3
masthead
29. srpna 190t.
4
article
aga Henda (Sarajevo), Omer eff. Čirkmagič (Pře
dor). Skerader beg Kulenovič (Petrovec), Vasií
beg Biščevíč (Bihač), Hadži Salih eff. Alaj
begovič (Mostar), Šerif eff. Arnautovič (Mostar)
»Sokol« v Prusku spolkem poli-
tickým!
Z Poznaně se sděluje, že soud potvrdil na
odvolání policejní tresty, vynesené proti členům
výboru polských jednot sokolských za to, že
neohlásily úřadům členů svých. Soud označil
tím sokolské jednoly za spolky politické. Ovšem
co se sdružování ve svazy a župy týče, dlužno
připomenouti, že v Prusku jest sdružování
se i spolků politických dle nového zákona spolk -
vého dovoleno.
Drobnosti z války jihonfrické.
Angličanům vznikla v Jižní Africe nová
potíž. Odboj černošského kmene Basutův. Odboj
jest dle některých zpráv soukromých velmi
vážný. Basntští vzbouřenci pronikli až na 28
mil před hlavní město Oranžska, Bloemfontein
a pobili všechny Angličany, již se s nimi se-
tkali na postupu svém. Angličané nabízejí 13
šilinků žoldu všem, kdož by ochotni byli proti
Basutům se vypravili.
Okolnost, že president Oranžska byl by ne-
dávno býval zajat, přisuzuje se zrádě jednoho
člena pověstné burské »komise pro mír«.
V den pohřbu choti Krü-
grovy uspořádali Angličané v sadě pretorijském
koncert. Obyvatelstvo bylo tím ovšem velmi roz-
hořčeno. Purkmistr pretorijský, Angličany do-
sazený, nezúčastníl se pohřbu, za to ale s celou
rodinou svou — koncertu. Hned po pohřbu
vnikli Angličané do obydli Krügrova a provedli
prohlídku domovní. Všichni členové rodiny Kru-
grovy byli vyzváni, aby Jižní Afriku opustili,
Zet Krügrův, Elof, jenž byl před delší již
dobou Angličany zajkt, bude internován v Indi.
Omer
Kulenovič
Petrovec
Šerif
Arnautovič
Angličan
Basutův
Zet Krügrův
Elof
Sarajevo
Mostar
Prusko
Poznaň
jižní Afrika
Oranžsko
Bloemfontein
Krügrov
Sokol
Vasia beg Biščevíč
Hadži Salihlava
5
article
Vojenské reformy ve Francil.
Ve své nedělní řeči v Toulouse vypočetl
francouzský ministr vojenství André i opravy,
jež ve vojenství francouzském mají býti jestě
provedeny. Chce žádati od parlamentu zvláště
souhlas ke své předloze o opravě vojenškého
soudnictví. Hlavní opravy, předlohou tou na-
vržené, jsou: 1. Odkázání provinilců vojenských
proli obecnému právu (při provinilcích mim
službu) v době miru soudům občanským.
2. Odvolání z rozsudků vojenských soudů od-
kazují se k assačnímu (ohčanskému) soudu
k rozhodování. 3. Možnost, v době míru při-
znávati odsouzencům polehčující okolnosti,4.
Tajné hlasování soudců. 5. Reorganisace v slo-
žení vojenských soudů. 6. Vyšetřovanec vojen-
ský musí býti — jak to nedáyno ve Francii
i pro občanské trestní řízení zavedeho bylo —
opstřen již v době vyšelřování ohhájcem a musí
býti jen v přítomnosti tohoto vyslýchán. 7. Po-
užili i pro vojenské řízení trest. zákona Bereu-
gensova, dle něhož u osoby na poprve odsouzené
může se upustiti od výkenu trestu ulože-
ného, ačli do jisté lhůty podobného proviněnl
se nedopustí.
André
Toulouse
Francie
Bereagensův
6
article
Ke konfliktu franko-tureckému.
Konflikt mezi Portou a vládou francouz
skou, jenž se zdál býti již již urovnán, při-
ostřil se na novo tak, že vyslanec Constans
Cařihrad skutečně opustil a ponechal tam leg.
radu pana Bapsita nikolí k diplomatickému
vyjednávání, nýbrž jen k vyřízovánt běžných
drobnýeh záležitostí. Porta sice vyhověla Francii
v otázce nábřežní společnosti, ale protí slibu
svému sultán nevydal irade, jímž by se bylo
vyhovělo také peněžním nárokům státních ob-
čanův francouzských Tabilisa a Lorondona.
Zvláště prý toto nledodržení slibu for-
málního, zjev to u diplomacie orientálské
ostatně dost obvyklý, pohnulo Constansa k od-
jezdu, poněvadž bylo by bývalo pod jeho d-
stojností za takých okolnosti dále vyjednávati.
