1
masthead
19. prosince 1908.
2
masthead
Přiloha „Národn
6
masthead
Lev N
Lev N
odnrn
8
masthead
ez otevn
j oo olos oren
rvne en e
v vovz
9
masthead
pe ploe
přivtělení Bos.
10
masthead
Herce
Herce
d ov obotr hdte pn se
lesrca n
onřása on
oomsi a s
on —
o s v
o oj o
obotoo tn
n s s
t t
lu e
vin
11
article
Ve dnech, kdy všechno politické Rusko
ve vysoké míře se zajímalo o otězku annexe
Bosny a Hercegoviny Rakouskem a kdy veřejné
mínění ruské — i v říšské dumě — zjevně
projevovalo svoje sympatie Srbům, živic tak
přímo bojovnou náladu jejich proti Rakousku,
dožádán byl veliký spisovatel Lev Tolstoj se
strany srbských žen, jak on, známý odpůrce
války a hlasatel věčného míru a »krůlovství
božiho na zemi«, smýšli o této politické udá-
losti, pobuřující celou Evropu.
Lev Tolstoj odpověděl na tuto výzvu celou
obšírnou úvahou, kterou dal k disposici evrop-
skému tisku. Těm, kdož znaji názory Lrn
Tolstého z jeho filosofických úvah a kni
o víře, o »smyslu života«, spočívajícím v »ne-
protivení se zlu«, o státu, vlastenectví, milita-
rismu a návratu k čistému evangeliu lásky
Kristovy, nebudou novy důsledky, které vyva-
žuje z télo převratné politické události. Rakouské
poměry tiskové, zvlášť v posledních týdnecha
jmenovitě proti českému tisku silně
zostřeně, nedovolují nám uvésti v plném roz-
sahu vývody, kterými Lev Tolstoj glossuje na
jedné straně počin rakouské vlády, na druhé
straně bojovnou náladu Srbův a Černohorců
Přes to však vážnost celéhio projevu a světový
význam jména autorova nuti nás, abychom
aspoň v rozsáhlých výňatcích přetlumočili če-
skému čtenářstvu hlavní obsah nejnovějšího
projevu Tolstého, který dojista v evropském
především slovanském tisku vyvolá nejživější
pozornost a diskussi.
Srba
Tolstoj
Lrn Tolstý
Kristův
Srbův
Černohorec
Tolstý
Rusko
Bosna
Hercegovina
Rakousko
Evropa
12
article
Netřeba ani připomínati, že nelze nám ve
všem souhlasiti s názory Tolstého. Jmenovite
jeho theorie o vlasteneciví jako o překonaném
stanovisku je věc dávno již odbylá a vyvrácená
Optimismus Lva Tolstého, jeho silná a krásná
víra v brzké příští »království božiho na zemi«
až nebude států, nebude válek, nebude vlád-
noucích a ovládaných, nebude pánů a pod-
daných, je jistě vznešená iden, zasluhujíeí
všeclen respekt pro svého úctyhodného autora
sle nebodl se do tohoto světa příliš prakli
ekého a přiliš dravého, zvláště ne pro národy.
kteří ze dne na den musí se brániti politické
i hospodářské převaze silné a bezohledné ná
rodní raoy, která pro velikého růského spiso-
vatele má nanejvýš pouze theorelický souhlas
Tolstý
13
article
život duchovných bytostí.« Na tuto řeč všichni
filosofové zakroutili hlavami, a jeden z nich, len
nejupřímnější, pravil, že vyjma docela nepatrný
počet málo vážených obyvatel, všecko ostalní oby
vatelstvo sestává z hlupců, zločincův a nešťast
níků,
»V nás je více tělesnosti, nežli je třeba; jestliže
zlo pochází z tělesnosti, a příliš mnoho duchov-
nosti, jestlíže z duchovnosti zlo pochodí —«, řekl
filosof. »Tak, ku příkladu, v přitomné době tisíce
hlupců v čepicích dráždí tisíce jiných zvířat v tur-
banech anebo jsou sami jimi vražděni, a tak děje
se od nepamětných časů po celém světě.«
»A proč se hašteří tito nepatrní tvorové?«
»Pro jakýsi maličký kousek bláta, velikosti asi
jako vaše pata,« odvětil filosof. »A při tom žád-
ného z těch lidí, kteří se navzájem tak rvou, ne
zajímá tento kousek bláta. Otázkou je pro ně
pouze to, bude-li tento kousek patřiti tomu, koho
nazývají suftanem, anebo tomu, jenž se jmenuje
císař, ačkoli ani jeden, ani druhý z nich nikdy
toho povrchu země neviděl. Z těch tvorů však.
