ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 9 9667ce20-7632-11dc-8c42-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 9
Chunky — 38 celkem · entity: person 61, place 11, org 1, work 1
1 masthead
19. prosince 1908.
2 masthead
Přiloha „Národn
3 masthead
Listů“
4 masthead
k číslu 349.
5 masthead
Hluum o
6 masthead Lev N
Lev N odnrn
7 masthead
olsto
8 masthead
ez otevn j oo olos oren rvne en e v vovz
9 masthead
pe ploe přivtělení Bos.
10 masthead Herce
Herce d ov obotr hdte pn se lesrca n onřása on oomsi a s on — o s v o oj o obotoo tn n s s t t lu e vin
11 article
Ve dnech, kdy všechno politické Rusko ve vysoké míře se zajímalo o otězku annexe Bosny a Hercegoviny Rakouskem a kdy veřejné mínění ruské — i v říšské dumě — zjevně projevovalo svoje sympatie Srbům, živic tak přímo bojovnou náladu jejich proti Rakousku, dožádán byl veliký spisovatel Lev Tolstoj se strany srbských žen, jak on, známý odpůrce války a hlasatel věčného míru a »krůlovství božiho na zemi«, smýšli o této politické udá- losti, pobuřující celou Evropu. Lev Tolstoj odpověděl na tuto výzvu celou obšírnou úvahou, kterou dal k disposici evrop- skému tisku. Těm, kdož znaji názory Lrn Tolstého z jeho filosofických úvah a kni o víře, o »smyslu života«, spočívajícím v »ne- protivení se zlu«, o státu, vlastenectví, milita- rismu a návratu k čistému evangeliu lásky Kristovy, nebudou novy důsledky, které vyva- žuje z télo převratné politické události. Rakouské poměry tiskové, zvlášť v posledních týdnecha jmenovitě proti českému tisku silně zostřeně, nedovolují nám uvésti v plném roz- sahu vývody, kterými Lev Tolstoj glossuje na jedné straně počin rakouské vlády, na druhé straně bojovnou náladu Srbův a Černohorců Přes to však vážnost celéhio projevu a světový význam jména autorova nuti nás, abychom aspoň v rozsáhlých výňatcích přetlumočili če- skému čtenářstvu hlavní obsah nejnovějšího projevu Tolstého, který dojista v evropském především slovanském tisku vyvolá nejživější pozornost a diskussi.
Srba Tolstoj Lrn Tolstý Kristův Srbův Černohorec Tolstý Rusko Bosna Hercegovina Rakousko Evropa
12 article
Netřeba ani připomínati, že nelze nám ve všem souhlasiti s názory Tolstého. Jmenovite jeho theorie o vlasteneciví jako o překonaném stanovisku je věc dávno již odbylá a vyvrácená Optimismus Lva Tolstého, jeho silná a krásná víra v brzké příští »království božiho na zemi« až nebude států, nebude válek, nebude vlád- noucích a ovládaných, nebude pánů a pod- daných, je jistě vznešená iden, zasluhujíeí všeclen respekt pro svého úctyhodného autora sle nebodl se do tohoto světa příliš prakli ekého a přiliš dravého, zvláště ne pro národy. kteří ze dne na den musí se brániti politické i hospodářské převaze silné a bezohledné ná rodní raoy, která pro velikého růského spiso- vatele má nanejvýš pouze theorelický souhlas
Tolstý
13 article
život duchovných bytostí.« Na tuto řeč všichni filosofové zakroutili hlavami, a jeden z nich, len nejupřímnější, pravil, že vyjma docela nepatrný počet málo vážených obyvatel, všecko ostalní oby vatelstvo sestává z hlupců, zločincův a nešťast níků, »V nás je více tělesnosti, nežli je třeba; jestliže zlo pochází z tělesnosti, a příliš mnoho duchov- nosti, jestlíže z duchovnosti zlo pochodí —«, řekl filosof. »Tak, ku příkladu, v přitomné době tisíce hlupců v čepicích dráždí tisíce jiných zvířat v tur- banech anebo jsou sami jimi vražděni, a tak děje se od nepamětných časů po celém světě.« »A proč se hašteří tito nepatrní tvorové?