Bapsita
Port
Cařihrad
Francie
7
article
Ještě před samým odjezdem vyšší úřadník sul-
tánův snažil se Constansa pohnouti, by zůstal
v Cařihradě, ale Constans tázal se ho: »Při-
nášite scházející irade sultánské?« Úřadník za-
vrtěl hlavou a Constans dodal: »Nuže, moje
věci jsou sbaleny a budou vybaleny až feprve
v Paříži!« — Protože sultán na konec nepo-
chybně i v těchto sporných věcech povolí, jest
ovšem podivno, proč klade odpor vlastně zby-
tečný. Ale od jisté doby sultánova vláda byla
v neustálém konfliktu so všemi možnými čini-
teli. S Bulharskem, Srbskem i Černou Horou
pro věci pohraničné, s Italií pro přídad v Pre-
veze, se všemi skorem státy pro otázku poštov-
nictví, s Ruskem k vůli Arménům — i kasala
se zle na všecky po nějakou chvilku a pak
vždy povolila a pokořila se na dobro. Zdá se,
že toto stálé kolísání se mezi dvěma exírémy
souvisí s duševním stavem Abdula Hamida,
o němž v poslední době zprávy nevalně pří-
znivé kolovaly. Nejnověji chce sultán, aby vy-
slanci jeho vymohli od vlád evropských zrušení
cizích pošt v Turecku a nahražení jich ture-
ekými. Při známých ale poměrech tureckých
státy evropské vzdají se s těží této výsady, jež
aspoň jakž takž zaručuje příslušníkům jich
v Turecku bezpečné dodání a odeslání zá-
silek poštovních.
Constans
Armén
Hamid
Cařihrad
Paříž
Bulharsko
Srbsko
Pre
Rusko
Turecko
8
article
O povstání na Filipinských
ostrovech
sdělují se další tyto podrobnosti. Poručík Walter
Grant od 6. pluku jízdy zajal v okoli Taalu,
v provincii Batangas, plukovníka po-
vstalců Martina Cabreru, jeho poboč-
níka a 6 jiných povstalců. Od zajetí Aguinalda
pokládají vojenské úřady americké událost tu
za nejdůležitější. Moc Cabrery v poslední době
značně vzrostla, neboť kontroloval všecky po-
vstalce v jižním Batangasu a též západně o
města Batangasu.
Plukovník povstaleů Panganiban vzdalse
s jedním kapitánem a 20 muži poručiku Smithovi
od 20. pluku pěchoty v Jižním Luzonu; mimo
to odvedl 26 ručnie a značné množství střeliva
Tito muži náleželi ke sboru generála Molvary
Po složení přísahy věrnosti Unii byli zase pro-
puštěni na svobodu. Kapilán Palicarzio, jeden
poručík a 5 mužů od sboru generála Malvary
vzdali se plukovníku Baldwinovi; při té příleži-
tosti nepřijali poplatek za jejich ručnice a řevol-
very s podotknutím, že se nevzdávají k vůl
penězům, nýbrž k vůli míru.
Walter
Martino
Aguinaldo
Panganiban
Molvara
Palicarzio
Malvara
Baldwin
Batangas
Luzon
Batangas
9
article
České menšiny a Ústředni Matice
školská.
(Z kruhů interesovaný c h.)
Na schůzi českých menšin v Mostě, o ktené
podána jest zpráva ve včerejším čísle, byly ně-
kterými řečníky vyslovovány výtky Ústřední
Matici školské, jako by rázně školsíví menšino-
vého nehájila. Vytky ty jest uvésti na pravou míru.
Především sluší míti na paměti, že Ústřední
Matice školská podle stanov má právo zakládati
a vydržovati pouze školy soukromé
tudíž na zřizování škol veřejný ch
přímého vlivu nemá, ač jest v tom její
vlastní zájem, aby škola matiční nahražena byle
veřejnou, již z důvodů finančních. Proto také
členové výboru a kanceláře Ústřední Matice
školské vždy ochotně přijímají úřad plnomoc-
níků českých rodičů, kteří o veřejnou skolu žá-
dají. Mimo to Ústrední Malice skolská sama
všemi způsoby, jaké jsou ji dovoleny, nepře-
stává naléhati, aby na místo skoly matiční na-
stoupila škola veřejná. Věc byla obšírně vylíčena
ve výroční zprávě Ústřední Matice školské za
1900, v níž zevrubné se vykládá, kde jest vina.
Sluší závadu hledati nikoliv v Ústřední Matici
školské, která může působiti jenom pötud, poku
má právo a moc, nýbrž v orgánech veřejných.