kteří se navzájem tak řežov, téměř žáden neviděl
nikdy toho tvora, pro něhož se řežou.«
»Nešťastníci!«, zvolal obyvatel Siria. Což možno
je představiti si šílenější vzteklosti? V skutku.
chtělo by se mi učmiti tři kroky a rozšlapati cel
to mraveniště těch směšných vražedníků !e
Rakousko vyhlášením obyvatel Bosny
Hercegoviny za svoje poddané vyvolalu kromě
spousty diplomatických zápletek mezi državam
také silné vzrušení mezi národy slovanskými.
Toto vzrušení u Srbů a Černohorců dospělo
k tužbě bojovati, to jest cestou nejzločinnějšícl
pro člověka skutků, cestou vraždění vlastníel
i cizích lidí odporovati nesprávnému, pro ně
škodlivému a nebezpečnému — podle jejich mi
nění — jednání rakouské vlády.
Sirius
Srba
Černohorec
Rakousko
Bosna Hercegovina
14
article
Těžko lze pochopili za našich dnů, proč
že ti prostí robotní lidé, kteři tvoří lid a svojí
praci vlastně poskytují možnost života těm
kteří jimi vládnou, ať už jsou to Bosňáci
Hercegovei, Srbově, Černohorci, Němci, Rusové
Poláci, Iadové, Angličané nebo Francouzí —
těžko lze chápati, nuč že tito lidě, kteři tak
obtižně nesou svoje otroctví a všude touží po
osvobození, buďto klidně snášejí svoje ničlm
neospravedlnitelně a nevysvětlitelné otroetvi, budto
za účelem vymanění se z něho chytají se téhož
prostředku, který byl a stále i nyní jest hlavu
příčinou jejich poroby: násili, vojny, vraždění
Jestliže zkoumáme nikoli povrchně, nýbrž o
záktadů rozmanitou činnost lidskou, tu nelze se
zdržeti myšlénky : kolik životů lidských se vymrhá
na prodloužení království zla na zemi, a jak je
tomu zlu především nápomocna existence států,a
následkem toho trvání vlád!
Údiv a pocit smutku ještě jen rostou při po
myšlení na to, že všecko to je nepotřebné, a že
toto zlo, ohromnou většinou lidí tak dobrácky při-
jímané, pocnazí jedině z jejich hlouposti, jedine
z toho, že dovolují poměrně malému počtu lidl,
velmi zchytralých a demoralisovaných, aby nad
nimi panovali.
Bosňák
Hercegovei
Srbův
Černohorec
Němec
Rus
Polák
Iadová
Angličan
15
article
Ano, žijn, dnes žiju ještě. Zejtra, možná, že
mne již nebude, že navždy odejdu tam, odkud
jsem přišel. Pokud žiju, vím, že jestliže žiju v lásce
s lidmi, že je mi dobře, spokojeně, blaze a ra-
dostně, a proto pokud jsem živ, chci miloval a býti
milován. A najednou přicházejí lidé a hovoři ke
mně: »Pojď s námi zabíjet, utlačoval, vraždit.
bojovat, lépe ti bude; a ne-li tobě, tedy státu !«
— »Co že to je? Jaký stát? Co to mluvite ?
odpovi každý nepopletený, rozumný člověk. —
»Dejte mi pokoj. Nemluvte mi takové hloupostia
ohavnosti!«
Před několika léty seděl v jistém rakou-
ském vězení mezi stem lidi z nazarénské sekty
odpírajicíeh vojenskou službu, mladík, příslušník
této sekty. Máť mladikova přišla navštivit svého
syna. Když ji stráž, slitovavší se nad ní, př-
pustila k výklenku, odkud mohla syna spatřiti,
matka lato na místě, aby naříkala před synem
na svoji opuštěnost a aby mu činila výčitky, že
ji opustil, zavolala na něho: »Synáčku moj
zlatý, nedotýkej se flinty. Pamatuj na boha!«
A syn poslechl matky i svého vnitřního
hlasu a zůstal dalších 15 let ve vězení, do
něhož jej odsoudila rakouská vláda.
bůh
16
article
Hoj, Srbové! netřeba se vám chystat
k vojně, t. j. k vraždění politování hodných,
zbloudilých lídí, přivedených celou řadou hřichů
a pokušení do toho stavu omámenosti, v němž
vraždí a hotovi jsou vražditi, koho dopadnou,
ani žebrati o milost vám netřeba prostřednictvím
uchvatitelů muci, které jste si bůh ví proč sami
nad sebou postavili, u těch, kteří sami nevědí
jak by se měli vymotati z toho klamu a zla.
do něhož zabředli — nic takového vám netřeba.