« »Pro jakýsi maličký kousek bláta, velikosti asi jako vaše pata,« odvětil filosof. »A při tom žád- ného z těch lidí, kteří se navzájem tak rvou, ne zajímá tento kousek bláta. Otázkou je pro ně pouze to, bude-li tento kousek patřiti tomu, koho nazývají suftanem, anebo tomu, jenž se jmenuje císař, ačkoli ani jeden, ani druhý z nich nikdy toho povrchu země neviděl. Z těch tvorů však. kteří se navzájem tak řežov, téměř žáden neviděl nikdy toho tvora, pro něhož se řežou.« »Nešťastníci!«, zvolal obyvatel Siria. Což možno je představiti si šílenější vzteklosti? V skutku. chtělo by se mi učmiti tři kroky a rozšlapati cel to mraveniště těch směšných vražedníků !e Rakousko vyhlášením obyvatel Bosny Hercegoviny za svoje poddané vyvolalu kromě spousty diplomatických zápletek mezi državam také silné vzrušení mezi národy slovanskými. Toto vzrušení u Srbů a Černohorců dospělo k tužbě bojovati, to jest cestou nejzločinnějšícl pro člověka skutků, cestou vraždění vlastníel i cizích lidí odporovati nesprávnému, pro ně škodlivému a nebezpečnému — podle jejich mi nění — jednání rakouské vlády.
Sirius Srba Černohorec Rakousko Bosna Hercegovina
14 article
Těžko lze pochopili za našich dnů, proč že ti prostí robotní lidé, kteři tvoří lid a svojí praci vlastně poskytují možnost života těm kteří jimi vládnou, ať už jsou to Bosňáci Hercegovei, Srbově, Černohorci, Němci, Rusové Poláci, Iadové, Angličané nebo Francouzí — těžko lze chápati, nuč že tito lidě, kteři tak obtižně nesou svoje otroctví a všude touží po osvobození, buďto klidně snášejí svoje ničlm neospravedlnitelně a nevysvětlitelné otroetvi, budto za účelem vymanění se z něho chytají se téhož prostředku, který byl a stále i nyní jest hlavu příčinou jejich poroby: násili, vojny, vraždění Jestliže zkoumáme nikoli povrchně, nýbrž o záktadů rozmanitou činnost lidskou, tu nelze se zdržeti myšlénky : kolik životů lidských se vymrhá na prodloužení království zla na zemi, a jak je tomu zlu především nápomocna existence států,a následkem toho trvání vlád! Údiv a pocit smutku ještě jen rostou při po myšlení na to, že všecko to je nepotřebné, a že toto zlo, ohromnou většinou lidí tak dobrácky při- jímané, pocnazí jedině z jejich hlouposti, jedine z toho, že dovolují poměrně malému počtu lidl, velmi zchytralých a demoralisovaných, aby nad nimi panovali.
Bosňák Hercegovei Srbův Černohorec Němec Rus Polák Iadová Angličan
15 article
Ano, žijn, dnes žiju ještě. Zejtra, možná, že mne již nebude, že navždy odejdu tam, odkud jsem přišel. Pokud žiju, vím, že jestliže žiju v lásce s lidmi, že je mi dobře, spokojeně, blaze a ra- dostně, a proto pokud jsem živ, chci miloval a býti milován. A najednou přicházejí lidé a hovoři ke mně: »Pojď s námi zabíjet, utlačoval, vraždit. bojovat, lépe ti bude; a ne-li tobě, tedy státu !« — »Co že to je? Jaký stát? Co to mluvite ? odpovi každý nepopletený, rozumný člověk. — »Dejte mi pokoj. Nemluvte mi takové hloupostia ohavnosti!« Před několika léty seděl v jistém rakou- ském vězení mezi stem lidi z nazarénské sekty odpírajicíeh vojenskou službu, mladík, příslušník této sekty. Máť mladikova přišla navštivit svého syna. Když ji stráž, slitovavší se nad ní, př- pustila k výklenku, odkud mohla syna spatřiti, matka lato na místě, aby naříkala před synem na svoji opuštěnost a aby mu činila výčitky, že ji opustil, zavolala na něho: »Synáčku moj zlatý, nedotýkej se flinty. Pamatuj na boha!« A syn poslechl matky i svého vnitřního hlasu a zůstal dalších 15 let ve vězení, do něhož jej odsoudila rakouská vláda.