Most
Ústrední Malice
10
article
Jelikož pak Ústřední Matice školská a také žádný
jiný český spolek nemá moci, aby donutila
veřejné orgány, by rychleji, než
až dosud, zřizovány byly veřejné
školy menšinově, nelze Matici za průlahy
činiti odpovědnu. Vyličovati veřejným tiskem
každý jednotlivý krok, jaký členové výboru ma-
tičního nebo Ústřední Matice školská činí na
povznesení školství menšinového, nepřineslo by
českým menšinám praktického užitku, naopak
spíše škodu, poněvadž mnohé věci jsou povaby
důvěrné; zpráv takových bylo by množství ve-
liké. Ve »Věstníku Ú. M. Š.«, který jest přl-
stupen všem menšinám, a který také se zasíla
všem čásopisům, jsou zevrübné zprávy o tom,
co výbor matiční ve kterém místě podnikl. Ovšem
zprávy tyto uveřejňují se pouze tehdy, až věe
jest již skoncována. Le-ckterá výtka by
zůstala nepronesena, kdyby jieji
plůvodci byi si přečetli aspoň vý-
roční zprávu matiční za roku 1900,
kde jest ověci důkladně pojednáno.
Pokud se týče zprávy o matiční škole v Te-
plici, jest ji doplniti, že by Ústř. Matice školská
již dávno svou školu z Teplice byla vystěhovala,
kdyby bylo lze přeložiti ji jinamí
Dvojtřídní matiční škola v Teplici byl
ostatně také na prospěch rozvoji české ve-
řejné školy.
Zprávu o komisi v Nové Vsi u Duchicova,
kam prý Matice vyslala neinformovaného plno-
mocníka, jest opraviti v ten rozum, že ten plno-
mocník byl požádán přímo od rod il c
v Nové Vsi, aby je při komisi zastu-
poval na místo zesnulého ředitele matiční kan-
celáre Turnovského, který své informace
arci vzal sebou do hrobu.
Ú M Š
Teplice
Duchicov
Matica
11
article
Bylo tedy jen správno, že nový plnomocník
hředěl se především informovati nejen v Praze,
ale i v Duchcově samém, začež snad výtky i
nezkslouží! Aní důvěrníci českých redičů v Duch-
cově neměli v této příčině bezpečných zpráv
čemuž při složitosti podobného řízení nelze se
ani diviti. Podivno jest jén, že nazván v řeči
p. dra. Stejskala nelhformovaným plnomocník,
klorého sám pan dr. Stejskal před komisí du-
věrníkům rodičů doporučil. Pokud se týče ma-
tičné školy hostomické, která má býti na-
hražena školou veřejnou, sluší především kon-
štatovati, že řidící učitel matičné škol y je
důvěrníkem českých rodičů a že věc do-
spěla již až ke správnímu soudu
Členové výboru matičního neopomenuli nižádne
přilezilosti, aby zřízení školy veřejně v Hosto-
micích urvehlili. Podebně zřízení školy veřejné
v Kopistech a Trnovanech jest před-
mětem stálých dotazů a stížností nejen členo
výboru Ú. M. Š, alo i těch osob, o nichž se
předpokládati dá, že rožhodování školních úřadů
uspíšiti mohou. Spisy o dvou těchto školách
putují stále od okresní školní rady k zemské
školní radě a naopak. Není tedy správnou výtka,
klerá se Matici činí, že by v této příčině ni-
čeho nedělala. Na mnohých mís tech
mohla býti veřejná škola česká
dávno zřlzena, kdyby byli všichn
rodičové na žádosti vytrvali a ke
komisi se dostavili. Jsou ještě v živé
paměti příčíny, proč pod nesmírným nátlakem
svých zaměstnavatelů tak účiniti nemohli. Pro
řečnící takovéto věei Ú. MI. Š. vyčitali, kdya
přece je známo právě českým menšinám, jak
věeně, jak obělavě Ú. M. Š. s napjetím všech
sil o školství jejich se stará, těžko pochopiti.
Aní
Stejskal
doktor
Člen
M Š
Praha
Duchcov
Kopist
Trnovany
Matica
12
article
Také nejde na rozum, proč na tuto
schůzí, ve které se chystal roz-
hovor o školství matičním, nebyla
Ústřední Matice školská vůbec po-
z vána. Kdyby byl schůzi přítomen zástupce
Ú. M. Š., bylo by se dalo všelicos vysvětliti na
místě samém a nebyli bychom svědky zjevu
truchlivého, že mluvčí českých menšin
nevidí svých nepřátel tam, kde
skutečně jsou a že činí nespravedlivé
výtky těm, kdož za svou nehlučnou, ale za to
tím opravdovější a účinnější práci mají nárok
aspoň na to, aby se o nich nepravdy nešířily.
Tolik v zájmu pravdy pokládali jsmez
vhodno připomenouti, čímž nebudiž seslabován
význam přijaté resoluce.