K vašemu osvobození, a nikoli jen k vašemu,
nýbrž všech Slovanů, nýbrž k osvobození všecl
národů, kteří sebe samé ujařmují: i Čiňanů.
i Japonců, Indů, Peršanů, Turků, Rusů, Němeů.
Francouzův i Vlachů, všech lidí na světě od
těch hříchů, pokušení a pověr, v nichž vězí
není potřebí bajonetův a baterií děl, ani diplo-
matického vyjednávání, konferencí, konvencí
pod., nýbrž zapotřebí jest jedině toho, čím tatc
matka posilila svého milovaného syna.
Nikoli vlastenectví je třeba, nikoli hrdosti,
zloby, bojovně chrabrosti, nýbrž třeba je pouze
toho, co konal tento Nazarén, co konali a stále
konají v Rusku Duchoborci, Molobáni, Jehovisté.
svobodní křesťané, co konali a konaji v Persi
Babisti a podobní jim lidé v Turecku i v Iadii
co konají uprostřed světa křesťanského, buddhi
stického a mohamedánského tisíce a tisíce lidi
vědomých si svojí duchovní podstaty a nepřizná-
vajících proto žádné moci nad moci této pod-
staty duchovní.
Srba
Japonec
Peršan
Turek
Rus
Francouzův
Vlach
Rusko
Turecko
Persi Babist
17
article
Voltaire.
Voltaire.
III
Voltaire
18
article
Nic nehí nedůstojnějšího rozumného člověka
než naříkati, že to, co naši otcové měli za pravdu
ukázato se býti 12í. Není-liž lépa hledati nové body
Martineau.
styčně, které nahradí dřivější?
19
article
nýbrž všemu, co je na světě. A proto má člověk
konati v životě pouze to, co se srovnává s vůli
boží. Ale s vůlí boží srovnává se v člověku je-
dině láska.
Vynasnažím se v krátkosti pověděti, proč
podle mého mínění se národové křesťanšti na-
lézají v takovém jim nenáležitém stavu, a proč
tiha tohoto stavu v naší době dosáhla již toho
nejvyššího stupně a proč východ z tohoto stavu,
podle mého minění, musí nastati již v nejbližš
Od nepamětných časů přiznávali národové
vyšší princip, který měl spravovati jejich život
přiznávali ho i v neviditelných, fantastických by
tostech, i ve svalých učitelich života, i ve vidi
telných panovnicích, vítězích i hrdinách, kter
zbožňovali, jejichž rozkazům se slepě podrobo
vali. Svatí, zbožňovaní mudrcové a též i zbož-
ňovaní hrdinové spojovali se v jednu nadpřiro-
zenou silu a moc, a národové slepě věřili ve
veškeré to mravní učení, které hlásala tato moe
a právě tak slepě přidržovali se i všelikých po
žadavků této moci ve všech záležitostech život
ních. Víry tyto byly ve svých projevech rozlíčné
ale poměr lidí k těmto vírám byl u všech jeden
a týž. Poměr ve víře záležel v tom, že většin
lidí, nepřiznávajíc u sebe žádného samostatného
národního duchovního principu, slepě se pod
robovala vůdcovství menšiny lidí vyvolených
zrovna tak v pojímání smyslu života, jako v ří
zení skutků. Menšina však, která si připisovala
nadpřirozené vlastnosti, považovala za svoje právo
spravovati duchovní i tělesný život většiny.
20
article
Takto žili od nejdávnějších časů národové
světa. Ale čím déle žili lidé, tím méně a méně
odpovídal duchovním požadavkům lidí takovýto
jejich poměr k víře, a čím dál tím častěji vy-
skytovala se mezi nimi nová učení o novém po-
jímání života, při čemž se předešlý jejich poměr
k víře vždy víc a více stával nemožným. Noré
toto pojímání života záleželo v tom, že každý
člověk v sobě nosl všem lidem jednotný du-
chovný princip, kterýž se projevuje láskou a
ponouká všecky lidi k jednotě, a že proto zá-
kladní voditko života lidského může býti pouze
vniterné a nijak ne zevnější, vyplývající z vůle
druhiých lidí.
