho zá sluhy o říši a zabrané země Delegace poctila památku obou nebožtíků po vstáním. Ministr zahraničných věcí oznamuje písemně, že císař přijme delegace zejtra v poledne.

Mezi došlými spisy jsou dotazy del. K lie- manna a sp. po přilišné denní práci zásobáren- ského mužstva (se žádostí, by se odvádělo k tomnto odboru více branců); po zavedení nákupních komis k lepšímu postavení zásobárenského úřadnictva přeměně zásobárenského úřadnictva v důstojnický sbor; — Biankini a sp. po chování se rak. uh zástupce v Santingu Ir. Skarzenského k »Sloven skému podpůrnému družstvu« v Autofagastě pro pro testy chorvatských vystěhovalců jihoamerických prot srpnovým událestem v Chorvatsku. Na jeho podn poslal autofagasský guvernér oddělení četníků pře spolkovou budovu, již sňali chorvatský prapor, spu štěný do polovice žerdě. Z úřadních spisů shledalo se, že Skarzenský ošálil čilskou vládu, namluvivji že spolek spustil do půl stožáru prapor rakouský Čilské noviny nemohly se dost naodsuzovati tot jednání; — týž delegát po odepření náhrad trans válským vystěhovalcům chorvatským za škody, způ sobené ve vojně; — Dobernieg a sp. po známém výnosu ministerstva vojenství o češtině a po bilecké afféře, je-li totiž vyšetřování ukončeno a jaké jsou jeho nasledky. V odpovědi na loňskou resoluci o zadáván vojenské obuvi a řemení maloživno st níkům praví se, že maloživnostenské dodávky mohou se připustiti jen pokud by jimi netrpěla po hotovost vojska v čas vojny. Při budoucím zadáván bude se dbát, aby se jim dostalo 25 proc. objedná- vek. Rozvrh společenstvům obstarává ministerstvo obchodu samostatně bez ingerence vojenské správy Maloživnostníkům poskytují se již teď všemožné úlevy Jiná zpráva jedná o zlepšení pensí oso- bám vojenského stavu, jež vstoupily do pense před úpravou gáží již před r. 1900, a konsta- tuje po dlouhých okolcích, že věc dosud nedospěla k žádoucímu cíli.

Ministr zahraničných věcí předložil společný rozpočet na r. 1904 a ostatní předlohy společné vlády; mimo to zatímný rozpočet na dv měsice. K návrhu del. Popowského zvolen 21členný rozpočtový výbor, čímž byl denní pořad vy řízen- Předseda vyzval členy rozpočtového výboru, ab se po schůzi ustavili. Společné předlohy přikázány rozpočtovému vý bor. Konec schůze o půl 1. hod. s pol.; příšt oznámí se pisemně. Rozpočtový výbor ustaviv se po schůzi zvolil předsedou del. Bärnreithra, jeho ná městkem bar. Chlum ecké ho. V drobném prodeji cnní čílo o sobě . . . za 8h za 2h odd poledlni Ve Biialkách na veskov Hansí čd věpolednn Iuserá ty pbati re kotevé tople placení a inaerty přljiná dmnini- strite v Mariansk é ulkcl č.z. Tam racktzslí se těž r dakee tiskáras a ezpvdice „Národních L.istá“, Rukopisy se nevraceji Uherská delegace

