2
masthead
V Praze, ve středu dne 8. května 1901.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. listr
předplácí ne
v Praze v adminístraci p a leí
na máste . . . . ..
na čtvrt leta
s dvají donšikee
na čtvré lete
vel allalkác
za měsíe . . .
Poštouu
na měsíc . . . .
ns čivrt lals . . .
s drají zlellke
na měkíe
Praha
8
article
Přípravy ku případné volbě
papežské.
Přípravy ku případné volbě
papežské.
V ruchu událostí v politice vnitřnía
neméně napínavých poměrů zahraničných
uklouzla takřka širší pozornosti okolnost hro
madného posledního jmenování kardinálův
jež se uvádí v přímou souvislost se zdravot-
ním stavem papeže Lva XIII. Duševně, aspon
jak vypravují zprávy z Vatikánu, zachoval
papež nynější ještě neobyčejnou svěžest, ač
dnem 3. března t. r. vkročil do svého 92.
roku (narodíl se dne 2. března 1810.), ale
tělesné síly jeho po delší dobu již vzbuzují
obavy. Ostatně sám věk tak vysoký nedo-
voluje, aby okolí papežovo bez náležitých
příprav vyčkalo posledních okamžiků jeho,a
to tím méně za nynějších světových poměrů,
v nichž stíny budoucích událostí dopadaj
již makavě i na půdu náboženskou, zvlástě
v národech románských a německém, ne
mluvě ani o zájmech různých států, jakéž
od let se jeví pro otázku, kdo bude nástup
cem Lva XIII.
Sbor kardinálův, povolaný k volbě pa-
pežově, měl do posledního jmenování pouze
52 členy, a scházelo jich tudíž do náležitého
počtu 70. více než čtvrlina. Tento schodek
byl nedávným hromadným jmenováním 15
nových kardinálů, mezi nimiž i pražského
arcibiskupa, skoro úplně odklizen, takže
v tomto okamžiku sbor kardinálův sestává
ze 67 členů.
Lev XIII
Vatikán
9
article
Dag
Zajímavý jest národnostní poměr tohoto
sboru, jehož působnost netýká se snad jen
Italie, ale všeho římsko katolického křesťan-
stva. Ve sboru kardinálův mají Vlaši více
než absolutní většinu, totiž 40 členů, ostat
ních 27 náleží jiným národnostem, z nichž
na nejkatoličtější státy Francii a Rakousko-
Uhersko připadá po 7 členech. Až na tři
kardinály Oreglia, Paroccha a Ledóchowského,
kteří byli jmenováni ještě předešlým papežem
Piem IX., jsou všickni z doby nynějšího pa-
peže, jenž volen byl 20. února 1878, takže
by mohl opětovati slova jednoho ze svých
předchůdců Urbana VIII., že »nezvolili ho
oni, ale on jmenoval je.«
Z kardinálův vlaských jest deset z rodin
římských, nejstarší kardinálové jsou: Celosia.
arcibiskup palermský, Richard, arcibiskup
pařížský a Gruša, arcibiskup vídeňský, nej
mladším kardinálem jestz arcibiskup pražský.
Z počtu nově jmenovaných kardinálč
jest třinácte Vlachů, čímž převaha národ-
nosti vlaské ještě více zabezpečena. Vedle
tohoto význačného zajišté momentu, jenž ne-
nasvědčuje právě rovnoměrnému zastoupení
všech římských katolíkův v nejvyšším sboru
církevním, zasluhuje dále povšimnutí, že do
stalo se značné posily skupině tak zvaných
nesmířlivých či bojovných, kteráž nepřeje
nijakým ústupkům.
Vlach
Oreglius
Parocch
Ledóchowský
Pius
Urban
Celosia
Richard
Gruša
Francie
Rakousko
Uhersko
10
article
Doplnění sboru kardinálův stalo se oči-
vidně v předtuše, že by mohla záhy nastati
potřeba svolati konklave k volbě nového
papeže, jakž se nazývá sbor kardinálů, když
se sestoupil k volbě papežově, protože jest
po dobu volby úplně uzavřen, aby se ve. ha
urychlila, jak ustanovil původně již L oncil
lyonský v r. 1274 a jak zachováno bylo
i doplňujícím opatřením papeže Řehoře XV
z r. 1621. Síně volební ve Vatikánu opatří
se totiž dřevěnými stěnami a rozdělí na tolik
cel, kolik jest kardinálův. Když nejdéle desá-
tého dne po smrti papežově kardinálové
vstoupí do místností takto upravených, aby
vykonali volbu nového papeže, zazdí se za
nimi veškery východy, až na jediný, a po-
trava se dodává volícím po zvláštních pří-
strojích v míře obmezené; kardinálům zů-
staveno vzíti k sobě ku posluze po dvou
svých zřízencích. Volba papeže musí se státi
nejméně většinou dvoutřetinovou.