Oproti stále víc a více se upevňujícímu
zřízení života, opírajícímu se o podrobování se
jednoho člověka druhému, vyskytovala se stále
častěji učení — u Indův i Číňanů, u Židů, Ř-
manův i Řeků — která odhalovala lidem, že
v každém člověku projevuje se pro všecky jed-
notný duchovný prineip, a že proto základem
života musí býti nikoli libovůle a násilí jedněch
nad druhými, nýbrž ono povědomi jednoty du-
chovného principu ve všech lidech stejného
které se projevuje láskou.
Indův
Číňan
Žid
Řek
23
article
všichni mudrei staré doby, důležito bylo tím,
že poukazujíe na nesrovnalost všelikého násilí
s učením lásky, jasněji než všecka druhá učení
určilo význam lásky v jejím praktickém užívání.
Kristovo učení bylo učení o lásce a nedo-
pouštělo žádného násilí, v žádném případě. Ta-
kové bylo vždycky a jako takové bylo i přijato
při svém vzniku. Náramně jednoduchá, všem
lidem přístupná pravda, vyjádřená v křesťan-
ském učení, záležela v tom, že je výhodnější
pro lidi žíti v podrobování se zákonu lásky,
nežli v porobě zákona násili. Pravda tato byla
tak nezvratná pro rozum lidský a tak přívlastná
duši člověka, že jakmile ji lidé poznali, nemohli
ji nepřijati.
Když však učení bylo přijato a život při tom
dále šel podle předešlého, nově odhalené pravdě
odporujícího zákona násili a nemohl být po-
jednou změněn, aby odpovídal pravdě, kterou
nové učení obsahovalo, tu se stalo, že li lidé,
kterým se předešlé, staré zařízení života zdálo
býti výhodnějším, než zachovávání nového učeni
— tíž lidě, kteří měli moc nad většinou, vladaři
a duchovenstvo, počali učení toto měniti, při-
způsobavati je onomu surovému, starožidov-
skému, aby nebylo v takovém odporu s existu-
jieím zařízením.
Kristův
24
article
A život lidí, kteří dle jména byli přijali
křesťanství, přes to, že toto křesťanství zavrho-
valo všecko to, na čem se zakládalo celé přede-
šlé zařizení: státních, mezinárodních i hospo-
dářskýeh podmínek života, šel dále tak, jako
před tím . ..
Z počátku dogmata, tajemství, obřady —
cirkví za tím účelem vymýšlené, aby zahalily
podstatu učení — ukájely náboženskou potřebu
lidí křesťanského světa, ale čím více se kompli-
koval život křesťanských národů, založený na
násilí a čím více se současně s tímto kompli-
kováním šiřila osvěta, tím méně mohly církevní
theorie ukájeti náboženské potřeby lidí. Konečně
dospěly věci až tam, že lidé považující se z
křesťany, musili si vyvoliti jedno z dvojího
buď přiznáni pravdy, určující smysl života lid-
ského a z něho vyplývajícího vodítka v někte-
rém z těch učení církevních, která se nesrov-
návala se svědomím a zdravým rozumem a há
dala se mezi sebou, nazývajíce se křesťanskými,
anebo — považovati za základ života a voditko
chování stávající životní zařízení, a křesťanské,
jakož i vůbec každé náboženství uznati za ne-
potřebnou, pouze překážející a obtížnou kom-
plikaci.
A křesťanští národově, aspoň většina z nich,
jedni veřejně, druzí potajmu vyvolili si toto
poslodní. A hle, tento nedostatek všelikého ná-
boženství uprostřed lidí křesťanského světa byl
to právě, který přivedl je k tomu — bezpo-
chyby dočasnému — divokému stavu, v jakém
je nyní shledáváme.
25
article
Kdyby nám byl uložen psychologický úkol.
jak lo učiniti, aby lidé naší doby, křesťané
bumanní, jedním slovem dobři lidě, páchali nej-
hroznější zločiny, aniž by se při tom eitili vin-
nými, bylo by možno jen jediné rozluštění: třeba,
aby se dělo totéž, co se děje, třeba, aby lidstvo
bylo rozděleno na státy a národy a aby mu bylo
vštípeno, že toto rozdělení je pro ně tak pro-
spěšné, že musí obětovati životy i všecko, co má
svatého, k podpoře této záhubné a škodlivé pro
sebe rozluky.
