ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 2 9602fa80-661b-11dc-a81d-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 2
Chunky — 24 celkem · entity: person 69, place 46, org 6, work 4
1 masthead
Strna 2.
2 masthead
NÍRODNÍ TISTY
3 masthead
29. srpna 190t.
4 article
aga Henda (Sarajevo), Omer eff. Čirkmagič (Pře dor). Skerader beg Kulenovič (Petrovec), Vasií beg Biščevíč (Bihač), Hadži Salih eff. Alaj begovič (Mostar), Šerif eff. Arnautovič (Mostar) »Sokol« v Prusku spolkem poli- tickým! Z Poznaně se sděluje, že soud potvrdil na odvolání policejní tresty, vynesené proti členům výboru polských jednot sokolských za to, že neohlásily úřadům členů svých. Soud označil tím sokolské jednoly za spolky politické. Ovšem co se sdružování ve svazy a župy týče, dlužno připomenouti, že v Prusku jest sdružování se i spolků politických dle nového zákona spolk - vého dovoleno. Drobnosti z války jihonfrické. Angličanům vznikla v Jižní Africe nová potíž. Odboj černošského kmene Basutův. Odboj jest dle některých zpráv soukromých velmi vážný. Basntští vzbouřenci pronikli až na 28 mil před hlavní město Oranžska, Bloemfontein a pobili všechny Angličany, již se s nimi se- tkali na postupu svém. Angličané nabízejí 13 šilinků žoldu všem, kdož by ochotni byli proti Basutům se vypravili. Okolnost, že president Oranžska byl by ne- dávno býval zajat, přisuzuje se zrádě jednoho člena pověstné burské »komise pro mír«. V den pohřbu choti Krü- grovy uspořádali Angličané v sadě pretorijském koncert. Obyvatelstvo bylo tím ovšem velmi roz- hořčeno. Purkmistr pretorijský, Angličany do- sazený, nezúčastníl se pohřbu, za to ale s celou rodinou svou — koncertu. Hned po pohřbu vnikli Angličané do obydli Krügrova a provedli prohlídku domovní. Všichni členové rodiny Kru- grovy byli vyzváni, aby Jižní Afriku opustili, Zet Krügrův, Elof, jenž byl před delší již dobou Angličany zajkt, bude internován v Indi.
Omer Kulenovič Petrovec Šerif Arnautovič Angličan Basutův Zet Krügrův Elof Sarajevo Mostar Prusko Poznaň jižní Afrika Oranžsko Bloemfontein Krügrov Sokol Vasia beg Biščevíč Hadži Salihlava
5 article
Vojenské reformy ve Francil. Ve své nedělní řeči v Toulouse vypočetl francouzský ministr vojenství André i opravy, jež ve vojenství francouzském mají býti jestě provedeny. Chce žádati od parlamentu zvláště souhlas ke své předloze o opravě vojenškého soudnictví. Hlavní opravy, předlohou tou na- vržené, jsou: 1. Odkázání provinilců vojenských proli obecnému právu (při provinilcích mim službu) v době miru soudům občanským. 2. Odvolání z rozsudků vojenských soudů od- kazují se k assačnímu (ohčanskému) soudu k rozhodování. 3. Možnost, v době míru při- znávati odsouzencům polehčující okolnosti,4. Tajné hlasování soudců. 5. Reorganisace v slo- žení vojenských soudů. 6. Vyšetřovanec vojen- ský musí býti — jak to nedáyno ve Francii i pro občanské trestní řízení zavedeho bylo — opstřen již v době vyšelřování ohhájcem a musí býti jen v přítomnosti tohoto vyslýchán. 7. Po- užili i pro vojenské řízení trest. zákona Bereu- gensova, dle něhož u osoby na poprve odsouzené může se upustiti od výkenu trestu ulože- ného, ačli do jisté lhůty podobného proviněnl se nedopustí.
André Toulouse Francie Bereagensův
6 article
Ke konfliktu franko-tureckému. Konflikt mezi Portou a vládou francouz skou, jenž se zdál býti již již urovnán, při- ostřil se na novo tak, že vyslanec Constans Cařihrad skutečně opustil a ponechal tam leg. radu pana Bapsita nikolí k diplomatickému vyjednávání, nýbrž jen k vyřízovánt běžných drobnýeh záležitostí. Porta sice vyhověla Francii v otázce nábřežní společnosti, ale protí slibu svému sultán nevydal irade, jímž by se bylo vyhovělo také peněžním nárokům státních ob- čanův francouzských Tabilisa a Lorondona. Zvláště prý toto nledodržení slibu for- málního, zjev to u diplomacie orientálské ostatně dost obvyklý, pohnulo Constansa k od- jezdu, poněvadž bylo by bývalo pod jeho d- stojností za takých okolnosti dále vyjednávati.