bůh
16 article
Hoj, Srbové! netřeba se vám chystat k vojně, t. j. k vraždění politování hodných, zbloudilých lídí, přivedených celou řadou hřichů a pokušení do toho stavu omámenosti, v němž vraždí a hotovi jsou vražditi, koho dopadnou, ani žebrati o milost vám netřeba prostřednictvím uchvatitelů muci, které jste si bůh ví proč sami nad sebou postavili, u těch, kteří sami nevědí jak by se měli vymotati z toho klamu a zla. do něhož zabředli — nic takového vám netřeba. K vašemu osvobození, a nikoli jen k vašemu, nýbrž všech Slovanů, nýbrž k osvobození všecl národů, kteří sebe samé ujařmují: i Čiňanů. i Japonců, Indů, Peršanů, Turků, Rusů, Němeů. Francouzův i Vlachů, všech lidí na světě od těch hříchů, pokušení a pověr, v nichž vězí není potřebí bajonetův a baterií děl, ani diplo- matického vyjednávání, konferencí, konvencí pod., nýbrž zapotřebí jest jedině toho, čím tatc matka posilila svého milovaného syna. Nikoli vlastenectví je třeba, nikoli hrdosti, zloby, bojovně chrabrosti, nýbrž třeba je pouze toho, co konal tento Nazarén, co konali a stále konají v Rusku Duchoborci, Molobáni, Jehovisté. svobodní křesťané, co konali a konaji v Persi Babisti a podobní jim lidé v Turecku i v Iadii co konají uprostřed světa křesťanského, buddhi stického a mohamedánského tisíce a tisíce lidi vědomých si svojí duchovní podstaty a nepřizná- vajících proto žádné moci nad moci této pod- staty duchovní.
Srba Japonec Peršan Turek Rus Francouzův Vlach Rusko Turecko Persi Babist
17 article Voltaire.
Voltaire. III
Voltaire
18 article
Nic nehí nedůstojnějšího rozumného člověka než naříkati, že to, co naši otcové měli za pravdu ukázato se býti 12í. Není-liž lépa hledati nové body Martineau. styčně, které nahradí dřivější?
19 article
nýbrž všemu, co je na světě. A proto má člověk konati v životě pouze to, co se srovnává s vůli boží. Ale s vůlí boží srovnává se v člověku je- dině láska. Vynasnažím se v krátkosti pověděti, proč podle mého mínění se národové křesťanšti na- lézají v takovém jim nenáležitém stavu, a proč tiha tohoto stavu v naší době dosáhla již toho nejvyššího stupně a proč východ z tohoto stavu, podle mého minění, musí nastati již v nejbližš Od nepamětných časů přiznávali národové vyšší princip, který měl spravovati jejich život přiznávali ho i v neviditelných, fantastických by tostech, i ve svalých učitelich života, i ve vidi telných panovnicích, vítězích i hrdinách, kter zbožňovali, jejichž rozkazům se slepě podrobo vali. Svatí, zbožňovaní mudrcové a též i zbož- ňovaní hrdinové spojovali se v jednu nadpřiro- zenou silu a moc, a národové slepě věřili ve veškeré to mravní učení, které hlásala tato moe a právě tak slepě přidržovali se i všelikých po žadavků této moci ve všech záležitostech život ních. Víry tyto byly ve svých projevech rozlíčné ale poměr lidí k těmto vírám byl u všech jeden a týž. Poměr ve víře záležel v tom, že většin lidí, nepřiznávajíc u sebe žádného samostatného národního duchovního principu, slepě se pod robovala vůdcovství menšiny lidí vyvolených zrovna tak v pojímání smyslu života, jako v ří zení skutků. Menšina však, která si připisovala nadpřirozené vlastnosti, považovala za svoje právo spravovati duchovní i tělesný život většiny.