Voličská schůze v Týně
nad Vltavou.
(Pavodní zprávaL» Nár. Listd«.)
Říšský poslanec za městskou skupinu
vltavotýnskou, p. red. Vilém Ryb a, svolal na
neděli dne 25. t. m. veřejnou schůzi voličů do
besedního sálu v Týně n. VIt., aby podal zprávu
o činnosti české delegáce na- říšské radě ae
nynější politické situaci. Schůze zahájena byla
o 2. hod. a předsedou zvolen měslský radní p.
J. Pavliček, místopředsedou mlynář pan
Rybič k a.
Poslanec V. Ryba, ujav se slova, refe-
roval hojně shromážděným voličům poutavě
věcně o činnosti české delegace v minulém za-
sedání říšské rady, zejmena vysvětlil poměr
mezi zástupci českého lidu a vládou, naznačil
proč česká delegace opustila od dřívější ob-
strukce, zachovávajíe si neztenčené své státo-
právní slanovisko.
Ú M Š
Vilém ryba
J Pavliček
Rybič
V Ryba
Týn nad Vltava
Pavodní zprávaL
13
article
Přešel pak k výkladu o nynější politické
situaci, kterou naznačil jako velice kri-
tickou a konečně podal zprávu o průběhu
jednání říšské rady o otázkách průplavních.
S povděkem bylo přijato na vědomí podané
vysvětlení, neboť z něho bylo právě vidno, ž
posl. Ryba jako zástupce jižních krajin král.
českého neschvaloval pouhé kanalisování řek na
úkor našeho království, nýbrž přičinil se, aby
s kanalisováním spojeno bylo i vnitřní regulo-
vání a splavnění toků našich řek, což pro prů-
mysí náš i rolnictvo jest nevyhnutelným.
Konečně referoval p. poslanec, jenž jes
též - členem železničního výboru na řišské radě,
o tom, jak daleko postoupila záležitost zřízení
místní dráhy z Týna nad Vltal vou
do Veselí n. Luž. Z výkladu toho seznal
přítomní, že záležitost ta postoupil
příznivě v poí řie d.
K dolazu, učiněnému ze středu voličstv
v příčině jazykové otázky, načell pan
poslanec jadrně a dopodrobna poměry jazykové
a žaloval při tom trpce na vládu, že jest slabá
vůči Všeněmcům, kteří zvláště z říše německé
jsou podporováni a důtklivě upozorňovaln
hrozící nebezpečí a velezrádné agitace Wolfa
Schönerera.
Wolf Schönerer
Luže
14
article
Po řeči p. poslance, hlučnou pochvalou
provázené, p. Jos. Ka š pír v delším. proslovu
děkoval všem českým poslancům svobodomy
slným, zvláště pak přítomnému red. Rybovi
za horlivé hájení práv národních a zejmena
místních požadavků.
Na to přijata byla jednohlasně následujíeí
resoluce, p. Fejtlem navržená a panem
Bartusikou doplněná v příčině zřízení české
university na Moravě:
»My, voličové městské skupiny v Týně na
Vltavou dnes ve veřejné schůzi shromáždění,
vyslechnuvše referát říšského posl. p. Ryby
o činnosti české delegace na radě říšské
a o nynější politické situaci, vyslo vu-
jeme úplnou důvěru klubu ná-
rodních posilaneů svobodomy sl-
ných, schvalujeme veškeré kro-
ky, které kuhájení našich ná-
rodních práv a hospoldlář ských
zájmů podnikli a žádámo, aby ve
smyslu dosavadním na prospěch českého ná-
roda, zejmena též k sesílení národní posice
na sesterské Moravě ke zřízení českých vy-
sokých škol působili a k tomu cíli všech
možných prostředků použili. K tomu voláme
jim upřímné »Na zdari !«
Průběh schůze byl důstojný a jest si jen
přáti, aby takový způsob při všech schůzích by
zachováván.
Klerikální sjezd arcidiecése olo-
moucké v Kroměříži.
Z Kroměřiže, 28. srpna.
(Původní zpráva »Nár. Listů «. )
V pondělí, za mnohem menší účasti obe-
censtva než v neděli, mluvil prof. dr. Nábělek
o thematu »Víra a věda« a potom
známý dr. Robert Neuschl »0 man-
želství a křesťanské rodině«.
V řeči své vášnivé a nad jiné útočné sehla-
zoval si žáhu na liberálech. Nejpovedenějším
místem v řeči jeho bylo, kde přítomným sliboval,
nebudou-li při volbách poslušni svých biskupů
a budou-li voliti liberály, věčné zahynutí, kte-
rýžto passus i od přítomných svíčkových bab
s nedůvěřivým úsměvem přijat byl.