Bapsita Port Cařihrad Francie
7 article
Ještě před samým odjezdem vyšší úřadník sul- tánův snažil se Constansa pohnouti, by zůstal v Cařihradě, ale Constans tázal se ho: »Při- nášite scházející irade sultánské?« Úřadník za- vrtěl hlavou a Constans dodal: »Nuže, moje věci jsou sbaleny a budou vybaleny až feprve v Paříži!« — Protože sultán na konec nepo- chybně i v těchto sporných věcech povolí, jest ovšem podivno, proč klade odpor vlastně zby- tečný. Ale od jisté doby sultánova vláda byla v neustálém konfliktu so všemi možnými čini- teli. S Bulharskem, Srbskem i Černou Horou pro věci pohraničné, s Italií pro přídad v Pre- veze, se všemi skorem státy pro otázku poštov- nictví, s Ruskem k vůli Arménům — i kasala se zle na všecky po nějakou chvilku a pak vždy povolila a pokořila se na dobro. Zdá se, že toto stálé kolísání se mezi dvěma exírémy souvisí s duševním stavem Abdula Hamida, o němž v poslední době zprávy nevalně pří- znivé kolovaly. Nejnověji chce sultán, aby vy- slanci jeho vymohli od vlád evropských zrušení cizích pošt v Turecku a nahražení jich ture- ekými. Při známých ale poměrech tureckých státy evropské vzdají se s těží této výsady, jež aspoň jakž takž zaručuje příslušníkům jich v Turecku bezpečné dodání a odeslání zá- silek poštovních.
Constans Armén Hamid Cařihrad Paříž Bulharsko Srbsko Pre Rusko Turecko
8 article
O povstání na Filipinských ostrovech sdělují se další tyto podrobnosti. Poručík Walter Grant od 6. pluku jízdy zajal v okoli Taalu, v provincii Batangas, plukovníka po- vstalců Martina Cabreru, jeho poboč- níka a 6 jiných povstalců. Od zajetí Aguinalda pokládají vojenské úřady americké událost tu za nejdůležitější. Moc Cabrery v poslední době značně vzrostla, neboť kontroloval všecky po- vstalce v jižním Batangasu a též západně o města Batangasu. Plukovník povstaleů Panganiban vzdalse s jedním kapitánem a 20 muži poručiku Smithovi od 20. pluku pěchoty v Jižním Luzonu; mimo to odvedl 26 ručnie a značné množství střeliva Tito muži náleželi ke sboru generála Molvary Po složení přísahy věrnosti Unii byli zase pro- puštěni na svobodu. Kapilán Palicarzio, jeden poručík a 5 mužů od sboru generála Malvary vzdali se plukovníku Baldwinovi; při té příleži- tosti nepřijali poplatek za jejich ručnice a řevol- very s podotknutím, že se nevzdávají k vůl penězům, nýbrž k vůli míru.
Walter Martino Aguinaldo Panganiban Molvara Palicarzio Malvara Baldwin Batangas Luzon Batangas
9 article
České menšiny a Ústředni Matice školská. (Z kruhů interesovaný c h.) Na schůzi českých menšin v Mostě, o ktené podána jest zpráva ve včerejším čísle, byly ně- kterými řečníky vyslovovány výtky Ústřední Matici školské, jako by rázně školsíví menšino- vého nehájila. Vytky ty jest uvésti na pravou míru. Především sluší míti na paměti, že Ústřední Matice školská podle stanov má právo zakládati a vydržovati pouze školy soukromé tudíž na zřizování škol veřejný ch přímého vlivu nemá, ač jest v tom její vlastní zájem, aby škola matiční nahražena byle veřejnou, již z důvodů finančních. Proto také členové výboru a kanceláře Ústřední Matice školské vždy ochotně přijímají úřad plnomoc- níků českých rodičů, kteří o veřejnou skolu žá- dají. Mimo to Ústrední Malice skolská sama všemi způsoby, jaké jsou ji dovoleny, nepře- stává naléhati, aby na místo skoly matiční na- stoupila škola veřejná. Věc byla obšírně vylíčena ve výroční zprávě Ústřední Matice školské za 1900, v níž zevrubné se vykládá, kde jest vina. Sluší závadu hledati nikoliv v Ústřední Matici školské, která může působiti jenom pötud, poku má právo a moc, nýbrž v orgánech veřejných.