Tak jsme již přivykli myšlence, že jední lidé
mohou vládnouti životem lidi drubých, že nás
nikterak nepřekvapuje, když jedni lidé druhým
nařizují, jak jest jim jednati, jak jest jim věřiti.
Mohou-li již jedni lidé vydávati taková nařízení
a mohou-li se jim ti druzi podrobovati, je to
možná jenom tím, že lidé nepřiznávají vůbec již
člověku toho, co tvoři podstatu jednoho každého:
božství jeho duše, která je svobodná
a nemůže se podrobovati mčemu, vyjimajíc svů,
vlastní zákon, t. j. svědomi, zákon Božl.
26
article
Jestlíže mohlo býti někdy, kdysi, vlastenectví
potřebou, čím jest ono nyní? Čím jest ono pro
přislušníky velikých států, dejme tomu pro mne,
v R asku?
Vlastenectví pro každého člena velikého státu,
pro mne, Rusa, nikoli jenom nebýti v lásce u ti-
slcův a milionů Polaků, Finů, Židů, rozličných
Kavkazců, nýbrž nad to ještě býti předmětem ne-
návisti u lidi, jimž jsem neučinii nie zlého, s nimiž
jsem vůbec nebyl ani v žadném styku.
Ale pro malé, podrobené národaosti je to ještě
horšl: v duševním vzhledě jest u nich vlastenectví
příčinou opodstatněné nenávisti k lidem, kleří jsou
jim úplně cizí, a v ohledu hmotném jest příčinou
celé řady nespravedlnosti, ztrát a útrap.
Rus
Polak
Fina
Žid
27
article
Palrice Larrogue.
28
article
Ríkají, že stát vždycky byl a proto že nelze
žíti bez státu. Ale předně: stát nebyl vždycky,a
za druhé: jestliže i byl a jest nyní, tedy to nijak
nedokazuje, že by musil vždycky být,
29
article
Za našich časů lidé již počinají nahlížeti, že
doby státu minuly a že stát se udržuje zvykem
klamem, pouze nemohoucností osvoboditi se od
něho, poněvadž všichni jsou tak či jinak zapleten
do spojení s ním.
Lidi, nechápající podstatu učení Kristova, nade
všecko překvapuje přikázání o neprotivení se zlu
nasilím a zdá se jim, že jakmile budou lidé za
chovávati toto přikázání, že ihned zvítězí zlí, ale
dobří že marně budou hynouti, a člověčenstvo po-
zbaví se možnosti života.
»Nemožno neprotiviti se zlému, poněvadž v ta-
kovém případě život lidský nebude bezpečný, a zli
vyhubí dobré«, hovoří lidé pohádkového pojímání
života. A mejí úplnou pravdu, jelikož lidé znaj
jenom zákon síly a věři jedině tomuto zákonu.
Neprotivení se zlu je nesmyslem při pohanském
pojímání života, ale při křesťanském pojímání života
když lidé věři v zákon lásky, je naopak zase — proti-
vení se zlu nesmyslem, pro nějž není žádného
ospravedlnění.
Křesťanské lidstvo žije už více než sto let
Kristův
30
article
Zákony nazýváme často moudrostí našich otcův
avšak v tom jest blud. Zákony právě tak často
bývaly výsledkem naruživosti našich předkův, je
jich ostýchavosti, závisti, úzkoprsé sebelásky, pano
vačnosti. Naše povinnost není v tom, abychom s
jim otrocky podrobovali, nýbrž v tom, abychom je
zkoumali a odkrývali jejich vady.
Godwin.
Kterási srbská dáma obrátila se na mě
s otázkou, kterak smýšlím o nedávno se odehra-
vším přivtělení Bosny a Hercegoviny? Odpovědě
jsem jí stručně, ale rád použivám příležitosti
abych se zmínil před tím, koho to může zajímati.
pokud možná jasně a podrobně o této události
Moje myšlenky o věci jsou asi následující *):
Rakouská vláda si uminila, že uzná ná-
rody Bosny a Hercegoviny, které až do poslední
doby ještě nepatřily docela pod její moc, za
svoje poddané. To znamená: vindikovala si
právo, bez souhlasu samotných těchto národů
státi se hospodářem nad výrobky i životy ně-
kolika statisíc lidí. Toto přivtělení vyvolalo slo-
žité diplomatické zápletky v ostatních státecha
rozčilení mezi národy slovanskými — jmeno
vitě mezi Srby a Černohorci, kteří se chyslají z
účelem odporu proti tomuto svémoenému činu
rakouské vlády k zoufalé vojně s nepřítelem.
ve vzhledě vojenském nepoměrně silnějším.