Řehoř
Vatikán
11
article
Rozumí se samo sebou, že se mluví již
déle o tom, kdo by mohl v příštím konkláve
býti zvolen za nástupce Lva XIII., při čem
leccos proskakuje o soupeření mezi velmo-
cemi, hlavně mezi skupinami dvojspolkovou
a trojspolkovou. Mezí kandidáty jmenuje se
zvláště často nynější státní sekretář papežský
kardinál Rampolla a zajímavá jest zejmena
v ohledu tomto zpráva francouzských časo-
pisů, že lze nadíti se odstoupení jeho z úřadu
jmenovaného, aby umožnila se jeho volba.
poněvadž nebývá zvykem, aby úřadující státní
sekretář papežský byl volen zá nástupce pa-
pežova. Těto domněnce časopisu »Gaulois«
nasvědčuje ostatně i to, že skorem polovina
nově jmenovaných kardinálů se považuje
v Římě za oddané stoupence jeho, jakož
vůbec hromadné poslední jmenování kardinál
se tam vykládá za úspěch jeho vlivu.
Lev
Řím
12
article
Rampolla jest 58 roků stár a netěšil se
dosud valné přízni mocností trojspolkových.
čímž by poslední jmenování kardinálů na-
bývalo další významné zajímavosti. Ovšem
nelze zapomenouti na staré římské přísloví.
že sten, kdo jako »papež« vstupuje do kon-
klave, opouští je jako — kardinál«, t. j. že
výsledek volby papeže nikdy se nedá předem
určitě předvídati.
Za kandidáta papežství, trojspolku milého,
pokládá se kardinál Serafin Vanutelli; jes
prý zvláště persona gratissima u německého
císaře a má i výhodný věk 67 let pro pří-
pad, že by se pomýšlelo na volbu papeže,
jenž by příliš dlouho prestol pontifikátu ne-
zaujímal. Výtečnou oporu má též ve svém
bratru Vincenzi Vanutellovi a pokud se spory
církevní s Francií přičítají kardinálu Ram-
pollovi, jakožto státnímu tajemníku papež-
skému a domnělému původci této církevn
politiky, mohl by se snad Vanutelli nadi
i podpory kardinálů francouzských. Dle vý-
počtů listů francouzských jest pro Rampollu
dosud 33 kardinálů, což se ovšem blíží polo-
vici, nikoliv však dvěma třetinám všech hla-
sujících účastníků konkláve.
Serafin
Vanutell
Francie
Rama
13
article
Volba příštího papeže může tedy způso-
biti nejen překvapení, ale i dalekosáhle
události.
Naznačili jsme již, jaké obrovské zájmy
velmocenské spolu zápasí ve Vatikáně, aby
si »zabezpečily« výsledek budoucí volby kon
klave, a zdá se, že ve Vatikáně samém ne
jsou prosti obav, aby nedošlo ve sboru kardi
nálském k nějaké nové roztržce, z níž by
snad vzniknouti mohly podobné různice, jako
za dob »vzdoropapežů«.
A v tomto ohledu zasluhují pozornost
i pověsti, jež zaznamenává dnes francouzský
list »Temps«, známý pro svou diplomatickou
opatrnost. Dle pověstí těch zanáší prý se
papež Lev XIII. myšlenkou, aby učinil ne-
možnou všelikou intriku a roztržku mezi
kardinály po svě smrti — a hodlá
prý sám v poslední vůli jmeno-
vati svého nástupce.
Byl by to ovšem hotový převrat, a
není pochybnosti, že po prohlášení dogmatu
neomylnosti — papežství značně se přiblí
žilo absolutní monarchii; ovšem že s právem
volby nového papeže.