konala ustavující schůzi odpoledne za přítomnosti společných ministrů, ministerského předsedy hr. Tiszy a honvedského ministra g. m. Nyira. Předseda dle stáří Bohus zahájil schůzi a dal zvoliti předsednictvo. Předsedou zvolen del. hr. Szapary, jeho náměst- kem del. Szell, jenž převzav za churavého hr. Sza- para předsednictví, slíbil ve svém proslovu, že bude říditi porady dle zákona a řádu. Poukazova! na do- brodiní míru a prohlásil, že každý jest si vědom, že boj s nesnadnými státními úkoly a domácími složi- tými společenskými problemy může podniknoutí jen stát, jehož práce je podporována stálým mírem. Ma- ďarská delegace dá obětavě k disposicí prostředky. jichl vyžaduje postavení a vážnost říše. T to při- spívá politickou konsolidací obou státův a jejich celistvou hospodářskou silou. Hospodářské sily ne- petřebuje pouze uherský stát k svému vývoji, také obranným prostředkům propůjčuje opravdovou účin- nost pouze neporušená hospodářská potence. Politika společné vlády, Inouc upřímně ke troj- spolku, jenž je hlavní zárukou evropského míru, za- chovává dob é přátelské styky s ostalními mocnostmi. Sluší přáti zdaru snaze po svorném postupu s Ru- skem vzhledem k událostem na Východě, jež hleděla zamezit jednostranné násilné porušení tamějších po- měrů a vytkla si za cíl zlepšiti tamější siluaci, za- chovati mocný poměr a smluvná práva a zjednati blaho tamějším národům. Řečník vytkl neoblomnou, podivuhodnou duševní sílu, smysl pro povinnost obětavost monarchovu a provolal »slávu« císaři, což delegáti nadšeně opakovali. Konečně vzpomněl Szell též úmrlí arcikněžny Klotildy a navrhl, aby delegační soustrast byla zvě- čněna v protokole.

Del. Ugron soudí, že delegace, jako výbon říšského snému, nemá práva k projevům soustrasti. Řišský sněm už vykoná svou povinnost. Předseda myslí, že delegace nebude tu svou kompetenci tak přísně vykládat a vzhledem k tak těžké ráně, jež arciknížete stihla, nezdrží se projevu soustrasti. (Hlučný souhlas.) Potom věnoval vřelou vzpomínku ministru Kallayovi, v němž Uhry ztratili jednoho ze svých předních synů. Zapisovatel přečetl potom pozvání uherské delegace k císaři na zejtřek o poledni. Předseda navrhuje, aby se zvolily výbory. Del. Ugron lituje, že ve výborech mluví se německy. Uráží to v době, kdy centralistické snahy vystupují tak směle. Pozastavuje se nad slovem monarchie, jehož předseda užil ve svém pro- slovu. Předseda prohlašuje, že výborové porady konají se dle jednacího řádu. Slova monarchie užil ve smyslu vyro znacího zákona. Po výborových volbách předseda navrhl, aby čtyt členný výbor projednal zejtra zatímný rozpočet. Del. Ugron soudí, že mimo ministra zahranič- ných věcí tské ministr vojenství měl by míti výklad Třeba věděti, na jakém základě zatímný rozpočet mě se povoliti. Po řečech několika jiných řečníků proti Ugronovi tento sřekl se hlasování o svém návrhu. Del. Szemere zmínil se o uzavření vojensk smlouvy (za vídeňské návštěvy řeckého krále) hlavně proti Albanii a ptal se, byla-li taká smlouva uzavřena a proč? Společný ministr financí bar. Burian (za mini- stra hrahě Goluchowského) odpověděl, že pověsti o smlouvě a jejích důsledcích jsou bezpodstatné. Dotazovatel a delegace vzala tuto odpověď n vědomí, načež schůze skončena.

Společný rozpočet. Z Vídně, 15. prosince, (C. - B.)