Most Ústrední Malice
10 article
Jelikož pak Ústřední Matice školská a také žádný jiný český spolek nemá moci, aby donutila veřejné orgány, by rychleji, než až dosud, zřizovány byly veřejné školy menšinově, nelze Matici za průlahy činiti odpovědnu. Vyličovati veřejným tiskem každý jednotlivý krok, jaký členové výboru ma- tičního nebo Ústřední Matice školská činí na povznesení školství menšinového, nepřineslo by českým menšinám praktického užitku, naopak spíše škodu, poněvadž mnohé věci jsou povaby důvěrné; zpráv takových bylo by množství ve- liké. Ve »Věstníku Ú. M. Š.«, který jest přl- stupen všem menšinám, a který také se zasíla všem čásopisům, jsou zevrübné zprávy o tom, co výbor matiční ve kterém místě podnikl. Ovšem zprávy tyto uveřejňují se pouze tehdy, až věe jest již skoncována. Le-ckterá výtka by zůstala nepronesena, kdyby jieji plůvodci byi si přečetli aspoň vý- roční zprávu matiční za roku 1900, kde jest ověci důkladně pojednáno. Pokud se týče zprávy o matiční škole v Te- plici, jest ji doplniti, že by Ústř. Matice školská již dávno svou školu z Teplice byla vystěhovala, kdyby bylo lze přeložiti ji jinamí Dvojtřídní matiční škola v Teplici byl ostatně také na prospěch rozvoji české ve- řejné školy. Zprávu o komisi v Nové Vsi u Duchicova, kam prý Matice vyslala neinformovaného plno- mocníka, jest opraviti v ten rozum, že ten plno- mocník byl požádán přímo od rod il c v Nové Vsi, aby je při komisi zastu- poval na místo zesnulého ředitele matiční kan- celáre Turnovského, který své informace arci vzal sebou do hrobu.
Ú M Š Teplice Duchicov Matica
11 article
Bylo tedy jen správno, že nový plnomocník hředěl se především informovati nejen v Praze, ale i v Duchcově samém, začež snad výtky i nezkslouží! Aní důvěrníci českých redičů v Duch- cově neměli v této příčině bezpečných zpráv čemuž při složitosti podobného řízení nelze se ani diviti. Podivno jest jén, že nazván v řeči p. dra. Stejskala nelhformovaným plnomocník, klorého sám pan dr. Stejskal před komisí du- věrníkům rodičů doporučil. Pokud se týče ma- tičné školy hostomické, která má býti na- hražena školou veřejnou, sluší především kon- štatovati, že řidící učitel matičné škol y je důvěrníkem českých rodičů a že věc do- spěla již až ke správnímu soudu Členové výboru matičního neopomenuli nižádne přilezilosti, aby zřízení školy veřejně v Hosto- micích urvehlili. Podebně zřízení školy veřejné v Kopistech a Trnovanech jest před- mětem stálých dotazů a stížností nejen členo výboru Ú. M. Š, alo i těch osob, o nichž se předpokládati dá, že rožhodování školních úřadů uspíšiti mohou. Spisy o dvou těchto školách putují stále od okresní školní rady k zemské školní radě a naopak. Není tedy správnou výtka, klerá se Matici činí, že by v této příčině ni- čeho nedělala. Na mnohých mís tech mohla býti veřejná škola česká dávno zřlzena, kdyby byli všichn rodičové na žádosti vytrvali a ke komisi se dostavili. Jsou ještě v živé paměti příčíny, proč pod nesmírným nátlakem svých zaměstnavatelů tak účiniti nemohli. Pro řečnící takovéto věei Ú. MI. Š. vyčitali, kdya přece je známo právě českým menšinám, jak věeně, jak obělavě Ú. M. Š. s napjetím všech sil o školství jejich se stará, těžko pochopiti.