20 article
Takto žili od nejdávnějších časů národové světa. Ale čím déle žili lidé, tím méně a méně odpovídal duchovním požadavkům lidí takovýto jejich poměr k víře, a čím dál tím častěji vy- skytovala se mezi nimi nová učení o novém po- jímání života, při čemž se předešlý jejich poměr k víře vždy víc a více stával nemožným. Noré toto pojímání života záleželo v tom, že každý člověk v sobě nosl všem lidem jednotný du- chovný princip, kterýž se projevuje láskou a ponouká všecky lidi k jednotě, a že proto zá- kladní voditko života lidského může býti pouze vniterné a nijak ne zevnější, vyplývající z vůle druhiých lidí. Oproti stále víc a více se upevňujícímu zřízení života, opírajícímu se o podrobování se jednoho člověka druhému, vyskytovala se stále častěji učení — u Indův i Číňanů, u Židů, Ř- manův i Řeků — která odhalovala lidem, že v každém člověku projevuje se pro všecky jed- notný duchovný prineip, a že proto základem života musí býti nikoli libovůle a násilí jedněch nad druhými, nýbrž ono povědomi jednoty du- chovného principu ve všech lidech stejného které se projevuje láskou.
Indův Číňan Žid Řek
23 article
všichni mudrei staré doby, důležito bylo tím, že poukazujíe na nesrovnalost všelikého násilí s učením lásky, jasněji než všecka druhá učení určilo význam lásky v jejím praktickém užívání. Kristovo učení bylo učení o lásce a nedo- pouštělo žádného násilí, v žádném případě. Ta- kové bylo vždycky a jako takové bylo i přijato při svém vzniku. Náramně jednoduchá, všem lidem přístupná pravda, vyjádřená v křesťan- ském učení, záležela v tom, že je výhodnější pro lidi žíti v podrobování se zákonu lásky, nežli v porobě zákona násili. Pravda tato byla tak nezvratná pro rozum lidský a tak přívlastná duši člověka, že jakmile ji lidé poznali, nemohli ji nepřijati. Když však učení bylo přijato a život při tom dále šel podle předešlého, nově odhalené pravdě odporujícího zákona násili a nemohl být po- jednou změněn, aby odpovídal pravdě, kterou nové učení obsahovalo, tu se stalo, že li lidé, kterým se předešlé, staré zařízení života zdálo býti výhodnějším, než zachovávání nového učeni — tíž lidě, kteří měli moc nad většinou, vladaři a duchovenstvo, počali učení toto měniti, při- způsobavati je onomu surovému, starožidov- skému, aby nebylo v takovém odporu s existu- jieím zařízením.
Kristův
24 article
A život lidí, kteří dle jména byli přijali křesťanství, přes to, že toto křesťanství zavrho- valo všecko to, na čem se zakládalo celé přede- šlé zařizení: státních, mezinárodních i hospo- dářskýeh podmínek života, šel dále tak, jako před tím . .. Z počátku dogmata, tajemství, obřady — cirkví za tím účelem vymýšlené, aby zahalily podstatu učení — ukájely náboženskou potřebu lidí křesťanského světa, ale čím více se kompli- koval život křesťanských národů, založený na násilí a čím více se současně s tímto kompli- kováním šiřila osvěta, tím méně mohly církevní theorie ukájeti náboženské potřeby lidí. Konečně dospěly věci až tam, že lidé považující se z křesťany, musili si vyvoliti jedno z dvojího buď přiznáni pravdy, určující smysl života lid- ského a z něho vyplývajícího vodítka v někte- rém z těch učení církevních, která se nesrov- návala se svědomím a zdravým rozumem a há dala se mezi sebou, nazývajíce se křesťanskými, anebo — považovati za základ života a voditko chování stávající životní zařízení, a křesťanské, jakož i vůbec každé náboženství uznati za ne- potřebnou, pouze překážející a obtížnou kom- plikaci. A křesťanští národově, aspoň většina z nich, jedni veřejně, druzí potajmu vyvolili si toto poslodní. A hle, tento nedostatek všelikého ná- boženství uprostřed lidí křesťanského světa byl to právě, který přivedl je k tomu — bezpo- chyby dočasnému — divokému stavu, v jakém je nyní shledáváme.