Spolený rozpočet na rok 1904 vykazuje úhrn- nou potřebu 374.975.389 a úhradu 6.965.471 K, takž jeví se úhruná čistá potřeba 368,009 918 K, tudiž u porovnání s lonskem o 1,957.546 K větší. Přebytky celní byly rozpočtěny na 113,273.419 K (naproli loňsku + 424.730 K). Mimořádná potřeba na vojsko a velitelstvo v zabranych zemích čini 7,563.000 K. úhrada 80.000 K, čistá potřeba 7,483.000 K (méně o 331.000 K než loni.) Dodatečné úvěry činí pro r. 1903 2,124.15 korun. Na pořízení polních houfnic a mate jálu na nová horská děla požaduje se jako minulý rok další mimořádný úvěr 15 mill. Ministerstvo zabraničních záležitostí vy kazuje řádných výdajů 11,735.876 K, mimořádn ých 197.295 K a úhradu 508.000 K. Řádná potřeba na vojsko činí 285,846. 529 K. mimořádná 22,210.350 K. úhrada 6.096.814 K; řádná potřeba vojenského námořnictva 29,684.450 K, mimo- řádná 10,586 960 K, úhrada 2,450.000 K.

FEUILLETON. Krajané v Moskvě. V korunovačním veleměstě carské říše, v »má tuškě« pravoslavné, žije Čechů více, než si mysli sami moskevští našinci. Nelze sice pravděpodobně udali ani příbližně počet, avšak je jisto, že če- ských lidí je zde mnohem více, než se obecně za to má. Zkušenosti denní, rozmarně náhody co chvili to potvrzují. Nemluvím ani o tom, jak často setkáte se nenadále s podomními českými šumaři, jichž »rajská hudba« pramálo přispivá k umělecké pověsti českého muzikantství, než to je již jiná kapitola naší otázky na Rusi. Nedávno přijde k zápisu do evičebních hodin ruského těloevičného spolku student moskevské university. Ptám se ho po jméně. »Procházka!« zní odpověd. »Dovolte, jaké jste národnosti. Vaše jméno není ruské.« »Nět, já Čech!« A slova česky neznal. Otec jeho je zřízen cem na dráze kdesi v Orle. Na naší reálce jsou čtyři Češi, dva a dva bratří. Jména Kotrba a Knižek věru nezaprou, že jsou »naše«, ale »po našemu« se jim jazyk jen ztuha ohýbá. To je již osud dětí, jichž rodiče usadili se v Rusku. A tihle aspoň ještě česky rozumějí a mohou se v případě potřeby česky dohovořiti. Jsou však v Moskvě děti českých rodičů, jež z mateřštiny neznají ani zbla a to dětí rodičů, již se tam stále za české vlastence vynášeti dávajl. Podivujeme se Rusům, že tak málo o ná znají, podivoval jsem se žákům vyšších tříd zdej- ších středních škol, již s rodiči jezdí do »Carls- badu« a při tom nevědí, že v tétéž zemi leže Praha, nebo jich vědomostem, že Praha »snad« leží v Uhrách atd. Když se po našem ústavě rozšířilo, že jsem Čech — měli mne dle jména dřive za Němce! — upozornil nne professor ně- meckého jazyka, že u něho ve třídě je také jeden Čech. Tedy pátý! Jmenuje se Vojtěšský

Když jsem naň spustil po česku, zíral na mne vyjeveně. Slova českého neznal, ač prý tatínek. jenž slouží u dráhy, hovořivá někdy s maminkou česky Nedávno sděloval mi universitní studující. že má přitele Frydrycha (tak se píše), jenž čte české noviny v redakci denníku »Russkij Listok« Náhoda tentýž den mne s ním svedla. Také universitní student, obstojně česky mluvící. B l skutečně zaměstnán v redakci jmenované. Nebo ze zdejšího »Slovanského spolku« posílají m k prověření žádost o peněžitou podporu — prý Čecha. Má německé jméno; byl nemocen utekl se o podporu. Svůj pas, pražským úřadem státním německy vystavený, podepsal si muž. pocházející z ryze české vesničky u Prahy. slavnostně a vlastnoručně ovšem — po něme- cku. Nedivím se už i jestli mi zdejší universiln posluchači sdělují, že latinsky a řecky učil je Čech, ale tomu se divím, že tito paedagogové ve zdejších kruzích krajanských — nejsou známi, Onehdy vypravuje mi student-Armén, že se seznámil s posluchačkou Češkou. Česky roz- umi a snad i čte. A případů z vlastní zkušenosti mohl byeh uvésti více. Ponouká to jenom k úvaze, pro nepodniká se nic, aby český živel, tak hojné zde rozplýlený, se sbližil a se společným úsilím u vědomi národní pospolitosti své se udržoval?