Aní Stejskal doktor Člen M Š Praha Duchcov Kopist Trnovany Matica
12 article
Také nejde na rozum, proč na tuto schůzí, ve které se chystal roz- hovor o školství matičním, nebyla Ústřední Matice školská vůbec po- z vána. Kdyby byl schůzi přítomen zástupce Ú. M. Š., bylo by se dalo všelicos vysvětliti na místě samém a nebyli bychom svědky zjevu truchlivého, že mluvčí českých menšin nevidí svých nepřátel tam, kde skutečně jsou a že činí nespravedlivé výtky těm, kdož za svou nehlučnou, ale za to tím opravdovější a účinnější práci mají nárok aspoň na to, aby se o nich nepravdy nešířily. Tolik v zájmu pravdy pokládali jsmez vhodno připomenouti, čímž nebudiž seslabován význam přijaté resoluce. Voličská schůze v Týně nad Vltavou. (Pavodní zprávaL» Nár. Listd«.) Říšský poslanec za městskou skupinu vltavotýnskou, p. red. Vilém Ryb a, svolal na neděli dne 25. t. m. veřejnou schůzi voličů do besedního sálu v Týně n. VIt., aby podal zprávu o činnosti české delegáce na- říšské radě ae nynější politické situaci. Schůze zahájena byla o 2. hod. a předsedou zvolen měslský radní p. J. Pavliček, místopředsedou mlynář pan Rybič k a. Poslanec V. Ryba, ujav se slova, refe- roval hojně shromážděným voličům poutavě věcně o činnosti české delegace v minulém za- sedání říšské rady, zejmena vysvětlil poměr mezi zástupci českého lidu a vládou, naznačil proč česká delegace opustila od dřívější ob- strukce, zachovávajíe si neztenčené své státo- právní slanovisko.
Ú M Š Vilém ryba J Pavliček Rybič V Ryba Týn nad Vltava Pavodní zprávaL
13 article
Přešel pak k výkladu o nynější politické situaci, kterou naznačil jako velice kri- tickou a konečně podal zprávu o průběhu jednání říšské rady o otázkách průplavních. S povděkem bylo přijato na vědomí podané vysvětlení, neboť z něho bylo právě vidno, ž posl. Ryba jako zástupce jižních krajin král. českého neschvaloval pouhé kanalisování řek na úkor našeho království, nýbrž přičinil se, aby s kanalisováním spojeno bylo i vnitřní regulo- vání a splavnění toků našich řek, což pro prů- mysí náš i rolnictvo jest nevyhnutelným. Konečně referoval p. poslanec, jenž jes též - členem železničního výboru na řišské radě, o tom, jak daleko postoupila záležitost zřízení místní dráhy z Týna nad Vltal vou do Veselí n. Luž. Z výkladu toho seznal přítomní, že záležitost ta postoupil příznivě v poí řie d. K dolazu, učiněnému ze středu voličstv v příčině jazykové otázky, načell pan poslanec jadrně a dopodrobna poměry jazykové a žaloval při tom trpce na vládu, že jest slabá vůči Všeněmcům, kteří zvláště z říše německé jsou podporováni a důtklivě upozorňovaln hrozící nebezpečí a velezrádné agitace Wolfa Schönerera.
Wolf Schönerer Luže
14 article
Po řeči p. poslance, hlučnou pochvalou provázené, p. Jos. Ka š pír v delším. proslovu děkoval všem českým poslancům svobodomy slným, zvláště pak přítomnému red. Rybovi za horlivé hájení práv národních a zejmena místních požadavků. Na to přijata byla jednohlasně následujíeí resoluce, p. Fejtlem navržená a panem Bartusikou doplněná v příčině zřízení české university na Moravě: »My, voličové městské skupiny v Týně na Vltavou dnes ve veřejné schůzi shromáždění, vyslechnuvše referát říšského posl. p. Ryby o činnosti české delegace na radě říšské a o nynější politické situaci, vyslo vu- jeme úplnou důvěru klubu ná- rodních posilaneů svobodomy sl- ných, schvalujeme veškeré kro- ky, které kuhájení našich ná- rodních práv a hospoldlář ských zájmů podnikli a žádámo, aby ve smyslu dosavadním na prospěch českého ná- roda, zejmena též k sesílení národní posice na sesterské Moravě ke zřízení českých vy- sokých škol působili a k tomu cíli všech možných prostředků použili. K tomu voláme jim upřímné »Na zdari !« Průběh schůze byl důstojný a jest si jen přáti, aby takový způsob při všech schůzích by zachováván. Klerikální sjezd arcidiecése olo- moucké v Kroměříži. Z Kroměřiže, 28. srpna. (Původní zpráva »Nár. Listů «. ) V pondělí, za mnohem menší účasti obe- censtva než v neděli, mluvil prof. dr. Nábělek o thematu »Víra a věda« a potom známý dr. Robert Neuschl »0 man- želství a křesťanské rodině«. V řeči své vášnivé a nad jiné útočné sehla- zoval si žáhu na liberálech. Nejpovedenějším místem v řeči jeho bylo, kde přítomným sliboval, nebudou-li při volbách poslušni svých biskupů a budou-li voliti liberály, věčné zahynutí, kte- rýžto passus i od přítomných svíčkových bab s nedůvěřivým úsměvem přijat byl.