Jos
Ryba
Bartusika
profesor
doktor
Nábělek
Neuschl
Vltava
Morava
Kroměříž
český univerzita na Morava
15
article
»Sesekav« dra. Stránského, vrhl se řečník
záštiplně na mladší klérus, jenž v otázce o ce-
libátu troufal si míti odlišné mínění od mínění
pána tohoto. Divíme se, že pan professor vůbee
vystoupil, když jeho smutně pověstná činnost
spisovatelská ještě zapomenuta není.
Odpoledne »pracovaly « různé odbory v bu-
dově českého gymnasia, načež o 4. hod. mě
kanovník olomucký dr. Wisnar řeč »o významu
katolictví a katolické církve«.
Smutně známý klerikál nadučitel K a d
čák, promluvil o otázce školské. Jsme opravdu
povděční řečnikovi za jeho výkon pondělní, ne-
boť bylli to kdo, jenž jmenovitě školu konfes-
sionální potřel, učinil tak pan nadučitel, alespon
u přítomných měrou vrchovatou, neboť až přílis
odkryl karty bojovného klerikalismu.
Po něm promluvíl poslanec dr. Stoja
o autoritě v církvi a ve státě.
Na večer byl v zuhradě opětně koncert.
V úterý, v poslední den sjezdu, pracoval
z rána různé odbory, načež čteny a přijímány
resoluce.
D r. Horský promluvil ještě ao spolefch«,
při čemž arci naskytla se mu mnohokráte příle-
žitost proti nenáviděným liberálům prudce úto-
čiti známým již způsobem.
Redaktor Štábl, který měl vlastn
mluviti o katolickém tisku, častoval shromážděn
jen spoustou konfusních vět a mluvil o všem.
jen o tisku nikoli.
Hrabě Thun požádal přítomného arcibi
kupa, aby doslovem svým sjezd ukončil, což
tento krátkou řečí učinil.
Účastenství obecenstva bylo v úterý chabě.
Je jeden hlas, že sjezdem timto klerikálové
moravští málo si prospěli. Sjezdem, pořádaným
s pozadím tajných a »bereitschaftu« v obou kasár-
nách zdejších, jasně dokumentovali svou nečeskost,
neslovanskost a nelidovost. Sjezd ten bohdá
otevře oči lidu našemu, že v rozhořčení odvrál
se od svých duševních ubiječů a zahřmí jim
v odpověď za Kroměříž: »Až potud, dále
krokl«
Stránský
doktor
Wisnar
Stoja
Štábl
Thun
Kroměříž
16
article
Denní zprávy.
Denní zprávy.
— Nejnepochopitelnější stanovisko
v moravských smiřovačkách zaujímají naši
»lidoví« realisté. Jest toüž čiře scholastické
škatulkářské i tak navřelo čoudem studijní
lampy, že ani na hon nezapře professorský
poznatek, nabytý cestou systematického bádání,
jemuž jsou politické strany pouhými schemuty
a reální poměry něčím, nad což je každý
vědec politik vysoce povznesen. Naproti našemu
názoru, že Němci na Moravě přistupují k vy-
rovnání jenom k tomu konci, aby zachránili
nynější državu v celém jejím rozsahu a že
jiného vyrovnání za žádnou cenu neuzavrou,
poněvadž ztratí-li svou državu, nemusí se k tomu
konci vyrovnávat — ježto ji bez vyrovnání
ztratí povlovněji a ve lhůtě mnohem delší —
pronáší se orgán strany domněle lidové velice
posměšně. Toť prý naivní a tak může prý
o vyrovnání mluviti jen ten, kdo si představuje,
že jím by se na trvalo národnostní poměry upra-
vily. Kdo sleduje naše vývody o moravských
smiřovačkách, ví dobře, že my jsme se proti
nim vyslovili právě z toho důvodu, že
jsou bezůčelny, ježto jimi neupra-
vují se národní poměry nejen
nikoli trvale, nýbrž snad ani na
hodinu. Naopak my pravíme, že pokládáme
vyrovnání moravské za nejúčelnější instrument
k takověmu rozdmychiání národnostních nesvarů,
jakého na Moravě dosud nebylo a první použití
kuriátního veta v záležitosti eitlivě se dotýkajíeí
národního života českého musí míti v zápěti
nejprudší národnostní reakci v českém lidu na
Němec
Morava
17
article
Moravě. Nespokojenost ta bude tím žalostnější
a zjevy ji provázející všeobecnému klidu národ-
nímu na Moravě — a tenť je zajisté účel vy-
rovnání — tim nebezpečnější, že se pozná, že
prodána byla práva lidu českého, za nicotnou
číslici numerické, o většinová práva připravené
a ke všemu ještě i co do počtu hlasů ne-
smírně nejisté, poněvadž od statkářů zá-
vislé většiny. Kletba největšího nesmyslu
a největšího úpadku lidského rozumu, to
jest uzákonění zákazu vlastních politickýcha
národních snah, se zcela jistě dostaví, dojde-li
h tomuto úpadku skutečně. Než podle realisti-
ckých vědců musí prý být a jest jedině možným
účelem dohody: »smíram jest třeba uvěsti po-
měry politické, právní řád, pokud se týká ná-
rodnostních poměrů, ve shodu se z měně-
nými molcenskými poměry hospodář-
skými mezi oběma národy.« Tomu sluší podle
dalších výkladů realistických rozuměti tak, že
Němci uznají, co nevyhnutelně ztratiti musí,a
Čechové uznají, že více nemohou získati, to
jedni druhým postoupí a ušetří si tak zbyteč-
ných bojů. Něco podobného může vyslovití
ovšem jenom ideolog, ktorý se dětinsky téší své
formulce od skutečných poměrů moravských na-
prosto odtažité. Nehledě k tomu, že by se vy-
rovnání takové musilo činiti každoročně, anebo
aspoň v pěti letech, nemělo by přece jiného
významu, leč pouhé kontroly pokračujícího vý-
boje a vývoje české národnosti proti německé.