Mnozí jistě by milerádi seznámili se s českou společnosti a tím způsobem aspoň budoucně se dostali v souvislost s opuštěnou vlastí. Počet našinců v Moskvé prozatím je zcela neznámý. I v místě samém slyšíte mezi krajany vypravovati, je nás tu přes sto; jiný řekne dobrých pět set; jinde dokonce tvrdi, že tisíc Těžko zjišťovati počet, kde vůbec není org nísace. Je to výčitka smutná. Vždyť nebylo by třeba ani organisace spolkové. I bez spolku dá se vytvořiti stře- disko. Stačilo by na příklad ve zdejším Slovan- ském spolku, jehož předsedou je dobrý příte náš, srbský konsul A. Cerep-Spiridovič, utvořit české středisko. Čechové zdejší jsou spolku členy a výbor dojista by snahu podporoval. D loňského roku neučiněno téměř ani pokusu v tom směru. Společnosti české víc náhodně než účelně seskupené nalézáme v některých veřejných míst nostech moskevských — jmenovitě v restauran tech »Moravia« na Tverskom Bulváru — »Alpen Rose« na Sofijkě a snad i v »Bogemiie na Něglinnom Projězdu. Ty a podobné kroužky těžko ovšem počilati za opravdová středisk krajanů v Moskvě žijících — neb do Moskvy přijíždějících. Totéž platí o večerech, kter pořádával zesnulý nedávno obchodník P. Práši s některými přáteli jednou za rok, výhradně zábavné, uzavřené, kam neměli příslupu nez známí a pozvaní.

Před léty pokusil se založiti » Bosedue architekt Červenka (letos zemřelý), ale na věc nedošlo. Nevíme dokonale proč? Uvádí s odpor ruských úřadů, oblížnost provedení a jino nesrovnalosti Ovšem náležela k iniciativě nejen pevná vůle, ale i zkušenost a obezřelost. O účastenství nebylo by jistě nouze. Žijí v místě i v nejbližším okolí krajaně, osudem zavátí za hranice vlasti, jímž vítána byla by příležitost sdružení a navázání krajanských styků Cízina je cizina. I mezi bratry je člověk cizin- cem, přišel-li z dáli. V nových poměrech, v no vém prostředí ocítí se člověk náhle jako děck z plenek vybalené. Ach, jak je tu drahou každá upominka na živoť ve vzdáleném do mově! Tu leckdy zdá se vám, že tato země slo vansky teplého charakteru na severu opravdu čiši chladem, zimou. S Čechami není zde věru bleskového spo jení. Tři dní téměř trvá sem nejrychlejší jízda Korrespondence je dnes dost těžkopádné po jitko. Styk literou nejspíše zastanou noviny Leč živého slova přece jen potřeba. S radostí tísknete proto ruku krajanovi. kterěho vám náhoda z nenadání přivedla do cesty. Hruď se o překot vzdouvá. Ovšem jste radostí někdy tak schváceni, že nemáte ani času