25 article
Kdyby nám byl uložen psychologický úkol. jak lo učiniti, aby lidé naší doby, křesťané bumanní, jedním slovem dobři lidě, páchali nej- hroznější zločiny, aniž by se při tom eitili vin- nými, bylo by možno jen jediné rozluštění: třeba, aby se dělo totéž, co se děje, třeba, aby lidstvo bylo rozděleno na státy a národy a aby mu bylo vštípeno, že toto rozdělení je pro ně tak pro- spěšné, že musí obětovati životy i všecko, co má svatého, k podpoře této záhubné a škodlivé pro sebe rozluky. Tak jsme již přivykli myšlence, že jední lidé mohou vládnouti životem lidi drubých, že nás nikterak nepřekvapuje, když jedni lidé druhým nařizují, jak jest jim jednati, jak jest jim věřiti. Mohou-li již jedni lidé vydávati taková nařízení a mohou-li se jim ti druzi podrobovati, je to možná jenom tím, že lidé nepřiznávají vůbec již člověku toho, co tvoři podstatu jednoho každého: božství jeho duše, která je svobodná a nemůže se podrobovati mčemu, vyjimajíc svů, vlastní zákon, t. j. svědomi, zákon Božl.
26 article
Jestlíže mohlo býti někdy, kdysi, vlastenectví potřebou, čím jest ono nyní? Čím jest ono pro přislušníky velikých států, dejme tomu pro mne, v R asku? Vlastenectví pro každého člena velikého státu, pro mne, Rusa, nikoli jenom nebýti v lásce u ti- slcův a milionů Polaků, Finů, Židů, rozličných Kavkazců, nýbrž nad to ještě býti předmětem ne- návisti u lidi, jimž jsem neučinii nie zlého, s nimiž jsem vůbec nebyl ani v žadném styku. Ale pro malé, podrobené národaosti je to ještě horšl: v duševním vzhledě jest u nich vlastenectví příčinou opodstatněné nenávisti k lidem, kleří jsou jim úplně cizí, a v ohledu hmotném jest příčinou celé řady nespravedlnosti, ztrát a útrap.
Rus Polak Fina Žid
27 article
Palrice Larrogue.
28 article
Ríkají, že stát vždycky byl a proto že nelze žíti bez státu. Ale předně: stát nebyl vždycky,a za druhé: jestliže i byl a jest nyní, tedy to nijak nedokazuje, že by musil vždycky být,
29 article
Za našich časů lidé již počinají nahlížeti, že doby státu minuly a že stát se udržuje zvykem klamem, pouze nemohoucností osvoboditi se od něho, poněvadž všichni jsou tak či jinak zapleten do spojení s ním. Lidi, nechápající podstatu učení Kristova, nade všecko překvapuje přikázání o neprotivení se zlu nasilím a zdá se jim, že jakmile budou lidé za chovávati toto přikázání, že ihned zvítězí zlí, ale dobří že marně budou hynouti, a člověčenstvo po- zbaví se možnosti života. »Nemožno neprotiviti se zlému, poněvadž v ta- kovém případě život lidský nebude bezpečný, a zli vyhubí dobré«, hovoří lidé pohádkového pojímání života. A mejí úplnou pravdu, jelikož lidé znaj jenom zákon síly a věři jedině tomuto zákonu. Neprotivení se zlu je nesmyslem při pohanském pojímání života, ale při křesťanském pojímání života když lidé věři v zákon lásky, je naopak zase — proti- vení se zlu nesmyslem, pro nějž není žádného ospravedlnění. Křesťanské lidstvo žije už více než sto let
Kristův
30 article
Zákony nazýváme často moudrostí našich otcův avšak v tom jest blud. Zákony právě tak často bývaly výsledkem naruživosti našich předkův, je jich ostýchavosti, závisti, úzkoprsé sebelásky, pano vačnosti. Naše povinnost není v tom, abychom s jim otrocky podrobovali, nýbrž v tom, abychom je zkoumali a odkrývali jejich vady. Godwin. Kterási srbská dáma obrátila se na mě s otázkou, kterak smýšlím o nedávno se odehra- vším přivtělení Bosny a Hercegoviny? Odpovědě jsem jí stručně, ale rád použivám příležitosti abych se zmínil před tím, koho to může zajímati. pokud možná jasně a podrobně o této události Moje myšlenky o věci jsou asi následující *): Rakouská vláda si uminila, že uzná ná- rody Bosny a Hercegoviny, které až do poslední doby ještě nepatřily docela pod její moc, za svoje poddané. To znamená: vindikovala si právo, bez souhlasu samotných těchto národů státi se hospodářem nad výrobky i životy ně- kolika statisíc lidí. Toto přivtělení vyvolalo slo- žité diplomatické zápletky v ostatních státecha rozčilení mezi národy slovanskými — jmeno vitě mezi Srby a Černohorci, kteří se chyslají z účelem odporu proti tomuto svémoenému činu rakouské vlády k zoufalé vojně s nepřítelem. ve vzhledě vojenském nepoměrně silnějším. Stala se vlastně událost pra- obyčejná, stále se opakující.