Němec
Čecho
Morava
18
article
Leč ve skutečnosti poměry leží docela jinak.
Jisto jest, že Němci právě o ztracené posice
vedou boje nejzuřivější, a že Češi právě posice,
o nichž se domnívali, že jich nevyhnutelně
najisto dobyti musí, ztratili několikrát za sehou,
než jich dobyli. Právě na posice dříve či po-
zději najisto zíracené kladou Němci na Moravě
největší důraz a to přece dává na srozuměnou
každá řádka d'Elvertova elaborátu. Ten l fakt
pak živě ukazuje, že formulka realistická se na
živé skutečně poměry naprosto nehodí. Mluviti
pak ve smyslu všeobecného vyrovnání mezi ná-
rody českým a německým o tom, že vyrovnání
toto další rozvoj obou národů musí usnadnita
usamostatnit a ne mu klást nové překážky —
tak mohou mluviti jen ústa hlavy vznášející se
nad oblaky a to proto, že její oči nemohou
zříti, co se pod mraky na ubohé zemi děje, a
je nešťastným osudem všech obrů duchem.
Němec
Čech
Elvertův
Morava
19
article
Mluviti o usnadnění a usamostatnení vzájen-
ného vývoje smlouvou mezí českoslovanským
národem a všeněmeckým národem v této říši,
jest prostě politickým nesmyslem1
— K česko- polskému sporu ve Slezsku.
Poláci byli ode dávna vychováváni v domněnce,
že Slezsko rakouské, jež pokládají za dřívější
část pruského Horního Slezska, je národné
polské panství. Tatáž expansivnost polská, která
na východě zabírá poctivě ruské kraje a jež
dochází výrazu v hesle »od moře k moři«, jeví
se též na západě, naproti nám. Ku správněj-
šímu posouzení česko-polského sporu ve Slezsku
nedostává se Polákům náležitého slovanského
vědomí. To probouzí se pomalu a znenáhla
nemírní dosud v náležitě míre rozvášněné útoky
na nás, poněvadž konáme ve Slezsku národní
povinnost a lid svůj probouzíme. K tomu při-
stupuje ještě okolnost, že jako všude, kde pří-
buzní národové se stýkají, tak i na jazykovém
pomezi polsko-českém, je těžko rozeznati, ku
které národnosti ta která obec, to které indivi-
duum přináleží. Kdybychom se vydali z Do-
mažlic na cestu do Krakova pěšky a v každé
dědině den se zdrželi a s lidem obeovali, do-
spěli bychom k cíli cesty své, aniž bychom vě-
děli, že mluvime jiným jazykem, než s jakým
jsme započali při nastoupení své poutě. Je to
prostě zase jen doklad, že polština a čeština ani dva
různí jazykové nejsou, že jsou to pouhé dialekty
které, kdyby se psaly jedním a tímže pravo-
pisem, byly by sr mnohem bližší, než na příklad
německý dialekt švábský s dolnorakouským.