Šiřitelé této pověsti dovozují, že papež
ství a postavení jeho v církvi vykazuje podle
dějin postupný a stálý »vývoj« v toku věků
Tak se ponenáhlu přeneslo i právo volební
původně ohledně všech biskupů věřícím na
ležité na určité privilegované osoby a n
vlády, a neodporovalo by tudíž duchu latin
ské církve, kdyby papež z moci své zvýšené
autority svého nástupce naznačil.
I tyto pověsti dokazují, že smrtí papeže
Lva XIII. vnesen bude do mezinárodních
poměrů osten, jehož účinků mnozí nejen v
církevním, ale i v politickém ohledu od le
se obávají, a bude proto náležeti událostta
k nejvážnějším momentům souvěkým.
Lev XIII
Vatikán
14
article
Říšská rada.
Říšská rada.
Poslanecká sněmovna.
Schůze čtyřicátá drubá.
(Pův. a tel. zpráva »Nár. Listů«.) e
gecssi n
poslanecký sněmovna
15
article
Z Vídně, 7. května.
Z Vídně, 7. května.
Deklarace areiknížete Franti
ška Ferdinanda d' Este, kterouž učiní
před svým sňatkem s hraběnkou Chotkovou
kterou za ní a za děti své a její vzdává se
práv dědických a přiznává manželství svému
ráz toliko morganatický, byla dnes vyřízena.
Snémovna vzala ji na vědomost za nepří-
tomnosti poslanců českých, kon-
servativně-velkostatkářskýcha
chorvatsko-dalmatských, kteří hlaso-
vání se nezúčastnili, trvajíce na stanovisku,
kterému dali již proje v při 1. čtení aktu
toho: že říšská rada je ve věci té nekom-
petentní.
Dostala se ve druhém čtení na denní po-
řad s velikým zpozděním. Vinou vlády. Před
Velikonocemi bylo jí raděno, by dala ji zkonco-
vati neprodleně. Ale pan dr. Körber má vždycky
času dost. Methoda dilatorická, methoda odkla-
dův a průtahů, je druhou jeho náturou.
Tenkráte byla by se celá záležitosť odbyla
formálně, akademicky, právnicky. Co se zatím
stalo, je povědomo. Arcikníže převzal protektorát
nad katolickým spolkem školským a vyslovil se
o ruchu, prováděném za hesla »Pryč od Říma l«
Tím nabyla záležitost povahy politické a ná
sledník učiněn střediskem parlamentních a publi-
cistických zápasů. Výroky jeho také dnes po
suzovány drem. Bareutherem, který jim při-
suzoval ráz affrontu, zůmyslně prý podniknu
tého za pobytu korunního prince německého.
Svoje mínění pronesli jsme v tomto listě
hned, jakmile dostala se na veřejnost zpráva
o renunciaci arciknížete a nemáme dnes, c
bychom připojili. Domácí řád rodu habsbur-
ského je právě řádem soukromým a nám úplně
neznám. Veřejněprávním je toliko zákon o po-
sloupnosti a ten instituce manželství morganati-
ckého nezná vůbec. De lege lata je pro nás a
vše co z něho plyne neexistentním.
Este
Chotkův
Körber
Bareuther
Vídeň
Řím
16
article
Státoprávně pokládáme za forum, které po-
voláno je rozhodovat o posloupnosti, toliko
sněmy zemské. Deklarace arciknížete nobyla by
se vůbec ocitla ve sněmovně vídeňské, kdyby
p. Koloman Szell nebyl vynutil, aby se před-
ložila uherskému sněmu říšskému, kterému ještě
ke všemu dána procura za sněm království
chorvatského. Bylo-li již rozhodnuto, resignaei
arciknižete, spočívající na rodinných a sou-
kromých regulích, předkládati sborům veřejným,
měla se předložiti sněmům zemským.
91 řečníků se přihlásilo ke slovu. Dostalo
se jich však ke slovu jenom šest. Debata trvala
sotva tři hodiny. Byla klidnou a teprve za po-
sledního mluvčího — českého — kolem kte-
rého seskupila se celá sněmovna, se scenerie
úplně změníla.
Hr. Pálify učinil jmenem konservativní
šlechty stručné vyjádření, že tato pokládá, co
arcikníže učinil, soukromým skutkem, o kterém
nepříslüší jednati žádnému sboru zákonodárnému
ž Báankini popřel vídeňskému parlamentu
legitimaci ze zřetele chorvatského státního práva.