vše rychle vypovídati, co na srdci leží. Sam se podivujete, kde to vše dřímalo, kolik stesků v duši se nahromadilo. Jaká radost, že náhle máte s kým o strasti a slasti své se rozděliti Co otázek se hrne na ret, čeho všeho chtěl byste se dověděti. Jak znamenitě v tom směru mohlo by po sobiti šťastně pořízené ústředí krajanské orga nisace l Moskva je veliká, příležitost styku je tím stíženější, že různost povolání a jiné podmínky existenční přirozeně rozvádějí od sebe lidi. A přece vzájemný styk je nejcennější pro projevy z hranicemi. Ve středu svých se to jinak vzpo míná a utěšuje. Čtou se vespolek noviny, ode bíraji se časopisy, podisputuje se o vlasti a ruchu domácím. To příchází velmi vhod a za- plašuje chmury osamělosti, tihy stesku. Neod- cházíme přece do ciziny, abychom na vlasta domácí krb úplně zánevřelil Ústředí krajanské samo se tu nabízí. Na šinci za hranicemi, kde jen počeť trochu do volil, tvoří si střediska. A věru, že nikoli na škodu osob, hmotnou i mravní. Duch pospoli- tosti povznáši mysl, prohlubuje sebevědomi. Při- spívá nemálo, co se často již osvědčilo:že pobyt v cizině utužil vlastenecký charakter na- šince. To platí o našincích v Německu, v Ame rice a jiné cizocizině. A zde na Rusi?

Ti, kdož z nás v Rusku žijí, smutné by mohli podati o tom obrázky, jak žalostně zhusta dolehla na ně ruská nevědomost o Čechách o Češích. I v tom byl by úkol krajanské orga- nisace: seznamovati své okolí s přičiněním umem vlastního kulturního celku, vyvracet zvrácené pojmy o Čechách a hájiti i fedrovat českou pravdu. Společné úsilí tu vždy více zmůže, než slabý jedinec. Jsou však i jiné případy, jež nuti ohlížet se po českém středisku v Moskvě. Objeví se co chvíli krajan, nevědoucí, kan se má obrálit. Nemá znalosti ani poměrů, ani jazyka: mnohdy je i bez prostředků. Itu byla by povinnost krajanského sdružení, zastati úkol ja kéhosi konsulátu. Je li hříchem zpronevěřiti se své krvi rodné hroudě, či tu není zároveň povinnostl, čeliti zlu a poskytovati možnost rodného vědomí a souvislosti těm, kdož od mateřské půdy byi odtrženi? Máte více důvěry k tomu, co vypu- čelo ze života, z něhož jste vyšli. Toť struna, která přes moc ozve se v duši i nejchladněj šího racionalisty, i toho, kdož chtěl na vlast za- pomenouti a mní, že se vyprostil z její »okovů«.

Výchova krajanského smyslu a vědomí budiž z předních úkolů organisace české v Moskvě Posilování českého sebevědomi mnoho způsobí pro potřebnou vzájemnost česko -ruskou. Po- hleďme jenom na Němce, jak dovedli se po Rusku téměř všude uplatniti! Nastane i povin- nost, seznamovati českou veřejnost se zdejším životem národohospodářským i kulturním. Býti. zkrátka, praktickým průkopníkem styků všech oborů práce a snahy. Je zapotřebí uvědomo- vati Rusy o nás a nás o Rusech. Netanou nám při tom na mysli ani žádné politické illuse. Jen čistě praktické potřeby. Je, zkrátka, už hanba, mají-li krajané v Drážďanech, v Berlíně, ve Štutgartě, v Paříži svoje spolky, ale krajané v Moskvě — zůstávají bez střediska. Je svrcho- vaně na čase, aby bylo dohoněno, co dosud zmeškáno. V Moskvě je krajanů dosti, aby stře- disko české mohli dobře uživiti. Třeba jen vy- konati s rozmyslem a taktem potřebnou slučovaci práci. Z pravidla na jediné vůli záleží, aby byla proniknuta ideou a dovedla působiti žádoucím magnetickým vlivem. V Moskvě jsou muži, již by české pospolitosti přinesli skutečný prospěch v každém směru, ať hospodářském, průmyslovém, osvětném. Opodál české věci stojí tu výborni pracovníci pouze proto, že dosud nenalezla se schopnost, by dovedla síly získávati a přivabo- vati. Nepochybujeme, že uvědomění a pocit po- třeby vyššího pojítka vynutí si konečně žádouei počin. Per aspera ad astral Nabluda těl