Godwin Srba Černohorec Bosna a Hercegovina
31 article
A. Mikromegas pravil: O, vy rozumné alómy, v nichž prava bytnost vyjádřila svoje umění svoji moc, vy zajisté požíváte čisté radosti na své zeměkouli, poněvadž, jsouce tak malo bmolné a tak vyvinuté duchem, zajisté trávíte živol svůj v lásce a přemýšlení, poněvadž v tomto spočivá pravý *) Při tom, když dávám výraz vlastním svým myšlenkám o přivtělení Bosny a Hercegoviny, zdá se mi býti záměru málem přiměřeným, abych v po- době epigrafů použil při tom některých myšlenek z »Knihy života«, kterou pravě sestavuji, z knihy, která objasňuje a potvrzuje základní myšlenky o státu a patriotismu, o zákoně lasky, obsažené v tomto spise. V těchto epigrafech, které nenáležejí mně, dovolil jsem si k vůli zjednodušení thematu a za tím účelem, aby mohly se vytisknouti nejenom ve spojení s celou mou prací, nýbrž i jako samostatné myšlenky, pod L. T. jati se v nich některých nepatrných změn. Dobře se dalo hovořiti o annexích, kom pensaeích, konferencích, a vyhrožovati vojnam před 500, před 100, ba ještě i před 50 lety Šlo to ještě v těch dobách, šantročiti omámené oklamsné národy, jako prodajné otroky, oe jedněch pánů k druhým, od Turků k Rusům od Rusů k Němcům atd.
A Mikromegas Turek Rus Němec Bosna a Hercegovina
32 article
Tenkrát, za starých časů, bylo možno pod vlivem vlaslenecko-hojovné hypnosy uvrhovat sta, tisíce, desetitisíce i statisíce lidí do nesmy slného, zviřeckého vražednietví, jako to ješlo nyní chtějí činiti v šalebné hypnose někter elementy srbského národa. Avšak časy nestojí nestojí ani hmotný, natož duševní vývoj lidstva Vždyť hrdinské kousky chrabrých Karaďordě vičů, kterými tolik se vychloubaji Srbové, měly svůj smysl před sty a sty lety. Dnes však jsou taková brdinstva nikoli jenom nepotřebná, nýbrž i škodlivá, a byla by směšná, kdyby nebyla tak náramně zhoubná. A ztratila tato hrdinstva svůj význam n koli jenom proto, poněvadž na místě starýeh mečův a pancířů máme dnes rychlopalná děla, browningské pistole, parolodě všelikého druhu, neroplany, železnice, telegrafy, tisk, jehož po- moci okamžitě takřka známo jest celému světu to, co se děje na každém jeho konci. Nikol jenom proto ztratily svůj význam i vlastenectví bojovná chrabrost, a přišly k významu celkem jiné lidské vlastnosti, že změnily se materiální podmínky života, nýbrž ztratily svůj význam nastala potřeba čehosi docela jiného proto, že se přeměnil všechen duchovní stav člově- čenstva. Lidem třeba jest vědomi jejich lidské, pro všecky lidi rovně důstojnosti, která nedopoušti ani, aby jední rozhodovali nad životy druhých, ani aby se jedni druhým, a všelijakým, podro- bovali. Takovéto vědomi však možno jest jedině u těch, kdož poznají svůj úkol v životě, a řídí svoje chování podle toho voditka, jaké z tohoto poznání vyplývá. Ale svůj úkol v životě po znají a dle vyplývajícího z něho vodítka řídit se dovedou pouze ti lidé, kteří mají nábo ženství. A proto, hle, myslím, že i Bosňákům Hercegoveům, i vám Srbům i všem slovanským národům, za nynějších události především ne- sluší se strojiti se k vojně.