Na om však nepřestal. Zastával kromě toho
také právo dědice trůnu habsburského pronášet
své osobní smýšlení, jako měl právo to arci-
biskup sarajevský S tadler.
Dr. Bareuther thema rokování záhy
opustil a věnoval svoji pozornost hlavně posta-
vení Všeněmců ke katolické clrkvi a známým
výrokům arciknížete Františka Ferdinanda d'Este
o snahách Všeněmců.
eMinisterský předseda dovozoval.
že vláda jednala ve smyslu platné ústavy, před-
loživši deklaraci arciknížete Františka Ferdinanda
řišské radě, aby ji vzala na vědomí. Mnoho
řečí, málo obsahu a ještě méně důkazu.
Szell
doktor
Bareuther
Este
František Ferdinand
Hradec
17
article
Poslední promluvil dr. Kramář. Hovor
jeho vzbudil velkou pozornost ve sněmovné,
způsobil mohutný a hluboký dojem a nalezl
bouřlivého souhlasu. Mimo sněmovnu — sou-
díme — vzbudí ozvěnu snad ještě větší. Před-
nesen byl s temperamentem, odhodlanou ne-
ohroženosti a pevností, která imponovala a která
nebála se říci pravdu vládám rakouským, že
chovají se netečně k prušáckému ruchu a že
sprásknou někdy ruce úžasem, až bude zle, až
nebezpečí vzroste do rozměrů hrozných.
Co zástupce městské skupiny táborské pro-
nesl o slovech arciknížete, cítily milliony srdcí,
bylo na všech rtech, ale český člověk musil
přijiti,i se postaviti a říci, co všickni mají n
mysli. Když děl, že arciknížetí náleží dík za
jeho mužnost, pokusili se Všeněmci jej ukřičeti,
byli však v pravém slova smyslu udušeni patero-
násobnou salvou potlesku, ke kterému se spo-
jily všecky strany pravice a s nimi také kře-
stanstí sociálové.
lTak vyzněla diskuse o ženitbě arciknížet
Františka Ferdinanda d' Esto s hraběnkou Chot-
kovon v nejrozhodnější protest proti velko
němectví z venku zanášenému a v nitru trpě
němu a v důtklivé memento na adresu správců
tétovříše, aby dbali rovného práva všech národů
proti tendencím, které se nesou ke sklonění ra-
kouského státu pod nadvládu Hohenzollerů.
Ministr justice uznal potřebným naliti hojně
olejesdo vln veřejnosti, rozbouřených publikae
chystanáho návrhu advokátního tarifu. Pro-
mlási), že osnova jeho byla jenom průpravná,
že byla zaslána soudům jako tajemství až
nemá dříve státi se vládní předlohou, doku
Hovor
František Ferdinand d ' Esto
Chot
Hohenzoller
19
article
nebude docíleno dorozumění o podstatných zá-
sadách se zástupci stavu advokátního.
Ku konci minulé schůze měl slovo posl.
Michejda proti Demelovi o jeho zná-
mém dotazu ve příčině jazykových poměrů při
soudech slezských. Měl je dnes opět. Ale byli
jsme jím zklamáni. Očekávali jsme, že odpovi
podle zásluhy a že provokaci těšinského po-
slance zodpovi břitkou replikou. Nástupce P.
Swiežyho však dal se uprositi kolem pol-
ským a z fantáry stala se chamada.
Polský poslanec vznesl pouhý dotaz na
předsedu, zdali chce vykonávati jednací řád
vůči všem poslancům rovnoprávně. Nic nebylo
snazšího hr. Vetterovi, leč odpověděti při-
svědčivě. Přihlásil se však též původce afféry,
pan dr. Demel sám, a zlomyslně pravil, že
interpellaci, kterou podal on, měl podati vlastně
posl. Michejda, jelikož jde o potlačování
Poláků Čechy.
Stará to, průhledná hra. Známá to taktika,
sevšednělá to methoda, seštvati oba slovanské
kmeny ve vévodství proti sobě na prospěch ně-
mecké menšiny. Bohužel musíme říci, že ne-
selhala vždy, a že na popud německý v polské
veřejnosti se ozvaly hlasy proti Čechům slez-
ským také tam, kde je třeba naprosté jednomy-
slnosti proti společnému nepříteli.