Jos Ryba Bartusika profesor doktor Nábělek Neuschl Vltava Morava Kroměříž český univerzita na Morava
15 article
»Sesekav« dra. Stránského, vrhl se řečník záštiplně na mladší klérus, jenž v otázce o ce- libátu troufal si míti odlišné mínění od mínění pána tohoto. Divíme se, že pan professor vůbee vystoupil, když jeho smutně pověstná činnost spisovatelská ještě zapomenuta není. Odpoledne »pracovaly « různé odbory v bu- dově českého gymnasia, načež o 4. hod. mě kanovník olomucký dr. Wisnar řeč »o významu katolictví a katolické církve«. Smutně známý klerikál nadučitel K a d čák, promluvil o otázce školské. Jsme opravdu povděční řečnikovi za jeho výkon pondělní, ne- boť bylli to kdo, jenž jmenovitě školu konfes- sionální potřel, učinil tak pan nadučitel, alespon u přítomných měrou vrchovatou, neboť až přílis odkryl karty bojovného klerikalismu. Po něm promluvíl poslanec dr. Stoja o autoritě v církvi a ve státě. Na večer byl v zuhradě opětně koncert. V úterý, v poslední den sjezdu, pracoval z rána různé odbory, načež čteny a přijímány resoluce. D r. Horský promluvil ještě ao spolefch«, při čemž arci naskytla se mu mnohokráte příle- žitost proti nenáviděným liberálům prudce úto- čiti známým již způsobem. Redaktor Štábl, který měl vlastn mluviti o katolickém tisku, častoval shromážděn jen spoustou konfusních vět a mluvil o všem. jen o tisku nikoli. Hrabě Thun požádal přítomného arcibi kupa, aby doslovem svým sjezd ukončil, což tento krátkou řečí učinil. Účastenství obecenstva bylo v úterý chabě. Je jeden hlas, že sjezdem timto klerikálové moravští málo si prospěli. Sjezdem, pořádaným s pozadím tajných a »bereitschaftu« v obou kasár- nách zdejších, jasně dokumentovali svou nečeskost, neslovanskost a nelidovost. Sjezd ten bohdá otevře oči lidu našemu, že v rozhořčení odvrál se od svých duševních ubiječů a zahřmí jim v odpověď za Kroměříž: »Až potud, dále krokl«
Stránský doktor Wisnar Stoja Štábl Thun Kroměříž
16 article Denní zprávy.
Denní zprávy. — Nejnepochopitelnější stanovisko v moravských smiřovačkách zaujímají naši »lidoví« realisté. Jest toüž čiře scholastické škatulkářské i tak navřelo čoudem studijní lampy, že ani na hon nezapře professorský poznatek, nabytý cestou systematického bádání, jemuž jsou politické strany pouhými schemuty a reální poměry něčím, nad což je každý vědec politik vysoce povznesen. Naproti našemu názoru, že Němci na Moravě přistupují k vy- rovnání jenom k tomu konci, aby zachránili nynější državu v celém jejím rozsahu a že jiného vyrovnání za žádnou cenu neuzavrou, poněvadž ztratí-li svou državu, nemusí se k tomu konci vyrovnávat — ježto ji bez vyrovnání ztratí povlovněji a ve lhůtě mnohem delší — pronáší se orgán strany domněle lidové velice posměšně. Toť prý naivní a tak může prý o vyrovnání mluviti jen ten, kdo si představuje, že jím by se na trvalo národnostní poměry upra- vily. Kdo sleduje naše vývody o moravských smiřovačkách, ví dobře, že my jsme se proti nim vyslovili právě z toho důvodu, že jsou bezůčelny, ježto jimi neupra- vují se národní poměry nejen nikoli trvale, nýbrž snad ani na hodinu. Naopak my pravíme, že pokládáme vyrovnání moravské za nejúčelnější instrument k takověmu rozdmychiání národnostních nesvarů, jakého na Moravě dosud nebylo a první použití kuriátního veta v záležitosti eitlivě se dotýkajíeí národního života českého musí míti v zápěti nejprudší národnostní reakci v českém lidu na
Němec Morava
17 article
Moravě. Nespokojenost ta bude tím žalostnější a zjevy ji provázející všeobecnému klidu národ- nímu na Moravě — a tenť je zajisté účel vy- rovnání — tim nebezpečnější, že se pozná, že prodána byla práva lidu českého, za nicotnou číslici numerické, o většinová práva připravené a ke všemu ještě i co do počtu hlasů ne- smírně nejisté, poněvadž od statkářů zá- vislé většiny. Kletba největšího nesmyslu a největšího úpadku lidského rozumu, to jest uzákonění zákazu vlastních politickýcha národních snah, se zcela jistě dostaví, dojde-li h tomuto úpadku skutečně. Než podle realisti- ckých vědců musí prý být a jest jedině možným účelem dohody: »smíram jest třeba uvěsti po- měry politické, právní řád, pokud se týká ná- rodnostních poměrů, ve shodu se z měně- nými molcenskými poměry hospodář- skými mezi oběma národy.« Tomu sluší podle dalších výkladů realistických rozuměti tak, že Němci uznají, co nevyhnutelně ztratiti musí,a Čechové uznají, že více nemohou získati, to jedni druhým postoupí a ušetří si tak zbyteč- ných bojů. Něco podobného může vyslovití ovšem jenom ideolog, ktorý se dětinsky téší své formulce od skutečných poměrů moravských na- prosto odtažité. Nehledě k tomu, že by se vy- rovnání takové musilo činiti každoročně, anebo aspoň v pěti letech, nemělo by přece jiného významu, leč pouhé kontroly pokračujícího vý- boje a vývoje české národnosti proti německé.