Srba Nikol Bosňák Hercegove
33 article
Ano, východ z nynějšího, zdánlivě zamota- ného postavení nejenom pro Srby, nejenom pro slovanské národy, nýbrž i pro národy celého světa ze všech těch politických, diplomatických, jakož i sociálních a ekonomických nesnází a běd, východ pro všecky národy světa jest pouze jediný a sice ten, aby lidé přiznali se k onomu nejvyššímu náboženskému uvědoměnt, k němuž dorostlo lidstvo naší doby a aby je sledovali, t. j. aby dosáhli té hlavní podmínky dobrého života — jednotné víry mezi lidmi, bez niž jen dočasně živoří, jakož v tomto posledním desetileti vůbec lidé žijí a jmenovitě lidé kre- sťanského světa. Nejenom ty bědy, jakých zakoušejí nyní slovanšti národové, nýbrž všecky bědy všech narodů spočivají jen v tom, že lidé vůbec, jme- novité však lidé křesťanského světa žijí podle toho surového názoru o životě, který se už dávno přežil nejlepším lidem všeho lidstvaa nikoli podle toho pojímání smyslu života a vyplý- vajícího z něho vodítka k chování, jaké nám zvěstovalo křesťanské učení a jaké je přiměřené naší době.
Srba
34 article
Všichni lidé touží po blahu. A proto od nej. staršíen časů vždycky a všude svati a moudří lide přemýšleli a poučovali lidi o tom, jak třeba žíti. aby člověk dosáhl nejvyššího blaha. A všichni tito moudří a svatí lidé na různých místech a v růz- ných dobách podávali lidem jedno a loléž učení. Toto učení v celku záleží v tom, že všichni jsou lidé, všichni jsou živí jedním a týmž duchem, ale všichni jsou v tomto živolě rozděleni svými lěly. Jestliže to lidé chápov, pak snaží se k jednotě mezi sebou cestou lasky. Snaha tato poskytuje blaho. Jestliže však toho nechápou a mysli st, že živi jsou svými odloučenými těly, pak žijí v ne- přátelství mezi sebou a bývaji nešťastní. A proto celé učení spočívá v tom, aby lidé konali to, co je spojuje, aby se milovali a nevolili toho, co je rozdvojuje, aby nežil každý pro sebe, k veli svému télu.
35 article
Aby člověk věděl, co má činiti, musí následovati té vůle boží, která je do něho vložena. Vůle boži přeje blaha všem lidem, všemu, co je na světě. »Bůh jest láska,« jak stojí psáno v Evangeliu, a proto je vůle lidská, jestliže se srovnává s vůl boží, též láska a přeje také lásky nejen sobě Těžko jest zachovávati učení o neprolivení se zlu, ale což jest tak lehko sledovati učení o zá- pasu a odplatě? Chcete-li znáti odpověď na tuto otázku, rozevřete dějiny kleréhokoli národa a pře- čtěte si o některé z těch statisic válek, které vedl lidé k vůli zákonu o odplatě. V těchto vojnách bylo povražděno několik miliard lidí, takže v každé z těch válek pohubeno bylo víc životů, lidstve přetrpělo víc sužování, než by se ho bylo naku pilo za sto let z neprotivení se zlu. A. Ballo u.