Vláda podala již dnes osnovu zákona, kto-
rou žádá za povolení prozatímního rozpočtu na
druhou polovinu tohoto roku. Tím přiznala, že
sama nechová nižádných nadějí, že bude možno
do konce tohoto roku vyříditi rozpočet normální.
Bylo-li třeba ještě důkazu, tato malá předloha
jej podává, že jsme ještě v poměrech abnor-
málních, že se poměry pravidelné nedostavily
ještě a dlouho ještě nedostavk.
Michejda
Demel
Vetter
doktor
Polák
Čecho
Čechy
20
article
Předseda zahájil schůzi v 11 hod. 20 min. dopol.
Posl. Choc činí státoprávní vyjádření.
Vláda podala předlohu zatímného roz-
počtu na II. pololetí t. r., protože prý nelze
skoncovati finanční zákon do konce roku. Předloha
obsahuje také splnomocnění, obsažené v předloze
finančního zákona, aby vydala se umořovací renta.
Splnomocnění k nezaložené půjčce tam pojato není.
Posl. Zázvorka a spol. dotazoval se po jed-
nání koncipisty okr. hejtmanství náchodského o diva-
delním představení v Hronově, uspořádaném jednotou
křesťansko-sociálních paní a dívek.
Posl. Klofáč a soudr. podali interpellaci k mi-
nistru zemské obrany v záležitosti Žilákově. V ne
praví se, že v Praze kolují pověsti, že Žilák se sám
nezastřelil, lékařsky jest prý zjištěno, že rána, zasa-
zená Žilákovi, po předčasném propuštění z nemoc-
nice znova začala hnisati, a že nastala otrava krve.
V zájmu upokojení veřejného mínění měla by se
mrtvola Žilákova vykopati a příčina smrti Žilákovy
zjistiti. Interpellanti se táží, bodlá-li ministr zemské
obrany předložiti sněmovně protokoly lékařského
ohledání a potvrzený protokol v originále, aby tato
záležitost byla konečně objasněna. Druhý dotaz týkai
se týrání a samovražd vojáků.
Posl
Choc
Zázvorka
Klofáč
Žilákův
Žilák
Hronov
Praha
křesťanskýsociální paní a dívka
21
article
Posl. Schönerer a spol. dotazovali se po
jazykových poměrech u soudů v Čechách, po usta-
novování českých úřadníků v »zavíraném území«a
po jmenování českých inspektorů pro německé školy
v Čechách: — Herzog a spol. po nehodě na bu-
štěhradské železnici.
Okr. soud jihlavský odvolal někdejší svou žádost
za povolení soudního stíhání posl. dr. Stránského
Přechází se k jednacímu pořadu, na němž je
výborová zpráva
o deklaraci
arclknížete Františka Ferdinanda.
Ref. posl. Stnrzy ňski podává stručnou zprávu
a doporučuje, aby se deklarace vzala s díkem na
vědomí.
Posl. hr. Palffy činí jmenem svého klubu pro-
hlášení: Vládní sdělení týká se slavného prohlášen
Posl
Herzog
doktor
Stránský
František Ferdinand
Čechy
22
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Pod hřebeny Borové Glavy.
Lovecký obrázek z Hercegoviny. Podává L. Bílý.
S přitelem K., náruživým loveem, smluvil
jsme na druhý den honbu na srnce. Na Borové
Glavě sjma puno srni«, tvrdili nám domoroni
znalcí. Večer prohlédnuta puška, připraveny
náboje a ráno na sedmou objednán vozik. Pře
6. hodinou z rána probudůl mne sluha. Venku
jestě úplné šero. Hvězdy září na temněmodre
obloze, na obzoru bělají se reflexy posněžených
okolních hor. Posvátný klid v celé dědině, ani
kohouti se ještě neozývají.
Na východě jasný pruh světla ohlašova
blížíeí se den, když jsme byli s přípravami ho-
tovi. Malý bosenský koník »Paša«, zapřažený
do lehké dvoukolky, již nepokojně hrabe. Ohate
»Lisu« vzali jsme na vůz a již jsme ostrým
klusem opustili svoji residenci.
Jízda po zdejších cestách není však zvláštn
rozkoší. Cesta úzká, kde dva menší vozy jen
s obtížemi se vyhnou, tvoři ostré, náhlé zá-
hyby a nekonečné, stále stoupající serpentiny.