Němec Čecho Morava
18 article
Leč ve skutečnosti poměry leží docela jinak. Jisto jest, že Němci právě o ztracené posice vedou boje nejzuřivější, a že Češi právě posice, o nichž se domnívali, že jich nevyhnutelně najisto dobyti musí, ztratili několikrát za sehou, než jich dobyli. Právě na posice dříve či po- zději najisto zíracené kladou Němci na Moravě největší důraz a to přece dává na srozuměnou každá řádka d'Elvertova elaborátu. Ten l fakt pak živě ukazuje, že formulka realistická se na živé skutečně poměry naprosto nehodí. Mluviti pak ve smyslu všeobecného vyrovnání mezi ná- rody českým a německým o tom, že vyrovnání toto další rozvoj obou národů musí usnadnita usamostatnit a ne mu klást nové překážky — tak mohou mluviti jen ústa hlavy vznášející se nad oblaky a to proto, že její oči nemohou zříti, co se pod mraky na ubohé zemi děje, a je nešťastným osudem všech obrů duchem.
Němec Čech Elvertův Morava
19 article
Mluviti o usnadnění a usamostatnení vzájen- ného vývoje smlouvou mezí českoslovanským národem a všeněmeckým národem v této říši, jest prostě politickým nesmyslem1 — K česko- polskému sporu ve Slezsku. Poláci byli ode dávna vychováváni v domněnce, že Slezsko rakouské, jež pokládají za dřívější část pruského Horního Slezska, je národné polské panství. Tatáž expansivnost polská, která na východě zabírá poctivě ruské kraje a jež dochází výrazu v hesle »od moře k moři«, jeví se též na západě, naproti nám. Ku správněj- šímu posouzení česko-polského sporu ve Slezsku nedostává se Polákům náležitého slovanského vědomí. To probouzí se pomalu a znenáhla nemírní dosud v náležitě míre rozvášněné útoky na nás, poněvadž konáme ve Slezsku národní povinnost a lid svůj probouzíme. K tomu při- stupuje ještě okolnost, že jako všude, kde pří- buzní národové se stýkají, tak i na jazykovém pomezi polsko-českém, je těžko rozeznati, ku které národnosti ta která obec, to které indivi- duum přináleží. Kdybychom se vydali z Do- mažlic na cestu do Krakova pěšky a v každé dědině den se zdrželi a s lidem obeovali, do- spěli bychom k cíli cesty své, aniž bychom vě- děli, že mluvime jiným jazykem, než s jakým jsme započali při nastoupení své poutě. Je to prostě zase jen doklad, že polština a čeština ani dva různí jazykové nejsou, že jsou to pouhé dialekty které, kdyby se psaly jedním a tímže pravo- pisem, byly by sr mnohem bližší, než na příklad německý dialekt švábský s dolnorakouským.