A Balla
36 article
Řikají, že nelze neodpláceti zlým za zlé, roně vadž jestliže se tak nebude činiti, zlí opanují dobré Ja myslím že právě naopak: jenom tehkráte opa nuji zli dobré, až se lidem uzdá, že svobodno jes zlem odpláceti za zlo, jakž se to dnes už dějeu všech národů křesťanských. Zli nyní už opanoval dobré jmenovitě proto, poněvadž je všem liden vštěpovano, že činiti lidem zlé jest prospěšno. Ucení, že každý člověk v sobě nosi du- chovný princip, který se pomocí lásky snaž k jednotě, učení toto došlo svého výrazu mnoho- kráte a to u různých národů: skrze Konfucia i skrze Laotse, skrze Ramakrišnu i skrze Ř- many Epiktéta a Marka Aurelia, skrze Řeka So- krata i Buddhu, zvlášť jasně a důkladně však skrze Ježiše Krista. Ježiš Kristus dal výraz to- muto učení nikoli již jako čemusi žádoucímu a pouze pro některé lidi dostupnému, jak bývalo vyjadřováno do Ježíše, ale jako učení, které má tvořiti základ života, které je závazně, poněvadz poskytuje pravé blaho nikoli jenom některým, nýbrž všem lidem. Kristovo učení, přiznávajíc všecky lidi z syny boží, t. j. spatřujíc ve všech lidech stejný božský princip, přiznalo jasně a nevývratně rov- nou důstojnost a proto i rovnost všech lidí, ne- dopouštějící aní panování člověka nad člověkem, ani podřizování člověka člověku. Ale nedosti na tom, že toto učení, stavějíe za základ života lidského učení o lásce, jíž tím vyzvedlo všecky zákony držitelů moci, které se prováději ná- silím, učení toto líšilo se od druhých učení, vyjadřujících dotyčnou pravdu, ještě i tlm, že poukazovalo zvlášť jasně a precisně na nesrov- nalost učení lásky se všelijakým tropením násili odplácením zlého zlým, anebo sebeobranou po- mocí zla. Takže učení Kristovo, třeba že nevneslo nic nového do učení o lásce, které hilásali
Laots Epiktetos Aurelio Řek so Buddha Ježiš Krist Kristus Kristův Kristův učený
37 article
v. tomto lidstvu nepřirozeném stavu: žije bez všelikého náboženského výkladu svého životaa bez vyplývajícího z něho vodítka chování. A čím déle takto žije, tím trapnějším a těžším stává se mu život, s druhé strany pak tím jasnějším stává se v něm uvědomění onoho dávno napřed tušeného zákona láksy, který bude musit vystří- dati zákon násili. Jasnost tohoto uvědomování dosáhla již, myslím, za našich časů takového stupně, že každý sebe menší náraz může a musí způsobiti vyburcování národů z toho vlastenectví a vyplý- vajícího z něho otroctví, v němž dosud vězi. Povědomi toho, že starý zákon se vyžila že dovedl lidí na nejvyšší stupeň bědy a zne- tvoření života, a že nový zákon svobody a lásky, odhalený již před tisíci lety vyžaduje svého upo- třebení a uskutečnění, že nyní tak blízké lidem nejenom našeho křesťanského, ale vůbec celého světa, že probuzení z této poroby a z té zvrh- losti, v níž se v průběhu tolika věků národové sami udržovali, může podle mého mlnění na- stati každou chyili. Vždyť ta nastávající, ohromně důležitá udá- lost venkoncem nezávisl od zevnějších skutků. které by mohly naraziti na nepřemožitelné pře- kážky, ale celkem a jediné závisí od uvědomění lidského, vždy svobodného a nemohoucího ničim býti překaženo. Vždyť všecko, čeho nyní potře- bují lidé celého světa ke svému osvobození, zá- leži nikoli v nějakých hrdinských kouseích, v těžkých výkonech zápasu s mocnějším ne- přítelem. Pouze jednoho jest zapotřebí: té nejpřiro- zenější, člověku nejvlastnější práce, ba ani ne práce, nýbrž pouze stavu, stavu zdržení se, ne- konání skutků, které se protiví uvědomění. A ani uvědomění, ani zdržování se skutků tomuto uvě- domění odporných nic se nemůže v cestu po- staviti.
38 article
K dělníku, který dobře zná práci hospodářem muu oženou, přistoupí cizí člověk a hovoří k němu, aby nechal práce mu uložené a konal pravý opak toho, co mu bylo přikázáno, a tím mařil dílo pá- novo. Který že dělník, vědoucí, že v každém oka- mžiku může být předvolán před hospodáře, pokud není šílený anebo ve stavu zcela nevědomém, mohl by se takového něčeho dopustiti? Ale totěž děje se s každým křesťanem, když vláda požaduje od něho výkony, jako jsou soudy a vraždění va válce, kteréžto výkony protiví se jeho svědomí zákonu božímu. Z každého sebe těžšího postavení nalezneš vý- chod, jakmite si uvědomiš, že v tobě přebývá Boh. Jen kdyby si lidé jasně a pevně uvědomili, kdo jsou, jen kdyby si uvědomili, čemu učili všíchni mudrci světa a čemu učí Kristus: že