L Bílá
Paša
Lisa
Hercegovina
Glava
23
article
Husté keře jaloveové tvaru buď kulovitého neb
jehlancovitého střídají se s neproniknutelnými
houštinami liskovi. Útvar vůkolní půdy jest již
krasovitý. Horské bystřiny, hučící ve hlubokýeh
slujích, pojednou v podzemí v nekonečné hloubi
mízejí.
Nejdelší, vozmo nejnebezpečnější partii cesty
jsme šťastně minuli.
Slunce již vystoupilo a polilo růžovou září
nejvyšší posněžené vrcholy. V pozadí pne své
ostré rysy do výše Lelja (1800 m.), v pravo
blíže homolovitá Kačuna s holými, zasněženými
boky a temenem silně zalesněným. Za námi
pne se nejvyšší bosenské pásmo horské, Treska-
vica (2200 m.) v bílém sněžném hávu.
Velebné ticho kolem. Z dáli zalétají sem
zvuky zvonce pasoucího se stáda, ale živouc
bytosti nezříti daleko široko.
Bližíme se již k cili.
Bosenská pohorská vesnice se již hlásí
U cesty vidíme plotem obelinané, bídně obdé-
lané pole, tu a tam stohy žloutnoucího a sna
hnijícího sena, podepřené několika tyčemi. Na
kamenité pláni prokmitá šedá, vysoká střecha
Jsme na úpatí Borové glavy. Chatrně sta-
rěně kuče jsou rozházeny po celém údoli. N
kučí.
24
article
stráních sídlí pravoslavní Srbové, v údolí, pěkně
za větrem, mají svoje usedlosti mohamedánšt
Srbové. Uprostřed dlouhého, horským potokem
prorývaného údolí zřís dřevěnou džamiji s malou
vížkou, obehnanou úhledným plotem.
Sestoupili jsme u první kuči. Náleží Niko-
loví Rakičovi.
Hospodář vystoupil nám v ústrety. Za ním
členové rodiny — pestrá směs lidí obojího po-
hlaví. Celá zádruga. Ani ženské nepřemohly své
zvědavosti. Sem snad jednou za rok zabloud
cizinec.
Nikolu známe již od dřívějška.
Podanou ruku stiskne oběma rukama, uklon
se a zdraví: »Dobro došli, kako si gospodine?-
»Chvala, dobro; kako si ti?«
»Chvala, dobro, gospodine.
Sdělil jsem Nikolovi, že třeba zavolat.
Ismejla bega Čengiče, zdejšího sedláka, vytrva-
lého lovce — a znalce srnčích přechodů.
Zatím zve hospodář dovnitř. Slavi právě
druhý svátek Božiče. Uvnitř sedíci stařec vítá
nás hrsti ovsa do tváře. Hostu o svátcích pro-
kazuje se všemožná pozornost. Vstoupili jsme do
malého prostoru, vedoucího po levé i pravé
straně na otevřenou půdu v podstřeší. Po levé
straně je kamením ohražené ohniště s plápola-
jícím ohněm. Štiplavý dým plní všecky pro-
story. Pod krovem visí kusy uzeniny, slaniny
volské kůže, kusy látek a pod.
Podlahu tvoři na způsob mlatu udupaná
hlína. Okna nahražují po obou stranách dvéře.
Srba
Niko
Rakič
Chval
Slav
Božič
Podlaha
25
article
Jedny i při tuhé zimě musí zůstati otevřeny
V tomto stadiu kultury žijí tito lidé po staletí
Ani za největšího rozkvětu bosenského královstv
nežili horalé jinak. A snad před tisíci léty
všichní Slované tak žilil
Malé trojnohé stoličky s nízkým lenochem
přineseny a pokryty houněmi. Hospodář přinesl
veliký, černou ovčinou podšitý kožich a oba
byli jsme nuceni aspoň na chvíli se do něho
zahaliti a v něm setrvati. Pochopitelno, že jsme
tento obřad hleděli co možná zkrátiti. Mezi tím
zapředen hovor. Stará babička plíživým, nesly
šitelným krokem, všecka zahalena, přikročil
blíže a zve nás do jizby. Po několika dřevě-
ných stupních přes vysoký práh vstupujeme do
nízké, téměř prázdné místnosti. V rohu široká,
nizká bosenská, ze zdiva a malých, zelenou
glasurou opatřených kachlů slepená kamna
V jednom koutě malá začouzená ikona. P
podlaze, z hrubých prken, váli se houně a ovč
Slovan
26
article
kožichy. Nábytku není vůbec. Spousta děti růz-
ného stáří, ženy — mezi nimi několik velm
starých — a poloslepý stařec s modrými brej-
lemi — divný kontrast s krojem a okolím! —
v nejrůznějších polohách na zemi. Horký, vý-
pary přesycený, protivný vzduch. Zkrátili jsme
co nejrýchleji obhlídku a teprve v předsíni na
chladném svéžím vzduchu mohl jsem volně vy-
dechnouti.