Polák Slezsko Krakov
20 article
Klassický k tomu doklad ze zkušenosti. Vyjel si před několika lety do Haliče český mlynář, aby kdesi na ruských hranicích koupil mlýn Polsky neuměl, německy ani slova. A přece dostal se až tam, věc projednal a šťastně vrátil se domů, přes to, že konal cestu záhy na jaře a že — jak vypravoval — velmi prudký měl reneontre s převozníky, kteří žádali na něm pětku za převoz. »A jak jste se s nimi doroz- uměl?« Jak? — zněla odpověď — vždyť přece mluví jako my. To přece nevadí, že drobst sišlají. — Navrhuje se, aby sestoupila se ně- jaká smíšená komise, která by rozhodla. Máme za to, že by to bylo marné. I kdyby sel shodla. neměla by autority a moci, své usnesení prověst Ostatně nejde ve sporu tom ani tak o usedle obyvatelstvo, jako o přistěhovalce do uhelné pánve ostravské a do průmyslových okresů sou- sedních. Obce a obyvatelstvo v tomto kraji bylo původně ryze české, o tom nemůže býti pochyb nosti. Poláci se tam přistěhovali, po témž zákoně, na jehož základě stěhují se čeští dělníci do hnědouhelné pánve české. Čechové nikdy ne- budou míti ničeho proti tomu, aby všude tam, kde pro potřeby lidu polského nutnou ukáže se polská škola, tato byla též zřízena. Jsme vůhee proto, aby, kde si toho polské obyvatelstvo žádá, bylo mu v národním ohledu plné vyho- věno. To ale jako původní a domácí obyvatelé žádáme též pro se be. Kdyby za účelem tím Poláci spo- jti se s Čechy, stalo by se oběm národnostem dávno již po právu. V tom ale to vězí, že Poráci seda í na lep Němcům a dají se od nich zneuživati v boji proti nám. Vždyt se vypravuje, že byli vůdcově nynějšího hnutí od Němců k tomu cili najatí, aby pustili se do
Polák Čecho Porák Němec Halič Polsko Čechy
21 article
nás. A to děje se v době, kdy v Německu stupují od Poláků poslední jejich přálele klerikálové, a kdy na sjezdu v hornoslezskta Tarnovicích problásili němečtí sociální den kraté, že jest otázkou, činí-li dobře, zabývaj se přes příliš národem, který beztoho je oě souzen k zábubě, jako národ polský. Kda jsti ostatně polští zemští poslanci, aby vystonyě autoritativně a pronesli o neblahém sporu srj soud? — Z dobrých důvodů. Děčínský sk mecko-liberální list velmi dobře vysvětluje, pr svělicími biskupy byli jmenování kanovnl Krásl a Frind. Frind prý proto, žej z přesvědčení Němec a věrný syn svého ni roda a Krásl z toho důvodu, že je nejro hodnější odpůrce husitismu a všeho, coa k námu pojí. Jinými slovy, jedon z nich o měnán byl biskupstvím za to, že je Něm a druhý že — není Čechem. To český nechť si dobře zaznamená. — Nemáme lesů! Ano, rozlučte s nimi, vy, kteří je milujete a k nim Inete. N zmizí sice s povrchu země, ale u každé ces a cestičky, u každého stromu na okraji nebude sice státi anděl s plamenným mečen aby vás z ráje vyháněl, ale lesní adjunkt nebs hajný, aby vás bez milosti sebral, kdybysts odvážili se vniknouti tam, kde na příště trpéna má býti jen plachá zvěř a kam vkročiti snl jen bota urozeného pána a jeho družiny. At, pěvče, smělou rukou sáhneš do svého varyta, abys na něm provázel z hlubin srdce vyná- šenou fantasii pána lesa, zahoukne na tebe čtenář, o situaci lépe zpraven než ty: Va s cesty, sem přístup pod pokutou 5 K za povězen! Překvapí-li tě bouře a příval, nesmi uchýliti se v obvod stromu, nýbrž zmokneš na
Polák Krásl Frind Němec Čecho Německo Ata
22 article
kůži, nebudeš-li míti v kupse pohotově pět- korunu. »Pěvce našich hájů — jak jsme navykli po básníkovi jim říkati, neuslyšía — leda bys opásal ucho mikrofonem a na- slouchal jim z uctivé vzdáleností na pě set kroků, a mech, mech znáti “ budles na příště jen z ličení botaniky. Nesmis taa napříště, neboť, nešťastníku, mohl bys vyplašit z houštiny srnku, způsobit, že by nedodřtela svůj obvyklý »veksl«, jak v roztomilé mysliraceké hantýrce se říká a mohl by duši zatížiti do nebe volajícím hřichem, že ty's byl tím vinen, ze urozený pán tentokráte s prázdnou vracel se z čekání. Jen zavrít všechno, obehinat ee kolem vysokou zdí a výložen přes cimbuří na všechny ostatní plivat. To pomůže k rozřešení sociální otázky. Uznáváme, že jsou na svéts lidé, kteří nezasluhují, aby měli právo vstoupií do lesa. Lidé tito za krásů lesa a blahý pobyt v něm tím se odměňují, že ho znešvařajía pustoší. A nic bychom proti tomu neměli, kdyby hajný ohnul takového chlaplka přes paře a vysázel mu mladým douhkem třeba pěladvacet; jsou ale lidé, kterým les je velebným chrámem, kteří vstupují do něho se zbožnou úctou a proě ti mají trpěti za násilníky, jichž přece je mal menšina? Rozumíme tomu, když přísně zapov se vstup do paseky, aby chráněna byla mladá, něžná kultura, ale jakých škod způsobiti může slušný člověk ve vysokém lese? Proč toho odtamtud vyhánět? A přece se rak děje dnes ne snad v lesích u Prahy, nýbrž ve hvozdech vzdálených od velikých měst a ne proto, aby chráněn byl les, nýbrž aby nebyla plašena zvěk.