Stala se vlastně událost pra-
obyčejná, stále se opakující.
Godwin
Srba
Černohorec
Bosna a Hercegovina
31
article
A. Mikromegas pravil: O, vy rozumné alómy,
v nichž prava bytnost vyjádřila svoje umění
svoji moc, vy zajisté požíváte čisté radosti na své
zeměkouli, poněvadž, jsouce tak malo bmolné a tak
vyvinuté duchem, zajisté trávíte živol svůj v lásce
a přemýšlení, poněvadž v tomto spočivá pravý
*) Při tom, když dávám výraz vlastním svým
myšlenkám o přivtělení Bosny a Hercegoviny, zdá se
mi býti záměru málem přiměřeným, abych v po-
době epigrafů použil při tom některých myšlenek
z »Knihy života«, kterou pravě sestavuji, z knihy,
která objasňuje a potvrzuje základní myšlenky o státu
a patriotismu, o zákoně lasky, obsažené v tomto spise.
V těchto epigrafech, které nenáležejí mně, dovolil
jsem si k vůli zjednodušení thematu a za tím účelem,
aby mohly se vytisknouti nejenom ve spojení s celou
mou prací, nýbrž i jako samostatné myšlenky, pod
L. T.
jati se v nich některých nepatrných změn.
Dobře se dalo hovořiti o annexích, kom
pensaeích, konferencích, a vyhrožovati vojnam
před 500, před 100, ba ještě i před 50 lety
Šlo to ještě v těch dobách, šantročiti omámené
oklamsné národy, jako prodajné otroky, oe
jedněch pánů k druhým, od Turků k Rusům
od Rusů k Němcům atd.
A Mikromegas
Turek
Rus
Němec
Bosna a Hercegovina
32
article
Tenkrát, za starých časů, bylo možno pod
vlivem vlaslenecko-hojovné hypnosy uvrhovat
sta, tisíce, desetitisíce i statisíce lidí do nesmy
slného, zviřeckého vražednietví, jako to ješlo
nyní chtějí činiti v šalebné hypnose někter
elementy srbského národa. Avšak časy nestojí
nestojí ani hmotný, natož duševní vývoj lidstva
Vždyť hrdinské kousky chrabrých Karaďordě
vičů, kterými tolik se vychloubaji Srbové, měly
svůj smysl před sty a sty lety. Dnes však jsou
taková brdinstva nikoli jenom nepotřebná, nýbrž
i škodlivá, a byla by směšná, kdyby nebyla tak
náramně zhoubná.
A ztratila tato hrdinstva svůj význam n
koli jenom proto, poněvadž na místě starýeh
mečův a pancířů máme dnes rychlopalná děla,
browningské pistole, parolodě všelikého druhu,
neroplany, železnice, telegrafy, tisk, jehož po-
moci okamžitě takřka známo jest celému světu
to, co se děje na každém jeho konci. Nikol
jenom proto ztratily svůj význam i vlastenectví
bojovná chrabrost, a přišly k významu celkem
jiné lidské vlastnosti, že změnily se materiální
podmínky života, nýbrž ztratily svůj význam
nastala potřeba čehosi docela jiného proto, že
se přeměnil všechen duchovní stav člově-
čenstva.
Lidem třeba jest vědomi jejich lidské, pro
všecky lidi rovně důstojnosti, která nedopoušti
ani, aby jední rozhodovali nad životy druhých,
ani aby se jedni druhým, a všelijakým, podro-
bovali. Takovéto vědomi však možno jest jedině
u těch, kdož poznají svůj úkol v životě, a řídí
svoje chování podle toho voditka, jaké z tohoto
poznání vyplývá. Ale svůj úkol v životě po
znají a dle vyplývajícího z něho vodítka řídit
se dovedou pouze ti lidé, kteří mají nábo
ženství.
A proto, hle, myslím, že i Bosňákům
Hercegoveům, i vám Srbům i všem slovanským
národům, za nynějších události především ne-
sluší se strojiti se k vojně.