Mezi tím přinesla žena hospodářova na
veliké dřevěné míse kus studené na rožni pečen
vepřoviny. Nebyla valné chuti pravda, než však
nelitovali jsme konečně odvahy. Maso bylo vý
borně. Zapijeli jsme dobrým mostarským vínem
Nabídli jsme mužům svého »duhana«, t. j.
doutníky a papirosy a hovor klidně plynul.
Na konec nás pohostili ještě černou kávou
v malých čaších, uvařenou — jak v Bosně
zvýkem — v pakfonových, uvnitř pocínovaných
kotlíkách zvláštního tvaru.
Brzo tu byla zpráva, že Ismaj! beg nás
očekává za džamijí. Srdečně se rozloučivše
s hostiteli, bystře jsme vykročili.
Ismaj
Boseň
27
article
Štíhlý, hubený muž vyšší postavy, s krátkým
prošedivělým knírem a nápadně vysedlými licním
kostmi, pravý Jan Talafůs z Ostrova, válečník
český, jak jsem si tváře zapamatoval ze starého
ročníku »Světozora«. Rod Černyiců je ve zdejšt
krajině velmi rozšířen a náleží k nejstarším
kdysi slavným rodům. Úbor muže byl dost po-
divný a působil téměř komický: temnomodrý
kroj národní, opanky, vlněné bílé gamaše,
fialový (jinak mohamedáni holdují zelené barvě
prorokově), pás kolem těla, fez ovázán bílým
turbanem. Přes to dlouhý, po kolena sáhajíeí.
trochu vybledlý zimník temně modré barvy
evropského střihu. Je vyzbrojen dvouhlavňovou
puškou jako my, ale mívá obyčejně málo ná-
bojů — nejvýše dva, ze spořivosti, která je vý-
značnou vlastností zdejších Srbů.
Milý Ismajl beg stran náboje počítal prostě
na nás.
Nastala pouť čím dál obtížnější. Nikol
již den před tím z rána popíjel mostarského
vína a rakije a byl nad míru hovorný. To dě-
laly svátky.
Jinak zdejší člověk spokoji se pouze tím.
co domáci hospodářství poskytuje. Nanejvýš dle
možnosti bývá zásoben kávou a tabá kem.
Rychlým tempem stoupáme k vysokému lesu.
Beg v předu, klidně kouře cígarettu, krok za
krokem, pružně, bez námahy. My sotva staču-
jeme. Chvílemi zastavujeme se k vůli vydechnut
Les stále houstne. Vysoké jedle a smrky s hu-
stýmin podrosty, nepoddajné lískoví zahrazuje
nám cestu. Cest lesních není, leda že v údol
pastvíny jako úzké jazyky pronikají do lesa
Vlhká, horskými prameny prorývaná půda je
nesmírně kluzká.
Talafůs
Černyiec
Srba
Ostrov
28
article
Čím dále, obtiží přibývá. Pušku v jedné
ruce, druhou zachycujeme se větví a kmenů
Nad námi téměř ve mracích týčí se Borova
glava.
Z prvu pravidelně kruhovité doliny pře
cházejí ve hluboké sluje, kde hučí horské by
střiny přes balvany a kmeny věkem padlých
velikánů. Ohromné kapradiny, úplně sežloutlé
a zhnědlé, chrastí pod našimi kroky, nohy hlu
boko se boří ve vlhkou půdu. Dostupujem
již pralesa, kam zřídka noha lidská vkročl
Balvany kupí se v mohutné bašty, přes ně
spousty větrem zulámaných větví i vyvrácených
kmenů. Vše práchníví od staletí a z trosek
nový život bují.