Polák
Slezsko
Krakov
20
article
Klassický k tomu doklad ze zkušenosti. Vyjel
si před několika lety do Haliče český mlynář,
aby kdesi na ruských hranicích koupil mlýn
Polsky neuměl, německy ani slova. A přece
dostal se až tam, věc projednal a šťastně vrátil
se domů, přes to, že konal cestu záhy na jaře
a že — jak vypravoval — velmi prudký měl
reneontre s převozníky, kteří žádali na něm
pětku za převoz. »A jak jste se s nimi doroz-
uměl?« Jak? — zněla odpověď — vždyť přece
mluví jako my. To přece nevadí, že drobst
sišlají. — Navrhuje se, aby sestoupila se ně-
jaká smíšená komise, která by rozhodla. Máme
za to, že by to bylo marné. I kdyby sel shodla.
neměla by autority a moci, své usnesení prověst
Ostatně nejde ve sporu tom ani tak o usedle
obyvatelstvo, jako o přistěhovalce do uhelné
pánve ostravské a do průmyslových okresů sou-
sedních. Obce a obyvatelstvo v tomto kraji bylo
původně ryze české, o tom nemůže býti pochyb
nosti. Poláci se tam přistěhovali, po témž zákoně,
na jehož základě stěhují se čeští dělníci do
hnědouhelné pánve české. Čechové nikdy ne-
budou míti ničeho proti tomu, aby všude tam,
kde pro potřeby lidu polského nutnou ukáže se
polská škola, tato byla též zřízena. Jsme vůhee
proto, aby, kde si toho polské obyvatelstvo
žádá, bylo mu v národním ohledu plné vyho-
věno. To ale jako původní a domácí
obyvatelé žádáme též pro se be.
Kdyby za účelem tím Poláci spo-
jti se s Čechy, stalo by se oběm
národnostem dávno již po právu.
V tom ale to vězí, že Poráci seda í
na lep Němcům a dají se od nich
zneuživati v boji proti nám. Vždyt
se vypravuje, že byli vůdcově nynějšího hnutí
od Němců k tomu cili najatí, aby pustili se do
Polák
Čecho
Porák
Němec
Halič
Polsko
Čechy
21
article
nás. A to děje se v době, kdy v Německu
stupují od Poláků poslední jejich přálele
klerikálové, a kdy na sjezdu v hornoslezskta
Tarnovicích problásili němečtí sociální den
kraté, že jest otázkou, činí-li dobře, zabývaj
se přes příliš národem, který beztoho je oě
souzen k zábubě, jako národ polský. Kda jsti
ostatně polští zemští poslanci, aby vystonyě
autoritativně a pronesli o neblahém sporu srj
soud?
— Z dobrých důvodů. Děčínský sk
mecko-liberální list velmi dobře vysvětluje, pr
svělicími biskupy byli jmenování kanovnl
Krásl a Frind. Frind prý proto, žej
z přesvědčení Němec a věrný syn svého ni
roda a Krásl z toho důvodu, že je nejro
hodnější odpůrce husitismu a všeho, coa
k námu pojí. Jinými slovy, jedon z nich o
měnán byl biskupstvím za to, že je Něm
a druhý že — není Čechem. To český
nechť si dobře zaznamená.
— Nemáme lesů! Ano, rozlučte
s nimi, vy, kteří je milujete a k nim Inete. N
zmizí sice s povrchu země, ale u každé ces
a cestičky, u každého stromu na okraji
nebude sice státi anděl s plamenným mečen
aby vás z ráje vyháněl, ale lesní adjunkt nebs
hajný, aby vás bez milosti sebral, kdybysts
odvážili se vniknouti tam, kde na příště trpéna
má býti jen plachá zvěř a kam vkročiti snl
jen bota urozeného pána a jeho družiny. At,
pěvče, smělou rukou sáhneš do svého varyta,
abys na něm provázel z hlubin srdce vyná-
šenou fantasii pána lesa, zahoukne na tebe
čtenář, o situaci lépe zpraven než ty: Va
s cesty, sem přístup pod pokutou 5 K za
povězen! Překvapí-li tě bouře a příval, nesmi
uchýliti se v obvod stromu, nýbrž zmokneš na
Polák
Krásl
Frind
Němec
Čecho
Německo
Ata
22
article
kůži, nebudeš-li míti v kupse pohotově pět-
korunu. »Pěvce našich hájů — jak jsme
navykli po básníkovi jim říkati, neuslyšía —
leda bys opásal ucho mikrofonem a na-
slouchal jim z uctivé vzdáleností na pě
set kroků, a mech, mech znáti “ budles
na příště jen z ličení botaniky. Nesmis taa
napříště, neboť, nešťastníku, mohl bys vyplašit
z houštiny srnku, způsobit, že by nedodřtela
svůj obvyklý »veksl«, jak v roztomilé mysliraceké
hantýrce se říká a mohl by duši zatížiti do
nebe volajícím hřichem, že ty's byl tím vinen,
ze urozený pán tentokráte s prázdnou vracel
se z čekání. Jen zavrít všechno, obehinat ee
kolem vysokou zdí a výložen přes cimbuří na
všechny ostatní plivat. To pomůže k rozřešení
sociální otázky. Uznáváme, že jsou na svéts
lidé, kteří nezasluhují, aby měli právo vstoupií
do lesa. Lidé tito za krásů lesa a blahý pobyt
v něm tím se odměňují, že ho znešvařajía
pustoší. A nic bychom proti tomu neměli,
kdyby hajný ohnul takového chlaplka přes paře
a vysázel mu mladým douhkem třeba pěladvacet;
jsou ale lidé, kterým les je velebným chrámem,
kteří vstupují do něho se zbožnou úctou a proě
ti mají trpěti za násilníky, jichž přece je mal
menšina? Rozumíme tomu, když přísně zapov
se vstup do paseky, aby chráněna byla mladá,
něžná kultura, ale jakých škod způsobiti může
slušný člověk ve vysokém lese? Proč toho
odtamtud vyhánět? A přece se rak děje dnes
ne snad v lesích u Prahy, nýbrž ve hvozdech
vzdálených od velikých měst a ne proto, aby
chráněn byl les, nýbrž aby nebyla plašena zvěk.