Srba
Nikol
Bosňák
Hercegove
33
article
Ano, východ z nynějšího, zdánlivě zamota-
ného postavení nejenom pro Srby, nejenom pro
slovanské národy, nýbrž i pro národy celého
světa ze všech těch politických, diplomatických,
jakož i sociálních a ekonomických nesnází a
běd, východ pro všecky národy světa jest pouze
jediný a sice ten, aby lidé přiznali se k onomu
nejvyššímu náboženskému uvědoměnt, k němuž
dorostlo lidstvo naší doby a aby je sledovali,
t. j. aby dosáhli té hlavní podmínky dobrého
života — jednotné víry mezi lidmi, bez niž
jen dočasně živoří, jakož v tomto posledním
desetileti vůbec lidé žijí a jmenovitě lidé kre-
sťanského světa.
Nejenom ty bědy, jakých zakoušejí nyní
slovanšti národové, nýbrž všecky bědy všech
narodů spočivají jen v tom, že lidé vůbec, jme-
novité však lidé křesťanského světa žijí podle
toho surového názoru o životě, který se už
dávno přežil nejlepším lidem všeho lidstvaa
nikoli podle toho pojímání smyslu života a vyplý-
vajícího z něho vodítka k chování, jaké nám
zvěstovalo křesťanské učení a jaké je přiměřené
naší době.
Srba
34
article
Všichni lidé touží po blahu. A proto od nej.
staršíen časů vždycky a všude svati a moudří lide
přemýšleli a poučovali lidi o tom, jak třeba žíti.
aby člověk dosáhl nejvyššího blaha. A všichni tito
moudří a svatí lidé na různých místech a v růz-
ných dobách podávali lidem jedno a loléž učení.
Toto učení v celku záleží v tom, že všichni jsou
lidé, všichni jsou živí jedním a týmž duchem, ale
všichni jsou v tomto živolě rozděleni svými lěly.
Jestliže to lidé chápov, pak snaží se k jednotě
mezi sebou cestou lasky. Snaha tato poskytuje
blaho. Jestliže však toho nechápou a mysli st, že
živi jsou svými odloučenými těly, pak žijí v ne-
přátelství mezi sebou a bývaji nešťastní. A proto
celé učení spočívá v tom, aby lidé konali to, co
je spojuje, aby se milovali a nevolili toho, co je
rozdvojuje, aby nežil každý pro sebe, k veli
svému télu.
35
article
Aby člověk věděl, co má činiti, musí následovati
té vůle boží, která je do něho vložena. Vůle boži
přeje blaha všem lidem, všemu, co je na světě.
»Bůh jest láska,« jak stojí psáno v Evangeliu, a
proto je vůle lidská, jestliže se srovnává s vůl
boží, též láska a přeje také lásky nejen sobě
Těžko jest zachovávati učení o neprolivení se
zlu, ale což jest tak lehko sledovati učení o zá-
pasu a odplatě? Chcete-li znáti odpověď na tuto
otázku, rozevřete dějiny kleréhokoli národa a pře-
čtěte si o některé z těch statisic válek, které vedl
lidé k vůli zákonu o odplatě. V těchto vojnách
bylo povražděno několik miliard lidí, takže v každé
z těch válek pohubeno bylo víc životů, lidstve
přetrpělo víc sužování, než by se ho bylo naku
pilo za sto let z neprotivení se zlu.
A. Ballo u.
A Balla
36
article
Řikají, že nelze neodpláceti zlým za zlé, roně
vadž jestliže se tak nebude činiti, zlí opanují dobré
Ja myslím že právě naopak: jenom tehkráte opa
nuji zli dobré, až se lidem uzdá, že svobodno jes
zlem odpláceti za zlo, jakž se to dnes už dějeu
všech národů křesťanských. Zli nyní už opanoval
dobré jmenovitě proto, poněvadž je všem liden
vštěpovano, že činiti lidem zlé jest prospěšno.
Ucení, že každý člověk v sobě nosi du-
chovný princip, který se pomocí lásky snaž
k jednotě, učení toto došlo svého výrazu mnoho-
kráte a to u různých národů: skrze Konfucia
i skrze Laotse, skrze Ramakrišnu i skrze Ř-
many Epiktéta a Marka Aurelia, skrze Řeka So-
krata i Buddhu, zvlášť jasně a důkladně však
skrze Ježiše Krista. Ježiš Kristus dal výraz to-
muto učení nikoli již jako čemusi žádoucímu a
pouze pro některé lidi dostupnému, jak bývalo
vyjadřováno do Ježíše, ale jako učení, které má
tvořiti základ života, které je závazně, poněvadz
poskytuje pravé blaho nikoli jenom některým,
nýbrž všem lidem.