Kráčíme mlčky. Pes nepokojně větří
zmítá se na šňůře.
Ismail beg zaváděl beze slova, pouze po
suny. Nanejvýš šeptem. Druh ode druh
vzdálen na tři, čtyři sta kroků. Ani se nevi
díme
Stojím na malém prázdném skalnatém pro
storu. Pode mnou bok hory, rozbrázděný hlu
bokými roklemi. I nejvyšší smrk z nich vy
čnívá jen vrcholem zvětralými skalisky.
Výstřel mám dobrý — — Teď nulne
stát a střežiti se nejmenšího šelestu. Nikol
zaváděl zatím psa od dola a neschůdnými úžla-
binami pustil jej nahoru.
S utajeným dechem čekám na první za-
vydání psa. Chvíle se vlekou plíživě. Je t
nekonečné čekání. V tom se ozval pes, zprvu
přerývaně, ale pak nepřetržitě a s jistou zuři
vostí. Blíží se, opět se vzdaluje, mění směr
jenom echo opětuje, chvílemi zdvojnásobuje
jeho ozev.
Borův
beg
Nikol
29
article
Teď jsem zaslechl pod sebou v houštině
dupot-dusot. Pak táhlý, temný hvizd.
Pozoruji napjatě, ale klidně. Opět dupot
ale stranou, směrem ke stanovišti mého sou
druha.
Lesem rozlehla se rána. Mnohohlasá ozvěna
zahulala lesem, ztrácí se v hloubi.
Opět ticho.
Po dlouhé chvíli slyším volání a houkání
Nikola volá psa nazpět a ubíráme se s begem
po ráně. Tam již přítel s Nikolou se chýl
nad krásným, statným kusem.
Přepjaté čekáním nervy volají po odpo-
činku. Kousek slaniny s chlebem, doušek dal-
matského chutná v tom horském, chladném
vzduchu výborně. Obzvláště my dva cizinci, ne-
zvyklí zdejšímu terrainu, pociťujeme ve všech
údech útrapy zdejšího lovu. A jak po dlouhém
nedobrovolném postě zachutnala papiroska!
Jsme také hezky vysoko! Přes 1500 m.
nad hladinou mořskou, daleko všech stop lid-
ské činnosti. Zde jen příroda mluví svou mluvou
lapidární! —
Malé zásoby brzo jsou ztráveny —-
Begovi jsme vína ani nepodali; známeť již jeho
odmítavou odpověď: »Zákon nedá«. Za to Ni-
kola nepohrdá douškem. A věru neškodí při
chladném větru, který nyní stále citelněji
dotirá.
30
article
Lis u mých nohou klidně odpočívá. Dobrý,
vytrvalý stopař, čístě krve brakýř. Typické
přední běhy hodí se znamenitě pro horskou
honbu. Naši češti lovci, většinou polní, by mi-
lým Lisem asi nebyli nadšeni. Zde však je mi
nepostrádatelný.
Dolů zkusíme ještě jednu léč. Ovšem po
druhé straně. Neslibuji již mnoho; je pozdě.
Také nepřišlo nic na ránu. Pes v nějaké skalní
rokli vystopoval nejspíše lišku a pronásleduje
ji chvíli,
Sestupujeme zvolna, s námahou. Kluzká
půda ustupuje pod tihou těla. Kde jaké větv
třeba se zachycovati.
Mezi tím se obloha pokryla temněšedými
mraky. Treskavický zubatý hřeben halí se
bělavé páry. Tam nahoře zuří již snéhové bouře.
Po vytrvalém pochodu dostihli jsme Niko-
lovy kuče, složili kořisť na vozik a smluvivše
příští hon, ujíždíme k domovu.
Slunce zatím zapadlo zvolna ve žlutavéa
rudé záři za obzor. Za námi prokmitávají z prvu
nesměle, pak jasněji skvělé hřeby hvězd. Tmí
se. Od severovýchodu zavál pronikavý vítr,
předzvěsť bory. Když nás vítal náš zdejší ne-
hostinný domov, vyplul již měsíc na oblohua
jasnou záři střibřil bílou střechu zdejší erkve,
skupiny chudičkých kučí a temena nejbližších
vrchů ... Od západu pluly však temné mraky
a zastřely v brzku temným stínem pusto u, osa-
mělou krajinu.
Lisa