Praha
23 article
Mát honba dojista své půvaby a není příjemno, když nepovolaný ruší myslivce v této zábavé. Nechť se vyzve obecenstvo, by v určitých partíích lesních, kde zvěř se chová, nepovyko- valo, dojista každý uposlechne, však k vůli jediné lovecké nezdařené věpravě schiladitin s záhu hned na celém zástupu ostatních a těm bránit v požitku, na jaký má konečně človék boží právo, neboť les nebyl stvořen jen pro pány velkostatkáře a pro preláty — není dle našeho přesvědčení kavalirským. Kavaliratví o ukládá také jisté povinnosti a kdo jich nedb, přestává být kavalirem, kdyby měl ještě více předků než šestnáct. Kdo nesnese pohled člo- věka, komu odpornou jest společnost lidí — »nízkých«, ať se zavře do kláštera a nemuč jiné svými marotami. Tím právě přibližují se urození páni lidu, kterého, kdyby k ničemu jinému neměli zapotřebí, potřebují ke stafáži, že jim otvírají své lesy, parky a sady, ba i své zámky. Nechť má na mysli urozený pán, že na svém zámku jako člověk domněle modré keve žije sám a sám uprostřed těch, z nichž ovšem čásť je mu oddána otrocky, že ale na sta a na tisíce jiných, jež urážeti a týrati za našich dnů není radno. Proč o tom mluvíme ? Poněvadž šlechtici, jakoby si řekli, počínají lesy své obs- censtvu uzavírati. A sice k vůli honu. An s to dráždí. Oznamuje se nám, že se tak děje nav. statcích metropolitní kapitoly a že tak nařídi hrabě Harrach na velkostatku v Želči a jinde.
Harrach Želeč
24 article
U hr. Harracha? Jeho jménem aspoň tak se děje.Dali bychom se rádi poučiti, že s opa- třením tím nesouhlasí, neboť to harrachovské jednání není, vyhánět z lesa šmahem každého, ať to slůšný člověk či není a odnímat chudým ženám několik těch haléřů, jež si vydělají sbí- ráním hub a jahod. Nebylo by to harrachovské a příčilo by se to tradicím rodu toho, jejž lid český a právem má v lásce i kdyby tu sl o několik srnek a ne pouze o jednu a proto. máme za to, že to byl nápad některého servil- ního patolízala, jakých má každý urozený pán hejno kolem sebe, který zákaz způsobil. Máme. naopak pevnou důvěru, že když ne jiní šlechticové, tedy aspoň hrabě Harrach opatření zruší, jinak by to smutně dopadalo za rok na ostrově sv. Markáty, kdyby tam nikdo mimo lesní orgány vkročiti nesměl. — Likvidatura v V. poschodí. Píše s nám z kruhů učitelských: »Sladkobolno — jak už to pocity výslužnosti s sebou vůbec příná- šejí — bývá pensionovaným učitelům brát v určený k tomu den skrovné, ale milé ve- služné. Cesta ku malostranskému jeho zříllu by nebyla tak tradnou, kdyby nebylo starým učitelským kostem vyhraženo ještě jiné, mnohiem obtiznějšr tělesné cvičení, bez něliož by dobre mohlo býti. Dle rozýrhu proslulého ředitele účtárny místodržitelské, pana Lěifera, umi- stěna jest totiž likvidatura pensí učitelských v 5. poschodi budovy Malostranské záložny. Po procházce z pražské »pensionopolis«, z Král. Vinohradů, je to jistě trochu mnoho. žádá-li se na nás ještě turistický výkon slezán monumentálních budov malostranských. Coi predpis, podle kteréhož se nařizuje, ze likvi
Harrach svatý . Markát Lěifer Král