Praha
23
article
Mát honba dojista své půvaby a není příjemno,
když nepovolaný ruší myslivce v této zábavé.
Nechť se vyzve obecenstvo, by v určitých
partíích lesních, kde zvěř se chová, nepovyko-
valo, dojista každý uposlechne, však k vůli
jediné lovecké nezdařené věpravě schiladitin s
záhu hned na celém zástupu ostatních a těm
bránit v požitku, na jaký má konečně človék
boží právo, neboť les nebyl stvořen jen pro
pány velkostatkáře a pro preláty — není dle
našeho přesvědčení kavalirským. Kavaliratví o
ukládá také jisté povinnosti a kdo jich nedb,
přestává být kavalirem, kdyby měl ještě více
předků než šestnáct. Kdo nesnese pohled člo-
věka, komu odpornou jest společnost lidí —
»nízkých«, ať se zavře do kláštera a nemuč
jiné svými marotami. Tím právě přibližují se
urození páni lidu, kterého, kdyby k ničemu
jinému neměli zapotřebí, potřebují ke stafáži,
že jim otvírají své lesy, parky a sady, ba i své
zámky. Nechť má na mysli urozený pán, že na
svém zámku jako člověk domněle modré keve
žije sám a sám uprostřed těch, z nichž ovšem
čásť je mu oddána otrocky, že ale na sta a na
tisíce jiných, jež urážeti a týrati za našich dnů
není radno. Proč o tom mluvíme ? Poněvadž
šlechtici, jakoby si řekli, počínají lesy své obs-
censtvu uzavírati. A sice k vůli honu. An s to
dráždí. Oznamuje se nám, že se tak děje nav.
statcích metropolitní kapitoly a že tak nařídi
hrabě Harrach na velkostatku v Želči a jinde.
Harrach
Želeč
24
article
U hr. Harracha? Jeho jménem aspoň tak se
děje.Dali bychom se rádi poučiti, že s opa-
třením tím nesouhlasí, neboť to harrachovské
jednání není, vyhánět z lesa šmahem každého,
ať to slůšný člověk či není a odnímat chudým
ženám několik těch haléřů, jež si vydělají sbí-
ráním hub a jahod. Nebylo by to harrachovské
a příčilo by se to tradicím rodu toho, jejž lid
český a právem má v lásce i kdyby tu sl
o několik srnek a ne pouze o jednu a proto.
máme za to, že to byl nápad některého servil-
ního patolízala, jakých má každý urozený pán
hejno kolem sebe, který zákaz způsobil. Máme.
naopak pevnou důvěru, že když ne jiní šlechticové,
tedy aspoň hrabě Harrach opatření zruší, jinak
by to smutně dopadalo za rok na ostrově sv.
Markáty, kdyby tam nikdo mimo lesní orgány
vkročiti nesměl.
— Likvidatura v V. poschodí. Píše s
nám z kruhů učitelských: »Sladkobolno — jak
už to pocity výslužnosti s sebou vůbec příná-
šejí — bývá pensionovaným učitelům brát
v určený k tomu den skrovné, ale milé ve-
služné. Cesta ku malostranskému jeho zříllu
by nebyla tak tradnou, kdyby nebylo starým
učitelským kostem vyhraženo ještě jiné, mnohiem
obtiznějšr tělesné cvičení, bez něliož by dobre
mohlo býti. Dle rozýrhu proslulého ředitele
účtárny místodržitelské, pana Lěifera, umi-
stěna jest totiž likvidatura pensí učitelských
v 5. poschodi budovy Malostranské záložny.
Po procházce z pražské »pensionopolis«,
z Král. Vinohradů, je to jistě trochu mnoho.
žádá-li se na nás ještě turistický výkon slezán
monumentálních budov malostranských. Coi
predpis, podle kteréhož se nařizuje, ze likvi
Harrach
svatý . Markát
Lěifer
Král