Kristovo učení, přiznávajíc všecky lidi z
syny boží, t. j. spatřujíc ve všech lidech stejný
božský princip, přiznalo jasně a nevývratně rov-
nou důstojnost a proto i rovnost všech lidí, ne-
dopouštějící aní panování člověka nad člověkem,
ani podřizování člověka člověku. Ale nedosti na
tom, že toto učení, stavějíe za základ života
lidského učení o lásce, jíž tím vyzvedlo všecky
zákony držitelů moci, které se prováději ná-
silím, učení toto líšilo se od druhých učení,
vyjadřujících dotyčnou pravdu, ještě i tlm, že
poukazovalo zvlášť jasně a precisně na nesrov-
nalost učení lásky se všelijakým tropením násili
odplácením zlého zlým, anebo sebeobranou po-
mocí zla.
Takže učení Kristovo, třeba že nevneslo
nic nového do učení o lásce, které hilásali
Laots
Epiktetos
Aurelio
Řek
so
Buddha
Ježiš Krist
Kristus
Kristův
Kristův učený
37
article
v. tomto lidstvu nepřirozeném stavu: žije bez
všelikého náboženského výkladu svého životaa
bez vyplývajícího z něho vodítka chování. A čím
déle takto žije, tím trapnějším a těžším stává
se mu život, s druhé strany pak tím jasnějším
stává se v něm uvědomění onoho dávno napřed
tušeného zákona láksy, který bude musit vystří-
dati zákon násili.
Jasnost tohoto uvědomování dosáhla již,
myslím, za našich časů takového stupně, že
každý sebe menší náraz může a musí způsobiti
vyburcování národů z toho vlastenectví a vyplý-
vajícího z něho otroctví, v němž dosud vězi.
Povědomi toho, že starý zákon se vyžila
že dovedl lidí na nejvyšší stupeň bědy a zne-
tvoření života, a že nový zákon svobody a lásky,
odhalený již před tisíci lety vyžaduje svého upo-
třebení a uskutečnění, že nyní tak blízké lidem
nejenom našeho křesťanského, ale vůbec celého
světa, že probuzení z této poroby a z té zvrh-
losti, v níž se v průběhu tolika věků národové
sami udržovali, může podle mého mlnění na-
stati každou chyili.
Vždyť ta nastávající, ohromně důležitá udá-
lost venkoncem nezávisl od zevnějších skutků.
které by mohly naraziti na nepřemožitelné pře-
kážky, ale celkem a jediné závisí od uvědomění
lidského, vždy svobodného a nemohoucího ničim
býti překaženo. Vždyť všecko, čeho nyní potře-
bují lidé celého světa ke svému osvobození, zá-
leži nikoli v nějakých hrdinských kouseích,
v těžkých výkonech zápasu s mocnějším ne-
přítelem.
Pouze jednoho jest zapotřebí: té nejpřiro-
zenější, člověku nejvlastnější práce, ba ani ne
práce, nýbrž pouze stavu, stavu zdržení se, ne-
konání skutků, které se protiví uvědomění. A ani
uvědomění, ani zdržování se skutků tomuto uvě-
domění odporných nic se nemůže v cestu po-
staviti.
38
article
K dělníku, který dobře zná práci hospodářem
muu oženou, přistoupí cizí člověk a hovoří k němu,
aby nechal práce mu uložené a konal pravý opak
toho, co mu bylo přikázáno, a tím mařil dílo pá-
novo. Který že dělník, vědoucí, že v každém oka-
mžiku může být předvolán před hospodáře, pokud
není šílený anebo ve stavu zcela nevědomém,
mohl by se takového něčeho dopustiti? Ale totěž
děje se s každým křesťanem, když vláda požaduje
od něho výkony, jako jsou soudy a vraždění va
válce, kteréžto výkony protiví se jeho svědomí
zákonu božímu.
Z každého sebe těžšího postavení nalezneš vý-
chod, jakmite si uvědomiš, že v tobě přebývá Boh.
Jen kdyby si lidé jasně a pevně uvědomili,
kdo jsou, jen kdyby si uvědomili, čemu učili
všíchni mudrci světa a čemu učí Kristus: že